Marta vystoupila z autobusu, přehodila si kabelku přes rameno, popotáhla si těsné rifle, které se jí sezením trochu zařízly mezi půlky a prohrábla si své tmavé vlasy, které ji sahaly téměř na ramena. Bylo jí sedmnáct a dnes dopoledne přijela do hlavního měst, aby navštívila svou kamarádku, s kterou se už téměř půl roku neviděla.

Nespěchala, kamarádka bude doma až po obědě, a tak pohrdla tramvají a vydala se na cestu pěšky. Alespoň si trochu prohlédne město a cestou se také někde podívá po obchodech. Přešla pár ulic a s překvapením zjišťovala, že v ulicích přibývá stále více mladých lidí. Většina z nich byla oblečena v křiklavých barvách a někteří byli polonazí a měli barevné čáry a obrazce nejen v obličeji, ale i po těle. Další část, většinou mladých lidí, měla nejrůznější tetování po celém těle. A stále častěji potkávala nejen pomalované a tetované, ale stále více přibývalo těch, co měli na viditelných místech nejrůznější piercing. Čím víc se blížila k hlavní třídě, tím víc lidí v ulici přibývalo, a nakonec ji dav částečně unášel směrem k hlavní třídě. Nechala se tím davem unášet, protože měla vlastně stejnou cestu. Jen se potřebovala dostat na druhou stranu hlavní třídy a pak už jen pár ulic a bude téměř u kamarádky. Zatím udiveně sledovala podivná individua kolem sebe, směs lesbiček, transsexuálů, gayů a dalších genderových skupin. Někteří v prapodivném oblečení, jiní napolo svlečení pokrytí barevným tetováním nebo byli jen celí pomalovaní. Všimla si i několika skupinek dívek, které byly od hlavy až k patě celé pomalované, že teprve při pohledu zblízka bylo možné poznat, že mimo pomalovaných kalhotek jsou vlastně nahé. Uvědomila si, že zaslechla včera ve zprávách, že se v hlavním městě bude konat nějaká demonstrace, ale vůbec tomu nevěnovala pozornost. Pomalu se i s davem blížila na konec ulice, která ústila na hlavní třídu. Tam ale bylo úplně plno. Pomyslela si, že bude docela problém dostat se na druhou stranu, ale musí se tam nějak protlačit. Všimla si, že také mnoho lidí svírá v rukou různé transparenty. Snažila se přečíst některé nápisy, což z boku bylo dost nesnadné. Postupně zjišťovala, že většina nápisů se týká LGBT komunity, ale byly tam i transparenty s nápisy „Black Lives Matter“. Pomyslela si, proč by mělo záležet jen na životě černých? Snad záleží na životě všech lidí. Také si všimla, kolik je v davu snědých, někdy až téměř černých mladíků, nepochybně pocházejících ze zemí blízko Afriky. Ti ale měli většinou obličej zakrytý šátkem, ale oblečení, kalhoty, boty a trička jedině značkové. Kde se jich tu u nás tolik vzalo? Při okraji hlavní třídy stálo několik policejních aut a na protějším chodníku uviděla stát kordon policistů v neprůstřelných vestách s obušky, přilbami a štíty. Musím se dostat na druhou stranu, než se tu něco semele, pomyslela si Marta a začala se prodírat davem. Najednou začali lidé okolo ní skandovat nějaká hesla. Ale moc těm slovům nebylo rozumět. Snědý mladík kousek od ní se sehnul a sebral se země úlomek zámkové dlažby a hodil jej na policejní auto. Boční sklo se roztříštilo na tisíc kousků. Dav zajásal a na policejní auta začaly létat lahve a další předměty. A nejen na auta, ve chvilce se roztříštilo i několik skleněných výloh luxusních obchodů. Dav zajásal ještě víc a někteří odvážlivci se zakrytými tvářemi začali kopat do dveří policejních aut, někteří dokonce vylezli na jejich kapoty a střechy a začali na nich skákat. Další začali rabovat z rozbitých výloh zlatnictví a oděvů. Během pár okamžiků začalo systematické rozbíjení výloh a dveří dalších obchodů a skupiny snědých mladíků se šátky na obličeji začaly převracet a zapalovat luxusní auta zaparkovaná u chodníků. Marta zvýšila úsilí a pomocí loktů se snažila prodrat davem na druhou stranu. Ale jeden krok kupředu znamenal půl kroku zpět, jak ji ztrhával dav hrnoucí se k policejním autům. Uviděla, že se kordon policistů se štíty pohnul a začal zatlačovat dav a za nimi postupovaly další řady běžných policistů a pak velké policejní antony. Policisté se štíty vždy dav kousek zatlačili, oklopili nějakou skupinku a pak rozevřeli své řady a kupředu se vrhly obyčejní policisté s obušky. Nasadili pár lidem želízka a už je vlekli do antonů. A tak se to stále opakovalo až obklopili i skupinu lidí, ve které byla i Marta. Najednou ji někdo držel, další jí nasadil želízka a už ji strkali do antonu. Marně se snažila vysvětlit, že s demonstrací a útokem na policejní vozidla nemá nic společného. Nikdo se s ní nebavil. Posadili ji na lavičku v antonu, spolu s ní tam už bylo asi deset zatčených a dva policisté. Nějaká zmalovaná a po celém těle potetovaná žena nerozpoznatelného věku vstala a začala nadávat policistům do hovad a dobytků, sprostými slovy nešetřila. Dostala od policisty takovou facku, že druhou vzala o zadní dveře a upadla na lavici. Teď se postavil nějaký týpek, vypadal skoro stejně jako ona a začal protestovat. Dostal obuškem přes záda až se prohnul a pak pěstí do obličeje. „A bude tady ticho“ zařval policista, „Nebo chce ještě někdo dostat?“ A pozvedl výhružně obušek. Ve voze nastalo ticho, jen bručení motoru a naklánění se vozu do stran, jak projížděl křižovatkami. Před nějakou policejní budovou vůz zastavil, z budovy vyběhli další policisté. Každý z nich si vytáhl z útrob antona jednoho člověka a odváděl ho dovnitř budovy.

Policejní vůz odjel pro další zásilku. Martu spolu s ostatními přivedli na dlouhou chodbu, kde jim sundali želízka a všichni se museli postavit čelem ke zdi s rukama sepnutými za hlavou. Postupně probíhala jejich osobní prohlídka. Ty snědé, většinou cizince, hned po osobní prohlídce odváděli někam úplně jinam. Zatím, co Marta čekala až na ní dojde řada, všimla si, že policisté se chovají slušněji k normálně vyhlížejícím lidem, kteří nedělají žádné problémy. Zato k těm snědým a některým pomalovaným a potetovaným, kteří různým způsobem vzdorovali, nešli policisté pro ránu daleko. Osobní prohlídky postupovaly docela pomalu. Nejdříve pohmatem, zda dotyčný/á nemá u sebe zbraň nebo zakázané látky, prošacování kapes, vysypání obsahu kabelek nebo batohů, u některých jedinců test na drogy, popřípadě i na alkohol a samozřejmě kontrola dokladů a porovnání v databázi. Ty snědé chlapce pak zrovna odváděli někam úplně jinam. Marta po očku sledovala, jak prohlídky pokračují a pomalu se to blíží i k ní. Nedaleko od ní právě jeden z policistů kontroloval jednu v dívku s dredy, pomalovanou v obličeji všemi barvami jako indián na válečné stezce, s kroužkem v nose a oblečenou ve volných šatech až ke kotníkům se zapínáním do pasu. Z krátkých rukávů vyčuhovaly hustě potetované ruce. Musela se rozkročit s rukama sepnutými za zátylkem. Policista jí přejel rukama v podpaží a po bocích. Pak zajel rukama dopředu a promnul její prsy. Vyjekla a ruce jí automaticky opustily záhlaví v bezděčném reflexu „Co si to dovoluješ ty prase….“ Okamžitě dostala ránu obuškem do boku od druhého policisty, až se bolestí zkroutila ke zdi. „Ruce za hlavu! Dělej!“ vykřikl polda „Ještě jednou a seřežu tě jako psa“. Se slzičkou u oka se znovu namáhavě postavila do předepsaného postoje. Tentokrát jí policista přejel rukama od pasu dolů po vnější straně nohou a zpátky po vnitřní straně pod šaty až k roznoží. Přitom jí nadzvedl spodek šatů až kus nad kolena. Zakroutila se v bocích, ale vydržela to. Pak jeho ruka zajela pod šaty víc dopředu a přes kalhotky sevřela její pohlaví. Jen tiše zamumlala „Svině...“. Martu zabrnělo v podbřišku. Policista jen pozvedl obočí a významně se podíval na kolegu „Slyšel jsi to?“ Obrátil se znovu k dívce „Doklady nemáš, že?“ Vzdorovitě zavrtěla hlavou. Obrátil se ke kolegovi „Teď už je tvoje, dělej si s ní, co chceš“. Druhý policista významně pleskl obuškem do dlaně druhé ruky „Ruce dolů a dozadu“. Bleskem ji zacvakl ruce za zády želízky a odváděl jí pryč. Teď už Martu od prohlídky dělily jen dva snědí mladíci, asi cizinci, protože se s nimi policisté těžko domlouvali, a tak to trvalo dost dlouho, než přišla na řadu i ona. Marta měla zatím čas na přemýšlení, s obavou čekala, jak to bude probíhat a na druhou stranu ji ten pocit bezmoci trochu vzrušoval. Konečně oba cizince vyřídili a odvedli. Přišla řada na ni. „Dej ruce dolů“ s úlevou spustila ruce podél těla. Už ji docela bolely. „Kabelku!“ poslušně mu ji podala. Chvíli se v ní přehraboval, pak z ní vytáhl doklady. Zkontroloval je a vrátil zpět do kabelky, kterou pak Martě pověsil na krk. „Rozkroč se a ruce za hlavu!“ Poslušně provedla příkaz. Teď to přijde, pomyslela si a v podbřišku jí zavibrovalo. Pomalu jí přejížděl od zápěstí po rukávech blůzky až k podpaží. Zachvěla se a cítila, jak jí tvrdnou bradavky. Přesunul ruce dopředu a zlehka jí přejel po hrudi, po vrcholcích ňader, žlábkem mezi prsy až na břicho a pak po bocích zpět k podpaží. Zrudla, určitě musel poznat i přes látku blůzky a podprsenku, jak jí bradavky stojí v pozoru. Jeho ruce zajely do zadních kapes kalhot a pak i do předních. Marta je měla dost hluboké a až na klíč od domu na dně jedné kapsy byly prázdné. Když do nich vsunul ruku a v jedné cosi nahmátl a snažil se to uchopit a vytáhnout, dotýkal se jí prsty podbřišku. Znovu jí v něm zabrnělo.

Vylovil klíč a ten zase stejným způsobem vrátil zpět. Sehnul se a rukama jí prohmatával jednu nohu od kotníku až k roznoží a pak i druhou. Pokaždé když se jeho dlaň po vnitřní straně stehna blížila k rozkroku zatáhla břicho a na moment přestala dýchat v očekávání věcí příštích. Ale to bylo vše. Choval se k ní slušně. Asi mu bylo jasné, že není nějaká fetka nebo něco podobného. Otočil se k dalšímu policistovi „Franto, vem si tuhle“. Asi padesátiletý policista s vizáží bodrého strýce přikývl. „Ruce dolů a za záda“ poslušně nastavila ruce za zády a želízka zaklapla. „Tak pojď“ uchopil ji za loket a odváděl na konec chodby, kde zabočili k jedněm dveřím. Ty se najednou otevřely a z nich vycházel policista s tou dívkou s dredama. Měla hlavu sklopenou, mokré vlasy, barvy z tváře zmizely a jednu stranu tváře měla červenou a nateklou s otiskem prstů ruky a natržený ret, ruce spoutané za zády. Co bylo nejpodivnější, bylo to, že byla bosá a měla na sobě jen osušku ovinutou kolem těla. Její průvodce držel v ruce papírovou tašku s jejími svršky a teď do dívky štouchl obuškem, aby uhnula přicházejícím z cesty. Jak se bolestí prohnula, osuška jí sklouzla z těla na zem. Objevila se malá, ale kulatá ňadra s vytetovanými ornamenty a kovovými kroužky v bradavkách, břicho a podbřišek s vytetovanou dračí hlavou, jejíž vyplazený dlouhý jazyk končil až někde v její vyholené lasturce. Rychle stiskla stehna k sobě a shrbila se. Její doprovod se jen zasmál, „Snad se nestydíš. Když tě tam zdobili, tak ti to určitě nevadilo, že?“ Sehnul se pro spadlou osušku. Dloubnul ji obuškem do boku „Narovnej se! A pochlub se tady kamarádovi s tím obrázkem“ a když se vzpřímila natočil ji čelem ke kolegovi a pak teprve jí ovinul osušku znovu okolo těla. „Tak mazej, ať nezdržujem“ a plácnul jí po zadku. Bodrý strýc postrčil Martu do místnosti a zavřel za sebou dveře. Byli ve vykachlíčkované umývárce. Dvě sprchy bez závěsů, umyvadlo, dřevěná lavice, v rohu naskládané papírové tašky, v polici složené ručníky. Sundal jí pouta. Unaveně se posadil na kraj lavice. „Svlíkni se a vysprchuj“. Vykulila oči „To ne, před váma ne“ vyhrkla. Nadechl se a pleskl obuškem do dlaně druhé ruky, „Dělej, nebo ti pomůžu. Vidělas tu holku před tebou? Chceš taky tak dopadnout?“ Tohle tedy Marta nechtěla. Váhavě odložila kabelku, zula boty, otočila se ke svému strážci zády, stáhla rifle a ponožky a odložila je na druhou stranu lavice. Přitom cítila jeho pohled v zádech. Začala si pomalu rozepínat blůzku a opět jí proběhlo zamravenčení v podbřišku. Nechala ji sklouznout z ramen a když se pootočila, aby ji položila k ostatním věcem, zjistila, že policista ukládá její věci do papírové tašky. Natáhl ruku pro blůzku „Tak pohni, nemáme tady jen tebe“. Trochu zaváhala, ale nakonec sáhla dozadu, rozepnula podprsenku, shrbila se, nechala ji sklouznout z ramen. Jednou rukou si zakryla prsa, vytáhla z pod ní podprsenku a podala mu jí dozadu. Sehnula se a druhou rukou si rychle stáhla kalhotky, stiskla stehna pevně k sobě a opět s nimi natáhla ruku dozadu. Zakrývajíc si jednou rukou prsa a druhou klín, shrbeně dokráčela ke sprše a byla ráda, že on ji vidí jen zezadu, ztvrdlé bradavky jí totiž trčely dopředu jako špunty. Stále cítila jeho pohled v zádech a v podbřišku jí znovu zabrnělo.

Pozoroval ji s potěšením, Marta byla na svůj věk pěkně rostlá, žádná hubená holka, prostě radost pohledět. Otočila kohoutkem a rychle se celá opláchla a natáhla ruku, aby zavřela vodu. Těsně za jejím zátylkem se ozvalo „Pořádně, i vlasy, ať tu nemáme vši nebo nějakou havěť. A nezapomeň na frndu a kaďák, půjdeš na prohlídku k doktoru, tak se neboj šáhnout si trochu dovnitř“ a před jejím obličejem se objevila ruka s mýdlem. Sáhla po něm a namydlila si vlasy a pootočila hlavu do strany, kam by odložila mýdlo. V tom si všimla, že dveře na chodbu jsou otevřené a do místnosti vchází další policista s mladíkem s pouty na rukou. I když k nim byla zády, shrbila se a rychle si jednou rukou zakryla prsy a druhou klín. Mýdlo jí vyklouzlo z ruky a mýdlová voda z vlasů ji stékala do očí. Oba si ji neskrývaným zájmem prohlíželi. „Franto, nějak to tu zdržujete“. „Neřeš to, vždyť je tu ještě jedna sprcha“. Druhý policista přikývl a otočil se k mladíkovi a sundal mu pouta. „Svlíknout a pod sprchu“. Mladík toho na sobě mnoho neměl, jen sandály, tričko a kraťasy. Takže jeho svlékání proběhlo v okamžiku. Marta zůstala stále shrbená, ale aspoň si spláchla proudem vody mydlinky z vlasů. „Tak děvče pohni, seber to mejdlo a dělej“ pronesl její strážce a pleskl ji dlaní po zadečku. Pro Martu nastalo dilema, pod sousední sprchu, jen asi metr vzdálenou, vcházel nahý mladík s bimbajícím se penisem, u lavice stál druhý policista a jí za zády stál její strážce. A všichni se na ni dívali. Zůstala ve strnulé pozici. Mladík vedle otočil kohoutkem, pustil si proud vody na hlavu a přivřel oči. Rychle si dřepla, zvedla mýdlo a namydlenou rukou si projela mezi půlkami a prstem projela zadní dírku, znovu rychle namydlila ruku, rozevřela kolena od sebe a projížděla jimi mezi závojíčky až k okraji pochvy. Opláchla se, postavila a zavřela kohoutek. Znovu se rukama zakryla a pootočila hlavu ke svému strážci „Podáte mi prosím ručník?“ Stál za ní už s ručníkem v ruce „Otoč se ke mně!“ Zaváhala, ale pak se otočila. Nakonec to bylo lepší, protože takhle byla k mladíkovi zády a druhému policistovi bokem. Její strážce si ji prohlížel od hlavy až k patě „Ruce podél těla!“ vyštěkl a pohrozil obuškem. Trochu zrudla, ale nepohnula se. Znovu si pleskl obuškem do dlaně a pak jí koncem obušku odsouval ruku z klína stranou. Zrudla ještě víc, sevřela rty, ale nakonec si nechala ruku odsunout. Nakonec váhavě spustila obě ruce podél těla. Objevil se tmavý kudrnatý kožíšek a pěkná kulatá ňadra. Tak akorát do ruky. Opět jí zabrnělo v podbřišku a bradavky jí začaly opět tvrdnout. Zrudla, takhle nahá ještě před nikým nestála. Pokýval hlavou a podal jí osušku „Ten kožich musí dolů, nechceme tady mít vši nebo filcky“ a ukázal prstem na její kudrnatý drn. Rychle se utřela a ovinula si ji okolo těla. Pomyslela si, čím a kde se asi mám oholit. Ale hned jí to došlo, když spatřila v jeho rukou elektrický holící strojek a jednorázové žiletky.

„Polož se na záda na lavici a dej kolena od sebe. Zachvátila ji panika. Panebože, on mě chce holit, a ještě tady před ostatními. To ne. „Tak bude to?“ výhružně procedil mezi zuby.

„Mám ti s ní pomoct?“ ozval se smíchem druhý policista. „Já si ji srovnám sám“ odpověděl ten její. „Otoč se a dej ruce dozadu!“ Otočila se a spatřila mladíka, jak vystupuje ze sprchy a okolo ní míří k lavici. Jediné, na co se její oči upřely, byl jeho klátící se dlouhý penis a pak když ji minul a sklonil se pro osušku, pak nemohla spustit oči z jeho pevného zadku a houpajícího se pytlíku mezi stehny. Probralo jí, až když jí za zády secvakla želízka zápěstí k sobě. A pak strážcovo trhnutí osuškou a stála před nimi úplně nahá a tentokrát si neměla čím chránit prsa ani klín. Všichni se teď na ni dívali. I mladík ustrnul v pohybu s osuškou v ruce. Jen jeho penis se začal pomalu zvedat. „Mělas poslechnout, když to nejde po dobrém, půjde to jinak“ zašklebil se strážce a postrčil ji k lavici. Rychle usedla a stiskla kolena k sobě. Byla teď úplně rudá studem. Druhý policista popohnal mladíka a ten okolo sebe rychle omotal osušku. A pak když oba procházeli okolo Marty, druhý policista se rychle zezadu nahnul k sedící dívce a pevně sevřel v dlaních její prsy. Polekaně vyjekla a snažila se vymanit z jeho sevření, ale stihnul jí je rychle požmoulat a prsty promnout ztvrdlé bradavky. Pak se smíchem oba zmizeli. „Vidíš, mohla sis to ušetřit a mít to pohodlnější. A teď dělej, polož se na záda, pokrč nohy a dej kolena od sebe. A trochu pohni, za chvíli tady bude někdo další. Tak o to opravdu nestála, aby sem přišel ještě někdo další a zase si ji celou prohlédl. Poslušně se tedy položila, ruce za zády sice překážely a bolely, ale už to chtěla mít za sebou. Zvedla nohy na lavici a pokrčila je. Usedl naproti ní. Zapnul bateriový strojek a odtlačil jí kolena od sebe. Potěšeně zamručel, když zahlédl mezi chlupy štěrbinku. Zrudla jako krocan. Sklonil se nad její klín a pomalu jí kosil ten její trávníček. Nejdříve trojúhelník na venušině pahorku. Jemné vibrace a teplá hlavice strojku pomalu se posunující po podbřišku a k tomu cizí chlap pracující mezi jejími stehny dělalo své, a tak se mravenčení a brnění v podbřišku pomalu přesouvalo dál a hloub do jejího lůna. Teď jí holil okolo pysků, a tak musela dát nohy ještě víc od sebe. Aby jí mohl zbavit chloupků až těsně u štěrbiny, rozevřel jí prsty lasturku až vykoukl hrášek. Bezděčně sebou cukla a sevřela nohy k sobě. „No, no“ pronesl a ona opět poslušně roztáhla nohy. Zavřela oči.

Kdyby jí to nedělal úplně cizí chlap, tak by to bylo docela příjemné. Teď jí holil na hrázy, až zadní dírce. Přitom měl položený prst druhé ruky na její bobulce a jemně na ni tlačil. Bylo to vzrušující a když se jako by náhodou dotkl prstem okraje zadní dírky, cítila, že začíná vlhnout. Odložil strojek a vzal do ruky jednorázovou žiletku, aby doholil zbývající strniště. Pár tahy přejel po podbřišku a rozevřel jí závojíčky víc než předtím. Instinktivně sebou cukla a přivřela stehna. „Chceš abych tě říznul?“ napomenul ji. Poslušně vrátila nohy zpět. Znovu jí rozevřel závojíčky a mezi palec a ukazovák jemně sevřel bobulku. „Teď se necukej“ a žiletkou stáhl zbytky chloupků na okraji lasturky a pak dolaďoval hráz. Přitom jako by mimoděk se opřel malíčkem přímo do okraje její kakaové dírky a současně druhou rukou, aniž by pustil poštěváček, zasunul prostředník jen jedním článkem do okraje pochvy. Vzepnula se v kyčlích a z úst vypustila tichý vzdech. Byla mokrá a cítila, jak ji ze spodního okraje štěrbinky stéká po hrázy dolů, slza rozkoše. I když už odložil žiletku, zůstala ve stejné poloze s rozcapenýma nohama a zavřenýma očima. Vstal a pomalu jí přejel po rezevřeném pohlaví, po podbřišku, po břichu nahoru a oběma rukama zakroužil po jejích prsech a bradavkách. Znovu vzdychla. „Tak vstávej, půjdeme“ uchopil ji za rameno a pomohl jí vstát. Rozepnul jí pouta a podal osušku. Ovinula ji kolem sebe. „Ruce“ zavelel. Poslušně je dala dozadu. Želízka znovu zacvakla. Sebral z lavice papírovou tašku s jejími věcmi a pak jí v dlani sevřel přes osušku zadeček a postrčil ji ke dveřím. Právě včas. Zrovna dovnitř vcházel další policista s nějakou dívkou jen v tangách, pomalovanou po celém těle od kotníků až k vlasům včetně těch kalhotek. „Nazdar Pepo, pěknej úlovek. To si užiješ, než to z ní umeješ“ smál se Marty průvodce. „Má práce je i mým koníčkem …“ zašklebil se Pepa a zamrkal na Martu. Přešli chodbou naproti do dveří. Malá předsíň a pak dveře s nápisem Doktor. Strážný bez zaklepání otevřel dveře a postrčil Martu dovnitř a vešel za ní. Marta se rozhlédla, na židličce seděl mladší muž s tržnou ranou v obličeji a doktor mu ji právě dezinfikoval a zašíval, u protější zdi stál nahý potetovaný muž, a právě ho fotil zepředu a z obou stran další muž v bílém plášti. Vedle stáli dva strážníci, jejich doprovod. Muž v bílém s fotoaparátem se ohlédl na Martu a její doprovod „Hned se jí věnuju, jen tady udělám ještě pár detailních fotek. Zatím ji připrav“ a otočil se zpět k nahému muži a snažil se nafotit některá jeho tetování v detailu. Strážný Franta jedním pohybem stáhnul z Marty osušku a ta zůstala stát přede všemi nahá s rukama za zády. Zrudlá, s koleny stisknutými pevně k sobě zůstala překvapená Marta stát, jen se shrbila. Ale to jí nebylo nic platné. Všichni se na ni podívali i doktor přestal šít a potetovaný muž si jen mlsně olízl rty. „Pěkná“ podotkl doktor a vrátil se ke své práci. I druhý muž se vrátil k focení detailů. Jen potetovaný chlapík, jeho strážce a strážce zraněného si ten pohled užívali. Strážník Franta sundal Martě pouta a ta se hned alespoň rukama snažila zakrýt. Ale jejich pohledy ji stále sledovaly. Doktor dokončil poslední steh, přelepil své šití náplastí a pokynul strážci ať si muže odvede. Otočil se k Martě a jejímu průvodci „Prosím, slečno, posaďte se“ a ukázal na uvolněnou židli. Rychle usedla a dál si zakrývala klín a prsa. „Otevřete ústa a vyplázněte jazyk“. „V pořádku“. Nasadil stetoskop na její hruď „Zakryjte si ústa a zakašlete“. Rukou ze svého klína si zakryla ústa a zakašlala. „V pořádku“. Pak jí ještě změřil tlak. Červeň z její tváře už téměř vyprchala. Ukázal rukou za ni „Položte se na záda tady na to lehátko“.

Pootočila se. Bože, všichni na mě budou vidět, pomyslela si, když zjistila, že její nohy budou směřovat k většině přítomných stojících u dveří. Když shrbeně překonávala těch několik kroků, červeň do tváře se jí vrátila v plné síle. Ulehla, kolena těsně u sebe, jedna ruka v klíně, druhá částečně zakrývala prsa. Policista se sešitým mužem odcházel. Zaplať pán bůh, pomyslela si. U dveří už zbýval jen policista, který přivedl potetovaného muže a její strážce. „Ruce dejte podél těla“. Jen s přemáháním je položila podél boků. Všichni přítomní až na fotografa ji s neskrývaným zájmem pozorovali. Raději zavřela oči. Opět ucítila v podbřišku jemné brnění a bradavky se opět začaly napřimovat. Prohmatal jí uzliny v podpaží a prsy a pak vyšetřoval i uzliny v tříslech musela proto trochu oddálit kolena od sebe. Mezitím muž v bílém plášti dokončil fotografování tetovaného muže a pokynul mu, aby se přesunul ke svému strážci. Muž přešel okolo Marty dopředu, neopomenul pootočit hlavu a podívat se jí mezi nohy, vystrčil jazyk a naznačil dráždění jazykem a pak zůstal stát asi tři kroky před ní. Viděla teď zblízka jeho tetování nejen na zádech a nohou, ale i na celém zadku. A když se muž otočil k odchodu, uviděla jeho penis zblízka. Fascinovaně zírala na jeho potetovaný dlouhý penis, téměř po celém obvodu ozdobený piercingem. Množství malých lesklých kroužků zacvaknutých v těle penisu. Muž se jen zašklebil, když spatřil, kam směřuje její pohled a rukou svůj úd schválně rozhoupal. „Pokrčte nohy víc a dejte kolena co nejvíc od sebe“ zazněl hlas doktora. S prosbou v očích pohlédla na doktora.

Otočil hlavu ke dveřím „Odveďte si ho“. On i jeho strážce jen neradi opouštěli místnost. „Tak dělejte“ znovu ji pobídl. Neochotně pokrčila nohy a dala kolena od sebe. „Víc, pořádně“ a sám jí zatlačil do kolen až to zabolelo a její skulinka se nepatrně pootevřela. Vyjekla. Fotograf popošel blíž a zůstal stát vedle doktora a se zájmem se díval, jak jí rozevřel pysky. Sklonil se a když jí doktor rozevřel i malé závojíčky, pronesl „Má ji pěknou, takovou skoro dětskou. Musím si ji vyfotit“. Cvaknul zblízka fotoaparátem a pak se ukazováčkem dotkl jejího poštěváčku se snahou o lepší záběr. Cukla sebou. Ale nepomohlo to a následovalo další cvaknutí. Marta byla rudá studem. Konečně fotograf poodstoupil a doktor vsunul svůj prst dovnitř a prohmatal poševní stěny. Nakonec promnul mezi prsty poštěváček. Sevřela trochu stehna a podbřiškem jí znovu projelo zamravenčení. „Otočte se a klekněte si“. Udělala požadované. „Předkloňte se, položte se lokty na lehátko, rozkročte se. Vystrčte zadek a prohněte se v zádech a zatlačil jí na lopatky. Cvakly dveře a do místnosti vešel někdo další. Malinko pootočila hlavu. Další policista. S dívkou, co byla tak pomalovaná. A já se mu tak vystavuju, pomyslela si, a červeň na její tváři nabírala na intenzitě. Doktor se teď na chvilinku věnoval příchozím. Tahle poloha a pocit že se na ni všichni dívají ji začala trochu vzrušovat a mravenčení se stále zvětšovalo. Stále cítila ty předchozí dotyky ve svém lůně, které kdyby nebyly na očích tolika cizím lidem, by byly docela příjemné. Konečně se doktor vrátil, odtáhl jí půlky od sebe a pak ucítila na zadní dírce chlad studeného gelu. Naskočila jí na zádech husí kůže. Zavřela oči. A pak do ní něco nekompromisně vniklo. Byl to pocit z části velmi nepříjemný a nepoznaný, ale na druhou stranu vzrušující. Neubránila se zasténání. A pak další nepoznaný a vzrušující pocit, když se doktorův mírně zahnutý prst posouval hloub a zpátky a otáčel se a zkoumal vnitřek střeva na všechny strany.

Nezdařilo se jí ztlumit další a hlasitější zasténání a podbřišek se jí rozvibroval na plné obrátky. Najednou jí bylo jedno, že okolo jsou další lidé a soustředila se jen na své pocity. „Můžete se postavit“ zazněl doktorův hlas. Opatrně se narovnala do kleku a pak pomalu spustila nohy na zem a postavila a se. Ohlédla se. Ta dívka, kterou přivedl další strážný, už stála nahá a s doširoka rozevřenýma očima se dívala na Martu. Moc nekoukej, za chvíli to čeká i tebe, pomyslela si. Rozhlédla se kolem. Fotograf právě mizel za dveřmi. Kdo ví, jestli ji v té pozici také náhodou nefotil. „Musíte chvilku počkat“ pronesl ona omluvu doktor k jejímu strážci. A věnoval se té dívce. Marta si všimla, že dívka má zrzavé vlasy a kůži bílou jako papír. Následovaly stejné procedury, jako je dělal doktor Martě. Když pak pozorovala, jak má dívka rozevřená stehna a pohlaví, doktorův prst v ní a jak se chvilkama její tělo vzpíná, znovu na ni přišlo silné mravenčení v podbřišku. Bylo tak silné, že si dlaň, kterou si zakrývala rozkrok, musela silou vtláčet do rozkroku. A když pak dívka měla vystrčený zadek a doktor do ní vnikal a rejdil prstem uvnitř a dívka tlumeně sténala a kroutila se. Ucítila Marta najednou, jak z její lasturky něco vytéká a dostavil se pocit nutkání, něco silného a tuhého, si tam zastrčit a pohybovat s tím. Z pootevřených úst se jí vydral potlačovaný vzdech. Vrátil se fotograf. Teď to šlo rychle, musela se postavit ke stěně, mírně rozkročit, ruce podél těla. Před ní postavil tabulku s pětimístným číslem a cvak jedna fotografie, pootočit a další foto z jednoho boku a pak z druhého. A už po ní nastupovala ta druhá dívka. Marta došla až ke svému strážci. Podal jí ručník a dobrácky pronesl „Nejdřív se utři mezi nohama“. Sehnula hlavu a všimla si na vnitřní straně stehna lesklé stružky končící až u kolena. Znovu zrudla hanbou, jistě to bude i na té fotografii. Protáhla cíp ručníku mezi stehna a pak ho ovinula okolo těla. Znovu ruce za záda a pouta. „Jdeme“ uslyšela. Potom šli dlouhou chodbou, strážný jí při chůzi dlaní sevřel na zadečku. Znovu se jí v podbřišku ozvalo silné mravenčení, které zvyšovalo ten neskutečný pocit a nutkání, něco tam zastrčit. Zastavili se před ocelovými dveřmi. Vytáhl z kapsy klíč, odemkl, otevřel dveře a postrčil ji dovnitř. Dveře za sebou opět zavřel a zamknul.

Rozhlédla se, malá cela, kovová postel s dekou, na ní položené šedé tepláky a šedé tričko. V rohu kovová mísa záchodu, vedle umyvadlo, polička na zdi. „Pojď sem“ kýval prstem směrem k sobě. Udělala dva kroky blíž. „Ještě“. Teď stála těsně před ním. Pomalu jí uvolnil na prsou založený konec ručníku a ten sklouznul po jejím těle na zem. Tam dole ji rozpalovalo vzrušení a on tam teď mezi její stehna vložil ruku a prsty přejel po okraji štěrbinky. Neudržela se a její pánev mu vyšla vstříc. Jeho prsty něžně vnikly dovnitř a postupně plenily vnitřek. Zasténala a přitiskla se pánví k němu. Jednou rukou ji objal tělo a stlačil ji do sedu na kavalec a druhou rukou jí uvolnil pouta. Položila se, ale zůstala opřená o lokty. Rozepnul si pásek a pak i kalhoty. Chtíč ji zatemnil mozek, roztáhla doširoka stehna a horečně mu pomáhala stáhnout kalhoty a pak i slipy. Nedočkavě mu sevřela tuhý klacek a sama si ho vložila do promáčeného otvoru. Cítila, že je tlustý a tuhý. Za jiných okolností by to pro ni byl trochu problém, ale teď tam vjel jako po másle, až vyhekla. A znovu a znovu ve stále rychlejším tempu. Už to začínalo být k nevydržení, nekontrolovatelně začala hlasitě sténat a svýma nohama a rukama se v křeči omotala okolo něho. Její vagína a přirážející pánev pracovala nezávisle na její vůli, až ji dohnala k neskutečnému orgasmu. Ještě chvíli svírala v křeči jeho tělo, než stahy v její vagině pozvolna odezněly. Nakonec jí z jeho těla bezvládně spadly ruce a povolilo sevření nohou. Pomalu z ní vstal a začal se oblékat. Podíval se na ni, ležela úplně vyřízená a bez vlády. Oči zavřené, stehna stále doširoka roztažená, lůno rozevřené a z něj pomalu vytékající směs jejich smíchaných tělních tekutin. Odešel. Ještě pár minut zůstala v této pozici. Pak ji teprve probral chlad na jejích intimních partií. Nadzvedla se na loktech a podívala se dolů na roztažená stehna, u rozkroku pokrytá zaschlými cestičkami jejich společných šťáv. To jsem dopadla, pomyslela si. Vypadám, jako stará kurva. Pomalu se postavila a na roztřesených nohou se dopotácela k umyvadlu. Nabírala dlaní vodu a snažila se smýt všechno to ulepené na jejím těle.

Oblékla si tepláky a tričko a natáhla se na lůžko. Vzbudila se až ráno, když jí přinesli snídani. Bylo jí nepříjemné, jak se na ni všichni divně dívali. Po desáté pro ni přišla služba. „Žádají si vás do kanceláře“ přišel pro ni úplně neznámý strážný. Dovedl ji do kanceláře. „Posaďte se“. Usedla a její strážný se posadil u dveří. Po několika minutách do místnosti vešla nějaká větší šarže. Posadil se naproti ní ke stolu a z desek vytáhl desítky fotografií. Pomalu jí je předkládal a vysvětloval, jak na základě těchto fotografií z demonstrace, zjistili, že opravdu nemá ani s demonstrací, ani s následným vandalismem nic společného. „Omlouváme se vám“ zaznělo. „Tady nám podepište propouštěcí protokol“. Rychle a s úlevou podepsala. Z pod stolu vylovil známou papírovou tašku s jejím oblečením. „Svlékněte ty tepláky a můžete se obléct“. Rozhlédla se „Kde?“ „Přece tady, nebo chcete zvláštní kabinku?“ Sevřela rty, další, co se chtějí podívat“ pomyslela si. Vylovila z tašky kalhotky a podprsenku. Nabylo kam se otočit, za ní nový strážný a před ní tenhle panák. Postavila se a natočila se k nim boky. Stáhla dolní okraj trička co nejvíc dolů a pak si stáhla tepláky, Rychle vstrčila jednu nohu do kalhotek a pak druhou a vytáhla je nahoru. „Prý jste úplná sexuální dračice“ s úsměškem na rtech řekl ten za stolem.

Zrudla. Rychle přetáhla tričko přes hlavu, sepnutou podprsenkou protáhla paže a hlavu a usadila ji na prsech. Vylovila z tašky ponožky, rifle a boty, vše na sebe co nejrychleji navlékla, ještě halenku. Když si zapínala halenku, položil před ní tři fotografie. Byla na nich úplně nahá. Dvě fotky byly z boku a jedna zepředu. Na té zepředu leželo před ní na zemi pětimístné číslo. Do detailu byl vidět její úplně vyholený rozkrok s čárkou její skuliny a po stehně směrem ke kolenu se od ní vinul lesklý potůček jejích šťáv. Znovu zrudla až po kořínky vlasů. „Chcete si to schovat na památku? Nebo nám to tu necháte?“ zeptal se s jiskřičkami v očích. Vytrhla mu je z ruky, roztrhala a strčila do kabelky. Bylo jí jasné, že negativ a další možné kopie tu zůstanou a všichni tihle chlapi a možná i další a další cizí lidi se budou kochat jejími fotografiemi. Přehodila si kabelku přes rameno a hrdě zvedla hlavu. Nebude jim přeci ukazovat, jak ji ponížili. Galantně ji otevřel dveře „Tak zase někdy na shledanou“. „Sbohem“ opověděla a vyšla chodbou na prosluněnou ulici.

Autor: Bobis