Pro ty, kteří už od puberty zapomněli rozsortýrování velikosti dívčího poprsí.

A - antiperle

B – bobule

C – cibule

D – dýně

E – eště větší

F – fuj, to jsem se lekl

A právě to F byl případ Bláži. Nebyla žádná podvýživa, ani tlustice, její boky zabíraly místa tak akorát, aby nad nimi unesla to skvostné obrovské poprsí. Podle starého číslování to byly sedmičky, i když připusťme, že už trochu víc nacpané do podprsenky, možná by se hodila i osmička. Jenže sežeňte takhle velkou podprsenku, která by vyhovovala módním trendům a představám sedmnáctileté studentky středního odborného učiliště, obor aranžér. Takových těch babských pro rozkyslé obézní dámy bylo všude dostatek. Ovšem něco, co by si na sebe chtěla vzít mladá holka, která se taky čas od času před někým potřebuje předvést, a neměla by působit jako důchodkyně s ramínky šíře popruhů od nůše na klestí, to aby člověk dlouho hledal a ještě si nemůže být jist, že to bude to ono. A to raději nehovořme o dívčím oblékání. Buďto musíte chodit jako stará mladá, nebo si šít. Což Blážu silně nebavilo.

Třída aranžérek byla ryze dívčí, takže tam problémy neměla, tedy s občasnými jízlivými poznámkami těch, jimž příroda nenadělila. Ovšem na chodbách školy, kde se pohybovali kluci z dalších studijních oborů, byla zaslouženě středem pozornosti, i když o ni moc nestála. Kdyby jí taky obdivovali účes, pracně sehnanou slušnější halenku, pronikavou inteligenci, výtvarné schopnosti, to by brala. Jenže na ní každý na první pohled viděl její obrovská prsa a než si zapamatovali její jméno, byla pro většinu kluků ta kozatá. Ale byla skoro zvyklá. Ještě v devítce na základce, když měla ještě docela skromné pětky, jí tak říkali všichni taky.

Na písemnou pětihodinovou učňovskou zkoušku si oblékla to nejlepší, co v šatníku našla, ostatně to byl příkaz paní třídní. Prádlo samozřejmě nemohlo být výjimkou, i když asi nebude vidět. Ale ten dobrý pocit je při takovémhle intelektuálním výkonu potřeba. Krajkové černé kalhotky doplnila podprsenkou ve stejném provedení, kterou do školy moc nenosila. Ale dnes udělala výjimku. A to byla ta chyba. Když se složila do určené lavice, ještě se chtěla protáhnout a křup, jedno ňadro bylo o poznání níž, než to druhé. Tenčí ramínko nevydrželo tah a utrhlo se vpředu od silně zatíženého košíčku. Styděla se a seděla v lavici zkroucená, jak trojkový paragraf. Hoky si toho moc nevšímaly, ostatně na její megaprsa byly za ty skoro tři roky zvyklé. Sice na jejich jedničkách a dvojkách se ramínka jen tak sama od sebe utrhnout nemohla, i když byla ještě subtilnější, než ta Blážina. Ale stát se to může. Šitíčko s sebou žádná neměla, tak se nedalo nic dělat.

Paní třídní zadávala práce a měla dozor první hodinu. No co. Utržené ramínko podprsenky není důvod k neúčasti na písemné části učňovské zkoušky. Na druhou hodinu přišla paní učitelka angličtiny s hromadou sešitů a začala je opravovat. Ve třídě se nedělo nic extra a je možné, že výstrojního defektu jedné žákyně si ani nevšimla. Když celou tu horu písemek stihne za tuhle hodinu, může rovnou ze školy odjet k dceři za vnoučaty.

Teprve třetí hodinu se přiblížila pohroma. Pan učitel Fráňa vlastně nebyl tak úplně regulérní učitel, i když učil skoro celý svůj život, ale jako specialista a externista. Teprve jako invalidní důchodce nastoupil na tuhle školu na zkrácený úvazek. A protože dneska toho moc neměl, přidělil  mu pan zástupce hodinu dozoru na písemkách. Vystřídal spokojenou paní angličtinářku, protože vše bylo opraveno a zasedl za katedru, aby přehlídl třídu. Šmárja, co se to té Bláže děje ? Sedí celá zkroucená, jako po infarktu nebo břišní kolice. Nenápadně k ní přišel a polohlasně aby nerušili ostatní, se jí optal. Odpověděla mu přímo, že jí nic není, ale nevydrželo ramínko podprsenky. No bodejť by to boží dopuštění vydrželo, pomyslel si. Jenže jak se Bláža trochu narovnala, křuplo to a bylo v čudu i druhé ramínko. Chápal, že to může být pro skoro absolventku učňáku značný problém a její soustředění na práci asi nemusí být nic moc. Jako muž činu vzal mobil, vytočil číslo paní třídní, která přišla ke dveřím do učebny. Jenže ta nevěděla, co by se s utrženými ramínky dalo udělat, když nebylo šití ani schopná švadlenka. Tak  ji nechal hlídat ve třídě a odvedl Blážu do příruční knihovny učebic, kde byl klid a nikdo by je neměl dopoledne rušit. 

Když je potřeba něco sešít, napadlo ho, že nejlepší bude sešívačka. Rozhodně kovové skobičky vydrží víc, než nějaké nitě. Jenže Bláža nevěděla, jak na to. „No tak si s tím něco udělej. Přece se ti nebudu hrabat za výstřihem,“ popoháněl ji. Bezradně koukala a rozepnula si svoji lepší parádní halenku. Ale její obrovská ňadra táhla košíčky někam níž, než kde je měla držet ramínka. Dívka se chvíli snažila, než pochopila, že oblečené se to nezdaří. Tak sáhla za sebe, rozepnula háčky, svlíkla zbytek halenky i podprsenku. Fráňa koukal zcela zoufale, protože nepatřil ke kantorům, kteří by chtivě čuměli studentkám za výstřih, byť by v tomto případě opravdu bylo na co. Natož potom na úplně holá prsa. Ale Bláža tady takhle seděla a bezradně mu podávala svoji černou krajkovou podprsenku, aby s ní něco udělal. „Ty jsi se úplně zbláznila ! Co kdyby sem někdo vlezl ? Tak mě zavřou a tebe budou popotahovat na OSPODu.“ „Neříkejte, pane učiteli, že jste ještě nikdy neviděl svlečenou holku a že vás pohled na moje sedmičky tak těžce uráží.“ „V šedesáti už jsem viděl na světě leccos, i když tvoje prsa patří tak trochu k raritám. Ale určitě z nich neomdlím. Tak to takhle podrž a já to zcvaknu.“ 

Pro jistotu to zcvakl několikrát a doufal, že látka ramínek i košíčků je tak silná, aby tu váhu vydržela. Zrovna když jí podával hotové dílo zpět, se rozlítly dveře a v nich zůstala vyděšeně stát jedna ze starších kantorek, neboť nechtěla věřit svým očím. Ten decentní pan učitel, jeden z těch lepších a slečna studentka s holýma prsama. Ani nestačila něco vykoktat, práskla dveřmi a byla pryč. Nezbylo, než pokračovat v oblékání a absolvování zatěžkávací zkoušky. Písemka nepočká.  Obojí dopadlo dobře, přišíval to ze strany od těla, takže nikde nic nepíchalo ani nedřelo a i když se látka trochu protáhla, udržela co měla. Jen se Bláže nedařilo zapnout háčky na zádech, tak mu je nastavila. No a zrovna když zapínal ten třetí nejnižší a zkoušel jestli guma drží a péruje, vřítila se do knihovny  ona dřívější učitelka, následovaná panem zástupcem, nejprve bílým jak stěna a pak rudým, že vypadal jak po infarktu. 

Po pár invektivech se konečně pan zástupce srovnal a poslal je oba na učebnu s tím, že po skončení dozoru musí pan učitel přijít k němu. A po skončení písemky přijde i studentka. Fráňa tušil, že je v průšvihu, jaký nemá obdoby. A úplně nevinně. Přece holku nesvlíkal, aby ji zneužil, byť jen pohledem. Jako vzdělaný psycholog správně tušil, že utržená ramínka a ňadra skoro na břiše jsou pro mladou dívku stěžejní problém, který by mohl ovlivnit kvalitu psané práce. Tak pomohl. A jejího prsu se nedotkl jinak, než očima. Ovšem vysvětlete to deset let rozvedené, sexuálně abstinující padesátnici a podobně starému místořediteli, pravidelně živenému případy zneužívání studentek zvrhlými kantory. 

Když po skončení své mise ve třídě nastoupil do místoředitelny, byla už ustavena kárná komise, která měla celý případ řešit. A můžete vzít jed na to, že v ní byly všechny zapšklé staré ježibaby ze sborovny, které si sice už moc nepamatovaly, co to ten sex je, ale že je potřeba zatočit se zvrhlíkem, to věděly určitě. Protože nepochybovaly o tom, že zavrženíhodný zvrhlík Fráňa je, jinak by neměl třeťačku učnici nahou v knihovně. Její obrovské kozy jí záviděly úplně všechny. A Fráňa byl vždycky takový nemastný neslaný, korektní a snad se ani nevědělo, jestli s některou kolegyní má nějaké techtle mechtle. Tak jim to dáme vypít.

Pan učitel Fráňa v podstatě nedostal příležitost ani částečně vysvětlit, co se v příruční knihovně dělo, že šlo jen o utrhaná ramínka podprsenky a dívka nahá nebyla, zato všechny satorie ze sekernické komise na něj ječely, jak zjednané. A panem zástupcem mu bylo ne příliš decentně naznačeno, že s tímhle tedy na škole zůstat nemůže. Naštěstí ve věcech personálních směl rozhodovat jediný člověk, a to pan ředitel, momentálně někde na nějakém zasedání. Pan zástupce ho informoval mobilem, co se to na škole v jeho nepřítomnosti děje. Dostal za to řádného sprďana, ať řeší co má a se závěry počkají, až se vrátí. Ono málo kdy se jí všechno tak horké, jak se to uvaří, někdy je lepší jídlo pofoukat. A to se po příjezdu nejvyššího šéfa stalo. Fráňa mu konečně vysvětlil o co šlo a dopadlo to výtkou na paní třídní, která měla zasáhnout u oděvního dívčího problému jako první. A Bláža potvrdila, že je všechno, co pan učitel říká, pravda a že nedoznala žádné mravní úhony. Jak bouře rychle začala, tak zase rychle vyšuměla. 

Pan učitel Fráňa seděl zdrceně v příruční knihovně a otřepával se z prožitého dramatu. Ejhle, jak se člověk snadno dostane do průšvihu. Do toho se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře. Když řekl hlasité dál, vstupující ještě chvíli váhal, než otevřel. Byla to ta paní učitelka, co je s Blážou přistihla a přivedla na ně pana zástupce. „Já se vám jdu, pane kolego, omluvit. Ale uznejte, že když jsem tady viděla žákyni s holými ňadry, měla jsem nárok se řádně vyděsit. Internet a zprávy jsou dnes zneužívání plné, tak co mne mohlo napadnout jiného.“ „No jo. Myslíte že jsem takový ten typ slizkého zvrhlíka, který osahává studentky v kabinetu ?“ „To si určitě nemyslím, ale když ono to vypadalo …“ „Dovedete si představit tu pohromu, kdyby včas nezasáhl říďa  a já musel jít manželce vysvětlovat, že nejsem zvrhlík vyhozený ze školy kvůli čuňárnám se studentkou, ale  že vy jste si jen něco myslela ?“ 

„Já se ještě jednou omlouvám  můžete mi to odpustit ?“ pokračovala učitelka se zkroušeným výrazem. „Odpouští bůh a to já nejsem. Rozhřešení dává pan farář a náš pan ředitel. Jedině že byste na mne byla dlouho a dlouho milá. Pak bych možná zapomněl.“ Vzápětí se trochu  vyděsil, protože kolegyně si klekla k jeho židli. Dostat ji, babu princmetálovou, na kolena, no to snad opravdu nechtěl. Jenže vše bylo zase trochu jinak. Rozhalila mu nezapnuté sako a sáhla po pásku kalhot. Nechápal, co se to děje a úplně ztuhl. Knoflík a zip poklopce byly najednou rozepnuté a zkušená ruka štíhlé padesátnice vylovila z boxerek jeho přirození. Než se nadál, měla ho v puse. „Myslíte pane kolego takhle milá ?“ zeptala se s rádoby nezáludným výrazem v tváři, když jeho příro na chvíli vyndala. Koktal jak student začátečník, když nezná u tabule správnou odpověď na otázku pana učitele. Tohle už nezažil delší dobu. „Á, hmm, úúú,“ vydával neurčité zvuky, než se zmohl na souvislou větu. „Hergot, ženská, co to děláte ?“ „Vy jste tohle ještě, pane kolego, nikdy nezažil ? No kouřím vám ho.“ „To cítím. A zatraceně dobře.“

V hlavě mu to šrotovalo, že nejrychlejší počítač byl proti němu líný hlemýžď. Nakonec se rozhodl, že nebude dělat fouňu a odstrkovat ji. Opravdu kouřit uměla. Pojali to tak nějak slovně věcně, ale nechtěl být pasívní. Měla košilovou halenku s mírně rozhaleným výstřihem, tak jí tam zkusil zasunout ruku a dosáhnout na holé ňadro. Nebylo to tak špatné. I když svírat teď Blážu by bylo určitě napínavější. Ovšem to by mu nestačily ani obě ruce na jedno její ňadro. Tady to byly poctivé české hrsťovky, sice pravda trochu měkčí, ale s výraznými  tuhými bradavkami. 

Seděla na patách, pusou sála a jazykem dělala pravé divy. Když už se k tomuhle rozhodla, tak ať si to dědek užije. Sice se k pinďourovi pár let takhle nedostala, ale zavzpomínat si občas na mládí není zase tak špatné. Jenže to už se probíral k činnosti i Fráňa. Rázně vstal, objal ji a posadil na pult s knihami. Úzká sukně sice není na snadný přístup uzpůsobena, ale zabral a na to šup byla shrnutá na bocích. Se svlíkáním kalhotek se nehodlal zdržovat, jen je odšoupl na stranu a dobře vztyčený klacek nasadil na její kundičku. Asi ji její činnost musela dost vzrušovat, protože v ní bylo velmi příjemně vlhko a tak byl na dně skoro na první zatlačení. Její dlouhý a hlasitý vzdech napovídal, že jí to asi nebude nepříjemné.

On skoro v šedesáti už člověk málo kdy zažívá nevázanou divočinu, i když je dáma o deset let mladší. A erektivní disfunkce nebývají takovou nečekanou zvláštností. Jenže paní učitelka mu ho postavila s takovým elánem, že držel jak helvítská víra a v její kundičce odváděl bohatýrskou práci, jako zamlada. Až se jí protáčely panenky a hekala, jako kdyby běžela maraton. Krucišpagát, tohle by chtělo dělat častěji, říkala si mezi záchvěvy blaha žena. A ani on nebyl proti. Ono občas doma něco ještě se ženou předvedli, ale tohle vypadlo daleko divočeji, než rutinní domácí soulož. Že furt jen dělá učitele a nezajímá se víc o krásy života. 

Cítil, že se co nevidět pochlapí a jeho sperma vytryskne ven. Kam s tím ? Přece jí nemůže zaneřádit docela pěknou sukni ? Jak by šla dál učit ? Kolegyně ho zase předešla. „Neboj, můžeš do mě. Ve svém věku už asi neotěhotním.“ No jo, mohlo ho to napadnout. To je ta výhoda holek po padesátce. On ušetří za prezervativy a ony za vložky. S novou dávkou vášně se vrhl do plenění její pičky, až ji dohnal podruhé k orgazmu a ihned poté ji naplnil, že se divil, co toho dnes bylo. Zemdleně odpočíval na jejím těle, nohy svěšené ze stolu dolů a příro stále zasunuté vevnitř. Tak tohle se mu už delší dobu nestalo. Funět na milence, ke které přišel, ani neví jak. 

Ovšem nic netrvá věčně a tak ho paní učitelka začala pomalu setřásat, vylézat z pod něj, spravila si kalhotky a soukala dolů tu protivně úzkou sukni, která jí sice děsně slušela, ale v tomto případě nebyla moc pohodlná. Když ji měla asi v půli stehen a ještě jí koukaly vršky punčoch, otevřely se znovu dveře, mezi kterými stál  v malé chvilce zkoprnělý pan ředitel. Nejdřív naprázdo polykal a pak ze sebe vyděšeně vysoukal. „To se tady, hergot, nemůžete zamknout ?“ Otočil se a slušňácky odcházel. Jen za ním bylo slyšet povzdechnutí majora Terazkyho z Černých baronů. „Boha jeho, oni mi tuná zasa jebú.“