Nebyla mladice ani krasavice, ovšem Pepa byl v podstatě zkušený kmet. A věděl, pár kilo navíc nezkazí požitek z tvárné a poddajné, duše submisivní ženy, duše co je tak snadné povznést i zranit. Ženské duše co umí tvrdě přišlápnout k zemi a současně ji nechat vznášet svobodně jak orel po obloze.

Uprostřed terasy seděl v zahradním křesle zcela bez zájmu o ní, Zuzka stála nahá proti němu. Když se podíval jejím směrem, pohled směřoval někam skrz ni, jako by vůbec nebyla. Umocňovalo to zmatek v její hlavě. Když si Pepa stále bez toho aby o ni zavadil pohledem, griloval kus masa a v klidu obědval. Zmocňoval se zmatek a nejistota každého nervu v jejím těle. Neuměla odhadnout jak je to dlouho co dostala pokyn „ napřímit feno, ruce podél těla a ani se nehni“.

Konečně vyšel směrem k ní, nasadil na krk železný kruh, připnul kus řetězu a cukl současně zaznělo „na čtyři feno“. Dovedl ji do rohu terasy. stála tam psí klec otevřel průlez a Zuzka vlezla bez dalších pokynů do klece, kde musela být skrčená.

Přes klec nandal neprůhledný kryt a octla se ve tmě to ji jistě neuklidnilo, spíše pocity obav, nejistoty gradovaly. Na černou plachtu pralo odpolední slunce a dýchalo se ji jak ve vyhni. Konečně slyšela zvuky na terase se něco dělo, snad se to nějak týká ji samé. Snad se konečně dozví co je s ní zamyšleno. Byla plná obav, úzkosti již po cestě, což Pepa dobře rozpoznal a již přes půl dne její úzkost a nejistotu úspěšně prohluboval.

Konečně se kryt zvedl, byl již podvečer. Z grilu se opět linula vůně po celé terase, pozorovala jak její nový Pán v klidu a beze spěchu jí. Pak přitáhl jiný talíř kousky masa a zeleniny napichoval na vidličku a skrz mříže klece ji krmil. Klečela skrčená s pusou dokořán nastavenou čekala na každé sousto, vše bylo dobré voňavé jen příšerně slané. Měla v hlavě příliš velký chaos aby uvědomovala že její stání přes poledne na slunci nebyla náhoda. Snažila se polykat sliny, kterých však dávno nebylo.

Postavil se těsně ke kleci, stáhl pohodlné šortky namířil penis na její hlavu a řekl „chceš pít“ čuměla a nemohla se odhodlat k odpovědi. Pán natáhl šortky donesl kelímek s vodou a postavil na stojánek v kleci. Gestem ji pobídl, můžeš, natáhla ruku a dostala ránu, to nečekala, úlek i proud co ji prošel tělem udělal své. Chtěla uskočit, což v těsné kleci, vedlo k několika ranám o mříže, jak se zmítala, tak si dala další elektro výboj. Pepa se nemohl přestat smát.

„ Zvedni si to a jsi v pohodě“ řekl. Pochopila musí překonat ten okamžik co proud bude působit, jak mile kelímek zvedne bude její. Zhluboka se nadechla, překonala samu sebe a vodu zvedla ze stojánku, jasně že ji z ruky ochromené proudem vypadl.

„Hm vody si nevážíš, podej to“ a do kelímku se vymočil položil ho tak aby si ho mohla vzít bez nebezpečí. Bez rozmýšlení po něm sáhla, Pepa se usmál a řekl, „nech to, než s tebou skončím, budeš ledacos lízat ze země, ale nikoli z nouze, nýbrž s nadšením, že je ti to dovoleno“. Otevřel klec a gestem naznačil polez, vzal řetěz a vedl ji do koupelny. „Máš patnáct minut pro sebe, pak tě čeká uvítací výprask“.

Pepa vybral jeden ze starých řemenů, co ho provázeli životem. Říkal mu Těžký domlouvák. Tvrdý řemen z pevné hověziny nebyl tak ohebný, jako Švihák, rána pronikala hluboko do těla jak rána klackem. A při vrstvě podkožního tuku byl ideálním řešením pro výprask co má splnit svůj výchovný účel. Rány pronikaly do masa a způsobovaly bolest co jen tak neustupovala.

Pepa Zuzku přivázal na trestnou lavici břichem dolu. Pohladil stehna, zadek i záda vše bylo do ruda spáleno od sluníčka, velmi citlivé na jakýkoli dotek. Tomu nešlo odolat, musel změnit plány, Těžkým domlouvákem ji zmaluje do jelit až od ramen až po kolena. Úmyslně ji nedal roubík, věděl pokud bude při vědomí bude řvát, ani nevyžadoval obvyklé počítání ran. Toto bude bolet tak že by to stejně nezvládla. Kupodivu neomdlela, měla celou zadní část těla jednu podlitinu. Po poslední ráně zmlkla, jen tiše vzlykala. „Tak co čubko, líbil se ti uvítací ceremoniál“? „Ano Pane“, již pochopila, poslušnost a oddanost je pro ni za všech okolností to nejlepší. Pán byl spokojen, vzal chladivý krém a do rozsekané kůže vtíral úlevu, postupně přestávala fňukat. Odvázal ji a nechal nezvykle čubku spát na posteli. Pepa se usmíval zezadu již nedostane, ještě, že má kozy, dlaně, chodidla. Všechno prima místa na šlehance. Zítra ji seznámí s dvěma umělákáma co jsou v podstatě elektrody, jeden ji zasune do zadku, druhý do vaginy. Až bude postupně zesilovat proud, přestanou ji už maličkosti zajímat, bude ji zajímat jen vlastí pocit, vlastní duše. Krom ní a jejich pocitů, nebude nic existovat.

Další fikce pro čtenáře za Vaše názory a připomínky budu rád na pepa-dom@seznam.cz