Někdy se dějou věci, u kterých se zrovna hodí, že se budou dít. Žádný velký rébus. Žádný důvod zkoumat „proč?“ Cesty se prostě zkříží a buď rozpoznáte ten moment, kdy k tomu došlo, anebo vám to nedocvakne, a vy se místo toho na dívku u kasy ve svojí večerce jen slabě usmějete a radši nenápadně vycupitáte ven na parkoviště.

Já jsem nikdy nebyl dobrý v cupitání.

Nedávno jsem se zrovna vracel ze služební cesty a už se těšil, jak přijedu domů a dám si nohy na stůl. Ta osmikilometrová zácpa na dálnici, kde nějaký nešťastný kamion v zatáčce převrátil přívěs, mi moc nepomohla. Na vrak ještě pořád stříkali pěnu a já se opatrně protáhl kolem policejního kordonu. Domů jsem to měl ještě dvě a tři čtvrtě hodiny

Vyprahlý a vyhladovělý jsem se rozhodl využít služby jedné z restaurací u dálnice. Byla na překvapivě slušné úrovni, a když jsem se dobře najedl a napil, a byl gastronomicky uklidněný, všechny vzpomínky na nepříjemnosti na dálnici se rozplynuly. Všiml jsem si, že v zadní části má restaurace jakýsi malý bar, zřejmě určený pro hosty, kteří si chtějí své drinky nechat profesionálně namíchat a vychutnat v pěkném a intimnějším prostředí. Usadil jsem se tam na jednu ze čtyř barových židlí a usoudil, že bych mohl večer uzavřít sklenkou brandy crusta… nebo dvěma.

Musel jsem si svůj drink hýčkat několik minut, než jsem si povšiml dívky dál v baru. Zdálo se mi, že je ponořena do nějakého smutného přemítání, protože upřeně zírala dolů na svou skoro prázdnou sklenici a zřejmě tam viděla něco jiného než podložku k svému drinku. Něco v jejím chování přitahovalo mou pozornost.

Byla neurčitého věku, asi blíž ke dvaceti než pětadvaceti, vkusně oblečená. Dlouhé tmavohnědé vlasy jí splývaly přes ramena a živě kontrastovaly s krémově vybarveným svetrem, který měla na sobě. Můj první dojem byl, že asi bude původem z nějaké země na východ od nás, ale v okamžiku, kdy se otočila, aby mrkla na zprávy na plazmové televizní obrazovce připevněné na stěně, jsem mohl vidět, že v ní musí být i něco jižanského, a že je jako všechny dívky podobného typu mimořádně hezká.

Zachytila můj uznalý pohled a hřejivě se usmála, než své oči sklopila; tam odkud pocházela si zřejmě zvykla to tak dělat.

Dobrovolně přiznávám, že nemít tu výhodu už zřetelné alkoholické odvázanosti, asi bych se na ni taky usmál, dopil svůj drink a opustil lokál. Když dodám, že její věk nebyl ani polovinou toho mého, těšilo ji, že si sama dělá společnost, a nic nenaznačovalo, že by chtěla tuto situaci změnit, opravdu neumím vysvětlit, proč jsem se jí zeptal, jestli by mně dovolila koupit jí ještě jeden koktail, a proč to ona váhavě přijala!

Mluvit jsme začali snadno. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Nataša a je studentkou bydlící na koleji, tedy aspoň byla. Různé sociální a domácí potíže se spojily a způsobily, že musela tento stav ukončit a vzít nějakou práci ve městě, aby se o sebe sama postarala. Byla naprosto okouzlující a dobře vzdělaná a řekla mi, že je ze smíšeného manželství, matka Ruska a otec Chorvat, ale už dlouho žije tady. Cizí přízvuk zazněl v její češtině jen občas.

Jak jsme seděli v tom malém boxu, kde jsme právě byli, mohl jsem ji zblízka studovat, i když jistě ne tak zblízka, jak by se mi líbilo, mám-li to říct po pravdě. Její výrazné hnědé oči zasvítily pokaždé, když chtěla něco zdůraznit, a měla docela hezký zvyk odhrnovat si rukou vlasy z obličeje, když mluvila. Její přítomnost na mě působila zcela uchvacujícím způsobem.

Museli jsme v tom boxu sedět víc než hodinu. Dostal jsem od ní tolik otázek, kolik jsem jí sám položil. Myslím, že kolem desáté jsme už oba byli s životem toho druhého seznámeni víc a důvěrněji, než bývá banka před vydáním kreditní karty.

Nakonec se konverzace dostala do té nežádoucí roviny „dobrá, tohle bylo zábavné, tak co podnikneme dál?“ Já jsem se choval jako bych nikdy v životě nesbalil ženskou a ona zcela zřejmě neukazovala žádný náznak typu „udělej mi nějakou nabídku,“ a tak se jakýkoli další postup podobal jízdě na dálnici pokryté černým ledem.

Já jsem vždy zastával názor, že upřímnost v pravou chvíli je lepší než dlouhá předmluva.

„Natašo,“ řekl jsem a přes stůl držel její ruce, které mi ona ochotně ponechala, měl bych dodat.

„Riskuju, že výsledkem bude zranění mé levé tváře, ale chci ti jenom říct, že tohle setkání bylo, no prostě mnohem víc než potěšení. Myslím, že jsi to nejsladší děvče a ačkoli sotva můžu očekávat podobné hodnocení z tvé strany, vždyť se na nás podívej, jsem dost starý na to, abych mohl být tvůj otec… pravděpodobně i tvůj děda, tak mám neuhasitelnou touhu strávit s tebou noc.“

Na moment ty lesklé oči zvažovaly své možnosti. Nebyl jsem si jistý, jestli začne ječet nebo volat 158 anebo ještě hůř, začne se hystericky smát.

Rozhodně jsem ale neočekával její další tah. Opustila box, postavila se, urovnala si navyklým způsobem šaty, pak zvedla svou kabelku a natáhla svou ruku ke mně. Nepronesla jediné slovo, a přesto mi odpověděla, vyjádřila se jasně.

Všechno se to zdá tak nadzemsky podivné, když o tom teď zpětně přemýšlím, ale v tu chvíli mi to připadalo téměř předurčené. Sjeli jsme do blízkého města a našli pěkný hotel Marriot. Znáte to, jejich ceny jsou šité na míru těm mercedesům, bavorákům, volvům a porsche, které se tam pravidelně hemží u vchodu.

„Pan a paní Novákovi?“ dotázal se recepční nonšalantně a přejel pohledem jak moje řídnoucí vlasy, tak Natašin zadek.

„Jmenuju se Hausner,“ opravil jsem ho, „a tohle je moje dcera Estela,“ Nataša se otočila dokola a hihňala se při tom jako teenager.

„Ovšem,“ zareagoval s naprosto nezměněným výrazem. „Zůstanete jenom jednu noc, pane Hausnere?“

„Zatím nevím,“ odpověděl jsem, „uvidíme, jasnější to bude ráno,“ doplnil jsem ještě a podal mu svou kreditní kartu. Ujistil se, že je v pořádku, a vrátil mi ji spolu s elektronickým klíčem.

„Pokoj 383, je to ve třetím patře, pane,“ vyslovoval zřetelně.

„V pořádku,“ zamumlal jsem. „Je šance dostat láhev šampaňského ještě takhle pozdě?“

„Tohle je hotel Marriot, pane,“ odpověděl, viditelně uražen. „Okamžitě vám to doneseme na pokoj.“

Měl pravdu, sotva jsme za sebou zavřeli dveře, hotelová služba už klepala s předepsanou skleničkou před spaním!

Nebudu tady o sobě říkat, že jsem stydlivý muž, a je pravda, že můj život byl dost bohatý na setkávání se ženami. Nataša mě teď ale přivedla do úplně nové situace. Díval jsem se na ni, jak si sedla na okraj té velkoryse rozměrné manželské postele, nebo, abych to popsal poctivěji, díval jsem se na spodní lem jejích šatů, který se v důsledku jejich nedostatečné délky nadzvedl až do nebezpečné úrovně, obvykle signalizované červeným světlem, a uvědomil si, že si horoucně přeju angažovat se v nějakém milostném zkoumání toho štíhlého a mladistvého těla. Jenže důležité věci nejdřív, museli jsme se napřed věnovat té láhvi Moet ročník 94, a ta dívka zjevně nebyla žádný flákač, pokud šlo o to, pomáhat při takové práci.

„Dělá mi to, že se musím hihňat,“ svěřovala se a nastavovala svou sklenku k doplnění.

V těsné blízkosti u jejího obličeje, jak jsem se k ní s lahví nahnul, mě napadlo využít příležitosti a položit nějaký základ k práci, která je před námi. Byl to jenom malý polibek, myslím, ale nesetkal se s žádným odporem, který bych dokázal detekovat. Jestli byla mým chováním překvapena, rozhodně to nedala najevo, oplácela mi můj polibek rty, které chutnaly nejhedvábněji a byly nejsladší ze všech, co jsem kdy měl to potěšení poznat.

Vůbec si nejsem jistý, jestli to bylo tím šampaňským nebo tím lehkomyslným duchem ve mně, ale pamatuju si, jak sedím na posteli vedle ní – obě naše sklenice odložené na malém nočním stolku – a právě ji pokládám na záda na pokrývku. Sexy rty jsou jedna věc, ale ocitnout se náhle před dvěma hebkými kulatými prsy nalézajícími se ve vzdálenosti vhodné k hlazení, to člověku může radikálně pozměnit jeho herní plán. Opravdu se mi v ten moment zdálo, že by mohla pokračovat bez toho tenkého svetru, který měla přes šaty, a tak jsem se postaral o jeho odstranění, po němž se provokativní přirozenost těch drzých malých prsů zvýraznila trojnásobně. Úsporný střih jejích šatů tomu napomáhal a ponoukal k výhledům bez konce.

Myslím, že jsem zaslechl slabé zasténání, nebo tři, když jsem zmáčknul to, co jsem neměl. Nebyl ale žádný způsob, jak mě odradit od směru, který jsem si vytýčil, a když jsem vklouzl rukou do jejího dekoltu, vypátral jsem přesně, co schovávala uvnitř té své nabírané malé podprsenky. Tak hebká, a tak opravdově sexy jako bůh, a ještě měla cit pro módu, nenápadně jsem jí sesouval šaty dolů, dokud se její podprsenka neocitla venku. V tom kritickém okamžiku jsem se nahnul dopředu a obnažil její levé ňadro – téměř neuctivě, viděno teď při pohledu zpět – a cucal jsem jí ho jako hladové mimino.

Tentokrát žádné pochybnosti o jejím sténání, rozkoší se pěkně kroutila.

Z jejího pohledu to ovšem nebyl tak skvělý nápad. Co se jevilo, když stála, jako krátké šaty, se teď proměnilo v kompletně provokativní panoráma. Lem šatů vyhrnutý vysoko na jejích stehnech najednou odhaloval pořádný kus tenkých zelených kalhotek, zcela zřejmě blízkých příbuzných stejně tak odhalené zelené podprsenky. Byli to dva strůjci mého bezprostředního špatného chování, jak se hned ukázalo.

Líbal jsem ji s tím, co jak jsem doufal byl vášnivý záměr, a nutil ji, aby se na pokrývce obrátila. Nejen že faktor odporu byl nulový, dokonce i dost elegantně skopla své boty. Ukázala tak k jednomu úžasně provokativnímu mladému zadku přibalené kontury těla, na které z tohoto úhlu byla rozkoš se dívat, a byl vidět i osamělý zip, který běžel svým směrem od ramen vzadu dolů, až na půl cesty mezi její půlky!

Cestou na jih ten zip přinášel mnohé vizuální požitky. Jemně strukturované ramenní lopatky, přezku na podprsence, kterou bylo třeba rozepnout, krásné křivky, které se rozpouštěly do mírně se rozšiřujících boků, pod nimiž sídlily ty přitažlivě tenké kalhotky, tak očividně žadonící, aby byly taky staženy. Na několik okamžiků jsem se spokojil jen s pohledy a pak dovolil svým prstům hledat si svou cestu podél její páteře, akci, která zplodila mnoho hihňání a kroucení.

Ale stačilo jen pár vteřin k tomu uvolnit ty šaty tak, aby tam to děvče zůstalo zranitelně roztažené a nahé, kromě kalhotek, které jí ještě propůjčovaly aspoň určité známky slušnosti. Podprsenku jsem už volně stáhl a odhodil stranou daleko od postele. Klečel jsem vedle ní, lehounce ji hladil těsně pod rameny, a potom to doprovodil těmi nejněžnějšími polibky směrem dolů po páteři. Pásek kalhotek jsem jí stáhl neslušně nízko a kdo mezi vámi si neumí sám představit takové hřiště? Políbil jsem ji ještě jednou na úplný začátek její zadní rokliny.

Nataša otočila hlavu, a zcela zřetelně vzrušená stejně jako já zašeptala: „Začíná mi z toho být pořádné horko!“

Následné stažení kalhotek až dolů ji přimělo instinktivně po nich sáhnout. Ptáček už ovšem z kukaně ulétl, a tak tam zůstala ležet jen tak, a zcela zbytečně se pokoušela zakrývat si zadnici rukama. To jenom ten vizuální aspekt posilovalo, takže byl ještě provokativnější.

Mým prvotním instinktem samozřejmě bylo naplácat jí na ni, ale pak jsem si pomyslel: „Proč, brácho, když tu je tolik konstruktivnějších věcí, s kterými se dá začít?“

Popotáhl jsem ji tedy raději víc nahoru k polštáři, vyvolalo to u ní pár vzdechů submisivního očekávání, a usídlil jsem se na pokrývce v takové pozici, že jsem jí mohl roztáhnout nohy natolik, abych uviděl její privátní terén s kožešinkou, a tu nejvíc sexy ze všech vlhkých štěrbin mezi jejíma nohama. Abych jí nezavdal příčinu k projevení nějaké případné opozice vůči mému postupu, začal jsem ji horlivě líbat na zadních tvářích, což ji, věřím, dostatečně rozptýlilo, a zdálo se, že je jí to příjemné.

„Budeš se se mnou milovat?“ slyšel jsem, jak sotva slyšitelně mumlá. Znělo mi to jako když hledá nějaké ujištění, že by to mohl být ten případ.

„To záleží na tom,“ odpověděl jsem, „jestli k tomu dostanu pozvání nebo ne. Pokusy o znásilnění jsou pro chlapy docela nebezpečné. Stejně to není moje vina, že jsi taková sexy malá holčička a miláček!“ Začal jsem ji líbat vzadu na stehnech, a nohy jsem jí roztáhl zas o trochu víc.

Nejsem si jistý, jestli opravdu začala tiše kňučet nebo to prostě bylo mým rozpoložením, že jsem si představoval, co jsem chtěl slyšet. Každopádně jsem byl vlastníkem erekce par excelence a potřeboval jsem útěchu. Velká chvíle!

Vyklouzl jsem z kalhot v téměř olympijském čase, jemně jsem objal její pas a manévroval tu holku, aby se zvedla na kolena. Pohled, který se pak přede mnou rozvinul, zasáhl moje sítnice palčivou silou. Její vaginální vchod v té chvíli nápadně vystoupil, vynutit si do něj vstup se stalo nezbytností. Vsunul jsem do té země zaslíbené prst a teplotu terénu to hned navýšilo o několik stupňů. Spokojené vrtění jejích hýždí předznamenalo radovánky té noci.

Vstoupil jsem do ní s lehkostí, která u mě vychází z několika desetiletí nedovoleného sexuálního obtěžování ženského společenství, a zjistil, že půjde o zkušenost plně vyhovující mým přáním. Zcela zřetelně už nebyla panna, přestože napřed všechno naznačovalo, že ano, a přirážela ke mně s prudkostí, která se málokdy vidí; její vaginální svaly byly pod úplnou kontrolou mého počínání. Moje ruce hladily její fantasticky vymodelované půlky a po celou dobu jsem udržoval penetrační rytmus, který nevyhnutelně směřoval k tomu jedinému krátkodobému výstupu.

„Udělej se do mě,“ zaslechl jsem její skoro bolestný vzdech.

Nikdy jsem nebyl ten, kdo dámu zklame, uvědomil jsem si, že pevně svírám její boky, dokonce i když jsem dospěl k vyvrcholení monumentálních rozměrů, a tím nemyslím ani tak množství, jako spíš měřitelné uspokojení. Soudě podle jejích vlastních seismických otřesů setrvávám v domnění, že Nataša svého vlastního vrcholu dosáhla současně.

Uložil jsem ji na záda na postel vedle mě. Vypadala tam jako nějaká malá holčička.

„Bylo to úžasné,“ řekl jsem jí, „doufám, že na mé špatné dnešní chování zapomeneš, museli mi dát něco do toho hamburgeru!“

„Aha, má to znamenat, že chceš, abych už šla?“ zeptala se. Její slova mě na chvíli vyvedla z rovnováhy. Nenapadlo mě, že by si to mohla takhle vyložit. Objal jsem ji a pokoušel se při tom přehlédnout ten fakt, že její hezké prsy se tiskly na mou hruď a nemožně mě dezorientovaly.

„Samozřejmě, že ne, Natašo,“ mumlal jsem, „to vůbec není součást plánu. Abych byl upřímný, trochu jsem doufal, že bys se mnou mohla být celou noc?“

Pohlédla na mě tázavě a pobaveně. „Hm, no tak dobře,“ culila se. „Myslím, že to můžu udělat! A sakra,“ rychle dodala, „něco ze mě teče.“ Jak mluvila, podívala se mezi své nohy a já spatřil malé pramínky hustých bílých přebytků, jak jí stékají mezi stehny. Nic není víc sexy než dívat se, jak si děvče dolů do té hlavní oblasti strká vlastní ruku.

„Myslím, že bych se napřed měla jít vysprchovat, ne?“ nabídla napůl dobrovolně.

„Mně to ale vůbec nevadí,“ uculoval jsem se teď zas já, odhrnul deku na stranu a přitáhl si ji na své prostěradlo, taky jsem zhasl osvětlení nad postelí.

Spánek přicházel nárazově, hlavně proto, myslím, že jsme měli jiné priority. Když na vás obkročmo leží nahá holka a její vztyčené bradavky šimrají vaše žebra, spánek opravdu nepřipadá v úvahu. Hlazení je však… dokonce i když ji mrdáte, zcela podvědomé. To všechno nás pořádně zaměstnávalo asi do dvou ráno. Na chvilku jsme pak odpluli, ale já se později zase probudil, uviděl ji spát na zádech vedle mě, a to znovu vyneslo na povrch mé základní neandrtálské potřeby.

Opatrně jsem odsunul pokrývky a zvládl jsem rozdělit jí nohy, aniž bych ji vzbudil. Mrdat dívku, když spí, je jedním z největších privilegií na světě. Je to i umění svého druhu… které samozřejmě nezvládá ten, kdo ji vprostřed penetrace probudí.

„Ty jsi ale ošklivý,“ zamumlala. „Kolikrát už jsi mi to tuhle noc dělal?“

„Rozhodně ne dostkrát,“ odpověděl jsem. „Chceš, abych pokračoval?“

„Ano prosím,“ smála se, a ještě víc roztáhla nohy.

Já nevím – ale holky v té době – prostě neměly žádnou sebeúctu!