Terezce bylo patnáct. Před týdnem své významné narozeniny oslavila s rodiči a dvěma mladšíma brášky. Dostala plno dárků i blahopřání, dort a dokonce i povolení, připít si s taťkou a mamkou vínem. Moc jí nechutnalo, ale ten pocit, že je už skoro dospělá…

Roman, její otec, byl s Markétou ženatý šestnáctým rokem. Už dávno si všimnul, že jeho dcera roste do krásy. Dělal si s kamarády legraci, že bude muset naklást kolem bytu pasti na medvědy, aby odradil všeho chtivé (vlastně chtivé jen toho jediného) chlapce ze sídliště i okolí. Když vyšla z koupelny jen s ručníkem kolem sebe, … I když to byla dcera, při pohledu na ni, na tuto skutečnost občas zapomínal. S Markétou spolu žili již dlouho jako bratr a sestra. Ani si nevzpomínal, kdy si naposledy udělali dobře. Po posledním porodu Markéta nakynula do hodně oblých tvarů. Sice se za svou postavu styděla, ale pro to, aby zhubla, nedělala nic. Jen o tom mluvila. Frustrovaná a zklamaná Markéta změnila i pohled na svět. Z dříve veselé a optimistické holky, kterou si bral, se stala závistivá a na vše nadávající fůrie. Protože se ona styděla za své tělo, a Romana zase nelákalo laškovat s věčně naštvanou polovičkou, odešly z jejich manželství veškeré intimní chvilky. Měli se sice rádi, o děti se starali víc než vzorně, ale v posteli už jenom spali.

Markéta, jako učitelka, měla o prázdninách volno. Po oslavě vzala kluky na chatu, aby byli na čerstvém vzduchu. Markéta odmítla, raději bude doma. Co by na chatě dělala? Diskotéka tam není, kamarádky tam taky nemá, a…, a vůbec. Postará se o taťku. Roman musel chodit do práce. Dva měsíce dovolené měl naposledy na střední.

„Tatíííí?“ protáhla oslovení prosebně, „mohla bych pozvat kámošky na párty? Moje narozky jsme slavili jenom spolu, ale s kámoškama ne,“ koukala na otce psíma očima. Věděla jak na něj. Však ho taky znala celý svůj život. Byla jeho miláčkem, hodnou a vzorně se učící dcerou.

Roman zavrtěl hlavou: „Ne, nebudu tu po vás potom uklízet rozházené věci,“ připomenul jí podobný večírek před dvěma lety.

„Ale tatííí, to bylo dávno. To jsme byly malé,“ připomněla Romanovi rozdílný pohled na běh času.

„Jo, a teď už jste velké,“ zabručel Roman od novin.

„No, jsme. Všechny už máme patnáct. A Áda, tak ta už za dva měsíce bude mít šestnáct!“ nedala se Terka, „tatí, my budeme fakt jako myšky. Ani o nás nebudeš vědět. A všechno po sobě uklidíme!“ prosila dál, a sedla si mu na koleno. Objala ho kolem krku a dala mu pusu.

Roman změkl, jako máslo na slunci: „Ale v devět už tu žádná kamarádka nebude,“ bručel a kladl si podmínky.

„Nó…, tatí? Mohla by tu Jitka s Lenkou přespat? Už se ptaly rodičů, a ti nejsou proti. Tatííí,“ žadonila, „ale ostatní holky tu nebudou, neboj. Jenom Jitka s Lenkou… Tatííí,“ přemlouvala ho dál a hladila ho po strništi.

Lenku i Jitku znal, ostatně jako všechny její kamarádky, znal i jejich rodiče. Dvojčata, krásné stejně, jako Terka. Kamarádky, co za Terkou chodily, byly pěkné všechny. Ale v jejich věku moc škaredých holek nebylo. Povzdechl a souhlasil. Aspoň po něm nechce, aby přespala u kamaráda. Ale i to přijde. Věděl to, měl z toho hrůzu. Při představě, že do jeho dcery někdo cizí strká…, otřásl se. Vzdychl a přikývl.

Terka ho radostně v objetí stiskla, dala mu pusu, vzala mobil a začala obvolávat kamarádky. Roman se vrátil zpátky k dennímu tisku. Zítra je teprve čtvrtek, ale na víkend na chalupu nejede, musí ještě v neděli něco zařídit v práci. Nemá cenu, aby jezdil na chalupu a zase zpátky. Kluci mu chyběli, Markéta ani ne. Nicméně zvedl telefon i on a zavolal jim. Pozdravil se s manželkou, popovídal si s kluky a zamáčkl slzu po stesku.

Terezka se zrovna vrátila z koupelny s mokrými vlasy. Jako vždy, ručník okolo těla. Rozčesávala si vlasy a brebentila, jaké to nebude skvělé, a jak je hodný, a… Skoro ji nevnímal. Dole cítil, jak se probouzí jeho, tak dlouho nepoužitý přítel. Rád by mu dopřál trochu radosti, ale milenku nechtěl a na nevěstinec neměl odvahu.

Terka se zatím vyfénovala vlasy, umyla zuby a převlékla se do noční košile. Měla ji už dlouho, byla její oblíbenou. Už ji neměla tak volnou, jako před lety, a taky ji už neměla po kolena. Pro Romana to byl zničující pohled. Poslal ji spát a zapadl do koupelny. Tam, pod sprchou, myslíc na svou dceru… Konečně se toho napětí zbavil. Ostatně, jako každý den.

Druhý den, když přišel z práce, čekalo ho překvapení. Celý byt byl vyzdobený malými lampiony, papírovými řetězy, nafukovacími balónky… V kuchyni se snažila Terezka. Jen v bílých kalhotkách a tričku sotva po pupík. Radostně ho přivítala. Dala mu pusu a věnovala se dál přípravě jídla. Roman nedokázal myslet. To mu snad dělá schválně! Umyl si ruce, obličej si opláchl studenou vodou. Bylo horko a ani se Terce nedivil, že po bytě běhá skoro nahá. Utřel se, převlékl se do kraťas a trička, a zamířil zpátky do kuchyně. Na stole měl připravený pozdní oběd. Terka vařit uměla. Sice jen jednoduchá jídla, ale na patnáct…? Sotva dojedl, ozval se zvonek. Terka odběhla a za chvilku zvala první kamarádku dál.

„Dobrý den, pane Spurný,“ pozdravila příchozí.

„Ahoj Adélko, jak se vede?“ odpověděl jí Roman.

„Ale jó, de to,“ sundala si boty a zamířila do kuchyně. V krátké sukýnce a tričku byla k sežrání. Něco povídala o škole, na kterou po prázdninách nastupuje, něco o rodičích… Roman ji vnímal jen napůl. Všiml si, že nemá podprsenku a na tričku se jí rýsovaly dvě jahůdky.

Zvonek. Přišly dvojčata, Jitka s Lenkou. Byly obě stejné. Nikdy nepoznal, která je která. Navíc i teď byly oblečené úplně stejně. Kraťasy, zakrývající jen zadeček, který stejně ze zbytků nohavic vykukoval na svět. A tričko…, a taky bez podprsenek, zakoukal se jim na hrudníky Roman. Holky si začaly povídat mezi sebou. Pomáhaly Terce s přípravou a nosily všechno vedle.

Zase zvonek. Přišla poslední gratulantka. Hedvika. Malá, drobná dívenka, vypadajíc o dva roky mladší, než ostatní spolužačky. Stejně, jako Adéla, měla sukni a tričko. A jako ostatní, bez podprsenky. Roman holkám popřál dobrou zábavu, připomenul jim slušné vychování a vyklidil pole do ložnice. Nemohl se dál dívat. I tak vstával velice opatrně a nenápadně schovával bouli pod kraťasami. Vzal si knížku a zkoušel na holky nemyslet.

Vedle se zatím rozjela slušná zábava. Holky to pojaly jako kalhotkové party. Bylo horko a mezi sebou se stydět nemusely. Seděly v obýváku, měly tlumeně puštěnou hudbu a povídaly si. Se základkou skončily a všechny nastupovaly na jinou školu. Jen dvojčata pokračovala spolu. Jak jinak. Téma se pomalu stočilo na kluky. Líbí, nelíbí, kdo…, líbání, osahávání… Ani jedna s klukem ještě nebyla dál, než v kině.

„…sem četla, že poprvé to stejně není ono. Že si to holka musí odtrpět a na chuť, tomu přijde až později,“ sdělovala ostatním své vědomosti Hedvika.

Dvojčata přikyvovala, že to někde četla taky. Na internetu, tak to musí být pravda…!

„Prý tě toho má zbavit někdo, kdo už má zkušenosti. Ne nějaký panic. Prý když to neumí, tak ti ublíží a neužiješ si to už nikdy,“ pokračovala v šíření své pravdy Hedvika dál.

Roman dočetl kapitolu. Slyšel, jak se děvčata vedle chichotají, ale byly potichu a v normě. Ty další dvě, tři hodiny bude muset nějak přežít. Zvedl se a zamířil na záchod. Zvedl prkýnko a ulevil svému měchýři. Spláchl, v koupelně si opláchl ruce a nakoukl do obýváku, aby holky zkontroloval. Obnažené hrudníky mladých slečen mu vyrazily dech. Byly tak zabrané do hovoru, že si ho naštěstí nevšimly. Raději se rychle zavřel zpátky do ložnice. Jeho kamarád zase začal zvedat hlavu. Zkusil se začíst zpátky do knížky, aby na ta mladá prsa nemusel myslet…

Byl sotva v polovině nové stránky, když se otevřely dveře a přišla Terka, naštěstí už v tričku: „Taťko, pojď mezi nás. Nechci, abys tu jenom tak seděl a moji oslavu musel přetrpět tady,“ řekla prosebně.

Roman zavrtěl hlavou: „Ne, Terko. Děkuju, ale jsem o pár roků starší a nudil bych vás,“ vymlouval se a nad myšlenkou, že by byl v místnosti spolu s polonahými písklaty, se mu zatočila hlava.

„Tatííí, póď…, nudit nás nebudeš. Neboj. Tatí…,“ přemlouvala ho dál, „navíc už musíš mít hlad a žízeň. Vedle je všechno. Tatííí, nebuď labůť…,“ lákala ho.

Roman se na dcerku podíval. Opravdu se tvářila tak, že ho vedle nezve jenom ze slušnosti. Stála o jeho přítomnost tam vedle.

Přikývl: „Dobře. Na to jídlo jsi mně dostala,“ usmál se, zavřel knížku, „a co tam máte dobrého?“ zvedl se z postele.

„Chlebíčky, ale pekla jsem i sekanou. A prý se mi povedla,“ lákala ho dál, i když už vlastně šel.

Holky už byly oblečené, z čehož mu na jedné straně spadl kámen ze srdce, ale na straně druhé…

„Tak co, holky. Daří se?“ zkusil navázat rozhovor, sedl si a vzal si chlebíček.

Terka měla pravdu. Měl už hlad. Holky začaly zase brebentit. Vyzvídaly, jaké to bylo na střední za jeho časů, jaké měl koníčky… Roman se snažil. S úsměvem, a i docela rád zavzpomínal na spolužáky i spolužačky, i na to, že hrál na kytaru a jezdil s kamarády na víkendy do přírody. Dobu totality tenkrát nebral jako něco hrozného. Byli mladí, plni života… Jako holky teď.

Najednou se Hedvika zeptala: „Můžu se vás na něco zeptat, pane Spurný?“

„Jasně Hedvi, ale víš co? A holky, vy vlastně taky,“ obrátil se i na ostatní, „jste už dost velké na to, abychom si mohli tykat. Já si alespoň budu připadat mladší,“ navrhl jim, „jsem Roman.“

„Jé, to je supér,“ přivítaly holky jeho návrh.

Nakláněly se k němu a s každou musel políbit. Každá mu tak nabídla pohled pod tričko. Zase se mu začala motat hlava.

„Tak na co ses chtěla zeptat?“ otočil se zpátky na Hedviku a raději sáhl po dalším chlebíčku.

Ta se porozhlédla po ostatních: „No, víte, …, víš,“ opravila se a křečovitě se usmála, „slyšely jsme, že ten…, že ten první sex, by měl s holkou udělat někdo zkušený,“ vydechla a zčervenala.

Romanovi zůstala ruka s chlebíčkem na půl cesty do pusy. Slyšel dobře?

S otevřenou pusou se otočil na Hedviku: „Co, co, cože?“ zavřel pusu a o to víc otevřel oči, zato Hedvika, ty svoje sklopila.

„No, chtěly jsme se zeptat vá…, tebe, co si o tom myslíš,“ nadechla se zhluboka.

Byl to její nápad, zeptat se jediného zkušeného chlapa, ale že to bude takový problém říct mu to nahlas… Ale řekla to. Roman se podíval na ostatní. A na Terku. Ta zkoušela, jestli dokáže být neviditelná. Nedokázala. Byla červenější, než ostatní, ale bylo vidět, že odpověď je i pro ni důležitá.

„A proč se ptáte mně? To nemáte jiné téma?“ zkoušel se vyvlíknout.

Za dnešek už potřetí, začal kamarád zespod zvedat hlavu. A Roman přemýšlet. Co jim má říct? Že o to mají přijít s nervózním vrstevníkem, který se do nich do dvaceti sekund vycáká a ještě jim udělá děcko? Nebo je má vehnat do náruče nějakého kurevníka, který jim to udělá možná hezky, ale pak je odkopne?

„No ne, ale ani jedna z nás, víte…,“ ozvala se na pomoc Adélka, „prostě ještě jsme s žádným klukem, nic…,“ začala klopit oči i ona.

Poslední půlhodinu řekl víc, než chtěl. Má zůstat u upřímnosti, nebo se raději zvednout a být zase dospělým, odpovědným…, otcem?

„Jak bych vám to…,“ přemýšlel, „no, říká se to,” vysoukal ze sebe pomalu, ale hned se maličko zašklebil, „ale nemusí to být vždycky pravda. A najít zkušeného taky není med. Hoďte to za hlavu. Až se zamilujete, bude vám jedno, jestli je zkušený, nebo panic. Budete rády, že o to přijdete zrovna s tím, kterého budete mít rády,“ plácal.

Kdyby tu nebyla dcera, nabídl by se všem, ať se o to připraví o jeho kolík. Ale copak to může Terce udělat?

„Hm, to pěkně děkujem. Moc jsi nám ale neporadil,“ řekla zklamaně Jitka.

„Ale no tak, holky. Já to fakt nevím,“ omlouval se za radu nad zlato Roman.

„A co maminka? Byli jste spolu i poprvé?“ zeptala se Terka.

Roman na ni vytřeštil oči. Co si to… Potvora jedna! Vzápětí v něm ale rozhořčení nad dceřinou drzostí pohaslo.

„Vždyť víš, že jsme se s maminkou seznámili až později. Oba jsme už měli předchozí vztahy. A už toho…,“ chtěl ten trapný rozhovor skončit.

„No, a když jsi začínal…, jako s tím…, tak s pannou, nebo zkušenou?“ odvázal se jazyk i Lence.

„Pannu jsem nikdy neměl. Tak nějak kolem mne proletěly, a než jsem se vzpamatoval, nezbyly,“ povzdychl si rezignovaně, „ale to nic neznamená!“ dodal rychle.

„No vidíte. Neříkala jsem to? I tenkrát platilo to, co říkám,“ zvedla vítězoslavně hlavu Hedvika.

Roman začal přemýšlet, co to pro ně to tenkrát znamená. Středověk?

Holky se po sobě podívaly a Hedvika se zase obrátila na Romana: „A jaké prsa se klukům líbí? Velké, nebo malé?“ kousla se do rtu.

Zrovna se chtěl napít, ale jen vyprskl a zakuckal se: „Co?“ nevěřil vlastním uším…, kam to ty holky míří?

„No jestli mají kluci raději větší, nebo menší,“ nedala se Hedvika a znovu se kousla do rtu.

„Co po mně holky chcete? Sexuální výchovu? Nebo jenom tak blbnete a zkoušíte mně?“ položil sklenici zpátky na stůl a utíral si bradu od vody.

Kdyby mohl, raději by odešel, ale nemohl se postavit. Vlastně už kouskem těla stál. Červenal se skoro víc, než holky.

„No, spíše nám jde o tu výchovu. Ve škole nám nic pořádného neřekli. A před klukama nechceme být trapné,“ vysvětlila mu Hedvika jejich obavy.

„To máte taky různé,“ přistoupil Roman na roli učitele, „někdo má rád velké, jiný malé. Nedá se to říct tak, že céčka jsou jedině žádaná. Kluci mají rádi celou abecedu.“

„A co takové? Prý je mám moc malé,“ zvedla si tričko Hedvika.

Romanovi spadla čelist a zalapal po dechu. Ta maličká, měla prsíčka jako Terka ve dvanácti, ale i tak mu připadala dokonalá.

„To, to, ne e…, nej nejsou ma…malá,“ koktal a nedokázal od nich odtrhnout oči.

„Ale má je menší, než moje,“ zvedla triko Adélka.

Romanovi se zatočila hlava: „Holky prosím, neblbněte. Jsem jenom chlap, a…,“ mával rukama a naznačoval, ať si ta trička dají zpátky.

„Potřebujeme vědět víc, nemůžeš se přece na nás zlobit!“ omlouvala se Hedvika a tričko si sundala úplně.

Totéž udělaly i ostatní. I Terka.

„Ježíši, holky! Proč mi to děláte?“ zasténal zoufale a zkoušel se dívat do stropu.

Oči ale nahoře dlouho neudržel.

„Romane, co holení? Holit, neholit…,“ lákala ho Hedvika od pohledu na strop.

Očima sjel ze stropu dolů. Holky byly opět jenom v kalhotkách.

Hedvika s Adélkou se postavily naproti němu: „A co se líbí tobě? Chloupky, nebo …?“ a odhrnuly si kalhotky malinko dolů.

Adélce vykoukly chloupky, Hedvika ukázala holou čárku. Zabořil hlavu do dlaní. Pak ji zvedl a vyčítavým pohledem počastoval každou z nich. Holky se chichotaly a pomalu ze sebe dostávaly přirozený stud. Když zhruba před hodinou spolu mluvily o klucích, postupně se navzájem vyhecovaly a domluvily si scénář a až doteď se ho držely.

„Co jsem vám udělal? Provokujete, a necháte mně trápit se. To se nedělá!“ káral je Roman.

Mimoděk si olizoval rty, zrychleně dýchal, ale oči už z holek nespustil.

„Ale my tě přece trápit nechceme,“ sedla si na něj obkročmo Hedvika, „my si jenom chceme rozšířit to…, vědomosti,“ objala ho kolem krku a přiblížila mu svoje hrozinky k obličeji.

Roman ale pořád odolával. Ani v mládí nebyl z těch, co se dostávali pod sukně všem, které neutekly na strom. A zábrany u něj přetrvávaly doposud.

Hedvika mu zajela pod tričko: „Jé, ty jsi chlupatý,“ vypískla a v pěstičce chytila chomáč chlupů na hrudníku, „to máš i tam dole?“ zatahala silně za chlupy.

To už Roman nevydržel. Měl toho dost. Mozek konečně vypnul centrum morálky a krev, která toto centrum zásobovala, poslal dolů, na pomoc té, která tam byla už hodně dlouho. Objal ji, přitáhl si ji blíž, na zádech ji chytil za blonďaté dlouhé vlasy a potáhl je dolů. Hedvika zaklonila hlavu a zasténala. Roman se jí přisál k maličkému prsíčku, a mozek přestal uvažovat úplně. Probudil se v něm nejstarší instinkt. Měl neskutečnou touhu, předat své geny dál a zabezpečit tak jejich přežití. Ochutnal i druhou jahůdku. Hedvika chutnala skvěle. Už dávno zapomněl, jak hebkou kůži mají mladé holky. Jeho ruce začaly to mladé tělíčko hladit. Přejížděl po zádech od ramen až ke kalhotkám na zadeček a pak zpátky nahoru po bocích přes ta malá prsa zpět na krk. Hedvika za chviličku začala vzdychat. Kroutila se na jeho klíně, tiskla se k jeho hlavě, škrábala ho na krku a ve vlasech. Ostatní holky je fascinovaně pozorovaly. Scénář už skončil chvíli před tím a Hedvika už improvizovala. A zavedla je někam, kam by se neodvážily ani ve snu. Když ale viděly, že Romanova pozornost se jí líbí, chtěly taky vyzkoušet, jaké to je, být hlazena někým jiným. Nechtěly ale ty dva rušit. Vycítily, uvědomovaly si, že kdyby teď Hedviku odstrčily, nikdy by jim to neodpustila. Tak zůstaly jen divačkami a mimoděk hladily samy sebe. Hedvika zajela rukama znovu pod tričko, ale jenom proto, aby ho Romanovi pomohla sundat. Roman konečně ukázal, jak vypadá chlap. Ne, že by jeho, nebo jiné kluky už takhle neviděly, ale teď se na něj dívaly jinak. Připadal jim teď mnohem zajímavější, než třeba na koupališti.

Hedvika se sesunula k zemi, zašátrala Romanovi vpředu na kraťasech, povolila knoflíky a pomohla mu je sundat. Roman se jenom nadzvedl a kraťasy i trenýrkami byly ty tam. Ke stropu mu trčel naběhlý a mokrý ocas. Hedvika se ho hned ujala, ale Roman ji jemně přitáhl k sobě nahoru. Pak ji podebral pod zadečkem, zvedl se i s ní a do křesla ji položil místo sebe. A pokračoval v olizování malinkých kůzlátek. Pomaličku se přesouval na pupík, ten rozkošný dolík v plochém a malinko lechtivém bříšku. Vnímal jen její hebké tělo. Že má jeho počínání i diváky, nevnímal. Z toho štěstí a krásného mladého těla se mu motala hlava. Zase. Ale krásně. Hedvika se na křesle kroutila, sténala a zase Romana škrábala ve vlasech. Bylo to neskutečné! Bylo to nádherné! Bylo to… Nic podobného ještě nezažila. Když se občas mazlila sama se sebou, taky to bylo hezké, vždycky málem vyskočila z kůže, ale toto? Uprostřed těla jí rostlo něco, o čem tušila, že brzo vybuchne.

Roman se přiblížil k buchtičce. Sundal jí kalhotky a hned se přisál k hladké broskvičce. Už když sundával promočené kalhotky, věděl, že je jeho snaha přijímána kladně a reakce těla se vyvíjí správným směrem. Zabořil jazyk mezi záhyby jemné a měkké kůže a narazil tam na pramen. Dýchl na místo, které je tak citlivé…, a jemně se k němu přisál. Hrášek, v očekávání dalších hrátek, ze svého domečku ochotně vyjel ven, kde se potkal s jazykem. Ten ho začal okamžitě ochutnávat a hrát si s ním a lechtanou. Hedvika byla někde jinde. V okamžiku, kdy se jí Romanův jazyk dostal do prasklinky, začala tam dole pulsovat v rytmu stále rychleji tlukoucího srdce. A když jí začal vylizovat to místečko, kde se tak ráda sama dotýkala… Zasténala ještě víc, přimáčkla si jeho hlavu co nejvíc do rozkroku a ještě mu ji stiskla mezi stehny. To něco, v ní konečně vybuchlo. Barevný ohňostroj jiskřiček a ohnivých čar se odehrával přímo v ní, byla jeho součástí, byla tam, a přitom tady.

Byla mimo poměrně dlouho a Romanovi docházel vzduch. Musel použít sílu, aby se dostal z objetí jejich hubených nohou. Ani si toho nevšimla a sténala v křečích dál. Nechal ji ještě chvilku, dokud viditelně nepřišla k sobě. Pak ji začal znovu dráždit. Na její „Ne, už dost prosím, …,“ nebral ohledy. Bylo to ne, při kterém si ho tiskla víc ke kundičce. Když cítil, že to na ni jde znovu, přešel na olizování kůzlátek a kačenku dráždil jen prsty. Pomaličku namířil svůj buchar na dírku, a…, a ucítil mírný odpor při vchodu do jeskyně. Odpor byl zlehka a úspěšně zdolán a on se konečně dostal do nitra té nádherné a mladé samičky. Začal v ní jezdit a myslet na fotbal…

Sotva se Hedvika ocitla zpátky na zemi, nedostala příležitost, aby se po ní prošla. Hned se při dráždění začala zase vznášet. Něco blábolila, ale sama nevěděla co. Když ji dole něco kouslo, ani to nevnímala. Vznášela se nad oblohou a čekala na ohňostroj. Ten v ní zase vybuchl. Chodila po obláčcích a počítala jiskřičky.

Roman si užíval té nesmírné těsnosti mladé kundičky, a přestal se divit mladým klukům, že jsou za pár sekund na konci. I když zkoušel myslet na všechno jiného, než na to mladé nádherné tělo pod sebou, cítil, že tentokrát to dlouho nevydrží. Navíc, když ho dívka opět objala nohama okolo beder a sama mu křečovitě vycházela vstříc…, to by nevydržel nikdo. Na poslední chvíli si uvědomil, že nesmí…, vytáhl ho ven, ztuhl a jeho kamarád se začal zbavovat všech přebytků, vyrobených pro podobné účely. Ty přistály na jejím plochém bříšku, a pomaličku z něj stékaly. Když se vzpamatoval, sesunul se na koberec. Hedvika zůstala na křesle, s nohama od sebe, lesklou kačenkou od krve a pocákaným bříškem. Rozhlédl se kolem sebe. Čtyři další žáby se zájmem civěly na jeho povadlý a od krve špinavý ohon. Bylo na nich vidět, že ve výuce chtějí pokračovat.

Roman si povzdychl: „Co mi to holky děláte? Copak jsem mohl jinak?“ omlouval se za svoje chování.

Mozek měl opět dostatek krve a centrum morálky bylo zase v provozu.

Na zem se k němu přesunula i Hedvika, políbila ho a pohladila po tváři: „Děkuji, bylo to něco neskutečně krásného,“ děkovala, jako kdyby bylo za co a Roman se styděl víc a víc…. „paní Spurná musí být šťastná, že tě má,“ opřela se vysíleně o křeslo.

Prstem sebrala z bříška několik kapek a strčila si ho do pusy. Nabrala si víc a zase olízla.

Pusa se jí roztáhla od ucha k uchu: „A je ze mě kanibal,“ začala se hihňat a sbírala jeho krůpěje dál.

Adélka k ní přiklekla a olízla jí bříško. Taky chtěla ochutnat. Roman by nejraději utekl, ale když ty dvě viděl, jak se k sobě mají a…

„Neměla bych to nějak…,“ ukázala Hedvika na Romanova spícího kamaráda a přerušila jeho tok myšlenek.

Sklopil oči a podíval se na něj. Byl ulepený od všeho, co v jeskyni mohl najít. I od krve. Chtěl se zvednout, že se opláchne, ale Hedvika s Adélou, ho přidržely u země. A že prý ho jenom tak nepustí, a že musí dostat odměnu, a… žvatlaly jedna přes druhou. Adélka mu přitiskla hlavu k zemi dlouhým polibkem a pak i svým prsem. Před očima se mu houpaly o něco větší kozy. Zdráhal se, ale nakonec… Nakonec vcucl růžovou a naběhlou jahůdku do pusy jako nic. A chutnala skvěle. U kamaráda se zatím snažila Hedvika. Chvilku. Aniž by to tušil, na zemi byly všechny a všechny zblízka koukaly na jeho ptáka. Hedvika ho nezkušeně olizovala a zkoušela si ho dát do pusy. Romanovi se zase začaly dělat mžitky před očima. Podruhé zahodil morálku, objal Adélku a přitulil se k jejím vnadám. Jeho kamarád se začal zase probouzet. Hedvika nevěděla jak, ale najednou ji ten pták dokázal vyplnit celou pusu a ještě zůstat z velké části venku. A to ho před chviličkou dostala do pusy celého, i s pytlíkem! Roman na svých nohou a kamarádovi ucítil víc, než jeden pár rukou.

Vymanil se z Adélčina objetí, zvedl se a uviděl ten zájem o svůj ohon u svých nohou: „Neblbněte, chcete mi ho urvat? Jestli se chcete něčemu naučit, dobrá. Ale berte na mně ohled. Nejsem už nejmladší a nedokážu zvládnout vás všechny najednou. Domluvme se tak, že budu vždy jen s jednou a další budou muset počkat,“ stanovoval si pravidla.

Holky se na sebe podívaly, pak pokrčily rameny a Hedvika ho naposledy políbila na naběhlý žalud. Dál se ho už ani nedotkly, ale sedět na zemi zůstaly.

Roman si Adélku posunul na klasickou šedesát devítku. Začal jí vylizovat chlupatou chlácholindu a Adélka se dole snažila taky. Zkoušela ho nějak držet, hýbat s ním a na něm, olíznout… Že mu ocas drží jako panna, Romanovi vyhovovalo. Nechtěl, aby se udělal hned a nechal by dírku ladem. O to víc a zkušeněji se snažil on. Za několik okamžiků byla Adélka na krajíčku hranic Poznání. I když to kdysi doma zkoušela sama, nikdy tu hranici nedokázala překonat. Nějak jí to nešlo. Zato teď, s tou předehrou s Hedvikou, a navíc, když cítila ten horký, a hlavně mokrý jazyk na svých záhybcích… Nikdy to takhle neměla. A nikdy se tak blízko k té hranici nedostala. A teď, teď se po ní dokonce procházela a balancovala na kraji. To je nádhera, myslela si a kňourala.

Roman na víc nečekal. Ta holka byla mokrá a připravena přijmout do sebe třeba i jeho pěst. Posunul ji dolů, chytil za prdelku, namířil a počkal, až si Adélka sama nasedne. Chvilku zaváhala, ale pak zaťala zuby a zprudka celou vahou dopadla na jeho nohy. Vykvikla bolestí, trochu i zalitovala své odvahy, ale Roman ji nenechal přemýšlet. Nadzvedl se a začal do ní divoce bušit. Adélka nechala pochyby bokem a ječela slastí. Malinko zvolnil a zatlačil palcem na zadní dírku. Adélka si ještě víc lehla na jeho nohy a dírku ještě víc vyšpulila. Palec v ní pomaličku zmizel. Cítil na něm svůj ocas, pohybující se ve vedlejší jeskyni. Zakroutil s ním a Adélka zařvala naposledy. Právě neudržela rovnováhu a přepadla přes okraj do říše slasti. Ztuhla a pak se rozklepala. Její jekot se chvilku stupňoval a skončil hlasitým zasténáním a tichem.

Nechal ji a ocas z ní vytáhl. Hned ale namířil o kousek vedle. Adélka zase ztuhla, ale jenom na chvilku. Opatrně si ten ocásek dostávala dovnitř. Vždy o kousek dovnitř, povytáhnout a zase dolů. Na čtvrtý pokus ho v sobě měla celý. Začala na něm jezdit a znovu si užívat. To bylo úplně, ale úplně něco jiného. A nádherného. Netušila, že by ji kdy mohl nějaký tlak v zadečku přinášet tolik radosti. Začala zase s balancem na hranici. Otočila se a před Romanem se kývaly kozičky. Pohladil je a místo do prdelky zanořil palec do čerstvě zpřístupněné pipinky. Přitáhl si ji víc na sebe a zakousl se do jahody. To už Adélka nevydržela, ztratila rovnováhu, zřítila se podruhé a ječením a klepáním těla, oznámila svůj pád i ostatním. Roman vydržel i tentokrát.

Nechal ji vydýchnout a pak jí hlavu potlačil mezi svoje nohy. Adélka se dala do olizování nanuka a kouření doutníku. Hedvika se k ní přidala. Má to taky za sebou, tak co? Roman ji nebránil. Naopak. Užíval se nezkušených tlamiček a ručiček mladých slečen. Pak je začal navigovat. Jak ho chytnout, jak s ním do pusy, co to je předkožka a co s ní a vůbec. Ani ne za dvě minuty se z nezkušených a nesmělých dívenek, staly poměrně zkušené a všehoschopné samičky. Romanovi tuhla krev v žilách, když se mu na ohon přicucla jedna z nich a sála mu ho jako brčko, kroutily se mu i palce na nohou.

Druhá mu vcucla koule a hladila ho pod nimi. V těch mu zacukalo, stačil jenom zařvat: „U úůůž, já…“ a začal chrlit svoje sémě do Adélčiny pusinky.

Ta jenom vykulila oči, ale neucukla. Všechno pochytala a spolkla. A pak se začala smát.

„Jaké to bylo? Jak to chutnalo?“ sesypaly se na ni ostatní holky.

„Bylo to…, takové,“ otočila oči nahoru, koketně se olízla a usmála, „bylo to hustý!“ vybuchla radostí.

„Romane, ty jsi super!“ vrhla se mu kolem krku a Hedvika se k ní přidala

Tulily se k němu a Romanovi bylo v té chvíli ohromně. Po dlouhé době se cítil jako chlap. Jako obdivovaný chlap. Ten pocit ješitnosti, naposledy zažil někdy hrozně dávno. A se dvěma najednou…, nikdy. Ležel na zemi, oddychoval a hladil obě holky po zádech. Až po chvíli mu došlo, že nejsou tady jenom ty dvě, ale i další holky. A jedna z nich, byla vlastní dcera.

Začal se zvedat a omlouvat se: „Holky, to se nemělo stát, to je trapas…, Terezko, promiň…, to je trapas…,“ blábolil a jeho slova nedávala moc smysl.

Sotva si stačil dát nohu do trenýrek, měl na sobě obě dvojčata: „Romane, přece nám nedáš košem!?“ políbila ho Jitka. Nebo to byla Lenka?

„Ne, holky neblbněte! Já už nemůžu, a navíc…, vždyť to není správný,“ vymlouval se, ale byl rád, že zájem o něj trvá.

Ale k další činnosti už toho dole nepřinutí. Věděl to. Jó kdysi…, to byly časy, usmál se a vzpomenul si na Radku. Jemu bylo mu něco málo přes dvacet a jí čerstvých osmnáct… Prošukali tenkrát nejeden víkend. Doslova. Na seně, v levném hotelu, u rodičů… Ale ty časy jsou dávno pryč. Pak poznal Markétu. I s ní to byla smršť, alespoň ze začátku. Jó, mládí v pr…, a do důchodu daleko, povzdychl si.

„Tak nám jenom ukaž, jak to mají chlapi rádi, jenom to říkej. Ale nechej nás, ať se ještě podíváme a sáhneme si. Vždyť se ti to přece líbí,“ podívala se na něho Lenka. Jitka?

Olízla mu ho a dívala se jako kočka na myš. Vzdal to. Dvojče mělo pravdu. Líbilo se mu to. Posadil se, skoro si lehl zpátky do křesla a dal nohy mírně od sebe. Hned tam měl zvídavé divačky. Jen Terezka se dívala z větší vzdálenosti. Ale se stejným zájmem, jako ostatní. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Nechtěl se u toho dívat na dceru. Ne, že by nebyla nádherná, ale svědomí, ta mrcha, v něm hlodalo, jako červotoč v trámu na půdě. Začal s anatomií. Koule, žalud, prostata…, pak přešel na dívčí chlouby. Zpaměti jim popisoval, co kde najdou a kde je jejich bod slasti. Dole cítil zájem o ochutnání. Holky se střídaly, ochutnávaly a na živé prostorové mapě uváděly suchou teorii v mokrou praxi… Když skončil, otevřel oči a podíval se na ně. Všechny měly ruce v kalhotkách, tedy všechny ne, Adélka a Hedvika kalhotky neměly. Ale prstíkama si kundičky zkoumaly taky.

„Teda Romane, nechápu, proč nechodíš po školách a neděláš sexuální výchovu ty,“ políbila ho Hedvika na pupek a vstala, „škoda, ale je plno hodin a ještě se nějak musím dostat domů,“ povzdechla si smutně, „co ty Adélko, nepůjdeme spolu?“ navrhla kamarádce.

Ta smutně přikývla. Ráda by zůstala a poslouchala jeho vyučování třeba do rána. Políbila ho na ocásek i na prsa a vstala taky. Holky se oblékly, rozloučily se s ostatními a znovu poděkovaly Romanovi. Bylo na nich vidět, že je odchod opravdu mrzí. Odešly. Dvojčata Romana jemně přinutily znovu si sednout do křesla.

A že prý teď budou skládat praktické zkoušky. Obě se sesunuly k jeho rozkroku a začaly s popisem jeho chlouby. Přejížděly po něm prstíkama, občas ho i olízly a zeptaly se. Jedno z dvojčat zkoušelo, jestli se jí vleze do pusy. Vlezl. Vnímal jen příjemné lechtání a horkost její pusy. Nakonec se svezly k zemi a začaly si navzájem prozkoumávat své dírky. K Romanovu obrovskému překvapení se k praktickým zkouškám přidala Terezka. Stáhla ho na zem k dvojčatům a k sobě, a jeho protesty umlčela tak, že položila dlaň na jeho pusu a podívala se mu do očí. Podívala se tak, že hned pochopil, že tady jsou jakékoliv protesty marné. Ona se už rozhodla a nic ji nemůže zastavit. Jemně si ho vcucla do pusy a zkoušela jeho chuť, hebkost a vůni. Roman to vzdal. Znovu. Dcera, jeho Terezka…, ale zároveň nádherná mladá holka… Stejně, jako Hedviku, přetočil si ji tak, aby měl její kačenku u svého jazyka na dosah. Překvapilo ho, že se jeho dcera holí. Nikdy ho nenapadlo, že by i ona podlehla tomu módnímu, ale na druhé straně moc hezkému trendu.

Terezka z té malé perverze ze začátku radost neměla. Ale to svrbění tam dole nemohla snést. Proto se rozhodla a proto teď sedí obkročmo na tváři vlastního otce, s jeho ptákem v puse. Ale že to uměl, to bylo nesporné. Nedivila se Adélce, nebo Hedvice, že byly z toho tak vedle. Olizovala a ocucávala mu povadlý ocas, ale hlavně se soustředila sama na sebe. A na dolní jemné, nepravidelné záchvěvy, které se navzájem spojovaly, a neustále rostla jejich síla. Za chviličku už jenom sténala a prudce hýbala zadečkem nahoru a dolů. Třela si pipinku o otcův nos, ten ji navíc jazykem zajížděl až k hrázi a ukazovákem malinko zatlačil na zadní dírku, Jen vlastně naznačil, že tam chce jít. Drobné záchvěvy z různých částí, se spojily v jeden nádherný a silný. Jako kdyby ji někdo stiskl v pěsti a pak pustil. A znovu a znovu. Křičela tak, že se dvojčata přestaly na chviličku věnovat studiu a podívaly se na sebe. Pak se usmály a přály jí to. A znovu se do sebe zakously.

Romanovi se do tváře dostaly dceřiný šťávičky v takovém množství, že je nestačil pochytat. Měl od nich zmáčený celý obličej, bradu i krk. Z Terezčina orgasmu měl upřímnou radost. Vždy jí chtěl dávat jenom to nejlepší. Při péči jeho dcery, jeho kamarád sice zvedal hlavičku, ale úplně se neprobudil. Ale neměl z toho mindrák. Za ty roku už věděl, na co má a na co ne. Terezka se schoulila do klubíčka a spokojeně předla. Bylo jí náramně. A že to byl její táta? No a co?! Raději on, než ten poďobaný soused odvedle.

Dvojčata zatím došla jen tam, že měly obě plno práce s vylizováním pramenů. Byly napnuté, chtěly víc, ale nešlo to. Nedokázaly se uvolnit a neustále myslely na to, že ten jazyk na kundičce, je jazyk vlastní sestry. Roman, i když už byl utahaný jako kotě, se přesunul k jedné z nich. Zabořil se do mokré puklinky a zkušeně nahmatal ten malý hrbolek, který do dívčích těl vysílá pocity štěstí. Změna byla cítit okamžitě. Pak jen stačilo pořádně stisknout prdelku a jedno z dvojčat se konečně dostalo na druhý břeh. Když se doklepala, druhá, zatím neukojená, si sedla na Romanovu tvář a dožadovala se své porce. Roman si ji přitáhl, nadechl se, zabořil do prasklinky jazyk i s nosem. Druhou rukou hmátl nahoru a silně stiskl v pěsti její prso. Dívka vykřikla bolestí, ale vzápětí byla z bolesti slast. A z bolestného výkřiku se stalo slastné sténání. Svalila se z něho a prudce oddychovala.

„Teda to byla jízda, dámy,“ ozvala se první z dvojčat.

Holky se začaly sbírat ze země a smály se. Nahoru pomohly i Romanovi, hrdinovi dnešního večera.

Dostal políbení nejen od dvojčat, ale i od Terezky: „Děkuji, táto, byl to nejkrásnější dárek k narozeninám. Mám tě moc ráda,“ dala mu pusu ještě jednou.

Postupně se všichni osprchovali a šli spát. Skončili ale na zemi, všichni na jedné hromadě, na matracích z postelí. V bytě nebyla tak velká postel, aby se do ní vlezli všichni. A oni chtěli být spolu.

Ráno mu zazvonil budík. Rychle ho zamáčkl, aby holky nevzbudil. Nechtělo se mu, zůstal by, ale musel. Holky se jenom zavrtěly a spaly dál. Opatrně vstal a šel se umýt. Když se oblékl, ještě je zkontroloval. Všechny tři spaly ve vzájemném objetí. Byl na ně kouzelný a lákavý pohled. Znovu zalitoval, otočil se a odešel do práce.

Ani klepnutí dveří žádnou z nich neprobudilo. Až po dalších dvou hodinách se pomalu probrala Terezka. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila kde je, a proč je nahá mezi dvěma kamarádkami. Protáhla se, ale vstávat se jí nechtělo. Ranní venkovní vzduch na ně padal z otevřeného okna, ale jí bylo pod dekou teploučko. Malinko se přetočila a odhrnula deku z Jitčina hrudníčku. Dívala se na její prsa a obdivovala je. Pak deku odhrnula i z hrudníku její sestry. I prsa měly ty dvě stejné. A nádherné. Neodolala a pohladila jednu ze sester. Ta jenom zamlaskala, ale neprobudila se. Vzala ho do dlaně a přejela po bradavce. Ta začala reagovat, ale jeho majitelka spala dál. Zkusila ho ochutnat. Bylo to neskutečně krásné. Cítila, jak se jí pod pupíkem zase hlásí drobné záchvěvy. Do vlasů jí zabloudila kamarádčina ruka, která jí hlavu přitiskla víc k jejímu tělu.

Ozvalo se zasténání: „Terezko, neblbni! Ještě chvilku a neznám se!“ tiskla jí hlavu víc a víc k sobě.

Terezka ji jemně kousla. Kamarádka zavrněla ještě víc.

Třetí dívčí tělo se probudilo taky: „Teda holky?“ přitulila se blíž k nim, „a já jsem vosk?“ vlepila pusu sestře.

Začaly se mazlit, líbat a hladit všechny tři. Přešly až na zkoumání svých puklinek, ale do cíle dorazila jen Terka. Jitka s Lenkou zůstaly v posledním výškovém táboře a na vrchol nedorazily. Ani tak ale nelitovaly, bylo to nádherné i tak. Po snídani se s Terkou rozloučily a mazaly domů. Roman přišel domů, kde ho čekal vzorně uklizený byt a dcera.

Ta se mu vrhla kolem krku: „Tatí, děkuju, děkuju i za holky. Byl jsi super a vůbec, jsi ten nejlepší táta pod sluncem!“ vlepila mu pusu na tvář.

Roman se usmíval, pochvala dcery ho těšila, i když se zase cítil trapně.

Pusu jí vrátil: „Ale mamince to říkat raději nebudem, co?“ podíval se Terce do očí.

Ta se zapýřila, usmála a zavrtěla hlavou: „Neboj, říkat to nebudeme nikomu,“ objala ho znovu, „ale…, víš…, dvojčata…,“ nevěděla, jak dál.

Nebyla tak od rány, jako Hedvika. Nevěděla, jak otci sdělit, že by to celé mělo mít pokračování. Jitka s Lenkou ji při odchodu kladly na srdce, aby to s ním nějak skoulela, že na střední nechtějí jít jako nezkušené panny.

„Ne, Terezko, to se už…,“ odtušil otec, na těch holátkách by si rád ještě smlsnul, ale svědomí ho začalo zase hryzat. Má, nemá…?

„Ne, tati, počkej,“ přerušila jeho váhavý protest Terka, „volaly mi Hedvika, a pak i Adélka, a prý ti mám vyřídit, že na to budou ještě dlouho vzpomínat. Byl jsi fakt neskutečný,“ vyřizovala vzkaz, „a dvojčata…, no prostě…,“ váhala zase, „přijdou dneska večer,“ dostala to konečně ze sebe, a postavila otce před hotovou věc.

„Ježíši, Terezko! To přece nejde! Včera jsem ani nevěděl, co dělám!“ zvolal zoufalý Roman, „a co maminka? Copak jí to můžu udělat?“ podíval se na ni vyčítavě.

„Mamka se o ničem nedoví,“ zabručela, „stejně je pořád naštvaná,“ odsekla, „ani nevím, proč zrovna ty, máš na ni brát ohledy,“ bručela dál.

„Co tím chceš říct?“ obořil se na dceru.

„Nic, jenom to, že máma je taková, jaká je. Mám ji ráda, to jo, ale obdivuju tě, jak s ní dokážeš vyjít, a taky jak s ní…, jak s ní prostě můžeš to…,“ nedokončila a podívala se zkroušeně do země.

„Maminka má ráda vás, i mně,“ řekl jí vyčítavě, „a nechci, aby byla nešťastná,“ dodal, ale začal uvažovat, že mu Markéta v posledních letech moc radosti nepřinesla.

„Ale když se nic nedozví, tak o co jde? A neříkej, že se ti to nelíbilo!“ přešla do protiútoku.

„Líbilo, to jo,“ přiznal a zasnil se, „bylo to nádherné,“ povzdychl si, „ale maminka se to jednou dozví, a co pak?“ zkoušel to dál, ale v hlase bylo poznat, že by si to rád zopakoval.

„Nedozví, neboj. A kdyby snad jo, tak to zapřem. Nebylo by to poprvé, kdy bychom jí neřekli všechno,“ připomněla mu jejich rok staré tajnosti, kdy ještě byla malá a on ji pustil na diskotéku.

Vrátila se nad ránem, vyříkali si to tenkrát jen mezi sebou a Terka od té doby tikala, jako hodinky. Nechtěla už zklamat jeho důvěru.

Znovu si povzdychl a rezignoval: „Dobře, kdy přijdou?“

Terka radostně vyskočila a dala mu další pusu: „Tati, ty jsi úžasný! S holkama to musím domluvit. Jdu jim hned zavolat. Mám tě ráda!“ objala ho a vzala mobil.

Ztratila se v pokoji, odkud byl slyšet její radostný a nadšený hlásek. Roman si zatím nabral jídlo a pojedl. Ještě dojídal, když se Terka vrátila z pokoje.

Nadšení z ní doslova stříkalo do stran: „Holky přijdou až večer, okolo sedmi, ale zůstanou až do neděle! A mám ti vyřídit, že se hrozně těší!“

Roman se zděsil. Do neděle! Co tu budou dělat? Pak ho něco napadlo. Jestli má dvě holky na celý víkend, bude si muset přizvat pomocníky. Nechtěl jenom vykonat povinnost, chtěl si to pořádně užít!

„Jdu něco nakoupit, nechceš něco?“

Terka se krátce zamyslela a zavrtěla hlavou: „Ne, na víkend máme jídla dost, a mi osobně stačí to, co mám,“ podívala se na něho.

Ne jako dcera. Jako někdo, kdo po něm bude chtít víc, než jen dovolení o přespání kamarádek. Zvedl, poděkoval za oběd a šel ven. Musel to nějak rozdýchat. Stavil se za svým kamarádem z dětství. Věděl, že má v zásobě různé dobroty pro starší pány. Nic mu samozřejmě neřekl, ale pár pilulek s povzbuzovačem dostal.

„Jenom to prosím tě nepřežeň, ať tě nemusí odvézt s infarktem,“ kladl mu na srdce Mirek.

Myslel si, že Roman dostal konečně rozum a víkend stráví ve vykřičeném domě nebo si našel milenku. Přál mu to. Markétu znal, a o její proměně v hašteřivou ženskou věděl víc, než dobře. V krámě vedle náměstí, si Roman koupil pár pomocníků. Doufal, že se budou holkám líbit. A jenom pro jistotu, se stavil i v lékárně. Tabletky poslední záchrany. Koukali na něj, jako na perverzáka, ale neměl jim to za zlé. Vždyť jím vlastně byl. Vrátil se domů, všechno pečlivě schoval a zalezl pod sprchu. Když se holil, vzpomenul si na své mládí. Takhle se chystal na první rande. Málem se i řízl, jak byl napnutý a natěšený.

Pustil si televizi a netrpělivě sledoval hodiny. Terka v pokojíčku zatím něco kutila. Po chvíli, kdy z něj vyšla, poznal Roman, co dělala. Byla zmalovaná, jako…, jako kurva, nenapadlo ho nic lepšího k přirovnání. Na sobě měla tričko sotva pod prsa a sukni, kterou nosila snad v deseti.

„Líbí?“ udělala před ním otočku kolem dokola.

„Líbí, ale Terezko, ty přece nepotřebuješ žádné malovátka, jsi hezká sama o sobě. To, že se budeš dělat starší, ti v ničem nepomůže. A to oblečení… Beru to jako na doma, ale ven v tom nechoď!“ zkusil jí sdělit svoje výhrady mírným hlasem.

„Ale když já ti chtěla udělat radost,“ sklopila zklamaně hlavu.

„Tos mi udělala. A velkou. Ale když se umyješ, převlékneš se a slíbíš mi, že se už takhle malovat nebudeš, uděláš mi radost podruhé. A větší,“ roztáhl pusu od ucha k uchu na usmířenou.

Za pár roků se bude malovat, aby vypadala mladší, povzdechl si. Ženské. Vždy chtějí něco opačného, než mají. Terka zkroušeně zapadla do koupelny, ze které vyšla zase jako hezká a mladá holka. Proklouzla do pokojíčku a vrátila se jen v tričku těsně pod zadeček. Z bláta do louže, pomyslel si Roman. Přisedla si a přivinula se k němu. Objal jí a zkoušel jí vysvětlit, jak to vidí on. Otec, ale taky chlap. Ani si nevšiml, že ho u toho vysvětlování hladí po stehně a ruka bloudí výš a výš.

„Terko!“ ztuhl, když její ruka zabloudila do nohavice a pohladila ho mezi nohama.

„No co? Říkáš, že se budu chlapům víc líbit nenamalovaná, tak to zkouším, no, “ stiskla mu jemně kamaráda v pěstičce.

Ten se z polospánku do pohotovosti, probral velice rychle.

„Hmmm, Terkoóó!“ zasténal Roman.

To, jak tady čekal na dvojčata, nákup a dcera, která se tu producíruje skoro nahá, mu vyhnala všechny hormony ven. Byl napnutý, jako závodník před startovací čarou. Kamarád nabral konečnou velikost a tvrdost.

Terka se usmála: „Asi budeš mít pravdu. Tak já ti teda slibuju, že se už tak malovat nebudu, jo?“ stiskla ještě víc a přejela mu po předkožce a žaludu.

Roman zasténal. V hlavě měl zase temno. Přitiskl se k ní a začal se s ní líbat. Zajel zespod pod tričko…, ona nemá kalhotky, blesklo mu hlavou, když jen tak narazil na slušnou mokřinu. Ruka mu v ní uvízla a zapadla do močálu. Terka zvláčněla a propadla se. Sundat kraťasy, trenýrky a trička, bylo dílem okamžiku. Za pár chvil se po sobě plazili nazí. Venku se najednou setmělo, ochladilo a zablýsklo. Ti dva ale vnímali jen tělo toho druhého. Jako včera, skončili na zemi, jen s tím rozdílem, že tentokrát měla záda na zemi Terezka, a Roman byl na všech čtyřech nad ní. Vylizoval jí studánku a přiváděl ji k šílenství. I Terka se činila. Měl co dělat, aby se udržel. Terezka se ale udržet nedokázala. Už už byla nahoře, ale Roman ji nenechal. Otočil se, nasadil a zanořil svůj otcovský ohon do jeskyně vlastní dcery. Terka jenom kvikla a vykulila oči. Za chvilku ale byla zase tam, kde před zásunem. Rozklepala se a jemné záchvěvy se zase spojily v jeden, ale o to větří třes. Přitiskla se k otci a chtěla, aby to nikdy neskončilo.

Nechal ji odpočinout, ale jenom chvilku. Sklonil se k její čerstvě odpaněné dírce a krev i s jejími šťávičkami, jí olízal. Když ji olízl hrášek, zase se v ní probudilo to jemné chvění. A když se k němu přisál… Vrněla blahem a nevnímala nic, než jen sebe. Ani si nevšimla, že ji přestal vylizovat, nadzvedl ji zadeček a nasadil na zadní dírku. Všimla si toho, až ve chvíli, kdy zatlačil a dostal tam žalud. Přestala vrnět a kroutit pánví. Stačila se jenom nadechnout, a na druhý pokus do ní vjel, jako kdyby tam patřil odjakživa. Zasténala slabou bolestí, ale o to větší slastí. A stejně, jako Adélce včera, strčil jí do pipinky palec, a zatlačil. Terka kvikala slastí a nechala ty záchvěvy, ať už se konečně spojí v ten jeden, nádherný a nekonečný. Ve chvíli, kdy cítila tepání otcova ohonu, kdy cítila, že její střevo se začíná plnit, přišel konečně ten dlouho očekávaný záchvěv. Měla pocit, že po jejích vnitřnostech někdo šlape. Cukaly sebou tak, že donutily i celé tělo, aby se zmítala ve slastných křečích.

Venku začalo pršet. Někde blízko udeřil hrom, blýsklo se a mohutně zahřmělo. Oba se lekli, ale pak se tomu začali smát. Přitulil se a navzájem se hladili. Do pokoje vletěl průvan, zacloumal se záclonou a Roman musel zavřít všechna okna. Najednou se ozval zvonek. Podívali se na hodiny. Bylo půl sedmé. Že by tu dvojčata byly tak brzo? Terka si rychle natáhla tričko a šla otevřít. Roman si stačil natáhnout jenom trenýrky. Do bytu vpadla dvojčata.

Zmoklé, ale šťastné: „Chytlo nás to v půlce cesty, jsme úplně mokré,“ podívala se Lenka na Romana.

Že jde o ni, konečně poznal. Na tričku měla jedna LENKA a ta druhá JITKA. Trička se i s nápisy lepily na prsa a zdálo se, že jejich špičaté hroty tu mokrou látku probodnou.

„Ahoj Romane“, zahlaholily obě, Roman jim odpověděl a civěl na tu nádheru.

Sundaly si boty, a aniž by v sobě našly kousek studu, sundaly si hned i trička a sukně. A Roman ztratil přehled, která je která.

„Horko,“ vysvětlovala jedna.

„A dusno,“ ovíjela se rukou druhá.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala se Terka.

Holky přikývly, jako že jo, ale oči měly jenom na Romanovi. Přihrnuly se k němu a hned ho začaly objímat a hladit. Roman si raději sedl, aby ho tolik krásy najednou neporazilo. Holky se napily z přineseného pití a pak se zase věnovaly Romanovi.

„Nedáme tu zase matrace, jako včera?“ zeptala se Terka.

Všichni souhlasili a zvedli se. Jak dávali matrace a prostěradla na zem, Terka se ohnula a ukázala na všechny mokrou prdelku i micku. Jitka si toho všimla jako první. Stoupla si za kamarádku a přejela jí rukou po broskvičce.

Vytáhla úplně mokré prsty: „Teda? Co jste tu dělali?“ přičichla si a olízla je.

Terka se prudce postavila a usmála se: „No co asi?“ zčervenala, „cvičili na vás dvě!“ smála se.

„Počkej, počkej, to mně zajímá,“ přitiskla se na ni Jitka.

Začala ji hladit a za chvilku se v objetí obě svezly na matrace.

Lenka ještě v kleče upravovala polštáře. Když Roman viděl tu nádhernou, v miniaturních kalhotkách schovanou prdelku… Neodolal, klekl si a prdelku pohladil. Lenka se otočila, usmála se a prohnula jako kočka. Hlavu položila na polštář, prdelku vystrčila nahoru ještě víc a malinko dala kolena od sebe. Zavřela oči a čekala na věci příští. Roman ztěžka polkl. Zakousl se do mladého masa a hladil ji, olizoval a užíval si znovu s další mladou a hebkou kůží. Lenka vrněla a propadávala se někam, kde to ještě neznala.

„Počkej, nikam mi neuteč!“ pošeptal jí a zvedl se.

Zašátral do skrýše a vytáhl igelitku s nákupy. Znovu si za Lenku klekl, kalhotky ji spustil pod zadeček a pohladil jí v mokré lasturce.

„Věř mi!“ zašeptal, vymáčkl z tuby trochu gelu a namazal jí zadní otvůrek.

Pak si vzal pomocníka, co koupil. Malinkého a lesklého. Nasadil na krajíček a zatlačil. Bez nejmenší námahy ho Lenka polkla, jako čípek. Ještě, že byl na druhém konci rozšířený, jinak by zmizel v temné propasti celý. Vytáhl ovládač a nastavil ty nejjemnější vibrace. Chtěl jí kalhotky sundat, ale nakonec usoudil, že bude lepší je chytit a… Trhnul a kalhotky roztrhl. Lehl si pod ní a za prdelku si ji přitáhl k sobě. A začal s koncertem pro jazyk, pusu a prsty.

Lenka na chvíli ztuhla, když jí tam nasadil něco studeného. Ani nevěděla jak, a najednou to měla v sobě. Bylo to příjemné. Když v ní začal bzučet, chvilku si myslela, že to není nic pro ni. Ale pak v ní ta věc začala probouzet něco, o čem ani nevěděla, že to tam má. Roztrhnutí kalhotek moc nepřivítala, ale hodila to za hlavu. Když jí začal jazykem projíždět čárku, všechno mu odpustila. A ty vibrace vzadu, spolu s jeho doteky vpředu… Sedla mu na obličej a trhavě mu na něm jezdila. A sténala, křičela a vyla… Byla úplně mimo. Konečně. Konečně ví, jak to vypadá. Poprvé v životě. A první, dřív, než Jitka!

Jitka si zatím užívala s Terkou. Ne, že by jí to nebavilo, ale když začala Lenka sténat a pak ječet, záviděla jí. A chtěla taky. Políbila Terku, nechtěla jí dát košem, ale chtěla se prostě taky dostat na druhý břeh.

„Já chci taky,“ podívala se prosebně na Romana, když z něj Lenka spadla a klepala se vedle něho.

Roman se usmál, zašátral do tašky a vytáhl další pomocníky. Toho prvního, nechal vrnět v Lence dál. Jitka si lehla, dala nohy od sebe a čekala. Byla napnutá, jako struna a těšila se. S Terkou jí zvedli nohy a přitiskli je na břicho. Nejdříve ji ochutnal. Zajel jazykem do štěrbinky a přisál se na hrášek. Jitka se zachvěla. Ta drsná brada tam dole… To bylo něco! Vzal malinké vajíčko, namazal ho zlehka gelem a zatlačil na zadní dírku. Nešlo tam tak lehce, jako do její sestry, ale nakonec tam vklouzlo a otvůrek se za ním zase rychle zavřel. Jenom drátek koukal ven a signalizoval, že uvnitř něco je. Na druhé straně vedl drátek do krabičky s páskem. Tím krabičku upevnil k Jitčině noze a nastavil první stupeň. Z tašky vytáhl dalšího. Malinkého a taky lesklého, podobného tomu, který se snažil v Lence. Zapnul ho a podal Terezce. Ta se podívala na otce, vrnící napodobeninu vzala do dlaně a pomaličku si s ní začala jezdit kolem kundičky. Lehla si s nohama doširoka od sebe a začala se věnovat jen sobě.

Roman se otočil na Jitku. Ta právě prožívala neskutečné. Vajíčko v ní vyklepávalo signály a zvalo na mejdan malinké skřítky. Ti se sbíhali okolo něho a hemžili se. Cítila mravenčení a teplo. Jako kdyby se jí chtělo čůr…

„Ááá, mmm…,“ přestala myslet, když jí Roman vcucl klitoris a pohladil ho jazykem.

Ještě ji chvilku dráždil a pak nasadil na krajíček a pomaličku do dívky zajel. Ani si toho nevšimla. Na svém kamarádovi cítil vibrace z vedlejšího pokojíčku. Sáhl na krabičku a nastavil maximální výkon. V Lence se rozpoutal uragán, který poslal trpaslíky, aby se schovali někde v jejím těle. Trpaslíci lítali tam a zpět, hledali úkryt a vyvolávali přílivové vlny orgasmických křečí. Lítala se zadečkem nahoru a dolů, narážela se na Romanův ohon. Řvala, sténala a kňourala.

Jitka se zatím začala znovu klepat. Ta věc v zadečku…, bože, tohle si vezme s sebou! To je nejlepší domácí spotřebič! Myslela jen na svou prdelku a na přibližující se druhý břeh.

Roman ho z Lenky vytáhl. Byl ulepený a od krve. A hned ho zezadu nasadil na krajíček poslední panny v bytě. Jitka jenom hekla a měla ho tam. Projížděl jí kundičku, ve střevě se jí klepal vibrátor, a ona byla na vrcholu blaha. Když se k ní sklonil a chytil za prso… Začala ze sebe vyrážet něco, co dalo nazvat slabikami, ale jinak to byl jenom hekavý a kvílivý zvuk. Trhala sebou ještě dlouho, i když už její pipinka byla prázdná.

Roman se svalil na záda. Oddechoval a byl nadmíru spokojený. Dokázal vzít dvěma holkám jejich věnečky a ještě vydržel. Sice ho už bolely koule, ale i tak… Najedou si na jeho ocas, některá z nich nasedla. Podíval se – Terka. Vibrátorem si přejížděla po pipince a jeho ocas v ní měla zaražený až po kořen. Chvíli se kroutila, druhou rukou se hladila po prsou, ale pak vibrátor odhodila, sklonila se níž a chytila Romana pod rameny. Tvářila se jako bohyně pomsty, a také se tak na něm začala hýbat. Trhala sebou a třela si hrášek o jeho chlupy. Roman nevydržel. Párkrát zalapal po dechu a chtěl dceru vyhodit ze sedla. Ta ale seděla příliš pevně. Chtěla to. Chtěla cítit, jaké to je, když se do ní chlap udělá. Toužila po tom od doby, kdy se poprvé dotkla sama sebe. Zasténal a vykropil svatyňku vlastní dceři. Ta se na jeho pulsující ocas párkrát nabodla a ohromná, neviditelná pěst jí sevřela vnitřnosti. Byl to nejsilnější orgasmus, jaká kdy měla. Křeče jí mačkaly všechno od pupíku dolů. Řvala a sténala, nemohla se toho pocitu nabažit. Po dlouhé době přišla trochu k sobě. Podívala se na taťku. Ten se tvářil nejen vyděšeně, ale i překvapeně. Malinko se nadzvedla a podívala se pod sebe. Zastyděla se. Ona se počůrala! A při tom?!

Roman ji ale nenechal dlouho se stydět: „Holka, tys měla mokrý orgasmus! Víš, co to je?“ pohladil ji po bříšku.

Terka zavrtěla hlavou a červenala se dál. Dvojčata nic nevnímala. Klepaly se ve slastných křečích a vnímaly jen vlastní svět. Roman Terce něco o tom zázraku řekl. Nevěděl toho moc, ale to, co mu nechala v rozkroku, moč nebyla. Tím si byl jist. Terka se posunula níž a ocásek z ní vyklouzl. Zanechávala za sebou lepivou stopu, jako slimák. Terka ale šla ještě níž. Když to není moč, co to teda je? Olizovala to jako kočka. Nebylo to moc slané, bylo to takové divné, ale ani to nesmrdělo… Olizovala otce a Roman se mohl natáhnout k jedné a pak druhé vrnící dívce. Pomocníčky vypnul a nechal holky vzpamatovat.

Lenka ale začala sténat: „Ještě chvilkůůů, prosííím!“

Natáhl se víc a do pipinky zanořil dva prsty. A palcem zatlačil na hrášek. To málo, Lence stačilo a vybuchla. Rozklepala se a vykřičela svoje štěstí. Jitka si tahala za drátek a z prdelky se jí narodilo vajíčko. Když ho odložila, podívala se na toho, kdo jí to způsobil. Po kolenou přešla k němu a nasedla si na jeho obličej. Nos jí strčil do pipky a jazykem jí polaskal zadní dírku. A rukou jí zajel na prso. I jí to stačilo k tomu, aby začala křičet a hýbat pánví na jeho obličeji. Všichni čtyři se vedle sebe svalili a oddechovali. Šli se najíst. Běhali po bytě nazí a Roman se na chvíli vrátil do mladických let. Terce dal prášky, ať si první vezme nejpozději v neděli. Ale probůh, ať nezapomene!

Strávili tak nejen zbytek pátku, ale celý víkend. Holky byly úžasné. Mirkovi za prášky na povzbuzení, poděkoval ještě několikrát. Jen díky nim si všeho užil dosyta. Z penisu měl stožár, jako dvacetiletý. A jak to v neděli skončilo, tak to zůstalo napořád. Voda se zavřela a zůstaly jen vzpomínky. Holky se mu i po letech přiznaly, že v představách, mají stále jen a jen, tu první noc.

Na Terezčinu svatbu, o pár roků později, šel sám. Bez Markéty. Hned, jak poslední ptáček vyletěl z hnízda, rozvedli se. Romanovi to tak vyhovovalo, Markétě ne. Nadávala, že se on bude mít líp, a ona mu obětovala celé mládí, tak jak k tomu přijde…? Měla vlastně pravdu, že se bude mít lépe. Morální zábrany z něj částečně spadly, už se nebránil, aby nějakou mladou a hezkou holku dovedl k bráně poznání. A nebylo jich málo. Bývalé Terčiny spolužačky měly sestry, sestřenice, nové spolužačky… A znaly jednoho učitele, který umí doopravdy učit a nebojí se přejít od teorie k praxi.