„Ta zima už mě štve,“ říkala si Laura a mnula červené flísové sako mezi palcem a ukazovákem. Při představě teplého jara jí přes obličej přeběhl nahořklý úsměv. Zlehka se otočila a mezi dvěma stojany, přeplněnými samými blůzami, si to namířila ke kruhovému věšáku s pověšenými dlouhými kalhotami. Prudkým zatlačením na řadu ramínek si udělala trochu místa a začala probírat ty tenké látky; černá, šedá, modrá jí běžely pod rukou, na tom věčném lovu na něco.

Jedny kalhoty zvedla, královská modř, bavlna, velikost 38, a podržela si je u boku. Ramínko si pověsila na prst a obratně pokračovala v prohlížení. Další kus se jí ocitl na prstě, a pak ještě jeden. Laura si povzdychla a napadlo ji, jestli by se místo toho raději neměla jít podívat na nějaký nábytek. „Vlastně kalhoty nepotřebuju,“ uvědomila si.

Odsunutý hnědý tweed odhalil černou sukni, nepatřila sem. Laura ji povytáhla, aby si přečetla velikost, a pak sukni zvedla. „Je docela hezká,“ pomyslela si, ale pak se zamračila. „Kam bych si ji asi mohla obléct?“ Přidržela si ji u pasu. „Krátká,“ smála se, „ale s mou modrou hedvábnou blůzou a nějakými tmavými punčochami ...“ Obličej jí zvážněl a rozhlédla se. „Tak před pěti lety, možná.“

Představila si pocit horka z Tomova nasupeného pohledu, až by ji zesměšňoval za to, že se pokouší vypadat mladší, než je, a už chtěla sukni vrátit na věšák. „No tak, Lauro, nepřeháněj,“ napomenula sama sebe, „to on by přece nikdy neudělal.“ Zahákla ramínko se sukní na prst a začala se ohlížet kolem po zkušebních kabinkách.

Proplétala se mezi přeplněnými stojany, až se konečně dostala do zadního rohu oddělení, nablízku nikdo nebyl. Prošla kolem hromady rozházeného oblečení a bedny nacpané prázdnými plastovými ramínky, a pak zatáhla za knoflík bílých plastových dveří. Vstoupila do prázdného čtvercového prostoru a hodila kabelku s nákupní taškou na polstrovanou lavici. Rozvěsila svoje zboží a zavřela dveře.

Boční stěnu vyplňovalo velké zrcadlo. Když si Laura sundala kabát a pověsila ho vedle vybraných kalhot a té černé sukně, usmála se na svůj odraz v zrcadle. „Pořád vypadám dost dobře,“ ohodnotila se, a trošku zakroutila boky, aby mohla ženské křivky svého těla lépe posoudit.

Dívala se na sebe, rozepnula malou bronzovou přezku a uvolnila si kalhoty. Béžová látka sjela po jejích bocích a spadla jí v záhybech k nohám. Zvedla kalhoty palcem u nohy, složila je a přehodila přes svou kabelku. Znovu na sebe mrkla do zrcadla, a na chvilku si uvolnila těsné sevření svých krémově krajkových kalhotek. Usmála se, stydlivě.

„Pojď sem,“ uslyšela nějakou mladší ženu říkat zřetelně, ale tlumeně. Laura se ohlédla za sebe na stále zavřené dveře. „Dělej,“ řekla ta dívka už trochu podrážděně. Laura se podívala nahoru a zjistila, že stěny kabinky končí asi ve výšce dvou a půl metru a nad nimi ke stropu zbývá ještě víc než metr volného prostoru. Sáhla pro ty královsky modré kalhoty a začala do nich strkat nohy. Vedlejší dveře se s cvaknutím zavřely.

„Sedni si,“ řekla dívka. Laura zapnula pásek kalhot a otočila se, aby v zrcadle viděla svůj zadek. „Dělej,“ řekl hlas vzadu za zrcadlem. Laura si přihladila látku vzadu na stehně. Kalhoty na ní visely zcela beztvaré.

„Nedostanu se do nějakých potíží?“ zeptal se nějaký hlubší hlas. Laura užasle otevřela pusu.

„Ona tam má nějakého chlapa,“ došlo jí a smála se na sebe do zrcadla.

„Jo, dostaneš,“ škádlila ho dívka. „Teď si sedni. Musím něco vybrat na tu párty u Jakuba. Tady je to nejjednodušší a jim je to fuk.“

Laura svlékla královsky modré kalhoty a hodila je do kouta. Vzala z věšáku šedé a nahnula se, když do nich dávala nohy.

„To je sexy,“ řekl ten muž. Laura se zakřenila a kalhoty si natáhla. „Vypadáš skvěle.“

„Líbí se ti to?“ zeptala se dívka.

„Je to skvělé,“ odpověděl hlubší hlas.

Laura se zase otočila a snažila se rozhodnout. „Ten svetr se k tomu nehodí,“ pomyslela si a přetáhla si tu hnědou vlnu přes hlavu. Náhlým chladem se lehce otřásla, zasmála se krémovému vzhledu svých plných prsů v těch krajkách okolo.

„Mně se to moc líbí,“ řekl. Dívka tiše vyjekla.

„Posaď se a nech mě vyzkoušet ještě tohle,“ nařizovala mu. Laura na sebe kývla a ty šedé kalhoty si sundala. „Jestli si nesedneš, začnu křičet o pomoc.“

„Řeknu jim, že jsi mě sem zatáhla.“

„Komu myslíš že budou věřit?“ zeptala se pobaveně. „Velkému surovci nebo nahé dívce?“

„Bude záležet na porotě,“ řekl, hlas měl hluboký, skoro výhrůžný.

Laura si vzala sukni a oblékala si ji. Tkanina pevně obepjala její boky jako nějaký černý válec. Vrtěla se a upravovala přiléhavou látku, aby pohodlně držela. „To přece nemůžu,“ řekla si v duchu a udělala na sebe oplzlou grimasu. „Je to neslušné.“

„Víš co?“ řekl muž. „Vypadáš skvěle.“

„Myslíš?“ zeptala se.

„Úžasně,“ odpověděl.

Laura se otočila a prohlížela se zezadu. Ohodnotila se: „Lascivní.“

Trochu se ohnula v pase a zahlédla své kalhotky.

„To by s Tomem seklo.“

„Stando,“ slyšela dívku, bylo to důrazné, ale tlumené. „Co to má ...“

Laura zvědavě pozvedla obočí a zastavila se. Stála nehybně a bez dechu zírala na svůj usměvavý obličej v zrcadle, sledovala, jak se zvuky neklidného pohybu za zrcadlem ozývají stále hlasitěji. A viděla, jak se jí bradavky pod krajkovou podprsenkou napínají.

„Počkej,“ řekla dívka. „Nech mě napřed ...“ Její slova přerušilo nějaké strkání a zařinčel závěs.

„Tady,“ řekl. „A hned ...“ Dívka ostře zasténala. Laura se na sebe dívala, jak nevědomky zvedá lem té černé sukně a jemně se dotýká rozkroku svých kalhotek.

„Sakra, Stando,“ vyrážela dívka přerývaně mezi nádechy, „tvůj pták je tak kurevsky velkej.“ Laura vzdychla a své prsty si zasunula pod krémovou krajku.

„To se ti líbí, ne?“ mručel. „Líbí se ti můj velkej pták?“

„Ano,“ řekla dívka bez přemýšlení. „Dej mi ho tam.“

Laura zuřivě masturbovala a pozorovala se v zrcadle, při tom poslouchala, jak začíná v pravidelném rytmu pleskat maso o maso. Otevřela pusu, elektrické šoky vzrušení jí vlnivě probíhaly tělem a cítila, jak slábne v kolenou.

„Sakra,“ řekla dívka, „tak mrdej.“

Laura si černou sukni vytáhla k pasu a kalhotky stáhla dolů ze stehen. Otočila se zády k zrcadlu a svou holou zadnici přitlačila ke sklu. Stěna se při každém masitém nárazu zezadu lehce otřásla. Svou prdelí vnímala, jak do ní jejich mrdání pravidelně buší a narůstající vzrušení prýštící jí z kočičky stále víc zmáčelo její pracovité prsty.

„Ach, bože,“ sténala dívka, „dej mi ten čurák.“

„Dej mi ten čurák,“ šeptala Laura.

„Ouuch,“ zařval muž a rytmus jeho bouchání narostl a pak se přerušil. Laura těžce dýchala, rozpálená svým vzrušením. Sousední kabinka ztichla do něžného mumlání a polibků a tichých prociťovaných ‚oouch‘. Laura zavřela oči, a nakonec se narovnala. Natáhla si kalhotky a usmála se na otisky své zadnice, které jako dva půlměsíce zůstaly na skle. Tělem jí projelo lehké zachvění a ona se zkaženě zasmála.

Pozorovala svůj obraz v zrcadle a tanečním krokem předvedla v té těsné a krátké sukni několik provokativních otáček. „Moc sprosté,“ řekla potichu a sukni ze sebe stáhla. Rychle se oblékla a vyšla ven, ty modré i módní šedivé kalhoty nechala na hromádce v koutě kabinky.

Prodavačka u kasy, mladá tmavovlasá žena, stála za pultem a skládala svetry. Laura před ni s potěšeným úsměvem pohodila sukni.

„Ta zima už mě štve,“ řekla prodavačka a hromádku pleteného zboží, kterou měla před sebou, odsunula stranou.

„Myslím, že už brzy přijde jaro,“ pronesla Laura zasněně.

„Našla jste všechno, co potřebujete?“ zeptala se prodavačka.

„Absolutně ne,“ řekla Laura a potlačovala smích, „ale měla jsem dobrý začátek.“

„Máme i nějaké nové blejzry na prodej.“ Prodavačka skládala černou sukni a hledala cenovku.

„Ani náhodou,“ řekla Laura. „Měla jsem na mysli spíš něco neformálního.“ Najednou ji vyrušil pár, který kráčel kolem pokladny. Její oči se zachytily na vybouleném rozkroku džínsů toho mladého muže. „Vezmu si jednoho z těchhle,“ řekla Laura spíš k sobě. Prodavačka se uculovala.

„Myslím, že už je nemáme, ale můžu pro vás jednoho objednat,“ řekla tišším hlasem. Obě se zasmály.

„Co opravdu potřebuju, je nějaké prádlo,“ řekla Laura. „Naše máme o patro výš, po schodech a doprava. Jestli ale chcete něco pikantnějšího, víte, co myslím, zajděte si do nejvyššího podlaží k Belerovi, mají tam skvělé věci.“ Prodavačka na ni mrkla.

„Ano,“ řekla Laura. „Myslím, že jaro je už na cestě.“ Přiložila svou kartu k platebnímu terminálu a vzala si svůj nákup. „Až nahoře?“

„U Belera, naproti kinosálu.“

„Díky,“ řekla Laura. Odcházela širokou uličkou a zastavila se, aby si ohmatala materiál nějaké černé blůzy s hlubokým výstřihem. „Možná bych to měla jít zkusit,“ řekla si pro sebe a smála se.