Ta holka mu někoho připomínala. Někoho, koho potkal, viděl…

„To je Eva, tati,” představil ji jeho syn a pak ukázal na její kamarádku, „a to je Jarka, támhle Tonda…,” ukazoval na další kamarády, které si přivedl na zahradu, aby mohli oslavit konec školního roku.

Jeho spolužáky znal, sice jen od vidění, ale tu žábu z vedlejší třídy, viděl poprvé. Zaujala ho, a i když si předsevzal, že mladým nechá volnost a prostor, nemohl jinak a byl jim neustále v patách. Mladým jeho pozornost nevadila, alespoň takový měl pocit, ale když mu synátor naznačil, že je tam navíc, vzpamatoval se a vyklidil pole. Lehl si do postele, zespod se ozývalo slabé dunění hudby a on se probíral v paměti, kde tu malou mohl vidět. Snad instinkt, snad štěstí, jej zavedlo ke skříni, odkud vytáhl krabici s fotografiemi. Prohlížel si vzpomínky na dětství a mládí a na jedné z nich, narazil na Evu. V té chvíli mu došlo, odkud ji zná. Z fotky se na něj usmívala její máma, se kterou prožil nejednu hezkou chvilku…, usmál se a spokojeně se natáhl.

Jo, Alena…, to byla čupr holka do nepohody. Nějakou dobu s ní chodil…, no chodil… Spíše spolu šukali, jak veverky, ale to je už dávno a po půl roce společných chvil se rozešli a vydali se každý jiným směrem. A teď, po letech… Její potomek mu připomenul ty nádherné kozy, které fascinovaně hnětl a jako budoucí technik nedokázal pochopit, že se na ně fyzikální zákony nevztahují. On se po vysoké dal na podnikání a pak si vzal Marii, se kterou se krátce po narození Ondry rozvedl. Ještě neměl rok, když ji načapal, jak se tahá s jiným. Odešla s jedním kufrem, prý do Anglie, a jak měl zprávy, moc dobře se neměla. Ani alimenty na syna neplatila. Ale nevadilo mu to. Naopak. Byl rád, že bejvalka je daleko, a že se nemusí tahat po soudech a dělit se s ní o Ondru. Jo, to s Alenou…, to by byla jiná…, povzdechl si a málem zamáčkl slzu.

„Tati?“ přerušil jeho vzpomínání Ondra, když strčil hlavu opatrně do dveří, „spíš? Sorry, ale holky do mne hučí, že seš fajn a že jsem tě neměl vyhánět. Nechceš zajít dolů a udělat jim radost?“ kál se spolu s pozváním.

„Fakt?“ opáčil udiveně, „…že jsem fajn?“ ujistil se a vzedmula se v něm pýcha, protože aby byl v pětačtyřiceti pro tak mladé holky zajímavý, se mu nechtělo věřit, „za chvíli jsem dole,“ usmál se, ale ještě malinkou dobu vzpomínal, pak fotky schoval a umyl si obličej, aby smyl i jen náznak splínu.

Sešel dolů a z posledního schodu málem spadl. Zdržel se asi víc, než bylo vhodné a tak mladé zastihl v již jiných stavech. Kluci pospávali s hlavou na stole, Ondra se snažil o tanec s Jarkou, u toho jí mačkal zadeček, Eva s Milenou seděly u stolu a znuděně se na ně dívaly. I na nich bylo vidět, že mají upito, ale ti dva mládenci mu dělali větší starost. Houkl na syna a s jeho pomocí a asistencí tří dívek, odnesli kluky do pokoje pro hosty, kde je zbavili kalhot a přikryli je dekou. Pro jistotu a z vlastní zkušenosti, jim k postelím připravil kyblíky, protože nechtěl ráno řešit poblité podlahy. Milena zůstala s nimi, prý že má dost a postará se o ně, Ondra se pak zase věnoval Jarce a na něj zbyla Eva. I ta měla řádně nakoupeno, ale měla snahu se držet a artikulovat, aby jí rozuměl. Aby ji trochu vzpamatoval, vzal ji taky do kola s přesvědčením, že pohybem z ní trochu alkoholu vyprchá. Písnička skončila, a když se od ní odlepil a rozhlédl se, byli tam sami. Ondra i s Jarkou někam zmizeli a ani jemu se už nechtělo zůstávat. Eva se na chvilku posadila, ale pak se zase postavila s tím, že musí a vrávoravě odešla. Využil chvilky osamocení a šel zkontrolovat kluky. Když opatrně otevřel dveře, spatřil Milenu, jak zkoumá Tondův zvadlý ocas a olizuje ho. Tak v jejich stavu si to holka moc neužiješ, zasmál se v duchu, a dveře zase zavřel. Vrátil se, počkal ještě chvilku, ale pak šel Evě naproti, protože na tom záchodě, byla nějak dlouho. Našel ji omotanou okolo mísy, pod kterou si celkem solidně ustala a v tom všem pak usnula. Proklel ji, i svého syna, proklel jeho kamarády a pak ji opatrně podebral a položil do vany. Narychlo záchod vytřel a vrátil se k ní. Svlékl ji do spodního prádla, šaty hodil do pračky a nastavil program. Ráno budou sice zmačkané, ale čisté a suché, řekl si. Ale co s tebou? Objal ji, rozepnul zapínání a opět uviděl jemu známý fyzikální paradox. I když oba kopečky ztratily podporu, ani se nepohnuly a držely svůj kulatý tvar navzdory své velikosti a gravitaci. Jako máma, pomyslel si a sundal jí i kalhotky. Tady byla jasně vidět generační a společenská změna. Alena ji měla zarostlou, ale Eva, se o ni pečlivě starala. Pustil sprchu a celou ji vykoupal. Když ji mydlil, nemohl jinak, než jí pořádně prohníst oba kopečky a hmatem zjistit, jaké to je, nemít dole bobra, ale hladce oholenou kůži. Když jí tam zajel, v polospánku zasténala a roztáhla pořádně nohy. Však počkej, ty čubičko, vzpěnila se v něm krev, a prstem vnikl do mokré dírky. Jen tiše zasténala a vyšla mu vstříc. Do té hladové dírky jí maličko, jen trochu za krajíček, vnořil prsty dva, což doprovázela dalším zasténáním a otevřením očí. Jen co zaostřila, oči zase zavřela, zaklonila hlavu, vzala ho za ruku a přitáhla si ji víc k sobě. Prsty mu vjely dovnitř a ona se zaklepala a slastně zaúpěla. Otevřela znovu oči, přitáhla se k němu a dostal takovou mokrou pusu, jakou už dávno ne. Vzal ji zase do náruče a mokrou a vrnící blahem, ji přenesl k sobě. Teprve pak se podíval na ruku a prsty, které měly tu čest navštívit její nitro. Oba byly mokré od jejích šťáv, ale také od krve. Tak Evička byla ještě…, uvědomil si, narychlo za sebe sklepal kalhoty a podebral ji pod zadečkem. Do mladé dírky zajel, jako nůž do másla. Eva se znovu prohnula, zasténala a zaryla mu nehty do stehen. Pomalu, poctivě, jednou rukou na knoflíčku a druhou na kopečku, ji začal projíždět. Eva byla v sedmém nebi, alespoň podle toho, jak ho přijímala a jak sebou začala mlít. Objala je, přitáhla k sobě, nadzvedla se a najednou byl na zádech on. Pomalými pohyby si sama určovala, co jí dělá nejlépe a on se konečně mohl oběma rukama věnovat jejím bochánkům. Když začala sténat víc a víc, ztratily její pohyby na ladnosti a eleganci a začala do nich dávat sílu a energii. Vykřikla, zhroutila se na něj, prudce dosedla a trhavě hýbala zadečkem nahoru a dolů. Líbal ji, ona jej a tiše mu šeptala, že je úžasný a nechce, aby to někdy přestalo. Sklouzla dolů a jeho kolík si dala do pusy. Neuměla to, ale snažila se. Jazykem zkoumala jeho chuť, špičkou přejížděla po vystouplých žílách a zvědavě počítala jeho koule v puse. Tentokrát zaryl prsty do prostěradla on. Zavyl, propnul se a mohutným výstřikem uvolnil tlak, který v něm celou dobu bublal a snažil se utrhnout pojistný ventil. Eva se fascinovaně podívala, jak z něj vyšlehl první výstřel a sotva mu dopadl na stehna a břicho, přisála se k jeho špičce a další výstřiky skončily v její puse. Když dotepal a přišel k sobě, cítil, jak jej lechtá jazykem a poctivě slízává i zbytky po prvním výstřiku. Tak tohleto, její máma nedělala. Kouřit sice uměla, to jo, ale aby si na tom pochutnávala…? I vadnoucí ohon si dala několikrát do pusy a zkoušela, jaké to je, mít ho v puse celého, až po kořen. Když mu stál, nemohla ho do sebe celého dostat ani náhodou. Její starost jí musel nějak oplatit. Přetočil si ji, nad hlavou se mu otevřela brána do nebes a hned se k té puklince přisál. Hladce vyholená kůže je opravdu lepší, než bobřík, pomyslel si a z dírky vymetal její vlhkost. Špičkou zaklepal na začátek lupínků, zajel mezi ně a polechtal ji na tom maličkém knoflíčku, který jí zjevně dělal největší radost. Od jeho ocasu se ozvalo zaskučení a Eva svým zavrtěním zadečku přiznala, že je to to pravé. Poctivě jí olízl celou čárku, pěkně od knoflíčku až ke hvězdičce, kterou obkroužil a vrátil se zase zpět. Bylo neskutečné, jak ochotně a zvířecky přijímá jeho doteky a jak mu je oplácí tím, že si jeho kolík strká skoro do krku. Kdyby neměla tu drobnou nehodu na záchodě, asi by ji měla teď, napadlo ho a zaklepal sebou, jak mu její laskavost dělala dobře. Mladá, hezká, čerstvá…, pomyslel si, když se pokusil strčit jazyk do zadní dírky. Ztuhla, ale jen v očekávání dalšího, v čemž ji nechtěl zklamat. Nasliněný ukazovák vystřídal jazyk a na hvězdičku zaútočil zprvu lehkým tlakem. Když do ní vnikl jednou dírkou, do druhé zajel palcem a prsty mezi sebou promnul… Vyjekla a zaklepala se znovu. Na další výzvy dál nečekal. Posunul si ji po břiše, nadzvedl a namířil na zadní branku. Opatrně, pomalu a s citem do ní dostal půlku žaludu. Cítil, jak jí to bolí a jak se snaží, ale neuhnula, neprotestovala… Vytáhl ho, přidal více slin a zaútočil znovu. Pomáhala si, jak uměla. Nadzvedla se, počkala a znovu dosedla a napichovala se na kolík sama. Když v ní zmizel celý, spokojeně se posadila celou vahou a zavrtěla se. Nadzvedla se, klesla… nejdřív pomalu, jakoby jen zkoušela jaké to je, ale pak zrychlila a začala si jeho ocasu ve střevě pořádně užívat. Hladil ji po zádech a mezi stehny, kam až dosáhl, ale až k pipince se dostat nemohl. I tak ale najednou zařvala, zarazila si ho co nejhlouběji a zaklepala sebou. Měla dost, ale on ještě ne. Klekl si za ní, zadeček jí nadzvedl k sobě a bojovníka umístil zpět. Eva měla hlavu opřenou o prostěradlo a nechala se klátit bez své další účasti. Do zadečku jí konečně poslal zbytky zásob a svalil se na postel vedle ní. Objala ho, malinko nadzvedla hlavu a položila si ji na jeho rameno. Spokojeně oddychovala a dávala mu čím dál, tím slabší polibky na tělo, až spokojeně usnula. Jemně ji posunul na polštář, vstal a šel si umýt ocas. Přeci jen byl na návštěvě v dírce, která nepatří mezi nejčistší část těla a nechtěl, aby mu smrděl.

Probudil se ještě za svítání. No, moc jsem tomu nedal, když se podíval na hodinky a odečetl čas, který odhadoval, kdy mohl asi usnout. I tak byl ale čerstvý a plný sil. To ta mladá žába mu vlila do žil nový život, říkal si a pohladil ji po boku. Byla otočena zády, prdelkou hezky vystrčenou k němu a i ve snu se slabě usmívala. Bože, je stejně kouzelná, jako její máma, povzdechl si a přitiskl se k ní. Teplo jejího těla, jemná kůže a vůně vlasů, v něm probudilo novou sílu. Několikrát zmáčkl žalud přes předkožku a pak s ním namířil tam, kde cítil, že vyzařuje tepla nejvíc. Jen se ještě více přikrčila a byl uvnitř. Nespěchal, a jako kdyby ji nechtěl probudit, jí v tichosti projížděl dírku a cítil, jak vlhne víc a víc, jak jej přijímá a nechává jej, aby si jí pořádně užil. Když zasténala a celá se zachvěla, přirazil naposledy a do Evy umístil to, co se mu stačilo za těch pár hodin vytvořit. Leželi ještě chvíli na boku, tiskl se k ní a hladil ji po prsou a Eva jen vrněla a užívala si jeho doteků.

„Díky,“ otočila se k němu a dala mu pusu, „byls skvělej. Myslela jsem, že si mně nebudeš všímat a tak jsem to asi trochu přehnala,“ zpovídala se, „…máma říkala, že jsi byl vždycky super, ale jak, to asi netušila…,“ ševelila a jemu se na chvíli zastavilo srdce.

„Počkej, máma ví, že…,“ podíval se na ni užasle, „… a co ti o mně říkala?“ vyzvídal opatrně.

Potutelně se zasmála a dala mu nový polibek: „neví, neboj. Spíše mi chtěla dohodit Ondru, že když je aspoň z půlky po tátovi…,“ naznačila, ale on z toho nebyl nijak moudrý, i když její zmínka o smýšlení její matky jej potěšila.

„Říkala, žes byl prostě dobrej kámoš, že se na tebe mohla kdykoliv obrátit a žes ji nikdy nezradil. A myslím, že je trochu smutná, že jste to nikdy nedali dohromady,“ mluvila mezi polibky dál, „ale táta je taky supr,“ ukončila své rozjímání, sklouzla dolů a vzala si ho do pusy.

Jen dal nohy trochu od sebe a zavřel oči. Tak Evičku navedla máma, jelo mu hlavou, ale když potáhla, až se mu obrátily prsty na nohou, nelitoval. Ať už to bylo, jak bylo!

„Kluci jsou prdlí oba,“ postěžovala si, když se vrátila z výletu od jeho ocásku, „nemyslím, že by Milena o to přišla taky,“ posmutněla a mezi prsty probírala jeho chloupky na hrudi, „ožrali se hned, sotva jsi odešel a nepomohlo ani to, že se jim Milena skoro nabízela! Ale já měla štěstí!“ usmála se na něj a dostal další láskyplný polibek.

„Jen se to nesmí nikdo dovědět, jo?“ posmutněla a podívala se mu do očí.

Přikývl, načež se zase usmála, protáhla se a posadila se. Milen…? Taky…? Najednou mu došlo, že nic nebylo jen náhoda a nebylo to jen loučení se školou, ale také s dětstvím se vším všudy…, a že ho vlastně svedla a …zneužila…? I když koho kdo vlastně zneužil…?

„Ale kdybys chtěl, mohla bych zase někdy přijít,“ otočila se k němu s rarášky v očích.

„Kdykoliv,“ odpověděl chraplavě a už teď se začínal těšit.

© Stalinka®