Prošla kolem mne, jako bych tam nebyl. Jako bych byl psí lejno, které jen překročí a víc ji nezajímá. A při tom jsem po ní tak toužil! Celým svým já jsem po ní prahl, vysílal na ni signály, ale ona? Nic. Ani ťuk. Nasál jsem do nozder vzduch, který se o ni otřel, a zatočila se mi hlava. Ten parfém smíchaný s její vůní, na mne působil, jako afrodiziakum. Cítil jsem, jak jsem dole nabyl na rozměrech, ale narůstající bouli jsem musel zamáčknout a předstírat, jako by nic. Vydal jsem se nenápadně za ní, nosem sbíral zbytky její vůně a u toho slastí přivíral oči, když jsem si představoval, jaké by to s ní bylo. Její postava, která mne tak přitahovala, byla jako vysoustružená z jediného kusu. Nohy, na kterých se nesla, vycházely zpod skládané sukně, co se jen tak, ležérně, celá vlnila a občas se dole nadzvedla v mírném větru. Byly štíhlé a dlouhé, spojené pod tím nejkrásnějším zadečkem, který jsem kdy viděl. Pohupoval se v rytmu jejich kroků, kroutil se a úplně vyzýval, abych jej stiskl v dlaních a pomazlil se s ním. Dlouhé, plavé vlasy jí okolo štíhlého a dlouhého krku padaly přes útlá ramena na prohnutá záda a vpředu na hrudník, kde spočívaly dva nádherné kopečky, které jí vzdouvaly tričko do těch nejkrásnějších tvarů, jaké si dokáže člověk přestavit. Andrea… Andrea z naší vesnice. Každý kluk za ní pálil, každý chlap se za ní ohlédnul, ale ona byla jak psí čumák. Ani na zábavy nechodila. Jen na autobus do školy a domů. Zasnil jsem se, jako by to bylo, kdyby to bylo, jak… Andrea zmizela za vrátky, a pak i v domě, a mi na ni zbyla jen vzpomínka, kterou jsem musel zapít. Přes kalhoty jsem si zmáčkl klobásu, ještě jednou vrhnul toužebný pohled na dveře a zašel do hospody. Ještě u pípy, na stojáka, jsem do sebe obrátil první pivo, kterým jsem spláchl alespoň část hořkosti, kterou jsem cítil. Posadil jsem se, dal si další a při usrkávání jsem se díval na televizi, jak někdo něčím hází, nebo co, ale nevnímal jsem. Nezajímalo mne to. Před očima jsem měl pořád jen tu její postavu, jak se vlní, jak se houpe, jak…

„Nazdar Gregore!“ ozvalo se ode dveří, od kterých mne zdravil můj parťák a kamarád Libor, „pořád na ni myslíš?“ zeptal se potichu, když se ke mně posadil a počkal, až mu hospodský přinese žejdlík.

Přikývl jsem, přiťukli si a napili se.

„Jo,“ odpověděl jsem krátce, protože mi nebylo do řeči.

„Hele, tak to tě bude zajímat,“ naklonil se ke mně blíž a po očku se rozhlédl, jestli není hospodský v doslechu, „ta tvoje Andrejka, si prej ve městě nabrnkla ňákýho šamstra. Stará Vonásková je prej viděla a hned za tepla to roznesla po celý dědině,“ šeptal, a mi se začalo dělat nevolno…

Moje Andrejka, že někoho…? Nějakého cizáka, co ji jen zneužije a zahodí? Co to… Mávl jsem na hospodského, ať nám přihraje další škopek a taky něco ostřejšího. Hodil jsem do sebe panáka vodky a mlčky poslouchal jeho další kecy o tom, jak to má teď se ženou těžký, když je v jináči, a mlel o tom, jestli by nebylo záhodno zajít si někam do bordelu a ten přetlak ze sebe dostat s nějakou vstřícnější holkou… Moc jsem ho neposlouchal, protože jsem v hlavě spřádal plány, jak se s Andrejkou setkat a přesvědčit ji, že ne ten hochštapler, ale já jsem ten jediný, kterého by měla chtít… Samozřejmě, že jsem na nic, stejně jako jindy, nepřišel. Hospoda se mezitím pomalu naplnila a pak přišel i Josef, její otec a jak jsem celou dobu doufal, můj budoucí tchán. Jediné volné místo bylo u nás, takže si k nám sedl a jako správný chlap, poručil po panáčku všem třem. Asi u čtvrtého, kdy se mu začal motat jazyk jako nám, si Libor neodpustil malé rýpnutí na adresu jeho jediné dcery. Josef se trochu namíchl, ale pak sklopil hlavu a přitakal, že už o tom ví taky, ale že to nebude tak horké.

„Já ti nevím, Gregore,” obrátil se se zoufalým výrazem ve tváři na mne, „já bych ji měl snad seřezat! Spustit se s prvním…,” povzdechl si a mi se nad tou představou, jak Andejka dostává na zadek, mimoděk roztáhla huba od ucha k uchu…

„Co se mi směješ, ty čuráku?” obořil se na mně Josef a já se opět začal ovládat.

Úsměv jsem rychle schoval na příště a začal se tvářit soucitně, chápavě a stejně rozhořčeně, jako on… Ještě chvíli nadával, ale pak mávl rukou, na to i na hospodského, změnil téma a začal něco o tom, že nejhorší, co nás čeká, jsou imigranti a islám… Přitakával jsem, nadával cizákům do kozomrdů a čmoudů, a že kdyby měla naše vláda koule a rozum…

„Vy jste snad spadli z višně, pánové,“ začal se Libor řehnit, „vždyť Andrea si nabrnkla právě jednoho z nich! … Vonásková říkala!“ dodal rychle se strachem v očích, když se Josef natáhl přes stůl, až se nebezpečně zakývaly skleničky s vodkou i pivem, a chytil jej pod krkem.

„Ta kráva blbá!“ zasyčel Josef zoufale, pustil Libora a dosedl zpátky na židli, „já se z ní pominu! Člověk jí dá šanci na vzdělání, pošle ji do města a ona…? Ona konvertuje k islámu…!“ bědoval a já zatím pátral v kebuli, co to slovo znamená.

„Ještě jednou dokola a platím!“ zahulákal na hospodského, „já to z ní vytluču! A vy, vy dva mi pak dosvědčíte, že jsem se snažil!“ zahřměl, kopl do sebe posledního panáka a začal se zvedat.

Ztěžka, ale ani my dva jsme na tom nebyli o moc lépe. Motali jsme se, vzájemně si pomáhali a podpírali se a Josef své dceři na dálku sliboval nezapomenutelné zážitky. Celkem jsem se těšil, protože podle nich, bylo na co. Na návsi nás ovanul chladný čerstvý vzduch a malinko nás vzpamatoval. Trochu jsme se ještě motali, ale i tak jsme zdárně došli až k Josefovu stavení. Teda zdárně jsme došli, ale jen já a Josef. Libor se nám někde ztratil. Ale nebyl čas jej hledat. Bylo nutno Andreu přivést zpět na správnou cestu, z níž, jistě omylem, sešla. Josef rozrazil branku a pak i dveře, kde vrazil do nějaké skříně, ze které shodil pár věcí, které ve ztichlém domě udělaly pořádný randál. Vyšla Mařka, jeho žena, a když jej uviděla v jakém je stavu, navíc s doprovodem, začala mu spílat do alkoholiků… Umlčel ji pořádnou ťafkou hřbetem ruky a Marie, s rukou u zakrvácených úst, nám vyklidila pole. Hned na to vrazil do dveří, za kterými, jak jsem vytušil, měla svůj pokojíček, své království, ta nejkrásnější princezna z naší vesnice a přilehlého okolí… Andrea… Josef rozsvítil a Andrea se začala domáhat svého soukromí, zakrývala se dekou a očima ustrašeně těkala z jednoho na druhého.

„Ty kurvo jedna pelešivá!“ zařval Josef, jednou rukou si povoloval pásek u kalhot a druhou popadl duchnu a strhl ji z ní.

Andrea vyjekla, v posteli se skrčila do klubíčka a snažila se uniknout z dosahu otcových rukou a mého pohledu na své vnady, zakryté jen tenkou látkou noční košilky. Něco řvala, ale co…? To jsem neslyšel a v tu chvíli to stejně bylo jedno. Josef byl v ráži, a i když byl ve stavu, kdy jen s námahou koordinoval pohyby svých končetin, nedal dceři šanci na únik. Popadl ji za nohu, posunul ji blíž k sobě, a hned nato se rozpřáhl a páskem ji poškádlil někde v oblasti hýždí a zad. No, kdyby v tu chvíli projel pokojem rychlík, nebyl by slyšet. Josef ale nedbal a rozpřáhl se znovu. To už ale Andrea stačila uhnout a pásek dopadl na postel. Zařval na mně, ať neokouním a pomůžu mu, pak zavrávoral a aby nespadl, musel Andreinu nohu pustit. Ta nelenila, v mžiku byla na nohou a snažila se o úprk. Sám nevím jak, ale stačilo mi, abych rozpřáhl ruce, a když jsem na pravačce ucítil dotek, sevřel jsem ji v pěst. Andrea zařvala znovu, protože se mi ji podařilo chytit za ty její krásné, dlouhé vlasy… Smýkl jsem s ní, a aby nespadla, bafl jsem ji druhou rukou i za košilku. Josef ukázal na židli, takže jsem ji přehodil přes opěradlo a držel pěkně zohnutou, aby jí mohl vysázet pár slibovaných výchovných na zadek. Nemohla nic, než jen ječet, kopat nohama a škrábat mně dlouhými nehty, ale já nepovolil. Josef se rozkročil a začal. Strnula, na chvilku se rozhostilo ticho, a pak zase začala řvát. Do toho bylo slyšet, jak pásek dopadá na její tělo a dělá jí na zadečku hotové peklo. Jenže to mu nestačilo. Sehnul se, vzal ji za lem košilky a tu jí přehodil na záda. Moc jsem toho neviděl, ale i ta záda, pod kterými se začínala rýsovat brázda mezi dvěma rozkošnými polokoulemi, vypadala hezky. Najednou jsem viděl víc, než kdy jindy… Andrea začala prosit a bědovat, že se stydí, že to bolí, že… Josef ale na prosby své dcery nedal. Napřahoval se, pásek dopadával, dcera křičela a kroutila se… a otec u toho ze sebe vyrážel výčitky o tom, že ji nevychoval pro nějakého černocha, že ji naučí… Po chvíli už Andrea jen sípavě skučela a už sebou tak moc neházela, takže jsem se mohl posunout o kousek vedle a ten zadeček si prohlédnou pořádně. Bože… To bylo… To bylo tak něco úžasného! I když byl notně červený, místy i skoro fialový, pořád vypadal nádherně. Posunul jsem se ještě kousek za ni a se změnou úhlu, zadeček zkrásněl ještě víc.

„Na,“ podal mi Josef pásek, „já už nemůžu,“ dodal a sotva popadal dech.

Josef dopadl na postel a na Andreičino pozadí kus poctivé hovězí kůže. Asi už taky měla dost, protože se sice zachvěla a zaskučela, ale zůstala tak jak byla, a to i přes to, že musela vědět, že ji už nikdo nedrží. Podíval jsem se na Josefa, ale ten jen zíral před sebe a něco si pro sebe mumlal. Musel jsem. Prostě jsem neodolal. Dotkl jsem se té horké zadinky a musel jsem zkonstatovat, že kůže na něm a kůže opasku jsou dvě neporovnatelné věci. Ta její byla jemná, hladká a skoro mne až pálila, ta druhá byla zase hrubá, nepoddajná a chladná. Kupodivu, nechala se. Opasek jsem hodil vedle Josefa a věnoval se jí oběma rukama. Klekl jsem si a přiložil k němu i svou tvář, abych ji cítil co nejvíc, vnímal jsem její vůni i tlukot zdivočelého srdce a u toho jsem slastně zavíral oči. Dodal jsem si odvahy a zajel jí nosem mezi půlky…, natáhl do sebe vzduch a ještě jí stačil olíznout, než se prudce narovnala a odtáhla se ode mne. Stála nade mnou, dívala se…, tím pohledem mne sice mohla zabít, ale já se už víc ovládat nedokázal. Skočil jsem po ní a začal z ní strhávat košilku. Řvala, to jo, kopala kolem sebe, mávala rukama občas mne i trefila, ale byl jsem silnější, věděl jsem, co chci a nějakou tu ránu jsem tak lehce snesl. Josef na nás zíral nepřítomným pohledem a ten jsem si vyložil tak, že jako můžu, že je svolný se vším… A pokud mám povolení od otce, pak dcera mi do toho mluvit, křičet, nebo jinak zasahovat prostě nemůže. Chytil jsem ji pod krkem a vrazil ji jednu dobře mířenou. Jen otočila hlavu na opačnou stranu, aby z ní dostala druhou. Ztichla, svěsila ruce podél těla a zmalátněla. Pořád stála na nohou, a mi už pak stačilo posledních pár škubnutí, aby se jí košilka svezla na zem a Andrea se ukázala tak, jak ji viděla máma po porodu, nebo otec při přebalování… Nebo ten čmoud! Ale to, že se pelešila s nějakým přivandrovalcem, mi v tu chvíli nevadilo. Byla… Byla prostě nádherná…! Vlasy jí padaly na hrudník zdobený dvěma krásnými, ne moc velkými, ale ani malými bochánky tak akorát do ruky, s hrozinkou na vrcholu každého z nich, co vyzývavě čněly směrem ke mně a lákaly k ochutnání. Uzounký pas s důlkem uprostřed, přecházel v nádherných a ladných křivkách v boky a ty pak v štíhlé a dlouhé nohy, mezi nimiž… Ta čárka, úplně holá a drobná čárečka, to bylo…, to bylo něco, co jsem ještě neviděl. Nejsem panic, pár holkám jsem se pod sukni už dostal, ale žádná z nich ji neměla jak malá holka. Každá měla líbivý trojúhelníček tu tmavých, tu o něco světlejších chloupků, co tu líbeznost dokázaly alespoň troch zakrýt. Ale Andrea…? Andrea ji měla dohladka vyholenou a přístupnou na první pohled. Vypadala, jako zdrobnělina toho, co jsem před chvílí trestal. Natáhl jsem nevěřícně ruku, abych se toho přeludu dotkl, ale v Andreji zůstalo ještě trochu vzdoru a přes tu ruku mne stihla plácnout ještě dřív, než se mi to povedlo. Udělal jsem k ní krok, popadl ji pod pažemi, otočil si ji zády k sobě a druhou volnou rukou jí začal to tělíčko prozkoumávat. Stačilo, abych jí jen trochu přimáčkl hrdlo, a přitiskl si víc na sebe, aby těch zbytečností, jako máchání rukama, nebo nové hlasové výlevy, nechala. Kopečky měla opravdu tak akorát do dlaně. Zmáčkl jsem jeden, pak druhý, promnul hrozinky mezi prsty a pak ruku spustil dolů, přes to ploché bříško a rozkošný důlek až do míst, která mne tak zaujala. Měla ji hladkou nejen na pohled, ale i na dotek. Nohy sice tiskla křečovitě k sobě, ale i tak jsem se prstem dostal níž a zatlačil jím mezi ty hladce oholené lupínky. Zaskučel jsem dychtivostí, protože jsem na ukazováku ucítil její horko, co mezi nimi měla, její jemnost a citlivost, díky kterému, snad, se celá chvěla.

‚Prosím…,“ uslyšel jsem jakoby zpovzdálí, „prosím, ne!“

To Andrea mi šeptala do ouška svá něžná slova, slova lásky a odevzdání! Takových „ne“ jsem už slyšel…! A každá pak ochotně roztahovala nohy a řvala radostí a rozkoší, když mne v sobě cítila! Andreji se ale nohy roztahovat nechtěly, ale copak jsem mohl tušit, jak to myslí doopravdy?

„Povol! Povol, nebo ti zmaluju zadek do bezvědomí!“ pohrozil jsem jí, protože když si ona chce hrát na cudnou, na drsňáka si zase zahraju já. A rád.

Jak jsem tušil, povolila. Povolila a můj prst se probojoval o kousek hlouběji, až tam, kde měla dírku, do které jsem jím hned vnikl. Zaskučela a jakoby se zkroutila, ale držel jsem ji natolik pevně, že vlastně zůstalo jen u náznaku. Byla… Byla těsná. Těsná natolik, že i když jsem se snažil a tlačil, co to šlo, víc, než kousek za krajíček jsem se stejně nedostal. Plivl jsem si mezi prsty a pokusil se o nový průnik. Tentokrát jsem do ní dostal skoro půlku prstu. K první slině jsem přidal další a prostředníček se mi konečně podařilo zarazit až na konec. Zakroužil jsem jím, povytáhl, pohladil po začátku čárky, tam to holky mají nejraději, a pak jej znovu zabořil dovnitř. A znovu a ještě. Pořád měla snahu se mi vysmeknout, pořád sebou kroutila a u toho skučela, prosila mne, abych přestal, abych jí neubližoval… Jasně, „ještě dvakrát oběhnu kurník…“, říkal jsem si a kroutil prstem dál. K mé radosti začala pipinka plakat. Prst mi v ní už hladce klouzal, dokonce jsem k němu přidal i druhý, ale Andrea si pořád hrála na upejpavou. Už jsem ale nedokázal vydržet. Byl jsem napnutý jak struna, ocas mi stál jako svíce a i koule mne už začínaly bolet. Vytáhl jsem prsty z dírky, povolil si kalhoty, sklepal je dolů i s trenýrkami a toho nedočkavce jsem chytil mezi prsty. Musel jsem jí trochu pomoct do předklonu, pořád si myslela, že na mne ta její hra platí, ale ohnula se, já nasadil, naslepo zamířil a… Na špičce jsem ucítil, že jsem mířil přesně. Prohnul jsem se a okolo mého bohatýra se udělalo nádherně mokro, klouzavo a teploučko… Držel jsem ji za boky, za ty nádherné křivky, a díval se na její kulatou, a pravda pořád notně červenou, sedinku. Pod ní jsem se díval, jak mizím a znovu se objevuju v pomalém rytmu svých pohybů. Když jsem se na něj zadíval pozorněji… Kurva! Ona byla ještě… Že by Vonásková o tom…? Nebo má snad své dny? Starosti, kdy a s kým o to přišla, jestli s nějakým migrantem, nebo se mnou, nebo má zrovna jahodové dny, jsem hodil za hlavu, protože se mi splnil dávný sen o nás dvou…, a užíval si toho jejího nitra a svých pocitů. Moc hezkých pocitů. V tříslech jsem cítil, jak se začínají stahovat, a přidal jsem na rychlosti. Ani jsem nestačil pomyslet, co by se mohlo stát, kdyby tohle bylo opravdu její poprvé, a zarazil jsem ho co nejhlouběji. Všechno se ve mně stáhlo a vyletěla ze mě první dávka. Povytáhnout, zarazit… Druhá…! A pak třetí a další a ještě…! Křeč, která mne celého na chvíli ovládla, mne začala pomaličku opouštět, ale toho tepla okolo něj, jsem si chtěl užít co nejdéle. Ocas měl po práci… zábavě, a začal vadnout a usínat. Vytáhl jsem ho ven a podíval se na něj. Byl ulepený nejen od našich šťáv, ale i od krve. Kdyby měla krámy, bylo by jí podstatně víc, blesklo mi hlavou. Ale co! I kdybych jí upletl parchanta, vzal bych si ji, tak co? Andrea se mezitím sesunula k zemi, schoulila se do klubíčka a škytala, až se jí třásla ramena. Ohnul jsem se a natáhl na sebe kalhoty. Podíval jsem se za sebe, co na to Josef, ale ten byl zvrácený dozadu, rozvalený přes půlku postele a s hubou dokořán potichu chrápal. Nejsem žádný násilník! Ta holka si za to vlastně mohla sama, ne? Sklonil jsem se k ní, vzal ji do náruče a položil vedle jejího otce. Když jsem ji znovu uviděl zepředu, jak se spolu se škytáním zachvívají nejen ramena, ale i ty kopečky… Pohladil jsem ji po nich, klekl si na zem, polaskal ji i jazykem a pak se jím projel po bříšku a zabořil mezi závojíčky. Že jí z dírky vytékala i má nadílka? No a? Rezignovaně ležela vedle otce a nechala se, takže pokud se jí nelíbilo předešlé zacházení, pak se jí bude líbit tohle! Kolík se mi pomalu opět postavil, protože ta její vůně, hebkost, jemnost i tvar a… prostě všechno co tam dole měla a čeho jsem se teď dotýkal, na mně působilo, jako afrodiziakum. Pomalu jsem si ji nasunul na kus žuly, co mi dole zase vyrostl a slastně přivřel oči. Krása nesmírná… říkal jsem si, i když pode mnou ležela jak placka a ani sebou nepohnula. Dovnitř, ven… Hezky zlehka, aby si holka užila, pěkně celý ven a zase dovnitř… Zvedl jsem jí nohy a kolena jí dal až k hlavě, abych ji viděl pěkně celou, roztaženou, abych ji mohl hladit i po hrášku a při tom nezapomínal na její kůzlátka. Zasténala a trochu se zachvěla, což mne utvrdilo v tom, že pro ni dělám to nejlepší. Zrovna ve chvíli, kdy jsem jí žaludem přejel po hrášku a šoupl jsem jej zpátky do dírky, se zachvěla znovu, prohnula se a z pusy jí unikl potlačovaný výkřik. Pod prsty, ale i na ocase jsem cítil, jak se stáhla, uvolnila a zase stáhla a celá se zaklepala. Na puse mi vykvetl vítězoslavný a blažený úsměv a pak jsem zvrátil hlavu dozadu, a v nastalé křeči jí dírku vykropil podruhé. Svalil jsem se na ni, vydýchával se, něžně jí líbal za ucho a šeptal jí do něj své vyznání. Asi musela být navýsost spokojená, protože ležela pode mnou a plakala. Štěstím, samozřejmě. Přepadla mne únava, ale na posteli už nebylo místo, takže jsem se musel zvednout, podívat se na tu nádheru ještě jednou a nechat ji tak, jak byla. Zpocenou, ulepenou, rozplácnutou a přístupnou… Ale musel jsem pryč. Abych zde i přespal, to by mi Josef asi nedovolil. Venku jsem se nadechl čerstvého vzduchu a u plotu narazil na spícího Libora. Vzbudil jsem jej a pomohl mu k němu, protože nebyl schopen ani chodit. Doma jsem pak usínal se stále roztaženou hubou a vzpomínkou na nezapomenutelný zážitek. Byl to hezký a povedený den, říkal jsem si, než jsem usnul úplně.