První část:

Pepan jistě nebyl hlupáček, naopak. Ovšem samorost a fakt svéráz. Mohutná postava, na tváři strniště, silné ruce pár kilo navíc a hlavně přemíra sebevědomí. Cítil se fajn ve svém světě ve starých montérkách na své farmě, ve své dílně kde vyráběl co ho a bavilo. Zručnost a ni nápady nechyběly, takže spokojený život, až na jednu významnou maličkost jeho sadistické choutky, byly neukojitelné. Již delší čas si psal s ženou. Věděl si rady, netlačil na pilu nechal spíše jí ať se vypovídá vypíše z tužeb, trápení i radostí. Byla to subina, jistě i masochistka i když taková teoretička. Snad zažila něco během manželství v kterém vanilkoví muž, přes lásku a snahu nenaplnil pohár jejích potřeb. Tedy on říkal „zasraná vanilka“ ,ale jen a jen pro sebe. Nechal ji samu ať si postěžuje, věděl že nadáváním na bejvaleho, ať s ním sebe více opovrhoval by nic nezískal. Hrál trpělivou vrbu. A neslo to ovoce, Věděl, cítil jak se blíží den ,kdy jí dá poznat co je to život. Co je to podřízenost co je absolutní rozkoš v bolesti.

Sice vypadám o dost mladší, ale je mne již čtyřicet a mám pocit že život je přede mnou, život jaký jsem vždy chtěla žít, Když se v osmě třídě psala slohovka na téma jak si představuji životního partnera. Napsala jsem, aby mne uměl pohladit i přísně potrestat. Češtinářka v v tom viděla hloupý vtip, ovšem já psala jak jsem to cítila. Pak patnáct let manželství, po čase jsem se začala pomalu svěřovat, jako by náhodou vyskočil film s BDSM a dotaz „líbí“? Jeho pokrčení rameny, mne dralo. Časem jsem si řekla, to chci zažít, to co je na tom monitoru, udělal to, zcela mechanicky jako když zatlouká hřebík do trámu, bez zájmu bez nápadu. Bolelo to a to mne dělalo dobře, jen na chvilku. Co naplat k naplnění mojí duše to mělo blízko jako peklo a nebe. Dříve nebo později to muselo bouchnout. Přišel rozvod a pak inzerát na BDSM seznamku. Píši si s Pepou, popravdě se bojím se vydat do rukou opravdového dominanta možná sadisty, ale přitahuje mne to jako kočku miska s mlékem. A Pepa mne přijde citlivý chápavý, každým dnem, každým emailem, vyhrává boj o moji duši a tělo, obojí se mu chce vydat do moci bez výhrad.

V mém srdci musela vyhrát touha nad opatrností i obavou. Je pátek a já sedím ve vlaku, který mne veze do nového světa, o kterém jsem tak dlouho jen snila. Bude mne čekat na parkovišti u nádraží, do sms pečlivě jsem popsala své oblečení i když mne znal z fotky, chtěla jsem aby mne bezpečně poznal. Vycházím z nádraží na parkovišti nikdo! Jen o starou dodávku se opírá jakýsi od pohledu buran. To snad ne! Ale jo, jasným gestem pokyne, pojď sem! Otevře nákladový prostor a klidným hlasem řekne. „Vlez tam čubko“! Chce se mne utéct, čekala jsem galantnost na jakou atraktivní žena od mužů očekává. Mé tělo ani mysl, mne neposlouchá jsem jak paralyzovaná, nevím proč, lezu do nákladového prostoru. Dveře se zabouchnou, zevnitř žádná klika. Jsem ve tmě, nevím jak dlouho jedeme, kam jedeme. Když se ten vrak zastaví a otevřou se dveře, jen jeho oči mne řeknou polez. Stojím v prostorném zdí obehnaném dvoře. Na jedné straně moc hezká vilka s dvěma balkony, proti ní asi stáje a kotce se psy. Na třetí straně jakási stodola.

„Běž.“ zazní stručný rozkaz, vykročím směrem k vile. Ozve se rána jak pistole, jak těsně přede mnou šlehne bič. „Tam“ řekne a bičem mávne ke stodole. V jedné části je dílna a vlevo trámy, řetězy oka ve zdech, závěsy a police se vším možným o většině věcí jsem jen tušila k čemu slouží a popravdě to tušení bylo správné. V duchu jsem se proklínala, já kráva co jsem to provedla, ale promluvit jsem si nedovolila. Z toho muže vyzařovalo cosi co mne svíralo hrdlo. Ukázal na jakýsi věšák u vchodu. Popošla jsem k němu a asi se tvářila nechápavě. „Na věci čubko a od teď funguješ bez slov, dojde ti co máš dělat nebo dostaneš do těla dokud ti to nedojde“. „Jednoduché, spravedlivé.“ Začala jsem se svlékat, stál a neříkal nic. Když jsem byla nahá, nasadil mne na krk lesklý kovový obojek a připnul řetěz, dovedl mne doprostřed prostoru. Ruce mne svázal chytil na zátylku za vlasy a hluboce předklonil, ucítila jsem krátkou intenzivní bolest. I když musím podotknout že tehdy jsem ještě neušila co je to bolest těla a duše. Do zadku mne mne něco doslova narval. Půlky jsem mohla opět skoro stáhnout, za bolestí zůstal chlad. Pak přišla maska v ústech jsem měla koženou hrušku a byla jsem ve tmě, z masky vykukoval jen můj nos. Svázaná zápěstí mne zvedl a ohnul z hlavu, zatáhl za záda až mezi lopatky a uvázal k háku v mém zadku. Prohnulo mne to do zad a vyšpulila jsem kozy. Ramena bolela na hraně vykloubení v zadku pocit, že se musí roztrhnout do půlky zad. Paradoxně jsem již neměla panický strach jak při příchodu, nějak jsem na vše rezignovala, ať se děje co se děje.

Lokty mne trčely za hlavou vzhůru, podvlékl provaz a vyšponoval mne na špičky, pocit bez moci i rezignace byl úplný. Ovšem pro něho nikoli, další provaz přišel nad kotník a nohu mne vytáhl nahoru a do strany až jsem ji měla kolmo k tělu. Druhou jsem se palcem jen tak tak dotýkala podlahy. Pocítila jsem na těle mozolnaté ruce, prozkoumávali každý kousek mého těla, prohmatal mne celou do rozkroku strčil prsty a prozkoumával mne zevnitř, pak prsty zmáčkly a zatáhly tak že jsem myslela, že mne toho poštěváka musí utrhnout. Druhou rukou mne rval za bradavku s hruškou v puse jsem kvílela trvalo to vteřiny nebo věčnost, nevím. Spíš pro sebe než pro mne, polohlasem utrousil, “kuli čubce, přece nezanedbám zvířata“ a slyšela jsem jak odchází. Panika mysli se vrátila přece nemůžu zůstat takto uvázaná, to se nedá vydržet. Ještě jsem nevěděla co přijde po jeho návratu to bude upoutání tou poslední starostí. Na dvoře jsem slyšela koně, psy a Pána jak vydává povely hraje si s nimi.

Konečně přišla řada na mne.

Nasadil mne skřipce na kozy i kundu a pak ještě na nos co mne koukal z masky, dusím se!!! to byla jediná má starost!!! Vždy skřipec sundal a nechal mne nadechnout jednou dvakrát a znova kdo ví

jak dlouho bez vzduchu. Asi jsem dost zvadla v lanech jsem bezmocně visela zcela vyřízená.

„ Je čas tě probudit“, zaznělo. Nohu mne spustil a svázal kotníky k sobě. Sundal mne masku, uvolnil ústa i oči. V ruce měl bič, řekl „třicet“ a bič se mne obtočil kolem těla, bolestí se mne zatmělo před očima z hrdla se vydral skřek. Chvilku nic a pak znova vyslovil „třicet“ a další šlehanec kolem boků. Počkal až přijdu k sobě a smíchem řekl „ tak teda, znova třicet“ a bičem mě vzal přes kozy. Konečně mne to došlo vykřikla jsem dvacet devět a rána číslo dvacet devět přišla. Od stehen až po kozy ze mne dělal zebru s jedním rudým pruhem vedle druhého. Po ráně číslo jedna slyším „přemýšlej nebo chceš začít znova“?

Proboha co je po jedné ? Vykřikla jsem "nula" a bič se mne naposled obtočil okolo těla. Ten výprask byl jak ve snu, střídavě jsem omdlévala a prožívala orgasmy. A něco mimo mé vědomí jakýsi automat odečítal rány.

Konečně mne odvázal jen zápěstí nechal spoutané dovedl mne do rohu, kde na zemi ležela sláma. Řetěz co vedl k obojku dal na zámek ke kruhu ke zdi. Došlo mne, je již pozdě večer a to je moje místo na noc. „Na záchod“ špitla jsem. „Na co myslíš, že asi je ta sláma, zahrada se musí hnojit a ty jsi dobrá leda na hnůj“. Světe div se byla jsem tak vyřízená, že mne probudil až kopanec do žeber. Beze slova na zem položil misku s vodou a druhou s otrubami. Jedla jsem jak opovrhované zvíře a taky se tak cítila. Když se myslím kolem poledne vrátil postavil mne k trámu uvázal mne za řetěz ve stoje dost na volno jen ruce mne převázal za záda. Na kozy nasadil skřipce se zvonečky od nich vedli dráty někam za mne, ale nic se nedělo. Pohla jsem se, jak kyvadlo cinklo, něco se propojilo a já dostala do koz strašnou ránu.

Nepohnou se bylo jediné nač jsem mohla myslet. Nevím jak dlouho, mne nechal stát samotnou, chvějící se. Vrátil se slyšela jsem kroky. A však ránu řemenem přes zadek jsem vůbec nečekala. Opět jsem si do koz pustila proud, ještě několikrát, mne donutil k pohybu elektro obuškem do kundy, nechal ho tam dokud jsem necukla a nedala si další ránu do koz. Pak zvonky s elektrody konečně sundal, kdo nestál hodinu, dvě, tři, bez pohnutí neví o čem mluvím. Řetěz odvázal od trámu. „Ty jsi si myslela jak tady budeš šukat užívat si, tak dobře ať je po tvým“. „Na čtyři“. Klekla jsem dlaně na zemi a čekala co přijde. Přivedl dogu postavil ji tak abych viděla co mne čeká. Prohlížela jsem si ohromného psa a on zas mne. Takové ponížení jsem si neuměla ani představit. Viděla jsem dlouhý červený utahovák a věděla co mne čeká. Doga mne vlezla na záda, „ no tak, pomoc mu“ zaznělo. Co jsem mohla dělat? Vzala jsem tu odpornou věc do ruky strčila si ji do sebe. Pes mne začal šukat, bylo to jiné než jsem kdy zažila, přírazy byly rychlé a tempo neustálé, beze změn. Pán mne za vlasy zvedl hlavu a už jsem měla jeho penis až v krku. Vystříkali se do mne oba, pak jsem, je přestala zajímat. Zase si hráli na dvoře, podle zvuků Pán něco házel a Doga závodila s jiným psem, kdo to první chytí ještě za letu. Já ležela na betonové podlaze a věděla jsem. Chtěla jsi být čubka a teď jsi čubka. Poslední čubka z jeho farmy.

Opět přišel, zůstal stát kousek ode mne. Nevím co mne přimělo, byla jsem jak ve snu, připlazila jsem se k jeho nohám objala je a svoji čubčí tlamu si třela Pánovi boty. Má duše věděla kdo je tady pánem a kdo fenou. Zřejmě byl se svojí prací na mé výchově spokojen.

Vzal řetěz do ruky a dovedl mne ven k bazénku, bylo tam i mýdlo co nejpečlivěji jsem se vydrhla. Pán mne vzal do domu v kuchyni odepnul řetěz, obojek,, byl to spíše prostě kruh na krk mne nechal. Už jsem se naučila chápat, v lednici našla maso na minutku a Pánovi připravila bohatou večeři , donesla jsem ji Pánovi na stůl. Gestem ukázal do kouta ihned jsem si tam klekla. „Feno pojď si“ Po čtyřech jsem došla k Pánovi a a jedla mu z ruky zbytky od jeho večeře.

Šlo se spát Pán ukázal na deku a na místo vedle jeho postele, byla jsem šťastná. Když Pán spustil ruku přes pelest, věrně jsem ji olizovala jak se sluší na oddanou fenu.

Nedělní ráno. Pán jen řekl „zabavíš se“ a odešel. Vyleštila jsem dům od sklepa po půdu. Přišlo mne naprosto přirozené uklízel nahá s kovovým obojkem na krku. Dopoledne uteklo jak voda a přišel čas mne odvézt zpět na nádraží. Na rozloučenou jsem dostala facku, spíš takové přátelské plácnutí po tváři. Byl to příslib událostí budoucích. Vyšla jsem na dvůr, sportovní auto pod přístřeškem, mne ani nenapadlo a vůbec nelákalo. Zamířila jsem ke staré dodávce a vlezla si do nákladového prostoru, který sloužil na převoz zvířat. Bylo to mé místo a já na něj byla pyšná. Vnímala jsem to jako výsadu která je mne poskytnuta. Až doma jsem kousek po kousku začínala vnímat změnu co se se mnou stala. Ano, stala jsem zcela novým člověkem, vlastně fenou. Poslední fenou z Pánova zvěřince. Existuji jen pro potěšení pána , jeho psů a prostě všeho co k Pánovi patří.

Druhá část:

Každý den jsem den končila oddaným emailem svému Pánovi. Nedovolila jsem si prosit o další setkání i když jsem celou svou duší toužila. Pouze jsem se vyznávala ze své oddanosti. Odpovědi nedocházely, ani jsem to nečekala, proč ba se někdo zabýval obyčejnou čubkou. Jistě se věnoval svím krasným psům a koním. No a taky dílně, kde jak jsem zjistila vyrábí luxusní pomůcky, pro SM salony po celé EU, i když při úklidu jsem na psacím stole viděla i objednávku na vybavení mučírny z Emirátů. Pochopila jsem že dělá čemu fakt rozumí. Neuměla jsem si představit větší štěstí než být čubkou, právě tohoto Pána.

Přišel víkend a nic žádné pokyny jako bych neexistovala. Trápilo, ale dobře jsem věděla že nezbývá než poslušnost. V pondělí byl na poště balíček v něm tři vakuové pumpičky a stručný pokyn. Na bradavky a frajtra utáhnout na půl a přes noc každý den utažení přidávat ve čtvrtek večer naplno. Ať to máš vytahaný a pořádně rozcitlivělí.

Nemusím říkat, jak jsem na nic nečekala a zkusila si alespoň na chvilku to hned, bolelo to jen trochu. V devět večer jsem pumpičky nasadila dle pokynů. Pohoda trvala jen dočasně kolem jedné v noci jsem se začala docela kroutit, bolest nebyla strašná, ale trvalá, nešlo se přední nikam schovat. Po ráně vždy dříve či později ustoupí, tady nic, pořád ten monotoní tah. Jedno jak jsem si lehla na záda či na bok. Před pod tlakem se člověk prostě neschová neuleví si. Ráno jsem se osvobodila, ale velmi citlivě jsem vše vnímala celý den.

Už jsem se těšila na večer, jak splním pokyn a použiji na sebe ty tři trapiče. Vždyť to bylo znamení, Pán na mne bude mít o víkendu čas.

Konečně sedím ve vlaku a nekonečně se těším. Ke staré dodávce skoro běžím dveře jsou otevřené mé místo pro zvířata na mne čeká. Než se dveře zaklaply a octla jsem se ve tmě viděla jsem na zemi ocelový kruh na krk byl rozevřený a u něho řetěz co Pán používal jako vodítko. Nebylo třeba vysvětlovat, během cesty jsem se svlékla do naha, nahmatala a kruh a přicvakla si ho na krk zámek do sebe lehce zacvakl a rozevřít to již nešlo. Dveře se otevřely a já se octla na známém dvoře, něco bylo jinak, vedle kotců pro psy přibyl ještě jeden, ale mnohem menší spíše jen klec co neměla dřevěnou podlahu ani střechu jako ostatní kotce jen na zemi otep slámy. Pán umí vždy překvapit, ovšem já jeho nikoli nebylo vidět nic žádná emoce že jsem již po příjezdu byla nahá a na řetězu. Zřejmě to již po mém prvním výcviku, ani nemohlo být jinak. To bych si zřejmě nezasloužila být Pánovi fenou.

Pán cukl vodítkem směrem k zemi dopadla jsem na všechny čtyři a vedle pánovi nohy kráčela do stodoly. První zkontroloval moje vytáhlé cecíky i poštěváka. Cvrnknul do bradavek, aby vyzkoušel citlivost. Za krk mne přivázal ke trámu co již znám. „Ruce za záda a ani hnout“. Na kozy mne kolem dokola nasazoval skřipce, pak i na kundu na pysky, všude kde se dalo. Ještě na citlivou kůži na boku a pak mne nechal samu. Asi nemusím říkat kde to bylo nejvíce cítit. Držela jsem ruce za za zády a ani se nepohnula. Sice jsem zatím nevěděla, že celá stodola je pod monitorována. Ovšem poslušnost se mne již zakotvila v mozku jako zákon číslo jedna. Pán se vrátil sundal jeden skřipec, do místa se s bolestí vracela krev. Vtom mne skřipec přistál na to samé místo, to jsem nečekala vyjekla jsem bolestí. Takto pokračoval někdy sundal a nandal a sundal ten samej skřipec několikrát po sobě. Konečně je začal odebírat na těle jsem již měla jen tři, těm se teď začal Pán věnovat Postupně je sundal a do nej nej bolesti při cvakl zpět. Bradavky a frajtra jsem měla v jednom ohni kroutila jsem se jak červ, ovšem ruce jsem držela za zády. Přitom jsem se usmívala, nejsem blázen, ale můj pán se smál, když mne týral a já byla šťastná za jeho potěšení.

„Tak konec zábavy, přijde přivítací výprask“.

Dovedl mne ke kříži, který ležel vodorovně asi ve výšce stolu. Pevně mne uvázal a do vzduchu švihl rákoskou, ten zvuk zněl zlověstně. „Počítat, vždy do devíti a děkovat“. Strašná rána dopadla na stehno, když se mne podařilo popadnou dech. Vyrazila jsem ze sebe „jedna, děkuji Pane“. Po deváté raně se zaměřil na druhé stehno, opět jsem počítala od jedné do devíti. Pak se vrátil a do rozsekaného stehna, které mezi tím opuchlo, přistálo dalších devět ran. Stopy po bičování již skoro zmizely, ale to to se bude hojit o moc déle. Mezi ranami si dával načas počkal až se do masa vrátí cit. Dostala jsem druhou devítku do obou stehen. Na počítání a děkování nebylo vědomích sil, vždy za mne předepsaná slova zaúpěl jakýsi robot ve mne. Nebo snad moje podvědomí, které vědělo že musí plnit příkaz, sama nevím.

Zůstala jsem sama přivázaná ke kříži a bylo to pro mne dobře, stejně bych se jen zhroutila na betonovou podlahu, kterou již tak dobře znám. Asi jsem usnula nebo spíše omdlela, když mne pán odvázal byl již večer. Opatrně jsem se dotkla stehen byla opuchlá a zadní strana jak deformovaná valcha. Pán mne odvedl do mého nového kotce, vlastně jen klece. Na kotec s výběhem s ochranou před deštěm a sluncem, měli nárok Pánovi psy. Nikoli jeho čubka. Pán zavřel klec, kde jsem musela být skrčená. Pak opět klidným hlasem řekl „odpočívat ráno máš práci“.

Neměla jsem sílu přemýšlet co mne čeká, schoulila jsem se do klubíčka a vypnula mozek.

Ráno přišlo neuvěřitelně rychle, měla jsem pocit že jsem na okamžik zavřela oči a už Pán krmil psy, dostala jsem s nimi. Do mé klece hodil neuvěřitelného uměláka , byl jako šiška salámu.

„Za půl hodiny budeš mít kundu roztaženou jak vrata“. Bolelo to jak kráva, ale poctivě jsem tu kládu do sebe rvala. Pak jsem sním vrtěla, abych se co nejvíce roztáhla. Nepřemýšlela jsem proč, jediné co mne zajímalo bylo splnit každé Pánovo přání.

Pán otevřel klec a vedl mne do stáje, tam jsem byla prvně. Vešli jsme do stání ke krásnému koni. Byl vysoký po celém těla se pod lesklou srstí rýsovaly svaly. Pán při pohledu na koně vypadal nadšeně i pyšně. „Je to nejlepší a nejdražší plemenný hřebec, dokonalý rodokmen“. „Ještě je mladý, ale již za čtvrt roku dosáhne věku pro zapsání do plemenné knihy“. „Pak dostane ty nejlepší klisny, tedy pokud na to majitel bude mít“.

Myslela jsem že se Pán chce jen tak pochlubit, ovšem pokračoval. „Je čas aby se začal připravovat na svůj hlavní životní úděl“. „Tak nečum a ať má to pero připravené.“

Opatrně jsem po kolenou vlezla pod koňské břicho. Jednou rukou jsem začala laskat koule, druhou ten klacek. Hřebec trochu zneklidněl, začal frkat. Já však cítila, viděla jak mu to dělá dobře.

„Zapoj tlamu a saj ho“. Bylo to zvláštní, když Pán prvně na mne pustil dogu, cítila jsem ponížení jako nikdy v životě. Teď jsem pouze ráda plnila rozkazy. Jedinou emocí bylo Pánovi maximálně vyhovět. To bylo jediné, co mne zajímalo, co mne uspokojovalo. Moje výchova se nesporně dařila.

Ten vercajk hřebce jsem laskala hladila olizovala jak nejlépe jsem dovedla, co šlo jsem žalud jsem vzala do tlamy a a sála jsem co to šlo a to péro rostlo. Hřebec již fakt zneklidněl Pán mu uvázal ohlávku k bednění jeho výběhu jinak by byl již na zadních. „Tak se nastav“. Otočila jsem se okolo hrudi měl řemen dole s madly. Chytla jsem se a co nejvíce prohnula, aby moje kunda byla k dispozici. Jednu ruka jsem prostrčila mezi nohama, ani to nebylo potřeba půl krok zpět a již do mne pronikal. Byl to fakt puberťák, pár chvil vzájemných přírazů a už mne plnil horkým semenem. Pán mne vytáhl a hned zvedl za nohy, pak mne kundu sevřel skřipcem od zadku až po břicho. Dovedl mne nad koryto a řekl“ tak to vypusť“. Sundala jsem skřipec a semeno vyteklo do koryta. Nechápala jsem jak se o do mne mohlo vejít, asi jsem fakt měla díru extrémně roztaženou. Popravdě mne neskutečně bolela.

Pán nad spermatem spokojeně pokyvoval. "Dobrá investice, když to dal, s čubkou jako jsi ty, jistě bez problémů oplodní každou ušlechtilou klisnu". Pán se podíval na mne. "To to semeno je nejdražší a nejhodnotnější co jsi kdy spatřila". "Prohlídni si to z blízka" jak jsem se sklonila, Pán mne dal se smíchem nohu mezi lopatky.

Nedovolil mne se zvednout dokud jsem vše nespolykala a koryto do čista nevylízala. Po čtyřech mne na řetězu vyvedl na dvůr. Pán vypustil psy a začal s jejich výcvikem. Jistě neznali ránu ani špetku bolesti, znali jen pochvalu a odměnu za splněný úkol. Pán se na mne podíval a ukázal na koště a lopatu, víc nebylo třeba. Okamžitě jsem začala uklízet kotce. Když bylo hotovo a psy se vrátili do čistých kotců. Byla jsem hotová více jak po nejnáročnější dni a zatím bylo ještě dopoledne. Toužila jsem po své kleci kde se mohu stočit do klubíčka odpočívat.

Pán měl jiné plány směla jsem se najíst lidského jídla sice z misky na zemi, ale čerství chléb a kousky masa se zeleninou, byla moje odměna. Odvedl mne do domu v místnosti kde mne uvázal za háky ruce ke stropu , jsem stála proti průhlednému zrcadlu a koukala na prostornou postel ve vedlejší krásné místnosti. Bylo to jak v televizní detektivce, kdy vždy poldové koukají do výslechové místnosti. Asi za hodinu dorazili dvě mladičké dívky, fakt hezké. Mluvily s východním přízvukem, vysvlékly Pána i sebe a já musela pozorovat jak se s Pánem neskutečně dlouho milují.

Nakonec je poslal pryč, přišel mne odvázat a vedl ke stáji. Jímala mne hrůza! Ovšem Pán osedlal dva koně a na menšího podsaditého mě vysadil. Nikdy jsem na koni nejela, asi to bylo vidět, protože se jednou rukou ujal ohlávky mého koně a vyjeli jsme krokem ze dvora. Jen jsem se držela hřívy a hlavně hlídala abych se koně dotýkala jen vnitřní stranou stehen. Dosednout za zadní stranu asi bych se katapultovala. Zastavili jsme u rybníka zřejmě na Pánových pozemcích. Vyndala jsem osušky ze sedlových brašen a bylo mne dovoleno se s Pánem vykoupat. Bože jaké mne postihlo štěstí když jsem ho směla umývat, byla jsem důkladná nesmí na něm zůstat nic po těch děvkách. Na břehu jsem mu vmasírovala krém do každého kousku kůže. Vše to bylo více než jsem si dovolila snít.

Cesta zpět probíhala jinak. Šla jsem pěšky ruce svázané za zády, za krk přivázaná k pánově sedlu, hlavu u jeho nohou. Byl to úžasný uragán emocí. Pán mne pár chvil pozvedl a vrátil na mé místo. Díky tou jsem si následně užívala svého čubčího osudu, plným srdcem. Věděla jsem, vracím se do své klece, na již výkaly znečištěnou slámu. Moje klec se neuklízí pravidelně, jako psí kotce a stání pro koně. Proč taky? Jsem přece pouze fena. Ale jsem šťastná fena. Děkuji osudu, moje čubčí duše našla naplnění.

Má prvotina budu rád za názory.nornik456@seznam.cz

Děkuji Pepa Dom