Erotické povídky

V armádě

Terezu Nykodémovou vždy lákalo být vojandou, a tak se před půl rokem přihlásila do armády. Už na základce začala chodit do kroužku sebeobrany a aerobiku. Tím získala pěknou postavu, hbitost a také nějaké ty svaly. Po přijetí do armády prodělala tříměsíční základní výcvik bez problémů a pro její dobrou fyzičku a výborné výsledky byla zařazena do roty průzkumníků. Většinou muži, ale byla tam i s osmi dalšími děvčaty. Měly samostatnou ložnici, svou umývárnu i záchody.

Tereza byla zatím volná, sice měla za sebou jeden krátký vztah, ale to už je dávno. Trvalo to krátce, její kluk neunesl, že se s ním milovala jen za tmy nebo pod dekou. Nikdy ji neviděl nahou. Její přehnaná stydlivost ho odradila.

Tady mezi průzkumníky Tereza excelovala. Dovedla se v terénu opravdu perfektně maskovat a její plížení v „nepřátelském“ území nemělo chybu. Byla na sebe tvrdá, její houževnatost a fyzické předpoklady, umění použít jakékoliv zbraně ke své obraně a využití všech možných chvatů ke zneškodnění protivníka ji předurčovalo k dalšímu postupu.

Dnes za ní přišel major Dohnal s nabídkou. Pokud má zájem, mohla by se dostat do speciální jednotky. Ihned a bez přemýšlení, na nabídku přikývla. Odpověděl, že to ale nebude jen tak, musejí si ji nejdříve vyzkoušet, co všechno vydrží a rozhodně to nebude procházka růžovým sadem. Mimo fyzické zdatnosti, musí také projít zkouškou, do jaké míry je schopná a odolná, při případném zajetí nepřítelem, udržet vojenská tajemství. Terka se nebála, vždyť dokázala vydržet velké fyzické zatížení i bolest. Už v kroužku sebeobrany nebylo o bolestivé pády nouze a často schytávala i hodně bolestivé rány. No a ve vojenském výcviku to bylo podobné. Major jí podal papír, na kterém byly uvedeny různé fiktivní údaje, jako je umístění posádky, jména velitelů, počet vojáků, jejich vybavení a další a další. „Tohle se naučíte nazpaměť, máte na to dva dny. Ale nic z toho nesmíte nikomu sdělit. Máte dva dna volna, pak mi papír vrátíte a já si vás vyzkouším“.

Po dvou dnech si ji major Dohnal nechal zavolat. Když se dostavila do jeho kanceláře, nabídl jí židli u stolu. „Vojíne Nykodémová, vraťte mi ten papír a pak tady sepište vše, co si z něho pamatujete“ a přistrčil k ní poznámkový blok. Snažila se, ale bylo jí jasné, že si asi úplně na vše nevzpomene. Když skončila, zkontroloval major její výtvor. Chyběly tam nějaké údaje, a tak se dalšími dotazy dostával k tomu, co ještě zůstalo skryto mezi jejími mozkovými závity. Nakonec byl spokojený. Dostal z ní téměř všechny údaje. „Dobrá, v tomhle jste obstála. Zítra nastupujete na zkoušku u speciální skupiny. Tam si vyzkouší vaši odolnost. V nějakém okamžiku, který nebudete čekat, vás někdo zajme a budou vás vyslýchat. Bude to opravdu jako ve skutečnosti. Váš budoucí osud bude záviset na tom, jak dlouho budete schopná vydržet a neprozradit nic z toho, co jste se právě naučila. Každý ale jednou promluví, jde jen o to, jak dlouho a do jaké míry budete schopná odolávat. Podle vaší vytrvalosti se rozhodne, zda ve skupině zůstanete, nebo se vrátíte zpět. Ve vlastním zájmu tedy nezapomeňte nic z toho, co jste se právě naučila. Budete to potřebovat“. Přikývla. „Odchod!“ zavelel.

Hned ráno po snídani si vše sbalila a hlásila se v malé budově na konci vojenského areálu, v sídle speciální jednotky. Tato malá jednotka do dnešního dne čítala devět osob, Terka měla být desátá. Dozorčí ji uvedl do ložnice mužstva. Deset skřínek, deset postelí, ve dvou řadách. Mezi každou asi metrová mezera. Jedna skřínka a jedna postel volná. Ještě ji ukázal, kde je umývárna a záchody a zanechal ji svému osudu. Zaplnila volnou skřínku svými věcmi a zůstala v maskáčové uniformě. Na skřínku a na postel zavěsila svou jmenovku a obhlédla i jmenovky na ostatních. Myslela si, že ložnice je jen dívčí, ale podle jmenovek zjistila, že na osmi jmenovkách je mužské jméno a mimo jejího, jen na jedné je ženské jméno, Vlasta. To ji zarazilo, to jako bude spát společně s muži? Z každé strany měla za souseda muže. Vlastina postel byla až uprostřed druhé řady. Jak to asi bude probíhat? Vydala se na obhlídku toalet. Nepříjemné zjištění, umývárna byla společná, vybavená po jedné straně umyvadly, nad každým bylo zrcadlo, to bylo jediné, co Terka uvítala. Přímo naproti podél protější zdi byly čtyři sprchové boxy. Od sebe byly oddělené jen poloprůhlednou stěnou z mačkaného skla. Přední strana zakrytá shrnovacím igelitovým závěsem bílé barvy, který končil asi dvacet centimetrů nad zemí. Tohle vše Terku trochu vyděsilo, přece skrz závěs musí být docela jistě vidět silueta sprchující se osoby a skrz poloprůhlednou stěnu, toho musí být vidět ze sousední sprchy ještě víc.

Z umývárny vedly další dveře na záchody, tak pokračovala dál. Záchody jsou také společné, na jedné straně zdi jsou pisoáry a naproti nim kabinky s dveřmi, ze spodu uříznuté asi dvacet centimetrů od podlahy, aby bylo vidět, že tam někdo je. Horní strana dveří je také uříznutá ve výšce těsně nad hlavou sedící osoby. Stojící osobě kouká nad zbytkem dveří celá hlava i s krkem až po prsa. Ještě že se daly dveře alespoň zevnitř zajistit háčkem. Oddechla si při zjištění, že toaletní papír byl v každé kabince v dostatečném množství, a dokonce vedle každé mísy byla i štětka na čištění a v rohu za mísou malý nerezový odpadkový koš. Jak zjistila pohledem sloužil k odhazování použitých papírků od žvýkaček, papírových kapesníčků, nedopalků cigaret a jak bylo patrno podle jednoho lehce zakrváceného tampónu i k odložení použitých ženských hygienických potřeb. To asi bude té druhé z pokoje. Moc se to Terce nelíbilo, aby každý hned věděl, když by měla své dny. Ze zamyšlení jí vytrhnul hluk přicházejících osob. Vrátila se tedy do ložnice. Tam už se pohybovalo několik upocených postav, právě se všichni vrátili z tří kilometrového běhu. Nikdo si jí nevšímal. Jen Vlasta k ní na moment přistoupila „Ty seš ta nová, že, já jsem Vlasta“. „Terka“ odpověděla Tereza. Vlasta přetáhla přes hlavu propocené vojenské tričko a jen v maskáčových kalhotách a zelené sportovní podprsence přehodila přes rameno ručník a zamířila do umývárny. Terka se pomalu šourala za ní. V umývárně už bylo několik mužů, dva svlečení do půl těla si v umyvadle umývali obličej a hruď, dva další stáli nazí ve sprše, zády k ostatním a ani si za sebou nezatáhli závěs. Terka je přejela pohledem a trochu zčervenala. Raději rychle odvrátila zrak od jejich svalnatých postav a nahých zadnic. Vlasta si zavěsila na věšák vedle zrcadla nad umyvadlem ručník a přetáhla přes hlavu svou sportovní podprsenku a přidala ji na háček vedle ručníku. Ohnula se nad umyvadlo, až se její prsy zhouply dolů a nabírajíc dlaněmi vodu, umývala si obličej, krk, propocené podpaží a hruď. Vůbec jí nevadili muži okolo a ani oni se nad tím nijak nepozastavovali. Tohle bych nezvládla, pomyslela si Terka a přemýšlela, jak to bude dělat se svou hygienou. Uvědomila si, že potřebuje na malou. Zamířila na záchod. Snažila se nepohlédnout na dva muže močící do pisoáru a lehce červená v obličeji přešla za jejich zády do nejbližší kabinky. Zavřela za sebou dveře a než usedla na mísu, aniž by to chtěla, měla přímo před očima oba močící muže. Rychle usedla, aby neměla ten pohled před očima. Pramínek její moči se rozezvonil o hladinu vody v míse. Oba muži to museli slyšet. Nereagovali, ale Terce bylo trapno. Odešli a ona s úlevou použila ústřižek toaletního papíru na utření a spláchla. Vrátila se na pokoj. Tam se pohybovali ostatní v různém stádiu polosvlečenosti, někdo jen v trenýrkách, jiný v maskáčových kalhotách do půl těla svlečený. Mezi nimi i Vlasta jen v maskáčových kalhotách a opět v zelené sportovní podprsence. Terka byla vlastně jediná, kdo tam stál v celém maskáčovém oblečení. Z chodby se ozvalo „Příprava na školení“. A všichni okolo ní se začali oblékat. A za dalších deset minut se znovu ozvalo „Nástup na školení mužstva“. To už byli všichni oblečení a chodbou se odebírali do učebny na konci chodby. Terka se přidala. V učebně počkala, až se všichni usadí a pak si vybrala jedno volné místo vzadu. Objevil se major Dohnal ještě s jedním praporčíkem. Jen pokynul rukou, ať se nikdo nezvedá k pozdravu. „Představím vám novou adeptku do vaší skupiny, Tereza Nykodémová. Za její vynikající výsledky jí bylo nabídnuto vstoupit do vaší skupiny. Zatím ještě není právoplatnou členkou. Čeká ji ještě mimo jiné, zkouška odolnosti, tak jak jste ji podstoupili vy všichni. A podle výsledku bude buď zařazena do vaší skupiny, nebo se vrátí zpět do svého útvaru“. Všichni se na Terku otočili a teprve teď si ji prohlíželi. Trochu zrudla, tolik zkoumavých očí. Major Dohnal se obrátil k praporčíkovi „Můžete pokračovat“ a odešel. Školení začalo, bezpečnostní předpisy při práci s trhavinami a výbušninami, jejich použití a podobně. Následoval oběd a pak na cvičák. Plížení a plazení pod ostnatým drátem, překonávání překážek a dalších nástrah v rychlém sledu za sebou a stále dokola až do šestnácté hodiny. Všichni byli unavení a pokrytí prachem a potem. Konečně konec a pro zbytek dne osobní volno.

Vrátili se na ubikaci. Většina mužů hned po svléknutí maskáčů zamířila pod sprchy, zbytek k umyvadlům. Terka si všimla, že i Vlasta shodila ze sebe uniformu a jen v zelených sportovních trenýrkách a sportovní podprsence vylovila ze své skřínky ručník a také zamířila ke sprchám. Otevřenými dveřmi pak ještě zahlédla, jak se Vlasta postavila za jednoho sprchujícího, který se neobtěžoval za sebou zatáhnout závěs, a čekala, až on odtud vypadne. Konečně dokončil očistu, vykročil ze sprchy, a aniž by se nějak zakrýval, rukou pokynul Vlastě, že může dovnitř. Pak teprve ovinul okolo beder ručník a zamířil do ložnice. Na přítomnou Terku nebral ohled, u svého kavalce odložil ručník a sehnul se ke své skřínce pro čisté trenýrky. V rozkroku pod zadkem se mu zahoupal šourek. Terka raději stočila zrak zpět do umyvárny. Vlasta sice za sebou zatáhla závěs, ale skrz něj bylo vidět její siluetu a všechny pohyby, které dělala. To, jak si svléká podprsenku a trenýrky, které pak hodila na podlahu sprchy. Po svém osprchování pak ještě přemáchla své spodní oblečení. Pak se závěs poodhrnul, vykoukla hlava s ramenem a nataženou paží, která uchopila na věšáku před závěsem pověšený ručník. Na okamžik se dal zahlédnout i její levý prs. Pak bylo vidět znovu jen její obrysy, jak se utírá. Závěs se rozhrnul a ven vyšla Vlasta zabalená jen v ručníku a v ruce své přeprané spodní prádlo. Vrátila se do ložnice, před svou skřínku. Na její zadní straně, na závěsné madlo, zavěsila přemáchnuté spodní prádlo, pak zády k ostatním odložila i ručník. A aniž by se styděla za svou nahotu, natáhla si čisté kalhotky a tričko, vše opět v zelené vojenské barvě, a mokrý ručník rozvěsila na pelesti svého kavalce. Tak tohle bych nedokázala, převlékat se před ostatními muži, pomyslela si Terka a znovu přemýšlela, jak to udělat se svou osobní hygienou. Přece se nepůjde sprchovat před ostatními jako ta Vlasta. Zula si boty a vklouzla do svých pantoflí. Svlékla maskáčovou bundu, ale raději zůstala v maskáčových kalhotách a v zeleném tričku, pod kterým ještě měla sportovní podprsenku. Vytáhla ze své skřínky čisté kalhotky a žínku s ručníkem. V umyvárně si opláchla obličej a krk, namočila žínku a na záchodě se zavřela hned v první kabince. Tam si sundala tričko a mokrou žínkou si vytřela podpaží a pak trochu poodtáhla sportovní podprsenku vepředu a otřela se žínkou i mezi prsy. Znovu si na sebe natáhla tričko. Pohledem se přesvědčila, že u pisoárů nestojí žádný muž, rychle si svlékla kalhoty a propocené kalhotky, vklouzla do čistých, které si nechala nad koleny a mokrou žínkou si alespoň trochu omyla rozkrok a vzadu mezi půlkami. Rychle si vytáhla kalhotky nahoru a natáhla si maskáčové kalhoty. Sláva, nikdo sem v tu dobu nepřišel, prozatím to musí stačit a až bude večer a klid a nebude nikdo v umývárně, tak se jí snad povede se i vysprchovat. Ještě si v umývárně přeprala použité kalhotky a vrátila se na pokoj.

Byl téměř prázdný, někteří ještě dokončoval hygienu nebo holení v umývárně, ostatní byli ve společenské místnosti a sledovali v televizi fotbal. Jen jeden muž ležel na svém kavalci a četl si knížku. Tak jako Vlasta, zavěsila mokré kalhotky na zadní stranu skřínky. Do večeře zbývala ještě hodina. Co teď? Z dlouhé chvíle si alespoň úhledně srovnala své věci ve skřínce. Konečně se ozvalo „Příprava na večeři“ a po dalších deseti minutách i „Nástup na večeři“. Jídelna byla vzdálená asi šedesát metrů a na večeře se chodilo ve volném oblečení. Někdo v tričku, jiný v košili. To jen na snídani a oběd se chodilo v předepsané uniformě. Po večeři se znovu většina osazenstva pokoje přemístila do společenské místnosti k televizi. Na pokoji zůstal opět ten samý člověk, co předtím a znovu se začetl do své knížky. Terka rychle nahlédla do společenské místnosti, aby zjistila, kolik času zbývá do konce fotbalového utkání. Zbývalo 12 minut. Tak honem boty a ponožky dolů, ručník, šampón a tepláky do ruky a rychle do sprchy. Vybrala si až tu poslední. Maskáčové kalhoty přehodila přes bílý závěs, ručník a tepláky přes poloprůhlednou stěnu k sousední sprše. Zatáhla za sebou závěs a rychle ze sebe stáhla kalhotky, tričko i sportovní podprsenku a přidala je k maskáčům. Otočila kohoutky a ani nečekala, až odteče studená voda a začne téct teplá, ale hned si namočila vlasy a pak celé tělo. Rychle šampón, do vlasů, rozetřít po těle, po nohách, zajet namydlenou rukou do roznoží, trochu roztáhnout závojíčky, projet mezi nimi, a nakonec i mezi půlkami zadečku. Teď ještě proprat rukou šampón ve vlasech a všechno opláchnout. Zastavila vodu, a co nejrychleji se utírala. Pak honem natáhnout na sebe kalhotky, pak podprsenku, tričko, a nakonec i tepláky. Právě včas, fotbal skončil a část diváků se od televize vracela, někdo na pokoj, někdo do umyvárny, nebo okolo sprch na WC. Vrátila se na pokoj. Ručník zavěsila na pelest kavalce a maskáčové kalhoty složila na skřínku. Teď přemýšlela, co dělat do večerky. Nikdo se s ní zatím nebavil a sama nechtěla někoho oslovovat. Zamířila tedy raději do společenské místnosti. Vlasta tam hrála s jedním mužem ping pong, v rohu tři maníci mastili karty a další dva znuděně poslouchali zprávy. Sedla si před televizi a z dlouhé chvíle, napůl ucha poslouchala zprávy. Přitom přemýšlela, v čem by bylo nejlepší spát, když z obou stran okolo ní mají kavalce muži. Bylo po deváté a pár mužů už také ulehlo, nebylo divu, vždyť všichni dostali za celý den dost zabrat.

V místnosti bylo docela teplo, a tak Terka nechtěla spát nějak nabalená, ale na druhou stranu se jí nechtělo spát jen v kalhotkách a ve sportovní podprsence. Sice zelené vojenské kalhotky jsou ze silnějšího materiálu než běžné dámské kalhotky a navíc neprosvítají, takže nehrozilo, že by ukazovala víc, než by sama chtěla. Ale lepší by bylo mít na sobě něco volnějšího. Nakonec se rozhodla, vezme si na spaní dámské vojenské trenýrky a zelené vojenské tričko. Trenýrky mají oproti kalhotkám trochu volnější nohavičky, a tak to bude v rozkroku alespoň trochu luftovat, a navíc nekopírují tolik tvar její buchtičky. A v tričku alespoň nebude zbytečně odhalovat další část svého těla, a navíc je volnější než sportovní podprsenka. Vytáhla ze skřínky trenýrky a zamířila na WC. Počkala, až nebude nikdo u pisoárů a vklouzla do kabinky. Rychle stáhla tepláky a kalhotky, které nahradila trenýrkami a znovu si natáhla tepláky. Sundala si tričko a podprsenku a tričko si znovu natáhla zpět. Vrátila se zpátky, kalhotky a podprsenku uložila do skřínky. Usedla na kavalec, rozhlédla se, zda ji někdo nepozoruje, stáhla si tepláky a vklouzla pod deku. Kupodivu zanedlouho usnula.

„Budíček!!“ probralo ji ze spánku. Posadila se na kavalci a sáhla na skřínku pro maskáčové kalhoty a rychle si je natáhla. Do ruky kalhotky a podprsenku, a spěchala, aby byla co nejdříve na WC, než se tam nahrnou ostatní. Potřebovala čůrat, ale převléknutí bylo důležitější. V kabince rychle vyměnila trenýrky za kalhotky a znovu na sebe natáhla maskáče. Pak tričko dolů, navléknout na sebe podprsenku a znovu tričko. Rozhlédla se, právě k pisoárům dorazili dva muži jen v trenýrkách. Všimla si jejich vpředu vyboulených trenýrek. Hmm, ranní erekce, pomyslela si a trochu zčervenala ve tváři. Raději se skrčila, aby ji nezahlédli, stáhla kalhoty s kalhotkami pod zadek a konečně vykonala potřebu, malou i velkou, byla tak navyklá, pěkně hned po ránu. Počkala až oba muži odejdou a vyrazila nazpět. Ve dveřích se potkala s Vlastou a dvěma dalšími muži. U nich naštěstí žádnou ranní erekci nezaznamenala. Zpátky na pokoj. Vylovila ze skřínky zubní pastu, kartáček, hřeben a ručník a zpět do umývárny. Teď se cítila dobře.

O půl hodiny později zazněl nástup na snídani, pak snídaně a po další půlhodině nástup na cvičiště. Sluníčko už začínalo pálit, dnes bude velké horko. Objevil se nějaký podporučík. Terka si všimla jeho jmenovky na uniformě, podporučík Tomáš Vinter. Ten dnes povede výcvik.

Dnes to bude opět o překonávání překážek na čas beze zbraní. Více jak jeden a půl kilometru dlouhý okruh. Přeběhnout co nejrychleji určitý úsek, zalehnout a proplazit se dalším úsekem pod ostnatými dráty, překonat jeden a půl metru vysokou dřevěnou stěnu, vyšplhat po provaze do výše pěti metrů, přeručkovat po laně nataženém nad vodním příkopem, po provazovém žebříku dolů a znovu se proplazit dalším úsekem pod ostnatým drátem a doběhnout zbytek trasy zpět na start. A to vše na čas.

Postupně vyběhli, jeden po druhém, v deseti minutových intervalech za sebou. Terka přišla na řadu jako poslední. Bylo to náročné. Když doběhla i ona, měli první kolo za sebou. Zpocení a udýchaní. Ale podporučík nebyl s jejich časy spokojený. Se stopkami v ruce, je poslal do druhého kola. Slunce už docela dost pálilo. Ale Terka se snažila, co mohla. Potůčky potu jí stékaly po obličeji, žlábkem mezi prsy a po zádech až mezi půlky. Konečně cílová rovinka. Terka doběhla a vysíleně se opřela o strom a jako i před ní ostatní, teď těžce oddychovala. Sucho v ústech, žízeň. Chtělo by to alespoň trochu vody. „Vojín Nykodémová, jako nováček, si to ještě jednou zopakuje“ zvedl oči od stopek podporučík. To snad není možné, pomyslela si, nenechal mne ani chvilku vydechnout. Blížilo se poledne a horko bylo stále větší. Zatnula zuby a vyrazila. Už po překonání prvního úseku během a následným plazením pod ostnatým drátem, cítila, jak se jí po celém těle lepí oděv na tělo. Blesklo jí hlavou, jak by bylo příjemné teď vlézt pod sprchu. Když překonala dřevěnou stěnu a pak ručkovala po laně, dělaly se jí už před očima mžitky. Uvědomila si, že tento čas nebude lepší, spíš naopak, únava už byla znát. Za vodním příkopem slézala po provazovém žebříku už téměř s posledních sil. Sucho v ústech a okoralé rty. Ještě zbývá se proplazit pod ostnatým drátem a doběhnout ten zbytek do cíle. Když se konečně proplazila úsekem s ostnatým drátem a chtěla se zvednout, najednou na ni skočili dva muži v kuklách. Ani se nezmohla na nějaký odpor. Nalehli na ni, nemohla se ani pohnout. Jeden jí rukou zacpal ústa, zatímco druhý ji bleskurychle zkroutil ruce a spoutal jí je hrubým provazem za zády. Dalším provazem jí stáhli k sobě kotníky. Pusu jí přelepili lepící páskou a na hlavu jí nasadili černý pytel. Byla zadýchaná a teď se jí zalepením úst a přetažením pytle z husté a silné tkaniny ještě víc ztížilo dýchání. Jeden z mužů ji prohledával, prohmatal ji po celém těle a projel jí všechny kapsy. „Nic, dobrý“ pronesl k druhému. Uslyšela přijíždějící auto. Uchopili ji za nohy a za ramena a vhodili ji do zadní části nějaké dodávky. Auto se rozjelo. Zůstala ležet na podlaze a snažila se moc nehýbat, aby spotřebovávala co nejmenší množství vzduchu, který se jí už teď nedostával v dostatečném množství. Bylo to tak náročné, že se potila ještě víc. Cítila, že téměř všechno je na ní úplně vlhké a přilepené na tělo. Auto zastavilo. Zaslechla otevírání nějakých plechových dveří. Čtvero silných rukou ji vytáhlo z vozu. Byli to opět ti dva muži a stejným způsobem, jak ji hodili do auta, ji teď jako balík hodili na zem a strhli jí z hlavy černý pytel. Bouchnutí plechových dveří, zvuk otáčení klíče a byli pryč. Rozhlédla se. Ležela téměř ve tmě, na hliněné podlaze, zavřená v malé plechové boudě bez oken. Jen někde okolo dveří, malými škvírami prosvítalo sluneční světlo. Plechové stěny i střecha byly rozpálené od slunce, a tak tu bylo hrozné horko a těžký vzduch. Stále měla zalepená ústa lepící páskou, a samotným nosem se jí těžko dýchalo. Svázané nohy a ruce za zády jí umožňovaly jen ležet na břiše, nebo na boku.

Teoreticky by se mohla i posadit, ale na to by spotřebovala další množství nedostatkového vzduchu, a tak se o to raději nepokoušela. Tohle asi bude ta zkouška odolnosti, o které mluvil major Dohnal. Musím to vydržet, pomyslela si. Neměla ponětí o tom, jak dlouho tady už leží, ale určitě to bylo několik hodin. Pak uslyšela kroky, otáčení klíče v zámku a pak se dveře otevřely. Dovnitř vešli opět dva zakuklenci. Znovu ji navlékli na hlavu černý pytel, rozvázali jí nohy a postavili. Pak ji bolestivými šťouchanci a smýkáním postrkovali do nějaké budovy a pak do nějaké místnosti. Někdo jí sundal z hlavy pytel. Rozhlédla se. Vykachlíkovaná místnost. Podivný stojan, stůl s nějakými elektrickými rozvody a kabely se svorkami, umyvadlo, lékařské lehátko s omyvatelným povlakem, několik židlí, psací stůl s lampou. Devět zakuklených postav. Jedna jediná bez kukly, podporučík Vinter, sedící v rohu místnosti. Všimla si, že jedna postava ze zakuklenců má prsa. Je to žena. Terka pochopila, všechno to jsou její spolubydlící, včetně Vlasty. Jeden z nich ji popostrčil blíž před stůl a zatlačením do jejího ramene ji přinutil usednout na židli. Ruce spoutané za zády jí zůstaly za opěradlem židle. Jedním prudkým pohybem jí strhnul z úst lepící pásku. Prudce nasávala vzduch a doplňovala v plících kyslíkový deficit. Další ze zakuklenců označený na rukávu červenou páskou, usedl za psací stůl a namířil jí na obličej lampu. Z lampy vycházelo nejen oslňující světlo, ale i sálající teplo ze silné žárovky, které ji donutilo přivřít oči a odvrátit hlavu. Nečekaná rána do hlavy tlustým telefonním seznamem, s ní otřásla „Dopředu se dívej“ zaznělo jí za zády. Došlo jí to, to bude ta zkouška, zda promluví a prozradí údaje, které dostala od majora Dohnala a které se musela naučit.

„Řekni nám jména svých velitelů, jejich hodnosti, počet vašich vojáků, a jaká je výzbroj a účel vaší jednotky“ zaznělo od zakuklence s páskou na rukávu, sedícího před ní za stolem. Pochopila, že ten to tady vede. Mlčela. Další nečekaná rána do hlavy seznamem. Kdyby neměla ruce spoutané za opěradlem, tak by teď ležela na zemi. „Mluv, nebo uvidíš“ pohrozil znovu muž za stolem. Sevřela rty a neodpověděla. Facka z jedné strany a hned z druhé. Obě tváře jí teď hořely. „Jména a hodnosti velitelů“ znovu zazněla otázka. „Nevím“ odpověděla se sevřenými rty. „Však ty si vzpomeneš“ odpověděl jí ten vzadu a chytnul jí za vlasy a zvrátil jí hlavu dozadu. Druhou rukou jí sevřel krk pod bradou a stiskl. Nemohla dýchat. Když už si myslela, že omdlí, pustil ji. „Tak povídej“. Opět cítila, jak jí po celém těle tečou potůčky potu. Všimla si, že všichni ostatní mimo podporučíka, ji ze všech stran obestoupili. „Tak bude to!?“ znovu promluvil ten za stolem. Zavrtěla hlavou. Muž za ní ji znovu za vlasy zvrátil hlavu dozadu a stiskl její hrdlo. Prsa se jí vypnula dopředu v marné snaze se nadýchnout. Když už opět začala ztrácet vědomí, pustil ji. Zalapala po vzduchu. „Mluv!“ Nereagovala a v duchu se pomalu připravovala na další omezení vzduchu. Najednou ucítila, jak jí někdo vzadu sundal pouta. Nějaké ruce jí pomohly vstát. Vzdorovitě dál stála a nehýbala se. Náhle jí někdo bolestivě zkroutil ruce za zády, až se prohnula v zádech dozadu a tahem za vlasy jí zvrátil hlavu dozadu. Hruď se jí vypnula dopředu. Další facka. Ruce někoho jiného jí rozepnuly maskáčovou blůzu a prudkým pohybem ji strhly z ramen dozadu až k předloktí. Muž za ní pustil její zápěstí a strhnul jí blůzu úplně. Zůstala stát v zeleném vojenském tričku, kanadách a maskáčových kalhotách. Na tričku byly velké mokré fleky od potu v podpaží, na hrudi až k pasu a téměř po celých zádech široký vlhký pruh. „Kanady a kalhoty dolů“ zazněl příkaz. Nepohnula se. „Sundáš si to sama, nebo ti máme pomoct?“ zazněla otázka. Nestála o další facku, a tak se sehnula a sundala si boty. S kalhotama zaváhala, nechtělo se jí stát před všemi jen v kalhotkách, na kterých jistě budou také vlhké skvrny od potu. Muž vedle ní se pohnul a napřáhl ruku k další ráně. Rychle si rozepnula pásek a už pomaleji i těch pár knoflíků. Ještě trochu zaváhala, ale pak stáhla kalhoty pod zadek, shrbila se, jednou rukou si zastínila vlhkou skvrnu v rozkroku a pomocí druhé ruky z kalhot postupně vytáhla nohy. Přidala druhou ruku k té první a překříženými dlaněmi si zakrývala přední část kalhotek. Jeden z mužů se sehnul pro její boty a kalhoty a odložil je na jednu ze židlí. Přistoupil k Terce a nasadil jí na zápěstí pouta. Za ně ji popotáhl o pár kroků dál. Ještě s jedním dalším mužem jí zvedli ruce nahoru a za pouta je připevnili k háku kladky visící od stropu. Zatáhli za kladku, až se její ruce a tělo vyšponovaly tak, že musela stát na špičkách. Kovová pouta se jí bolestivě zařezávala do zápěstí. Všichni si ji se zájmem prohlíželi. Zrudla, všichni ji teď viděli v kalhotkách, a navíc ta vlhká velká skvrna vepředu a to netušila, že vzadu se mezi půlkami až do roznoží, táhne další. Pomyslela si, ještě že jsou ty vojenské zelené kalhotky ze silnější látky, mít nějaké civilní, tak by nejen kopírovaly její intimní místa, ale určitě by i vše prosvítalo. „Tak už budeš mluvit?“ zazněla znovu otázka. Zavrtěla hlavou. Dostala prudkou ránu pěstí do vyšponovaného břicha, která jí vyrazila dech. Kdyby nevisela, tak by se teď bolestí schoulila do klubíčka. Takto jen zalapala po vzduchu. „Povídej, nebo to bude horší“ pobídl ji a vytáhl z kapsy zapalovač. Škrtnul a nastavil plamen na nejvíc. Hořícím zapalovačem jí přejížděl pod bradou, zatím ještě celkem v bezpečné vzdálenosti, aby ji nespálil kůži, ale i tak to pálilo, a tak se snažila hlavou uhýbat. Marně. Zapalovač začal muže pálit v ruce, a tak ho zaklapl. Nadzvedl jí tričko vepředu a horký zapalovač jí přitiskl na břicho. Zacukala sebou a vyjekla bolestí. Nebylo to na spáleninu, ale přesto to zabolelo, břicho je dost citlivé. Teď ji nechali na pokoji, o něčem se společně radili. Olízla si okoralé rty, sucho v ústech a ta hrozná žízeň. Vlastně od snídaně nic nepila.

Porada skončila. Muž s páskou na rukávu přistoupil k ní. Vytáhl z kapsy otvírací nůž, otevřel ho, uchopil jí tričko vepředu, odtáhl od těla a pomalu ho odshora rozřezával. Zacukala sebou. Dokončil řez až dolů a pak přeřízl tričko i na ramenou a jeho torzo odhodil. „Nechceš nám něco říct?“ otázal se. Zavrtěla hlavou. Přiložil nůž k její sportovní podprsence a pomalu přeřízl jedno ramínko a pak druhé. „Stále ne?“ znovu se optal. Neodpověděla. Zastrčil nůž do žlábku mezi její prsy a rychlým pohybem přeřízl podprsenku. Její zbytky sklouzly na zem. Terka zaúpěla a zaškubala sebou. Nebylo jí to nic platné. Všichni si teď prohlíželi její sice menší, ale kulaté prsy. Zrudla studem a její bradavky se postavily. Muž sklapl nůž. Vsunul ho do kapsy a pak silně sevřel oba prsy v dlaních. Vyjekla. Bolestivě jí zakroutil bradavkami. „Aúuu“ zasténala. „Tak mluv“ přikázal. Zavrtěla hlavou. „Jak chceš“ odpověděl jí. Obrátil se k ostatním „Rozvažte ji“. Dva další muži přistoupili, jeden spustil hák kladky níž a druhý jí sundal pouta. Ihned si zakryla dlaněmi své prsy. „Sedni si na zem“ přikázal ten s nožem. Terka se posadila na zem a tiskla dlaně na svá ňadra. „Kolena k bradě!", nařizuje jeden z vojáků. Další dva muži uchopili její ruce a přitiskli je podél jejích lýtek. Každé zápěstí stáhli lepící páskou k jednomu kotníku a pod koleny jí protáhli tyč, která má napříč v několika místech vyvrtané díry. Kolena jí rozevřeli co nejvíce od sebe a do otvorů v tyči zasunuli kolíky, které bránily přitáhnout kolena k sobě. Teď bylo krásně vidět na jejích kalhotkách velkou vlhkou skvrnu od potu táhnoucí se jejím rozkrokem a pokračující dozadu až téměř k zádům. Za tyč ji zvedli do výše a tyč zaklesli do stojanu, pod kterým je v podlaze mřížka odtokového kanálku. Je teď jako na hrazdě, hlavu má dole a tělo jí visí šikmo dolů. Její prsy se gravitací přiblížily blíž k její bradě. Všichni zakuklenci stojí okolo. Terka má pocit, že to celé je, jako špatný sen, ze kterého se brzy probudí. Všimla si, že se otevřely dveře a do místnosti vešel major Dohnal a také si prohlíží její tělo v této poloze. Znovu otázka „Jména tvých velitelů“. „Nevím“. „Však ty si vzpomeneš, a ještě ráda“. Někdo jí zespodu ponadzvedl hlavu. „Nezapomeňte, že hlava musí být níž než plíce,“ připomenul z kouta podporučík „aby se vyslýchaná osoba nemohla utopit". Terka se vyděsila. Jeden z vojáků dává spoutané Terce přes obličej kus hadru a vzápětí jí na látku začne pomalu kapat voda. Zatím se nic se neděje, chvilku to trvá, než hadr nasákne a první kapka vody pronikne do Terčina nosu. Waterboarding. Mučící technika, kdy má vyslýchaný pocit, že se utopí, ale ve skutečnosti se mu nemůže nic stát. Teď, to přišlo.

Okamžitě jí připadá, že se topí, v nose voda a nemůže se nadechnout. Strašný pocit naprosté bezmoci. Někdo jí sundal mokrý hadr z obličeje. Kuckala a snažila se vyhnat zbytky vody z nosu. „Tak už budeš mluvit?“ znovu zazněla otázka. Dokuckala a hlavou jí probleskla myšlenka, promluví, ale dá jim falešné informace. Vždyť je tu major Dohnal a ten bude vědět, že to je vymyšlené. Přikývla a mezi vykašláváním ze sebe vypravila „Všechno řeknu“. „No konečně“ řekl muž, který vedl výslech. „Nejdřív jména velitelů a jejich hodnosti“ nasměroval ji. „Tak mě sundejte, potřebuju se napít a na záchod“ snažila se Terka využít situace, protože začínala cítit nucení na močení. „Nejdřív nám něco povíš a pak se uvidí“. Terka spustila, a pomalu, jako když vzpomíná, ze sebe vypouštěla vymyšlená jména a jejich hodnosti. Následovaly další otázky a ona na ně postupně odpovídala. Muž to slovo od slova zapisoval. Major Dohnal po prvních jménech, zpozorněl a přistoupil blíž, aby mu neuniklo ani jedno slovo. Následovaly další otázky a odpovědi, o počtech vojáků, jejich výzbroji a určení. Konečně to bylo vše, co po ní chtěli. Zapisovatel podal papír se zapsanými údaji majorovi. Ten se otočil k Terce zády a tiše pronesl „Je chytrá, všechno si to vymyslela. Ani jedna věc není pravda“. Muž, který vedl výslech se obrátil k Terce „Tak budeme pokračovat“. Terka se zachvěla, nucení na malou se zvyšovalo „Potřebuju na záchod“ zaškemrala. Hlava v kukle jen pronesla „To máš blbý, ale už dávno jsi mohla být volná“. Opět vytáhl z kapsy nůž a přeřízl její kalhotky na jedné straně a pak i na druhé, uchopil je za přední stranu a strhnul je pryč. Zazmítala se, ale nebylo jí to nic platné. Byla teď úplně nahá a s koleny daleko od sebe, ochlupený rozkrok a v něm prosvítající skulina, všem přímo před očima. Byla rudá hanbou. Takhle ji ještě nikdo nikdy neviděl a teď je tu tolik cizích lidí a všichni, včetně podporučíka Vintera a majora Dohnala, stojí tak, aby měli do jejího rozkroku co nejlepší výhled. A její nutkání na čůrání bylo stále silnější. Muž schoval nůž opět do kapsy. Teď vzal ze stolu svorku spojenou kabelem k nějakému přístroji a svorku jí přicvakl na palec jedné nohy. Vyjekla. Ze stolu vzal další věc připojenou kabelem k přístroji. Byla tu gumová rukojeť, z které vyčníval kovový váleček se zaobleným koncem. Váleček byl asi patnáct centimetrů dlouhý a přibližně tři centimetry v průměru. „Tak už nám řekneš pravdu?“ zeptal se. „Všechno jsem vám už řekla“. „Jak chceš“ a zapnul na přístroji spínač. Lehce přiložil kovový konec rukojeti na její břicho a zmáčkl tlačítko na rukojeti.

Terčiným tělem projel elektrický proud, prsty na nohou se jí začaly kroutit, svaly v břiše a na nohou sebou nekontrolovaně škubaly. Strašná bolest. Už neměla kontrolu nad svěračem svého močového měchýře a z její močové trubice vytryskl silný proud moče. Přihlížející sotva stačili uhnout. Muž oddálil elektrodu. Terka se z toho pomalu vydýchávala. Čelo se jí pokrylo kapičkami potu. Ta hanba, všichni úplně zblízka viděli, jak z ní stříká moč. „Tak mluv, nebo to bude horší. Bude to bolet, moc to bude bolet. Neodpověděla. Muž jí sundal svorku z palce nohy. A umístil ji na levou bradavku. Terka sykla, jak se ostré zoubky zařízly do citlivé bradavky. Muž vzal znovu do ruky elektrodu a přiložil její konec na druhou bradavku a stiskl tlačítko. Bylo to, jako kdyby jí tam někdo vrazil rozžhavené železo. Prsní svaly sebou zaškubaly a Terka měla pocit, že se jí oba prsy utrhnou. Zavyla bolestí. Konečně oddálil elektrodu. Slzy jí tekly po tváři. Ta úleva. Zhluboka dýchala. Mezi prsy se jí leskl potůček potu. Znovu se ozvalo „Tak už nám řekneš pravdu?“ Pomyslela si, musím to za každou cenu vydržet. Jen potřásla hlavou. Muž se postavil zboku vedle jejího stehna a jednou rukou rozevřel její pohlaví. Zazmítala sebou v marné snaze tomu zabránit. Všem se ukázal Terčin růžový vnitřek. Bobulka poštěváčku, nařasené malé závojíčky. Z úst některých přihlížejících se ozvalo pochvalné mručení a pak se postupně se střídali mezi jejími stehny, své hlavy nakláněli, aby si ten pohled co nejvíc vychutnali, rozevírali malé závojíčky a mezi prsty žmoulali bobulku. Terka se kroutila a sténala, ale její poloha a upevnění jí víc nedovolila. Všimla si, že i podporučík Vinter i major Dohnal si nenechali ujít příležitost a alespoň zblízka nahlédli do jejího lůna. Bože, i oni si ji prohlížejí. Rudá v obličeji, raději zavřela uslzené oči a zatnula rty. Navzdory nešetrným prohmatáváním a drážděním od zakuklenců, začala vlhnout. I skrz pevně sevřené rty, jí z úst unikalo sténání. Ta potupa, nejen že si tolik cizích mužů prohlíží do detailu její vnitřní uspořádání, ale ještě pomocí svých prstů vnitřek lasturky zkoumají a prohrabávají, a teď se jí dokonce snaží proti její vůli přivést k vyvrcholení. Dráždění a blížící se orgasmus zapříčinil nejen její zvlhnutí, ale i její rychlejší a trhavé dýchání. I její pánev, navzdory poloze, v jaké Terka visela, se začala cukat a přicházel nechtěný orgasmus. Po jeho doznění, konečně opustily její lůno prsty nájezdníků. V tom muž, který jí stále držel rozevřené pohlaví, roztáhl i malé závojíčky a do ústí otvoru nasunul elektrodu. Cukla sebou, teď měla vše uvnitř velice citlivé. Pomalu s elektrodou pootáčel a tlačil a ona vnikala hloub a hloub. Terka cítila ten válec, jak se posouvá v jejím těle, až jeho zaoblený konec zavadil o čípek. Škubla sebou. Tenhle pocit ještě nepoznala. Muž jí zatím prsty mnul poštěváček se slovy „Tady to mají holky nejraději, uvidíš, jak se ti to bude líbit“. Terka se kousala do rtů a mezích možností se kroutila, nejen nepříjemným pocitem vyplnění pochvy, ale i tím drážděním poštěváčku. Orgasmus byl tady znovu. Zatínala prsty do svých kotníků, kousala se do rtů a vydávala ze sebe nekontrolované skřeky. Konečně orgasmus odezněl, jen pánev se ještě trochu cukala. „Tak už budeš mluvit?“ znovu se zeptal muž s elektrodou „Nebo mám zmáčknout knoflík?“ a znovu promnul mezi prsty poštěváček. Zaúpěla, byl teď daleko citlivější. Uvědomila si, že elektroda je stále ještě v jejím těle a že by teď přišlo asi to nejhroznější, co ještě nezažila. Nedovedla si to vůbec představit. Ale byla už tak vysílená, dehydrovaná a už i částečně apatická z toho všeho, že se nezmohla ani na přikývnutí hlavou. V očekávání elektrického výboje, se jí najednou mocně rozbušilo srdce a mysl se zastřela mlhou.

Ztratila vědomí. Částečně ji probralo vědro studené vody vychrstlé na její tělo. Muž tázavě pohlédl na majora Dohnala a ten zavrtěl hlavou „Končíme. Vydržela toho víc než dost. Sundejte ji a postarejte se o ni“ a odešel. Muži i Vlasta si sundali kukly a pak opatrně Terku i s tyčí snesli na lehátko. Vytáhli jí z podkolení tyč, rozřízli izolepy držící její zápěstí ke kotníkům a narovnaly její zdřevěnělé nohy. Ležela teď na zádech v polovědomí a bylo jí všechno jedno. Jen hrozná únava. Chování všech se teď úplně změnilo. Jeden z mužů jí hojivou mastičkou ošetřil bradavky, další donesl kbelík teplé vody a dva další pomáhali Vlastě, která začala Terku omývat mokrou žínkou. Postupně ji nadzvedávali tak, aby jí mohla omýt úplně všude, jako by byla malé dítě. Zvedli ji do sedu a k ústům jí Vlasta přiložila sklenici s pitím. Terka lačně pila, a přitom vůbec nevnímala, že je tu stále přede všemi úplně nahá. Dopila a hlava jí opět klesla na stranu a znovu se dostala do polospánku. Přehodili přes ní deku, odnesli ji do auta a dovezli k jejich ubikaci, kde ji uložili do její postele. Mlhavě to sice vnímala, ale nebyla schopná nějak reagovat. Chtělo se jí jen spát a spát.

Probudila se až dávno po budíčku, a to jen proto, že ji probral obrovský tlak v močovém měchýři a nedalo se to moc oddalovat. Okolo ní se ostatní připravovali na odchod na snídani. S obtížemi se posadila se a uvědomila si, že je úplně nahá. Rychle si rukou zakryla prsa a přitáhla deku víc k tělu. Co teď? Vlasta si jí všimla a přisedla k ní „Jak ti je?“. „Já, já, nevím“ odpověděla a uvědomila si, že ji bolí úplně všechny svaly a nemá vůbec sílu vstát. „Já hrozně potřebuju na záchod“ vypravila ze sebe zoufale „ale jsem úplně nahá a nemám sílu vstát“. Vlasta se otočila k jednomu z mužů „Pojď mi pomoct, potřebuje na záchod“ a odhrnula deku stranou. Terka zrudla a rychle si druhou rukou zakryla klín. „Ty se naděláš, vždyť už si tě všichni dávno prohlídli“ zabručela Vlasta dobrácky. Muž se sehnul a vzal ji do náruče. Vlasta sebrala z pelesti postele ručník a pobídla muže „Pojď s ní za mnou“ a zamířila k jedné sprše. Odhrnula závěs a pomohla mu Terku postavit. Oba ji přidržovali, aby neupadla. „Vyčůrej se ve stoje“ přikázala. Pro Terku to byla hrozná chvíle, nejen že tu stála úplně nahá, ale ještě má před nimi udělat svou potřebu. Ale už se to nedalo odkládat. Rudá v obličeji uvolnila už bolavý svěrač a s úlevou vypustila proud ze svého těla. Vlasta otočila kohoutkem sprchy a celou ji opláchla ledovou vodou až jí naskočila husí kůže a bradavky se vztyčily „Tohle ti trochu pomůže“. Osušila ji a přehodila přes ni ručník. „Tak ji vezmi a zase ji uložíme“ pobídla muže, který Terku podpíral. Znovu ji vzal do náruče a odnesl do postele. Vlasta z ní jednou rukou stáhla ručník a přehodila ho přes pelest a druhou rukou jí přikryla dekou. „Teď lež, dneska máš volno, tak odpočívej“ a oba odešli na snídani. Osaměla, zachumlala se do deky a po těle se jí rozlilo příjemné teplo. Usnula.

Probudil ji šramot a vysoko postavené slunce opírající se oknem do její tváře. Pootevřela oči. Před postelí stál major Dohnal a držel v ruce balíček s úplně novými kalhotkami, tričkem a sportovní podprsenkou. Chtěla vstát, ale uvědomila si, že její deka leží spadlá na zemi a ona tu leží úplně nahá. Bože, jak asi dlouho tu takhle je, pomyslela si. Zrudla a rychle se pro deku natáhla rukou a zakryla se. Chtěla vstát, ale major jí jen pokynul rukou, ať se nezvedá. „Vojíne Nykodémová, klidně ležte dál, dnes máte odpočinkový den. Tady jsem vám přinesl nové prádlo, za to zničené. A mám pro vás dobrou zprávu. Vzhledem k tomu, že jste zkoušku odolnosti zvládla na výtečnou, jste od dnešního dne zařazena do této speciální skupiny“. Odešel. Podívala se na hodinky, páni, ono už je po jedenácté hodině. Rozhlédla se. U postele stály její kanady. A jaký div, byly čisté a naleštěné. Na skřínce ležely vzorně složené její maskáče a vedle nich i snídaně. Bylo jí stydno, určitě tady ležela takhle odhalená, už když se všichni vrátili ze snídaně. S námahou vstala a oblékla si nové kalhotky a tričko a pak se nasnídala. Měla opravdu velký hlad, vždyť vlastně od včerejšího rána nic nejedla. Síly se jí pomalu vracely a tak, když se ostatní za půl hodiny vraceli z výcviku na ubikaci, stála tam už plně oblečená. A pak k ní přistoupil jeden z nich, podal jí ruku se slovy „Tak tě vítáme mezi námi a omlouvám se ti za všechny nepříjemné zážitky. Ale rozkaz byl rozkaz. Ale jsi dobrá, tohle by vydržel málokdo.“ Opět zrudla, poznala ho po hlase, to byl ten s páskou na rukávu, co jí rozřezal spodní oblečení. Ten, co jí dal elektrické šoky, ten, který se jí hrabal v její lasturce a zasunul do ní elektrodu a přivedl ji až k orgasmu. Pak si ale uvědomila, že vlastně nebyl sám, vždyť se jí tam postupně hrabali i ti ostatní. Postupně jí podávali ruce i ostatní a poplácávali ji po ramenou, nakonec i Vlasta. „Byla jsi fakt dobrá, vydržela jsi toho hodně. Nevím, co bychom s tebou dál dělali, kdybys neomdlela“. „Když já jsem měla strašný strach z té elektriky tam dole“ ukázala Terka rukou ke svému rozkroku. „Blázínku, ty si snad myslíš, že by ti to tam opravdu pustili?“ Terka se na ni udiveně podívala. „Všichni byli přesvědčení, že nevydržíš tak dlouho, maximálně do té doby, kdy ti dají první výboj do břicha. Ale ten bys v rámci výcviku dostala, tak jako tak, abys měla představu, co to je za bolest. Pak už ale byli chlapci bezradní, co s tebou, tak to ještě naposled zkusili do prsů, ale to ti dali menší dávku a dál už by nikdo nešel. Nemohli přece před tebou přiznat, že na tebe nemají. Museli tě alespoň vystrašit, a tak to zkoušeli jinak“. Terka se s úžasem na ni podívala, doteď byla opravdu přesvědčená, že by to mučení dál pokračovalo.

Najednou ji uchopilo několik paží a zvedlo. Vyděsila se, ale to jí jen její nynější kolegové dávali hobla. Druhý den už s nimi absolvovala běžný výcvik a když se špinaví a upocení vrátili na ubikaci, svlékla se do podprsenky a kalhotek, přehodila přes rameno ručník a zamířila ke sprchám. Byly plné nahých mužů, kteří se ani nezabývali zatáhnutím závěsu. Chvíli tam jen tak stála a čekala až se nějaká sprcha uvolní. Pozorovala jejich nahé zadky a když se některý z nich otočil, bez uzardění přejela pohledem i velikost jejich přirození. Konečně se prostřední sprcha uvolnila. Zaváhala, pak ale sevřela rty, vešla do sprchy, a aniž by za sebou zatáhla závěs, shodila ze sebe podprsenku a kalhotky. Tak jak byla, je přemáchla a pak se teprve vysprchovala. Nespěchala, užívala si sprchy. Počkala až všichni opustili umyvárnu. Konečně zavřela oba kohoutky, osušila se, omotala okolo sebe ručník, sebrala ze země mokré spodní prádlo a zamířila na pokoj. Byli tam všichni. Zavěsila mokré věci na madlo skřínky. Musím to překonat, pomyslela si. Otočila se k ostatním zády, a pak s malým zaváháním a uzarděním, ze sebe stáhla ručník. Úplně nahá se sehnula a ze skřínky vytáhla čisté prádlo a pak, sice s červenou tváří, si schválně beze spěchu natáhla kalhotky a pak i tričko. Zvládla jsem to, pomyslela si s úlevou.

Autor: Bobis

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Linda má ráda oráldalší dívky
 
Sex po telefonu

Miluju sex a hlavně orál. Musím to mít pořád. Strčím si ho do pusy a budu ti ho dráždit tak dlouho, dokud se na mě nevystříkáš. Pak si tě ještě pěkně ocumlám a slíznu sladkou odměnu.

Zašukáme si na
909 460 030
a po vyzvání zadej kód 29

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT LNDA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Radosti ze života puberťačky

  8. 11. 2010Senior68

Rodiče se před dvěma lety rozvedli a já jsem zůstala v bytě s otcem, protože matka se odstěhovala ke svému příteli do okresního města. Jmenuji se Denisa, je mi šestnáct pryč a při své postavě, 174cm, 54 kg a míry 93-61-89 mám dost problémů s mužskou populací, nejenom ve škole, ale hlavně mimo ní. Jsem asi po matce, pro kterou byl sex a sexuální vyžití na prvním místě. Již před několika lety, kdy jsme...  celá povídka...
Kategorie: Incest, Grupáč, Lesbičky, Orál, Mix, Prstění

Holka na hlídání

  17. 5. 2022jentaknekdo

1 Náhradní máma Radka si broukala, když si do školní tašky dávala věci, které si chtěla vzít s sebou. Nevěděla přesně, co si má vzít, protože to bylo po prvé. Byla tak vzrušená, že nedokázala sedět v klidu, po dnešním večeru bude moct pravdivě říkat, že je chůva. Na tenhle večer se těšila už léta. Spousta holek se starala o děti, už když jim bylo dvanáct nebo třináct, ale její rodiče by ji nenechali...  celá povídka...
Kategorie: Bisex, Grupáč, Mix, Orál, Prstění, První sex, Teen

Upoutaná k posteli

  23. 10. 2011Neznámý autor

Veronika procitla z lehkého spánku, protože ji brněla ruka. Chtěla s ní pohnout, ale během okamžiku se rozpomněla, že to nejde – byla totiž silnými provazy připoutaná k posteli. Za obě zápěstí, za oba kotníky a jeden popruh jí také vedl přes břicho a znemožňoval, aby sebou házela. Veronika se usmála. Ne, tohle nebyl žádný únos ani sexuální napadení. Tohle byla hra, kterou čas od času hráli se svým...  celá povídka...
Kategorie: Bondage, Piss, Orál, Šukačky, Mix

Kovář a jeho kopí

  27. 5. 2012Neznámý autor

Krásná Lily vždy obdivovala kováře z jejich vesnice. Byl ztělesněním dokonalé síly a mužnosti, jeho bohatá hříva dlouhých vlasů se rozletovala okolo hlavy při každém máchnutí mohutným kladivem, po skráních stékaly stružky potu, ostře řezané rysy byly stažené soustředěním. Široká hruď se dmula při každém nádechu a silné paže svíraly pracovní nástroje a hrubou silou si podmaňovaly kusy surového železa...  celá povídka...
Kategorie: Znásilnění, První sex, Šukačky, Mix