Erotické povídky
Další povídky od jentaknekdo:
- Líbánky s cizincem
- Srozuměný paroháč
- Jednou po večeři
- V císařském stylu
- V zajetí swingers
- Jak jsem si naběhla
- Oplodněná
- Všechno z Eli
Vloženo: 6. 2. 2019
Dívka na plný servis
sobota 22. ledna 2011
Viktor Hofman otevřel poslední fakturu z Doručené pošty, povzdechl si a podíval se na číslo zakázky v pravém horním rohu listu. Vyťukal těch deset číslic na klávesnici počítače. Na obrazovce se objevil formulář faktury. Podíval se na něj a udělal tři opravy. Fakturu pak uložil do souboru mezi Dokumenty. Vrátil se do své pošty a nakopíroval dvacet faktur do nového e mailu. Odeslal ho a uložil si kopii na svůj hard disk. Připravil další e mail, ve kterém připomněl šéfovi a kolegům, že následující dva týdny bude na dovolené. Odeslal i ten a vypnul počítač.
Díval se na svůj počítač. Byla sobota poledne a on byl v kanceláři sám. Vstal, odešel na toaletu, vyprázdnil svůj měchýř a pak vyšel z budovy, ještě se ohlédl. Vytočil bezpečnostní službu a oznámil, že opustil budovu, aby zapnuli alarm. Když nastoupil do svého auta, potěšilo ho, že v rádiu zrovna hrajou jednu z jeho oblíbených písniček. Zesílil rádio a nastartoval na cestu domů.
Když se dostal domů, naplnil a spustil pračku a pak si zabalil kufr. Zapnul svůj domácí počítač a prošel si osobní e-maily; potom se podíval na svůj oblíbený zpravodajský server. Nic zajímavého tam nenašel. Vypnul internetový prohlížeč a vyvolal si fotky své oblíbené modelky Sandry. Procházel obrázky, dneska se mu Sandra líbila víc než Eva nebo Sabina. Vyskočil na něj jeden snímek.
„Ach jo,“ myslel si a masíroval svůj vercajk, „proč nejsou v nočních klubech holky jako Sandra?“ Představil si ji, jak hopsá a vrtí se na scéně a pak přijde k němu blíž, s tou drobnou hrudí, a on si na ni sáhne. „Vrátíš se a dáme si soukromý tanec?“ ptá se. Sandra přikývne. O pár minut později už svým nahým tělem vrtí před ním, pak se spustí na kolena a vyndá mu ptáka. Otírá se o něj, dává si jeho špičku do své mrňavé pičky. Drží se ho za krkem a mele svými hýžděmi proti němu. Jemu se podaří dostat do ní polovinu svého orgánu. Oba, Sandra i Viktor, se potí a těžce dýchají. Najednou do ní vystřelí svou nálož. Sandra ho objímá, on v ní pomalu pulzuje a u ucha slyší její chraptivé dýchání. Strčí jí tisícovku. Sandra se směje a vyvléká se z něj, je dost slušná na to, aby mu zase zapnula zip. Pak odkráčí do šatny, malá prdelka se jí chvěje a mokro mezi jejími stehny v tom polojasném klubovém osvětlení září.
Viktor vypálil svou dávku do ubrousku, něco málo se přitom vylilo na břicho. Očistil se a vypnul počítač. Šel do kuchyně a připravil si italskou večeři. Potom se vrátil k televizi a pustil si jeden ze svých oblíbených filmů. Když „Oddíl 10 z Navarone“ začal, přikusoval k němu lasaně s masem, které si uvařil.
* * *
neděle 23. ledna 2011
Když Viktor nakládal své auto, vanul hnusný severní vítr. Čekala ho dlouhá cesta. Měl mapu a zhruba věděl, jakým směrem pojede, avšak na město, ve kterém se měl ubytovat, zatím nemyslel. Ale trefil se správně, o necelé tři hodiny později tam byl.
Před dvaceti lety to bylo docela rušné město. Spousta průmyslu, hodně místních i dojíždějících. Potom náhle přišla nová doba a věci se začaly měnit. Mnoho podniků zaniklo, dálnici vedli jinudy, restaurace a hotely se zavřely. Byznys se smrskl na desetinu toho, co ve městě bývalo dřív. Počet obyvatel klesl během jedné dekády na šedesát procent, zůstali důchodci, ti, co byli moc hloupí na to, aby utekli, a ti, kterým jejich finanční situace dovolila v sice zastaralé, ale malebné oblasti setrvat.
Opuštěná hlavní ulice se starými domy s popraskanou omítkou zaujala Viktorovu fantazii. Mnoho budov bylo zabedněných, ale bylo v nich něco z architektury třicátých let, co vybudilo jeho imaginaci. Snadno si představil rušnou ulici s krásnými auty z těch časů, Pragovkami, Populary, Fordy a Buicky zaparkovanými podél obrubníků, a s lidmi oblečenými v dobových šatech a důstojně kráčejícími za svými povinnostmi. Odbočil z hlavní ulice a našel otevřenou restauraci. Byla to budova bez ozdob, se špinavým parkovištěm, stěny ze zelených betonových tvárnic a vpředu cihlová fasáda. Vešel dovnitř a přejel očima osm položek na menu napsaném na ceduli za výčepem. Objednal si hamburger de luxe, což znamenalo, že k hamburgeru dostal košíček s hranolky. Zhltnul hamburger s hranolky a Pepsi kolou a zeptal se kuchaře-číšníka na nějaký hotel. Ten mu řekl, že ho najde jeden nebo dva bloky odsud, jeden blok od železničního koridoru.
Viktor přejel dva bloky a našel velkou dvoukřídlovou budovu se štukovaným exteriérem. Jediný náznak toho, že se jedná o hotel, byl vybledlý zelený blok vpředu, kde bylo napsáno „Hotel“. Viktor zaparkoval svůj vůz a vydal se k rozměrnému přednímu vchodu. Počkal pár vteřin, než otevřel těžké dřevěné dveře.
Za nimi se zjevila hotelová hala zapomenutá v čase. Vpravo byly velké schody. Kolem zadní strany byly rozestavené židle staré nejmíň padesát let. Nad židlemi visela velká mapa Evropy. Po levé straně viděl dvoje dřevěné dveře, patrně k pokojům. Pod schodištěm byly dveře s nápisem „Manager“. Viktor vešel dovnitř a zazvonil na zvonek. Zevnitř místnosti byly slyšet tlumené zvuky. Vzápětí se objevil bělovlasý muž, vypadal na sedmdesát.
„Máte volný pokoj?“ zeptal se Viktor.
Starý pán vypadal překvapeně, ale rychle se sebral. „Ano, ano, mám pokoje,“ odpověděl.
„Za kolik?“
„Čtyři sta sedmdesát za noc nebo dva tisíce osm set za týden.“
„Berete karty?“
Recepční se zamračil. S tím Viktor počítal. Vytáhl peněženku a zaplatil hotově. Dostal pokoj v patře a vydal se po schodech nahoru. Byla tam stejná zima jako dole v hale i na schodech. Ale ten člověk mu řekl, že si v pokoji má pustit topení, a o chvilku později uslyšel syčení páry a rány v trubkách, které mu napověděly, že vyhřívací systém z počátku dvacátého století funguje.
Viktor si vybalil a uložil své šaty do značně omšelého šatníku. Při tom, jak to dělal, mu v kapse začal vibrovat mobil. Číslo neznal, a tak se rozhodl, že nechce být vyrušován. Vypnul mobil a uložil ho do šatníku. Nakonec si vzal knížku od svého oblíbeného autora a usadil se ke čtení.
* * *
pondělí 24. ledna 2011
Ranní sprchování se ukázalo být mnohem náročnějším úkonem, než mohl Viktor očekávat. Jeho pokoj měl svou koupelnu, ještě s originální vanou z litého železa s kovovými nohami. Sprchovací mechanismus představovala jednoduchá trubka z nerezové oceli, která vystupovala z vodovodní baterie a nahoře byla ohnutá – neměla žádnou sprchovou růžici. Viktor si musel pohrát s kohoutky na baterii, než nakonec šťastně nastavil střed mezi vařící a ledově studenou vodou. Na rozdíl od moderních hotelů tady nebyl bezplatně k dispozici šampon ani mýdlo. Viktor byl rád, že se řídil instinktem a přivezl si vlastní.
Po vysprchování se oblékl a šel do stejné restaurace, ve které jedl večer předtím. Měli tam velkorysé snídaně za velmi mírné ceny. Po snídani se vrátil do hotelového pokoje, jenže při čtení knížky mu vadilo, že v klidném pokoji je tak ohlušující ticho. Tak vzal knihu a sešel dolů po schodech číst si do haly.
Asi po půlhodině četby přišel ten starý pán. Bavili se a děda mu vyprávěl příběh té budovy, ve které byli, jak ji zdědil po otci a udržuje ji, a že si sotva vydělá sama na sebe, ale je to lepší než nudný život důchodce (byl penzionovaný železničář). Po troše vyzvídání se ukázalo, že starý pán nebyl vždycky singl, ale kvůli sociální vyloučenosti je už teď pro něj skoro nemožné scházet se s ženami. U toho konverzace skončila, a právě v té chvíli vešla ona.
Vypadala na čtrnáct nebo patnáct. Měla obličej jako andílek, s kůží porcelánově zbarvenou, oči ve tvaru mandlí, knoflíčkový nos a zaoblené plné rty. Obličej jí rámovaly husté černé vlasy, zastřižené do chlapeckého účesu. Nebyla vhodně oblečená do počasí venku, měla na sobě sako, ale rozepnuté, přiléhavý top, který ji těsně obepínal a zvýrazňoval prsa velká a tvarovaná jako půlky pomeranče, a opravdu krátké šortky, které jí objímaly boky a zakončovaly její dlouhé nahé nohy. Nesla si malou černou brašničku.
„Ahoj,“ řekla, když se k němu blížila.
Viktor si povšiml, že starý muž vstal a šel do své místnosti, zavřel se tam a zamkl za sebou dveře.
„Zdravím,“ odpověděl Viktor a dívka si sedla a on přemýšlel, co má dodat. „Já jsem Viktor,“ řekl a dumal, jak asi se ta konverzace rozvine.
„Já jsem Lena,“ řekla dívka a natáhla ruku.
Viktor si všiml, jek je její ruka studená. „Je ti zima?“ zeptal se.
„Mně to nevadí,“ odpověděla a zadívala se na jeho knížku. „Mám ráda toho chlápka, co ho čtete,“ řekla a dodala, „fakt se mi líbila ta jeho knížka o ztraceném vlaku. Myslím, že tam hodně dobře vystihl německé politiky sedmdesátých let. Kvůli tomu mi ji učitel doporučil. Dostala jsem za tu práci jedničku.“
„Četla jsi i jeho jiné knihy?“
„Všechny ne. Fascinuje mě jeho obsese pro německé císařství. Myslím, že v tom se vyzná. Odvolávala jsem se na něj v jednom odborném článku a taky jsem za to byla známkovaná. Byla to moje jediná dvojka za celý rok.“
„Jediná dvojka?“
„Studuju tvrdě. Chci dostat stipendium na nějakou dobrou univerzitu.“
„Co chceš studovat?“
„Práva, chci být právníkem. A budu, jednou.“ Na vteřinu se odmlčela: „Jste ve městě jenom na den nebo se zdržíte déle?“
„Ještě jsem se nerozhodnul,“ odpověděl Viktor, přemýšlel, o co jí asi jde. A po významné pauze se zeptal: „Neměla bys být ve škole?“
„Máme ředitelské volno.“
„Aha.“
„V jakém pokoji jste?“ zeptala se.
„202,“ odpověděl opatrně. „Proč?“
„Já jsem tady v hotelu pokojská, ale jsem taky děvče na plný servis,“ odpověděla, a přitom si prstem jela podél horního okraje svého topu a odhalovala tak první centimetr svého masa.
„Jaké služby nabízíš?“
„Modeling, masáže, v nabídce jsou i jiné věci.“
Viktorovi se točila hlava. Trvalo mu chvilku se vzpamatovat. „Chci ti věřit, ale… víš co, podej mi svou tašku.“
„Na co?“
„Musíš mi věřit. Já ti chci věřit. Potřebuju vědět, že nenosíš dráty.“
Se znechuceným pohledem mu tašku podala. Viktor v ní zalovil, nenašel nic elektronického kromě mobilu, který byl vypnutý. Položil tašku na židli a řekl jí, aby vstala. Postavil se a pečlivě prozkoumal její sako. Uspokojený tím, že jejich konverzaci nenahrává, a taky těmi kondomy a negližé a dětským olejem, které našel v její tašce, a které potvrzovaly její verzi, jí tašku vrátil a řekl jí, aby s ním šla nahoru do jeho pokoje.
V soukromí pokoje se jí pak znovu zeptal, jaké služby nabízí. Většina služeb z její nabídky byla kolem dvou tisíc, ale jedna vyvolala jeho pozornost.
„Co je to masáž s plným servisem?“ zeptal se.
„Vy jste nahý, já jsem nahá. Myslím, že se vám to určitě bude líbit.“
„Tak jdeme na to.“
„Dobře, svlékněte se a lehněte si na břicho.“
Zaplatil jí, Lena se na něj podívala a stáhla si své šortky, odhalila, že nemá žádné prádlo a má vyholenou frndu. Její top šel pryč hned potom a přistál na zemi vedle šortek a tenisek.
Viktor se mezitím také svlékl. Když byl nahý, Lena ho uložila obličejem dolů. Obkročmo se na něm usadila a začala s odbornou masáží, od kůže na hlavě postupovala pomalu a opatrně dolů k jeho chodidlům. Viktor doopravdy musel bojovat s ospalostí, vyvolanou relaxačním účinkem té masáže. Potom mu Lena zašeptala, aby se otočil na záda.
Když se otočil, sedla si mu obkročmo na břicho. Začala nahoře ve vlasech, ale když přešla k masáži obličeje, přemístila své hýždě níž a její rozkrok se dostal do kontaktu s jeho. Cítila, jak mu pták z polotuhého stavu roste do plné tvrdosti. Posunula se znovu dozadu a své prsy mu přistrčila k obličeji. Napřed jednu, potom druhou bradavku k jeho rtům. Viktor její velké růžové naběhlé bradavky lízal a sál.
Lena se potom zvedla a nastavila se přímo nad jeho klín. Vlhkost ze své trhliny použila jako lubrikant. Začala klouzat dozadu a dopředu po jeho ptáku. On zvedl ruce a umístil je na její pevné prsy. Nahnula se proti jeho dlaním a pokračovala v otírání jeho ptáka, ještě přitlačila – užívala si to stejně jako on. On proti ní začal svými hýžděmi přirážet.
„Potřebuju ho dát do tebe,“ zasípal.
„Ale musíte si nasadit kondom, ano?“
Přikývl. Ona z něj slezla a hledala kondom ve své tašce. Rozbalila ho a narolovala ho na něj. Pak na něj znovu nasadila svou dírku a spustila se po něm dolů. Bylo to těsné uložení a on do ní dokázal dostat jen asi tři čtvrtiny své délky. Pak se na něm začala pomalu pohupovat. Ustanovila rytmus a potom houpání rostlo a zrychlovalo se.
Viktorovi to nevyhovovalo, tak se s ní přetočil, aby byl nahoře a ji měl pod sebou, zůstal při tom pořád v ní. Usmívala se na něj, nervózně akceptovala to, co udělal. Zabralo mu to pár minut, než dosáhl polohy a tempa, jaké chtěl, a pak to do ní začal prudce pumpovat. Železná postel narážela do zdi, manažer pravděpodobně věděl, co se nahoře děje, ale Viktor už byl moc daleko, než aby se o to staral. Cítil, jak se jeho semeno dalo do pohybu a vystřelil svou nálož do kondomu.
Zhroutil se na ni, několik minut lapal po dechu. Když se uklidnil, odvalil se z ní.
„Děkuju, byla to nádhera,“ řekl jí.
„Nemáte zač,“ odpověděla a začala lovit své oblečení.
„Kam jdeš?“
„Ještě jste neskončil?“
„Vlastně ne, hm, nemůžeš zůstat?“
„Vy chcete, abych zůstala?“
„Joo.“
„Jak dlouho?“
„Co tak na zbytek dne, a, ehm, mohla bys přidat i noc?“
„Vy chcete, abych zůstala přes noc?“
„Jsi dobrá společnost a jsi dobrá v posteli. Navíc, já jsem chlápek, co si myslí, že všechno pod dvě hodiny je nedodělané. Chci se s tebou milovat, ne jen do toho praštit a je hotovo.
Seděla na kraji postele. „Nikdo mě ještě nepožádal, abych s ním zůstala přes noc.“
„Jak dlouho už to děláš?“
Otevřela pusu, aby odpověděla, ale pak se rozhodla změnit téma. „Takže, kolik…“ odmlčela se, přemýšlela nahlas.
„Podívej, zaplatil jsem ti dva tisíce, tak co třeba pět tisíc za noc?“
„Za co?“
„Konverzace a normální sex.“
„Předem, jo?“
„Musím si zajít do nějakého bankomatu, nevíš, kde je tady nejbližší?“
Na chvilku se zamyslela. „Něco vám řeknu, já vám budu trochu věřit. Můžeme to udělat a potom půjdeme k bankomatu. Mimochodem, koupíte mi taky večeři, pěknou večeři, souhlasíte?“
„Dohodnuto.“
Lena vklouzla vedle Viktora. „Tak jak to chcete dělat?“
Odpověděl jí tím, že ji políbil, vpíjel lahodnost jejích rtů. Po shlédnutí Pretty Woman si Lena myslela, že je moudré řídit se pravidlem žádné líbání na rty, ale její zákazník v ní překvapivě něco probudil. Vracela ty polibky, cítila jeho ruce, jak jí něžně drží hlavu. Bylo to pro ni nové. Líbala se jednou dlouze s nějakým klukem, ale ten se jí dotýkal jenom kolem žeber, tohle bylo lepší. Viktor se brzy pohnul a líbal ji na krku, potom pomalu přecházel po jejím těle dolů, zastavil se na chvíli na prsou, kde jednu bradavku cucal, zatímco druhou masíroval, a pak je vystřídal.
Bylo to lepší než všechno, co už Lena zažila. Začala nabízet plný servis před šesti měsíci, několik měsíců potom, co začala pracovat v hotelu. Nějaký host, muž, asi šedesátník, jí nabídl pět stovek, když před ním bude uklízet pokoj nahá. Zdál se neškodný, tak to udělala. Další den ji nabídl zase pět set, ale už chtěl víc. Protože její vagina byla tak malá, nemohl do ní svůj polotuhý ocas dostat, tak se ho musela zbavit tím, že mu ho vyhonila ručně.
Několikrát se pak kvůli ní do hotelu vrátil. Po té zkušenosti s ním se začala oblékat velice úsporně. Po tom starém muži měla tři kouření, jednu masáž s plným servisem a jednu rychlovku. Při té rychlovce přišla o své panenství. Jemu bylo asi pětadvacet a ona kňučela a brečela a bolelo ji to a krvácela. Ale vydělala v průměru po patnácti stovkách za číslo a její bankovní účet začal vypadat stále lépe.
Kolej bude stát dost peněz a táta jí může pomoct jen málo, proto starostlivě hlídala bankovní účet, který ji měl zachránit a pomoct k úniku z tohoto města, kde se jí to tak z duše protivilo. Tenhle člověk jí nabízí pět tisíc za noc, což ji přiblíží k jejímu cíli, a co je ještě lepší, ona si to přitom i užívá.
Když Viktor umístil svá ústa do jejího rozkroku, byla už Lena na pokraji orgasmu. Její dýchání se zrychlilo a v břiše cítila stahy. Když jí jazykem objížděl klitoris, cítila se na hranici exploze. Poznal na ní, jak blízko už je k orgasmu a začal jí její poštěváček sát.
Leně se zdálo, že někde v ní něco vybuchuje. V hlavě měla zářivé světlo, ječela a náhle ho musela ze svého poštěváčku dostat pryč, protože tělo jí zachvátily mocné vlny rozkoše. Odtlačila mu hlavu ze svého knoflíčku a sbalila se do fetální polohy, tak silně ji křeč jejího prvního orgasmu přemohla. S tím, jak ty vlny odplouvaly, rozvinovala se zpátky do lehu na zádech.
„Co jsi mi udělal?“ zeptala se.
„Ty jsi ještě nikdy předtím neměla orgasmus?“
S úsměvem zavrtěla hlavou. Položil jí svou hlavu zpátky mezi nohy. Cítila, že je mezi nohama hodně citlivá. „Počkej,“ šeptala, „mám to tam teď moc choulostivé, dělej mi to jemně.“
Řídil se podle jejího upozornění a lízal ji jen velmi zvolna a lehce. Díval se vzhůru a viděl, že si na své prsy položila dlaně. Oči měla zavřené a dýchala zhluboka a rychle. Strčil do ní prst a ona vyjekla. Začal prstem v ní hýbat a pokračoval v práci na klitorisu. Pocit neodvratné exploze se jí vrátil. Nadzvedla hýždě a začala proti jeho prstu přirážet. Náhle ji přemohl její druhý orgasmus. Křičela a odstrkovala mu ruku i obličej pryč.
Když se ze svého orgasmu vzpamatovala, vyndal z její tašky kondom. Obalil svého rošťáka, vylezl zpátky na postel, ze které se na něj Lena koukala, co dělá, a upravil polohu jejích nohou, aby ho mohla přijmout. Uložil se a vstoupil do ní. Při tom, jak se do ní dostával, Lena několikrát vzdychla, a když začal pumpovat, ona začala sténat. Po minutě se přizpůsobila jeho rytmu a začala poslušně přirážet.
Viktor se sklonil a začal ji líbat, v pumpování samozřejmě pokračoval. Lena mu zaryla ruce do ramen, prožívala nejerotičtější okamžiky svého života. Cítila, jak se v ní připravuje další orgasmus, a když to začalo vybuchovat, slyšela jeho, jak chrčí, a cítila záškuby jeho čuráku v sobě uvnitř. Pak se na ni zhroutil.
Trvalo pět minut, než se pár z toho milování vzpamatoval. On se z ní odvalil a ležel vedle jejího těla. Ona si hravě jednu nohu přehodila přes jeho.
„To bylo neuvěřitelné,“ řekl.
„Bylo to úžasné!!“ přidala se Lena, „to jsem nikdy předtím nedělala.“
„Nikdy?“ zeptal se.
„Nikdy,“ potvrdila ona, „chlapi obyčejně slezou a jsou hotovi. Tím myslím, že ty jsi v mé hlavě udělal všechno a-a-a-a-a,“ řekla a rukama i hlavou ten divoký zážitek názorně předváděla.
„Líbilo se ti to?“
„Strašně moc.“
„Budu potřebovat trochu času, abych nabral síly.“
Lena se otočila a vyškrábala se na něj. Svou hlavu mu položila na hruď. Viktor jí přejížděl rukama po hebké kůži na zádech. Lena tiše kňučela. Pár se uvolnil a usnul.
* * *
Jejich dřímání přerušilo zvonění Lenina mobilu. Lena líně natáhla ruku, až pak si uvědomila, kde je a co se s ní dělo. „Doprčic,“ řekla a vyskočila na nohy. Hrábla do tašky a vylovila mobil. „Ahoj tati“ vrkala do telefonu. Viktor se na ni díval. Dávala mu znamení očima a řekla: „Promiň, tati, byla jsem u Míši. Bavily jsme se a nějak jsem přestala dávat pozor na hodiny.“
Chvilku poslouchala a pak řekla: “Tati, Míša chce vědět, jestli bych u ní mohla zůstat přes noc, můžu?“ Zase chvíli poslouchala a pak dodala: „Zítra je schůzka s rodiči, pozvánka je na ledničce,“ a potom zaimprovizovala, „s jejími rodiči je to v pořádku, chceš mluvit s jejím tátou?“ A po jeho odpovědi předala mobil Viktorovi.
„Haló?“ začal Viktor.
Ozval se mu mužský hlas, ptal se, jestli mu nebude vadit, když Lena přespí u nich, jestli nebude nějak překážet.
„Ne, to není vůbec žádný problém. Jsme rádi, že tu bude.“
Hlas mu řekl, aby ji ráno přivezl.
„Samozřejmě,“ souhlasil Viktor a vrátil mobil Leně.
„Zavolám ti později, tati,“ řekla Lena a ukončila hovor.
„Co to znamená?“ zeptal se Viktor.
„Míša je moje kamarádka ze školy,“ vysvětlovala Lena, „chce taky jako já vypadnout tady z té díry. Můj táta je fajn, miluje mě, ale je to takový ten umělecký typ. Žijeme z měsíce na měsíc, kvůli tomu jsem holka na plný servis. Ale mám plán. Chci odtud pryč.“
Viktor si stoupl a obejmul ji. To gesto ji překvapilo. Po pár vteřinách ho taky objala.
„Hladová?“ chtěl vědět.
„Trochu.“
„Co chceš jíst?“
„No, tohle je malé město, lidi si povídají. Blízko je jiné město, asi patnáct kilometrů, mají tam pár restaurací. Šlo by to?“
„Jistě.“
Lena sbírala své oblečení. „Budeme se muset zastavit u mě, abych se převlíkla.“
“Samozřejmě, klidně.“
* * *
úterý, 25. ledna 2012
„Ahoj,“ řekl Viktor.
„Taky ahoj.“
Viktor se natáhl a rukou jemně pohladil vlasy té nahé, sotva patnáctileté holky, která se probouzela vedle něj. Lena pohnula hlavou, takže teď hladil její tvář.
„Co bys chtěla dělat dneska?“ zeptal se.
„No, nejdřív mě musíš odvézt domů, ale chceš dneska dělat něco zajímavého?“
„Jo, co máš na mysli?“
„Znám jedno místo. Musíš jenom zabalit nějaké jídlo na piknik.“
„Myslím, že to zvládnu.“
Viktor sklouzl rukou k jejím bokům a přitáhl si ji k sobě, Lena mu položila ruku na hruď a odtlačovala ho.
„Ne, jsem bolavá, a kromě toho potřebuju, potřebujeme sprchu,“ hihňala se.
„Dobře,“ řekl on, a tak vstali z postele a šli do koupelny.
* * *
Viktor vysadil Lenu u jejího domu v devět, ale znovu ji tam vyzvedl v deset. Lena ho naváděla ven z města, směrem ke vzdáleným kopcům. Za necelou hodinu zaparkovali u nějakého kempu. Pár vystoupil a vydal se po nějaké cestě vzhůru.
Po devadesáti minutách stoupání do kopce se zastavili, aby se rozhlédli. Byli na nižším vrcholu té hory. Pod nimi se prostíralo dlouhé údolí. Vyhlídka byla opravdu nádherná. Lena Viktorovi řekla, aby si sedl a pak ho ztišeným hlasem vyzvala: „Poslouchej.“
Viktor byl chvíli zticha, slyšel jenom zvuky větru vanoucího mezi borovicemi, tak se zeptal: „Co?“
„Co slyšíš?“ chtěla vědět.
„Nic.“
„A není to krásný zvuk?“ A pak po přestávce dodala: „Míša mě sem jednou vzala s jejich rodinou. Nechtěla jsem odtud odejít. Zbožňuju ten výhled, ten klid, není to perfektní?“
„Je.“
Lena ho objala a chvíli držela. Nakonec vybalili piknikový oběd a družně pojedli. Po obědě ještě nějakou dobu seděli a těšili se z vyhlídky do krajiny. Nakonec se vydali zpátky dolů ke kempu.
Do města se dostali v půli odpoledne. Lena byla pořád ještě trochu bolavá, tak místo aby se vrátili do hotelu pro další sex, dirigovala svého řidiče na výpadovku z města, po které po chvíli dojeli k nějakému historickému mostu přes řeku. Ukázala mu, kde má zaparkovat, a pak ho vzala na procházku podle řeky. Příroda tam podobně jako v kopcích byla krásná. Byla to hezká vycházka a když se pár vrátil k autu, byli oba ve velmi vyrovnané a šťastné náladě.
Zpátky ve městě byli, když už začínal večer. Ten jiný hotel ve městě podával i večeře. Lena pustila z hlavy možná rizika toho, když si s Viktorem vyjdou na večeři. Když se usadili, nějaký plešatý muž středního věku jim ke stolu přinesl sklenice s ledovou vodou. Ihned se podíval na Lenu, zlostně na ni koukal a při tom tou vodou bouchl do stolu. Lena mu ten zlostný pohled oplatila. Muž rychle a bez jediného slova odkráčel. Lenino odhodlání se okamžitě rozplynulo: „Pojďme pryč,“ řekla a vstala.
Když došli ke vchodovým dveřím, už naplno brečela. S očima plnýma slz byla sotva schopná jít, ale dokázala se dostat do auta. Když nastoupil Viktor, sama stiskem tlačítka na palubní desce nastartovala.
„Nenávidím tohle hnusné město. Nikdy se toho příšerného města nezbavím,“ mumlala si a znovu se rozpustila v slzách. Viktor si ji přitáhl k sobě. Ona se sklonila a položila mu svou hlavu na klín. V hlavě mu začal vznikat plán, zařadil a rozjel se. Po pár minutách se Lena sebrala natolik, že mohla říct: „Vezmi mě domů.“
„Rád bych tě vzal na nějaké lepší místo, jestli jsi pro. Mám jeden nápad.“
„Tak dobře,“ zafňukala.
O dvě hodiny později zajel Viktor na parkoviště u největšího obchodního centra ve městě, kde bydlel. Zavedl Lenu dovnitř a našel dámské oddělení. Za kasou tam stála jedna starší a jedna mladá prodavačka.
„Můžu vám nějak pomoct?“ ozvala se ta starší.
Viktor jí podal kreditku. „Zařiďte, ať vypadá báječně. Já se vrátím za hodinu,“ řekl, naklonil se k ní a pošeptal jí: „Formální večeře.“
Vyšel z obchoďáku a rychle se pustil do realizace svého plánu. Většina toho, co potřeboval, byla odtud dostupná pěšky, vtip spočíval v tom ujistit se, že ta místa, na která potřeboval jít, jsou otevřená.
Když se vrátil do dámského oddělení nazpět, zjistil, že Lena je teď oblečená v bílých večerních šatech, vlasy má vlnité a make-up na jejím obličeji je dokonalý. Viktor byl ve smokingu a doprovázel ho nějaký muž nesoucí tři krabice.
„Tak co tomu říkáte?“ zeptala se mladá prodavačka.
„Velice pěkné, ale nekompletní.“
Výraz Lenina obličeje se z úsměvu změnil na zamračení, ale to rychle přešlo v radostné očekávání, když Viktor vzal první krabici a otevřel ji. Vyndal z ní velký, krásně vypracovaný stříbrný náhrdelník vykládaný safíry. Lena vydechla a úsměv se jí vrátil. Viktor jí náhrdelník připjal kolem krku a obrátil se k muži s krabicemi. Otevřel druhou a vyndal velkou kytici růží. Podal je Leně a o krok poodstoupil.
„A teď ještě něco, co tu krásu korunuje,“ řekl a otevřel třetí krabici.
Z ní vyndal nádherný diadém, nad kterým všechny tři ženy ztratily dech. S pomocí mladé prodavačky ho připevnil na její hlavu. Ukročil dozadu a řekl: „Ano, teď je obraz kompletní.“
Otočil se na starší prodavačku a řekl jí: „Venku je zima, bude ještě potřebovat nějaké sako.“
„Mám něco v její velikosti,“ prohlásila a zmizela. Za chvíli se vrátila s módním sakem. Rozzářená Lena vypadala po oblečení saka absolutně úchvatně. Viktor vyrovnal účet a vzal si svou kreditku zpátky. Potom vyvedl Lenu z obchodu.
Venku se Lena vydala směrem, kde předtím Viktor zaparkoval své auto.
„Kam jdeš?“ zeptal se jí.
Lena se zastavila a s tázavým pohledem se otočila nazpátek k Viktorovi.
„Milady, vaše bryčka čeká,“ řekl a ukázal na dlouhou limuzínu zaparkovanou poblíž.
Když Viktor přistoupil k limuzíně a otevřel ji, spadla Leně čelist. Takovou limuzínu předtím viděla jen v televizi, teď šťastně rázovala k otevřeným dveřím a připadalo jí, že musí prožívat jen nějaký sen.
Viktor podržel dveře, Lena došla až k němu, zastavila se a zkoušela najít nějaký důmyslný způsob, jak vklouznout dovnitř. Správný úhel a postup objevila až po několika pokusech. Když byla konečně uvnitř, sesunula se na jedno ze sedadel. Viktor vklouzl vedle ní. Schoulila se k němu a starostlivě opatrovala své růže.
„A co bude teď?“ zeptala se.
„Večeře pro královnu.“
„Královnu?“
„Dneska jsi naprosto oslnivá, nádherná, vzácná, speciální.“
Lena dala Viktorovi vláčný, žhnoucí polibek.
„Budu se tady s tebou milovat,“ zašeptala, „ale ne před tím řidičem.“
On ji obdivně objímal: „Budeme tam tak za dvě minuty,“ řekl potichu.
Po čtyřech minutách limuzína zaparkovala před nějakým steak-housem. Zvenku nezajímavá budova, ale uvnitř byla zařízená v duchu třicátých let minulého století. Hosteska v dobových šatech se jich zeptala: „Můžu vám nějak pomoct?“
„Hofman, dvě osoby,“ odpověděl Viktor.
Hosteska se rozzářila: „Tudy prosím, pojďte za mnou,“ řekla a vedla je do prostorného rohového boxu osvětleného jen trojicí svíček a nějakým tlumeným světlem ve stěnách. Viktor podal hostesce stovku. Usmála se a odplula pryč, namířila si to k opodál stojícímu číšníkovi.
V minutě měli na stole sklenice s vodou, čaj a saláty.
„Chodíš sem často?“ smála se Lena.
„Popravdě, našel jsem to náhodou. Když mě navštíví příbuzní, beru je sem, ale tohle je poprvé, kdy jsem si sem přivedl někoho, kdo není z rodiny.“
„Jsi si jistý?“
„Na beton. Tohle místo je u mě jen na speciální příležitosti.“
Lena se začervenala a šanci vzít si sousto našla až když v místnosti začalo hrát piano.
„Věřím, že to je písnička pro nás,“ řekl Viktor, postavil se a natáhl k ní ruku. Odvedl ji na malý taneční parket, jen něco přes pět metrů vzdálený. Piano hrálo a on ji vytáčel na parketu. Když song skončil, vrátili se do svého boxu.
„To je perfektní večer,“ dumala Lena, „večeře, tanec, to perfektní prostředí.“
„Víš, kdybychom sem byli šli hned, bylo by to perfektní, takhle je to moc na poslední chvíli.“
Lena mu položila svou ruku na stehno. „Já myslím, že někdo bude dneska večer šťastný.“
Když dojedli saláty, naservírovali jim Chateaubriand. Pár si svou večeři vychutnal, několikrát si ještě zatančili.
Po večeři s nimi limuzína vyrazila do nějakého výškového hotelu. Přihlášení proběhlo rychle, recepční řekl Viktorovi, že jejich oblečení, ve kterém přišli do obchodu, je vyprané a mají ho připravené v pokoji. Vyjeli do dvanáctého poschodí a našli svůj pokoj. Viktor zavedl Lenu k závěsu a nechal ji tam stát, dokud nezhasl světla. Potom závěs roztáhl.
Světla jeho města se před nimi rozprostřela jako mnohobarevné drahokamy rozložené na černém sametu. Viktor se postavil za ni a ovinul ji pažemi kolem pasu.
„To je nádhera,“ řekla Lena a začala potichu brečet.
„Co je špatně?“ zeptal se.
Otočila k němu obličej. „To je nejdokonalejší noc mého života, je perfektní, ale zítra musím zpátky do té podělané díry.“
„Nemusíš zpátky, jestli nechceš.“
„Jak to myslíš?“
„Řekneme to tvému tátovi. Přesvědčíme ho, že je v tvém nejlepším zájmu, abys zůstala tady ve městě, se mnou.“
„To bys pro mě udělal?“
„Pro svou královnu, mylady, rozhodně ano.
Lena dala Viktorovi žhavý polibek a odvedla ho k posteli, kde se milovali dlouho do noci.
* * *
Druhý den vyšlo slunce a svítilo na začátek nového života, na novou realitu dvojice milenců, kteří pro svůj nový život udělají všechno, co bude potřeba.
Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.
Speed seznamka - ona hledá tebedalší dívky | |
Nadržené ženy a dívky z tvého okolí, které chtějí sex a mají zájem se s Tebou seznámit. Brunetky, blondýnky, zrzky, stíhlé i baculky. Rozvedené perverzní maminy i nadržené osmnáctky. Volej a diskrétně si vyber dle svých požadavků tu pravou pro reálné rande! Nebo jednoduše zavolej, podej si inzerát a nabídni svůj profil tisícům dívek, které tě pak mohou kontaktovat! volej909 555 555 a po vyzvání zadej kód 500 |
Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Podobné erotické povídky
Pohovor
29. 7. 2010BobanJsem již delší dobu nezaměstnaný. Dříve jsem dělal manažera ve vysoké pozici a žil dobrodružný život. Nyní hledám práci. Není to vůbec snadné. Můj kamarád Pepa mi dohodil jeden pohovor na manažera veletrhu, prý že je to tutovka. Stačí jen, abych přišel oholen na uvedenou adresu a absolvoval netradiční pohovor. Tedy netradiční je to, že podle Pepy je pracovnice HR, která vybírá nového pracovníka pořádná... celá povídka... |
Jana
12. 8. 2011Neznámý autor„Pojedeš se mnou do Lípy?“ ptám se Jany, která dřepí nejraději doma a paty vytáhne nejvýš, když jde nakupovat do blízkého obchodu. Ptám se proto víceméně formálně, aby mi někdy nevyčetla, že jsem jí nikdy nikam nevzal, jak už to tak ženské občas dělají. „Co je v Lípě?“ zeptala se lenivě a protáhla se jako kočka nad kouřícím se hrnkem kávy, do níž si přidala větší díl slazeného salka. „Výstava, sjedou... celá povídka... |
Líbánky s cizincem
23. 5. 2018jentaknekdoAlice stála za manželem, s rukou na jeho zádech, když mluvil s recepční za pultem. Lidi se trousili kolem a jak míjeli právě sezdaný pár, zastavovali se u nich s gratulacemi. Alice trvala na tom, že celou noc zůstane oblečená do svatebních šatů. Tedy, celou noc až do teď. Neočekávala, že v těch bílých šatech zůstane dlouho potom, co se dostanou do svého pokoje.
Její manžel se z jejího doteku vymanil,... celá povídka... |
Florian a Florence
10. 12. 2017jentakněkdoFlorian vešel do kostela, vyndal ze své aktovky mikrofon a vstoupil do opuštěné zpovědnice. Všiml si cedulky připevněné na dveřích: „Zpovědi od 15.00 do 17.00.“ Do klece z tmavého dřeva se mohl vsoukat jen po kolenou. Hmatem rozpoznal stěny a rohy kabiny. Vzal kapsli mikrofonu mezi palec a ukazováček a přitiskl ji na stěnu vpravo nahoře. Citlivý přístroj tam bude moci zachytit každý šepot.
Opustil... celá povídka... |