Letištní kontrola

Osoby: Poručík Daniel Ortega, 51 let, ženatý, náčelník letištní policie

Isabele Fawland, 39 let, matka, šťastně rozvedená bruneta z Velké Británie

Monika Fawland, 19 let, dcera, štíhlá blondýna

Místo děje: nejmenovaný malý státeček někde v Jižní Americe, letiště

I.

V kanceláři letištní policie se poručík Ortega houpal na židli a sledoval na monitoru pohyb cestujících v odbavovací hale. Vždy si tak krátil dlouhou chvíli, většinou nebylo, co na práci.

Bylo horko a pracovní doba utíkala pomalu. Daniel Ortega jako náčelník letištní policie na jediném letišti této maličkaté a téměř neznámé zemičky se nudil. Byl vlastně neomezeným vládcem na tomto letišti, nemusel se zodpovídat nikomu, snad jen prezidentovi této země. Ale prezident se nezajímal, co dělá poručík Ortega, prezident potřeboval, aby byl v jeho zemi klid.

Tento maličký státeček s nejkrásnější přírodou byl hojně navštěvován turisty sousedních zemí, ale občas zavítali i turisté z hodně vzdálených krajů. Proč také ne, v této zemi bylo krom přírodních krás, na rozdíl od okolních států, i bezpečno. To bezpečí bylo dané velmi silným omezením zbraní mezi obyvatelstvem, omezením zavírací doby barů, a hlavně úplný zákaz drog. Jakékoliv používání, nebo držení drog i v nepatrném množství se tvrdě trestalo. Hranice státu tvořily vysoké hory, jen s minimem silnic v těžko přístupném terénu, ale přesto dobře hlídané, a tak prakticky jen letiště bylo jedinou spojnicí s okolním světem.

Hlavním úkolem letištní policie bylo mimo udržování pořádku, odhalit případný nelegální dovoz, především drog.

Pro tento účel byla policie velmi dobře vybavena. U východu z letištní haly stály ozbrojené hlídky se speciálně vycvičenými psy na drogy. Každý cestující po příletu procházel letištní halou a u východu procházel okolo hlídky se psy.

Poručík Ortega byl mrzutý, jeho manželka za posledních pár let ztloustla a zlenivěla. Manželské povinnosti brala jen jako nutnost a nic jí neříkaly. Ortega se musel smířit s tím, že už to nebude jako dřív, kdy se s manželkou několikrát týdně milovali a vymýšleli nové způsoby lásky. To už je dávno pryč.

V posledních letech si však přece jen, alespoň jednou za čas, mohl trochu vylepšit svou sexuální abstinenci. V letištní hale byl stánek se suvenýry a prodavač Jeronimo byl jeho dobrý známý. Svůj stánek v letištní hale mohl mít jen za určité služby pro poručíka. Ten s ním byl domluven a když někdy vystupovala z letadla nějaká hezká osamělá cestující, nebyl problém pro prodavače zařídit, aby někdo nenápadně vsunul ženě do tašky malý sáček s pár listy sušené marihuany. U východu ji pak zadržela hlídka a dovedla k poručíkovi do speciální místnosti. Tady pak byla prohlédnuta její zavazadla a žena byla podrobena osobní prohlídce, musela se před Ortegou a stráží svléknout, zda nemá někde pod oblečením schované drogy. Ortega ji podrobně prohlédl celé tělo, zda nenajde někde vpichy po aplikaci drog, detailně se nafotily identifikační znaky, jako je tetování, bradavice, jizvy a mateřská znaménka, odebraly se otisky prstů a pak se žena musela postavit nahá před velký fotoaparát, který ji ofotografoval celou zepředu, zezadu a z obou stran. Pak v některých případech následovala i ponižující prohlídka na gynekologickém křesle, zda neukrývá nějaké drogy ve vagíně nebo v konečníku. Ale téměř všechny, tyto ,,případy“ byly podobné jeden druhému, většinou to byly ženy z původních domorodých kmenů, nebo míšenky. Sice už civilizované a někdy i vystudované, ale stále skoro stejné, tmavé pleti nebo mulatky, většinou už i silnější postavy s trochu nebo více povislými prsy. A on poručík Daniel Ortego není černoch, ani indián, je sice trochu snědý, ale oba rodiče má bílé, to jen nějaký prapředek pocházel z Brazílie.

Poručík seděl před monitorem a na obrazovce prohlížel pasové fotografie cestujících z letadla, které má za několik minut přistát. Náhle se probral z nečinnosti, zaujala ho fotografie jedné ženy, vzhledem evropanka. Rychle přečetl národnost - angličanka, jméno Isabele Fawland, věk 39 let. Rychle začal hledat v seznamu cestujících stejné jméno. Ano, ještě je tu jedno stejné příjmení, Monika Fawland, věk 19 let, asi matka s dcerou. Ale co otec? Znovu prolétl seznam cestujících, nikdo další toho jména tam už nebyl, ale co když se otec jmenuje jinak? Opět prolétl seznam, oddechl si, žádný další anglikánec tam už nebyl. Ortego rychle vytisknul obě fotografie a došel k prodavači suvenýrů. ,,Jeronimo dobře si prohlédni tyhle obrázky, tyhle musím dostat. Ale musí to být něco většího, tráva je málo“.

Téměř čtyřicetiletá bruneta s pěkně zaoblenými tvary pohlédla na svou dceru, která seděla v sedadle vedle ní a pronesla ,,Za chvíli přistaneme“. Obě, matka s dcerou se letěly podívat na vychvalované přírodní krásy této malé zemičky. Jen na pár dní a zase zpět.

Dívka neodpověděla, právě se dívala z okna letadla na ubíhající zeleň džungle, kterou občas probleskla hladina říček, v dálce bylo vidět část vodopádu a pak už se jen kolem oken mihly nějaké budovy a letadlo měkce dosedlo na betonovou plochu.

Jeronimo pozorně sledoval zástup cestujících, kteří právě přicestovali a procházeli letištní halou. ,,Tady, tady je nejlepší zboží“ vykřikoval a mával na cestující, aby přistoupili k jeho stánku. Sošky duchů vyřezávané z tmavého dřeva, hliněné misky a talířky, šňůrky z barevných kamínků, ozdoby z peří a další tretky. Většina turistů přistoupila blíž a přebírala různé drobnosti na pultu stánku, každý z nich si chtěl něco koupit na památku. Jeronimo se motal mezi turisty a vychvaloval různé předměty, konečně se dostal do blízkosti obou žen, jejichž fotografii mu dal poručík Ortega. Zatímco vychvaloval své zboží a mával rukama, podařilo se mu vhodit malinký balíček, velký jako dva palce, do velké tašky, kterou nesly obě ženy společně. Jeho úkol skončil, doufal, že tentokrát bude odměna od poručíka stát za to. Přece jenom takové pěkné a bílé ženy tu tak často necestují a ten ždibec hašiše, který jim vhodil do kabely, taky nebyl zadarmo.

Obě ženy pomalu procházely letištní halou, u východu stála usměvavá ozbrojená stráž se psem. Každý cestující musel okolo ní projít. Pes vycvičený na hledání drog zavětřil a tiše zakňučel právě, když okolo něho procházela dvojice žen. Výraz strážných se okamžitě změnil z úsměvu na strohý výraz a zbraně, které dosud měli sklopené k zemi okamžitě namířili na dvojici žen. Pes čumákem dorážel na kabelu. „Ukažte tašku prosím“. Hafan rychle strčil čumák do kabely a vytáhl malinký balíček. „Doklady“ vyštěkl jeden ze strážných. Po kontrole dokladů a zjištění, že obě ženy patří k sobě, pokynul oběma, aby pod namířenými zbraněmi přešly do vedlejší místnosti. „Čelem ke zdi, obě ruce zvedněte nad hlavu, opřete je o stěnu a rozkročit!“ Dvojice strážných rychle a rutinovaně provedla zběžnou prohlídku obou žen. Jeden ze strážných přistoupil k na zdi visícímu telefonu a volal veliteli. „Pane poručíku, máme tu dvě zadržené, podezření na drogy, ano rozumím, provedu“. Pak pokynul oběma ženám, aby si sedly na lavici v místnosti.

Isabele a Monika vůbec nechápaly co se děje, ale podvědomě cítily, že bude následovat něco velmi nepříjemného a ponižujícího. Poručík Ortega ve vedlejší místnosti zařízené jako vyšetřovna u lékaře, si oblékl bílý lékařský plášť, usedl za psací stůl a pokynul jednomu ze dvou strážných stojících ve vyšetřovně u dveří, aby přivedl tu starší z obou žen. Žena vešla, na sobě lehké letní šaty, střevíčky, na rameni kabelku, ve spojených rukou nervózně žmoulala kapesníček. „Přistupte blíž. Ve vašem zavazadle jsme objevily drogy. Podrobíte se postupně obě dvě osobní prohlídce. Na vedlejší stolek vysypte celý obsah své kabelky.“ Žena rychle přistoupila ke stolku a na desku vysypala vše, co bylo v kabelce. Poručík se zvedl ze židle, přistoupil ke stolku a přehrabával všechny ty ženské drobnosti. Pak se otočil k rozechvělé ženě „Boty! “ a natáhl k ní ruku. Žena si rychle stáhla z nohou lodičky a podala mu je. Ortega si je ze všech stran pečlivě prohlédl a odložil na stolek. „Další!“. Isabele nepochopila. „Šaty“ odpověděl poručík a natáhl znovu ruku. Zaváhala, ale nepatřila mezi nějaké stydlivky a přece na pláži také chodívá v nepatrných bikinách a dost často i bez horního dílu, tak co bych se nesvlékla do spodního prádla řekla si a rozepnula si šaty a podala mu je. Zběžně je obrátil v rukou, prohlédl a odložil na stolek. Pohlédl na ni, vypadala pěkně, dobře tvarovaná, plné větší prsy v bílé krajkové podprsence, opálené tělo, dlouhé štíhlé nohy končící v bílých kalhotkách. Pomalu sklouzával pohledem od jejího obličeje, po prsou, na břicho, po nohách až ke kotníkům a zase trochu zpět nahoru a na okamžik se pohledem zastavil na jejím klínu. Tak pěkně se tam boulil venušin pahorek a skrz tenkou tkaninu kalhotek bylo sotva znatelně vidět, jak látku nadzvedává chumáček tmavých chloupků. Poručíkovi přejelo po těle vzrušení. „Podprsenku“ řekl a natáhl ruku. Isabele vykulila oči, „To snad né“. Ortega ji znovu přejel od hlavy až k patě pohledem „Pašovaly jste drogy, za to jsou u nás velmi vysoké tresty a já se musím ujistit, že neskrýváte někde na těle další drogy. Isabele skousla rty, ale pak si řekla nu co, ke strážným u dveří jsem zády a on v bílém plášti je asi lékař. Rychle sáhla mezi lopatky, rozepnula sponu a stáhla podprsenku z ramen a jednou rukou si zakrývaje oba prsy, podala ji do nastavené ruky. Poručík roztáhl podprsenku oběma rukama proti světlu, promnul košíčky mezi prsty a odložil ji na stolek. „Kalhotky“ zazněl další příkaz. „Nebudu se svlékat před tolika lidmi“ rázně odpověděla. Ortega si založil ruce za záda, výsměšně na ni pohlédl a řekl „Buď se svléknete sama, nebo vám chlapci pomůžou, a rádi“. Chvilku přemýšlela a pak stále si zakrývaje jednou rukou své prsy, druhou rukou pomalu stahovala kalhotky ke kolenům, tiskla stehna k sobě a když už byly pod koleny, rychle z nich vytáhla jednu a pak i druhou nohu, podala je poručíkovi a uvolněnou rukou si zakryla klín. V obličeji zrudla hanbou. Pro Ortegu bylo velmi příjemné držet tento malý kousek látky, cítil jak ten úzký proužek látky, který ještě před chvílí zakrýval klín, je lehce navlhlý od potu, jak jej těsně svíraly vnitřní strany stehna a lůno. Prohlédl je proti oknu, promnul mezi prsty a s povzdechem odložil na stolek. „Máte štěstí, zatím jsem u vás nic nenašel. Ale musím vás ještě prohlédnout, zda nemáte na těle nějaké stopy po vpichu“. „Dejte mi ruku“. Váhavě, pomalu mu podala ruku, kterou si do té doby zakrývala prsa. Uchopil ji, otáčel, zblízka prohlížel až k lokti. „Druhou.“ Rychle vyměnila ruce na svém klíně a podala mu druhou. „Víte přece, že narkomani si hledají méně viditelná místa na svém těle, aby hned nebylo vidět, že si něco píchají“ řekl. „Musím vás prohlédnout celou. Zvedněte obě ruce nahoru, sepněte je za hlavou a rozkročte se“. Sevřela rty a pomalu sundala ruku ze svého klína a obě ruce zvedla a sepnula za temenem. Snad už to skončí, pomyslela si a posunula chodidla trochu od sebe. „Víc, ještě, ještě, až na značky“ houknul na ni. Sklonila hlavu a uviděla na podlaze namalované dvě chodidla přibližně 60 centimetrů od sebe. Ještě víc sevřela rty a dala chodidla na značky. Obešel ji dokola, přejel jí prstem po páteři od krku ke kostrči až jí přeběhl mráz po těle a vztyčily se jí bradavky. Pak prozkoumal obě vyholené podpaží, přešel dopředu, oběma rukama hřbety ukazováků lehce zavadil o vztyčené bradavky, jednou rukou jí nadzvedl nejdříve jedno prso a pak druhé, přejel jí hřbetem ruky od prsou přes břicho až tam, kde začínalo její ochlupení, sehnul se na bobek, takže její klín mu byl ve výšce brady, sklonil hlavu ještě víc a rukama jí přejel od kolen po vnitřní straně obou stehen až k rozkroku, přitom cítila jeho horký dech až na svém podbřišku. „Jste v pořádku“. Oddechla si a znovu si zakryla prsa a klín. Konečně to mám za sebou, pomyslela si. „Ještě jednu věc, pašeráci drog využívají i své tělní dutiny na přepravu drog, musím se vám podívat do konečníku.“ A je to tady, pomyslela si. Neměla už sil odporovat. „Klekněte si tady na lehátko, hodně se rozkročte, ohněte se, opřete se lokty a hlavou na lehátko, prohněte se a vystrčte zadek“. Bože, to budou mít ti strážní krásný výhled, pomyslela si natočená zády ke dveřím. Celá rudá udělala tu požadovanou polohu, ještě si stačila všimnout, že oba strážné to opravdu velice zajímá a oba smějíce se, sklánějí se, aby měli lepší výhled. Poručík si navlékl gumovou rukavici, potřel gelem a postavil se z boku, tak aby strážným nebránil ve výhledu. Roztáhl jí druhou rukou obě půlky co nejvíc od sebe, nasadil nagelovaný prst na okraj konečníku, druhou rukou ji mezi lopatkami stlačil hrudník ještě víc dolů a do takto pěkně vyšpuleného zadečku pomalu zasouval prst a kroucením ze strany na stranu pečlivě zkoumal vnitřek. Neubránila se hlasitému vzdechu podobnému zasténání. To oba strážné pobavilo ještě víc. „Líbí se to kočičce“ pronesl jeden. Byla studem úplně rudá. Poručík vytáhl prst a plesknul jí přes zadek. „Tak to bychom měli tohle a teď ještě prosím, vylezte si tady na kozu“ a odtáhl závěs naproti dveřím. Gynekologické křeslo!! Postavila se u kozy a čekala. Ortega za sebou zatáhl závěs a pobídl ji „Tak šup, šup“. Neochotně vylezla na kozu, vložila nohy do třmenů, poručík jí utáhl řemínky okolo kotníků. „To snad není potřeba“ zaprotestovala. „Nerad bych, abyste mne kopla. Rozpažte“. Roztáhla ruce a on jí každé zápěstí přitáhl řemínkem ke stolu, stáhl jí přes břicho upevňovacím pásem a roztáhl nožní opěrky na maximum od sebe až vyjekla, jak to zabolelo v kyčlích. Proč to dělá, pomyslela si. Nemohla se ani pohnout, roztažená a úplně rozevřená, cítila chladný vzduch mezi pootevřenými pysky a v kyčlích ji hrozně bolelo. Otočil se, roztáhl závěs a šel ke stolku pro misku s gelem. Oba strážní s úsměvem pozorovali vše ode dveří. Měli opravdu krásný výhled na její lůno, vykukující klitoris a malé pysky, ohraničené rozevřenými velkými pysky a to vše orámované tmavým porostem. Ortega se vrátil, závěs nechal roztažený, na rukou neměl rukavice, jen na jedné dlani velký kopeček gelu, prstem druhé ruky trochu nabral a krouživě začal natírat vnitřní stranu velkých labií, pak znovu nabral gel a natíral malé labie, poštěváček a zase znovu oboje pysky, zase poštěváček a tak stále znovu a znovu, mezitím vždy zajel jedním prstem o kousek dál do pochvy a tak stále dál a dál. Nebylo to nepříjemné, dokonce ji to začalo i vzrušovat, ale ten pocit, že ji to dělá úplně cizí chlap a pozorují ji ti dva vojáci a mají z toho zábavu, ji úplně deptal. Ortega nepřestával, naopak zrychloval pohyby a Isabele cítila, že se blíží vrcholu, nechtěla to, styděla se, ale dráždění jejího klitorisu a ústí pochvy byly stále intenzivnější a nemohla proti tomu nic dělat. Nemohla se ani pohnout, pouta ji držely v jedné pozici, začala sténat, marně se kousala do rtů, nešlo to zadržet, nechtěné vyvrcholení přicházelo. A bylo to tady, orgasmus. Potřebovala stáhnout nohy k sobě, zvolnit tempo i tlak dráždění, ale poručík nepřestával. Její citlivá místa byla stále citlivější, už to bolelo, marně sténala, vzlykala, prosila. Už jen kňučela, oči zavřené. Najednou cítila, že tempo dráždění ustává. Pak poručík zatáhl závěs. Už se přestával ovládat. Tahle běloška, tak jiná než většina jeho obětí, ho neskutečně rajcovala. Isabele najednou ucítila, jak se jí tlačí do pochvy něco jiného, otevřela oči a viděla, jak Ortega zasouvá svůj naběhlý úd do její pochvy. „Ne! To nesmíte! Pusťte mne!“ Křičela. Pak už jen sténala. Poručík ještě párkrát potáhl, byl celou dobu tak vzrušený, že mu stačilo jen málo a byl hotový. Pak ji odvázal ruce, pás na břiše a pak i nohy ze třmenů. Neměla v sobě sílu vstát, ani dát nohy k sobě, jak moc jí bolely kyčle, jen ležela a z očí jí tekly slzy. Dobře mne teď poslouchejte, vidíte tohle?“ A ukázal jí jako palec velký hnědý balíček. „Když nebudete rozumná, tak tady ti vojáci dosvědčí, že tenhle balíček hašiše jste měla ukrytý v pochvě a půjdete sedět tak na 8 let.“ Poručík přivolal strážné, pomohli jí posadit se, slézt z kozy, ale museli ji přidržet, aby neupadla. Kyčle ji tak hrozně bolely, nohy se třásly, že sotva stála. Najednou jí bylo jedno, že je před nimi nahá, že ji strážní drží a přitom mají v dlaních její prsy, dívají se jí do rozkroku a smějí se jí, jak je ještě otevřená a vlhká. „Tak ještě uděláme pár foteček a když budete hodná, tak vás možná za pár dní pustíme“. Už neodporovala, nechala se fotit zepředu, zezadu, z boku, v leže na zádech s roztaženýma nohama, zezadu rozkročená, v předklonu. Hlavně ať už je konec. „Zatím si odpočinete v cele, ještě máme práci s vaší dcerou, tak žádné hlouposti. Můžete se obléct“ a podal jí tenkou plátěnou pruhovanou košili. Sáhla po kalhotkách na stole, ale hned ji zarazil „Tohle všechno civilní oblečení dostanete až při vašem případném propuštění“. Mlčky přikývla a oblékala si košili s krátkými rukávy. Košile byla dost krátká, sahala ji jen pod rozkrok, zepředu měla zapínání na knoflíky od krku až dolů. „Stráže odveďte jí“ a ukázal na druhé dveře vedoucí k celám.

II.

Monika čekala ve vedlejší místnosti, seděla u stolu, na stole svou kabelku. Od doby, kdy odvedli její matku do vedlejší místnosti uplynula už skoro hodina. V místnosti s ní byli dva strážní vojáci, seděli u dveří na židlích a občas spolu potichu mluvili a přitom se na ni dívali. Bylo tam horko, cítila, jak má sucho v krku. „Prosím, mohla bych dostat trochu vody?“. Jeden z vojáků se pousmál, zvedl se a odešel do přilehlé místnosti, odkud jí přinesl větší sklenici citrónové šťávy. Vypila ji najednou, takovou měla žízeň. Občas zaslechla z vyšetřovny nějaké neurčité zvuky, ale nedokázala je identifikovat. Najednou zabzučel u dveří pověšený telefon, jeden voják zvedl sluchátko, „Ano pane, rozumím.“ Pověsil sluchátko, otočil se k Monice, „Vezměte si věci a pojďte za mnou“. Sebrala kabelku a šla se strážným ke dveřím. Strážný otevřel dveře do druhé místnosti, poodstoupil, vpustil jí dovnitř a zase za ní zavřel dveře. Monika přelétla pohledem celou místnost, naproti sobě uviděla za psacím stolem sedět snědšího muže v bílém plášti, vedle nějaká zástěna, z druhé strany vyšetřovací lůžko, pak malý stoleček, vprostřed místnosti ve vykachlíkované podlaze větší kanálek s mřížkou. Ohlédla se, za ní u dveří seděli jiní dva strážní.

„Tak pojďte blíž slečno“ řekl ten muž v bílém. Přitom si jí pečlivě prohlížel. Tmavé lodičky, vypasované modré rifle na dlouhých štíhlých nohách, tenounká světlá halenka s rozepínáním, menší prsa, středně dlouhé blond vlasy. Přistoupila ke stolu. „Slečno Moniko, byla jste zadržena, protože u vás byly nalezeny drogy, konkrétně hašiš. Za to je u nás dost vysoký trest vězení. Můžete k tomu něco říct?“ „Ale já opravdu o tom nic nevím, žádné drogy neužívám, nemám tušení, jak se nám mohly dostat do tašky.“ „To říká každý“ odpověděl poručík Ortega. „Nejdříve vyplníme malý dotazníček“. „Svobodná? „Ano“. „Berete nějaké léky?“ „Ne“. „Máte nějaké zdravotní potíže?“ „Ne“. „Poslední menses, kdy?“ „Před 13 dny“. „Jste ještě panna?“ Zčervenala „Proč se mne na to ptáte, co to s tím má společného?“ „Tady kladu otázky já“ odpověděl Ortega. „Už dávno nejsem panna“ odpověděla se sevřenými rty a s červení ve tváři. „Kdy jste měla naposled pohlavní styk?“ Byly jí trapné tyhle otázky a navíc ještě v přítomnosti těch dvou vojáků. V duchu zavzpomínala, bylo to asi tak před 5 týdny. „Nevím, už je to delší doba“odpověděla. „Chybí vám to?“ „Ne!“ vyštěkla. Poručík se usmál, to víš, že ti to chybí, pomyslel si. Vstal od stolu a přistoupil k ní blíž. Cítila, jak potřebuje stále silněji na malou stranu, neměla jsem pít tolik té šťávy, pomyslela si. „Kabelku“ natáhl ruku. Přitiskla ji víc k tělu. „Čekám“ řekl Ortega. S přemáháním mu ji podala. Obrátil ji dnem vzhůru a vysypal její obsah na stůl. Přebíral se těmi všemi zbytečnostmi, až ho zaujalo malé podlouhlé pouzdro, otevřel ho, přitom si stačil všimnout jejích rozšířených zorniček. Obrátil pouzdro dnem nahoru a z něho vypadl malý, růžový, poloprůhledný, na jedné straně zakulacený, asi 2 centimetry silný a asi 13 centimetrů dlouhý, gelový váleček s tlačítkem na druhém konci. Poručík ho stiskl a váleček začal vrnět a vibrovat. „Ale, ale, copak to tu máme, už se nedivím, že jste vydržela bez styku delší dobu. Oba strážní u dveří se hihňali a Monika mlčela, skloněnou hlavu, celá rudá studem. Poručík Ortega vypnul vibrátor a položil ho zpět na stůl. „Vrátíme se k věci, musím vám teď udělat osobní prohlídku“. „Ale už mne přece prohlíželi, hned po zadržení“. „To byla jen zběžná prohlídka, já to udělám důkladněji“ odpověděl poručík. „Boty“. Sehnula se, zula černé střevíčky a podala mu je. Opět je zběžně prohlédl, poklepal na vysoký podpatek a položil je na stůl. “Potřebovala bych si odskočit“ poprosila. Ukázal na mřížku v prostředku vykachlíkované místnosti. „Prosím, můžete“. „Zbláznil jste se? Tady? Před vámi?“ „Nemůžu vás teď pustit z očí, mohla byste se tak zbavit dalších drog. Buď uděláte potřebu tady, nebo to vydržte“. Musím to vydržet, pomyslela si Monika. „Kalhoty“ a natáhl ruku. Nevěřila svým uším. „Cože?“ „Kalhoty, prosím“. „Ne, to nemůžete. Žádám, aby mou osobní prohlídku dělala žena, nebudu se svlékat před muži.“ „Slečno, to si můžete žádat, jak chcete, tady žádná žena nepracuje. Kalhoty, rychle a nezdržujte“. „Ne!“ vyhrkla. Ortega kývl hlavou na jednoho ze strážných, ten přistoupil k dívce zezadu, chytl jí za rameno, otočil jí tváří k sobě a vrazil jí facku, až se zapotácela a poodstoupil zpět ke dveřím. Monika obličej plný slz, jednu tvář červenou studem a druhou daleko rudější od facky, pomalu se sevřenými rty rozepínala zip riflí. „Tak bude to!“ zvýšil hlas Ortega. Nechala sklouznout kalhoty na zem, pak se pro ně ohnula a podala mu je. Poručík prošátral všechny kapsy a odložil je na stolek, Pohlédl na ni, stála tam, se sehnutou hlavou. Její halenka jí sahala až téměř k rozkroku, stehna pevně přitisknuté k sobě, takže i kdyby se poručík sehnul, stejně by neviděl, zda nebo jaké má kalhotky. Nutkání na malou stranu už začínalo být nesnesitelné. „Halenku“ a natáhl ruku. Rychle rozepnula halenku a podala mu ji. Už to nezdržovala, myslela, že teď už konečně bude moci na toaletu. Stála s nohama stisknutýma k sobě a obě dlaně držela na stehnech blízko rozkroku. Poručík ani halenku neprohlížel, odhodil ji na stolek a prohlížel si dívčinu. Malá ňadra v bílé podprsence a světle modrá miniaturní tanga na krásně opáleném těle. Po prožitku s její matkou se jeho choutky posouvaly o nějaký ten stupeň dál. „Prosím, už si můžu odskočit? Už to nevydržím“ kroutila se dívka. Po jejím vzdoru už nebylo ani památky. „Prosím!“. Ortega jen ukázal na mřížku v podlaze. „Ne, to ne“. Ortega jen pokrčil rameny „Jak chcete“. Monika se ještě malou chvilku rozhodovala, ale spočítala si, že i kdyby už teď mohla jít na toaletu, asi by to stejně nestihla. Rychle udělala pár kroků ke mřížce, sedla na bobek tak, aby byla jak ke strážím, tak i k poručíkovi bokem, rychle poodtáhla na stranu úzký proužek tkaniny mezi stehny, a povolila močový svěrač. V tiché místnosti to bylo jako vodopád, celá rudá studem si stačila všimnout, jak se stráže smějí. a i poručík má v očích jiskru. Neměla nic na utření mokrých pysků, a tak je trochu žmoulala, aby z nich vyždímala co nejvíc. Věděla, že stejně nezabrání poslední kapce, aby se vsákla do jejích mini kalhotek. Opět sevřela rty a pomalu vstala. Bylo jí jasné, že malý mokrý flíček bude na světle modrých tangách vidět a také si všimla, že i Ortega si toho všimnul a jeho pohled zůstal viset na jejím roznoží. „Tak budeme pokračovat“. Natáhl ruku „Podprsenku“. „Ne!“ Poručík se podíval na strážného a ten se pohnul k dívce. „Počkejte! Hned to bude“. Rychle si předloktím jedné ruky zakryla obě malé kozičky a druhou rukou sáhla dozadu, rozepnula podprsenku, spustila ramínka a spěšně vytáhla ten kousek hadříku zpod předloktí druhé ruky, podala ho Ortegovi a i touto rukou si zakryla prsa. „Musím zaprotokolovat všechna mateřská znamínka, jizvy, tetování, piercing a případné vpichy po injekční jehle. Postavte se chodidly tady na ty značky“. Monika se podívala na zem a uviděla na podlaze namalovaná bosá chodidla vzdálená od sebe více jak půl metru. Poslušně se na ně postavila, stále si oběma rukama zakrývaje prsa. Poručík ji obešel „Tak to máme mateřské znaménko na spodní levé straně zad velikosti hrachu“ obešel ji dopředu „V pupíku piercing, malý stříbrný kroužek o velikosti centimetru“. Pomalu jí ukazováčkem stáhl vepředu na pravé straně tanga až k ohanbí. „Sotva znatelná jizva po operaci slepého střeva“. „Zvedněte obě ruce nahoru a sepněte za hlavou“. Monika se nehýbala. Ortega stočil oči ke strážnému. Dívka rychle zvedla ruce nad hlavu a sepnula je na temeni. Konečně bylo vidět ty pěkné, malé prsíky, bíle svítící na jinak krásně opáleném těle a malé jen nepatrně stojící bradavky na menších růžových dvorcích. Přejel hřbety ukazováku a prostředníku po pravé bradavce, ta se okamžitě vztyčila a dívka rychle stáhla ruce a zakryla si opět obě prsa. Poručík si dřepl a přejel prsty po vnitřních stranách jejích stehen od kolen až po rozkrok. „Nyní si vás nafotíme do naší kartotéky jako každého jiného delikventa“. Monika rychle dala své rozkročené nohy zpět k sobě a pomyslela si, mám to za sebou, obléknu se a vyfotí mou tvář ze strany a zepředu a bude konec téhle potupné prohlídky. Poručík Ortega přinesl ze svého stolu cedulku na malém stojánku s nějakým pětimístným číslem a postavil ji Monice k nohám. Natáhl ruku „Kalhotky“. Byl to pro ni šok, právě když si myslela, že už má to nejhorší za sebou. „Ne!“ Vykřikla a utekla s rukama na prsou ke stěně. Ortega jen kývl na strážné, oba přiskočili k dívce, jeden jí zkroutil obě ruce za zády a druhý jí serval tanga pod kolena, přišlápl je nohou k zemi a druhý strážný ji popostrčil, takže musela z kalhotek vykročit, aby neupadla. Děvče stálo lehce sehnuté u zdi, vzlykala, po tváři jí tekly slzy jako hrachy, jednou rukou si zakrývalo klín a druhou oba prsy. „Ty si nedáš říct“ přešel poručík k tykání. „Vidím, že ti musím dát lekci, aby ti konečně došlo, že budeš na slovo poslouchat“. Otočil se a rychlým pohybem smetl všechny její věci ze stolečku. Kývl na strážné, ti uchopily dívku z každé strany za jednu ruku, zkroutili jí obě za zády, přivlekli jí čelem ke stolku, ohnuli jí a přitiskli obličejem k desce, rozkopli jí nohy široce do stran. Ortega se sehnul a každou její nohu u kotníku připoutal řemínkem k nohám stolu. Stála tam ohnutá do pravého úhlu, ruce zkroucené za zády, nohy daleko od sebe, zadeček vyšpulený, pod ním krásná holá broskvička. Poručík si přinesl skleněný odměrný válec naplněný vodou, z kterého dole ústila gumová hadička. „Trošku ti propláchnem střeva kočičko, abys přišla k rozumu“ a nasadil nagelovaný konec hadičky na její kakaovou dírku. Zasunul kousek do otvoru a kohoutkem na spodu nádoby pustil vodu. I když voda byla vlahá, v jejích útrobách rozpáleného těla studila, a i když držel Ortega nádobu jen ve výšce svého obličeje, tlak vody zdál se být nesnesitelný. Kňučela a sténala, ale nemohla se ani pohnout strážní ji pevně drželi zkroucené ruce za zády a další voda se jí tlačila dál a dál do střev. Když už myslela, že se jí střeva tím tlakem musí každou chvílí roztrhnout, vytáhl z ní poručík hadičku, sehnul se a odvázal její kotníky od noh stolu a strážný ji narovnal a pustil její ruce. Zůstala stát, mírně ohnutá, jak překonávala tlaky ve svém břiše, jednou rukou si zakrývala prsa a druhou klín. Tlaky ve střevech se stupňovaly, se slzami v očích se prosebně dívala na poručíka. „Už to nevydržím, prosím“. Ortega jen mlčky ukázal na mřížku v podlaze. Skoro se jí zastavil dech, tady a před všemi!? Ale už nebyl čas na nějaké oddalování, tělo si potřebovalo ulevit a nechtělo dál čekat. V předklonu, chráníce si klín i oba prsy, udělala těch několik kroků k otvoru v podlaze, přičapla bokem k poručíkovi i ke strážným a svěrač se už sám uvolnil. S hlasitým doprovodem to zní vše vylétlo, a ještě a ještě trochu. Takhle ponížená ještě nikdy nebyla, brečela, dřepěla a nechtělo se jí se zvedat. Ortega jen pokynul rukou, oba strážní přiskočili, každý ji chytnul za jednu ruku, zvedli ji, otočili tak, aby byla zády k poručíkovi a roztáhli jí paže do stran, jako když se o ni chtějí přetahovat. Přitom s ní zacloumali tak, že aby neztratila rovnováhu, musela opustit svůj postoj s nohama stisknutýma k sobě a trochu se rozkročit. Než si to stačila uvědomit, ucítila ledový ostrý proud vody mezi půlkami. To poručík vzal hadici s tryskou napojenou na kohoutek umyvadla a tlakem ledové vody jí oplachoval konečník. Na moment zastavil vodu, stráže Moniku otočili čelem k němu a on zase pustil proud ledové vody. Tentokrát ho namířil nejdříve na její malé kozičky, chvilku je střídavě prudkým proudem masíroval, pak na břicho a sklouzával proudem vody níž, až se na chvilku zastavil na jejím přirození. Monika ječela už když jí ledový a ostrý proud vody bičoval její prsa, pak břicho a když jí ten tvrdý proud ledové vody vnikl mezi pysky a na poštěváček a dral se stále dál, nabyl její vřískot na intenzitě. Ortega zavřel kohoutek a odložil hadici. „Tak už maličká dostala rozum?“ Neodpovídala jen přikývla a drkotala zuby. Pustili ji a ona si opět zakryla rukama klín i prsa. Jeden ze strážných vzal ručník a začal jí utírat záda, zadek a nohy zezadu. Pak zepředu nohy, druhý strážný ji vzal za ruce a obě zvedl nahoru, už se nebránila a strážný s ručníkem ji utřel mezi nohama, pak břicho, prsa a obě ruce. Každý strážný ji chytnul za jednu ruku a společně ji dovedli za zástěnu a položili na gynekologické křeslo. Snažila se trochu bránit, ale neměla už sílu. Rozpažili jí ruce a za zápěstí připoutali, stáhli páskem přes břicho, roztáhli jí pokrčené nohy a vložili do třmenů a připoutali za kotníky. Ortega přistoupil blíž, chvilku si hrál s jejími prsíky, hladil je, masíroval a dráždil bradavky, pak přešel k jejímu vyholenému rozkroku. Rozevřel její velké labie, roztáhl je od sebe jako netopýrovi křídla. Objevil se růžový klitoris a malé pysky. Rozevřel je a potřel je i včetně klitorisu gelem. Pak vzal ze stolu dívčin růžový vibrátor, také ho potřel gelem, zapnul vibrace a začal jí ho pomalu tlačit do konečníku. Z Moniky vyšlo dlouhé sténání. Když už byl vibrátor téměř celý zasunutý v těle, přelepil řitní otvor náplastí, aby nemohl vyklouznout. Přešel ke skřínce vedle stolu a vyndal z ní podobný vibrátor černé barvy, více propracovanější, opravdu zdařilá kopie průměrné velikosti opravdového penisu. Tento „robertek“ ale nejenom zdaleka víc vibroval, ale ještě se pohyboval do stran a do délky. Poručík přístrojek zapnul a lehce ho přitiskl na její poštěváček. Dívka začala rychle dýchat, tušila, že bude donucena k nechtěnému orgasmu. Vibrace jí prostupovaly celým podbřiškem a konečníkem až do kyčlí. Ortega začal s vibrátorem pohybovat, lehce jím rozevřel malé pysky a najel na ústí pochvy, pak zase zpět, párkrát obkroužil klitoris a znovu na kraj pochvy, a tak stále dokola. Přitom se pokaždé dostal o něco hlouběji. Monika sténala, pot jí stékal po obličeji, oči zavřené, už ani nevnímala, že nejsou sami, že tomu všemu přihlížejí ještě další dva páry dychtivých očí. Poručík najednou přitlačil na vibrátor trochu víc a ten zajel do už silně provlhlé pochvy až na doraz. Monika vykřikla. Ortega přelepil konec vibrátoru náplastí a tu připevnil k jejím stehnům tak, aby nemohl vyklouznout. Dvoje vibrace v jednom těle, a tak blízko u sebe. Děvče cítilo, že to už nebude dlouho trvat a ona se neubrání vyvrcholení. Zatnula ještě víc zuby. Ale orgasmus už přicházel. Zoufale potřebovala, aby oba vibrátory přestaly pracovat, ale marně. Jeden orgasmus a po několika minutách další, bolestivější a pak už jen bolest. Jen vzlykala a čekala až to skončí.

Poručík jí sáhl do rozkroku, odtrhnul náplast a vyjmul robertka z jejího lůna, pak odtrhnul i druhou náplast a vytáhnul i malý přístroj z konečníku. Odvázali ji a pomohli jí na nohy, sotva stála, jak se jí třásly nohy. „Tak už budeš poslouchat?“ Přikývla. „Tak pojď a vedl ji k připravenému fotoaparátu na stativu. Už si ani nezakrývala klín a prsa. Jako ovce se postavila před fotoaparát a Ortega mačkal spoušť. „Otočit, ještě jednou, zvednout ruce nad hlavu, rozkročit, ohnout, odtáhnout pysky od sebe, lehnout na záda a strčit si prst do pochvy, s robertkem, …“. Povely následovaly rychle za sebou a ona dělala co jí poručil. Náhle přivolal jednoho ze strážných, pokynul mu ať si svlékne kalhoty. Strážný byl dobře vyvinutý a úd mu stál jako svíčka. „Klekni si a vezmi ho do ruky. A teď otevři pusu.“ Mačkal stále spoušť fotoaparátu. Strážný ji chytil za vlasy a přitáhl si ji, až ucítila úd v krku, začala se dávit, trochu polevil a zase znovu, za okamžik už měla plná ústa semene a teklo ji po tvářích. Nabralo ji a obsah žaludku byl na podlaze. Poručík pokynul strážným, ti ji položili břichem na stůl, obě nohy jí visely dolů. Ortega si rozepnul kalhoty a vytáhl svůj úd už zase v plné síle a natlačil jí ho zezadu do pochvy. Pár tahů a byl hotový. Monika už jen sténala a po tvářích jí stále tekly slzy. „Běž se umýt“ a ukázal na umyvadlo. Dopotácela se k němu, už jí bylo jedno, že si nic nezakrývá, pustila vodu a omyla si obličej od spermatu a vykloktala pusu. „Můžeš se obléct“ a podal jí krátkou pruhovanou košilku se zapínáním od krku až dolů, která končila hned pod rozkrokem. Natáhla ji na sebe a marně se rozhlížela po kalhotkách. Pak už jen zaslechla „Stráže odveďte ji.“