Katka s Liborem byli sourozenci, dva roky od sebe. Jejich mamce se nejdříve narodil syn, a už o rok později, jiným tátou, si nechala udělat dcerku. A pak na oba zůstala sama. Občas dětem představila nového strejdu, ale s žádným dlouho nevydržela. Ze sourozenců vyrostli dva teenageři. Z Libora byl mladík samá noha, samá ruka, z Katky, pak nádherná, dlouhovlasá a štíhlá dívenka, za kterou se nejeden chlap otočil. Když Katka sfoukla z dortu čtrnáct svíček, přivedla si máma dalšího přítele. Katce moc sympatický nebyl, zato ona se mu líbila až moc. Po třech měsících se z jedna plus jedna přestěhovali k němu do jeho rodinného domu. K veliké, ale možná jediné, radosti obou sourozenců, dostali každý svůj pokoj. Katka začala do školy dojíždět, Liborovi to bylo jedno. Na gymnázium dojížděl tak nebo tak. A za dalších pár měsíců se máma znovu vdala. Po roce společného bydlení si Katka celkem zvykla, ale Robert, jak se mámin už nový manžel, jmenoval, se jí pořád nelíbil. Byl k ní pozorný, snažil se, ale pořád jí něco vadilo. Prožila svou první, a zatím poslední lásku s Mirkem a stala se mladistvou. Na gymnázium měla přijímačky, které zvládla levou zadní, za sebou. I Libor se učil celkem dobře a díky sportu vyrostl v silného a vysokého mladíka. S prudkým nárůstem hormonů v těle, se vyrovnával jako každý jiný v jeho věku. Ve sprše, na záchodě, pod dekou… Až do dne, kdy poprvé ochutnal, jaké to je, nedělat si to jen sám. Od této chvíle si to už sám dělat nemusel. Vždy se našla nějaká ochotná. Stará, mladá, pěkná, nebo škaredá, bylo mu to jedno. S žádnou nechodil moc dlouho, zajímalo ho jen to jedno, ale možná právě toto, jako kdyby je přitahovalo. Dalo by se říct, že mu do postele lezly samy. Za pár měsíců vyzkoušel všechny holky z ročníku. Libor ale tajně myslel jen na jednu. Na svou sestru. Tajně ji pozoroval v koupelně, mazlil se s jejím spodním prádlem, toužil po ní a trápil se. Katka byla drobná, jemná a ke všem pozorná. Nebyla zrovna u vytržení z domácích prací, ale nechtěla, aby je dělala jen mamka a pomáhala jí, jak mohla. Bratr jí byl vzorem, i proto šla na gymnázium. Jako on. Lásku zažila jen tu jednu. Krátkou, jako prázdniny. Od té doby, další nápadníky, a že jich měla, odmítala. Vyhýbala se čemukoliv, co by znovu ohrozilo její city.

S Mirkem chodila opravdu necelé dva měsíce. Seznámili se na táboře, kde oba poprvé zažili líbání a chození za ruku. Scházeli se i po návratu z tábora, ale Mirek chtěl víc, než jen líbání. Chtěl si alespoň sáhnout, zajet rukou tam dolů a… a Katka vlastně taky. Když jí poprvé vylízal puklinku, byla v sedmém nebi. A jen pro něj, se začala holit. Na oplátku mu vzala ocas do ruky a zkoumala tu věc zblízka. Když se po několika tazích ozvalo Mirkovo zaskučení, poplival jí jeho ocásek ruku. Tak tak, že uhnula, jinak by to měla na obličeji. Asi po čtrnácti dnech, kdy si opět nechala vylízat kačenku a na oplátku mu to dělala rukou, přesvědčil ji, aby ho zkusila dát do pusy. S malými obavami svolila. Tentokrát už před popliváním uhnout nestačila a první dávku dostala do pusy. Odporem se zašklebila, ale když zjistila, že to nechutná tak špatně jak si myslela, zkusila olíznout i zbytky. Oblíbila si to. V polovině prázdnin chtěl ještě víc, ale v tomto už byla Katka neoblomná. Měla strach, že když Mirkovi podlehne, rozejde se s ní a půjde za jinou. Jako Libor. No, a na konci prázdnin se s ní Mirek rozešel právě proto, že nechtěl chodit s jeptiškou. A Katka se po rozchodu uzavřela do sebe. Jediné, co jí krom zlomeného srdce ze vztahu zůstalo, bylo holení. Už nechtěla mít lasturku zarostlou, ale krásně hladkou. A taky jí zůstala touha po dotecích. To jí chybělo nejvíc. V noci pod peřinou, si ale musela vystačit sama.

Na jaře se rodiče rozhodli, že vymalují. Pro sourozence to znamenalo, že se na pár dní musí zmáčknout v jednom pokoji. Nevadilo jim to, než se nastěhovali k Robertovi, spali všichni v jedné místnosti, tak co? Jenže za ty dva roky, se toho mnoho změnilo. Oba potřebovali mít tu svou chvilku jen pro sebe. Jako na potvoru poslal Libor k vodě další holku a už týden si musel vystačit sám se sebou. Začal lovit v jiných ročnících, ale to nějakou dobu trvá. Když se přestěhoval do pokoje ke Katce, zatočila se mu hlava. Vůně jeho tajné lásky byla všude. Když večer přišla Katka z koupelny jen v ručníku, tiše zavyl. Katka to neudělala schválně. Z koupelny do pokoje tak chodila vždy.

„Brácho, prosím, zapomněla jsem, že tu spíš. Můžeš na chvilku…? Jenom na sebe něco hodím,“ usmála se na něj mile.

S rukou v rozkroku, aby zakryl bouli na trenýrkách, odešel na záchod. Tam si chtěl ulevit. Stačilo mu jen párkrát přejet po naběhlém ohonu a… Na dveře zaklepala mamka. S problémem jej schoval do trenýrek a s očima na podlaze se kolem ní protáhl vedle do koupelny. Ani tam ale neměl klid. Když byl ve vaně, a myslel na svou sestru, vešel Robert. Oholit se. Prý jsou stejně chlapi, tak se před sebou nemusí stydět. Musel se otočit, aby Robert neviděl jeho klacek mířící ke stropu. A jako Katka, svoje pyžamo zapomněl v pokoji. Do trenýrek, po celém dni nošení, se mu nechtělo, tak se omotal ručníkem, popřál otčímovi dobrou noc a vešel do pokoje. Katka byla pod dekou a četla. Otočil se k ní zády, sundal ručník a vklouzl do pyžama. Nestyděl se tolik, jako Katka a nechtěl ji z pokoje vyhánět. Katka po očku svého bratra pozorovala. Když na ni vykoukl jeho pevný a úzký zadek, zaujal ji. Mimoděk si sáhla pod deku na čerstvě vyholenou kačenku. Zatlačila a zatoužila po polaskání. Už když šel z pokoje, všimla si, co si rukou zakrýval.

„Dobrou,“ ozval se Libor ze svého provizorního lože, prohrábl si rozkrok a přemítal, kam ty své ratolesti tentokrát nastříká.

„Dobrou,“ odpověděla a ohleduplně zhasla.

V hlavě se jí honily různé myšlenky, a všechny okolo Libora. Jak asi vypadá i zepředu? A jak ho má velkého? Cítila, že dole začíná micka plakat. Znovu si tam sáhla, nahmatala malinký hrbolek a stiskla. Micka začala plakat ještě víc. Mimoděk jí z pusy vyklouzlo zasténání.

„Ségra?“ ozval se Libor ze tmy.

Ruku z kundičky rychle stáhla pryč…, „no?“ zeptala se potichu s obavou, že si něčeho všiml.

„Můžu k tobě?“ zeptal se opatrně.

Zaváhala. Chtěla říct: „Ne,“ ale z pusy jí vyletělo tiché: „Jo!“ polkla, ale svůj souhlas už zpátky nevzala, „ale jenom na chvilku,“ dodala rychle.

Když byli malí, občas si spolu povídali a usínali pod jednou dekou. Ale od doby přestěhování už ani jednou. A malí už nebyli. Libor byl u ní hned a ještě rychleji zaplul pod deku do tepla.

„Neboj, jenom si chci promluvit,“ vymlouval se.

Chtěl něco jiného. To zasténání, v něm probudilo touhu. Touhu být sestře co nejblíže.

„Mělas už kluka?“ zeptal se a nevěděl, kam s rukama.

Ležel na zádech a pravou rukou se skoro dotýkal jejího horkého a voňavého těla. Do dneška nikomu o Mirkovi neřekla. Chvíli váhala, ale pak si tiše povzdechla a krátce mu o Mirkovi pověděla. I o tom, proč ji poslal k vodě. Když dokončila svoje vyprávění, ulevilo se jí. Přitiskl se víc k jejímu horkému tělu a jen jako by omylem, zavadil rukou o bok. Když se Katka neozvala s protesty, otočil se na bok, přitiskl se ocasem k jejímu boku a po bříšku ji pohladil už cíleně. Katka zavřela oči a zavrněla. Vzal to jako souhlas a rukou zajel nahoru. Přes látku noční košile ji lehce pohladil naběhlou bradavku.

Katka se zavrtěla: „Neblbni, jsme sourozenci!“ ale ruku mu neodstrčila.

Libor dobře věděl, že holčičí ne, ne neznamená. Že to je jen naoko, aby si kluk nemyslel, že je nějaká lehká holka. Pořád přes látku, vzal její prso do dlaně a stiskl. Katka zasténala, vytáhla svou ruku zpod deky, podsunula ji pod jeho hlavou a chytila Libora za vlasy. Vzdala to. Touha a vzrušení bylo větší, než nějaké výčitky. Libor zajel rukou pod košilku na holé tělo. Vyhrnul ji nad prsa, sklonil se a vzal jednu jahůdku do pusy. Byla sladce slaná, tvrdá a horká. Nasál ji do sebe. Mezi prsty ji mnul druhou, která se neustále zvětšovala. Katčina ruka mu bloudila ve vlasech a přitahovala si ho víc na sebe. Spokojeně mručela a slastně kroutila svým mladým a nedočkavým tělem. Po chvilce se Libor vysmekl ze sestřina objetí, posadil se a sundal si pyžamo. Katka ho chvilku pozorovala, a když si stáhl i kalhoty, posadila se i ona a přetáhla košilku přes hlavu. Zakousli se do sebe, hladili se a dlouho se líbali. Libor se pomaličku přesouval dolů. Líbal jí na krk, pak pod ním, jazykem znovu poškádlil obě jahůdky i celé bábovičky. Kulaté, pevné a na patnáctiletou holku i poměrně velké. Byly vybaveny jemnými a citlivými hroty, trčícími do prostoru. Nasál znovu jeden do pusy a rukou hladil druhý. Katka sténala, škrábala bratra po zádech a užívala si mazlení s klukem, které kdysi poznala, oblíbila, a tak rychle ztratila. Ruka opustila vlasy a po zádech sjela pod ně. Stiskla mu jeden kmínek a zkusila jeho pevnost. Vzrušilo jí to ještě víc. Libor se přesunul níž a jeho zadek jí zmizel z dosahu. Jazykem ji polechtal v pupíku a pak, i když původně tiskla nohy křečovitě k sobě, ji jazykem pohladil na začátku čárky. Ani nevěděla jak, a měla nohy od sebe. Horký jazyk se brouzdal mezi mokrými lupínky a způsoboval mravenčení v jejím podbřišku. Bylo to podobné, jako když se mazlila s Mirkem, nebo sama se sebou, ale mnohem, mnohem silnější. Slyšela se, jak sténá, cítila svoje tělo, jak se prohýbá a vychází vstříc jazyku, ale její vědomí bylo někde jinde.

Libor jí zkusil zajet prstem dovnitř, ale to měla nohy hned u sebe a rukou si ji instinktivně zakryla: „Tam ne, to nesmíš,“ zasténala tiše.

Pár panen už měl a věděl, že nesmí spěchat. Pomaličku jí zase dal nohy od sebe a políbil na slabinách. Její ruce zmizely nahoře. Prsty jí roztáhl lupínky od sebe, přisál se k hrášku, a pořádně ho jazykem proklepal. Katka se vrátila zpátky do snění. Vnímala jen to vnitřní teplo a jemné záchvěvy svých útrob. Jemné, nepravidelné záchvěvy se po chviličce spojily a přešly na stejnou vlnu, která se neustále zvětšovala. Katka se nadechla a začala nahlas sténat a křičet. Takhle hezky to nikdy nezažila. Libor ji i přes to, že ho málem shodila, dál projížděl kundičku jazykem a chytal její milostné šťávičky, které mu nejen hrozně voněly, ale i chutnaly. Nad ním se znovu a znovu ozývalo vytí a kvílení, jak sestře prodlužoval prožívající orgasmus. Mačkala si prsíčka, tahala se za bradavky a prožívala svůj sen. Pustil ji. Ještě ji něžně políbil na mokrou micku a lehl si vedle oddychující sestry. Ta, když se konečně vzpamatovala, chtěla bratrovi jeho starost oplatit. Posunula hlavu pod jeho pupík. Narazila na husté chloupky, ze kterých trčel mohutný kus žuly, s do modra nalitými žílami. Olízla ho a ochutnala. Bratr zasténal a propnul se v zádech. Nasála pytlík do pusy a jazykem spočítala koule. Pustila pytlík a dál se věnovala jeho kamarádovi. Vsunula si ho mezi jazyk a patro, objala ho rty a začala na něm jezdit. Liborovi se ježily chlupy i vlasy, jak byla šikovná. Mirek byl dobrý učitel. Sála ho, hladila pod koulemi, tahala za chloupky i pytlík. V podbřišku i v koulích mu zanedlouho zacukalo, Libor zařval a poslal svoje tekutiny do Katčiny pusy. Vtom do pokoje padlo světlo z chodby. Otčíma ze spánku vyrušil nezvyklý hluk a přišel se podívat. A uviděl, co uviděl. Jak Katka drží v puse Liborův ocas, slastně polyká jeho nadílku a Libora, jak její kanibalismus doprovází hlasitým křikem a záškuby svého těla.

„Co to tu, kurva…,“ nedokončil, rozsvítil a vešel do pokoje.

Katka vyjekla a schovávala se pod deku. Libor deku popadl taky a chvilku se o ni s Katkou přetahovali. To už byla ale otčím u postele a jedním škubnutím deku z obou sourozenců strhnul. Oba se zakryli rukama, jak uměli. Třeštili na otčíma oči a báli se i pohnout. Věděli, že provedli něco, za co pochváleni nebudou.

„Tak vidím, že společný pokoj vám jde k duhu! Jak dlouho už spolu chrápete?“ zeptal se přísně a zcela nepokrytě se díval na Katčino nahé tělo.

„Nespíme spolu, jenom…,“ zkusil to Libor, ale Robert ho přerušil: „Nespíte spolu? Jsem snad slepý? Takže, jak dlouho?“

„Ne, to bylo fakt jenom teď. A nespali jsme, jenom jsme se mazlili,“ bránil je Libor dál chvějícím se hlasem.

„Jenom mazlili? Ona ti ho kouří, a tomu ty říkáš mazlení?“ pousmál se a oči upřel do těch Katčiných.

Ta je měla doširoka otevřené strachem a lesklé od slz, které se ji tlačily z koutků.

„A co ty? Co mi k tomu řekneš ty? Chutná ti bratříček?“ zeptal se jízlivě, ale odpověď vlastně nečekal.

Katce vyhrkly zadržované slzy ponížení a začala škytat. Styděla se, jako nikdy.

„No, nevím, nevím, maminku asi nepotěším,“ řekl káravě a pokýval významně hlavou, „a na sociálce budou mít pozdvižení.“

Stál pořád u postele a ani se nehnul. Ta holka byla prostě nádherná.

Jako první zareagovala Katka: „Pro prosíím, ne neříkekej to! By…, bylo to fakt jenom teď a jenom to…, to mazlení,“ sklopila oči a rozbrečela se naplno.

„Jenom mazlení? To jsem asi slepý, ne? A poprvé? Ani tomuhle nevěřím …,“ čertil se, ale pak se začal váhat: „Možná…, kdyby…, ale ne! Výmluvy si nechejte pro policii a úřednice. Jdu to oznámit!“ dospěl k rozhodnutí a otočil se.

„Počkej!“ zavolala Katka.

Otočil se. Pomalu, rozvážně a jako kdyby neochotně.

„Jak ti máme dokázat, že to bylo…, mazlení…,“ polkla slzy, „a …, poprvé?“ zeptala se plačtivě, „copak to jde?“ dodala vyčítavě.

„Jde, holčičko, to víš, že to jde. A když mi to dokážeš, možná si to s tou sociálkou rozmyslím.“ Usmál se mlsně a vrátil se o ty dva kroky zpátky k posteli.

Oba sourozenci se na otčíma dívali nechápavým pohledem. Robert se znovu usmál.

„Pokud budeš upřímná a nebudeš se vymlouvat, pak vám zkusím věřit,“ dal oběma naději.

Oba horlivě zakývali hlavou. „Nebudeme se vymlouvat, není proč.“

Dobrá, pokud jsi ještě panna, pak…,“ nedokončil, když oba současně vykřikli: „Jsem panna,“ „Je panna!“

„Jo? Tak ji ukaž!“ překvapil je oba.

„Ale, to přece…,“ skoro zakřičela s údivem, nad tou drzostí i sprostotou.

Nedokázala si ani představit, že by tomuhle tomu, ukazovala svou pipku. Pokrčil rameny a svěsil zklamaně koutky.

„To se ti to slibovalo, že budeš upřímná, co?“ otočil se zase k odchodu, „no, když nechceš… Mi to je jedno. Ale tady Libora zavřou do basy a tebe do polepšovny. Ale jak chcete,“ strašil oba.

Po straně je sledoval. Strachem úplně zbledli, hlavně Libor.

Naklonil se k sestře: „Ségra, do prdele, tak mu ji ukaž! Ten kretén to myslí vážně!“ pošeptal jí do ucha.

Podívala se na bratra. Otevřela pusu, že mu něco řekne, že to přece nejde, aby…, ale nezmohla se ani na slovo. I ona se bála. A došlo jí, že otčímovi bude muset vyhovět.

Neznatelně přikývla a hlesla: „Dobře,“ kousla se o rtu, zavřela oči a zčervenala tak, že ji pálily tváře.

Robertovi se koutky úst posunuly směrem k uším. Už velmi, velmi dlouho toužil po tom, aby mohl svou nevlastní dceru vidět. Aspoň koutkem oka. A dnes se mu splní sen. I s úroky.

„Chytrá holka,“ pokýval hlavou.

„Ty uhni,“ pokynul Liborovi, „a ty roztáhni nohy,“ řekl směrem k dívce, když Libor neochotně vstal z postele a nahý se postavil vedle ní.

Ač měl strach, vzrušilo ho to. Někdo jiný, se bude dívat na jeho milenku, sestru… a rukou si zakrýval zvedající se ohon. Ten ale nikoho nezajímal. Katka sice svolila, ale nechtělo se jí. Skoro se ani nepohnula.

„Tak bude to?“ popohnal ji k větší rychlosti.

Zavřela oči a dala nohy od sebe. Ruku z micky pomalu a neochotně posunula výš, k pupíku. Klepala se a chtěla to mít rychle za sebou. Ne tak Robert. Ten chtěl, aby tato chvíle nikdy neskončila. Sklonil se k ní, ale moc toho neviděl. Když ji podebral pod koleny, prudce zatáhl a posunul k okraji postele, vykřikla leknutím. Nelíbilo se mu to.

„Do prdele, neřvi mi tady! Pocem!“ otočil se na nahého Libora, „ucpi ji tu kušnu!“ a odstrčil jí ruku, kterou se snažila zakrýt si znovu micinku.

Zkusila dát i nohy k sobě, vysmeknout se, ale její boj skončil rychleji, než začal. Stačilo, aby ji pořádně plácl přes stehno, pohrozil sociálkou a nohy zase povolila.

„Tak co je?“ otočil se zase na Libora, který váhal a pomáhat nechtěl.

Nerad, ale musel. Opatrně dal ruku sestře na pusu. Ta už jen vzlykala a bylo to vlastně zbytečné, ale musel poslechnout.

„Co to je?“ zeptal se Robert s údivem, „ty nevíš, co patří holce do pusy? Hezky ji sedni na ksicht, do držďky ji nacpi tu svou chloubu, a jestli chceš, tak se dívej!“

Klekl si k posteli a chytil ji za kolena. Znovu je dal od sebe. Konečně se před ním objevil její nahý poklad. Libor nechtěl, ale když jim Robert znovu pohrozil, že je udá, poslechl.

„Promiň,“ řekl sestře, dal kolena k její hlavě, sklonil se na lokty a k její puse dal svého tvrdého chlapáka.

Celé ho to nesmírně vzrušilo. Katka nechtěla, ale musela. Otevřela pusu a polkla ho, jako banán. Za pár okamžiků se Libor začal hýbat a vzdychat. Šukal jí pusinku a začalo ho to bavit. Robert jí roztáhl lupínky od sebe. Že je panna, poznal hned. Ale to ještě neznamenalo, že vstane, popřeje mladým dobrou noc a půjde si lehnout. Mezi lupínky zajel jeho jazyk. A jeho ruce jí začaly jezdit po zadečku, bříšku i kozenkách. Nelíbilo se jí to, ale ze strachu si nedovolila protestovat. Alespoň ze začátku. Ale po nějaké době… Dírka začala znovu s pláčem. Přichystal jí překvapení. Namočil si pořádně ukazovák v jejich šťávičkách, nasadil na hvězdičku a zatlačil. Nemohla s tím nic dělat. Jen malinko hekla, a prst zmizel uvnitř. Pomalu s ním začal kroužit, vytahovat a znovu dávat dovnitř… Mimoděk mu začala vycházet vstříc. Nabodávala se na ukazovák, a co mohla, tlumeně sténala do bratrova ocasu. Ten sála a tiskla tak, až se Liborovi dělaly mžitky před očima. Přidal druhý prst. Micka plakala od radosti, voněla a její majitelka měla kousek od své další vlny. Otčím se narovnal a vytáhl ptáka. Namířil, přidržel si ji za boky a pořádně zatlačil. Vykřikla, krátce, ale nikdo ji neslyšel. Libor začal stříkat, a musela polykat všechno, co ji skončilo v puse. Tím byl další křik zcela utlumen. O panenství přišla rychle, rázně a vlastně i tiše. Otčím jí protahoval čerstvě zpřístupněnou dírku, hrál si s jejími kůzlátky a nezapomínal ani na hrášek, který se chtěl schovat. Rozmazával po něm i po bříšku tu trošku světlé krve, od které byl i jeho píst. Pannu už dlouho neměl. Tak dlouho, že málem zapomněl, že nějakou měl. A teď si na ně vzpomenul. Na Jitku i Danu. Ale to bylo opravdu dávno. Myšlenky potlačil a užíval si jen téhle těsné škatulky. Katku to bolelo, ale jen chvilku. Plná pusa od bratrovy nadílky, plná dírka otčímova utahováka…, její představy a sny dostávaly na prdel. Bylo toho na ni moc. Ponížení, bolest, perverze i to tření v micce se spojily. Zaťala ruce do prostěradla a prohnula se ve slastné křeči. Ztratila pojem o čase i prostoru. Nevěděla nic. Vyplavené hormony jí zatemnily mozek a ona prostě přestala existovat. Když Katka tlumeně vykřikla a prohnula se, řešil otčím otázku, kam se svou polovinou malých dětí. Na Katčin pupík, nebo na Liborova záda? A pak se rozhodl. Zvedl Katce nohy, vytáhl ho a namířil o kousek níž. Díky předešlé přípravě i jejím šťávičkám, řinoucích se z micky, to měl poměrně lehké. Katka ani nevěděla, že jí vystřídal dírku. Klepala se v orgasmických křečích, křičela do koženého vadnoucího roubíku a nevnímala okolí. Teprve až přišla k sobě, postřehla slabou bolest a tlak v zadečku. Otčím ještě několikrát přirazil a vystříkal se jí do střeva. Nechal ho tam, dokud nezvadnul. Mezitím ji přejížděl po pipince, hladil ji po hrášku, zajížděl dovnitř a znovu se vrátil nahoru, a… Katka už nedokázala myslet. Když jí stiskl poštěváček mezi prsty, vybuchla znovu. Zaklepala sebou a pak úplně odpadla. Se svými silami byla úplně na dně. Nedokázala ani zvednout ruku, promluvit, nic. Byla ráda, že našla síly na dýchání. Libor se ze sestry zvedl, posadil se na kraj postele a nevěděl, co si má o všem myslet. Na Roberta začal žárlit a nenáviděl ho, že to byl on, který jeho milou připravil o věneček. Navíc když viděl, že se to Katce i líbilo… Nenáviděl je oba. Katka konečně přišla úplně k sobě a pomalu jí docházelo, co bylo. A začala mít výčitky. Oči se jí znovu zaleskly slzami, začala posmrkávat a nevěděla, kam se podívat. Styděla se mnohem víc, než před tím. Teď ale z jiných důvodů. Líbilo se jí to. Moc. A za to se styděla. Že je tak perverzní. Otčím se natáhl vedle Katky. Byl spokojený. I jemu se to líbilo. Ale nestyděl se.

„Tak co, kurvičko? Jaké to bylo?“ otočil se na Katku, která začala regulérně brečet.

Odpovědi se nedočkal.

„A co ty? Jak se to líbilo tobě?“ zvedl oči k Liborovi.

Ani on neudržel slzy v očích. Emoce v něm dělaly divy. Do teď mu bylo jedno, co k němu holka cítí. Ale sestra mu tak lhostejná nebyla. Miloval ji. Ne, jako bratr. Zavrtěl hlavou a zvedl se z postele a chtěl odejít.

Otčím ho ale zarazil: „Kam jdeš? Lehni si!“

Otočil se. Ani nevěděl, kam by šel. A navíc, vlastně ani nechtěl svou sestru nechávat samotnou. Otčím ukazoval na postel. Poslechl a lehl si vedle sestry. Postel byla malá, sotva se tam vešel. Katka se otočila na bok, zády k otčímovi. Libora objala a dala mu pusu na tvář.

„Promiň,“ pošeptala mu do ucha a přitiskla se k němu.

Libor jí v tu chvíli odpustil. Všechno a navždy. Zjihl a objal ji. Robert se přitiskl k jejímu zadečku a objal ji taky. Chytil jí za prso a jemně ho masíroval. Dole se začal znovu probouzet. Pustil ji, nadzvedl ji trochu nohu a přidržel si ji za ni. Pomalu ho do ní zanořil. Labužnicky a dlouhými tahy jí znovu protahoval dírku. Chytil ji pořádně pod rameny, přidržel za bok a vyhoupl si jí na sebe. Seděla na něm zády, s ocasem zaraženým až po kořen. Nadzvedl ji, vytáhl ho a namířil vedle. Přinutil jí, aby se zase posadila. K jejímu údivu jí to nebolelo. Teda ne tolik, jenom trochu, a tak nějak hezky… Zasténala. Přitáhl si ji na sebe a hladil jí zezadu prsa i pipinku.

„Tak pojď, mladej,“ otočil se na Libora, který celé dění pozoroval.

Viděl, jak v těle jeho milé mizí otčímův ocas. Žárlil, jako nikdy, ale zároveň ho to zase vzrušilo. Jeho ocas trčel ke stropu jako svíčka.

„Jedna díra je jen pro tebe, tak se nedej pobízet!“

Aby ukázal jakou díru myslí, zajel do pipinky oběma ukazováky a dírku jí roztáhnul. Katka zasténala touhou. Měla zavřené oči, rukama se opírala o postel a hýbala pánví nahoru a dolů.

„Řekni, že ho tam chceš!?“ řekl jí Robert.

Aby ji probral, vytáhl prst z pipinky a stiskl jí bradavku na levém prsu. Zasténala a otevřela oči. Zopakoval, co má říct.

Podívala se na bratra, a kousajíc se do spodního rtu mu zasténala: „Pojď, udělej mi to! … Prosíím!!“ dodala, když se k ničemu neměl.

Libor se konečně rozhoupal. Klekl si mezi otčímova kolena, namířil a vklouzl do čerstvě zprovozněné dírky. Tam ho přivítalo teplo a mokro jejího těla. A těsno. Zezadu na jeho ptáka tlačil přes tenkou přepážku ten otčímův. Chvilku trvalo, než se sladili do střídavého rytmu. Katce blikaly v hlavě hvězdičky, dole ji pálilo a bolelo, ale tak nádherně, že to nedokázala vydržet a za chviličku se na obou ocasech zmítala v jedné dlouhé a krásné křeči. Sotva odezněl jeden orgasmus, byl tady druhý. A pak další. Skoro si začala přát, aby to skončilo a ona se mohla v klidu vrátit na zem a vyspat se. Jako první do ní vybuchl otčím. Zasténal, zvedl je oba nad postel a pak sebou zaškubal. Liborovi to trvalo o něco déle, ale nakonec i on kapituloval a zaječel. S každým výstřikem se snažil dostat co nejhlouběji. Pak si vysíleně lehl vedle Roberta, na němž oddychovala Katka. Sundal ji za sebe a podíval se jí na kundičku. Z dírky vytékaly nejen její lesklé šťávičky s trochou krve, ale i bílé semeno jejího bratra. To jeho, vytékalo hned o patro níž, ale to ho nehněvalo.

„Ty jsi vážně mladej blb!“ řekl Liborovi.

Ten zvedl znaveně hlavu s nechápavým pohledem.

„To ses do ní musel vysemenit? Ty si neumíš dávat pozor?“ vyčítal mladému hřebci.

Ten to doposud neřešil. Všechny holky braly prášky, nebo tak něco, a jeho ani nenapadlo, že by mělo být něco jinak. Dokonce i ty, které s ním byly poprvé, mu tvrdily, že si pozor dávat nemusí.

„Tak teď si hezky vylížeš to, co sis nastříkal!“ parafrázoval známé přísloví.

Oba pak na posteli uspořádal tak, že Katka byla na čtyřech, mezi jejími stehny se snažil Libor a ona se se snažila u jeho ulepeného a trochu i nahnědlého měkkouše. Dávala si záležet, bylo vidět, že i když má toho všeho dost, věnovala mu veškerou péčí.

Libor pod ní měl více práce. Z dírky mu do pusy kanuly vlastní šťávy a měl co dělat, aby všechno pochytal. Bylo mu to odporné.

„Kdys měla poslední krámy?“ zjišťoval Robert a spokojeně mručel.

„Mmm…,“ zamumlala.

Nechtěla se s tak intimními věcmi svěřovat. A jemu už vůbec ne. I když ji dokázal hezky a příjemně vyždímat.

„Cože? Jestli máš plodné dny, máš problém. Takže kdy?“ nedal se odbýt.

Podívala se na něj a vytáhla ocas z pusy: „Minulý týden,“ přiznala, sklopila oči a raději se zase dala do olizování.

„Fajn, to by mohlo vyjít,“ pokýval rozvážně hlavou, „ještě mně polechtej pod koulema, mám tam … ááá, to je ono…, rád!“ zaskučel slastí.

Ještě chvilku se nechal olizovat a pak usoudil, že by to mohlo stačit. Podíval se na hodinky. Nevěřil svým očím. Byly čtyři hodiny ráno. Ještě že je sobota, a nemusí do práce. Ale kdo zítra vymaluje…? Vstal, popřál dobrou noc a odešel, jako kdyby je předtím jen kontroloval, jestli jsou přikrytí. Oba sourozenci se k sobě přivinuli a usnuli v objetí. Na povídání, výčitky a další věci neměli sil. Bylo jim hezky.