Tihle dva letití kamarádi seděli na dvorku v bývalém kozím chlívku, opraveném, upraveném a řádně vytopeném. Oheň hořel pod bývalým pařákem na brambory, dnes svou vůní nikoho nenechávajícího na pochybách, že se v něm momentálně ohřívá mač, tedy v místní krajové mluvě zákvas na pálenku. A oba zbožně hleděli na konec měděné trubičky, která trčela z menšího soudku naplněného ledovou vodou a kochali se slaboučkým čůrkem toho, co z ní vytékalo. Tedy bylo to první pálení a tak tekutina vykazovala něco kolem sedmadvaceti stupňů alkoholu. Zatím zcela nevhodné k pití, spíš by se to dalo použít jako mazání na kolena, aby babička mohla v neděli dojet do sousední vesnice do kostela. Ale to nic, je to potřeba nachytat a přepálit ještě jednou. Pak to bude někde kousek přes šedesát, a to je to ono.

I přes to, že ještě nebylo hotovo, netrpěli žízní. Ona to nebyla první várka a tak si předávali pětilitrovku od okurek, ve které byl takzvaný okap. Tedy to, co zbývalo a bylo škoda to vyhodit. Každou chvíli si mocně lokli a hladinka alkoholu v krvi úspěšně stoupala. On Vláďa, pán domu, letos nepálil poprvé. Tyhle dovednosti zdědil už od svého dědečka a pak tatínka, kteří pálili pro vlastní potřebu a tu a tam i pro nějakého kamaráda, který zrovna neměl čas. Kamarád Luděk byl jen tak na kusu řeči, protože se mu nic moc nechtělo dělat. Zákvas měl doma taky, ale ještě nebyl zralý. A tady byla možnost si zdarma trochu opít hlavu, ostatně až budou pálit tu jeho dávku, Vláďovi to silně oplatí. 

Nutno říct, že Vláďa nebyl žádný levák a zařízení po dědečkovi a tatínkovi řádně zrenovoval a doplnil. Kdyby to viděl učitel z deváté třídy, který mu dal z chemie trojku, určitě by se styděl v koutku, protože všechno bylo v mědi, řádně ohýbané, deflegmátor i spirála chladiče jak od firmy. A ten obsah … To by snad zase byla ostuda pro učitele češtiny, kde to dotáhl dokonce na čtverku. Ale bez nadsázky, to co vyráběl, byla jedna báseň, že by se i Neruda s Vrchlickým okouzleně divili.

Pálenka z velké sklenice mizela a nějak tak přišla řeč na sex a ženské. Pánové kousek po třicítce, jejich manželky taky a ve vsi plno krasavic. Tak je museli trošku probrat. Kromě těch obvyklých měli jednu, opravdu dost pohlednou, nějak navíc. V místní škole se objevila čerstvá absolventka pedagogické fakulty, děvče v rozpuku, hlavu ještě plnou studentských starostí. A dostala se do kraje, který momentálně bublal slivovicí. Moc zkušeností s ní neměla, ale z doslechu tušila, že ne všechen lahodný mok pochází z pěstitelských palíren, plombovaných celní správou. 

Po třídní schůzce se ještě chvíli bavila s Vláďou o jeho dceři, která ve výuce dosahovala, na rozdíl od tatínka před léty, docela solidních výsledků  a když tak byli v neformální debatě, napadlo ji zeptat se, jak  je to s těmi černými palírnami a kde vůbec existují. „Vidíte paní učitelko tu budovu tam přes náves na kopečku ?“ zeptal se jí. „To jako myslíte kostel ?“ ujišťovala se, že dobře chápe. „Jo. Tak tam pan farář nepálí. A kostelník taky ne, ten pálí doma,“ upřesnil. „Jinak se pálí všude.“ Její dotaz na bezpečnost takové činnosti, a zejména nebezpečí vzniku otravy metylalkoholem, odbyl odborným výkladem o obtížných podmínkách výroby metyláku a relativní snadnost vzniku etylalkoholu. „Když vás to tak zajímá, tak se zajděte podívat na praxi. Jak to říkáte vy vzdělanci. Šedivá je teorie, barevný strom života. Zítra nebudu, ale v pátek se klidně stavte.“

To bylo lákavé, stát se tak trochu spoluvinicí páchání v tomto kraji obvyklého zločinu. Ovšem s minimálním rizikem, protože místní policie si všímala hlavně pokusů o vznik velkovýroby alkoholu a masový prodej. Kdyby chtěli pronásledovat každého místního, který si vypálil pár litříků pro sebe, to by si uběhali nožičky až po samou prdýlku. A pozavírat se navzájem, to by byl trapas.

V pátek paní učitelka trochu váhala, co si jako nová členka místní lihové mafie obléct, aby zapadla do kolektivu. Ale aby taky nevypadala jako beluša obecná. No, mini předem vyloučila, možná se tam bude někde sedět, tak aby se sukýnka moc nevyhrnovala. Výstřih taky nic moc, ale pušapku pod halenkou měla. Jejím dvojkám docela slušela a dokázala hrudníkem upozornit na své ženství i ty staříky, co moc dobře neviděli. Malování jen tak trochu, něco intimspreje a mohla vyrazit. 

Návštěva paní učitelky je na venkově stále ještě braná jako mimořádná událost. I když tahle pedagožka nebyla paní ale slečna, ovšem co byly před časem zrušeny soudružky učitelky, zažilo se oslovení paní učitelko. Slečny učitelky byly kdysi za první republiky a měly zakázáno se vdávat. A pokud se rozhodly stát paní, tak z koně dolů a konec s pedagogickou kariérou. Dnes je doba moderní, ale titul slečna se nevrátil ani úplně mladým a svobodným učitelkám.

Vláďova manželka moc nevěřila, že to mladé děvče opravdu přijde, leč obloženou mísu s domácím uzeným měla připravenou, on to vždycky někdo sní, k tomu pocukrovanou a rozkrájenou nohavici štrúdlu, jablek byla plná zahrada. On totiž vedle kozího chlívku, kde byla palírna,  byl ještě přebudovaný prasečí chlívek, kde byla ožrávárna, jak tomu paní domu říkala. Tam Vláďa přijímal kamarády a mělo to výhodu, že v parádním pokoji bylo neustále uklizeno a nikdo to tam nemohl, když přebral,  potupně povrhnout. A právě v ožrávárně očekávali Vláďa s Luďkem návštěvu, jakkoliv se chtěli chovat slušně a pojmout ji jako uvedení do tajů destilace. 

Paní učitelka Lucie přišla přes branku a zvonek, vnitřkem domu, ne zadem přes dvůr, jako Luděk. Po chvíli formálního představování se paní domu omluvila kvůli péči o domácnost. No, ono asi nebude o co stát. Pánové si budou natahovat svá ega, předvádět se před  skoro nezletilým koťátkem a určitě se i něco vypije. A ona se chystá ráno do kostela, tak ať z ní pan farář necítí slivovici. Chudák holka, jakpak asi dopadne. To tedy myslela na těžkou kocovinu zítra ráno. Ty ostatní možnosti spíš nepředpokládala. Přece jen je to paní učitelka. 

Ale svoje zkušenosti z těchto sedánků nějaké měla. Jednou se probudila a v posteli měla místo svého manžela Luďka, i když si absolutně nepamatovala jak se tam dostali a co spolu mohli dělat. Ale vzhledem k tomu, že toho na sobě moc oblečeného neměli, mohli mít spolu nejen techtle, ale i mechtle. I když byla s jeho manželkou od dětství kamarádka, nemohla jí ho ani pochválit, ani pomluvit. Špiritus je sajrajt. Ale antinu zobala zcela pravidelně, takže zase tak o moc nešlo. Jen muselo do prádla prostěradlo a asi byla v rozhodujících chvílích podložena polštářem, protože ten to odnesl taky. Povlak prošívané deky vydržel.

Už bylo potřeba přiložit pod kotel mače a tak šli vedle. Někomu to voní, jiným se z odéru pálení dělá zle. Lucie zatím netušila, jak se k tomu příšernému smradu má postavit. Jak asi vypadá destilační kolona, to vzdáleně tušila z předchozího vzdělání. Jen ji překvapila vysoká kvalita zlatě vyleštěného zařízení. A navrch Vláďa vytáhl lihoměr, kterému vzdělanecky říkal refraktometr a zjistil, že pořád teče to, co by mělo. Přihodil tedy pár polínek a vrátili se vedle.

Po krátkém vysvětlení, jak bude pálení probíhat dál, sáhl do police za sebou a vytáhl půllitrovku čiré tekutiny. „Tak tahle už je letošní,“ a nalil tři půldeci. Paní učitelka protestovala, že by stačila půlka štamprlete, ale vysvětlil jí, že tohle není drahé víno a vypít sklenička se musí na ex, aby bylo vychutnání opravdové. Chvíli se na to chystala a sbírala odvahu, pak štamprle vyklopila do úst. Plameny pekelné zase nemohou být tak strašné, jako to, co se jí udělalo v puse a pak v krku. Honem hledala něco na zapití, což samozřejmě nikde okolo nebylo. Vždyť to byla jen sedmapadesátka, tedy takové to slabší pití, co můžou i ženské. V zoufalství chytila kus uzeného a udělala to nejlepší co mohla, celý veliký plátek nacpala do pusy. Pálení se okamžitě zmírnilo, chytila dech a začala se trošku chraplavě omlouvat, že si vzala bez vybídnutí.

Pak se vyděsila, když si uvědomila, že si přece jen trochu namalovala oči. Ten proud slz musí být nutně pořádně černý a musí vypadat jak klaun. No, nebyla daleko pravdě. „Tak honem do druhé nohy, ať domů nekulháte !“ vybízel pán domu. „Tohle už ani náhodou ! Myslela jsem, že už se nikdy nenadechnu.“ „To byste mi nemohla udělat. Sehnal jsem vám tady trochu meruňkovice, broskvovice a vy byste ani neochutnala to blaho ! To jsou všechno vzácnosti, protože nám to ovoce ženské kradou na marmelády. Jo a taky mám ještě lahvinku loňské, pořádně vyvětrané a vyzrálé.“

Lucie začala smlouvat. Uznala, že když pro ni má takové svátosti, nemůže mu dát košem. Ale nebude pít takové veliké lampy. Vláďa se nechal ukecat, posilnili se uzeným a klobáskou, až se paní učitelka začala cítit skoro normálně. Tak nalil broskvovici. A pak meruňkovici. Nakonec tu loňskou a učil ji, jak sledovat, jestli správně řetízkuje. S kousky domácí klobásky to tak nepřišlo a vypila vše bez dalšího dušení a dávení. Jak seděla za stolem, ani si nevšimla, že se ten svět kolem ní tak nějak houpe. Vše bylo najednou takové jednodušší, smála se jich vyprávění o pálení ve vsi z dob dědečků a cítila se ohromně. A pak svolila, že ještě jednou vyzkouší tu letošní. Trochu víc sice pálila, ale už to vydržela  bez problému. A ještě jednou, když už to jde, až jí padla hlava na stůl a zůstala spát.

Pánové byli na takové události zvyklí a když zjistili, že probrat paní učitelku k životu nejde, rozhodli se ji doprovodit domů. No tedy spíš odvést. Pěkně mezi sebe, ruce kolem krku, aby nepadala do stran, řádně postrkovat, aby zajistili její dopředný pohyb. Ve vesnici už byla tma, nikde ani živáčka, tak snad to projde bez pozornosti. 

Garsonka v bývalé družstevní bytovce byla až v podkroví a tak ji za chvíli uložili do křesílka, tak jak bylo potřeba. „Hele, Vláďo, to  ji tady necháme jen tak ? Myslím, že se do postele sama nedostane,“ usoudil Luděk. „Máš recht, dáme ji na tu její válendu, ať nespí na zemi,“ rozhodl Vláďa. „A musí být oblečená ?“ staral se Luděk dál. „No to nemusí. Sundáme jí alespoň kalhoty,“ rozhodoval Vláďa dál. Rozepnout knoflík v pase a stáhnout zip nebyl problém, stejně jako zatáhnout za obě nohavice zároveň. Jenže kalhoty byly dost fest a tak jely dolů i s kalhotkami. Luděk se trochu zarazil, zda jí je natáhnout zpět, nebo svlíknout taky. „Klidně je dej dolů,“ radil Vláďa. „Stejně se bude muset jít vyčůrat, tak ať s tím nemá problém.“ 

Tedy kundičku měla paní učitelka parádní. Bylo vidět, že se o sebe stará. Oba pány zajímalo proč ? Vždyť v pedagogickém sboru je jediný učitel na tělocvik a ten do vsi jezdí jenom dvakrát týdně. A říká se, že kamarádí s paní ředitelkou. Mladých kluků ve vsi moc není, tak proč ta oholená paráda s vytvarovanými chloupky nad pičkou ? A jakou ji má, když se trochu poroztáhnou pysky na stranu ? Nejlepší je se přesvědčit. Luděk se musel chvíli namáhat, protože kundička byla nějaká uzavřená, až zarolovaná do sebe a pořádně ji rozevřít nebylo jednoduché. Ovšem následný pohled na růžový vnitřek působil kouzelně.

Ona Lucka měla v poslední době dost smůlu. Sice sehnala pracovní místo ve škole ve shodě se svou aprobací, byla to komplet organizovaná devítiletka, ovšem vzhledem k zapadlému místu jen po  jedné třídě v ročníku. Společenský život ve vsi žádný, hospodu zavřeli před dvěma roky, místnímu konzumu to hrozilo každou chvíli. Řada kolegyň dojížděla z okolí, takže večer jí zbýval počítač a televize. A kdybyste se jí zeptali, kdy se naposled pomilovala, předvedla by táhlé vytí vlka. Uííííí, to už je dávno. Takže když nyní v opileckých mdlobách ucítila, že se jí něco děje tam mezi nohama, vcelku to přivítala, i když moc necítila, co to je. 

„Halenku jí mám taky sundat ?“ ptal se Luděk. „Nezbytné to není, ale neříkej, že se jí nechceš kouknout na kozy,“ zhodnotil situaci Vláďa. No na co by si před sebou hráli. Manželky si navzájem kdysi ošukali, i když se k tom ani jeden nepřiznal. Tak proč si nedopřát ten sympatický pohled na mladou kočičku. Za chvilku tam ležela Lucka zcela nahá a s nohama kousek od sebe. Co v takové chvíli může mužského napadnout, zvlášť když je mírně nadržený a neméně mírně přiopilý ? Luděk zalehl mezi její nohy jako první a docela si to mladé tělo užíval. „Jen ty vole bacha,“ radil mu Vláďa. „S množstvím alkoholu ztrácí holky zábrany, nikoliv plodnost. Ta zůstává zachovaná.“

Tak to odneslo dívčino bříško a prsa. Jen ji trochu poutírali do papírových kuchyňských utěrek, jejichž role stála na kredenci, už na ní byl druhý kamarád. I když Lucka spala, přece jen cítila, že se s ní něco děje, tu a tam se zavrtěla, jako  kdyby chtěla partnerovi vyjít vstříc, a blaženě vzdychla. Vláďa jí pořádně promačkával prsa a tahal za bradavky, pinďoura bořil hluboce do jejího klína a užíval si, že si s ní může dělat co mu libo a nebrat na nic ohledy. Ne že by se nemiloval s manželkou dostatečně často. Ale to bylo pořád něco. Nejčastěji jí přilehl delší vlasy, až to tahalo a když na sobě měla vyhrnutou noční košilku, vždycky hrozilo, že se něco může utrhnout. Tak věčně musel dávat pozor jak policajt.

„Myslíš, že umí i kouřit ?“ položil řečnickou otázku Luděk. Jak by to mohl Vláďa tušit ? Opět to chtělo vyzkoušet. Asi paní učitelka Lucka nebyla tak úplná začátečnice, protože jen ucítila Luďkův klacek v puse, začala docela schopně sát a zpracovávat ho jazykem. To bylo něco ! „Ty brďo, já jí ho tam snad nechám až do konce. Myslíš, že se nepoblinká ?“ liboval si v jejím úsilí Luděk. „Neboj, když tak to už bude na ní. V tomhle stavu určitě nepozná, jestli si blinkla z opilosti, nebo ji lechtalo semeno na mandlích,“ rozhodl Vláďa. Můžeme doplnit, že si neublinkla a všechno řádně spolykala.

Nutno říct, že se oba pánové dostatečně vyřádili několikrát a domů šli s roztřesenýma nohama. „Kdes byl tak dlouho ?“ ptala se manželka Vládi druhý den ráno. „Co jste s ní s chudinkou dělali ?“ „No ještě se ptej. Ožrala se jako doga během první hodiny, pak usnula a domů jsme ji s Luďkem skoro museli odnést. To bys nevěřila, jak může být ožralá ženská těžká. Jen jsme ji šoupli za dveře a pak ještě chvilku s Luďkem povídali u jejich baráku.“ Lepší je věřit milosrdné lži, než řešit manželskou krizi.

Zato paní učitelka měla druhý den starostí až nad hlavu. Nejprve se probudila s kocovinou tak velikou, že by převyšovala Petřínskou rozhlednu, i kdyby ji měřila od hladiny Vltavy. K polednímu se probudila podruhé a marně se snažila vzpomenout, co se včera dělo. Kde se vzala doma ? A proč na sobě nic nemá ? To se svlíkla do postele sama, nebo jí někdo pomáhal ? Raději nedomyslet. A proč cítí mírně bolavá prsa, když to ještě nemá dostat ? A pak si uvědomila, že se s ní něco muselo dít i tam dole. Tenhle pocit jí scházel  už pár měsíců. Kdo to byl ? A není už náhodou plná dětiček ?

Takhle trpěla nejistotou ještě celou neděli a pravdu se dozvěděla, samozřejmě trochu přibarvenou, až v pondělí od Vládi. „Teda Lucko, já vás úplně chápu. Ono v tom našem zapadákově to nemůže být pro mladou a opuštěnou holku nic moc. Ale byli jsme z vašeho řádění dost unesení. Takovouhle divošku tady jinak nepotkáme. A tak jsme vyhověli všemu, co jste po nás chtěla. Můžete se kouknout, mám to na fotkách v mobilu.“ 

Dokud to byly obrázky, jak ji ládují svými pinďoury, styděla se, ale ještě to šlo. Ovšem její kuřácká exhibice – to bylo něco a honem Vláďu prosila, ať to dá pryč. Poslechl a ulevil jejím starostem, kde skončilo sperma. To je výhoda starších slušných mužů, kteří řeší, na rozdíl od mladých kluků, i tyhle otázky. Ovšem tušila, že to jen tak snadno neprojde. Nemýlila se. Nezbývalo jí nic jiného, než nejméně jednou týdně pokračovat ve studiu destilace etylalkoholu s oběma kamarády. Pravda, už si dávala pozor a nikdy už se tak neztřískala, jako poprvé. Pochopila, že slivovice dovede být pěkný sajrajt, zvlášť pro úplnou začátečnici. Ale zábrany uvolňovala docela spolehlivě a tak konečně po pár měsících v místě přestala sexuálně strádat.