Tyhle prázdniny se začaly Martinovi líbit už před časem. Jednak bylo docela pěkné počasí, druhak už to nebyly prázdniny, protože mu pomalu končil první rok zaměstnání, takže neměl hluboko do kapsy a třeťak, naštráfl si docela pěknou holku. Sice o tři roky mladší, ale překrásnou, zrovna se chystala do třeťáku na střední. Vyšší, štíhlá, na hrudi něco mezi trojkami a čtyřkami, od začátku rozumná. Vážila si jeho přízně. Která sedmnáctiletá holka se může pochlubit, že chodí s dvacetiletým mladým pánem, slušně vydělávajícím, neméně slušně vypadajícím, jen kdyby už měl 

vlastní byt. On mamahotel sice vyjde levně, ale při cestě z mládeneckého pokoje do koupelny nebo na záchod se vždy musela trochu přioblíct. A k tomu Martinův mladší brácha, ten se chystal do prváku na střední, pořád se jim pletl někde pod nohama a pořád chtěl chodit spát do své postele, která byla ve stejném pokoji, naproti bráchově brlohu. Takže pracné domlouvání volného prostoru pro trochu intimity. Ale Martina nehorázně milovala, tak se musela přizpůsobit.

Když se rozhodl, že by mohli vyrazit pár kilometrů na rodičovskou chatu, dopadlo to blbě. Máma usoudila, že by jim neměla milenecký život moc usnadňovat a tak trvala na tom, že klíče vydá jedině v případě, že vezmou mladšího bráchu Jonáše s sebou. Přiznejme si, že na tu chalupu se nechystali kvůli okolní krásné přírodě, ale hlavně proto, aby měli dostatek soukromí. A najednou jeden kazišuk v doprovodu. Ale máma byla neoblomná, tak co jim zbývalo. 

Jonáš neprotestoval. Sice tušil, že není tím nejvítanějším doplňkem pobytu, ale v přítomnosti bráchovy holky Mileny byl rád. Byla to opravdu kočka. Jen se styděl s ní na rovinu hovořit, spíš se jako mladší chlapec vyhýbal i přímému pohledu, zatím co ty nepřímé byly velmi časté, zvlášť na její tělesné půvaby. A protože bylo letní horko, bylo jich při troše fantazie vidět až až. 

Jeho velké šmírovací štěstí začalo časně na jaře, v pátek. Brácha a Milena se vypravili na nějakou dýzu, dobře se bavili a dost po půlnoci se vypravili domů. Měli něco upito, takže by nebylo dobré dorůstající dcerku vodit v tomhle stavu domů, navíc jim scházelo dotáhnout to, co na parketu v těsném objetí a mnoha polibky tak slibně začínalo. Ovšem venku bylo ještě dost chladno a chtělo to teplý pokojíček. Na přítomnost bráchy nějak pozapomněli a vkradli se potichu, aby rodiče neslyšeli, k Martinovi. Jonáš určitě spí. Jak se za nimi zavřely dveře, padli si do náručí a začala překotná snaha o to, kdo koho dřív svlíkne. 

Jonáš by si v té chvíli nejraději nakopal, protože večer pořádně zatáhl závěsy, aby mu sem nesvítilo z ulice a dobře se mu usínalo. Proto teď mohl mnohé tušit, ale viděl v podstatě houbeles. Ovšem poctivému panici, nepřetržitě nadrženému a toužícímu po jakémkoliv sexu, stačila i ta velmi nejasná stínohra a většinu detailů si dopředstavoval. A k tomu zřejmě měla Milena bílou podprsenku a když jí sklouzla rozepnutá z prsou, její světlý letící stín byl jednoznačný. Málem mu pinďour vyrazil zuby, jak prudce vyskočil. Ovšem kalhotky ho zklamaly, buďto byly nějaké tmavší, nebo byly staženy spolu se sukní, takže jejich odložení neregistroval. Ovšem pád obou rozdováděných milenců na bráchovu válendu byl slyšet zřetelně, stejně jako blažený vzdech Mileny vzápětí. Že by jí ho tam Martin tak rychle a bez předchozí přípravy vrazil ? Nevěděl, ale rytmický pohyb ho utvrzoval v tom, že to tak mohlo být.

To nesrozumitelné huhňání napovídalo, co se tam asi děje a že Milena má ruku vraženou asi až v krku, aby nebyly slyšet její slastné vzdechy. Ale stejně se neudržela a při troše rozbujelé fantazie Jonáš odhadl, kdy asi vyvrcholila. Měl o tom sice jen velmi teoretické představy a velmi by ho zajímalo, co to s dívkou asi dělá, jestli se jí svírá blahem kundička a masíruje bráchův pyj, ale neviděl nic, o to víc si mohl představovat a domýšlet.

Usnul dost pozdě, až se oba milenci unavili a náležitě vyžili. Znaveně si usnuli v náručí a Jonáš ještě chvilku litoval toho těsnícího závěsu, protože byl přesvědčený, že jsou tam oba úplně nazí. Na bráchu byl z jejich soužití docela zvyklý. Ale Milena, to by byla jiná klasa a terra inkognita, tedy neznámé území. Co by dal za to, kdyby alespoň jedním očíčkem pohlédnout mohl a alespoň zrakem moci pohladit jedno její ňadro. A ona tam měla možná vystavená obě. Utrpení horší než u indiánského mučednického kůlu. Ale co naplat, když je tma jak v pytli a ani jeden paprsek z pouličního osvětlení nebo měsíčku nepronikne dovnitř. Tak usnul taky. I když s tuhým.

Od té doby zažíval někdy podobné příběhy, i když ne moc často. Obvykle když odněkud přišli, byli trochu přiopilí a přemohla je touha. Od toho konkrétního pátku velmi dbal na to, aby nebyly závěsy zataženy až tak fest a hlavně směrem k bráchově posteli pronikal nějaký ten paprsek, který by mohl, při dobré vůli, osvětlit něco z ukrývaných půvabů Mileny. Nebylo to nic moc, ale přece jen bylo něco málo vidět a hodně tušit.

Milena nebyla nějak extra cimprlich. Osmnáct na obzoru, postava skvostná, i když holky na sobě nějaké nedostatky vždycky najdou. Martin byl v pořadí její třetí milenec. Tedy ne zároveň. ale od té chvíle, kdy se spustila poprvé. Nazvat ty první dva milenci, bylo trošku odvážné. Spíš to byli takoví popichovači, než píchači. Kluci v podstatě stejně staří, s tím prvním, co zažila poprvé, to bylo poprvé i u něj. Žádné světoborné zážitky. Takže jen dva týdny hrůzy, jestli ji neoplodnil. A kdo ví, jak na tom byl ten druhý. Taky ne příliš vzdělaný amatér. Až se objevil dvacetiletý Martin, který už o sexu  něco věděl a byl schopen solidní práce na jejím těle. Konečně si začala milování opravdu užívat a propadala mu čím dál víc. Vůbec by jí nevadilo si s Martinem užít dvakrát denně. Jenže on byl dopoledne v práci, ona ve škole a tak na sebe mívali čas jen odpoledne. Až teď, mohli by být spolu týden na chatě. Tedy ve třech, i s Jonášem. Asi ho bude muset dost tolerovat.

Jeho nadržené pohledy jí samozřejmě nemohly uniknout. Že si ten blboun nejapný taky nesežene nějakou píchačku. Ale patnáct je patnáct a ona v té době byla ještě poctivá panna, tak se není čemu divit. A kluci jsou v sexuální iniciativě obzvlášť nesmělí. Ale trochu ho provokovat, to ji bavilo. Třeba se jen tak trochu protáhnou, aby se zvýraznilo její solidní poprsí, vypnout hruď, ať vidí, jak vypadá pořádná ženská. A pokud měla minisukni, taky si ji vždy tak úplně nestahovala a hádala, jestli může zahlídnout její kalhotky.  To poznala spolehlivě. Když nic, tak nic, jinak bleskově zčervenal ve tváři. 

Jednou ráno museli vstávat s Martinem o něco dřív, protože on šel do práce, ale ona se potřebovala ještě stavit doma, zaktualizovat obsah školní tašky. Vypadalo to, že Jonáš ještě spí. I malé děti dovedou obvykle přesvědčit rodiče, že už spí jak medvěd v zimním spánku, natož potom odrostlý puberťák. Martin zmizel nejdřív a ona si odskočila na záchod a na ranní hygienu. Do klučičího pokoje se vrátila zabalená jen v osušce, kterou jí jeho máma začala v koupelně brzy tolerovat. Koukla na Jonáše a ten vypadal, že má ještě půlnoc. Sedla si na postel, odhodila vlhký hadr a nasoukala se v sedě do kalhotek. Pak chvilku hledala, kde skončila  večer její podprsenka a když ji našla, zapnula si vpředu její háčky, přetočila ji dozadu, navlíkla ramínka a srovnala košíčky. Jonášovo vzrušení stoupalo někam ke hvězdám a byl blízek vyškrobení pyžama. Poprvé viděl opravdická dívčí prsa, taková krásná, ne jak ty hrůzy na internetu, vyfutrované silikonem a s přitónovanými bradavkami. Nyní je kryla docela pěkná podprsenka a jemu to připadalo skoro normální. Přitom ještě včera by za pohled na holku jen v podprdě dal dvě měsíční kapesné a zbytek času třel bídu.

Postupem času se se zahalováním dělaly stále menší problémy. Tedy ne že by tady před ním běhala Milena nahatá. Takhle daleko to nedošlo. Ale občas nějaká ta provokace, občas nutnost si něco málo odložit a ponořit se pod prošívanou deku Martina, pod níž si teprve stáhla prádlo. Odpoledne ho brácha pravidelně vyhazoval, aby se učil v obýváku, večer se milenci spolu jen tak mazlili a na milování docházelo obvykle jen po příchodu pod vlivem alkoholu a když si mysleli, že Jonáš spí. 

Pokud se tady dokázali takhle šikovně srovnat, připadalo jim jako skoro normální, že spolu budou týden na chatě. Jednak se těšil Jonáš, že si užije dostatek Mileniny přítomnosti, Martin doufal, že udělá mladšímu bráchovi nějakou bojovou hru, při níž by musel spát někde venku pod širákem a dívka mu věřila, že budou mít dost času na dlouhé noci ve vzájemném objetí. A oba mladíci měli radost z její přítomnosti, protože týden o namazaném chlebu není nic moc a Milena přece jen byla  ve vaření sběhlejší, třeba tušila jak na míchaná vajíčka. Ona i ta nejpůvabnější dívčí postava není nic moc, když máte prázdný žaludek.

Hned po příjezdu a zprovoznění chaty začali pánové chystat Jonášovi bydlení. Samozřejmě že v kůlně na dvorku Ale bral to statečně a po vysvětlení od bráchy to přijal. Ostatně jde o noci, ve dne bude se všemi, jednak na chatě, jednak u rybníka. Sobota a neděle byla náročná, protože všude okolo bylo lidí jak much, chaty praskaly ve švech, ovšem v pondělí ráno se tady skoro báli. Jen ve dvou chatách zůstaly babičky s mládeží, a to ještě předškolní, jinde pusto prázdno. O to lepší to bylo u rybníka, nemuseli dávat pozor, aby někomu nešlápli na některou z končetin, celá voda byla jen pro ně. Mileniny plavky byly fešácky úsporné. Kdyby ji neměla vyholenou, ten skromný přední  trojúhelníček byl tak malý, že by se ztratil v houští. A na ten špagátek v zadečku se Jonáš radši taky nedíval. Ovšem trojúhelníčky podprsenky byly tak veliké, že dokázaly spolehlivě přikrýt celé prsní dvorce i s bradavkami. Ovšem úplně skoro čtverky však ani náhodou. A když se s bráchou ve vodě objali, nezbylo Mileně než si začít přikrývat ňadra úplně znova.

Jonášovi se to zatraceně líbilo, i když mu bylo jasné, že mu nezbývá než slintat opodál. Až do úterního večera. Brácha, jako správce sítě totiž ještě neměl dovolenou a tak odjel na chatu s poznámkou - pohotovost, práce z domova. S tím, že ve středu ráno odjede se počítalo, ovšem taky s tím, že se večer zase objeví. Jenže člověk míní a šéf mění. Místo příjezdu zavolal, že je nutně potřeba někde něco natáhnout nového a oživit další mašinky. Takže přijede, ale až ve čtvrtek kolem poledne. Milena z toho moc rozmrzelá nebyla, protože těch pár krásných večerů a návazných dlouhých nocí ji dost uspokojilo. Tak snad to pro jednou vydrží. Jonáš to  bral s klidem, protože stejně mu nic jiného než kůlna za chatou nezbývalo, buď jak buď.

K rybníku šli spolu, oběd udělala Milena pro oba, odpoledne si trochu odpočali  na trávníku před chatou a znovu k vodě. Večer byl vlahý, tak poseděli na verandě u svíčky a Milena přinesla kromě brambůrek a slaných tyčinek i láhev vína. Myslela ji hlavně pro sebe, aby se jí samotné líp usínalo. Ale Jonášovi nalila taky. Po prázdninách má jít na střední, tak ať si zvyká. Byl to takový polosladký tlamolep, který chutnal oběma. A lezl do hlavy. Jenže při té  romantické atmosféře a lahodné nasládlé chuti nezůstalo u jedné sedmičky, načali ještě druhou. A když byl čas jít na kutě, začal se Jonáš sbírat do svého přístavku. "Prosím tě, nedělej se, pojď si lehnout ke mně do chaty. Já vím, že je to jen jedna větší místnost, ale snad se tam nějak vejdeme. Nejsi už přece malé dítě," přednesla s trochu těžším jazykem.

Už z večera si našla v tašce svůj noční úbor, bavlněné kraťásky s tričkem, které za těch pět nocí s Martinem ještě nestačila oblíct. Ale z domu si je přivezla a dnes se budou hodit, když nabídla skorošvagrovi spolubydlení. Jen co zhasli a Milena se začala strojit do improvizovaného pyžámka,

pochopil Jonáš to Rusalčino nadšení z měsíčku na nebi hlubokém. Jen nepotřeboval, aby mu zasvítil do daleka, spíš vrčel na své předky, že udělali v chatičce tak malá okénka. Ale měsíček se snažil, co měl sil a tak občas prosvětlil Mileniny svůdné křivky takovým jasem, že prudké odkrvení mozku a prokrvení jiných tělesných partií málem klukovi způsobilo mdloby. A přiopilé děvče se žinýrovalo ještě míň, než jindy, takže zcela zřetelně viděl jedno úplně osvětlené prso, i s bradavkou, ještě než zmizelo pod tričkem.

Začal si hledat nějaké cudné lůžko, nejlepší se mu zdála lavice pod oknem. Byla sice určená k sezení, tvrdě nepolstrovaná, úzká, ale za tu krásu, že může s takovouhle příjemnou a fantastickou holkou sdílet jednu místnost na spaní, byl ochoten vydržet cokoliv. Jen aby si v noci  nechtěně neuprdl. Když si začal rozbalovat spacák, ozvala se Milena. "Co tam vyšiluješ ? Dyk eště spadneš a natlučeš si kokos ! Snad se sem na tu manželskou postel nějak vejdem." Při jejich štíhlých postavách vcelku v pohodě. A zcela možná varianta byla, že kdyby to na šířku nešlo, mohli by si  lehnout ve štok, tedy česky na sebe. Ale takovouhle zpustlost si oba nepřipouštěli ani náhodou. Dotknout se téhle nádherné dívky, třeba jen jedním prstem a na nějakém neutrálním slušném místě, to by bráchovi nemohl udělat.

Jenže toho vína bylo na dva skoroabstinenty dost a působilo s mírným prodlením. "A pusu na dobrou noc nedostanu ?" pokračovala Milena v provokacích na poctivého panice. No co je na jedné puse. Při rodinných sešlostech ji olíbává tolik strejdů, od nejmladších po ty starší, co jim ještě jakž takž drží zuby a vždycky to přežije bez úhony. Tak kdyby se odvážil, snese pusu i od mladšího bráchy svého přítele. 

Teď a nebo nikdy, rozhodl se přiopilý Jonáš. Musí se vzmužit a jen tak ji neoslintat, ale pořádně se do ní dostat jazykem. Kdy se mu zase poštěstí, že by se mu Milena takhle nabídla ? I když si nebyl jist,  zda je to doopravdy, nebo v legraci. Ale statečně se nadechl a poprvé v životě se přisál k ústům holky. Ono to není tak úplně špatné ani s bráchou, uvědomila si dívka a povolila rty. Jeho jazyk jí přepočítal zuby i plomby v nich. Nestranný pozorovatel by z jejich počínání určitě dostal záchvat smíchu, protože dvojice okusující si hlavy, měla mezi sebou nejmíň dvě vrstvy přikrývek, naprosto nevhodných k těsnějšímu objetí. A tak se jen vzájemně drželi a ocucávali.

Zatím co Jonáš byl na vrcholu blaha a jeho příro se chystalo protrhnout boxerky, Milena se dostávala do varu. V opilé hlavičce jí bylo poněkud fuk, kdo jí ty příjemné pocity působí, hlavně že je působí. Jak toho jelimánka donutit k lepší spolupráci ? Jako bráchu. Chytila ho přes boxerky za pinďoura a začal dráždit. Než se k němu v té spleti hadrů dostala, bylo to sice drama, ale nakonec ho držela, dokonce úplně holého. Po kratším úsilí se jí podařilo odstranit přikrývky a přitlačila si jeho příro na svoje holé stehno. Její pokožka na něj působila elektrizujícím dojmem, vůbec se nemusel dotýkat intimnějších míst. A tušil, že bude zle. No ono bylo spíš dobře, jen nějak příliš rychle. Vytekla toho z něj spousta Milena se snažila, aby jí to nestékalo až na prostěradlo. Něco pochytal kapesník, zbytek papírové kapesníky. A že jich bylo. 

Jonáš z toho byl dost vedle sebe a neměl tušení, jak se zachovat dál. Milena se projevila jako zkušenější, po očistě se mu znovu přisála k ústům a nenápadně sledovala, jak zareaguje jeho pinďour. No z počátku zůstal ležet, jak mrcha líná. Ovšem ne na dlouho. Za chvíli už zase začínal tuhnout a ona se ho chopila rukou. V té chvíli už dávno ani jeden z nich neřešil věrnost k bráchovi a užívali si svých těl. Hlavně Jonáš se odvážil a začal se dotýkat míst, která ještě před chvílí považoval za nedotknutelná. A byl vykulený, že si může pohrávat s jejími prsy, doposud zapovězenými. Ale jen přes tričko.  

První zásun zbyl na Mileně. Rozvášněná odšoupla svoje noční kraťásky na stranu a vyskočila si na to totálně tuhé příro. Jonáš si ani nestačil uvědomit, že už je z něj opravdový souložící chlap a spíš řešil, jestli je přípustné, aby jí sáhl pod tričko na ta fantastická a tolik vzrušující prsa. Houpalo se tam volně ono krásné nadělení, kterého se nemohl nabažit. A toužil po tom, aby se dostal nahoru on, protože tohle sice bylo vrcholně příjemné, ale přece jen - to mužské ego zůstávalo neuspokojeno. Stejně tak ho trápilo možné zakončení. Vždyť by přece bráchovu holku neměl přivést do jiného stavu. Musí ho včas vytáhnout.

Když se dostal na správné místo, bylo to tak opojné, že nějaké přerušení soulože s výstřikem mimo, bylo někde za hranicí možností. Teprve když se probíral po konci akce, s pinďourem stále ještě zastrčeným v dívce, leč totálně vyprázdněným, ho přepadla hrůza, co asi způsobil. Začal nesouvisle koktat omluvy, ale byl utišen. "Neblbni, přece zobu antinu. To bych jinak s Martinem měla co nevidět celou mateřskou školku. A ještě musím chodit nejmíň dva roky do školy." Vytáhla jej ze sebe  a začala celého oslizlého zase dráždit rukou. Netrvalo to dlouho a dali další, velmi příjemné a dráždivé kolo.

Když přijel Martin krátce po poledni, přivezl jim k obědu čerstvé pizzy. Trochu nedůvěřivě překontroloval, kde má Jonáš spacák, ale když zjistil, že na ustlaném brlohu v provizorní ubikaci v kůlně na dvoře, zklidnil se. Přece by se ten pubertální cucák nemohl k jeho dívce ani přiblížit. A kdyby - ta by mu dala. Tedy sprdunk. Jinak by mu určitě nedala. On už ten starý vtip se táže, jaký je rozdíl mezi smutným a veselým paroháčem. No přece takový, že ten veselý to ještě neví.