Laura se mi ozvala až v únoru. Dva dny před Valentýnem mi přišlo poštou přání bez zpáteční adresy. Můj milostný život byl od posledního setkání s tou dokonalou ženou na bodu mrazu, a já jsem rozhodně neměl žádné ctitelky, od kterých bych mohl dostávat dopisy.

Ta karta měla nádherný obal, na němž se dva milenci houpali na staromódní houpačce. Obrázek připomínal Raffaela. Doufal jsem, že je od mé Laury, a podpis uvnitř mi přinesl obrovskou radost. Bylo to od ní a tohle je, co napsala:

„Zdravím tě, můj trpělivý rytíři. Při našem posledním setkání jsem ti řekla, že okolnosti brání našemu trvalému vztahu. S potěšením ti mohu sdělit, že tomu tak již není. Pokud si na mě a na naše časy v měsíčním svitu ještě vzpomeneš a vybavuješ si mě s něhou, pak tě prosím, abys mě vyhledal. Nevím, zda by náš vztah mohl dostát magii našich předchozích setkání, ale nebylo by důležité to zjistit? Ty mě okouzluješ a já musím vědět, jestli i já okouzluji tebe.

Navrhuji pokus, můj galantní rytíři. Pokud dokážeš najít cestu podle mých nápověd, měl bys skončit u mě doma na Valentýna v poledne. Jestli se ti povede rozluštit hádanky, které před tebe položím, odhalím ti řadu mysterií, na které nikdy nezapomeneš. Odpusť mi tuto poslední zkoušku, ale vzpomínám na tebe velmi intenzivně a musím se ujistit, že splňuješ mé vzpomínky na tebe. Můžeš skutečně být tak inteligentní, vtipný a vynalézavý, jak si tě pamatuji? Pokud ano, pak se před tebou už nikdy neschovám.

Mým prvním vodítkem je, že bys měl vyhledat jeden speciální dům. Je to dům, kde se prodávají ženská kouzla, a jsem si jistá, že tak statečný kavalír, jako jsi ty, uhodne ten jeden, o kterém mluvím. Řekni jim, že tě posílám, a objeví se před tebou tvá další nápověda.“

Laura se podepsala svůdnými tahy. Bylo to zvláštní, ale křivky jejího písma mi připomínaly smyslné křivky jejích nohou. Očividně jsem k ní stále choval silné city a bezpochyby budu hrát její hru. Někdy mi připadalo, že náš románek je příliš pohádkový na to, aby to mohla být pravda, ale při našich krátkých setkáních se všechny pochybnosti ztratily.

Rozuměl jsem jejímu přání vyzvat mě, a nějaká hrdá část mého já chtěla být vyzvána. Žena tak jedinečná jako Laura si zaslouží toho nejlepšího a teď se prostě ukáže, jestli tím mužem jsem já.

Ta první nápověda se zdála být dost jednoznačná, ale pro Lauru netypická. Místem, kde se dají koupit ženská kouzla, je zřejmě nějaký masážní salon nebo eskortní služba, jakých bylo v mém městě na výběr víc. Náš románek se zatím podobal pohádce a já jsem si nedokázal představit, že by mě Laura v rámci své zkoušky poslala někam, kde bych měl mít sex s nějakou jinou. Znovu jsem si přečetl dopis a zkoušel vnímat Lauřina slova, jako by jimi ke mně promlouvala v mém pokoji. Když jsem si uvědomil svůj původní omyl, vzal jsem svůj mobil a začal hledat v Googlu.

Probíral jsem všemožné odkazy na rytíře a galantnosti, a trefil jsem se u třetího obchodu se spodním prádlem, do kterého jsem zavolal. V dřívějších dobách projevovala žena svou přízeň muži jdoucímu do boje tím, že mu dala podvazek. Tehdy samozřejmě podvazky nosili muži, takže to nebylo tak zvrhlé, jak si možná představujete. Potvrdil jsem si, že na mě v obchodě s názvem Intimní potřeby čeká balíček, a jel jsem si ho vyzvednout.

Vstup do obchodu se spodním prádlem mi vždycky připomene, jak jsem se tam odvážil poprvé. Pro mladého muže je to psychická provokace, výzva vyslaná světu. Vstupem na místo, kde oblečení a hračky existují výhradně pro sexuální potěšení, oznamujete světu ztrátu nevinnosti. Vcházet tam sám může být někdy znepokojivé, je těžké se uvolnit, když máte oči plné nekonečných variant možností. Když jsem vstoupil do toho pro muže tajemného zámku, vyzýval jsem v duchu Lauru, aby mě s tím úkolem pomáhala.

Prošel jsem kolem řady lákavých figurín a zamířil rovnou k pultu. Usmála se na mě starší žena s prošedivělými vlasy a já jí úsměv oplatil. Krátce jsem přemýšlel, jestli ta šedovlasá žena vypráví svým známým, kde pracuje, nebo jestli tam byli muži, kteří si nic nekoupili, protože se podobala jejich babičkám. Takové neslušné myšlenky občas vyskočí bez vyzvání a já je stejně rychle zaženu. Vždyť co já vím, tahle žena klidně mohla být Laurou ve své době.

„Můžu vám pomoci, pane?“ zeptala se ta žena.

„Ano, bylo mi řečeno, že tu možná pro mě máte nějaký balíček k vyzvednutí?“ zeptal jsem se.

Když jsem jí řekl své jméno, přejela mě očima. Z jejího úsměvu jsem měl pocit, že mě hodnotí. Instinktivně jsem zatáhl břicho. Bylo jasné, že dnes se budu cítit jako zkoušený, dokonce i od cizích lidí.

„Měl byste vědět,“ řekla, když vytáhla rozměrný koš, „že vaše přítelkyně strávila dost času výběrem těch správných věcí pro vás. Ještě nikdy jsem neviděla takový smysl pro detail, musíte být výjimečný muž.“

Podíval jsem se na červeně a bíle zabalený velký koš, který jsem měl před sebou.

„Jestli jsem výjimečný,“ odpověděl jsem, „pak jen proto, že jsem našel tu pravou inspiraci.“

Ta odpověď mi přinesla další úsměv a já se snažil nedat najevo svoje rozpaky, když jsem ten těžký košík nesl ven z obchodu. Dárek, který mi Laura dala, byl obrovský a já ho v autě spěšně rozbalil. Nahoře ležel dopis, a tak jsem ho otevřel jako první.

„Věděla jsem, že to najdeš, můj věrný rytíři, a doufám, že máš ještě spoustu času pokračovat ve svém úkolu. V tom košíku nalezneš mé kouzlo, je bílé s jemnou krajkou. Až se setkáme, můžeš mi ho nasadit jako doklad stvrzující tvůj nárok na odměnu. Ty zbylé poklady si můžeš ponechat. Doufám, že pro tebe budou motivací.

Možná, že až objevíš další nápovědu, budeš překvapen tím, že jsem ochotná poskytnout ti potěšení, aniž bych ho požadovala i pro sebe. Po našich rozmařilostech přijdou chvíle, kdy budeš unavený, méně potentní, a přesto stále toužící si ten ničivý zážitek zopakovat.“

List pokračoval líčením milování, které mělo okamžitý účinek na mé mužství. Začalo být velmi popisné a květnaté, ale přestalo, když příběh dosáhl vyvrcholení. Kromě opravdu dobrých sexuálních obrazů tam však nebylo k nalezení žádné vodítko. Nejlepší, co mě napadlo, bylo prohlédnout si obsah koše a přečíst si dopis znovu později. Možná až se vzrušení uklidní, budu schopný uvažovat jasněji.

Uvnitř košíku byla celá spousta dárků, každý jedinečný a zajímavý. Byla tam kniha vkusných aktů, všechny byly ponořené do stínu. Připomnělo mi to Lauřinu prchavost a to, co jsme o sobě skutečně věděli. Byly tam černé hedvábné boxerky, stejné jak ty, které jsem měl na sobě při posledním setkání s Laurou. Lichotila mi její pozornost k tak intimním detailům.

Velkou část koše zabíral nějaký masážní přístroj. Byl určen pro smyslné doteky a hlazení, a nemusel nutně sloužit jen ženám. Věděl jsem, že ho použiju zanedlouho, abych se uvolnil od stresu z hledání Laury.

V tom košíku jsem měl i natahovací hračku připomínající penis a nebyl jsem si jistý, jak si ji mám vyložit. Ztratil jsem až moc času snahou něco z toho vyčíst, a nakonec jsem se rozhodl připsat to její hravosti. Krabička masážních olejíčků byla jednodušším dárkem, který mi jen připomněl, jak moc chci být s Laurou, abych je mohl použít. Pod tím vším se skrývalo její kouzlo, krajkový podvazek, bílý a jemný. Zajímalo mě, jestli si ho zkoušela. Po chvíli přemýšlení nad Lauřiným stehnem obaleným krajkou a nacházejícím se v mých rukou jsem se vrátil k luštění její nápovědy.

To slovní spojení ‚ničivý zážitek‘ mi bylo nějak povědomé. Věděl jsem, že jsem tu metaforu už někde četl, šlo jen o to vzpomenout si kde. Jakmile jsem rozpoznal tuto frázi, poznal jsem v jejím vyprávění i další. Nejdřív jsem si myslel, že Laura je prostě jen poetická jako vždycky, ale při opakovaném čtení jsem viděl, že její slova nejsou její. Při sezení v autě mi chyběly potřebné zdroje, a tak jsem se vrátil domů.

Moje sbírka erotických knih byla malá, ale tehdy jsem byl vybíravý v tom, co považuji za erotiku. Proto se mi podařilo docela rychle vypátrat původní autorku Lauřiny lákavé nabídky. Šlo o starou knihu povídek s názvem ‚Venušina delta‘ od Anais Nin a jsem rád, že si Laura vybrala právě ji, jednu z mých oblíbených. Znovu jsem si přečetl povídku, kterou si Laura vypůjčila, ale nepřineslo mi to žádné další poznatky. Jakkoli byl příběh příjemný, trápilo mě, že mi stále uniká něco podstatného.

Laura zřejmě chtěla, abych tu pasáž poznal, ale proč? Nemohla očekávat, že se text pokusím nějak dekódovat, a žádná z věcí v tom textu mi ani v nejmenším nepomohla. Ta povídka byla poměrně dlouhá, a možných permutací různých vodítek bylo příliš mnoho na to, abych je mohl zkoušet, než mi vyprší čas. Strávil jsem dvě velmi osamělé hodiny luštěním této hádanky. O jakém druhu zprávy by mohla předpokládat, že ji uvidím?

Napadlo mě, že důležitá může být kniha, ne ten úryvek nebo povídka. Přesněji řečeno, možná měla v úmyslu, abych tu knihu někde hledal, a tam našel další nápovědu. Ta myšlenka měla svůj smysl. S Laurou jsme se vždycky vykrádali za našimi sexuálními spojeními pryč z veřejných míst, proč by mé další vodítko nemohla ukrýt zase někde na veřejnosti?

Má naděje však ochabla, když jsem pomyslel na problémy s umístěním nápovědy někde v knihkupectví. Pravděpodobnost, že si knihu koupí někdo jiný a nápovědu mi ukradne, byla příliš vysoká. Moje Laura s inteligentníma modrýma očima by takové nerozumné riziko nepodstoupila. Schovala by ji někam, odkud by se nemohla ztratit, kde by ta kniha mohla pár dní zůstat. Jel jsem do veřejné knihovny, jediného místa, které se pro náš účel hodilo.

Vešel jsem dovnitř a cítil jsem, jak se na mě snáší očekávání. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím pravděpodobnější se mi zdálo, že Laura umístila svou nápovědu právě sem. Použil jsem jeden z počítačů, které tam byly pro čtenáře k dispozici, a zadal hledáním ‚Anais Nin‘. Našel se jediný záznam. ‚Venušina delta‘ se nacházela v sekci Antologie, což bylo trochu zvláštní, ale kdoví, třeba právě příhodné k jejímu skrytí. Vydal jsem se ji hledat do zadní části knihovny a všiml jsem si, že odlehlost regálů s antologiemi by vskutku pro setkání s Laurou byla ideální. Musel jsem se ovšem spokojit jen s její nápovědou.

Při zběžné prohlídce jsem knihu nenašel. Prohledal jsem vše podrobně a pak ještě jednou panicky a rychle a zjistil jsem, že ta kniha tu není. Byla vypůjčená a já zůstal v knihovně poražený.

Možná je těžké tomu uvěřit, ale měl jsem pocit, že mi někdo zlomil srdce. I když jsme s Laurou prožili jen dvě kouzelné noci, myšlenka na to, že ji navždy ztratím, byla k nesnesení. Posadil jsem se na podlahu a nevěřícně zíral na regál s knihami. Možná jsem se měl na Lauru zlobit, že mi nachystala tak riskantní puzzle, ale místo toho jsem cítil jen selhání. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byla ta ztráta, na nic jiného už nezbývalo místo.

Jen proto, že jsem tvrdohlavý, jsem znovu začal zkoumat ty knihy. Se sebezapřením jsem je začal vytahovat a pročítat jejich přebaly, jen tak pro jistotu. Našel jsem nápovědu tam, kde jsem ji nejméně čekal, a zařval jsem mnohem hlasitěji, než se v knihovně sluší. Byla celkem nenápadně napsaná Lauřiným květnatým rukopisem přímo na polici s knihami. Její slova jsem si opsal.

„Jsi už téměř u konce svého úkolu, jediné, co ještě potřebuješ, je mapa k mým skrytým pokladům. První polovina z čísla mé adresy je na mém levém koleni, na kterém jsem nad tebou klečela. Název mé ulice je napsán na mé pravé dlani, která mě podpírala, když jsem na tebe klesala. Druhá polovina čísla v mé ulici je umístěna přesně tam, kde jsem ve světle odrážejícím se od řeky viděla pulzovat tepnu na tvém krku.“

No, to mi tedy neřeklo vůbec nic. Byl večer a já se cítil na pokraji sil. Ty dvě opravdu obskurní hádanky v jednom dni mě vyčerpaly. Šel jsem domů, usadil se do svého oblíbeného křesla a snažil se nemyslet na tu poslední nápovědu. Deset minut snahy o relaxaci bylo vše, co jsem dokázal. Pak jsem se k její nápovědě vrátil a snažil se na ni dívat Lauřinýma očima.

Jelikož jsem neměl její tělo, abych na něm mohl číst, a na svém krku jsem rozhodně neměl žádné číslo, věděl jsem, že v tom musí být něco hlubšího, co mi uniká. Různě jsem si kombinoval všemožné různé úhly pohledu, dokonce jsem si dal tu práci, abych si na internetu hledal medicinské informace. Chvíli jsem zkoumal bláznivou ideu, že ty indicie možná mají něco společného s lékařskými termíny pro ty části těla, které Laura jmenovala. Probral jsem ještě několik dalších marných nápadů a šel jsem spát. Zbývaly mi ještě dva dny, ale to mi na spánku nepřidalo. Ve snech mě pronásledovaly neklidné scény bezvýsledného pátrání.

Probudil jsem se nad ránem a neztrácel jsem čas snahou znovu usnout. Když jsem se osprchoval a oblékl, do svítání mi zbývala ještě hodina. Nemohl jsem se dočkat, až se znovu pustím po Lauřině stopě, a mé sny mi nabídly několik nových přístupů. Její zmínka o ‚světle odrážejícím se od řeky‘ způsobila, že se mi zdálo o našem prvním setkání. Bylo to při našem tanci v parku, kde jsme dotančili z vertikální polohy do horizontální. Ta lavička v parku, na které jsme splynuli, byla tím místem, kam jsem v pět hodin ráno zamířil.

Když jsem dorazil do parku, slunce právě vycházelo. Lavička byla schovaná za nějakým křovím blízko řeky. Nebyl jsem si jistý, co se tam můžu dozvědět, ale měl jsem pocit, že rozhodně neuškodí vrátit se tam, kde to všechno začalo. Nejdřív jsem nic neviděl, ale když vyšlo slunce a nádherně se odráželo od vody, ta nápověda se objevila.

Laura nějakým způsobem vyryla do lavičky v parku jedinečný vzor. Někomu, kdo se díval zběžně, se muselo zdát, že je to jen změť jakýchsi esteticky příjemných křivek. Ale já jsem viděl, že ty čáry jsou ve skutečnosti dva lidé, kteří na té lavičce velmi obezřetně souloží. Pomohlo mi, že jsem s polohami, v nichž se nacházeli, měl osobní zkušenost. Ty křivky byly do dřevěné lavičky vyřezané do hloubky a já jen vrtěl hlavou nad tím, jak nehorázného poškozování veřejného majetku se Laura dopustila. Laura toho pro náš románek udělala tolik, můžu se vůbec jejímu úsilí vyrovnat?

Ta zobrazená poloha ukazovala, jak on sedí a ona je uvelebená na něm. Nebyly vyřezány žádné hlavy ani obličeje, ale části těch těl byly dokonalé. Posadil jsem se vedle té řezby a ztratil se ve vzpomínkách na vášeň, kterou jsme zde sdíleli. Jak slunce stoupalo výš, mohl jsem na lavičce číst stovky různých slov a písmen.

Lauřina nápověda byla jednoduchá a tou mapou pokladu byla ve skutečnosti naše vlastní těla. Postupoval jsem podle jejích instrukcí a její adresu jsem měl ve chvíli. Bylo brzy ráno, den před Valentýnem, a já měl Lauřinu adresu. Posadil jsem se na lavičku a dokoukal východ slunce, napětí ze mě opadlo, když slunce explodovalo na obzoru jako jaderná vlna.

Ačkoli jsem měl ještě den a půl čekat, než se s Laurou setkám, rozhodl jsem se, že nemá smysl nechat ji přemýšlet, jestli jsem její indicie rozluštil. Jakmile otevřelo první květinářství ve městě, už jsem tam byl, abych vybral kytici. Tucet růží mi připadal pro Lauru moc obyčejný, a tak jsem se místo toho rozhodl pro dva tucty. Květinářka měla problém pochopit, že chci květiny doručit už dnes, a ne až na Valentýna. Když nakonec souhlasila, že je doručí dnes, zbývalo mi jen napsat přání.

„Už jdu,“ bylo vše, co jsem napsal.

Zbytek dne jsem strávil obvyklými věcmi, které člověk dělá před důležitým rande. Nechal jsem se ostříhat, investoval jsem do nových bot a samozřejmě jsem strávil spoustu času tím, že jsem byl nervózní. Nepochyboval jsem, že Laura dodrží svůj slib, ale napadlo mě, co když se jí třeba nebude chtít? Její hádanky, zejména ta druhá, byly hodně těžké, a riziko, že je neuhodnu, bylo velké. Možná je udělala tak těžké proto, že ani nechce, abych ji našel.

Snažil jsem se tu nejistotu potlačit, nebylo správné promítat do Laury své vlastní pochybnosti. Vše, co jsem chtěl, bylo jen ukázat, že se Laura může rozhodnout, zda opravdu chce, abych vyhrál. Nemůžu s ní postoupit do vyššího stupně intimity, jestli jí neumožním se svobodně rozhodnout.

Na Valentýna bylo zataženo a předpovídali déšť. Vzal jsem si oblek, vložil její kouzlo do kapsy a bonboniéru jsem převázal dvojitou mašlí. Když jsem stoupal po schodech k Lauřiným dveřím, začalo pršet. Mraky hučely v očekávání našeho setkání. Dobře, že nevěřím na znamení.

Jediné zaklepání ji přivedlo ke dveřím. Když se otevřely, spatřil jsem ženu, která mě v myšlenkách pronásledovala po většinu minulého roku. Laura byla oblečená v jemných bílých šatech, samá krajka, ramínka a průsvitnost. Dokonce i ruce měla zahalené v průhledných bílých rukavičkách. Její blonďaté vlasy opět tvořily zlatý rámeček kolem půvabného obličeje a já jsem beznadějně okouzlený stál u jejích dveří.

„Vejdi do mého domova,“ řekla Laura s vřelostí, jakou jsem si pamatoval. „Vnes s sebou něco ze svého štěstí s nadějí, že tu něco z něj zanecháš.“

„Vřelé přivítání od nymfy za deštivého dne, jak bych mohl odmítnout?“

Vešel jsem dovnitř a okamžitě mě zaujal luxus jejího bytu. Podél stropu se táhly holé trámy z tmavého dřeva, které připomínaly staré chalupy. Ozdobné mosazné tyče držely dlouhé průsvitné krémové závěsy. Na dvou podstavcích po obou stranách dveří stála bohatá aranžmá z čerstvých květin. Podal jsem Lauře bonbony a ona mě vedla do obývacího pokoje.

Na stěnách visely grafiky připomínající Rubense, na nichž byly zobrazeny ženy ležící v jejich vlastním bohatém prostředí. Ty květiny a obrazy doplňovaly drahokamy v podobě dvou plyšových křesel a útulné pohovky. Vedle toho nábytku stály stolky z ebenového dřeva, zahalené ručně paličkovanými krajkovými ubrousky. Nebyla tu žádná televize, místo toho byly všechny kusy obráceny k praskajícímu krbu. Posadil jsem se na jedno z křesel a Laura si sedla naproti mně. Mosazné lampy vrhaly do místnosti teplé světlo.

Můj zrak neupoutala nahodilá sbírka knih na prostředním stole. Místo toho je přitahoval pohled na tu nádheru přede mnou. Laura měla na sobě průsvitný bílý župan, v pase převázaný tenkou šňůrkou. Skrz její župan jsem snadno viděl i bílou soupravu pod ním. Měla na sobě bílý korzet, který zakrýval její útlý pas, ale nemohl ani zdaleka zakrýt její bujná ňadra.

Snažil jsem se nezírat na její výstřih, který unikal ze županu a hrozil, že vyteče z jejího korzetu. Laura začala pomalu rozbalovat čokoládu, její ruce v rukavicích ani v nejmenším nespěchaly. Měl jsem dojem, že si dává na čas, abych ho já měl taky.

Měl jsem dost času prohlédnout si zbytek jejího oblečení, i když Laura měla při rozbalování dárku zkřížené nohy. Nohy jí zdobily těsné bílé punčochy a od prvního pohledu jsem věděl, že punčochy drží elegantní podvazkový pás. Její dlouhé nohy se zužovaly do bílých střevíců s vysokými podpatky, které vypadaly, že se v nich vůbec nedá chodit. Byl jsem ohromený, Laura byla jediná žena z těch co jsem znal, která si troufala bavit hosty v sexy prádle. Seděla tam a obdivovala můj dárek, stejně jako já jsem obdivoval tu eleganci, kterou předváděla. Jen Laura dokázala sedět jako královna, a přitom svádět jako laciná nevěstka.

„Jsem ráda, že jsi našel cestu,“ řekla a mezi plné rty si vmáčkla malou čokoládu.

„Já jsem taky rád,“ odpověděl jsem a trochu se uvolnil při jejím nenuceném chování. „Tvoje hádanky byly komplikované a zábavné, ale velmi obtížné. Rozhodně nebyly snadné.“

„Možná jsem nechtěla, aby sis myslel, že já jsem,“ odpověděla.

Zasmál jsem se: „Jediná věc, která je na tobě snadná, je zamilovat se do tebe.“

Další bonbon se jí dostal do usměvavých rtů a já mu záviděl, že ho vcucla do pusy.

„Jsem ráda, že sis dal tu práci, abys mě našel,“ řekla. „Jiné muže by všechny ty výzvy mohly urazit.“

„Jiné muže možná,“ odpověděl jsem. „Ale jiní muži nehledají v životě tu zvláštní příchuť, která tomuto světu chybí. Četl jsem knihy, obdivoval obrazy a užíval si společnosti krásných žen, ale teprve když jsem potkal tebe, poznal jsem, jaký svět může být. Svět může mít krásu, kouzlo, rafinovanost a ano, i pořádnou porci zábavy. Dokud jsem tě nepotkal, spokojil bych se s jednou nebo možná dvěma z právě popsaných možností, avšak teď už chci víc. Teď znám tebe.“

Mlčela, ale usmívala se. Její hluboké modré oči se při pohledu na mě leskly. Chystala se něco říct, když mě napadla zvrácená myšlenka. Trvalo jen minutu, než jsem se rozhodl to zkusit.

„To, co mě teď zajímá,“ řekl jsem, když jsem vstal a přistoupil k ní, „je, jestli ty dokážeš projít mými testy.“

Mé obavy z mého hazardu se rozplynuly, když se její zuby zableskly smíchem.

„Vyzkoušej si mě podle svého,“ řekla Laura. Chtěla vstát, ale já ji jemně pobídl, aby dál seděla. Klekl jsem si vedle ní a vzal její ruku do své. Druhou rukou jsem jí pomalu stáhl pravou botu. Celou tu dobu se na mě dívala a já si všiml, jak nervózně dýchá a při tom se jí zvedá a klesá hrudník. Nemohl jsem uvěřit, že je nervózní, ale uklidnilo mě to, moje Laura je žena, a ne úplná bohyně.

Jednou rukou jsem ji vzal za kotník a druhou jsem vytáhl z kapsy její bílý podvazek. Zvedl jsem jí kotník tak, aby byl v úrovni mého obličeje. Tak moc jsem se chtěl podívat dolů po úžasné délce její nohy na její tajné místo, ale myslel jsem na své záměry. Nebylo to snadné, ale podíval jsem se jí zpříma do tváře a předložil jí svůj první test.

„Nechci, aby mezi námi byla další tajemství,“ začal jsem, „nemusíš mi prozrazovat hned všechna, klidně mě nech dostávat se k nim, až si je zasloužím a získám tvou důvěru. Ale máme-li dnes večer pokračovat, musím znát alespoň tvé celé jméno. Musím znát jméno svého božského ideálu.“

Řekla mi své jméno a já jí podvazek nasadil na kotník. Bylo to zasténání, které jsem zaslechl, když jsem se prsty dotkl jejího chodidla? Nebyl jsem si jistý, ale v záři jejího obličeje se zračila neklamná touha. Pokračoval jsem s větší jistotou.

„Vím, že bys splnila svůj slib a odměnila mě za vyřešení těch hádanek,“ řekl jsem a zlehka ji pohladil od kotníku k patě. „Ale já si nemohu vzít nic, ať už je to jakkoli zasloužené, bez svolení dámy, které se to týká. Musíš mě požádat, abych si svou odměnu vzal, a musíš to sama chtít.“

Přikývla a řekla: „Vezmi si mě, můj rytíři, a vezmi si mě nejen s mým požehnáním, ale i s vědomím, že mi přinášíš dlouho očekávané štěstí.“

Posunul jsem podvazek dál po její noze a nespěchal, moje ruka si užívala každý drahocenný centimetr. Druhou rukou jsem ji stále držel za kotník, takže mi neuniklo, když nenápadně vyrazila svými boky nahoru. Jako gentleman jsem na tento projev potřeby neupozorňoval. Stačilo mi, že to udělala ona.

Když se podvazek usadil těsně pod jejím kolenem, otočil jsem se a znovu se jí podíval do očí. Její jemné ruce pevně svíraly područky židle a já se na okamžik strachoval o její rukavice. Volnou rukou jsem jí přejížděl po lýtku nahoru a dolů a vychutnával si dotek její kůže přes krajku.

„Moje poslední otázka je ještě jednodušší. Půl roku jsi mě okouzlovala, pronásledovala a ovládala mé sny. Pokaždé, když se setkáme, tě nechám odejít a doufám, že se vrátíš. Nevím, jestli to dokážu dnes, zítra nebo pozítří. Než budeme pokračovat, musím vědět, jestli je to skutečné. Potřebuju vědět, jestli tohle setkání bude jen na dnešní noc, nebo jestli je to začátek něčeho, co můžeme společně budovat. Ptám se na to, zda ráno začneme sdílet náš společný život, nebo se opět rozejdeme?“

„Moje první chyba byla, že jsem tě nechala v tom parku,“ řekla a její hlas zněl klidně, ale zvučně, „druhá chyba byla, že jsem tě nechala na tom večírku. Neudělám stejnou chybu třikrát. Jestli tě znovu opustím, bude to jen proto, že mě pošleš pryč, protože já sama tě už odejít nenechám.“

Byl jsem šťastnější, než jsem si dokázal představit, a moje ruka ochotně posunula bílý krajkový podvazek až nad její koleno. Láskyplně jsem jí posunul to kouzlo až ke stehnu, její nohy se před mou rukou rozestoupily. Nad jejíma nohama jsem viděl, že si nechala odhalené pohlaví, a uvnitř se ve mně vzedmula touha. Mé srdce bylo spokojené, ale s mým tělem to bylo jinak. Podle toho, jak se do mě Laura vpíjela očima, jsem poznal, že naše dotazování pro dnešek skončilo. Její střevíc se vrátil na nohu a než jsem vstal, políbil jsem ji na stehno.

Stál jsem a nabídl jí rámě, ruku v ruce jsme beze slova vešli do její ložnice. Jak silně na mě její domov zapůsobil, tak její ložnice byla ještě fantastičtější. Středu místnosti vévodila obrovská péřová plyšová postel s baldachýnem. Světlý koberec v barvě mořské pěny a světle citronově žluté stěny ladily s tmavomodrým potahem postele. U jedné stěny stála mahagonová komoda a u francouzských dveří vedoucích na balkon šikmo odpočívalo houpací lehátko s květinovým vzorem ze všech barev pokoje. Tmavomodré závěsy skrývaly tichou samotu ložnice před světem, anebo, když se odhrnuly, otevřely její svatyni noční obloze.

Laura se ke mně otočila, objala mě kolem ramen a políbila mě. Naše ústa splynula a já jsem cítil ryzí radost, když se ke mně její tělo přitisklo. Moje ruce se natáhly kolem ní a pevněji ji sevřely, chtěl jsem se ujistit, že tohle je skutečnost, a ne další beznadějný sen. Dotýkal jsem se jejích dlouhých vlasů, dotýkal jsem se jejích holých ramen, dotýkal jsem se dole jejích nahých hýždí a pevně ji svíral, přál jsem si, abych do ní mohl vstoupit právě teď. Do rtů mi unikaly její steny, a když jsem ji chytil za zadek, přerušila náš polibek, protože se jí při tom pocitu prohnula záda.

Pak ode mě odstoupila a svlékla si župan. Spadl na zem jako hedvábný šepot, aniž by vydal jakýkoli zvuk. Sundal jsem si sako, ale než jsem ho stačil nechat spadnout na zem, Laura už mi rozepínala knoflíčky na košili. Jeden po druhém se knoflíčky uvolňovaly a nejméně tři z nich odletěly silou jejích rukou. Jen málo věcí je lichotivějších než oblečení, které milenka poškodí, když se jí zmocní netrpělivost.

Jakmile jsem si sundal košili, Lauřina ústa vyrazila zabíjet. Moje bradavka zmizela v jejích rtech a já jsem zatajil dech při tom šoku z horka, které mě zaplavilo. Tváří se mi přitiskla na hruď a já zatočil prsty do její dlouhé zlaté hřívy, zatímco mě sála. Správná kombinace zubů, rtů a jazyka způsobila, že jsem se ztratil v nádheře jejích úst. Když přešla na mou druhou bradavku, začala mi rozepínat kalhoty. Skoro jsem si nevšiml, že ze mě kalhoty spadly, tak moc jsem byl ztracený v tom jejím cucání, kousání a lízání.

Když jsem měl kalhoty dole, Laura se sehnula a stáhla mi boxerky. Nedokážu vyjádřit, jak byla v tu chvíli krásná. Předkláněla se, bledé měsíčky jejího zadečku se lákavě vznášely vysoko ve vzduchu. Její světlé vlasy mě hladily od hrudi až ke kolenům, když mi to spodní prádlo sundávala. V tom přítmí pokoje zářila v bílém jako anděl. Kdybych byl umělec, hned bych ji zastavil, abych ten obraz mohl navždy zachytit.

Laura se jako bohyně z pěny zrozená postavila a postoupila k posteli. Mlčky jsem ji následoval, všechna naše slova byla vyčerpána. Padla naznak a táhla mě za krk, abych ji následoval. Lehl jsem si na ni a srdce mi bušilo, nemohl jsem uvěřit, že jsem konečně tady. Po lavičkách v parku a venkovních houpačkách byla Lauřina postel i s Laurou mnohem lepší. To, jak rukou svírala mé mužství, mi napovídalo, že v tom se mnou souhlasí.

Její boky se zvedly, aby mi vyšly vstříc, ale já jí zatím nehodlal vyhovět. Políbil jsem ji do výstřihu a zakryl její ňadra, která se z korzetu zvedala jako čerstvě upečené chleby. Mé vlasy se zapletly do jejích prstů v rukavičkách a já ucítil mírný tlak, který mě nutil klesnout níž. Zahrnul jsem Lauru polibky, líbal její kůži, líbal jemnou krajku korzetu a pak se znovu vrátil k její kůži, když jsem prošel kolem jejího břicha. Její kolena se zvedla kolem mé hlavy, bílé krajkové sloupky mě obklopovaly a uzavíraly před všedním světem.

Moje ústa jemně dýchala na její nedočkavě čekající pohlaví a jen lehce rozvlňovala její drobné zlatavé chloupky. Její ruce zůstávaly trpělivě v mých vlasech, zatímco jsem se k ní přibližoval. Mé rty se dotkly pysků mezi jejíma nohama a oběma nám současně unikl vzdech. Lesk té vlhkosti mě lákal, a tak jsem uzavřel tu mezeru mezi námi a spojil svá ústa s jejími prudkými potřebami. Prohnula se pod mými rty, její tělo se rozechvělo a já jazykem rajtoval na jejím přirážení. Ruce jsem měl pod její pevnou prdelkou a zvedal jsem ji k sobě, její pánev se při tom vlnila na posteli. Jak rychle ona explodovala, tak pomalu jsem já olizoval a absorboval každou z chutí, které mi dávala.

Přijde chvíle, kdy bouře utichne a vlny se vyrovnají. V tom okamžiku jsem se zvedl od její rozkoše a ulehl vedle ní. Oči měla stále zavřené, ale stejně se mi schoulila do náruče. Moje vlastní touha ve mně byla zoufalá, ale čekal jsem. Tentokrát to uděláme správně. Dnes v noci nás nic nebude nutit pospíchat, snad s výjimkou toho hučení v mých uších, vyvolaného tím, že jsem konečně tady.

Když jsem si lehl na záda, Laura si položila hlavu na mou hruď. Cenil jsem si příležitosti ji tiše pozorovat. Její tělo bylo ke mně přitisknuté a určitě jsem cítil teplo od jejích nohou, nemluvě o jejích hebkých prsou, která se ke mně tiskla. Přes všechny tyto půvaby to však byly její vlasy, které mě přiváděly do transu. Z její hlavy jsem viděl jen zlaté vlasy, dlouhé, husté a mírně zvlněné. Zvedl jsem ruku, abych ji pohladil po vlasech, hladil jsem ji skoro jako kotě, když jsem nechával její kadeře procházet mými prsty. Možná mě fascinovaly jednoduše proto, že byly její součástí.

Netrvalo dlouho a jiná část z ní obkreslovala linie mé hrudi. Její nehty byly na mé kůži lehké, vyciťovaly křivky mých svalů. Zavřel jsem oči, když se její prsty přesunuly tam, kde v této chvíli bylo centrum mé bytosti. Nejprve přejela hřbetem prstů v rukavici po žilkách mého ptáka, jemně od špičky až k patě. Už byla blízko, ale ne dost blízko, a mně to bylo jedno. Saténová bříška jejích prstů jezdila sem a tam a s každým tím pohlazením ve mně pulzovala větší touha.

Pohyb mých boků prozradil mé potřeby a konečky Lauřiných prstů vystřídala celá její ruka. V těch měkkých rukavicích se mému ptákovi v jejím objetí dařilo. Laura měla hlavu stále na mé hrudi, takže jsem omezoval své vlastní pohyby, abych jí nepůsobil nepohodlí.

Moje milenka neřekla ani slovo, když hladila mé mužství, ale vědět, že s takovým zájmem pozoruje mé nejintimnější místo, bylo nesmírně erotické. Představoval jsem si, jak její modré oči upřeně sledují mého ptáka, jak se objevuje a znovu mizí v jejím sevření. Snažil jsem se představit si její tvář, když při každém tahu palcem objížděla špičku mého dobyvatele. Zajímalo mě, jestli se usmívá, když moje mužství rudne náruživostí. Myslím, že ano.

Její pohyby byly pomalé, zlehka mi přetahovala uvolněnou kůži na žalud, aby nedocházelo ke tření o její rukavice. V jedné ruce v perfektní rukavici držela mého ptáka a jedním dokonalým plynulým pohybem způsobila, že moje vášeň na špičce vypěnila. Při prvním náznaku mého blížícího se uvolnění Laura sklopila hlavu dolů k mému mužství. Tam položila své rty přesně kolem konce mého ptáka a rukou stále pobízela mé blížící se vyvrcholení. Prohnul jsem se v zádech a zasténal, jak moje vášeň vděčně proudila do jejích rtů. Laura mě stále hladila a stejnými pomalými pohyby ruky veškerou mou esenci vyprazdňovala do svých úst.

„Hned budu zpátky, vzácný pane,“ řekla Laura a mým tělem se rozlévalo blaho.

Jakkoli jsem si chtěl užít svou záři, otočil jsem se na bok a sledoval Lauru, jak vstává z postele. Někde už ztratila boty, ale pohled na její pozadí byl pořád stejně lákavý. Bílý podvazkový pás objímal křivky jejích hýždí jemně jako milenecký stisk. Odešla z pokoje a já přemýšlel, kam jde. Když se vrátila, nevšiml jsem si talíře s chlebíčky a lahve něčeho s bublinkami, dokud se znovu neposadila na postel. Čas se zastavil, když odešla, a znovu se pro mě rozběhl, když vešla do pokoje.

„Připravila jsem pro nás oběd,“ řekla a podala mi sklenici, kterou naplnila perlivým hroznovým džusem.

„Plánuješ věci tak dobře,“ řekl jsem poté, co jsem se osvěžil. „Musela jsi vědět, že napřed půjdeme do ložnice, a teprve potom se budeme starat o jídlo.“

Zasmála se a málem rozbila sklenici, kterou držela v ruce. I v této honosné ložnici jsem se díky ní cítil uvolněně. Seděl jsem tu na ženské posteli a jedl sendviče, a Laura mi dávala pocit, že sem patřím. Sendviče byly malé, ale chutné, s různými druhy masa a sýrů.

„Zkušenosti z minulosti mi o tobě mnoho neřekly,“ řekla. „Ale zjistila jsem, že jsi hezký, vtipný, nesmírně okouzlující a hlavně, že se od tebe nemohu odtrhnout. Je děsivé toužit po někom do té míry, že je ti jedno, jestli ho znáš, ale mé srdce mi říkalo, abych ti důvěřovala. Jsem ráda, že jsem to udělala.“

„Sám nemám zkušenost s tím, že bych dostal ženu do postele po jedné konverzaci,“ odpověděl jsem, „ale rovněž žádnou zkušenost s tím, že bych potkal ženu, která by mě přiměla uctívat ji a vzrušovat zároveň. Jsi jako nějaký božský a pekelný ideál v jednom. Chci se pro tebe zlepšovat, protože cítím, že si zasloužíš jen toho nejvznešenějšího rytíře, ale zároveň bych byl ochoten lhát, podvádět a shazovat staré dámy do propastí, kdybych si myslel, že mě to ve tvých očích postaví výš.“

Její modré oči se rozšířily. „Zajímavé doznání. Máš samozřejmě pravdu, víme o sobě právě tolik, abychom se mohli pobláznit, a přitom tak málo, že nevíme, co se od nás bude očekávat. Zrovna teď ti připadám přitažlivá, ale co zítra, až mě uvidíš umývat nádobí? Jak se budu cítit, až zjistím, že nesnášíš některého z mých oblíbených spisovatelů? Dokážeme se my dva vůbec shodnout na tom, na jaký film se budeme dívat?“

„To je to riziko,“ řekl jsem a přiblížil se k ní, abych ji mohl obejmout. Může to být poprvé, co ji objímám? Jestli už jsem to dělal, bylo to dávno.

„Právě teď,“ řekl jsem tiše a její vlasy mě šimraly na tváři, „mezi námi funguje chemie, máme hezké vzpomínky a vůbec neznáme chyby toho druhého. Zítra sklouzneme o krok blíž k realitě a pozítří si budeme ještě blíž. Možná se od sebe vzdálíme, ale víš, co se taky může stát? Mohli bychom si být ještě bližší. Nebylo by to dobré vyústění toho, co už tak bylo pohádkou pro zamilované?“

Odložila svou sklenici na podlahu a beze slova k ní přidala tu mou. Skopnutí talíře z postele mě trochu překvapilo, ale zatleskal jsem jejímu entusiasmu. Přejela mi rukou po hrudi a zašeptala mi do ucha: „Tohle je pohádka, kterou dnes večer neplánuji ukončit,“ řekla těsně předtím, než se její ústa spojila s mými v pevném polibku.

Tentokrát byl náš polibek mnohem pomalejší a smyslnější. Naše vášně byly uspokojeny teprve před několika minutami a teď jsme si mohli trpělivě užívat jeden druhého. Její ruce mě při polibku svíraly na stehnech, zatímco moje vlastní ruce s oblibou přejížděly po jejích zádech. Přitiskl jsem ji k sobě blíž, dech nás opouštěl, znovu se do nás vlévala touha. Přerušil jsem polibek jen proto, abych mohl políbit parfém, který měla na krku. Ústy jsem se zabořil do vln jejích blonďatých vlasů a líbal svými rty každé místo citlivé kůže, které jsem našel. Ze rtů mé milenky unikaly tiché vzdechy, když ještě víc ohnula krk, abych ho mohl prozkoumat.

Svůj úkol jsem si plně užíval a sedl si za ni, abych mohl pokračovat. Moje Laura sklonila hlavu dopředu, zatímco moje ústa zpívala skrze mé rty její chválu. Záda jsem jí pokrýval polibky a zastavil jsem se až v místě, kde ji obepínal korzet. Hravě jsem zuby žmoulal jeho linii a Laura se slastně chvěla. S trochou cviku jsem dokázal najít místa na jejích odhalených zádech a ramenou, která vyvolávala vzdechy, stejně jako místa, která v ní vyvolávala chichotání.

Když Lauřiny ruce sevřely prostěradlo příliš pevně, zaměřil jsem se na její další půvaby. Usadil jsem se za ní tak, že ji mé nohy obklopovaly z obou stran, a umístil jsem ji přímo proti svému narůstajícímu ptákovi. Jak tam seděla před mou touhou, kterou tak důvěrně znala, natáhl jsem ruku, abych se dotkl jejího stehna. Opřela se uvolněně o paži, kterou jsem ji objímal, ale napjala se, jakmile se mé líné prsty vydaly po jejím stehně.

Dlouhé tiché chvíle jsme tak seděli mlčky a já se prsty stále lehce dotýkal jejích rozevřených stehen. Jednou za čas, když mé nehty vykreslovaly na její hebké kůži příliš složitý vzor, zasténala a zavrtěla se v mém sevření. Každé zavrtění samozřejmě narušilo mé pulzující horko a moje vzdechy se mísily s jejími. Ten bílý podvazkový pás a punčochy omezovaly mé dotyky na její holé kůži, avšak zbylá úzká zóna posvátné pokožky byla pro naše potřeby ideální.

Má ruka konečně vyhledala její pohlaví a Laura mě prudce uchopila za paži, když jsem začal provokovat její touhu. Neodvážil jsem se dotýkat se jí příliš přímo, učil jsem se ze svých doteků a užíval si každý okamžik. Struktura jejího zlatavého chmýří mě hladila mezi prsty. Správně dotýkaná zahrada rozkoše ženy dokáže být tím nejjemnějším zážitkem na světě. S nekonečnou jemností jsem do Laury vnikal svými pátravými prsty. Byl jsem velmi opatrný a dával pozor, cítil jsem kolem svých prstů její stahy, které se zrychlovaly.

Laura se ke mně naklonila a opřela si hlavu o má ramena.

„Teď,“ řekla. Jediný požadavek vyslovený tiše.

Rychle jsme se začali pohybovat ve shodě. Já se odsunul z toho místa za ní a ona se hned uložila naznak na postel. Když jsem zaujal místo mezi jejími stehny, obejmula mé tělo rukama i nohama. Já jsem do ní jemně vsunul svého ptáka, ale v tom způsobu, jakým si mě ona k sobě pevně přitáhla, nic jemného nebylo. Naše těla splynula dohromady, Laura se ke mně tiskla, ke své rozkoši jsme se blížili společně. Bok na boku, hruď na hrudi a tvář na tváři jsme se milovali.

Zbytek té noci probíhal podle stejného vzorce. Povídali jsme si, lépe se poznávali, a když nám už naše touhy začínaly překážet v rozhovoru, tak jsme se milovali. Teprve když slunce nakouklo do jejího okna, uvědomili jsme si, že jsme byli vzhůru celou noc. Bylo pondělí ráno a oba jsme volali do svých zaměstnání, že jsme nemocní.

Potom jsme žili šťastně až do smrti.