Bára nasadila školní batoh na záda a rozmýšlela se, kam se vydá. Po skončení vyučování by měla vyrazit domů, ale dost dobře netušila kam. Jako druhačka ze střední určitě neměla problém s orientací ve městě. Ale otázka zněla – kam domů. Bydlela tak nějak nadivoko. Rodiče byli už nějaký čas rozvedení, oba si znovu pořídili životní partery, další děti, jen ta dcera ze společného manželství byla jaksi navíc. Tátova partnerka, nyní čerstvě na mateřské, si z ní chtěla udělat služku a kdyby to bylo možné, chtěla by po ní, aby mladšího nevlastního bráchu i kojila. Nejen přebalovala pokakané plínky. A ve dva plus jedna nebylo pro Báru jaksi nějaké kulturní volné místo, kde by se mohla učit, protože telenovely hučely skoro celý den a nešly ztišit, aby maceše něco podstatného neuniklo. Jako kdyby tam někdy něco podstatného bylo. Tak spávala v kuchyni na menším gauči a raději se u nich zdržovala co nejmíň.

Máma měla tři plus jedna, opět mladší brácha byl miminko a ještě spával s rodiči. Takže by měla svůj pokoj. Ale jednoho dne od něj zmizely klíče a když se v noci probudila, zjistila, že na dní stojí mámin nový manžel a honí si péro, až to mlaská. A to se jí jen trochu poodkryla deka, povyhrnula noční košilka, takže byla vidět skoro celá stehna. Ale nic víc. Pak jí párkrát vlezl do koupelny, když byla nahá ve sprše, naštěstí za závěsem. No a nakonec si párkrát sáhl jakoby nechtěně na její prsa a pak se jí, když byla máma s kočárkem na procházce, pokusil dostat do kalhotek. Vyhrožovala mu udáním na policii, takže trochu ubral, ale tušila, že dřív či později bude ve svém úsilí pokračovat. A máma tuhle situaci nechtěla nijak řešit.

Takže rozpačitě stála před školou a nevěděla, kam se vydat, obě domácnosti byly špatně.  Nakonec zvolila kavárnu, kde vydržela u laté do večera a pak ještě zašla cestou do baru. Nikoho tam neznala, ale všechno lepší, než se nechat osahávat upoceným a připlešlým otčímem. Dala si kolu a pozorovala jen tak ledabyle cvrkot kolem. „Hele, ty jsi tady nějaká opuštěná, nebo blbě vidím ?“ ozval se za ní docela příjemný hlubší ženský hlas.  Neméně zajímavý a příjemný byl i ženin zevnějšek. Delší vlnité vlasy, postava i oblečení jak z reklamy, nevtíravé líčení, spíš by Bára čekala, kdyby tahle půvabná dáma balila nějakého na první pohled prachatého chlapa. To se snad v baru dělává. Trochu překvapena odpověděla. „Jo, jsem tady sama a nikoho nečekám.“ Snad toho ani nechtěla říct tolik, ale příjemná žena na ni měla pozitivní vliv. „Můžu si přisednout ? Jsem tady taky sama a tak bychom si mohly chvíli dělat společnost, tedy jestli budeš souhlasit,“ zaznělo zase od ženy nevtíravě. Barová sesle vedle Báry byla volná a když se nedočkala  odporu, vytáhla na ni své štíhlé pozadí v docela krátké sukni. Její nohy byly výstavní a jejich poodhalení a vystrčení velmi ostře zaznamenala většina přítomných mužů. 

Bára byla trochu v rozpacích. Ta cizí paní jí tykala, ovšem nebyla si jistá, jestli by jí uměla stejně odpovědět, protože už jí muselo být určitě přes třicet. A to byl na jejích necelých osmnáct zatraceně velký věkový rozdíl. Snažila se společnici oslovovat tak nějak neutrálně, aby nepůsobila na tu příjemnou dámu nějak nevychovaně. „Hele, nedělej si problémy. Já jsem Kamila a klidně mi tykej.“ A bylo vyřešeno. Na potvrzení objednala dva jakési dobré a mírně sladké dlouhé drinky. Než by se člověk nadál, bavily se jako dobré přítelkyně a Bára se po chvíli rozpovídala o svých starostech s existencí.  Kamila ji politovala a vysvětlila jí, že ona bydlí s přítelkyní, protože všichni muži ji v životě zklamali a už si nechce žádného domů přivést. Nestojí to za ty problémy. A že si jako dvě ženské ve všem vystačí.

Když minula devátá, začala se Bára chystat domů, i když netušila, kam dnes půjde. „A nechceš přespat u nás ?“ zeptala se samozřejmě Kamila. No to by Báře spadl kámen ze srdce, ale může si to dovolit ? Otravovat v podstatě úplně cizí lidi ! Ale všechno lepší, než nemilovaná překážející dcera. Když občas zůstala spát u některé spolužákyně, nikdy proti tomu ani v jedné domácnosti rodičů nikdo nic nenamítal, dokonce měla dojem, že je to spíš vítáno. Z jejího hlediska by v podstatě stačilo brnknout, že nepřijde. Ale co Kamilina spolubydlící ? Když přišly přes dvě ulice do jejich bytu, byla Johana docela milá a velmi přívětivá. A Bára musela uznat, že to byla nemenší krasavice, než Kamila. Dokonce možná mohla být i hezčí. A vypadala o nějaký ten rok mladší. Proti nové nocležnici nic nenamítala, naopak, stavěla se s plným pochopením jejích problémů. Když Bára začala, že bude muset ráno dřív vstát, aby si došla domů pro čisté kalhotky, sáhla do skříně a nabídla jí jedny fungl nové, čerstvě koupené. Odstrkovaná a nechtěná dcera si připadala jak v nějakém snu. Dvě úplně cizí ženské s ní jednaly, jako s normálním člověkem a kamarádkou. To ani z jednoho domova neznala. 

Přátelsky poseděly, něco málo povečeřely, Bára dostala půjčit ještě náhradní zubní kartáček, ručník a po desáté se uložily. Kamila s Johanou do jejich společné ložnice, Bára do pokoje pro hosty. Bylo toho na ni za celý den dost a tak usnula během okamžiku. Ráno dostala snídani, čaj a před odchodem jí ještě Kamila řekla, aby si odpoledne nedělala násilí a pokud by nevěděla kam, ať klidně znovu přijde, že by mohly společně její situaci rozebrat. A ať to řekne doma, že u nich bude nějaký čas bydlet, než se najde jiné řešení. Nebylo to zase tak složité. Tátovi jenom zavolala, tam nečekala odpor, k mámě si zašla pro nějaké oblečení a zbytek věcí do školy. Ta sice mírně vrčela, že si to zajde zkontrolovat, jestli jsou tam opravdu jenom holky, ale v zásadě byla ráda, že se jí zbaví, protože jako vnímavá ženská samozřejmě tušila o velmi pozitivním vztahu svého partnera k dospívající dceři. A tak Bára stanula s větší taškou mezi dveřmi nového bytu. Všechno jí to přišlo dost líto a tak si trochu zabrečela Kamile na rameni, ale za chvíli už seděly proti sobě a Bára si hledala v tašce něco, co by vypadalo jako domácí oblečení. 

Byl pátek a tak k večeru zase zašly všechny tři do včerejšího baru. Drinky tam měli dobré, všechny si mlaskaly blahem. Ale žádné ponocování, před desátou už zase byly doma. Johana vyšla na balkon, aby si zapálila a zjistila, že Bára nekouří. „To je moc dobře. Já taky nekouřím, ale občas udělám výjimku. To když mám takovouhle extra cigaretu.“ Bára zaostřila. Kruciš, ona má špeka marjánky ! Ne že by s tím měla nějaké extra zkušenosti, ale dvakrát to ve společnosti spolužáků zkoušela. Poprvé jí z toho bylo blbě, podruhé to bylo zábavnější. Vzápětí uctila charakteristickou vůni. „Už jsi to někdy zkoušela ?“ ptala se Johana. No přece nemohla vypadat jako chovanka z kláštera a atak přisvědčila. „Zahulíš taky ?“ následoval dotaz. Sice trochu rozpačitě, ale vzala smotek a potáhla. Začalo ji to nutit ke kašli, tak honem vyčistila plíce výdechem a potáhla znovu, tentokrát už kouř v sobě udržela. Nedělo se v podstatě nic a tak vrátila Johaně jointa. Ta potáhla a nabídla jí znovu. Tentokrát na sebe byla hrdá, protože vše proběhlo, jako kdyby to dělala několikrát denně. Jen jí začalo být daleko líp a veseleji.

Když se vrátily mírně rozesmáté do obýváku, seděla už na gauči Kamila jen v lehké noční košilce. „Co kdybychom si holky udělaly  košilkovou párty ?“ ptala se. No to byl výborný nápad, odpovídající jejich rozverné náladě. „No jo, ale já spávám jen v tričku a kraťáskách, žádnou noční košilku nemám,“ namítla Bára. „Neboj, to se spraví, Johana má podobnou postavu a něco ti půjčí.“ Během okamžiku přicházela Johana převlečená taky do parádní lehoučké košilky, z pod které jí prosvítala její docela slušná prsa a další podávala Báře. Ta nejprve váhala, že se skočí převlíct do koupelny, ale nakonec stáhla halenku, rozepnula podprsenku, přetáhla košilku přes hlavu a z pod košilky odstranila rozepnuté kalhoty. No co. Vždyť jsou zde samé ženské a oběma společnicím prosvítá přes tenoučkou látku skoro všechno. A bylo jí tak dobře, že se neměla čas stydět.  

Po pár neurčitých větách začal v podstatě výslech Báry na téma, co ona a sex. No, panna už nebyla. Mohly za to nějaké divočejší mejdany ještě na začátku druháku. Byla hrdá, že už patří mezi opravdové ženy, ale moc z toho rozum nepobrala. Vždycky trochu víc přiopilá vydržela řádění nějakého příznivce, ale že by z toho něco extra měla, to se říct nedalo. Proto taky tak striktně odmítala současného partnera své matky. Že byl obstarožní šereda, to by se dalo při zhasnutém světle vydržet. Ale pak ten strach z otěhotnění po pár zafunění do ucha, nestálo to za to. A když jí mělo být pěkně, nezbývalo než si to udělat prstem.

Kamila s Johanou z jejího vyprávění byly docela vesele odvázané. Vždyť to nebylo zase tak dávno, co měly podobné problémy dospívajících dívek. Tedy než se vzájemně našly a zjistily, že ti chlapi zase k vrcholnému blahu nejsou tak úplně potřeba. Nebyly na tom tak úplně stejně. Zatím co Kamila byla výrazně na holky, Johana by v krajním případě chlapa vydržela, ale současný stav jí vyhovoval. A nemusela se zabývat pravidelným polykáním antikoncepčních pilulek či lepením náplastí. A kromě vzájemné náklonnosti tady teď mají ještě jedno koťátko, které by mohlo být docela přítulné a příjemným rozptýlením dlouhých večerů a nocí. Ovšem i přes lesbické starosti měly ještě jednu ryze ženskou. Miminko. Bez ohledu na to, že ze vztahu dvou žen obvykle potomci nemohou vzniknout, po malinkatém prcečkovi obě toužily a byly rozhodnuté pro něj udělat všechno na světě.

Zatím ovšem měly před sebou daleko prozaičtější a v podstatě méně náročný úkol. Dostat Báru na svoji stranu. S Johanou odešly ještě na jednoho společného špeka mařeny a když se zase o něco rozvernější vrátily, padla Bára zemdleně na záda na gauč. Johana přisedla k ní a začala ji něžně líbat na ústa. Nebránila se a po počátečních rozpacích mírně vycházela vstříc. Ruce, které jí tiskly obě prsa, ani nevnímala. Dokonce bez náznaku jakéhokoliv odporu přijala vyhrnutou košilku až na pupík a prst bloudící  ve žlábku kundičky. Vždyť to byla tak krásná a nenásilná nálada. A ten jazyk, který se začal dotýkat poštěváčku, byl tak příjemný a dráždivý, snad poprvé v životě něco při sexu cítila. Jen jí najednou došlo, že vlastně nikdo nemůže mít dva jazyky a když je jeden na poštěváčku a druhý v puse, je to nějaké složitější. Ale nechtěla to řešit, protože to bylo takové nádherné. 

Tenhle pocit nenápadného nástupu orgazmu znala ze svých automanipulačních technik. Jenže teď si nikam  nesahala, uvolněně a  odevzdaně ležela, užívala si příjemně něžné polibky, topořící se bradavky na prsou i nesmírně rajcovní dotyky jazyku na kundičce. Tohle se jí ještě s žádným klukem nepřihodilo. Všechny pocity se sbíhaly v podbřišku a spěly k vrcholu. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Roztřásla se jako při zimnici a vnímání se upnulo jen do oněch míst, která jí přinášela tolik blaha. Vědomí, podstatně ovlivněné marihuanou, se soustředilo k tomu nejdůležitějšímu a nebyla schopna nějak podstatně ovládnout své tělesné i zvukové projevy. Obě společnice byly z jejího řádění okouzleny. Jednak, že se nežinýruje předvést své vrcholné pocity a jednak že se to povedlo dosáhnout tak brzy. Původně počítaly, že k prvnímu pořádnému dráždění genitálií se dostanou tak za týden, možný za deset dní a ono to bylo hned první den. Jen teď toužily po tom, aby i ona způsobovala blaho jim. 

Na povel si pokračování vzala Kamila. „Vidím, že se ti to dost líbilo,“ začala opatrně. „Ale opravdová láska není jen brát, ale taky dávat. Pojď, zkusíme trochu rozbrnknout Johanu.“ A hned se zabořila hlavou mezi její stehna. Bára trochu přiospale a líně sledovala, co se kolem ní děje a začala uvažovat, jak by byla nějak užitečnější. Kundička byla zabraná Kamilou, tak pochopila, že jí zbývá vršek. Nejdřív zkusila pár polibků a pak se přisála na jednu bradavku. Ta ihned totálně ztuhla a prsní dvorec se svraštil vzrušením. Totéž vzápětí  udělala i s druhou stranou, když najednou ucítila na své pičce prst. Se zřejmým úmyslem se jí dobýval do dírky a patřil Johaně. „Dej ji nade mě,“ zavzdychala a Bára chvíli nechápala, co má na mysli. Pak jí došlo, že asi půjde o její kundičku a dost neuměle se začala nastavovat, aby na ni partnerka dosáhla jazykem. Johana si ji přidržela oběma rukama, nastavila do správné polohy a jazykem prolízla škvírku od přepážky až po poštěváček. To bylo ono ! Už zase cítila, že to veliké blaho může přijít znovu.

V sobotu ráno se Bára probudila s mírnou kocovinou, ona marihuana s míchanými nápoji, nakonec zapitá vínem, není nic moc. Ale nebylo to nijak silné. Ovšem co morální kocovina ? O lesbičkách slyšela a četla své. Nikdy ji nenapadlo, že by takovéhle sexuální praktiky sama zkusila provozovat. A najednou to bylo tady, aniž by o tom měla možnost nějak víc přemýšlet. I když se holky ve třídě stavěly k homosexualitě zcela moderně a tvářily se, že ji chápou a tolerují, věděly o této problematice vlastně houbeles. To Bára už věděla skoro všechno. I prakticky. A pokud jí v hlavě trochu strašilo, že patřit k lízalkám je vlastně fuj, právě ona praxe hovořila podstatně odlišně. Zatím co těch pár pokusů s kluky byla trapnost nad trapnost, alespoň z hlediska jejích pocitů, včerejší večer byla přivedena na vrchol několikrát za sebou a příjemné uvolnění cítila ještě dnes. Nebyla si jista, že by další návrh k intimnostem tohoto rázu dokázala odmítnout. A to nešlo jen o vděčnost za poskytnutí docela příjemného přístřeší. Uvědomila si, že je vlastně milenkou za stravu a byt. A zatraceně hodně se jí jejich milování líbí. 

Obě straší přítelkyně tušily, že tohle mládě asi bude mít plnou hlavu zmatků a protichůdných pocitů.  Zvolily neutrální přístup, tedy bavíme se o snídani, co budeme celý den dělat, o včerejšku zatím ani slovo. A aby byly myšlenky úplně jiné, pustily se do zjišťování, jak to jde Báře ve škole. Nepatřila k propadajícím, ale ani k premiantům. V rámci možností se plácala v šedém průměru známek i oblíbenosti učitelů. To znamená, usoudily obě straší dívky, že je někde chyba. Hloupá není,  spíš jen dlabe na učení a nebo mu věnuje málo času. To se musí změnit. A hned se rozhodly, která jí bude dělat v některé oblasti konzultantku. Jejich spolubydlení musí být nenapadnutelné, protože Báru ještě budou velmi potřebovat.