Julie ležela ve své posteli s blaženým úsměvem na tváři a snažila se usnout. Byla šťastna. Kamil, školní idol všech holek, si ji všiml a pozval ji na rande. Co na tom, že prý předtím chodil s Anetou. Proslýchalo se, že se rozešli, tak co? V hlavě si přehrávala, jak Kamil vypadá, když se sprchuje, nebo jak ji líbá a její ruce se dotýkaly jejich pahorků i štěrbinky. Mazlila se sama se sebou i těmi nádhernými myšlenkami na něj a dech se jí neustále zrychloval, až se nakonec prohnula, na chvilinku zastavila dech a po chvilce strnulosti z pusy vypustila tiché, dlouhé zasténání. Zakňučela, rozklepala se a krásně se uvolnila. Za nějakou dobu po krásné chvíli, usnula. Zdálo se jí o šťastném manželství s Kamilem.

Ráno musela do sprchy. Dole byla tak ulepená… Při pohledu na ni se uchichtla a pustila si vodu. Namydlila si ji a pořádně ji vydrbala a taky upravila strojkem. Jó, když byla malá, tak na své chloupky byla náležitě hrdá, ale teď už věděla, jak má správná mladá dáma dole vypadat. Kamil, Kamil, Kamil, zvonilo jí neustále mezi ušima, ještě když se utírala, snídala a dokonce i když šla do školy. Chodila do ní teprve půl roku. Už půl roku na střední! A už více, než dva roky ostatním holkám záviděla, že mají kluky. Některé i dva. Jen ona pořád nemohla nikoho klofnout. Bodejď by ne! Byla tlustá, až hrůza! Při sto sedmdesáti centimetrech výšky, je šedesát kilo až přespříliš! Věděla, co za tím je. Trojky kozy a kulatá, dozadu vystupující prdel! Trápila se tím pořád a neustále, ale aby přestala jíst, nebo aby dokonce začala jídlo zvracet, na to nenašla odvahu. A teď! Teď má kluka! Teda vlastně ještě ne, ale až…

„Bláhová!” probral ji z úvah o Kamilovi učitel chemie. Zvedla nechápavě hlavu. Už nějakou dobu běžela hodina a ona ani nepostřehla, že ve třídě není sama.

„Jste zamilovaná, nebo jenom spíte?” zahřímal na ni znovu, sotva se postavila a podívala se na něj.

Svou poznámkou jen vyvolal tichý škodolibý smích a několik poznámek na její adresu. Učitel zopakoval otázku, Julča se pokusila odpovědět a byla ráda, že dostala jen za tři. Zbytek hodiny proběhl v klidu, protože si už dávala pozor a na jeho dvě kontrolní otázky už dokázala reagovat normálně. Po další hodině, se potkali na chodbě. On, ostřílený třeťák, ona čerstvě vylíhlá prvňačka… Když jí zastavil a zeptal se jak se má, málem se při jednoslovné odpovědi zakoktala. Připomenul jí, že má na něj po škole počkat, mile se usmál a pokračoval dál. Měla co dělat, aby svou pozornost v dalších hodinách udržela dál. I tak byla roztěkaná a někdy i zcela mimo. Ani obědu moc nedala. Něco snědla, ale co, si vlastně ani neuvědomovala. Po obědě na Kamila musela počkat. Končil o hodinu později, ale nevadilo jí to. Na něj, by počkala třeba až do večera. Aby udělala dojem, měla na sobě černé legíny, vysoké kozačky a krátkou bundičku bílé barvy. Na postávání na mrazu to ale nebylo. Aby nezmrzla, dýchala si do dlaní, podupávala do sněhu a toužebně se dívala na dveře, aby se otevřely co nejdřív.

Konečně se z těch dveří vynořil, namířil si to k ní a splnil její sen. Naklonil se a dal jí pusu! Málem omdlela, když ho objala kolem krku a začala ho líbat. Vzhledem k poměrně nízké venkovní teplotě, celkem uvítala, že i když ji víceméně odstrčil, vzal ji pod paži a zamířil do blízké kavárny. Po cestě prohodil pár slov o chladných dnech, které panovaly více, než týden. Kdybys tak tušil, jaká mi je kosa, pomyslela si. V kavárně bylo teplo a nakouřeno. Pomohl jí z bundy a nemohla si nevšimnout, jak se mu na okamžik zastavily oči na hrudníku. Aby ne, když se jí rolák obepínal těsně okolo těla a dělal dvě velké boule na hrudi. Zastyděla se. Je tlustá, až běda, a měla strach, aby jí kvůli tomu neposlal k vodě dřív, než vůbec pořádně začali. Měla si vzít něco volnějšího… Řekla si o čaj, ale když se udiveně zeptal, proč si na zahřátí nedá něco lepšího, dala si svařák.

„Dáš si taky?” nabídl jí z krabičky, když usrkla z přinesené skleničky.

„No, já…,” zdráhala se.

Nikdy nekouřila, jen to vyzkoušela a nechutnalo jí to, ale na druhou stranu nechtěla být za malou holku. Natáhla ruku a nechala si připálit. Potáhla, a i když si dávala pozor, vyrazila ze sebe tlumený kašel. Kamil si toho taktně nevšímal a zapálil si taky. Labužnicky natáhl kouř, vypustil jej z pusy a pohodlně se opřel do opěradla. Julča po chvilce doslzela a dokašlala, znovu si usrkla a pak se pokusila potáhnout si znovu. Tentokrát to zvládla.

„No, vidím, že se rychle učíš,” usmál se Kamil, naklonil se nad stůl a chytil ji za ruku.

Julče poskočilo srdce další vlnou radosti. Stiskla mu jeho dlaň ve své a chvíli se opájela štěstím. Kouřili, popíjeli a kecali o všem možném. No, mluvila spíše jen ona, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Ani nevěděla jak, a měla v sobě další skleničku.

Znovu jí nabídl z krabičky, a když jí připaloval, zeptal se: „A umíš kouřit i něco jiného, než jenom cigára?”

Zakuckala se znovu.

Vytřeštila na něho oči a vykuckala: „Co …, cože?”

„No, jestli umíš kouřit jenom cíga,” zopakoval neomaleně.

„To…, ne to…, co,…,?” blekotala zmateně.

Nevěděla, co dál. Odsekne mu a přijde o něj. Zalže, že to umí a riskuje, že si o ní bude myslet, že je kurva a odejde, nebo si naopak bude myslet, že je nepolíbená panna, kterou vlastně byla, a odejde taky… Co mám dělat, řval v ní hlas a srdce jí tlouklo strachem. A ten svařák s nikotinem jí k bystrosti nepřidal. Kamil to vlastně vyřešil za ni.

„Pojď,” řekl tak, že se proti tomu nedalo protestovat, vstal a za ruku, kterou ještě před okamžikem svírala a nechtěla ji povolit, jí táhl za sebou.

Jasně, že jí došlo, k čemu dojde. Jasně, že věděla, co po ní bude chtít, ale i tak byla překvapená, když se to stalo. Zatáhl ji na záchod, posadil na mísu a poručil, aby ho vytáhla a předvedla se. Neobratně mu rozepnula zip a zkusila zajet prsty do vzniklé štěrbiny. Kamil se potichu zasmál a pomohl jí. Povolil si opasek i s knoflíkem a kalhoty sklepal ke kotníkům. Julie mu přes látku trenýrek pohladila bouli pod ní. I s těmi jí pomohl a na Julču se díval jeho skoro vztyčený ocas. Byl na něj patřičně pyšný, protože kdo by se mohl v jeho věku chlubit takovou velikostí, umocněnou o hladké vyholení. Ještě mu pořádně nestál a už budil dojem pořádného klacku. Nesměle ho vzala mezi ukazovák a palec, jako kdyby to byl slizký had a nadzvedla ho. Věděl, že to drží v ruce poprvé. Už ve škole, když na ni narazil poprvé, poznal, že je to nezkušená a zakomplexovaná husička, která mu neřekne ne. Tyhle nezkušené káči ho přitahovaly jako houba vodu.

„Neboj se ho,” řekl chlácholivě, „pomazli se s ním a dej mu pusu na uvítanou,” dodal nadrženě a těšil se.

Julča si dodala odvahy. Objala ho všemi prsty, druhou rukou mu poškrábala koule a podivovala se, jak je ta kůže hebká a horká. Nikdy kluka takhle neviděla. Teda ne tak zblízka, a už vůbec ho nikomu nedržela v ruce. Tou velikostí i tvrdosti, na které neustále nabíral, byla zcela vykolejená. Na jedné straně to chtěla, ale na druhé straně nechtěla připustit, aby mu vyhověla už při první schůzce.

„Dělej!” ozvalo se nad ní.

Byla stejně už tak daleko, že couvnout už vlastně ani nemohla. Dodala si další kus odvahy a zkusila mu na něho dát rty. Dalo by se říct, že mu na něj dala pusu, ale Kamil to viděl jinak. Chtěl víc. Mnohem víc.

„Pořádně ho stiskni a dej si ho konečně do huby,” napovídal jí zastřeným hlasem.

Poslechla a pustila ho mezi rty. Na kousek. Jenže jakmile Kamil ucítil horko a mokro, zareagoval zcela instinktivně. Mírně se prohnul, přitáhl si její hlavu na sebe a zajel s ním do pusy až k mandlím. Julča vytřeštila oči, i přes odpor jeho rukou uhnula dozadu a zakuckala se stejně, jako když si poprvé potáhla z cigarety.

„Co…, to…, dě…láš?” prskala ze sebe a snažila se polykat, aby potlačila dávivý reflex.

„Ježiši, to je na hovno,” zvolal znuděně, „ani kouřit neumíš. Sem si myslel, že to chceš,” dodal a natáhl si trenýrky.

„Ne, počkej,” skoro vykřikla z úděsu nad tím, že ho ztrácí, „já se jen lekla. Promiň,” vysvětlovala a omlouvala se zároveň.

Trenýrky mu rychle stáhla až ke kolenům, chytla ho za pytlík a podívala se na něj. Usmála se, otevřela pusu, jazykem si ho přitiskla nahoru na patro a pomalu ho pustila zase dovnitř. Tu odporně hořkoslanou chuť, co se jí rozplynula po celé puse, si uvědomila až teď. Žalud se vysvlékl a na chuťových pohárcích nechával vše, co na sebe nasbíral. To ale Julča nevěděla. Z té odporné chuti se jí udělalo zle. V prvním okamžiku ho chtěla zase vyplivnout, ale hned v další tu odpornost překonala. Nechtěla Kamila ztratit. Přece mu musím dokázat, že to s ním myslím vážně, přesvědčovala sama sebe a vůlí překonávala vlastní instinkty. Kamil spokojeně zabručel. Věděl, že jeho ohon není zrovna z nejčistších. Včera malinko přebral a koupelnu minul velikým obloukem. O to víc se v duchu té mladé kozaté blbce smál a už plánoval, co jí připraví příště. A kozatá blbka se snažila. Opravdu. Chuť nějak překonala a na ohonu mu začala nesměle a neuměle jezdit. Dovnitř ho dostala maximálně půlku, a i tak měla špičku nebezpečně blízko ústí krku. Brzy zjistila, že důležitá je jen ta horká bambulka na konci Kamilova nástroje. Ta, která jinak nebyla ani vidět, ale teď na ni koukala svou růžovofialovou barvou. Na špičce měla malinkatou dírku, ze které mu vyvěrala lepkavá a hořká šťáva. A na druhé straně bambulky byl úplně nejcitlivější. Když mu ten kroužek obemkla rty a zajezdila mu na něm jazykem, slastně zavzdychal a zaklonil hlavu. A co teprve ten hebký pytlík, který pořád držela v levé ruce. Jeho koule v něm, ji fascinovaly snad úplně nejvíc. Byly tvrdé, ale při tom vytušila, ne, věděla, že kdyby je pořádně stiskla v pěsti, neskutečně by mu ublížila. Cítila se, že má nad ním moc. Vlastně ji i měla, i když úplně jinou, než si myslela. Kamil zafuněl, chytil ji opět za hlavu a vyvrcholil v několika dávkách do dívčiných úst. Že se jí to moc nelíbí, třepe zmateně rukama a něco mumlá, ani nepostřehl. Byl na druhém břehu a z toho jejího, k němu nic nepronikalo. Julie prožívala zcela opačné pocity. V prvním okamžiku, kdy ji přitáhl na sebe, měla strach, že ji opět poškádlí po mandlích. Pustila koule, oběma rukama ho chytila za boky a snažila se mu z držení vymanit. Nepovedlo se a hned v tom dalším, když se jí pusa začala plnit obsahem koulí, si myslela, že se utopí. Aby k tomu nedošlo, musela polknout. Jednou, podruhé, pak i potřetí. Pořád ho měl uvnitř, držel ji a zachvíval se v bocích. Buchar citelně ztratil na tvrdosti a se ztrátou síly v něm, ztratil sílu i Kamil a konečně ji pustil. Konečně ho mohla vyplivnout, což udělala se skrývaným odporem.

Chtěla mu něco říct, něco, co by si určitě za rámeček nedal, ale než se stačila nadechnout, pochválil ji: „Jo, si fakt dobrá,” řekl uznale a stáhl si na něm předkožku zpátky přes žalud.

Julie sklapla, jako kudla. Byla ráda, že to má za sebou. Byla ráda, že mu dokázala, že s její láskou může počítat. A taky byla ráda, že s ní byl spokojený. Napoprvé, a dokázala to! Takže proč by mu něco vyčítala? Kamil si natáhl trenýrky, otevřel dveře kabinky a ohnul se pro kalhoty.

„Utři se,” kývl hlavou na Julii a ukázal si na bradu, které místu myslí.

Zapínal se a Julie si hřbetem ruky otřela bradu. Narazila na lepivou bílou hmotu. Semeno. Jeho semeno, uvědomila si. Sáhla po papíru, ale rolička byla prázdná. V úzkých kaliopkách kapsy neměla a kapesníky zůstaly v tašce u stolu. No co, pomyslela si. Hřbet ruky si olízla a pak to samé zopakovala i s prsty. To, co nestačila polknout a uniklo jí mezi rty ven, dostala do bříška náhradním způsobem. Kamil se na její očistu díval s určitým zalíbením. Nezdá se, holčina. Julii jeho zbytky, a vlastně ani jeho hlavní dávka, moc nechutnaly, ale co měla dělat? Vycítila ale, že se musí tvářit opačně. Usmála se na něj a zatvářila se, jako kočka, co si chce hrát. Usmál se taky, chytil ji za vlasy, zaklonil hlavu, ale místo toho, aby ji políbil, ji druhou rukou zajel pod halenku a podprsenku. Stiskl jí prso v dlani a zafuněl.

„Taky hezké,” pochválil si, „ukážeš mi je?” zeptal se po chvilce, pustil ji a kousek poodstoupil.

„A…, ale co když někdo to? Přijde?” zeptala se celkem vyděšeně. Bylo přece jen něco jiného, udělat to Kamilovi za dveřmi kabinky, nebo se vysvlékat někde, kde může kdykoliv a kdokoliv přijít.

„Tak se podívá a zase vypadne,” odbyl jí, bezstarostně, „ukaž!” poručil.

Zčervenala a pomalu zavrtěla hlavou. Nechtěla, ale už teď věděla, že to udělá. Všechno co bude chtít, udělá. Přece ho miluje! Když jí znovu potichu zopakoval, aby mu je ukázala, poslechla. Vyhrnula si rolák nahoru a odhalila mu obě kůzlátka zabalená v krajkovém prádle. Nadzvedla ho a obnažila obě prsa najednou. Nedalo se poznat, že by se nějak pohnuly. I při své velikosti držela pořád stejný tvar. Kamil zamručel a prohrábl si rozkrok. Jeho ohon se začínal opět probírat k životu. Že by zkusil ještě jednou? Rozmýšlel se, ale nakonec si řekl, že na další hrátky bude ještě času dost.

„Dík,” usmál se na dívku a Julča se začala dávat dohromady.

Prsa schovala zpátky do podprsenky, přetáhla si zpátky i rolák, v zrcadle si zkontrolovala stav obličeje a vlasů, ale s trochu rozmazanou rtěnkou a rozcuchanými vlasy stejně nic dělat nemohla. U stolu se napila zchladlého vína a hned si objednala další. Cigaretu od Kamila přijala už s povděkem. Potřebovala si spravit chuť v puse, a to jakýmkoliv způsobem.

„Co kdybys zítra přišla do školy v sukni, a bez kalhotek?” navrhl jí najednou.

Vytřeštila oči a odložila čerstvě zapálenou cigaretu.

„Co cože?” zeptala se, protože nechtěla věřit vlastním uším.

„No, že bys přišla naboso,” zopakoval svůj návrh.

„Teď? V zimě?” vyhrkla ze sebe, ale vzápětí jí došlo, že tím vlastně jeho návrh přijala, jen co pominou mrazy…

„Jako ne, jenom teď,” doplnila rychle, „přece nebudu chodit mezi ostatníma a myslet na to, aby se mi nevyhrnula sukně!”

„No právě o to de,” zasmál se s nadrženým výrazem, „právě to, jak jsi napnutá, jak nemůžeš myslet na nic jinýho, než na tu holou prcinu…, To je na tom to super!” hučel do ní, jako kamna v chalupě.

Juliiny protesty byly marné. Trval na její drobné, ale při tom tak zásadní úpravě oblečení a nedal si vymluvit, že Julie má na tuto problematiku zcela opačný pohled. Jak by ne. Šlo přece jen o ni! O její vzhled i strach. Po delší době přesvědčování a další sklence, nakonec kývla. K jeho neskutečné radosti. Svou radost přenesl i na ni, a dokonce se malinko těšila na to, až se bude po škole procházet s pocitem, že ji má puštěnou na volno…

„Pojď,” řekl jí a tahal jí zase na záchod, „úplně jsi mně vzrušila,” šeptal jí cestou na vysvětlenou.

Kavárna už zdaleka nebyla tak prázdná, jako když přišli. Stoly se plnily zákazníky a vzduch modral kouřem. A na záchodě narazili na nějakého kluka, co se snažil trefit do pisoáru. Byl ale zády a Julie zkoušela věřit tomu, že si jí nevšiml. Kamil se opřel o zavřené dveře a nedočkavě si rozepnul kalhoty. Julie si už sama vytáhla ocas z trenýrek a dala ho do pusy. Tentokrát mu trvalo mnohem déle, než začal funět a ztrácet se. Julie se snažila a nakonec byla za svou snahu odměněna. Vystříkal se jí do pusy, spokojeně si zasténal a nechal si ho vysát do poslední kapky. Julii pořád moc nechutnal, ale už nebyl tak odporně hořký, jako poprvé. U stolu si ještě chvilku povídali, ale nakonec Kamil zaplatil, omluvil se, že má trénink a nechal ji před kavárnou vlastnímu osudu. Asi po půl hodině cesty autobusem byla konečně v teple domova. Osprchovala se a šla se učit. Jenže nad knížkou se jí zavřely oči a vzbudila ji až máma, jak jí volala k večeři. I když si už dávno předsevzala, že bude jíst jen trochu, tentokrát večeři snědla celou a s chutí. Usínala spokojená, s myšlenkami na dnešní prožitek s Kamilem.

Ráno probrala šatník. Oblékla se, ale přeci jen na jednom místě zůstala neoblečená. Aby venku v sukni nezmrzla, vzala si samodržící punčochy, co i při své jemnosti vypadaly jako kamaše, sukni pod kolena, a opět rolák a bundu, co měla včera. Ta délka sukně byla vlastně nutností, protože delší neměla a v kratší by jí byla vidět sametová krajka punčoch. A na takovou prostě neměla odvahu. S obrovským sebezapřením se vyplížila z domu. Vítr, co se jí občas dostal pod sukni, ji několikrát zastudil na holé kůži a připomenul jí, že kdyby sukni přemohl, byla by to hrozná ostuda. Bála se, ale zároveň jí to vzrušovalo. A ještě víc to, jak chodila po chodbách a třídě, a jedině ona věděla, co pod sukni má. Nebo vlastně nemá. Kamil měl pravdu. Na něj narazila hned po první hodině. Přitiskl se k ní, opřel ji o zeď a dlouze ji políbil. Přede všemi! Konečně to dal vědět ostatním. Viděli to online, barevně a ve tři dé. Jejich vztah byl tímto potvrzen. Tomuhle gestu na veřejnosti se nevyrovnala žádná síť. A jen oni věděli, že když jí u toho zajel pod sukni, jeho ruka nahmatala jen nahý zadeček.

„Po obědě si tě vyzvednu,” zašeptal jí do ucha a prsty se pokoušel dostat mezi půlky.

„Já mám ještě jednu hodinu,” zasténala vzrušeně, ale nohy tiskla křečovitě k sobě.

„Po obědě,” zašeptal znovu a pustil ji.

Neptal se na její názor. Prostě jí to poručil. Už se od ní odvracel a Julie slabě přikývla. Poslechne ho a po obědě na něj počká. Z matiky se nějak omluví. Zazvonilo, Julča se jen taktak dokázala upravit a do třídy dorazit těsně před učitelem. Klidná hodina to ale nebyla. Oči většiny holek se dívaly na ni a ve všech se dal číst obdiv, závist a otazníky, jestli je to, co všichni viděli, pravda. O další přestávce ji ani nepustily ze třídy. Musela všechny znovu a znovu ujišťovat, že viděly správně. Ona a Kamil jsou pár. Po několika základních otázkách si musela začít vymýšlet, protože jak odpovídat na otázky, jaký je milenec, když ho měla jenom v puse? Z jedné schůzky musela udělat alespoň dvacet a také s ním musela navštívit víc, než jednu kavárnu a její záchodky. Než skončila přestávka, měla vymyšlený celkem slušný příběh, postavený na jejích snech a příbězích z některých knížek. Snad to nikdo neprokoukne, přála si, sotva zazvonilo a ostatní holky jí daly pokoj. Další přestávku bloudila po chodbách, sbírala obdivné pohledy holek z ostatních tříd, ale Kamila nepotkala. A ty další přestávky, taky ne. Hned po obědě, kdy se domluvila s Jarkou, ať řekne, že jí bylo zle, se sbalila a vytratila se. Před školou pak na Kamila čekala jen chviličku. Vyřítil se ven v chumlu svých kamarádů. V hurónském smíchu ji chumel pohltil, Kamil ji objal okolo ramen a namířil si to s ní někam pryč. Ze začátku se tolika kluků malinko bála, ale když ji Kamil od sebe nepustil ani na kousek, a naopak si ji neustále tiskl blíž a blíž k sobě, získala jistotu a pocit bezpečí a začala se bavit i s ostatními.

„Tak večer,” rozloučili se spolužáci s Kamilem, a vlastně i s Julčou a nechali ty dva, ať si to užijí.

Vlastně tři, protože s nimi zůstal i Petr. Kamilův nejlepší kamarád.

„Půjdeme k Petrovi,” oznámil Kamil Jůlii cíl jejich cesty.

„Ale, já jsem…,” začala nespokojeně kňourat, protože si myslela, že odpoledne stráví jenom s ním. O samotě.

„Neboj. Petr má volnej kvartýr. Přece nechceš mrznout někde v průchodu,” přesvědčoval ji Kamil o dobrém řešení.

Musela uznat, že na jeho nápadu něco bude, protože vítr, co si pohrával s vločkami nového sněhu, od rána zesílil a ona na dlouhý pobyt venku nebyla oblečena. Už teď se klepala, jako ratlík. Byla ráda, když konečně přijel jejich autobus a oni se mohli schovat do relativního tepla. Kluci se sedli na sedadla vedle sebe, Kamil si ji přitáhl na sebe a bez skrupulí, i přes její protesty, ji začal zajíždět pod sukni. Že ji u toho líbal, se Julii líbilo, ale ty jeho ruce na stehnech, a hlavně mezi mima, už ne. Nechtěla na ně připoutávat pozornost ostatních cestujících, a tak zůstala jen u tichého a trpělivého odstrkávání jeho všudypřítomných rukou, než aby mu něco řekla. Ujeli několik zastávek a Kamil dokázal mít jednu ruku v podprsence a druhou skoro na pipince. Petr vedle nich, se na dívku jenom povzbudivě usmíval.

„Jsme tady,” odlepil Kamil své rty od Juliiných, vytáhl ruce z klína a podprsenky a vstával.

Julču tak doslova sklepal z kolen na zem. Jen taktak si stačila urovnat alespoň sukni, popadnout tašku a už byla na schodech a chodníku.

„A máš ji!” doprovodil Kamil sněhovou kouli, kterou hodil po kamarádovi.

Petr nelenil a začala sněhová válka dva proti jednomu a nakonec dva proti jedné. Všichni byli zadýchaní, veselí a od pohybu na mrazivém vzduchu červení ve tváři. Ale taky prokřehlí na kost a celí bílí od sněhu. Tam, kde se oblečení dotýkalo těla, sníh roztával. Mokrá místa studila čím dál, tím víc. Petr naštěstí bydlel jen kousek od zastávky. V řadovce, kde měl i svůj pokoj, ale protože doma nikdo nebyl, bylo to jedno. Hned v předsíni se zbavili mokrých bot a bund.

Petr je uvedl do obýváku, rozdal skleničky, do kterých nalil trochu z lahve z baru a zvedl tu svou nahoru: „Tak na zahřátí,” popřál a obrátil obsah skleničky do sebe.

Kamil jej následoval vzápětí. Julča se podívala po klucích, opatrně si přičichla a lízla si. Pálilo to.

„Tak šup tam s tím,” povzbudil ji Kamil.

„A na ex,” přidal se Petr.

Myslela si, že do sebe dostala oheň. Alespoň v prvním okamžiku. Tekutina jí sklouzla dolů a zanechala za sebou citelně pálivou stopu od pusy až po žaludek. Z něj se teplo rozlilo do celého těla. Potlačila nutkání na kašlání, zatajila dech a několikrát za sebou polkla. Pálení pomalu přestávalo a zůstal jen pocit tepla.

„No vidíš,” usmál se Petr a nalil další skleničku.

„Tak do druhé nohy ať nekulháme,” nadzvedl ji a pak obrátil do sebe.

Kamil a Julča také.

„No, a ještě do třetí,” zasmál se Kamil, nastavil prázdnou skleničku a počkal, až ji Petr zase naplní.

„Ale já třetí nohu nemám,” smála se Julča.

„Co není, může být,” odpověděl dvojsmyslem Petr a nalil jí jako první.

Když do sebe obrátila obsah třetí skleničky, začaly se projevovat i další účinky alkoholu, než jen zahřátí vnitřností. Začala se jí malinko motat hlava i jazyk. Na Petrovu poznámku chtěla nějak zareagovat, ale nic rozumného ji nenapadlo. Zapálili si a chvilku si povídali. Když jí Petr vnutil dalšího panáka, ani si nevšimla, že klukům zůstaly skleničky prázdné. Petr pustil hudbu a Kamil ji poprosil, jestli by si s ním nezatancovala. Přikývla, kopla do sebe dalšího panáka a pak se nechala vést v rytmu pomalé písničky. Že jí u toho jezdí po bocích i zadečku, jí už nevadilo. Ani to, že mu ruka zmizela pod sukní a hladila ji přímo na holém pozadí. Naopak. Bylo to pro ni hrozně vzrušující! Když písnička dohrála, byl u ní Petr s dalším panákem a s nabídkou, že tentokrát bude jejím partnerem on. Podívala se po Kamilovi, ale jemu výměna nevadila. Po několika tónech měla Petrovy ruce na zadečku podobně, jako Kamilovy. Podívala se zoufale po Kamilovi, ale ten se na ně díval se spokojeným úsměvem na tváři. Při tom musel vidět, kam Petrovy ruce míří! Chtěla ho odstrčit, ale nakonec je tam nechala. Byly mnohem jemnější, než Kamilovy. A taky teplejší. Skoro tak horké, jako ten alkohol, co se jí rozléval v krvi. Cítila, že ji to vzrušuje na nejvyšší míru. Svět se s ní houpal a bylo jí přenádherně. S další písničkou se ke dvojici přidal i Kamil. Na zadečku, bocích a vlastně po celém těle, měla dva páry rukou. Dva páry, které se snažily nevynechat jediné místečko, aby jej nepohladily, nebo aby na něj nezabloudily. Že se jí dostaly i pod rolák i podprsenku jí vzrušilo ještě víc. A jestli to byla jedna, nebo dvě ruce? Nebo více? A čí? Na tyto otázky nejen že nebyla schopná odpovědět, ale raději si je ani nekladla. A jestli se líbá s Kamilem, nebo s Petrem? Ano, líbala se. Bylo to mnohem intenzivnější, než včera před kavárnou. To, že další písničku už doprovází bez roláku a podprsenky, a že jí u toho klesá sukně k zemi… Zato klukům místo k zemi trčely ocasy pěkně ke stropu. I oni byli nazí. Skoro, jako Jůlie, které zůstaly jen punčochy. Položili si ji na sedačku, Petr se jí posadil k hlavě a Kamil se připravil k akci v jejím rozkroku. V puse měla najednou plno a slaně. Ale na kačence cítila příjemné laskání a horký dech dalšího milence. Koho měla v puse a koho na kačence nevnímala. Vnímala jen vlny vzrušení, co se jí rozlévaly až do konečků prstů, cítila v nich rychlý tep svého srdíčka a snažila se tomu v puse oplácet stejnou měrou. Kamil se u její dírky moc nezdržel. Vlastně ji tam jen zkontroloval, jestli je vše, jak má. Byla mokrá, připravená a panna. Blanku malinko napnul na malíčku, zakroužil a udělal si na památku několik fotek do mobilu. Přepnul na video a už se těšil, až tu naivku uvede do světa dospělých. Nasadil ho mezi lupínky, několikrát se jeho špičkou projel ve štěrbince a pak jím namířil tam, kam patřil. Nejdříve pomalu a jako by rozvážně zajel i přes celkem silný odpor žaludem do dírky. Nahoře se ozval tlumený bolestný výkřik, její tělo se zachvělo a celé ztuhlo. Povytáhl ho kousíček ven, pousmál se nad několika krvavými šmouhami a prudkým pohybem probojoval dovnitř půlku délky. Tlumený výkřik i záchvěv jejího těla zesílil. Nelenil a napotřetí do ní dostal celou svou délku. Byla krásně těsná, mokrá a teploučká.

Julii se při první bolesti všechny příjemné pocity rozplynuly. Najednou jí bylo všechno jasné a vůbec se jí to nelíbilo. V puse se jí pohyboval Petr a dole jí způsoboval neskutečnou bolest Kamil. A že to nedělá prsty, jí bylo jasné taky. Chtěla křičet, chtěla se bránit, ale copak mohla? Jen ze sebe dokázala vyrazit několik mumlavých výkřiků, zamávala kolem sebe rukama a chtěla vstát. A najednou ucítila, jak dorazil na dno. Pipinka jí zabolela tak, že si myslela, že ji roztrhl. Ale ten, co ho měla v puse, jí nedával moc odpočinout. Musela se hodně snažit, aby ho udržela v co největší vzdálenosti od mandlí a jícnu. Při své velikosti, která si nijak nezavdala s Kamilovou, by se jí snadno mohl dostat až do krku. A kam by to vedlo, poznala, když na chviličku ztratila koncentraci a do toho krku ho pustila. Slzy se jí vehnaly do očí, a žaludek se chtěl podívat ven. Raději se začala zase soustředit. Kamil ji začal rytmicky brousit. Pomalu ven, pomalu zpátky. S mlasknutím ho vytáhl ven, počkal, že se dírka zavře a zase ho zabořil až na dno. Tohle na holkách miloval nejvíc. Konec jejich naivity na svém ocase…

Julču bolest pomalu přecházela a v krvi se jí opět začal projevovat koňak a hormony. Už poněkolikáté hodila starosti za hlavu a nechala se unášet na nových vlnách vzrušení a očekávání dalších zážitků. Těsně před tím, než jí v puse vybuchl Petrův ocas, vybuchla ona. Propnula se, zastavila dech a z pipky jí vyletěli skřítci s malinkatými paličkami v ručičkách. Těmi pak tloukli do každého nervu v těle. Kam se hrabaly její hrátky pod peřinou! Tohle, tohle je ten sex! Tohle je… hučelo jí v hlavě, zvonily zvonečky euforie a štěstí a… a pak musela rychle polykat.

Petr se zachvěl ve slabinách. Cítil, že to na něj jde, oddaloval to, ale nakonec kapituloval. Tlumeně zaskučel, přidržel si ji v dlaních a v několika dávkách jí naplnil pusu svým semenem. Z pusy jí toho hodně vyletělo ven, ale nezlobil se na ni. Viděl, že je zrovna někde jinde. Vytáhl ho ven a pár posledních kapek jí umístil na čelo a do vlasů.

Kamil ji nechal doklepat, pak ji otočil na břicho, nadzvedl a zajel do ní zezadu. Její zadeček byl z tohoto úhlu neodolatelný. O houpající se kozy začal mít zájem jeho kamarád. Petr ležel pod Julií a s těmi kopečky si hrál, jako kočka. Houpaly se mu přímo před obličejem a on nevěděl, kterou si dát do pusy a kterou do ruky. Střídal se na nich, kousal ji do jejich růžových konečků a slastně u toho předl. Jeho bojovník se začal opět probouzet k životu.

Julie se rozklepala podruhé. A to, že jí u toho Kamil vystřídal dírky, si všimla, až když skřítci došli na konec cesty a ze zadečku jí vystřelovala nová, nepoznaná bolest. Bolest doširoka roztáhnutého a krutě zkoušeného svěrače. Tentokrát už mohla zakřičet naplno. Ale utéct ne. Kamil ji držel sice jen jednou rukou, ale Petr ji držel za obě prsa, co se jí houpaly pod tělem a za které se vždy tak styděla.

Jejího bolestného vytí a marných pokusů o útěk si Kamil nevšímal. Právě se blížil na konec cesty. Prudce do ní zajel a pak ještě jednou. A znovu a znovu. A s každým zanořením se v ní nechal trochu ze sebe. Odpadl a svalil se na záda. Bylo mu skvěle.

„Olízej mi ho,” poručil jí, sotva se ocitl na zádech.

Jejího pláče plného bolesti si nevšímal.

„Kurva, dělej!” smýkl s ní s prsty zamotanými do jejich dlouhých vlasů nad svůj ohon, když se k ničemu neměla.

„A pořádně,” povzbudil ji přísně a nechal ji, ať ho odmění za jeho péči.

Julča byla úplně zpitomělá. Dole ji všechno bolelo, ale zároveň byla ukojená, jako nikdy před tím. Smíšené pocity se v ní bily o své prvenství a ona sama nevěděla, co si má o tom všem myslet. Začala se věnovat povadlému ocasu. Lízala ho i s pytlíkem, kroužila jazykem okolo předkožky i okolo kořene a občas ho i vpustila do pusy, aby se mu ho pokusila vysát, jako brčko.

Petrovi se dostaly její fascinující kozy z dosahu. Ocas mu už skoro stál, a když se dala do čištění Kamilova rozkroku, klekl si za ni a hladil ji po tom kulatém a úžasném zadečku. Ocas se vzpamatoval úplně a tak ho hned nechal ohřát v pipince. Ze začátku jemné a pomalé tahy, se zanedlouho změnily na zvířecké bušení, až se musela přidržovat, protože Kamilův ohon se zatím vzpamatoval taky. Byla jako na rožni. Petr naposledy prudce přirazil a k čípku jí poslal všechno, co mu zbylo po prvním čísle.

„Nasedni si!” poručil jí Kamil, sotva jeho kamarád opustil její dírku a zmoženě se posadil vedle nich.

Julča se přetočila, nasedla si na něj a pomohla mu s ním dovnitř, do vykropené jeskyňky. Všimla si mobilu v Kamilově ruce a možná proto se chtěla předvést. I když ji pořád všechno bolelo, začala přes to, přese všechno, stoupat někam nahoru. Ze smíšených pocitů zvítězil ten o slasti. Přetočil si ji znovu tak, aby měl Petr co nejlepší výhled na její pipinku i rytmicky poskakující kozy. Ten se díval na její dírku, ucpanou kamarádovým ohonem a na Jůlii, slastí a vzrušením přivírající oči. Kousala se do spodního rtu a raději myslela jen na svou vlastní rozkoš, než na jeho pohled. Zavyla a svou kočičkou zakvedlala na Kamilově tyči. Kamil si s ní ještě chvilku užíval a pak to ukončil několika slastnými výstřiky. Když ho vytáhl, vyhrnuly se za jeho ocasem nejen její šťávičky, ale i jeho a kamarádovo nadělení. Stékal na jeho kořen a pak dolů přes pytlík až na sedačku.

Aby Kamilovo všechno očistila, musela na zem, na kolena. Už to uměla. Ani místečko nevynechala. Když setřela jazykem poslední kapku, svezla se na podlahu pod sedačku, k nohám obou svých milenců. Měla dost. V hlavě vygumováno a v hrudi klidnící se tep rozbušeného srdce. Spolu s uklidněným dechem přišla k sobě a začala se stydět. Za to, že podlehla oběma najednou, za to, že je nahá, že…

Chtěla se posbírat a odejít, ale sotva vstala ze země a sáhla po tričku, válejícím se opodál, zastavil ji Kamil v polovině pohybu: „Na tohle se zatím vyser. Běž do koupelny a tam se dej trochu do pucu. Takhle jít ven nemůžeš,” řekl jí a srovnal si ocas.

Bože, jak je na světě krásně,… pomyslel si a konečně odložil mobil. Bude to hezký film do sbírky… Podívala se směrem, kam jí ukázal. Tričko u i sukni si sbalila sebou a zmizela za dveřmi koupelny. Sundala si ušpiněné punčochy, ty ohodnotila jako dál nenositelné, pustila na sebe teplou vodu a nechala ji, aby z ní umyla všechny skvrny, které na sobě měla. Skvrny všech barev, včetně červených. Tak, a tím to mám odbyté, blesklo jí hlavou, když si umývala poslední takovou šmouhu. Najednou se dveře otevřely a v nich se objevil nahý Petr. Málem pustila sprchu, jak se lekla. Postavil se k umývadlu, nadzvedl se na špičky a pustil si teplou vodu. Beze slova si ho ošplíchal, pak si ho utřel a podíval se na nahou dívku. Ta se celou dobu choulila do rohu vykachlíčkované stěny, a i když na ni už viděl vše, co mohl, nechtěla, aby ji viděl znovu.

„Nech toho,” zabručel na ni, „a přestaň dělat upejpavou. Je fajn mít za kámošku takovou šuknu. Tak se nedělej a pohni si,” řekl jí, trochu šibalsky se na ni usmál a odešel.

Tak takhle ji berou? Jako šuknu? Jako někoho, komu stačí jenom říct a ona jenom nastaví příslušnou díru? Začala brečet. Tohle jí říkat nemusel. I přes to, jak se celá věc v posledních minutách vyvinula, i přes to přese všechno si myslela, že ji Kamil schová v náručí, Petr se omluví a raději na to zapomenou. Petrova slova jí ale vyrazila dech. Zastavila vodu a uvnitř hrudi se jí rozhořel oheň spravedlivého hněvu. Tohle jim nedaruje! To, co jim teď řekne, si za klobouk nedají! Vylezla z vany, utřela se a sáhla po tričku. Budu silná, řekla si a oblékla si sukni. Podprsenka zůstala v pokoji a punčochy vyhodila do koše pod umývadlem. Nebudu od někoho, jako je Kamil, nebo Petr, poslouchat, že jsem nějaká kurva! A nenechám už na sebe ani sáhnout, přesvědčovala znovu a znovu samu sebe, ale při vzpomínce na Kamila, na svou lásku, se začala dušička zase zmenšovat. Se vztyčenou hlavou vyšla z koupelny, ale sotva vešla do pokoje, zase ji svěsila. Sebejistota se vytratila…

„No konečně,” řekl netrpělivě Kamil a poškrábal se v rozkroku. Oba seděli nazí na sedačce, kouřili a nijak se za své vystavené mužství nestyděli.

„A na co máš na sobě ty hadry?” zeptal se udiveně.

„Svlíkni se a pojď mezi nás, ať se ještě na chvilku pobavíme,” řekl lákavě s úsměvem, jako kdyby jí nabízel bonbóny.

„Ne. Jdu domů,” řekla jen suše a udělala pár kroků, aby si sebrala svou podprsenku, co se válela na stole před kluky.

„Domů?” zeptal se udiveně Kamil a položil nohu na stůl, pod níž uvěznil chybějící kousek oblečení.

„Ještě je moc brzy,” dodal poučně, sehnul se pro něj a položil si ho pod podbřišek.

„Ještě půjdeme do klubu, ale nejdřív si tu podprdu zasluž,” oznámil jí plán na příštích pár hodin a těšil se, až se Julča bude snažit.

„Kamile, ale já už nechci,“ zakňourala prosebně.

Jak já ho miluju, pomyslela si a v očích se jí zaleskly slzy.

„Tak vypadni a už se ke mně nehlas!“ obořil se na ni Kamil.

Ztrácím! Já ho ztrácím, volalo v ní zoufale její já.

„To bylo keců, že mně miluješ,“ připomínal jí, „ale když po tobě chci, abys mi to dokázala…,“ odfrknul si a podprsenku po ní hodil.

Julča si klekla zpátky na zem a pokusila se ho políbit na ptáka. Nešlo, aby ho jen tak pustila k vodě. Už nechtěla být bez kluka. Už ne!

„Co je? Najednou se lísáš? A když po tobě zase budu něco chtít, tak cukneš, že?“ obořil se na ni, ale neuhnul se a nechal ji, aby mu svou lásku znovu dokázala.

„Už budu poslušná holčička,“ ubezpečovala ho a začala ho olizovat.

„Jenom tvoje…,“ slibovala a vcucla mu pytlík do pusy.

„Ale uděláš všechno, co ti řeknu,“ zavrněl spokojeně Kamil a zavřel oči.

„Mmm,“ přitakala s plnou pusou.

Po chvíli dokazování lásky k němu zavelel, že se jde ven. Kluci se oblékli a Julči začala být zima už teď. Když si uvědomila, že její holé nohy nebude nic chránit, otřepala se zimou. Na její pocity ale ani jeden z kluků nehleděl. Oblékli se a vyrazili. Julča se mezi nimi třásla, a byla ráda, že na zastávce nemuseli dlouho čekat. V autobuse si sedla naproti nim a choulila se do sebe. Ani Kamil, ani Petr se neměli ani v nejmenším, aby ji vzali k sobě a trochu ji zahřáli. Dojeli na konečnou a po nekonečných deseti minutách došli k cíli. K hospodě. Uvnitř bylo sice modro, ale taky teplo. Stoly byly plně obsazené, ale u jednoho z nich jim místa drželi dva spolužáci, kteří už byli notně pod parou. Kluci si ještě sedli, ale Julča musela Kamilovi na klín. Nejdříve si řekla o minerálku, ale když se jí začali ostatní smát, změnila objednávku na pivo. Kluci se bavili mezi sebou o věcech, kterým moc nerozuměla, ale byla ráda, že je s Kamilem.

„Hele, běž na chvíli k Vráťovi. Už mně bolí nohy,“ poslal ji ke svému sousedovi a popostrčil ji směrem k němu.

Aby ne, když jsem tak tlustá, blesklo jí hlavou a poslušně si sedla na klín jeho spolužáka.

„Tak co? Jaká je?“ uslyšela najednou dalšího spolužáka, Dušana.

Zbystřila, protože se debata stočila na její účet.

S úděsem pak slyšela Kamilovo ohodnocení jejího včerejšího i dnešního odpoledního výkonu: „Jo, dobrá. Hulí celkem obstojně a kundu má pěkně těsnou. Nechám si ji,“ odpověděl bez skrupulí a podíval se na ni s úšklebkem.

Raději se schovala za půllitr a trochu z něj upila. Tohle přece nemůže být pravda? Všechny oči se upřely jen na ni. Vráťa jí vzápětí zajel pod sukni na holé stehno a druhou rukou si přitáhl víc k sobě.

„Nech toho!“ pokusila se mu zašeptat a nedělat skandál.

Nohy přitiskla křečovitě k sobě. Chtěla vstát, ale druhou rukou ji držel pevně na sobě.

„Nebo co?“ odpověděl jí opile a zkusil jí zajet mezi ně.

„Řeknu to Kamilovi!“ odpověděla, protože jedině v něm viděla spásu.

„Kamile?“ otočil se Vráťa na spolužáka, „jak mám vědět, že nekecáš, když dělá takové brikule?“

Jůlii došla slova i dech. Kam jsem to vlezla? Co to je za kamarády?

„Hele,” řekl Kamil, vytáhl mobil a pustil čerstvě natočený film.

Julča se skrčila ještě víc. I když z filmu nebylo jasné, čí micka je na tom krvavě červeném ocase napíchnuta, všem bylo jasné, že jde o tu její. Vráťova ruka zajela ještě výš a domáhala se doteků na místech, které byly na mobilu vidět v nádherné HD kvalitě. Julča tiskla nohy křečovitě k sobě, a zároveň se snažila z jeho sevření uniknout.

„Fajn, teď zahrajem si sirky,” řekl Kamil a vypnul video. „Kdo hodí nejvíc, tomu vykouří,“ řekl podmínky hry, které se líbily všem, jenom jí ne.

„Kamile! Tohle přece nejde! Přece nebudu…,“ vyrazila ze sebe, sotva popadla dech.

„Co nebudu? Jak nebudu? Tobě to nic neudělá a mí kamarádi se s tebou aspoň trochu seznámí! Nedělej se a šetři si hubu!“ poručil jí její idol, „ještě ji budeš potřebovat,“ zasmál se a ostatní s ním.

Jůlie se chtěla z Vráťova držení vysmeknou ještě víc. Chtěla utéct. Utéct pryč, protože tohle už bylo silné kafe. Ten ale její reakci vytušil dřív, než to napadlo ji a tak byl na ni připravený. Jůlie se na jeho klíně jen zatřepala a zapřela se rukama o rameno a židli.

Kamil ji popadl za vlasy, přitáhl si ji k sobě a mezi zubama procedil: „Jestli budeš dělat problémy, vykouříš celý hospodě, včetně personálu! Nenechám se ztrapňovat!“ Zacloumal s ní a pokračoval: „A jestli teď hned neřekneš, že se na to těšíš, roznesu po celý škole, žes o to přišla se dvěma najednou!“

Jůlie se nejen lekla, ale taky se začala bát. O tom, že to řekne, nepochybovala. A taky nepochybovala o tom, že ji raději nechá znásilnit, než aby o něm jeho kumpáni řekli, že nemluví pravdu. Navíc by se jen těžko obhajovala, když o jejím zážitku měl nezpochybnitelný důkaz. Neměla na vybranou. Buď vykouří jednomu, nebo všem. Přestala se Vráťovi vzpouzet na klíně a slabě přikývla. Po bradě jí stekla slza a ukápla jí na hřbet ruky.

„A?“ zeptal se výhrůžně a pustil ji.

„Tě…, těším… se,“ řekla potichu, ale i tak ji všichni slyšeli.

Za všeobecného veselí se kluci dali do hry. Hráli jenom Vráťa s Dušanem. Petr s Kamilem se zřekli, že toho mají pro dnešek nakouřeno dost. Za několik okamžiků bylo jasné, kdo je vítěz. Dušan. Ten se radostně zvedl, popadl ji za ruku a táhl ji dozadu, kde byly tušit záchody. Že nejdou jen sami dva, si všimla, až když vešli dovnitř. Tu podívanou si Vráťa nechtěl nechat ujít.

„Ne, prosím, tady ne,“ začala se chabě bránit, když u pisoárů viděla další dva chlapy.

Ti se na trojici udiveně ohlédli a zkoušeli se před dívčíma očima schovat. Jediná kabinka měla nejen rozbité dveře, ale i sedátko. Stav keramiky jen vzdáleně připomínal bílou barvu a totéž se dalo říct i o podlaze.

„Dělej!“ nenechal se odradit stavem vybavení Dušan a tlačil jí na ramena.

„Ne, prosím, ne!“ protestovala znovu a snažila se nějak utéct.

Nebylo ale kam. Kabinka byla zoufale malá…

Najednou ji otočil zády k sobě, a vyhrnul jí sukni na záda. Než se stačila vzpamatovat, ucítila, jak se jí dere mezi půlky jeho horký ohon. Jednu ruku jí zalomil na záda, přinutil ji k předklonu a první dobře mířenou umístil přesně na střed terče. Jen vykřikla.

„Drž, kurvo!“ ozvalo se za ní.

Nechtěla to, ale aby nespadla mezi to svinstvo, musela se druhou rukou opřít o zeď. Levou jí pořád držel za zády a bolestivě jí páčil nahoru. Chtě nechtě, musela do většího a většího předklonu.

„No…, vi…díš…, se… ti… to… líbí…,“ vyrážel ze sebe a užíval si nenadálého štěstí.

„ A… áááá!“ ulevil si nakonec a Jůlie cítila, jak v ní tepe Dušanův ocas a nechává tam své geny.

„Uhni, já chcu taky,“ ozval se Vráťa nakukující za Dušanem. Vystřídali se a Jůlie musela vydržet ještě jeden příval.

„Ty vole! Můžu taky?“ ozval se něčí hlas.

Jeden z těch, co se při jejich příchodu ulevoval u pisoáru, zůstal a zvědavě se díval na dívčin zadeček a pipinku pod ním, ze které vytékaly šťávy obou kluků.

„Si klidně posluž, ale zaplatíš nám rundu, jo?“ slyšela Vráťu, jak domlouvá její znásilnění.

Už neměla sílu se ani zvednout a tak útrpně počkala, až se do ní vysemení další. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a za slabého sténání jí jeskyňku vykropil taky. Byla grogy. Na dně. Pustila se a svezla se na mokrou a špinavou podlahu. Bylo jí to jedno, protože tohle si ještě toto dopoledne ani nepředstavovala. Jak dlouho ležela mezi špínou a močí, nevěděla. Vnímat začala až ve chvíli, kdy ji Kamil zvedal ze země.

„Ses posrala úplně, nebo co?“ uslyšela ho, jako z dálky a cítila, jak jí pomáhá nahoru.

„Člověk ti povolí jedno kouření a ty nastavíš kundu půlce lokálu!“ vyčítal jí a pomohl jí srovnat suknu přes nohy.

„Fuj, ty prase. Sem zvědavý, jak chceš v tomhle stavu jít domů,“ ohodnotil její vzhled s odporem.

Podívala se na sebe do zbytku zrcadla na zdi. Nevěděla, jestli je špinavé to sklo, nebo ona. Tak, nebo tak, vytřela pod sebou nutný kus dlažby. A notnou část z ní, z ní měla na sobě.

„Jdeme,“ zavelel Kamil a táhl jí zpátky do lokálu. U stolu ji přivítal panák rumu.

„Kopni to do sebe a vzpamatuj se!“

Poslechla. Alkohol jí malinko vehnal červeň do tváří a přišla víc k sobě. Začala své okolí vnímat naplno. Hospoda hučela stejně, jako když odcházeli a všichni se tvářili, že o ničem neví

Ale z této představy ji rychle vyvedl Dušan: „Teda Kamile, měls pravdu. Kundu má hezky těsnou, to se musí nechat. Že, Vráťo?“

„Jo,“ přitakal suše, ale s velkým úsměvem Vráťa.

„Kamile, já už chci domů,“ začala brečet.

Jen on jí může pomoct. Jen on, a nikdo jiný…

„Domů. Se ti lehko řekne. Ale jak? Do autobusu tě nepustí a pěšky to je daleko,“ začal rozmýšlet možnosti, co má s takovou špínou dělat.

„A taxíkem?“ navrhla zoufale.

„Jasně! Taxík. A to jako že kradu? Nebo máš na taxíka ty?“ začal posměšně.

Zavrtěla hlavou. V peněžence měla tak padesát korun, a to by nezaplatila ani jeho příjezd.

„Já ti pučím,“ navrhnul jí Dušan. Podívala se na něho vděčným pohledem.

„Ale něco za něco. Zítra mi to splatíš, jo?“ řekl neurčitě. Přikývla, protože jí moc jiných možností nezbývalo.

Taxík ji odvezl domů celkem bez problémů. Dostal zaplaceno předem a i když ta dívenka vzadu moc nevoněla, nebylo to špatné rito.