Asi před deseti lety jsem se v létě vypravil do rumunského Banátu. V rodině se tradovalo, že v českých vesnicích tam máme nějaké vzdálené příbuzné, vyměnil jsem si s nimi několik dopisů, až mě nakonec pozvali na jakousi rodinnou sešlost, abychom se trochu poznali. Vzal jsem s sebou svého syna Jakuba. Bylo mu pět a byl to už pěkný dárek. Jeho máma musela pracovat, a to setkání vzdala; vlastně by byla stejně nejela, ani kdyby neměla tu pracovní překážku. Šlo o mé příbuzné, kteří ji nijak nezajímali.

Autem to od Brna bylo asi 700 km, skoro jsme to za ten den stihli, ale odpoledne už jsme potřebovali nabrat benzin, vyčurat se a taky zkonzumovat nějaké předražené nezdravé jídlo. Jakub byl celou cestu dobrý pasažér, sám vybíral, kde zastavíme na jídlo, a na tom stanovišti kamionů ho to docela bavilo.

Před obchodem s potravinami tam stála nějaká pořádně ojetá dodávka. Když jsem s Jakubem ve vleku vycházel z prostoru pumpy, uviděl jsem jakousi ženu, jak vyjíždí z obchodu s nákupním vozíkem plným potravin a má po boku dvě dcery. Obličeje měly skloněné a na sobě obnošené, vše zahalující šaty, ale upoutaly mě kvůli svým čepcům. Připadaly mi jako z obrázku na obalu z nějakého margarinu.

Jenže jak šly ke své dodávce, těsně vedle jejich vozíku zcela bezohledně zamířil na parkovací místo jakýsi červený sporťák a způsobil, že se nákup z vozíku rozsypal na horký asfalt. Žena i děvčata strnule zíraly, jak je to auto málem přejelo. Auto prudce zabrzdilo a vyskočil z něj párek praštěných teenagerů, kteří se na sebe zcela bezdůvodně smáli.

Popadl jsem Jakuba a pospíchal k převrhnutému vozíku, abych těm třem pomohl se sbíráním nákupu. Neříkal jsem nic a snažil se neprojevit nic ze svých velice nelaskavých názorů na ty debily, co zrovna vcházeli do krámu. Jakub rád pomáhá, takže začal sbírat plechovky a s velkou pýchou je podával děvčatům. Jeho široký úsměv jim pozvedl náladu, a tak jsme tiše všechno naskládali do dodávky.

Jakmile bylo vše v bezpečí, vzal jsem Jakuba za ruku, otočil se a šel zpátky k našemu autu. Měl jsem před sebou ještě pár hodin za volantem. Nějaký hlas za mnou potichu česky řekl: „Děkuju vám.“

Otočil jsem se přes rameno a řekl: „Nemáte zač. Je mi líto, že je na světě tolik blbců.“

Mluvila dál. „Ne, většina lidí je dobrých.“ Odmlčela se. „Vy jste dobrý.“

„No jo,“ odpověděl jsem, „chtěl jsem jenom dát Jakubovi dobrý příklad.“

Zasmála se a já jí konečně viděl do tváře. Měla slovanský obličej a příjemný úsměv. „Jakub je hezké jméno. Já jsem Anna, a tohle,“ ukázala na svá děvčata, „je Ráchel a Rebeka.“

„Pavel Nový,“ řekl jsem já, s mírnou úklonou.

„Pane Nový, ráda bych vás a Jakuba pozvala k nám na večeři.“

„Ne, moc děkuju, máme před sebou ještě dlouhou cestu. Ale je to od vás velice laskavé.“

„Určitě potřebujete sníst nějakou večeři. Nebydlíme daleko odsud. Prosím, trvám na tom.“

Jakub flirtoval s děvčaty. Vypadaly tak na patnáct, šestnáct let, a jestli jsem zachytil jejich jména správně, Ráchel byla asi o rok starší než Rebeka.

Dramaticky jsem vzdychl. „Ukroutíte mi ruku. Dobrá, pojedeme za vámi.“

Anna se na mě usmála jako z obrazu malovaného v 19. století a vyšplhala se do dodávky. Jakub a já jsme šli k našemu autu a jeli pak asi patnáct kilometrů po zanedbané silnici za nimi, poslední tři kilometry jen po prašné cestě. Jejich dům byl prostý, ale bytelný, a ve stáji jsem viděl koně.

Jakub i já jsme se hned rozběhli ke koním. Byla to velká pracovní zvířata, velmi působivá. Rebeka šla za námi a Ráchel s Annou nesly potraviny do domu.

Rebeka nám představila koně, jejich jména si už dnes ovšem nevybavím. Zvedla Jakuba a nechala ho, aby je hladil po hlavách. Jako kluk z města byl v sedmém nebi. Řekl jsem jí: „Vaše rodiče mají krásnou farmu.“

Ona stejným tónem odpověděla: „Můj otec je mrtvý. Je to farma naší mámy.“

Nevěděl jsem, jak napravit to faux pas, tak jsem neřekl nic. Asi po půl hodině nás Rebeka odvedla do domu. Už než jsme vstoupili, ucítil jsem vůni báječné farmářské večeře, která se tam připravovala. Zul jsem boty sobě i Jakubovi, protože jsme na nich měli nějaké zvířecí nečistoty.

Anna si oblékla zástěru a odložila klobouk, takže jsem si ji mohl prohlédnout. Zdálo se, že je dobře stavěná, i když v dlouhých černých šatech se to těžko odhadovalo. Vlasy měla hodně dlouhé a vzadu účelně stažené tak, aby jí při vaření nepřekážely.

Obličej měla pevný a hezký. Zuby byly trochu křivé a nos velký, ale měla přirozenou krásu, za jejíž napodobení ženy často utratí celé jmění. Její dcery byly jako dvě její mladší a vylepšené kopie. Jejich hezké světlé vlasy rámovaly perfektní obličeje.

Nikdy jsem nevařil na kamnech na dřevo, ale nedovedu si představit, že bych na nich připravil večeři dřív než za týden. Anna ovšem měla úžasné jídlo hotové za hodinu. Vdolky popíraly zákony fyziky, kuře bylo nad jakýkoli popis, a zelenina tak čerstvá, že bylo škoda ji sníst. Byl jsem požádán, abych před jídlem pronesl modlitbu, tak jsem s úctou zaimprovizoval něco ze svých dětských vzpomínek.

Po jídle, které navždy proměnilo mé představy o dobrém vaření, vzala děvčata Jakuba do obýváku a půjčila mu bednu plnou jednoduchých dřevěných hraček. Musíte pochopit, že Jakub věřil, že i knížky potřebují baterii, aby se daly číst. Dřevěné hračky pro něj byly něčím za hranicí jeho představivosti.

Všechna okna byla otevřená a dům naplňoval svěží větřík. Seděl jsem na gauči s Annou, pozorovali jsme děti hrající si na podlaze, a najednou se mi zdálo, jako bych seděl modelem k obrazu Josefa Mánesa. Co se to tu ksakru děje? A ještě víc mě zmátlo, když se Anna zmínila o mém snubním prstenu a ptala se mě na manželku. Neřekl jsem o ní nic špatného, jenom že pracuje, a proto nemohla jet s námi.

Děvčata si šla hrát s Jakubem nahoru a já jsem začal mít pocit, že jsem na něco připravován, neuměl jsem si ovšem představit na co. Anna se podívala z okna a poznamenala: „Obávám se, že už je dost pozdě. Kdybyste chtěl, můžete u nás s chlapcem přespat, máme jeden pokoj volný.“

„Ach ne, už jste byla až moc laskavá. Když budu unavený, najmeme si pokoj v motelu.“

„Dobře, jenže v obchodě říkali, že jsou tu tenhle víkend nějaké motocyklové závody. Myslím, že všechny hotely budou plné.“

Měla pravdu. Bez rezervace tu nejspíš žádný pokoj nedostanu. „To bude dobré, v nejhorším se vyspíme někde na odpočívadle.“

Smála se a rukou si zakrývala ústa. „Nebuďte hloupý. Radši byste spal v autě než v pěkné pohodlné posteli?“

„Máte pravdu. Máte tu aspoň něco, co bych mohl udělat, abych byl trochu užitečný? Nechte mě třeba umýt nádobí.“

Anna se postavila. „Pojďte, uděláme to spolu.“

Zase znovu jsem se ocitl na scéně starodávné domácnosti. Voda se ohřívala na kamnech ve velkém kotli a nádobí jsme myli ve světle lampy. Když jsme skončili, děvčata po špičkách sestoupila po schodech a přišla do kuchyně.

„Mami,“ řekla Ráchel, „už usnul. Uložily jsme ho do volného pokoje.“

Anna postavila na kamna kotel s čistou vodou. „Přineste vanu a připravte se do postele.“

Rebeka zvedla obočí. „Mami?“

„Udělejte, co jsem řekla. Já budu s panem Novým v obýváku,“ odpověděla Anna. Odvedla mě ke gauči a usadila. Sama si sedla těsně vedle mě. Jemně řekla: „Máte nádherného syna, pane Nový.“

„Děkuji. Je to ohromné dítě. Vy taky musíte být hrdá na své dcery.“

„Jsou to dobré holky. A taky si myslím, že vy jste dobrý muž. Pane Nový, co víte o lidech tady?“

„Přiznávám, že moc ne. Slyšel jsem, že tu vedete jednoduchý život, protože myslíte, že Bůh to tak chce.“

„Částečně je to tak. Víte, pane Nový, naše komunity jsou malé a je tomu tak už velice dlouho. Dokonce i když cestujeme z jedné osady do druhé a chceme najít manžela, jsme všude spříznění. Pane Nový, my jsme farmáři, a víme hodně o chovu zvířat. A protože jsme všichni příbuzní se všemi, naše děti se často narodí hodně nemocné a umírají velmi mladé.“

(„K ďasu,“ pomyslel jsem si, „pokouší se snad vtáhnout mě do svého světa koní a bryček?“)

Ještě pokračovala. „Je tu velice těžký život pro někoho, kdo přijde z venku. Nemůžeme na lidech chtít, aby se k nám přidali.“

(„Ufff!“)

„Abych to řekla otevřeně, pane Nový, my potřebujeme nové semeno. Myslím, že vy jste dobrý člověk, a chtěla bych vás požádat, abyste udělal něco, co se vám může zdát odsouzeníhodné.“ Zhluboka se nadechla. „Chci na vás, abyste oplodnil mé dcery.“

Do té chvíle mě vůbec nenapadlo, co chystá. „J-já nevím, co říct. Myslím, že chcete, abych porušil lidský i boží zákon.“

Nechala ta slova viset ve vzduchu. „Ano,“ řekla nakonec, „ano, to chci. Bojím se o přežití svých lidí.“ Postavila se a vzala mě za ruku; vstal jsem taky. Z obýváku bylo možné trochu vidět do kuchyně. Ráchel zrovna vstupovala do pozinkované vany, která tam uprostřed stála. Byla nahá a úchvatná, s malými prsy a svalnatými údy. Blonďaté vlasy jí vzadu splývaly až někam k zadní dírce.

Byl jsem omámený tím, na co jsem se díval, a pak jsem si pomalu uvědomil, že mi Anna důvěrně tiskne ruku do klína. Špičkami prstů sledovala obrys mého penisu, a ten se začal napínat proti látce kalhot. Šeptala mi do ucha: „Znám jejich cykly, teď jsou obě připraveny přijmout mužské semeno.“

Moje IQ se ocitlo ve volném pádu. „Ale jak víte, že ony to taky budou chtít…“

„Nebudou mít na vybranou. Takže ten hřích bude jenom náš. Ony zůstanou bezúhonné a naše komunita jim poskytne veškerou pomoc.“ S důvěrou mě hladila přes kalhoty. „Není to příliš, co od vás chci, tedy deflorovat má děvčata a naplnit jejich břicha?“ Nedokázal jsem odpovědět. Vzrušovalo mě to tak prudce, že jsem se bál, abych neejakuloval rovnou v tom obýváku. Anna mě zatlačila zpátky na gauč. „Zůstaňte tu. Přijdu pro vás, až budou připravené.“

Seděl jsem tam, napínal uši na zvuky děvčat dokončujících své koupele a vystupujících potom po skřípavých schodech nahoru. Zaslechl jsem pár šeptaných slov, ale nezdálo se, že by moc diskutovaly. Nakonec, když uběhla celá věčnost, se Anna vrátila. Vzala lampu a ukázala mi, abych šel za ní. Kolena se mi při cestě po schodech třásla. Zkontrolovali jsme Jakuba (tvrdě spal) a pak vešli do dívčího pokoje.

Byl malý, jen o málo větší, než bylo potřeba pro dvě postele, s nízkým stropem. Děvčata ležela na zádech a přikrytá, ale paže měla nad hlavami a jejich zápěstí byla silným provazem přivázána ke sloupkům postelí. Uzly byly i na sloupcích u nohou, ale spoutané kotníky pod přikrývkou jsem jenom tušil. Pod hlavami měly polštáře, aby mohly vidět, co se bude dít.

Bez jediného slova mi Anna začala pomáhat se svlékáním. Byl jsem tvrdý, když mi stahovala šortky z boků. Klekla si na kolena a lízala a cucala mi ptáka. V nestálém svitu lampy jsem pozoroval, že děvčata jsou tím zcela zmámená, ale zdálo se, že Rebeka je z toho, co vidí, méně vystrašená než její starší sestra. Asi po minutě Anna přistoupila k posteli, kde ležela Ráchel, odhrnula z ní pokrývku a odhalila svou dceru nahou a svázanou. Provazy nebyly moc utažené a Ráchel měla kolena pevně stisknutá.

„Mami, co to děláš?“ zeptala se Ráchel. „Víš přece, že miluju Izáka.“

Anna se posadila k ní. „Ráchel, ty a Izák máte stejného jednoho dědečka a jednu babičku. Nemůžeš s ním mít děti, vždyť víš proč. Nech pana Nového, ať ti udělá miminko.“

Podívala se na mě a zaměřila své oči na můj pulsující úd. „Ne. To je špatné, mami.“

„Ráchel, o tom ty nerozhoduješ. Pojďte sem, pane Nový. Můžete ji bít, jestli chcete. Jestli chce být doopravdy znásilněná, je to na ní.“

Vůbec jsem se necítil násilnicky, ala byl jsem tak nažhavený, že jsem sotva dýchal. Sedl jsem si do nohou její postele a chytil do každé ruky jeden její kotník. Zkusil jsem jí roztáhnout nohy, ale stlačila je zpátky k sobě. Anna ji pleskla přes bradavku. Ráchel neměla oba prsy stejné, pravý byl větší než levý, tak o jedno číslo podprsenky. Taky měla chlupy v podpaží, na které jsem u žen nebyl zvyklý, ale jí to nějak dodávalo vzhled nevinnosti.

Naklonil jsem se dopředu a položil svůj obličej do chlupů jejího klína. Vsunul jsem ruce pod její půlky, pevné jako kámen, a nadzvedl jí hýždě. Začal jsem lízat vršek její skuliny, uhlazoval a odkláněl jsem její kožešinku a obnažoval klitoris. Jednou nebo dvakrát sebou zakroutila, ale potom jsem cítil, jak se tím, že její nejcitlivější místečko přejíždím jazykem, postupně uvolňuje. Nepospíchal jsem a ona milimetr po milimetru svou cudnou pozici povolovala.

Poslouchal jsem její dýchání a poznal, že si to začíná užívat. Nic uspěchaného, ale když roztáhla kolena, použil jsem prsty a začal jí hladit stydké pysky. Měnil jsem tempo i přítlak, dokud sebou nezačala házet a vrážet mi svůj štucel do obličeje, a potom se najednou zazmítala v mocném orgasmu.

Stáhl jsem se z ní a nadzvedl. Ležela roztažená v nádherném klidu, a teď byl ten správný čas, abych potěšil i sebe. Ohlédl jsem se na její matku, která vypadala naprosto spokojeně, a na její sestru, která se zdála fascinovaná. Klekl jsem si mezi její nohy a pohonil svůj ocas do plného napětí.

Pak jsem se nahnul dopředu a přisunul špičku svého čuráku ke vchodu do její jeskyňky. Šoupl jsem s ním nahoru a dolů, aby posbíral její šťávy a byl pěkně kluzký, a potom jsem s ním vklouzl kousek za její sladké pysky. Byla vevnitř v jednom v ohni a já věděl, že jsem v ní a že zakrátko nás čekají muka orgasmu.

Začal jsem přirážet pomalu a mělce. Rukama jsem ji hladil po těle nahoru a dolů. Pak jsem sáhl pod ni a podržel jí zadeček. Tlačil jsem se hlouběji a hlouběji a když jsem narazil na její blanku, ona ucukla. Zastavil jsem, asi minutu jí dráždil klitoris, a potom jsem se do ní zarazil naplno. Kňučela bolestí a vzpínala se proti provazům a do kůže zápěstí a kotníků si vyrývala bolavé rány.

Teď už jsem v ní jezdil pro své vlastní potěšení. Byla kluzká a těsná, a nakonec jsem se roztřásl rozkoší a hluboko do ní vystříkal svou nálož. Byl jsem zpocený a vyprázdněný a ležel jsem na ní ještě několik minut. Nakonec jsem vstal a matka svou dceru Ráchel zase přikryla.

Nabíral jsem dech a připravoval se na další požitek. Podíval jsem se na Rebeku a ona se usmívala. Můj pták byl skleslý a pomazaný krví, semenem a panenským mixem. Otočila se na matku a zeptala se: „Mami, můžeš mi nechat ruce volné? Když budu mít svázané jenom nohy, i tak pořád budu znásilněná. Chtěla bych se ho dotýkat.“

Přikývl jsem a matka jí ruce rozvázala. Postavil jsem se k její posteli a ona sáhla po mém čuráku. Jak se ho dotkla, probral se znovu k životu. Řekla mi: „Ztratila jsem své panenství při jízdě na koni. Na mě nemusíte být tak jemný.“ Pohlédla na svou starší sestru a já uviděl náznak soupeření mezi nimi.

Rebeka byla blond a dole ještě neměla skoro žádné ochlupení. Prsa měla malá a pevná. I ona měla chomáč chlupů v podpaží. Posadila se, nohy široce roztažené, a zkoumala mě ve světle lampy. Pohrávala si s mým ptákem a pak se nahnula a udělila mu hravé olíznutí. Jelikož jsem byl pořád mokrý od šťáv a krve z tunelu její sestry, působilo to hodně zkaženě.

I když viděla přísnou reakci své sestry, napodobila matku a vzala můj čurák do pusy. Byl jsem už tvrdý jako kámen a zatlačil ji dolů na postel. Klekl jsem si jí mezi kolena a ona sama si mě chytila a vtáhla do své štěrbiny. Bez jakékoli předehry (jiné, než že předtím viděla, jak byla její sestra přinucena se mnou mrdat) jsem do ní zajel. Byla ještě těsnější než Ráchel a vůbec bych se do ní nedostal, kdyby nebyla úplně mokrá. Jak řekla, o panenskou blánu přišla už dříve, a tak jsem do ní zajel hned až dozadu, na čípek.

Omotala mě rukama dokola a začala kňučet a sténat. Pak si vybavila moje jméno a řekla: „Ach, Pavle, to je úžasné. Jsem tak šťastná, že budu mít tvoje děťátko. Řekni mi prosím, že mě miluješ.“

Znovu jsem měl pocit, že to děvče chce naštvat svou sestru, ve chvíli, kdy mě má hluboko v sobě. Přesto jsem byl tak dobře naladěný, že jsem jí vyhověl. „Ano, Rebeko,“ řekl jsem, „miluju tě.“

Pevně mě přitom stiskla a vzlykla. Celou svou vahou jsem se jí navalil do klína a líbal ji. Orgasmus jí začal s takovou silou, že z ní můj čurák vyskočil ven. Rychle své vyvrcholení přerušila, šátrala po mě a mumlala: „…zpátky dovnitř, zpátky dovnitř…“ Znovu jsem se do ní zavedl a připravoval se na svůj druhý orgasmus. Podíval jsem se dolů, na její kotník přivázaný k posteli, a ten obraz ve mě okamžitě rozpoutal vlny, v nichž jsem se do ní vystříkal.

Počkal jsem jen moment a pak se vrávoravě postavil. Rebeka se spokojeně smála a matka ji také přikryla. Anna pak vzala lampu a opustili jsme pokoj. Vedla mě do své ložnice. Nevím, co si myslela, že bude dál, ale měl jsem svůj vlastní neřestný nápad. „Budeme potřebovat ještě nějaký provaz,“ řekl jsem.

Anna se na mě podívala a chvíli jí trvalo, než zpracovala to, co jsem řekl. „Ano, máte pravdu. Musíte nás znásilnit všechny tři.“ Na chvíli se vzdálila a vrátila se s klubkem provazu.

„Jste ještě plodná?“ „A-ano, jsem.“

„Chcete mít v domě tři miminka najednou?“

Začala se svlékat. „To je na vás. Jak mě jednou svážete, můžete si se mnou dělat co chcete.“

„Právě to mám v úmyslu.“ Jakmile byla úplně nahá, odstranil jsem přehoz z její postele a přivázal jí ruce a nohy ke sloupkům. Podle jejího příkladu jsem jí hlavu podložil polštářem, aby se mohla dívat, co a jak se s ní bude dít.

Prohlížel jsem si ji nahou ve světle lampy a bylo zjevné, že se vdávala mladá; ještě jí nemohlo být čtyřicet. Její prsy nepochybně kojily a měla nějaké strie, ale byla dobře formovaná a silná. Měla chlupy na nohou a v podpaží, a ty v klíně byly husté. Nepospíchal jsem, protože jsem potřeboval ještě jednou ztvrdnout. Svými prsty jsem jí hladil všechno v klíně. Byla docela vlhká.

Zašeptal jsem jí do ucha: „Viděla jste mě znásilňovat své dcery a jste vlhká. Vám se to líbilo, že ano?“

„NE. Ne. Bylo to špatné, ale udělala jsem jen to, co jsem musela.“

„Nesmysl,“ mnul jsem jí bradavku, až se vztyčila. „Viděl jsem vás. Obzvlášť se vám líbilo, když se Ráchel bránila. Přiznejte to.“

„Ne, j-já jsem zhřešila. Oba jsme zhřešili.“

„Dobrá. Budete lhát každému ve své komunitě, až jim budete vyprávět, jak vás nějaký šílený turista svázal a zneužil. Teď chci, abyste kroutila rukama a nohama, dokud se vám provaz nebude zařezávat do kůže. Když budete lhát, musí ta lež vypadat věrohodně.“ A přitom jak jsem to říkal, jsem hladil nateklé pysky její píči. „Dělejte to.“

Začala se vrtět a přetáčet a bojovat s pouty. Trvalo to jen pár minut, ale na jejích zápěstích a kotnících to zanechalo kruté stopy. Jakmile jsem byl spokojen, že na provazech je krev, rozvázal jsem ji a všechny její končetiny postupně olízal. Když jsem skončil, ležela nehybně na posteli.

„A teď,“ řekl jsem, „si vylezete na mě a budete mě rajtovat, dokud se neudělám.“ A s tím jsem ji odstrčil na stranu a sám si lehl doprostřed postele.

Když na mě lezla, přitiskl jsem si její hlavu do klína. Vyžádalo si to trochu pobízení, ale přiměl jsem ji, aby znovu sála můj čurák, přestože byl pokrytý šťávami jejích dcer. Pak jsem ji vytáhl na sebe a posadil na svého ptáka. Začala na mně tvrdě jezdit. Našli jsme správný rytmus a já byl ve chvilce ztracený. Nevím, jak dlouho se na mně vozila.

„Anno, vy teď budete mít orgasmus,“ řekl jsem a zdůraznil to plesknutím na její zadnici. „Vím, že se potřebujete udělat.“

Jakmile dostala povolení, ihned se s tichým vnitřním zasténáním uvolnila. Přimkla své rty na moje ústa a dál se pohybovala nahoru a dolů. Udělala se skoro okamžitě a v té pozici ztuhla. Ve mně pořád zbývalo trochu života, ale potřeboval jsem přestávku, tak jsem jí řekl ať sleze a dojde rozvázat holky, aby mohly pohodlně spát.

Za chvilku se do postele vrátila a lehla si vedle mě. „Pořád ještě jste mi nedal své semeno,“ řekla. „Jak vás můžu potěšit?“ Místo odpovědi jsem ji přitáhl k sobě a vybrali jsme si polohu lžíce, samozřejmě tu variantu, kdy se můj pták uhnízdil v ní uvnitř. Jak jsme se mazlili, vystříkal jsem se do ní a potom jsme usnuli.

Ráno jsem se probudil jako poslední. Rebeka a Ráchel si hrály s Jakubem a Anna připravovala farmářskou snídani. Snídani jsme jedli společně a já jsem pak nějak posbíral síly k tomu, abych dostal Jakuba do jeho sedačky v autě a vrátil se s ním na naši cestu.