Jiřina nebyla ve škole moc oblíbená. Na učiliště, přešla až do třetího ročníku ze střední školy a do kolektivu už tak nezapadla. Na střední se učila špatně, na učilišti až moc dobře. Nebyla líná, to ne, ale na maturitní studium prostě neměla. Zato na učňovském oboru excelovala. Učitelé ji dávali ostatním za příklad, a nevědomky tak přilévali olej do ohně nevraživosti. Ani s rodiči si nerozuměla. Nedokázali pochopit, proč jejich dcera je taková, jaká je. A to se nikam netoulala, nechodila, jako jiné holky, ani na diskotéky. Byla sama. Ve škole i doma. Chtěla k někomu patřit, chtěla mít někoho, ke komu se může schovat, chtěla … Vlastně si ale za to mohla sama. Byla uštěpačná, na každém viděla jen chyby a pomluvila každou kamarádku, se kterou se kdy kamarádila. Nakonec neměla žádnou. S klukem kdysi chodila, ale neklapalo jim to, a po krátké známosti, kdy chtěl Martin přejít od líbání i k dalším věcem, vztah ukončila a Martina poslala k vodě. To měla šestnáct a od té doby kluka neměla. Nabyla přesvědčení, že všem klukům jde jen o jedno. Holky ze třídy ji mezi sebe nepustily. Nejen pro její povahu, a proto, že se lépe učila, ale taky proto, že cokoliv si vzala na sebe, to jí slušelo. I kdyby si na sebe navlékla pytel od brambor, slušel by jí. Šprtka, říkaly si. Kluci kolem ní kroužili jako kocouři, ale ty si nepouštěla k tělu zase ona. Stačila jí jedna zkušenost. A proto jí neměli rádi ani oni. Její postava, její ladná chůze, v nich vyvolávaly touhu, a ona jim skoro neodpovídala ani na pozdrav. Mrcha, mysleli si.

V únoru jela celá třída na lyžařský výcvik. Byl sice povinný, ale jela jen polovina třídy. A z druhé třídy taky. Sedla si skoro dozadu. K oknu. Autobus se pomalu plnil. Jenom kluky. Za holky byla ona sama. To ale zjistila až v teď. Dokonce i instruktoři a tělocvikář, byli chlapi. Začala litovat, že na kurz jede. Lyžovala ráda a dobře, na kurz se těšila, ale se samými kluky? Vedle ní se posadil Matěj, nevyhlášený vůdce třídy. Něco jí řekl, jak jí to sluší, ale jenom obrátila oči v sloup a otočila se od něj. V poloprázdném autobuse se mohl posadit kamkoliv, tak proč zrovna k ní? Aby vydržela cestu vedle něho, vytáhla mobil a nasadila si sluchátka.

Hned, jak se dal autobus do pohybu, začal jí otravovat: „Co to posloucháš?“ zeptal se, když jí v klidu vytáhl jedno sluchátko z ucha.

Naštvala se: „Co ti je po tom?“ odbyla ho hrubě a vzala mu sluchátko z prstů, dala si ho zpátky do ucha a trhla nespokojeně ramenem, aby mu dala jasně najevo, že ji zajímá asi jako červ.

Matěj ale, jako kdyby její pohrdání neviděl a poposedl si k ní ještě blíž. Byla už nalepená na skle, když se jí pokusil sáhnout na stehno. Začala se bát. Ze začátku, mu dlaň z nohy dala párkrát pryč s kyselým úsměvem, ale pak mu už řekla, že na něj fakt není zvědavá a ruku mu odstrčila prudčeji. Možná až moc, ale co jiného měla dělat? Matějovi ztvrdnul úsměv, hrábl po mobilu, vytrhl jí ho z rukou i se sluchátky z uší.

Podíval se kolem sebe a naklonil se k ní, aby ho slyšela jen ona: „Tak podívej, ty pičo. Jsi na týden jediná, která tady vlastní kundu. Jestli sis myslela, že jedeš jenom lyžovat, tak to ses, holčičko, krutě spletla. Nebo proč myslíš, že se ostatní baby hodily marod?“ zajel jí rukou mezi nohy.

Jiřina se vyděsila. Vyjekla, nohy instinktivně stiskla víc k sobě a jeho ruku mu zase chytila, aby ji dala pryč. Víc nestačila. Zezadu jí někdo přitiskl zpocenou dlaň na pusu a přitáhl ji opěradlu a druhou rukou jí znehybnil tu její. Na obranu ji zbyla ta, co byla blíže k Matějovi. S ní si ale ve stejném okamžiku poradil druhý soused zezadu. Ozývalo se jen tlumené kňourání, přehlušené motorem autobusu. Nemohla nic. Jen se vyděšeně dívat, jak ji Matěj nerušeně vyhrnuje svetr a rozepíná halenku. Pod ní narazil na bílou, krajkovou podprsenku, kryjící její mladé a pevné trojky. Potěšeně zamlaskal a sáhl jí za záda. I když se snažila co nejvíce se opřít, i tak dokázal najít co chtěl, a zkušeně podprsenku rozepnul. Košíčky putovaly nahoru za svetrem. To se na ni už dívali i kluci, sedící před nimi. Matěj jí potěžkal prsa a palcem přejel po bradavkách.

Neodolal, sklonil se a jednu z nich ochutnal: „Dobrá, slaďoučká,“ ohodnotil a začal se dobývat pod džíny.

Podařilo se mu je rozepnout i se zipem. Na kluky se dívaly její bílé kalhotky. Malinko nadzvedl gumu a podíval se na chloupky. Zkusil tam zajet prsty, ale měl málo místa. Vrátil se zpátky nahoru. Štípnul ji pod prsem do kůžičky, až Jiřce vyhrkly slzy. Její výkřik a zoufalé pokusy o volání o pomoc, byly úspěšně tlumeny dlaní jejího věznitele. Chytil košíček a ramínko a škubnul. Látka nevydržela a spoj povolil. To samé udělal i s druhým ramínkem.

Podprsenku stáhl a s jejím torzem jí zakýval před očima: „Myslím, že tady podprdy potřebovat nebudeš,“ a schoval ji do kapsy, „Jardo, jsi na řadě,“ uvolnil své místo s jedním ze sousedů.

Jarda si přisedl a stejně, jako Matěj jí labužnicky promnul obě prsa. Sklonil se a do vztyčené bradavky jí kousl. Jiřce se bolestí zatmělo před očima. Na druhém prsu jí vykouzlil krásný cucflek, ale než se mohl dostat k dalšímu, autobus zastavil.

„Jsme na místě! Vystupovat, mládeži. Vezměte si věci a lyže. Seřaďte se před autobusem,“ zavelel tělocvikář.

Jiřina byla najednou volná. Rychle si shrnula svetr zpátky a zapnula si džíny. Byla úplně mimo. Brečela a choulila se na sedadle.

Vzpamatovala se, až když nad ní stál učitel a řval na ni: „Tak co je? Mladá dáma neslyší, nebo spí? Vstřel okamžitě ven, vezmi si věci a přidej se k ostatním!“

Jiřka, naprosto zoufalá a naprosto vyděšená, udělala, co se po ní chtělo. Za pár okamžiků stála s batohem na zádech, botami v jedné a lyžemi v druhé ruce s ostatními před vchodem do ubytovny.

Učitel s jedním z instruktorů zmizeli uvnitř. Za chvíli se vrátili, s hlavami skloněnými nad papírem a krabicí s klíči v rukou. Dohadovali se nad tím papírem, ukazovali si do něj a občas se podívali tu na kluky, tu na Jiřinu.

Konečně zvedl učitel hlavu definitivně: „Máme malinký problém s ubytováním. Jediný dvoulůžkový pokoj, který byl připravený tady pro slečnu, byl bohužel, předešlým kurzem poničen tak, že opravy v něm si vyžádají čtrnáct dní. Ti, co ho zničili, opravy samozřejmě zaplatí, takže tímto chci na všechny apelovat, abyste se zde chovali slušně a nic neničili. Naše mladá dáma, tak bude muset bydlet na pokoji, jako ostatní. A vzhledem k vytíženosti, tam nebude sama. Nicméně si myslím, že za to, že neslyší, nebo spí,“ narážel na situaci z autobusu, „jí to nebude vadit,“ podíval se na ni.

Jiřina se znovu zděsila. To má trávit týden na pokoji s jinými kluky? To přece nejde!!!

Otevřela pusu, že bude protestovat, ale učitel reagoval na zahučení v davu kluků: „Bude mít pokoj s instruktory. A vy pánové, přestaňte s těmi hloupými narážkami,“ dodal k ostatním, když z hučení zaslechl, že jde o protekci a zvýhodňování jiných.

Rozdal klíče a postupně se dav ve skupinkách přesunul dovnitř. Jiřina rezignovaně odešla v doprovodu instruktorů dovnitř. Byli tak o tři, možná o čtyři roky starší než ona, a kdyby je potkala jinde, ani by si jich nevšimla. Tonoucí se ale stébla chytá a tak byla i ráda že je s nimi, protože ti dva, ji jistě od kluků ochrání.

Uložila si lyže i boty do lyžárny a s batohem na zádech vystoupala do třetího patra. V pokoji si věci z batohu přemístila do skříně. Chtěla se i převléknout a dát si na sebe novou podprsenku, ale instruktoři pořád v pokoji něco dělali a ne a ne ho opustit. Zůstala tak ve svetru a stále rozepnuté halence. Rozhlížela se po pokoji a hodnotila úroveň ubytování. Obyčejný, ale poměrně prostorný, pro tři lidi skoro i velký pokoj se třemi postelemi, s vlastní sprchou se záchodem. Tam zapadl jeden instruktorů. Ani tam nemohla. Vytáhla mobil, že napíše rodičům, aby si pro ni přijeli, ale na displeji se ukázal nápis, oznamující, že tady není síť. Možná někde jinde, pomyslela si a mobil zase schovala.

„Nástup!“ ozvalo se z chodby.

Sáhla pod svetr a těch pár knoflíčků na halence si zapnula. Vyšla z pokoje a spolu s ostatními šla do jídelny. Posadila se jednomu volnému stolu, co nedál od ostatních. Ještě nedosedla a už tam byli Matěj s Jardou a dalším spolužákem.

„Máš tady volno, že?“ nečekal Matěj na odpověď a posadili se.

Jiřkou otřásl strach i odpor. Odsedla si a alespoň po nich házela nenávistné pohledy. A bála se, jako nikdy. Učitel zatím začal povídat o jejich programu na tento, i další dny. Kdy je snídaně, kdy oběd a večeře, jaké bude rozdělování do družstev a kde budou lyžovat. Mluvil poměrně dlouho. Nakonec jim také připomenul, že se zde mají slušně chovat a poslouchat jeho i instruktory.

„A abyste věděli hned, že tady nejste v lázních, ukážeme si, jaké to je, když nebudete dělat to, co od vás budeme chtít. Slečinko,“ podíval se přímo na ni, „ty jsi v autobuse neposlechla. Pojď tady přede mne a zkus nám to všem vysvětlit!“ pokynul jí rukou a ukázal před sebe.

Jiřina se zvedla, ale ještě pořádně nestála a Matěj jí přidržel za ruku: „Cekneš, a jsi mrtvá!“ pohrozil a pustil ji.

Jiřina váhavě přešla k učiteli. Nedělalo jí moc dobře, že je najednou středem pozornosti všech.

„Tak, pověz, co jsi měla tak důležitého, že jsme na tebe museli čekat?“ podíval se na ni učitel.

„Já…, prosím…,“ hledala výmluvu Jiřina, „…, nevím,“ sklopila hlavu.

Z Matěje měla strach. Kdyby řekla, že ji kluci osahávali, pomohla by si? Možná ano, ale co pak, až by se vrátili z kurzu? Podle tónu, kterým svou výhružku Matěj řekl, poznala, že ji myslí vážně.

„Nevím…? Taky odpověď,“ pokýval hlavou tělocvikář, „myslel jsem, že ve svém věku už víš, co děláš. Ve škole premiantkou, a sotva vytáhneš paty z domu… No nic. Pro poprvé si udělej padesát dřepů. Ale pokud to bude podruhé, museli bychom přistoupit mnohem k ostřejším trestům. A to platí i pro ostatní!“ obrátil se zpátky do jídelny, „nikdo z vás tady, není plnoletý. A vaši rodiče v přihlášce souhlasili i s udělováním tělesných trestů. Takže. Napoprvé si svůj případný prohřešek odcvičíte. Pokud se ale prohřešíte i podruhé, pak se vaše zadnice seznámí s tímto proutkem!“ vytáhl dlouhou rákosku, kterou zkusmo švihnul do vzduchu.

Ostrý hvizd jej proťal a všichni ztuhli. Jiřina začala okamžitě dělat dřepy. Poctivé. Nechtěla, aby zavdala příčinu a nechala se zmlátit.

Učitel se na ni chvíli díval a pak se otočil zpátky do jídelny: „Pro příště. Jsme na sportovním kurzu, takže budete nosit jen sportovní oblečení. V čase lyžování to budou věci na lyže, v čase mimo lyžování, to budou věci na sport. A noci pyžama,“ dodal a malinko se usmál, „to, v čem většina z vás přijela, schovejte někam hodně dolů,“ podíval se zase na Jiřinu, „v těsných kalhotách a ve svetru se cvičí velice špatně,“ uzavřel s posměšným úšklebkem.

Zadýchaně udělala poslední dřep a učitel jí pokynul, že se může posadit. Sedla si zpátky ke klukům.

„OK, teď si tam,“ ukázal směr, „k pultu zajděte pro oběd. A ve dvě vás chci vidět všechny před chatou v lyžařském. Naproti na svahu pak uděláme rozdělení pro zbytek kurzu!“

Kluci se začali trousit k pultu, kde jim kuchař, nebo co to bylo, přidělil misku s polévkou, talíř s řízkem a brambory a hrnek s čajem. Jiřka si vzala taky, a i když na jídlo neměla chuť, nakonec všechno snědla. Měla hlad a navíc, to musela přiznat i ona, bylo jídlo vynikající. Po jídle se vrátila zpátky na pokoj. Nikdo tam nebyl. Rychle si sundala svetr a halenku. Ještě neměla podprsenku v ruce a otevřely se dveře. Do pokoje vešli oba instruktoři ve společném hovoru. Jiřina se stačila jen zakrýt, ale pro ty dva, jako kdyby tam nebyla. Posadili se na postele a v hovoru pokračovali dál.

„Prosím, pánové, chtěla bych se převléct, kdybyste…,“ otočila k nim hlavu.

„Jistě, nám nepřekážíš,“ otočil se k ní jeden z nich, „klidně pokračuj,“ usmál se na ni.

Hovor utichl a na zádech cítila dva páry očí.

„No, myslela jsem, že bych se převlékla sama…,“ zkusila ještě, „stydím se,“ doplnila důvod.

„Ale to nemusíš. A nevykej nám. Já jsem Lukáš,“ představil se první a zvedl se z postele.

„A já jsem Martin,“ zvedl se i druhý.

Oba k ní přišli s napřaženou pravicí a úsměvem.

„Já jsem Jiřina, ale teď opravdu není vhodná chvíle na…,“ nedokončila po kořínky vlasů rudá dívka.

„Jo takhlééé! Tobě vadí, že máme tričko a ty ne,“ sundal si ho Lukáš a hned i Martin.

„No, to ani tak ne…,“ špitla Jiřina, otočená k nim stále zády.

„Ty si s námi nechceš tykat?“ změnil Lukáš přátelský tón ve výhružný.

„Ale jo, chci, ale nechci se vám ukazovat!“ vysvětlovala zoufale.

„Neboj, my tě neukousnem. Za těch pár dní si na sebe stejně zvykneme, neboj. Tak proč to oddalovat? Hezky se otoč, podej nám na tykání ruku, dáme si pusu a je to,“ chytil ji jemně za loket.

Jiřka se otočit nechtěla a už si nechtěla ani tykat. Obavy jí rozbušily srdce.

„Kurva, otoč se, nebo ti jednu vrazím!“ zařval najednou Martin.

Jiřina se lekla, až poskočila. Oči se jí zalily slzami, strach i nové zatahání za loket jí donutilo otočit se. Ruce přitisknuté prsou, mokré oči dokořán otevřené.

Lukáš k ní znovu napřáhl ruku: „Takže ještě jednou. Já jsem Lukáš.“

Podala mu pravou ruku a levou si stále tiskla k hrudi. Dostala pusu na obě tváře.

„Martin,“ napřáhl ruku druhý.

I od něj dostala pusu. Ruku ji ale nepustil.

„Tak podívej. Abychom předešli trapnostem, jako teď, uděláme to takhle. Ty ukážeš, za co se stydíš, my se podíváme…, no a nebudeš mít proč se stydět,“ vzal jí Lukáš za levou ruku, a odkryl její prsa.

Jiřina, celá červená, nevěděla, co má, a co bude dělat. Kdyby to šlo, utekla by. Ale kam utíkat, tady na horách? Pod stromek do závěje? Ti dva se zatím nemohli nabažit toho nádherného pohledu na dvě mladá a kulatá kůzlátka.

„No tak za tohle, se stydět rozhodně nemusíš,“ zhodnotil její bochánky Martin.

„Co to tu máš za cucflek?“ dotkl se místa, kde ji v autobuse štípnul Matěj.

„A tady,“ ukázal na druhý flíček od Jardy.

„To kluci…, V autobuse mně ochmatávali, ale já …,“ chtěla dodat, že nechtěla, že ji přinutili, ale ti dva se začali smát.

„Tak v autobuse se před spolužáky nestydíš, a tady si hraješ na upejpavou!?“

Pustili ji ruce: „No tak to si svlíkni i zbytek, ať se můžeme pořádně seznámit. A pohni si. Za deset minut máš být před barákem!“ připomněli ji letící čas.

Z rákosky, která by jí při pozdním příchodu zmalovala pozadí, měla větší strach. Rychle si sundala džíny ke kotníkům. To přece musí stačit!

„Tak co je? Nezdržuj!“ ozval se přiškrceným hlasem Lukáš, a naznačil jí, že si má svléknout vše.

Vzdychla a vystoupila z džínsů. Sundala si kalhotky a ponožky. Celou si ji pořádně prohlédli. Byla nádherná. Na ploché a úzké bříško, spolu s jejími, na svou postavu až velkými prsy, boky a kulatý zadeček byl prostě překrásný pohled. Musela se otočit kolem dokola, a teprve pak se mohla obléct. Rychlostí blesku na sebe natáhla spodní prádlo, šponovky, mikinu a svetr. S bundou, rukavicemi a helmou v ruce spěchala do lyžárny. Vklouzla do bot, a aniž by je zapínala, vyřítila se s lyžemi před ubytovnu. Tam už byli všichni. Všichni až na ni a Lukáše s Martinem.

Tělocvikář si ji přeměřil a podíval se na hodinky: „Takže zpoždění dvě minuty. To sis právě vysloužila návštěvu rákosky na tvé zadnici. Myslel jsem, že právě ty, si dáš větší pozor a budeš všude chodit s předstihem. Po večeři se za mnou zastavíš a poprosíš o trest,“ sdělil jí a ostatním pokynul: „Za mnou!“

Na nedaleký, krátký a ne příliš prudký svah museli pěšky. Dvakrát ho každý musel sjet a podle jejich výkonu je instruktoři rozdělili do družstev. Jiřina, podle vlastního očekávání, skončila v tom prvním. Nejlepším. Spolu s ní i Matěj s Jardou a další dva kluci z vedlejší třídy. Na starost je dostal Lukáš. Do kopce je pak vyhnal ještě dvakrát. Vleky prý mají až od zítřka, ale aby se jim nezkrátily žíly… Konečně jim dal volno a poslal je do chaty. Ostatní družstva, ještě zkoušely svoje umění podle svých možností. V tom posledním, nejpočetnějším, které vedl Martin s tělocvikářem, zkoušeli stát na lyžích. Jiřka s klukama si uložili lyže a přezouvali se z lyžáků. Měla sundanou první botu, když si k ní přisedli Matěj z jedné a Jarda z druhé strany.

„Nazdar pičo. Máš podprdu?“ zeptal se Matěj a rukou jí zabloudil na prsa.

Měla ji, což okamžitě zjistil. Ani se nestačila bránit.

„Kurva, co sem ti v autobusu říkal? Sundej to, nebo si mně nepřej!“ zacloumal s ní za vlasy.

Jiřina vykřikla bolestí. A hrůzou. Odcházející kluci z druhé třídy se zastavili ve dveřích. Netušili, co se za regály s lyžemi odehrává, ale její výkřik je přilákal zpět. Se zájmem se dívali, jak jí ti dva pomáhají z bundy a mikiny. Tedy spíše ji, i přes její chabé protesty a pokusy o obranu, svlékali. Matěj ji zajel rukou zezadu pod tričko, chytil za zapínání a prudce zatáhl. To nevydrželo a povolilo. Ramínka opět vytrhnul z košíčků, podprsenku vylovil zpod trička a schoval ji. Jiřina brečela. Nejen nad tím, že je vydána napospas těm vlčákům, ale také nad druhou zničenou podprsenkou. Spodní prádlo si kupovala za své. A teď… Kluci jí zkroutili ruce za záda, donutili k hlubokému předklonu a vyrazili s ní nahoru.

„Tak, a jde se. Ukážeš nám, kde bydlíš,“ oznámil jí Matěj po cestě.

Jiřina se ani nepokusila volat o pomoc. Na chatě byli sami. Možná tam byl někde ten kuchař, ale ten by ji možná neslyšel. A křikem by kluky jenom podráždila. V jejich doprovodu, v ne příliš pohodlné pozici, vešla do pokoje.

„Kde máš věci?“ zeptal se Matěj a pustil ji.

Ukázala na svou skříň. Jarda ji otevřel a začal se v ní přehrabovat. Na posteli přistála poslední podprsenka a pak všechny kalhotky. Matěj vzal jedny do ruky a usmál se. Červená krajková tanga, skoro průhledná v něm vyvolalo další vlnu vzrušení. Musel uznat, že Jiřka má vkus.

„Ukaž, jak se tohle nosí,“ podal jí je. Jiřina se ani nepohnula.

Jeho způsob přesvědčování, se mu osvědčil. Chytil jí za vlasy a silně s ní zacloumal.

„Vzpamatuj se, kurva!“ zařval, „ukaž kozy a kundu, ty pičo!“

Jiřina znovu vykřikla bolestí. Myslela si, že jí vlasy vytrhá z hlavy. Chytila se za ně, když na ni znovu štěknul, že si má pohnout, poslechla. Očima těkala po klucích a pomalu se začala svlékat. Bunda, mikina, tričko… Když se objevila její kulatá prsa v celé své kráse, ozvalo se od dveří vzrušené zamručení. To ti dva z vedlejší třídy se zájmem pozorovali dění v pokoji. Sundala si i šponovky. Zaváhala, ale když Matěj jenom zvedl obočí, dala dolů i kalhotky. Podal jí tanga. Rychle si je oblékla a upravila. Musela se pak několikrát otočit, předklonit a tát nohy od sebe, aby kluci mohli vidět všechny detaily.

„Sundej to,“ řekl znovu Matěj, když se dost nabažil vzrušivých pohledů. Zase poslechla a klín si rychle zakryla rukou.

„Dost dobrá kunda,“ oddělal jí ruku z klína Matěj, „ale na můj vkus trochu chlupatá. Po večeři, po tom trestu u toho tělomrska, se za náma stav na cimru. S vyholenou kundou, jasný? Nebo ti od té srsti pomůžeme my!“ chytil pod krkem a zvedl jí hlavu tak, aby se mu musela podívat do očí.

Zakývala hlavou, jako že rozumí, ale probůh, jak to provede? Doma si holila nohy i v pod paží. A chloupky v rozkroku jen tak, aby nečouhaly z plavek. Tady ale holení neměla. Včera se ještě pořádně upravila, což jí bohatě stačilo na čtrnáct dní.

„Od teď, nebudeš nosit ani bombarďáky,“ rozhodl ten tyran, „neumíš poslouchat, tak aspoň nebudeš mít dilema, co na sebe natáhnout smíš, a co ne.“

„Hej!“ houkl na kluky, kteří pořád stáli ve dveřích, „chcete vidět kundu zblízka? Tady naše premiantka ji ráda ukáže. Že!?“ otočil se na ni s takovým výrazem, že se neodvážila nic říct ne.

Ti dva byli v jeden okamžik uvnitř.

„Lehni si na záda a zvedni kopyta nahoru. Ukážeš nám bobra. A večer ukážeš holou lulinu,“ připomenul jí, „a dělej!“ zařval, když se nehýbala.

Rychle splnila jeho rozkaz. Čtyři páry očí jí hleděly tam, kde ještě nikdo nebyl. Najednou se s lehkým vrznutím otevřely dveře.

„Ale, jak vidím, tak volno využíváte k samostudiu,“ řekl od nich Lukáš dřív, než se vzpamatovala a dala nohy dolů a k sobě.

„Zmizte,“ houkl na kluky, „a ty,“ otočil se na Jiřinu, která se rychle přikrývala dekou, „ty tady nedělej klukům chutě!“

Jiřka zůstala ležet a snažila se být neviditelnou. Kluci, sice neradi, ale poslechli. Pomalu se vytrousili z pokoje. Matěj vzal její spodní prádlo. Instruktor se na něj tázavě podíval.

„Na památku,“ usmál se na něho Matěj.

Lukáš kývl hlavou a Matěj i se spodním prádlem zmizel.

Lukáš se na ni zase otočil: „Ty se mi snad zdáš,“ zakroutil hlavou.

„Ještě si to spolu vyřídíme. A teď se běž osprchovat,“ dodal, když chtěla něco říct.

Jiřina vzdychla, vyklouzla z pod deky a rychle se omotala ručníkem. Vzala si šampón a zmizela za dveřmi koupelny. Chtěla se zamknout, ale zámek byl rozbitý. Pustila sprchu, sundala si ručník a zalezla pod vodu. Teplá voda jí udělala malinko lépe. Byla ráda, že Lukáš přišel a překazil klukům jejich činnost. Vzala gel a pořádně se namydlila. I vlasy a obličej. Na nahém těle ucítila závan chladnějšího vzduchu. Rychle si opláchla oči od mydlin, aby je mohla otevřít. Sotva tak ale udělala, přitiskl se na ni nahý Lukáš.

„Umyjeme se spolu, co říkáš?“ navrhl jí a podebral jí zezadu prsa. A hned po nich začal pořádně roztírat zbytky pěny, pak po bříšku i bocích a zase zpátky.

„Prosím, nééé, nechte mně! Já nechcííí,“ začala znovu bulit a prosit.

Chtěla utéct, ale neměla kam.

„Ale nech toho! Od kluků se necháš, a já ti nejsem vhod?“ přitiskl se k jejímu zadečku ještě víc.

Nad ním ucítila něco horkého a tvrdého. Věděla, o co jde. A šla na ni hrůza, že bude chtít on, nebo někdo jiný, do ní tu věc vrazit. Mydlil ji a přejížděl po celém těle. Na její ruce, které se mu v tom snažily zabránit, nedbal.

„Umyj mně, a pořádně!“ otočil ji a přitiskl se k ní zepředu.

Objal ji pod zadečkem a prstem jí zajel pod půlky. Ruce mu přes záda zabloudily na ramena. Zatlačil tak, že si musela kleknout. Jeho napruženec se ocitl před její tváří. Poprvé v životě viděla ve skutečné velikosti mužský penis a koule. To, co viděla na obrázcích v přírodopise, nebo na internetu, se tomu podobalo jen vzdáleně. Chytil jí za hlavou a obličej jí přitiskl k němu.

„Umyj mi ho hezky pusinkou!“ zasténal nedočkavě.

Jiřina se odvrátila. Sice věděla, co po ní chce, ale v životě nic podobného nedělala. A vlastně to ani dělat nikdy nechtěla. Četla o tom, samozřejmě, ale už jen to v ní vyvolávalo odpor.

Zlehka ji dal pohlavek: „Na co čekáš? Dej si ho té držďky! A všechno sežereš!“ klepl jí po hlavě ještě jednou.

Silněji. Mnohem silněji. Podívala se do jeho očí. Šel z nich strach. Jiřina poslechla. Otevřela pusu a odporem zkřiveným obličejem, si ho dala na krajíček dovnitř. Zkusila ho opatrně olíznout. K jejímu překvapení nebyl ani hořký, ani slaný, ani… Prostě nechutnal nijak. Snad trošku slaněji, ale ne tak, jak si do teď představovala. Dodala si odvahy.

„Au!“ zasyčel bolestně, „kurva, tys ještě neměla ocas v hubě? Ještě jednou mi po něm přejedeš zubama, tak ti je vymlátím z huby!“ dostala další pohlavek.

Zkusila to ještě jednou. Opatrně ho stiskla mezi jazykem a horním patrem. A objala ho rty. Zahýbala jazykem dopředu i dozadu, do stran… Podle toho, jak Lukáš spokojeně zafuněl a zasténal, poznala, že je na dobré cestě. Chytila mu pytlík a začala i rukama zkoumat, co to tam ti vlastně chlapi nosí. Mimoděk polkla a vytvořila v puse mírný podtlak. Podle reakce jí došlo, že i toto je žádaná činnost. Moc to ještě neuměla, ale učila se. Začala ho opatrně kouřit. Dávala si pozor, aby o něho zase nezavadila zuby, neuměle a opatrně se na něm pohybovala, ale jemu to stačilo. Byl za celý den nadržený a natěšený. Začal se klepat, jeho ocas ještě více ztvrdl a začal plivat do její pusy svůj obsah. Lukáš ji chytil za vlasy a nedovolil jí, aby se odtáhla. Ocas jí zůstal v puse, která se začala rychle plnit. Chtě, nechtě, musela polknout. A ještě jednou. Pustil ji až ve chvíli, kdy ocas začal pomaličku vadnout. Jiřka byla úplně vedle. Pořád klečela a koukala na klesající ohon.

„No vidíš. Ani to nebolelo, co?“ řekl spokojeně Lukáš.

V tom se ve dveřích koupelny objevil Martin.

„Hej! A já jsem vosk? Chci taky!“ sundal si kalhoty a zastavil vodu.

Jiřině se před obličejem houpal další pytlík s tyčícím se ohonem.

Odvrátila hlavu: „Prosíím, já to nechciíí…,“ prosila.

„Kurva, chytni ho a nedělej fóry. A dělej!“ nedal se jen tak odbýt.

Neměla se k ničemu. Zajel jí do vlasů a zacloumal s ní.

„Dělej, nebo si mně nepřej,“ zvedl hlas a přidal facku.

Tvář ji pálila, na duši jí přibyla další šmouha. Poslechla. Naděje, že ji některý z nich před spolužáky ochrání, se vytratila. Vzala ho do pusy a začala zúročovat svoje minimální, před malou chvílí nabyté, znalosti. Podle funění nad ní bylo znát, že se to majiteli toho kusu žuly líbí. Za chvilku mu z něj v několika vydatných dávkách vytryskl proud semene. Teprve teď vnímala i jeho chuť. Slaná, malinko nahořklá. No, živit by se tím nechtěla, ale na druhou stranu to nebylo tak zlé, jak si doposud představovala. Přinutil ji, aby ho pořád ožužlávala, zatímco on pustil sprchu a myl se. Jiřka mu pusou přejížděla po ochablém mužství a rukama bloudila v rozkroku po koulích i pod nimi. Chtě nechtě, zajímalo jí to. Nakonec ze sprchy vypadl a nechal ji, aby se domyla i ona. Z koupelny vyšla až po dlouhé době. V ručníku.

„Hej! Ten ručník dej na věšák do koupelny, ať tam uschne,“ poslal jí zpátky Lukáš.

„Už se přece nestydíš. Co?“ doplnil, „nebo jo?“ zeptal se naoko udiveně, a zároveň výhružně.

Otočila se, ručník pověsila na topení a se sebezapřením a rukama přes prsa a klín vešla do pokoje. U skříně zaváhala. Spodní prádlo neměla. Do čeho se má obléct? Vzala si věci, ve kterých přijela. Podívala se na hodinky. Do večeře zbývala ještě půl hodina. Posadila se na postel a čekala. Když byl už skoro čas večeře, zvedla se a chtěla odejít.

U dveří ji ale zarazil Lukášův hlas: „Ty chceš jít na večeři takto?“ zeptal se.

Otočila se k němu a mlčky přikývla.

„To nemáš na sebe něco vhodnějšího? Máš přece chodit ve sportovním, tak se převleč!“ připomněl jí příkaz učitele.

Svetr si neochotně přetáhla přes hlavu a dala ho zpátky do skříně. Džíny vyměnila za černé legíny, které jí byly těsně pod kolena, a těsně obepínaly její boky. Místo halenky si vzala tričko v barvě kalhot. To bylo sice volnější, ale bez podprsenky se i tak pod ním rýsovaly malinko vztyčené bradavky. Vklouzla do trepek a spěchala dolů. V jídelně už byli skoro všichni. Když procházela kolem stolů, vyslechla si několik nabídek k sexu i sňatku. Celá červená, se posadila k tomu svému, a ruce dala tak, aby si přikryla oba bochánky, vzdouvající tričko. Všichni tři kluci u stolu na ni upřeli oči a zcela nepokrytě jí zírali do výstřihu. Tělocvikář se postavil a začal mluvit. Něco o družstvech a něco i o programu na zítřejší den. Budíček v sedm, hygiena a už v sedm dvacet nástup na rozcvičku před ubytovnou. Ve sportovním a nepromokavých botách. A s čepicí i rukavicemi, dodal. Po ránu budou teploty silně pod nulou, tak aby se nikdo nenachladil. Něco ještě říkal, ale Jiřina ho nevnímala. Po stehně, až do rozkroku ji Matěj začal hladit. Tiskla nohy co nejvíc k sobě, ale nebylo jí to moc platné. Látka legín byla hladká, takže mu nedělalo nejmenší problém, aby rukou zajel hluboko mezi nohy a přes látku se dotýkal kundičky. Soustředila se jen na to, jak uhnout a nedat okolí najevo, kde má její spolužák ruku.

„… budou všichni tady,“ vytrhl ji z usilovného soustředění zvýšený tělocvikářův hlas na konci.

Proč, a kdy, to netušila.

„… a buďte přesní,“ dodal tělocvikář s významným pohledem k jejich stolu.

Matěj se zatím probojoval celou dlaní do jejího rozkroku a zatlačil na látku, až se bála, že ji roztrhne. Mohli si jít pro jídlo. V nastalém zmatku ji Jarda zajel zezadu pod tričko a stiskl mezi prsty obě bradavky. Ruce jí vyletěly nahoru, aby mu ty jeho ze sebe oddělala, ale když ji bradavky stiskl ještě víc, zaskučela bolestí a ruce jí ztuhly. Ta bolest byla neskutečná. Z očí jí vytryskly slzy.

„Jenom drž, kurvičko,“ pošeptal jí do ucha a znovu ji bradavky promnul mez prsty.

„A teď nám běž pro jídlo!“ pustli ji a hodnotil účinky své snahy.

Byl spokojený. Díky jeho starostlivé péči se bradavky zvětšily a na tričku to bylo znát. Zvedla se, a aby je schovala, překřížila ruce před sebou. Když ale vzala tác s jídlem, bylo vidět vše. Ostatní kluci jí hleděli na prsa a pochvalně mlaskali a mručeli. Takhle musela cestu k pultu absolvovat ještě třikrát. Konečně si mohla sednout a najíst se. Snědla jenom půlku suchého rohlíku a zapila ji čajem. Na víc neměla chuť. Do strachem sevřeného žaludku víc nedostala. Musela ale počkat, až dojí i kluci a jejich tácy odnést. Po večeři, vyšla jen do prvního patra, kde měl pokoj tělocvikář. Zaklepala a vešla dovnitř.

„Co je?“ štěkl na ni učitel.

„Přišla jsem vás poprosit…,“ přeskočil jí hlas, „o trest. O výprask,“ špitla potichu, když nasucho polkla, sklopila oči a doufala, že ji odpustí a pošle pryč.

Tělocvikář ji přejel očima a jenom ukázal do kouta: „Klekni si tam a čekej,“ řekl a dál se věnoval své činnosti.

Do pokoje postupně přišli ostatní instruktoři. Neviděla na ně, ale poznávala je podle hlasu. Přišli i Lukáš a Martin. Bavili se mezi sebou o plánech na další den, jako kdyby tam nebyla. Hovor pomalu utichl. Slyšela jenom šustění, a další hluk, který nedokázala rozeznat. Měla strach. Strach z rákosky, strach z přítomnosti ostatních, strach z chvil příštích a vlastně i strach z nastávajícího týdne.

„Zvedni se a pojď blíž,“ ozval se tělocvikář.

Stoupla si a otočila se. Uprostřed místnosti byl postavený stůl, kolem něhož stálo pět dospělých chlapů, jako kati. Jeden z nich, tělocvikář, svíral v ruce rákosku.

„Tak se tady dozvídám, že jsi mezi našimi svěřenci velice žádaná,“ začal učitel.

„Ale já…,“ skočila mu do řeči zoufalá Jiřina.

Chtěla všechno vysvětlit, chtěla jim říct, že nic nedělá dobrovolně, že ji k tomu všemu nutí, ale učitel na ni zařval: „Mlč! Teď mluvím já. Na tvé chování není žádná omluva! Chodíš si tady, jako nějaká běhna! A navíc pozdě! I na večeři jsi přišla na poslední chvíli! Dávej si na mně pozor!“ sjížděl ji neustále přísnýma očima, ze kterých sršely blesky.

„Polož se na stůl!“ poklepal rákoskou na desku stolu, „teď dostaneš deset ran.“

„Prosím, nemo…,“ zkusila tichým hlasem poprosit o odpuštění.

„A dost!“ zařval znovu tělocvikář.

„Řekl jsem ti, že budeš poslouchat! Vysloužila sis dalších pět, a jestli do dvou sekund nebudeš ležet, přidám ti dalších deset!“

Jiřina se rozbrečela, a váhavě si lehla na stůl.

„Ruce před sebe!“ zazněl další příkaz.

Poslechla. Neměla na vybranou.

Za ruce ji chytili dva instruktoři a natáhli je tak, že ji po stole málem posunuli. Druzí dva ji chytili za nohy a násilím je roztáhli. Nestačila se nadechnout a hvízdavý zvuk proťal ticho v místnosti. Učitel se rozmáchl podruhé a Jiřina začala řvát. Ta bolest byla taková, jakou v životě nezažila. Začala sebou mrskat, aby utekla a schovala třeba i do té závěje, ale ti čtyři ji drželi pevně. Druhá a třetí rána v ní probudily další síly na obranu, ale ani to jí nebylo nic platné. Co zmůže jedna drobná holka, proti čtyřem chlapům? U jedenácté rány už jenom sípala. Síly ji opouštěly, ale i tak ji museli pořádně držet. Po patnácté ráně ji pustili. Byla na dně. Neměla už ani sílu, aby dala nohy k sobě. Chvilku ležela na stole a bulila. Pak se svezla na zem a bulila dál.

„Postav se!“ chytil ji za vlasy jeden z instruktorů.

Bolelo to snad víc, než zadeček, a jen proto se postavila. Kdyby ji za ně natahal, vykašlala by se na něj. Stála před nimi zcela rezignovaně. Z očí se jí koulely slzy, z nosu jí kapalo a táhla se dlouhá nudle na bradu. Přes clonu slz těkala očima od jednoho ke druhému, ale neměla odvahu, aby si je utřela.

„Toto byla jen výstraha! Ještě jednou a dostaneš na holou! Rozuměla jsi?“ zeptal se jí tělocvikář.

Přikývla, a z toho pomyšlení, že by takto stála před tolika chlapy nahá, se jí udělalo špatně.

„Dobře. Teď zmiz. A nezapomeň na večerní program,“ dodal a odložil rákosku na stůl.

Jiřka si přes legíny pohladila zadeček. Mimoděk zasyčela. Bolest tepala a jelita napínala látku.

„Tak co je? Chceš přidat?“ ozval se zase učitel, když se Jiřina po prvním kroku zastavila.

Měla pocit, že ji látka sdírá kůži ze zadečku. Zavrtěla hlavou a s rukama na něm opatrně vyšla z pokoje. Pomalu a zlehka vystoupala o dvě patra výš. Každý schod, každý krok, ji zle potrápil. Ty legíny si musí co nejdříve sundat, pomyslela si, když vzala za kliku pokoje. Zavřela dveře a chtěla se zamknout. Klíč ale nikde nebyl. Zapadla do koupelny, kde začala znovu brečet. Tohle tu nemůže přežít! Je bita, omakávaná spolužáky i zneužívaná instruktory. A to je tady teprve první den! Prdelka jí pálila a hlásila ke slovu. Opatrně si stáhla kalhoty pod zadeček a otočila se k zrcadlu zády. Od shora dolů se jí táhly přes obě půlky modré, skoro až fialové pruhy. Vysvlékla se a postavila se pod sprchu. Na prdelku si pustila vlažnou vodu. Malinko se jí ulevilo. Konečně se vysmrkala a umyla si obličej. Pod sprchou stála poměrně dlouho a vlažnou, skoro studenou vodou, ulevovala oběma polokoulím. Začala ji být ale zima, tak vodu zastavila a utřela se. Oblékla si zase tričko a zkusila si zpátky natáhnout legíny. Nešlo to. Prdelka ji tak pálila, že to prostě nedokázala. Opatrně se koukla do pokoje. Nikdo nikde. Ze skříně vytáhla krátkou sukni a hodnotila, jestli si má vzít ji, nebo něco jiného. Vzala si ji sebou jen pro to, aby si ji oblíkla na nějakou zábavu, na závěrečný večírek, nebo prostě pro podobné příležitosti. Vlastně byla jen takovým doplňkem k těm legínám, co měla večer na sobě. Byla moc, moc krátká. Stáhla si ji sice co nejvíce dolů, ale i tak. Kdyby se předklonila, jen malinko, vystrčí na všechny prdelku i s ostatním. A ještě ke všemu musí být naostro! … Vystrčila hlavu ze dveří. Všude byl klid. Potichu sešla dolů a nakoukla do jídelny. Zase nikdo. Litovala, že nedávala pozor, co a kdy se má dít. Nechtěla by zase přijít pozdě. Raději vyšla i před ubytovnu. Byla tam jen tma, mráz a sněhové vločky, valící se z temné oblohy. Otřepalo ji. Raději se vrátila zpátky dovnitř. Když se otočila, málem vrazila do kuchaře. Chytil ji za ramena, aby nespadla.

„Ale, copak? Ztratila ses?“ zažertoval.

Zavrtěla hlavou: „Ne, prosím, jen hledám ostatní,“ chtěla ustoupit o krok, aby se mu vymanila.

Za sebou ale narazila na zavřené dveře. A kuchař ji neustále držel za ramena.

„Tak to máš čas,“ uklidnil jí, „neříkal vám náhodou učitel, v kolik máte ten večírek?“ dodal káravě.

Chtěla pryč. Uteču, jelo jí hlavou. Tady už nebudu ani minutu! I kdybych měl jít pěšky…

„No?“ vzal jí za bradu, zvedl jí hlavu, aby se jí podíval do očí a přerušil jí tak tok myšlenek.

Na okamžik opětovala jeho pohled, než zase sklopila oči k podlaze. Už když do něj vrazila, poznal, že je uplakaná. A ten pohled, do jejich hlubokých, velkých a pořád ještě vlhkých očí, ho v tom utvrdil. Podobných kurzů už na své chatě zažil mnoho. A takových, jako ona, ještě víc.

„Pojď, všechno mi v klidu řekneš, a uvidíme, jestli se s tvým trápením nedá něco dělat,“ objal jí kolem ramen a vedl do kuchyně.

Jiřina nechtěla. Nechtěla, ale už neměla sílu komukoliv vzdorovat. Po cestě jen s obtížemi zadržovala pláč a i přes to, že nechtěla, teklo jí z očí, jako kdyby tam měla dva pramínky. Podal jí kapesník a ukázal na židličku. Automaticky se posadila, ale hned, jako se zadeček potkal s polstrováním, vyskočila.

Podíval se na ni se zvednutým obočím: „Copak? Zlobilas?“ zeptal se jí otcovsky.

Jiřina se rozbrečela naplno. Potřebovala se někomu vyzpovídat. Měla toho na duši tolik, že by to jiný nevydržel. Mezi pláčem mu vyklopila vše. Jak to má hrozné ve škole, co bylo v autobuse, na pokoji i u učitele. Jiřka byla ráda, že ji konečně někdo poslouchá, a to, že ji soustrastně ji hladí po vlasech, brala jako součást její zpovědi.

„… a teď se nemůžu ani posadit. Nedokážu si představit, že bych se zítra měla oblíct do šponovek a jít svah!“ škytala a utírala si oči i nos průběžně podávanými kapesníčky.

Kuchař se usmíval. V duchu. Tahle mladinká klisnička byla ještě moc hloupá na to, aby žalovala, nebo aby utekla. Na tváři ale dokázal vykouzlit rozhořčený výraz.

„To snad není pravda!“ posadil se na židli místo ní.

Stála těsně u něj, stačilo se jen natáhnout…

„Víš co? Řeknu tomu vašemu vedoucímu, že potřebuju pomoc v kuchyni. Jeden den by ti snad z lyžování mohli odpustit,“ řekl jako kdyby zamyšleně a Jiřině na uslzené tváři konečně vykvetl úsměv.

Zakývala hlavou.

„No a na tu tvou zadinku tu mám taky něco, ale musíš mi ji ukázat, jak to vypadá. Na všechno je lék, ale potřebuju vědět, na co,“ usmál se na ni povzbudivě.

Jiřina se zase zarazila. Cizímu chlapovi má ukazovat svůj zadeček? Co když se chce jenom podívat, jenom zneužít situace a pak ji…

„Hele, jestli chceš, abych ti pomohl, tak mi musíš věřit,“ řekl po chvilce, kdy se k ničemu neměla, „ale jestli chceš spát na břichu a zítra se trápit na svahu… Tvoje věc,“ zvedl se a otočil se k odchodu.

Jiřka ho chytila za rukáv: „Ne, to nechci…, já jenom…, že vás ani neznám, a nevím, jestli vám můžu věřit…,“ vysvětlovala se sklopenou hlavou.

„Jsem Pavel, patří mi to tady“ představil se, „a ty?“

„Jiřina,“ odpověděla tiše.

„Tak podívej. Na modřiny z pádů tu mám mast. Měla by fungovat i na ten tvůj zbitý zadek. Jestli ho máš ale zmlácený do krve, a stačí jen nepatrně, pak tě ta mast bude pálit. Hodně a dlouho. Na to mám zase jinou mast. Takže pokud chceš, abych ti nějakou dal, musíš se přestat stydět a ukázat se mi,“ pokrčil rameny a snažil se tvářit, jako kdyby ho zajímalo jen toto.

Zadívala se na něj a jeho starostlivému výrazu nakonec uvěřila. Nadechla se, dodala si odvahy a otočila se k němu zády. Nadzvedla sukýnku, aby viděl, jak na tom je.

„To mi takhle nestačí, musím se podívat pořádně. Tady se polož a ukaž se mi,“ ukázal na lesklý stůl z nerezu.

Jiřina už nedokázala, nemohla couvnout. Poslušně si v předklonu lehla na stůl. Byla na tom podobně, jako před hodinkou v učitelském pokoji. Jen s tím rozdílem, že ukazovala nahý zadeček. Pavel si přisunul židli a posadil se k té nádheře. Díval se zblízka na to dílo zkázy a malinko Jiřinu i politoval. Pohladil ji zlehka po horkém zadečku. Jiřka sebou cukla.

„Neboj, věř mi,“ hladil ji dál a zkoumal každé jelito.

Byla to odborně provedena práce. Jelita byla nasázena v pravidelných pruzích, jako podle pravítka.

„Zůstaň tak, jenom si skočím pro tu mast,“ zvedl se ze židle a odešel.

Jiřina zůstala položena na chladném stole. Důvěřovala mu. I to, že se někomu mohla svěřit, jí pomohlo. Slyšela za sebou kroky. Otočila se. Pavel nesl celou bedýnku, kterou položil vedle Jiřiny. Vybral jednu dózu, otevřel ji a přičichl si.

„Ze začátku to bude malinko nepříjemné. Musím to do kůže pořádně vmasírovat, ale neboj se,“ promluvil a začal.

Opatrně, zlehka, a v silné vrstvě, jí mastičku nanesl na zadeček. Jiřina cítila, jak jí začíná prdelka chladnout. A lehce i štípat a jako kdyby tahat. Pavel po chvilce začal mast roztírat a víc a víc tlačil. Prdelka ale Jiřku přestávala bolet. Ani to, že jí na ni tlačil, jí nebylo nepříjemné. Naopak. Začala ty doteky přijímat s větším a větším povděkem. V podbřišku cítila malinké mravenčení. Ještě aby se mu tady udělala, lekla se reakce vlastního těla. Ale po chviličce hodila veškeré obavy za hlavu. Začala si těch doteků pořádně užívat. Pavel věděl, co a jak. Masíroval jí prdelku, roztahoval půlky od sebe a koukal, jaký poklad má dívenka tam dole schovaný. Líbil se mu. A dívenka si to taky užívá, pomyslel si, když ucítil její vůni. Mast už dávno vsákla, ale on ji pořád po prdelce hladil. Hrábl do bedny a vytáhl tubu s gelem. Vytlačil trochu z tuby a hladil prdelku dál. Přidal z tuby zase trochu gelu a palci ho namazal i mezi půlky. Jiřina neprotestovala, naopak reagovala velice kladně. Tiše zasténala, ani o tom nevěděla. Pohladil jí po kakaové dírce a zajel i níž, k té dírce, kterou mají jen holky. Zasténala ještě víc a dokonce dala mimoděk nohy kousek od sebe. Prstem přejel až na hrášek a polaskal ho. Jiřina zasténala znovu. A nahlas. Nohy dala od sebe tak, aby se k ní mohl pohodlně dostat a udělat jí dobře. Byla té správné vlně. Do zadní dírky se jí vkradl malý nájemník… A za ním hned druhý. Pavlovy prsty jí rejdily vevnitř, roztahovaly svěrač, přidával gel, aby jí nic nebolelo a on se tam mohl pohodlně dostat. Věděl, že je ještě panna. Svěřila se mu a on věděl, že právo první noci nepřísluší jemu, ale někomu jinému. Za chviličku tam byly prsty tři. Když jí druhou rukou znovu pohladil po hrášku, Jiřina nevěděla o světě. Lapala po dechu a motala se jí z toho mravenčení hlava. Konečně prsty vytáhl a na krajíček roztažené dírky nasadil špičku svého, na kost ztvrdlého, kamaráda. Chytil dívku za boky a zatlačil. Díky řádné přípravě, do ní pomaličku a bez problémů, zajel. Už když do ní vnikl první prst, Jiřina věděla, co bude následovat. Byla ale tak natěšená, že by ho s klidem pustila i do pipinky a nechala se jím odpanit. Bála se a zároveň těšila. Ani tam vzadu, ještě nikdo nebyl. Teď ho tam měla a její anální poprvé, jí dělalo neskutečně dobře. A ta mast dělala zázraky. I přes to, že jí svým podbřiškem pleskal o zadinku, nebolela ji. Držela se stolu a neustále stoupala. Nikdy by jí nenapadlo, že zadní dírka dokáže přinášet tolik radosti. A pak to přišlo. Roztřásla se a zavyla slastí. Vycházela mu ještě více vstříc, neustále se klepala a sténala ve vlnách, které jí zdola chodily do celého těla. Ani Pavel na sebe nenechal dlouho čekat. Ztuhnul, zarazil ho co nejhlouběji a mohutnými výstřiky jí vykropil konec trávicí soustavy. Nechal ho tam ještě chvilku a užíval si jejího tepla a své moci nad ní. Pak se svalil do židle. Jiřina se zvedla ze stolu. Urovnala si sukni a podívala se na Pavla a jeho ochablé mužství. Najednou se cítila trapně. Nevěděla, co má dělat. Křečovitě se usmála a chtěla zmizet. Pavel ji ale chytil za ruku a stáhl jí k sobě dolů. Políbili se. Zatlačil ještě víc a přinutil ji, aby si před něj klekla. Vzal jí hlavu do dlaní a nasměroval ji ke svému ulepenci.

„Pěkně mi ho olízej, sluší se takto poděkovat,“ oznámil jí měkce.

Nebyla moc ráda. To že byl před chviličkou tam, kde byl, jí nedělalo žádné chutě. Na druhé straně by mu měla být vděčna. Za to, že jí dělal vrbu, za mast a nakonec i za ten závěr… Zakousla se do něj a zavřela oči. Jazykem i prsty zase zkoumala, jaké je rozdíl mezi holkami a kluky. Hezky a jemně ho umyla. Pavel byl spokojený.

Podíval se na hodinky: „Máš nejvyšší čas, za chvilku začne večerní program,“ pomohl jí na nohy, a při jejím odchodu ještě dodal: „Kdyby tě zase začala ta prdelka bolet, přijď, napravíme to,“ a usmál se na ni.

Jiřina vyšla z kuchyně do již plné jídelny. Rychle se posadila ke svému stolu. Zázrak, řekla si. Může sedět! Matěje, i ostatní sedící kluky nevnímala. Tělocvikář se totiž zrovna zvedl a začal zase něco povídat. To, že u stolu není sama, jí připomněla až bolest, jak jí Matěj chytil za vlasy a přitáhl si ji k sobě.

„Měla ses k nám stavit, zapomnělas?“ připomenul jí odpoledne na pokoji.

Jistě, že zapomněla. A nebylo divu. Při představě důsledků svého opomenutí, se jí začaly dělat mžitky před očima. Matěj jí bezostyšně hrábl pod sukni.

„A bobra tam máš pořád! Ses kurva, posrala v kině, ty pitko?“ syčel jí do ucha.

„Slečno Matějíčková, můžete přestat laškovat a představit se nám?“ slyšela, jako kdyby z dálky.

Matěj se od ní odtáhl a dělal, že on nic, i když všechny oči byly upřeny jen na ni. Vstala a celá červená přešla ke stolu k instruktorům. V jídelně bylo cítit napětí, jak šla a z pod sukýnky jí vykukoval zadeček. Otočila se a řekla své jméno, jaké má koníčky a co jí ve škole baví. Pak se mohla vrátit. Byla vystřídána jiným klukem, který udělal totéž. A tak to šlo, pořád dokola. Seděla jako na trní. Matěj jí zase osahával a nedal jí pokoj. Z kuchyně vyšel Pavel a namířil si to rovnou k tělocvikáři. Něco mu pošeptal, pak se oba podívali směrem k ní a zase se o něčem bavili. Odešel. Učitel na ni zakýval prstem, aby šla k nim. Byla ráda. Mohla se tak vymanit z osahávání Matějem.

„Tak ty na mně stěžuješ?“ řekl učitel přísně, když k němu přišla.

„Ne!“ skoro vykřikla, „nestěžovala jsem si!“ dodala, tišeji.

On se jí teď pomstí, zděsila se…

„Zalez na pokoj a počkej tam na mně,“ poslal jí pryč.

Bylo vidět, jak je naštvaný a Jiřka se raději o nic dalšího nepokusila a rychle odešla. Na pokoji zabořila hlavu do polštáře a začala plakat. Když slyšela kroky na chodbě, rychle se postavila, utřela si oči a vysmrkala se. Čekala. Bála se. Dveře se rozrazily a vešel učitel s rákoskou v ruce.

A hned na ni začal řvát: „Já tě naučím, vykládat nějaké nesmysly!“ přišel až k ní.

Jiřka se klepala strachy. Z jeho křiku, i z té rákosky, kterou několikrát švihl do vzduchu. Zkoušela se zase omlouvat, ale nepustil jí ke slovu.

„Drž hubu! Ty budeš po tomhle kurzu tikat, jako hodinky! Producíruješ se tady skoro nahá, necháváš se ochmatávat od kluků, a aby toho nebylo málo, prcáš i s kuchařem! Počkej, až to povím tvým rodičům, jako vychovali kurvu! Kdybych jenom tušil, jaká ve skutečnosti jsi, nedovolil bych ti, abys sem kdy jela!“

Několikrát se nadechl a chvilku jí přestal spílat. Chtěla té přestávku využít a znovu uvést všechno na pravou míru, říct, jak to ve skutečnosti je, že není taková, že ji nutí, ale nestačila říct ani první slovo a už na ni znovu řval: „Drž hubu, jsem říkal! Sklapni! Nechci nic slyšet! Vím dost na to, abych si o tobě udělal obrázek! Teď ti zmaluju zadek tak, že tě vlastní máma nepozná!“ švihl znovu rákoskou.

Tentokrát ale přistála na její paži. Z bolesti se svezla k zemi.

„Aúúú!“ zavyla.

„Vysvleč se! Když se umíš předvádět přede všemi, nebude ti to dělat žádný problém!“ švihl ještě jednou, tentokrát přes rameno.

Rána byla o poznání slabší, ale i tak jí pálila, jako čert. Bolestivě vstala a přetáhla si tričko přes hlavu. Podívala se na učitele a sundala si i sukni. Stála před ním a pokoušela se skrýt svou nahotu rukama. Zakroutil pohoršeně hlavou.

„Ani spodní prádlo…,“ řekl potichu s odporem k ní, jaká není poběhlice.

„Otoč se a klekni si!“ ukázal jí před její skříň.

Poslechla. Bála se bití, bála se jeho, bála se všeho. Jako nikdy v životě.

„Tak, a teď začneme s výchovou. Za ty kecy a pomluvy, dostaneš ode mne dvacet ran. Že to bude tentokrát na holou, ti říkat nemusím. A protože jsi do svých výmyslů zatáhla i nevinné spolužáky, dostaneš trest i od nich,“ sdělil jí rozsudek.

Jiřce se udělalo mdlo. Dvacet ran nepřežije. Navíc na holou! A pokud ano, pak nepřežije trest od Matěje a Jardy. Začala hlasitě bulit. Strach jí ale nedovolil, aby se jen pohnula, nebo aby promluvila a vyprosila si nějakou úlevu, nebo odpuštění. Slzy jí kapaly z brady mezi prsa a klouzaly k jamce na bříšku. Klepala se strachy i vzlykotem.

Otevřel dveře a do hloučku kluků na chodbě, kteří nadrženě alespoň dění v pokoji poslouchali, řekl: „Zavolejte sem Matěje Potočníka a Jardu Hlavného,“ a dveře zase zabouchl.

I přes zavřené dveře, byl slyšet šum a hlasité volání jmen.

Jiřka propukla v hlasitý brekot: „Prosím nééé, ne před kluky, nééé…,“ prosila, ale otočit se neodvážila.

Učitel stejně dělal, že neslyší. Za pár chvil se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále,“ zavolal.

Dveře se prudce otevřely a do pokoje nedočkavě vpadli ti dva. Když viděli klečící nahou spolužačku, vykvetly jim na tvářích široké úsměvy. A na teplácích boule.

„Vstaň a otoč se!“ přikázal učitel.

Vstala, ale neotočila se. Byla k nim zády a vzlykala.

„Otoč se! Neslyšelas? A postav se tady,“ ukázal doprostřed pokoje, když se trochu otočila.

S rukama na prsou a klíně udělala ty dva kroky do místa, kde ukazoval.

„A pořádně! Stoj rozkročný a vzpažit!“ instruoval ji ve svém jazyce.

Poslechla. Nechtěla, ale musela. Dala ruce nad hlavu a maličko se rozkročila. Trochu jí rákoskou poklepal po rukou, aby je narovnala a pak i po vnitřní straně kolen, aby dala nohy víc od sebe. Stála před těmi třemi a nabízela k okukování vše, co měla. Kluci chvílemi přestávali dýchat. Obešel ji a dlaní jí pohladil po zadečku. Jelita byla pořádná, nechtělo se mu ani věřit, že by ta mast, co tady ten kuchař měl, měla takové účinky. Kdo ví, z čeho ji míchá, říkal si. Učitel klukům zhruba sdělil, že je jejich spolužačka křivě obvinila a zaslouží si od nich trest. Jaký, to si mají rozmyslet. Začali se rychle radit. Šeptali si, ale z Jiřky nespustili oči.

Pak, za oba, Matěj řekl: „My si myslíme, že kdyby do konce lyžáku byla u nás na pokoji, tak by jí veškeré pomlouvání přešlo,“ olízl si rty.

Srdce mu vzrušením bilo až v krku, a doufal, že to u učitele projde.

Ten se zamyslel a pak pokýval hlavou: „No, nevím, jestli to nebude spíše odměna, ale budiž. Vy dva mi ručíte za to, že ji nic podobného ani nenapadne. Ale až od zítřka. Dneska večer už nic měnit nebudeme,“ souhlasil.

Jiřině se udělalo opět nevolno. Podlomila se jí kolena, ale když jí na boku přistála rákoska, vzchopila se a znovu se postavila. Zato kluci byli radostí bez sebe. Takové štěstí, by jim nepřinesla ani výhra ve sportce.

„OK,“ přisunul k Jiřce židli, „ohni se přes opěradlo,“ ukázal na ni.

Jiřina se ani nepohnula. Klepala se strachy a byla jím úplně ochromena. I kdyby stokrát chtěla, nedokázala pohnout ani prstem. Na pokyn učitele ji ti dva přes opěradlo pomohli. Matěj ji chytil za vlasy, přitáhl k židli a zatáhl dolů. Předklonila se, opěradlo se jí zakouslo do podbřišku, Jarda jí kopl do kotníků a ona se plnou vahou o opěradlo opřela. Svist! Dopadla první rána, Jiřina se chtěla narovnat, ale Matěj ji držel za vlasy a tiskl jí hlavu k sedáku. Zašermovala rukama i nohama a začala řvát. Druhá! Rány nebyly mířeny na zadeček, ale pod něj. A na stehna. Bylo to mnohem bolestivější, než rány přes zadek. U páté nevydržela a pustila ze sebe proud žluté tekutiny.

„Ty prase jedno! To si uklidíš!“ zařval učitel a pokynul Matějovi.

Nepustil, jen ji vytáhl nahoru a donutil ji stoupnout si na špičky. Brečela, klepala se bolestí a začala prosit: „Prosím, dóóst! Já to nevydržíím! Prosííím!“ vzlykala a doufala, že ty tři obměkčí.

„Vytři to!“ štěkl na ni učitel.

Matěj ji konečně pustil a ona, na roztřesených nohou, zašla do koupelny. Žádný hadr tam ale nenašla. Jenom svůj ručník. Vzala ho a utírala po sobě loužičku.

Ještě klečela a se vzlykáním ji vytírala, když se znovu ozval učitel: „Tak co? Líbí se ti výchova?“ posadil se obkročmo na židli, a opřel se o opěradlo, o které se před chvílí opírala ona.

Jiřka se pod ním se vzlykáním snažila. Jen po něm blýskla uslzenýma očima, a začala bulit ještě víc. Co po ní ještě chtějí?

„Když jsi taková dajná a všem se ráda předvádíš,“ začal zeširoka, „můžeme se dohodnout na odpuštění zbývajících patnácti ranách,“ poklepal ji rákoskou po vystrčené zadnici.

Na chvilku se zarazila, odpustit trest… Pak jí ale došlo, o co mu jde! Prase jedno, pomyslela si. Začala brečet ještě víc:

„Prosím, nééé, já…, já né…! Udělám všechno, ale…, nééé,“ blekotala.

„Jak chceš. Tak se zase ohni!“ vstal a ukázal na opěradlo.

Podívala se na židli, pak na učitele a na oba spolužáky. Za těch pár dní o svoje panenství stejně přijde. Tušila to už v autobusu. A každý okamžik, který tady prožila, v ní ten pocit zesiloval. Teď měla jistotu. Teď, nebo zítra… Zkroušeně sklopila hlavu a přikývla. Vzdala to. Neměla už na nic sílu. Už věděla, že kurz nebude o lyžování, ale o úplně něčem jiném. Učitel se usmál. Konečně ji zlomil. I kluci se začali křenit. A těšit se. A taky věděli, že to pro ni kurzem určitě neskončí. Budou mít vlastní kurvu, která jim bude sloužit. Učiteli by za to nechali udělat sochu v nadživotní velikosti.

„Tak si lehni a ukaž, jak to myslíš vážně. Ukaž, jak si umíš honit frndu,“ ukázal jí na její postel a sáhl si na bouli, která dávala znát, že se tam začíná líhnout pořádný hroznýš.

Poslušně si lehla, sykla, když jí zabolela nová jelita a dala nohy od sebe. Sáhla si mezi ně a zkusila si tam jezdit ukazovákem. Byla ale suchá, jako písek na Sahaře. Naslinila si prsty a zkusila to znovu. Nešlo jí to. Nebylo divu, měla větší strach, než odsouzenec na smrt.

Učitel se na ni podíval a pak se podíval na kluky: „Nechcete si s ní pohrát? Jinak tu budeme čekat do rána,“ podíval se zpátky na ni.

Matěj zavrtěl hlavou: „Tepich vylizovat nebudu. Je chlupatá a to se mi nelíbí.“

„Navíc ji má pochcanou. Nejsem žádný úchyl,“ dodal Jarda.

„Máte pravdu,“ souhlasil s nimi učitel, „zatím ji hlídejte,“ otočil se a z pokoje odešel.

Na chodbě zařval na ostatní kluky: „Zmizte odsud! Zapadněte do pokojů, nebo vám zmaluju zadky podobně, jako slečince!“

I přes nesouhlasné mručení a tiché nadávky, se chodba vylidnila. Matěj se Jardou chvilku dívali, jak se spolužačka pořád snaží splnit učitelův příkaz a přejíždí si prsty po čárce. Nakonec, i přes to, že původně nechtěli, neodolali. Touha, dotknout se mladého masa, byla silnější, než sebevětší předsevzetí. Chlupatá, nebo pochcaná… Z obou stran se se zájmem dívali, jak si přejíždí po hrášku a ukazovák mizí mezi lupínky. Jarda jí pomohl a na kundičce jí přistála jeho slina. Matěj se přesunul výše. Musela nechat líbit osahávání bochánků i štípání do jahůdek. Jarda si dodal si odvahy, plivl i na zadní dírku a zkusil, jak má silný svěrač. Zatlačil a pomalinku překonal jeho počáteční odpor. Matěj jí mezitím nabídl k ochutnání svůj ohon. Jiřina se snažila, aby se udělal raději do pusy a na víc neměl sílu. Skoro se jí to povedlo. Matěj už skoro byl, když se učitel vrátil. V rukou držel malinký lavor a v něm měl gel a strojek na holení, ručník, malé nůžky a další tubu od kuchaře. Kluci se při jeho příchodu zarazili, ale jenom na ně kývnul, že mají pokračovat a připravoval si nutné věci. Napustil teplou vodu do lavoru a postavil ho na židli, kterou přisunul k posteli. Z druhé strany zatím Jarda z její prdelky vytáhl dva prsty. A zase je tam zasunul. Fascinovaně pozoroval, jak mu tam prsty mizí. A také se díval do horní dírky. Druhou rukou jí oddělával lupínky od sebe a díval se, jak vlastně ta panenská blána vypadá. Bílá řasa s malinkými dírkami, kryla pohled do jejího nitra. Malinko na blánu zatlačil. Byla hebká a pružná. Věděl, že nesmí tlačit víc. Kdyby ji toho zbavil prstem, učitel by mu zmaloval prdel do modra. I tak ale Jiřina dala mimoděk nohy k sobě. Násilím ji kolena zase odtlačil od sebe a ještě ji přes prcinu plácl. Tělocvikář byl připraven. Nůžkami zkracoval chloupky a jejich chomáče odhazoval do lavoru. Matěj najednou ztuhl, zakvílel a Jiřině se vysemenil do pusy. Ta všechno poslušně spolkla. Nechal si ho ještě chvilku žužlat a pozoroval učitele, jak strojkem stahuje pěnu a s ní mizí i poslední zbytky chloupků. Za chviličku se na ně usmívala její holá micka. Ručníkem stáhl zbytky pěny a palcem zkontroloval každé místečko, jestli tam nic nenechal. Mohl být spokojený. Její kočička byla dokonalá a vypadala, jako kdyby jí bylo deset. Poslal jí, aby se umyla. Ztěžka vstala z postele a zapadla pod sprchu. Brečela a nechala na sebe padat vodu. Byla odsouzena k tomu nejhoršímu, co jí v životě mohlo potkat. Ze sprchy vylezla až po té, co na ni učitel zařval, že jí to trvá moc dlouho. Mokrá vešla zpátky do pokoje. Její ručník, nasáklý její močí se dál válel na zemi, a aby se utřela do některého od instruktorů, neměla odvahu. Že z ní kape voda, jim ale vůbec nevadilo. Musela si zase lehnout na záda a nohy dát od sebe. Kluci ji nohy zvedli a přitiskli k hrudi. Učitel si pod ní klekl, podebral jí pod zadečkem, namazal gelem vchod do jeskyňky, nanesl i pořádnou dávku na žalud a nasadil ho na začátek. A pak pomalu vnikl dovnitř, na krajíček. Nejdříve pocítila ostrou a pak tupou bolest. Zařvala a chtěla uhnout, utéct… Pocit trhaného těla na kusy, ponížení a vědomí, že tím to nekončí, z ní vyhnal jen tklivý jekot, který přešel v usedavý pláč. Učitel se dobýval hlouběji a hlouběji a po několika zásunech si do ní schoval celou délku. Jiřka cítila jen bolest. Jediné co si uvědomovala, o čem byla skálopevně přesvědčená, bylo, že je nohem větší, než kuchař. Nebo co jí ukázali kluci. Koncem ocasu jí šťouchal skoro do čípku a díky obrovskému průměru byla její sliznice napnutá k prasknutí. Bědovala a brečela. Tlak dole jí způsoboval neskutečnou bolest. Zato on si užíval. Díky gelu mu krásně klouzal, a díky jejímu poprvé, si užíval její těsnosti. Pomalu ji projížděl a díval se, jak se jí v jeho pomalém tempu kývají prsa. Nahoru, dolů… Nádhera, myslel si. Musel ale myslet i na ostatní. Pak ho napadlo, že prdelku jí už projel kuchař, oni jsou tři…

Vytáhl ho z ní: „Uhni! Sedneš si na mně a budeš si to dělat sama. A vy pánové jí mezitím protáhněte druhou díru,“ lehl si na záda.

Jiřina si na něj obkročmo sedla a pak musela sama jeho ohon nasměrovat a nasednout na něj. Chytil jí za ramena a přitáhl blíž k sobě. Zakousl se do krásně zvednuté maliny. Jarda na víc čekat nemusel. Její hvězdička se mu nabízela sama. Stejně, jako učitel, namazal si pořádně ocas i její dírku a zatlačil. Jiřině se zkřivil obličej novou bolestí. Když se do ní dostával, byl to neskutečný tlak. Tak, a teď mně roztrhne, pomyslela si. Jarda ale nespěchal. Pomaličku se do ní probojovával a její tělo se přizpůsobovalo. Matěj se k ní otočil, aby ho znovu vzala do pusy. Za pár okamžiků ho měl zase tvrdého. Bolest těla i bolest duše se smíchaly, a tělo se začalo podvědomě bránit. V podbřišku cítila zase mravenčení. Za pár minut přestala myslet, její vědomí ji opustilo a ona se začala vznášet na vlně orgasmu. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Rozklepala se, pustila z pusy Matěje a musela se vysténat. Pak ho zase začala kouřit. Jarda cítil, jak se o pár milimetrů vedle, hýbe učitelův ohon. Ještě párkrát ho vytáhl a zase zarazil, a když znovu ucítil pohyb pana učitele tam dole… Nevydržel a do střeva pustil svou smetanu. Vytáhl ho a s Matějem se vystřídali. Ten do promazané a roztažené zadinky zajel, jako nic i bez gelu. A Jarda jí zatím toho svého nabídl k ochutnání. Olizovala ho a stoupala na další vlně. Ta přišla těsně před prvním učitelovým výstřikem. Už když se rozklepala poprvé, málem nevydržel. Její pochva se kolem jeho ohonu rytmicky stahovala a silně mu ho masírovala. A teď mu prováděla masáž znovu. Ani Matěj dlouho nečekal a svoje nové pozdravy jí zase poslal dovnitř, tentokrát z druhé strany. Oběma pak ještě musela jejich ocasy olízat a teprve pak jí pustili do koupelny, aby se umyla. Byla unavená. I když prožila dva orgasmy, a že byly nádherné, nebyla zrovna šťastná. Naopak, byla zoufalá. Z bolavé kundičky jí vytékaly učitelovy děti, smíchané s její krví. Stála pod sprchou, drhla se houbou, zkoušela přemýšlet, co s ní bude dál a bulila. Nepřišla na nic. To co přijde, už nezáleželo na ní. Když vyšla, zase mokrá, z koupelny, byli ti tři už oblečení. Svým příchodem je přerušila v rozhovoru, který ihned utichl. Dívali se na tu nádheru, a ač byli ukojeni, nemohli si pomoci.

„Zalehni a vyspi se. A pamatuj. Jediná stížnost, jediné zaváhání, nebo jediný pozdní příchod a k těm patnácti ranám ti přidám další. Jasné?“ podíval se na ni učitel a vstal.

Zkroušeně zakývala hlavou: „Ano prosím,“ a sklopila ji.

„Zítra máš službu v kuchyni. Půjdeš tam hned po snídani,“ oznámil jí. Na odpověď nečekal. Zavřel za sebou dveře a šel si po svých.

Kluci s ní ještě zůstali. Byli mladí a neukojitelní. A dívčí tělo je neustále lákalo k dalším a dalším hrátkám. Musela jim znovu ukázat obě dírky. Hladili ji, strkali do nich prsty a prozkoumávali každý milimetr toho kousku těla. Matěj neodolal a pipinku jí olízl. Nějak mu nevadilo, že se tam před chviličkou vycákal někdo jiný. Olizoval jí kolem dokola a pak se dostal k hrášku. Jiřina znovu zvlhla. Nechtěla to, ale… Sténala a mačkala prostěradlo v dlaních a stoupala nahoru a výš… Jarda jí zatím olizoval bradavky, hrál si melounkama, hnětl je, jako pekař chleba a ochutnával. Už, už to na ní znovu šlo, když se otevřely dveře a vešli Lukáš s Martinem. Z vlny, těsně před vrcholem, byla najednou dole. Instruktoři poslali kluky pryč. Ti, sice neradi, ale odešli. Na obou nově příchozích bylo poznat, že si dlouhou chvíli krátili u sklenky něčeho ostřejšího.

„No, vidím, že nepromarníš jedinou chvilku,“ usmál se opile Lukáš.

Jiřina se chtěla zakrýt, ale Martin si přisedl na postel a začal ji hladit. Lukáš se sklonil k čerstvě zprovozněné kundičce. Vytáhl z ní mokrý prst, zašpiněný trochou krve. V opilosti mu ale nic nedošlo. Nadržená, jako fena, pomyslel si. Stáhl si tepláky i s trenýrkami nad kolena a vrazil ho tam. Lahoda, pomyslel si a slastí zavřel oči. Protahoval jí dírku a přestával vnímat okolí. Jeho já, se přesunulo dolů, kde bylo teploučko a klouzavo. Po delší chvíli, kdy neustále zrychloval a předával na razanci přírazů, vybuchnul. Svalil se na její prsa a znemožnil tak kolegovi, aby je dál hnětl. Martinovi to ale nevadilo. Chvilku počkal, a když se Lukáš zvedl a odebral se do koupelny, žduchl do Jiřky, aby se posunula a lehl si na záda. Ona si, stejně jako před chvílí, musela nasednout na jeho ohon.

„Hýbej se, a snaž se,“ chytil jí jednou rukou prso, palcem druhé jí přejížděl po hrášku a díval se, jak mu jeho kamarád mizí v jejím těle.

Jiřina se opravdu snažila. Nahoru a dolů, ale po chvíli se posadila pořádně a jen hýbala pánví. Bylo to méně namáhavé, a jak zjistila, bylo to, alespoň pro ni, i vzrušivější. Sklonila se k němu níž. Objal ji a olizoval bradavky. Hráškem se třela o kořen jeho ocasu. Ta vlna, na kterou ji vyzvedli kluci, byla zpět. Ještě po něm několikrát přejela a vlna se zvedla do nebe. A na jejím vrcholu byla ona. Zařvala a v rytmu stahů svého nitra si vrážela ocas dovnitř. Martin ale pořád nic. Otočil ji a nechal, aby si lehla na jeho nohy a vystrčila na něj prdelku. Do ní jí zarazil palec a kroutil s ním, tlačil a masíroval jí hráz. Při změně polohy, kdy jí uvnitř masíroval jinde, na ni přišla další vlna. S hlavou u jeho chodidel se znovu musela vykřičet. Byla úplně vyčerpaná, ale Martin neměl pořád dost. Až po té, co si klekla a on si ji vzal zezadu, se konečně udělal i on. Mohutnými přírazy, kdy skoro hýbal celou postelí, se do ní vystříkal a odpadl. Svalila se na postel a těžce oddychovala. Z dírky jí na prostěradlo vytékala nadílka obou instruktorů. Martin usnul. Na její posteli. Přesunula se do té jeho. Na to, že by se znovu osprchovala, neměla síly. Sotva se přikryla, usnula. Propadla se do spánku beze snů a do rána o sobě nevěděla.

Někdo s ní rázně zacloumal: „Vstávej, je ráno,“ řval.

Až po několika sekundách si uvědomila, kde je a kdo s ní třese. Martin. Byl nahý, ale ona taky. Rychle vstala a šla do koupelny. U umývadla si čistil zuby Lukáš. Sedla si na mísu, ale v přítomnosti někoho jiného, navíc chlapa, nemohla. Přišel i Martin.

„Dělej, potřebuju se taky vychcat,“ pospíchal na ni a drbal se pod pytlíkem, který se jí houpal před obličejem.

Nešlo to. Měchýř měla k prasknutí, ale z těla nevypudila ani kapku. Vstala a pustila ho místo sebe. Martin, aniž by zvedl prkýnko, mohutným proudem vypustil žlutou tekutinu do mísy. S úlevou vydechl. Z koupelny se raději vytratila. Cítila, jak je ze včerejšího závěru večera dole ulepená, ale na sprchu neměla čas. Podívala se na mobil. Za pět minut musí být dole na rozcvičce. Oblékla si tričko, opatrně, i přes bolest, si natáhla šponovky a obula se. Rychle do ruky popadla bundu, čepici a rukavice a spěchala dolů. Před budovou už stál hlouček ostatních, včetně tělocvikáře. Mráz dělal obláčky u úst a čerstvý sníh jim chroupal pod botami. Hlouček se rychle doplnil.

Tělocvikář se podíval na hodinky, pohledem spočítal přítomné a spokojeně zafuněl: „Za mnou!“ rozběhl se ke svahu.

Kluci vyběhli za ním. Vzadu, za všemi běžela i Jiřina. Každý krok jí připomenul, že potřebuje čůrat. A taky návštěvu rákosky.

Pod svahem tělocvikář zavelel: „Támhle nahoře, jsem pro každého z vás nechal papírek. Kdo se s ním vrátí poslední, svlíkne se do půl těla a vyválí se ve sněhu!“

Všichni najednou vyběhli. Posledním nechtěl být nikdo. I Jiřina se snažila a cestou do kopce dokonce pár kluků předběhla. Z krabice pod stromem, sebrala jeden z papírů, a spěchala dolů. Stihla to. Nebyla poslední. Dokonce ani předposlední. Udýchaně se dívala na toho nešťastníka z druhé třídy, takové obrýlené nedochůdče, jak ztěžka doběhl a musel do závěje. Konečně rozcvička skončila a mohli se vrátit do tepla ubytovny. Vyběhla nahoru, vrazila do koupelny, že si konečně uleví, ale na míse seděl Lukáš s časopisem v ruce. Zaskučela a vrátila se zpátky. Nemohla ani sedět, musela chodit po pokoji a zkoušela myslet na všechno jiné, než na to, že se jí chce… Alespoň si učesala vlasy. A Lukáš tam byl pořád…

„Čau pičo,“ otevřely se dveře a v nich Matěj s Jardou.

„Stěhuješ se!“ oznámil jí.

Zaťala zuby a s přešlapováním a kroucením zadečkem si sbalila věci do batohu. Z koupelny, si sbalila svoje věci a sedící Lukáš se na ni jenom usmál. Ze země zvedla mokrý a už smrdící ručník. K bundě a čepici v ruce jí ještě přidali kapnu s polštářem. Sešla s nimi o patro níže, do jejich pokoje. Vešli do něj a svým příchodem vzbudila nezřízenou radost u Standy, třetího z osazenstva. Z radosti dokonce zatleskal a poskakoval kolem ní.

„Vedeme kurvičku k převýchově a pobavení,“ usmíval se na něj Matěj, „ráda všem splní všechna přání. Že, kurvičko?“ otočil se na ni.

Sklopila hlavu: „Ano,“ vzdychla, protože měl pravdu.

Rozhlédla se. Pokoj byl stejný, jako měla s instruktory. Tři postele…, ale kluci jsou taky tři! Kde bude spát?

Její starosti ale vyřešil zase Matěj: „Chrnět budeš u jednoho z nás, a pokud ne, tak u dveří,“ vzal jí kapnu i polštář a hodil je na zem.

„Ty svoje hadry a ostatní pičoviny si hodíš ke mně,“ ukázal ji na jednu ze skříní.

Vybalila si postupně věci do skříně.

Cítila, že víc už nevydrží. Musela se vyčůrat. Prostě musela… Udělala pár kroků ke koupelně, ale Matěj ji chytil za rukáv.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se a otočil ji k sobě.

„Promiň, ale musím na záchod,“ řekla prosebně.

„Jestli někam půjdeš, rozhodnu já, nebo kluci. O všechno hezky poprosíš, a až ti dovolím, pak tam půjdeš,“ řekl a poškrábal se v rozkroku.

„Prosím, můžu jít na záchod?“ poprosila a netrpělivě přešlápla.

„A co tam budeš hledat?“ zdržoval ji.

Věděl, co asi, podle toho, jak přešlapovala a křížila nohy, to na ní bylo vidět, ale chtěl ji potrápit.

„Potřebuju čůrat, prosím, já už nevydržím,“ odpověděla zoufale a mimoděk si rukama zmáčkla kačenku.

Pokýval hlavou. Dával si na čas a usmíval se.

„Tak jo, ale nejdříve se svlíkni,” řekl po chvíli rozmýšlení.

Udělala to. Pokud toto byla jediná překážka mezi pokojem a záchodem…

„Pojď, ukážeme ti, kde se u nás čůrá,“ řekl tónem, jako kdyby mluvil s tříletým děckem.

Vzal ji znovu za ruku a zavedl do koupelny. Byla zařízená stejně, jako předchozí. Jen sprcha byla se závěsem. Umývadlo a na protější stěně záchod se zvednutým prkýnkem.

„Tady,“ ukázal na mísu, „do toho se lulá i kaká, kdybys nevěděla,“ ponižoval ji stejným tónem Matěj.

Do koupelny se vtlačili i ostatní. Matěj ji pořád držel a oddaloval její úlevu.

„Ukážeš nám, jestli to umíš i jinam, než na podlahu. Dřepni si nahoru a ulev si,“ pustil jí ruku.

Poslechla. Musela. Neměla čas, ale ani odvahu, se jakkoliv vzpouzet. Postavila se nahoru, dřepla si nad mísu a začala si ulevovat. To, že na ni hledí tentokrát čtyři kluci, jí už bylo jedno. No, nebylo, ale tlak na svěrač byl mnohem větší, než její stud dokázal zvládnout. Kluci ji koukali na pipinku, ze které se mohutným proudem valil žlutý příliv.

Sáhla po papíru, ale Matěj ji znovu zarazil: „Poslední varování! O všechno poprosíš. I o hajzl papír, o vodu, nebo i o to, aby sis prdla!“ řekl výhružně.

„Prosím, mohla bych si vzít papír a utřít se?“ poprosila pořád ve dřepu.

„Ne,“ řekl Matěj, „škoda papíru. Stejně si ji musíš umýt. Máš ji špinavou a z dršťky ti táhne, jako mamutovi z řiti,“ ponižoval ji víc a víc.

Jistě, všechno bylo nahonem, že si nestačila ani vyčistit zuby. A večer už to do sprchy taky nezvládla, ale copak ji to musí říkat takhle? Slezla dolů a vešla do sprchy. Pak jí došlo, že s sebou nemá ani šampón, ani ručník.

„Prosím, mohla bych si zajít pro mýdlo a ručník?“ poprosila znovu, „a pro kartáček a pastu,“ dodala.

„Mýdlo ti půjčím a ručník nepotřebuješ,“ odmítl ji.

Podal jí mýdlo, které našel na umývadle. Malé, hotelové… Ještě bylo zabalené. Pustila si vodu, rozbalila mýdlo a zády k nim se rychle umyla. Po očku se podívala za sebe. Kluci ji při sprchování dychtivě pozorovali. Povzdechla si a pusu si zatím jen vypláchla. Pořád ale cítila, že ten kartáček a pastu potřebuje.

„Tady mám pro tebe kartáček,“ ozval se zase Matěj.

Kluci vyprskli smíchy. Ohlédla se. Matěj byl nahý a ukazoval si na vztyčený ocas. Znovu si povzdechla, naprosto odevzdaně si klekla a ocas pustila do pusy. Kouřila ho, hladila po pytlíku i zadku.

Její snahu ocenil za pár minut: „A tady je pasta,“ zavzdychal a pustil jí tam svou hořkoslanou tekutinu.

Udělal krok dozadu a už měla před očima Jardu. Vyčistila si zuby i jeho kartáčkem a pak i Standovým. Koutky, stejně jako jazyk, ji bolely. A jsem i po jídle, pomyslela si. Uvědomila si, jaký nastal posun v jejím chování. Včera ještě posílala všechny kluky někam, a dnes si pochutnává na jejich ocasech a semeni. Byla ponížena, byla v koutě, a nemohla nic. Na druhé straně ji ale malinko ten orálek vzrušil. Asi jsem vadná, řekla si, pohrála si s chutí, polkla a poslala poslední kapku k předešlým. Zastavila vodu a vyšla z koupelny. Okno bylo dokořán a v pokoji zima. Na těle jí okamžitě naskákala husí kůže a i bradavky se zvedly vysoko nahoru. Otřepala se.

„Prosím, můžu se obléct?“

„Jo, ale nejdřív mi podej to tričko, co si chceš vzít,“ natáhl ruku Matěj.

„Tohle si nevezmeš, podej mi to bílé,“ odmítl podávané a ukázal na hromádku ve skříni.

Podala mu ho. Bylo podvlékací, na tenkých ramínkách bez rukávů. Z lehké a skoro průsvitné látky. Matěj si na ni odměřil délku, pak vzal malinké nůžky na nehty a tričko zkrátil.

„V tomhle budeš dneska cajdat,“ podal jí ho.

Natáhla ho na sebe. Původně jí bylo do pasu, ale jeho zásahem končilo vysoko nad pupíkem. Navíc se na několika místech přilepilo na mokrou kůži, a voda vsákla do látky. Na mokrých místech prosvítala její kůže. A vztyčené bradavky se zbytek trička snažily probodnout. Vzala do ruky legíny, a chtěla si je oblíknout.

„Vezmi si sukni, cos měla včera. A navíc ti bude krásně větrat a nezapaříš si ji,“ zavelel znovu.

Legíny uložila zpátky do skříně a natáhla si sukni. Čert aby to vzal! Že já ji vůbec brala sebou, spílala si. Vypadala, jako chytrá horákyně. Ani oblečená, ani nahá. Ale o to byla lákavější.

„Běž nám připravit snídani,“ poslal ji napřed Jarda.

Kluci se oblékali a prděli. Byli nechutní. I když skoro nahá, ráda zmizela z jejich dosahu.

V jídelně už bylo skoro plno a hlučno, ale když vešla, nastalo najednou hrobové ticho.

Pak se ozvalo: „Do prdele, ta piča mi to snad dělá schválně!“ a jídelna začala hučet podobnými výkřiky.

Jiřka si jich snažila nevšímat. Od pultu, zpoza kterého se na ni se zájmem díval Pavel, přinesla těm třem jídlo. Pak si vzala i pro sebe, opatrně si sedla na krajíček židle a zakousla se do koblihy. Byla čerstvá, měkká, a sladká. Snědla jí půlku, když do jídelny vešli ti tři, s Matějem v čele.

Chytil ji za vlasy a zaklonil jí hlavu. Málem se zadusila, jak to bylo prudké.

„Kurva, ty mrdko! Kdo ti dovolil jíst? A navíc u stolu? Vem si to támhle do rohu a tam si to sežer,“ ukázal jí do kouta pod okno, „a popros mně za odpuštění! Na kolenou!“ dodal a pustil ji.

Už když ji chytil, jídelna znovu ztichla. Když jí řekl, že si má kleknout, zašumělo to. Polkla to, co měla v puse a poslušně se svezla na zem.

„Prosím o odpuštění. Mohla bych se, prosím, najíst?“ vehnaly se jí slzy do očí.

V puse měla sucho. To, že ji ponížil už ráno na pokoji, to ještě skousla. Ale teď, přede všemi…

Odstrčil ji: „Běž se nažrat,“ sedl si a dál si ji nevšímal.

Vzala si talířek a hrnek s kakaem a postavila se do kouta. Odložila si nádobí na parapet, dojedla zbytek koblihy a zapila ji půlkou hrnku. Chtěla to odnést, ale pak si uvědomila, co musí udělat.

Přešla k jeho stolu: „Prosím, můžu odnést nádobí?“

Podíval se na parapet. Na talířku byla ještě jedna kobliha.

„Nejdříve to dožer,“ otočil se zpátky a ukousl si další sousto.

Vrátila se do kouta. S pláčem na krajíčku snědla i druhou koblihu a dopila kakao. Pak ho poprosila znovu. Cítila, jak se na ni všichni dívají. Bylo jí trapně, bylo jí všelijak, ale dobře ne. Znovu jí zkontroloval a jenom gestem jí naznačil, že může. Odnesla talířek i hrnek, smutně se podívala na Pavla a vrátila se zpátky do kouta. Podívala se ke stolu s učitelem a instruktory. Ti se mezi sebou normálně bavili, jako kdyby se tady nedělo nic výjimečného. Matěj na ni zakýval, že má jít k němu. Poslechla. Jenom naznačil, zakýval prstem a sklonila se k němu co nejníže.

Malinko se k ní ještě naklonil a pošeptali jí do ucha: „V tom koutě budeš klečet. Když budeš čekat, nebo žrát, nebo si tam třeba budeš hrát s panenkama, budeš klečet,“ narovnal se a zase jen ukázal.

Ukazovák tentokrát směřoval zpátky do kouta. Zase poslechla. Klečela v koutě a pokradmu se dívala po jídelně. Všechny oči byly nasměrovány jejím směrem. Vesmír našel svůj bod, okolo kterého se otáčel.

Kluci se zvedli od stolu: „Ukliď to a přijď zpátky na pokoj,“ řekl Matěj a odešel s ostatními.

Poslechla. Posbírala nádobí a znovu se smutně koukla na Pavla. Hledala v něm poslední naději, poslední záchranu, ale jenom se na ni povzbudivě usmál, a nic neřekl.

„Cos to tam předváděla?“ zařval na ni Matěj, sotva vešla do dveří, „na tebe platí asi jenom lískovka, co?“ hřměl dál.

Stála u dveří a dívala se do podlahy. Ze zmínky o dalším bití ztuhla. Bleskla po něm očima. V ruce držel pásek. Polilo jí horko.

„Pocem a předkloň se!“ ukázal jí před sebe.

Rozklepané nohy udělaly dva kroky vpřed. Předklonila se. Matěj přeložil pásek napůl a rozpřáhl se. Pokojem se ozval mlaskavý zvuk. A Jiřinino zařvání. Opasek převzal Jarda. Další mlasknutí, další střídání a mlasknutí. Jiřina brečela, ale narovnat se, to si nedovolila.

A prosila: „Dóóst! Prosím, budu hodná, budu vás všechny poslouchat…“

Po třetím mlasknutí ji dovolili, aby se narovnala. Na prdelce se zatím začaly objevovat široké, červené pruhy.

„Tak, ty kurvo. Než my půjdeme ven, a ty do kuchyně, máme ještě pár minut času. Roman z druhé třídy měl zájem, podívat se na tebe zblízka. Půjdeš vedle, zaklepeš a pak poprosíš, hezky a vkleče, abys mohla Romanovi ukázat, jak vypadá zbitá prdel. Jestli od Romana uslyším jediný povzdech, žes nebyla hodná, zmaluju ti prdel tak, že si na ni už nikdy nesedneš!“ vzal zkoprnělou dívku za rameno, vystrčil na chodbu a ukázal na vedlejší dveře.

A ty do jejich pokoje zase zavřel. Jiřina stála na prázdné chodbě a přerývavě dýchala. Nedokázala se ani pohnout. Strachem z dalšího bití, strachem z Romana, ale i studem jí ztuhlo celé tělo. Nakonec v ní zvítězil strach z bití. Pohnula se směrem k sousedním dveřím. S tlukoucím srdcem někde v krku, potichu na dveře zaklepala. Nic. Zaklepala ještě jednou, víc. Doufala, že tam nikdo není, že…

„Jo?“ ozvalo se.

Stiskla kliku, a pomalu vešla dovnitř. V pokoji se na lyžování připravovali tři kluci z vedlejší třídy. Jedním z nich bylo i to nedochůdče co se muselo ráno vyválet ve sněhu.

K překvapení všech, si klekla a potichu koktavě řekla svou prosbu: „Pro prosímm, rá…ráda bych uk…ukázala, jak vy vypa…padá moje… zadek. …Romanovi.“ dodala.

Odpověděl jí smích a poznámky o hezké výchově bab z třetí bé.

„Tak se předveď,“ řekl obrýlenec.

Nevěděla, jestli to je, nebo není Roman. Kluky z vedlejší třídy neznala. Taktak, že znala ty z té její. Vstala, otočila se a zvedla si sukni. Ozvalo se zahvízdání.

„Hezké, ale já chcu vidět, jestli nejsi zbita i jinde. Zvedni si tričko,“ ozval se zase.

Asi to Roman je… Poslechla. Otočila se a nadzvedla si tričko.

„Ty krávo, to jsou kozy!“ řekl vzrušeně jeden z nich a přiskočil k ní, aby si sáhl.

Promnul jí jedno a pochvalně řekl: „Nádherná vemínka, pánové…“

Najednou byli všichni kolem ní. Omatlávali ji všude. Brečela, ale nechala se. Pak se musela předklonit, opřít o postel a nohy dát od sebe. Někdo jí vyhrnul sukni a sáhl mezi půlky. A pak i níž. Věděla, co bude. Měla jenom strach z toho, že si jí tam budou dobývat nasucho a do stažené dírky. Zajel tam ale nasliněným prstem a tak to bolelo jen trochu. A pak tam s menší námahou vsunul prsty dva. Tohle bolelo víc. Větší bolest ale cítila úplně někde jinde. Tiskla zuby k sobě a cedila přes ně svou bolest těla i duše. A pak to přišlo. Nasadil na začátek a zatlačil. A znovu. Nevydržela být potichu a z pusy se jí vydral hlasitý sten pln bolesti. Nakonec se dovnitř probojoval. Rychle začal pumpovat a pleskat ji podbřiškem po zbité prdelce. Bolela ji násilně roztažená kačenka, bolely ji pruhy po opasku na prdelce. Vzdychala a modlila se, ať to skončí co nejrychleji. Funěl a klátil ji jako králík. Za minutu, nebo dvě, přirazil naposledy a zasténal. Do dírky poslal obsah svých koulí a spokojeně ji popleskal po boku. Na jeho místo nastoupil druhý. I on si chtěl ulevit. Otočila se, a za ním stáli další, s kalhotami u kotníků a ocasem v ruce. Pomalu si ho přejížděl a díval se na toho, co do ní neurvale bušil. I on se rychle vysemenil. A hned tam měla třetího. Posledního. Konečně skončil i on. Mohla se narovnat.

„Já jsem spokojený,“ řekl ten, co na ní chmatal první, „mít takovou vlastní kurvičku… Nó, kluci od vedle se mají,“ zasnil se a pokračoval v oblékání.

Jiřka stála před nimi a cítila, jak jí po stehnech stékají jejich šťávy.

„Užila sis to?“ přetáhl si přes hlavu svetr Roman.

Bylo poznat, že ne, ale zakývala hlavou, že ano.

„Nelži, kurvo. Příště ale budeš aspoň dělat, že tě to baví. Ale to s tebou vyřídí tvůj pasák,“ urovnal si svetr a oblékl bundu.

A bylo to venku. Je kurvou a má i vlastního pasáka. Jen ji v té chvíli napadlo, co za ni Matěj dostal.

„Jo, a na rozcvičce, se nic podobného, jako dneska, opakovat nebude. Ve sněhu se budeš válet jenom ty!“ dodalo to nedochůdče.

„Prosím, mohu se vrátit zpátky?“ zeptala se automaticky.

Hned jí došlo, že je úplně zblblá. O dovolení má žádat kluky z vedlejšího pokoje, ne každého, kterého potká. A který ji znásilní, napadlo ji ještě.

„Zmiz,“ štěkl po ní Roman úsečně.

Své si odbyl… Otočila se a mžiku byla na chodbě. Na ní málem vrazila do tělocvikáře. Přeměřil si ji a pohled mu sklouzl dolů. Po stehnech jí stékala nadílka tří násilníků.

„No, vidím, že neztrácíš čas a aktivně se seznamuješ,“ přeměřil si ji ještě jednou.

Zčervenala, protáhla se kolem něho a zapadla do svého pokoje. Tam už kluci nebyli. Svlékla se a rychle se osprchovala. Vlažná voda jí na zadečku, ale i na kundičce, udělala zase lépe. Vyprala si konečně svůj ručník. K utření použila jeden od kluků. Než se vrátí, budou oba suché. Znovu si na sebe natáhla Matějem upravené tričko a sukýnku. V koupelně se na sebe ještě jednou podívala. Ze sukýnky jí vyčuhovaly štíhlé, vzadu proužkované nohy. Ještě si přečesala vlasy a šla do kuchyně. V kuchyni byl Pavel v jednom kole. Krájel zeleninu, občas zamíchal v kotli a kontroloval stroj, který míchal nějaké těsto.

„Kde jsi?“ zastavil se v krájení, a podíval se na ni, „neříkal ti učitel, že máš přijít hned po snídani?“ zeptal se přísně.

Hrklo v ní. Včera byl na ni milý, a teď…

„Promiň, ale kluci …,“ nedokončila.

„To je tvoje věc. Mluvil jsem s učitelem a nechtěj vědět, co jsem se od něho dozvěděl!“ zavrtěl znechuceně hlavou a utřel si ruce do zástěry.

„Pojď, ukážu ti, co a jak,“ chytil ji za ruku.

Šla za ním. Zavedl jí vedle. Na stole leželo nádobí ze snídaně. Kupa nádobí.

„Tohle umyj a ulož tam, a tam,“ ukázal na regály s čistým nádobím.

Pustil ji a šel zpátky do kuchyně. Vzala si houbu, pustila vodu a dala se do díla. Za chviličku byla zpocená. I když byla prakticky nahá, teplo a vlhko z kuchyně a horké vody z mytí, dělalo v místnosti horko k zalknutí. Tričko se jí začalo lepit na zpocenou kůži. Konečně uložila poslední hrníček. Oddechla si. Šla zpátky do kuchyně. Pavel dělal z těsta šišky na knedlíky a skládal je na stůl.

Podíval se na ni a kývl hlavou: „Ty vlasy si dej do copu, ať nejsou v jídle. A netvař se, jako kdyby ti uletěly včely!“ dodal.

Musela zpátky na pokoj, pro gumičku. Vlasy si svázala a vrátila se ve chvíli, kdy Pavel dával šišky do vody. Z kotle se valila pára a vystřikovala voda. Když tam dal poslední, podíval se na hodinky. Posadil se na židli a pokynul jí, ať jde k němu.

„Tak, teď mi řekni, co se s tebou děje,“ udělal si větší pohodlí a vytáhl cigarety.

Zapálil si a slastně vyfoukl kouř. Jiřka se vedle něho postavila.

„Já nevím, co ti učitel navykládal, ale za to, že jsem ti včera všechno řekla, jsem znovu dostala. A navíc mně…,“ začala zase bulit.

Vysypala mu všechno. Jak ji bijí, znásilňují a zneužívají. Že ji u toho hladí po noze i zadečku vlastně ani nevnímala.

Když skončila, podal jí kapesník: „Takže zase bys potřebovala tu mast, že?“ zeptal se a rukou jí zajel pod zadeček.

Kapesníček přijala, vysmrkala se a přikývla. Teprve teď si uvědomila, že ji hladí. Zvedl se, otočil knedlíky ve vodě a odešel. Za chviličku byl zpátky. I s bedničkou. Ukázal jí na jeden ze stolů. Věděla, co má dělat. Položila se a čekala. Vyhrnul jí sukni a stejně, jako večer, jí zadeček, a tentokrát i stehýnka namazal. Všechna bolest byla pryč. Chtěla se zvednout, ale nedovolil jí to. Zatlačil, aby dala nohy od sebe a bez námahy do ní vnikl. Nebylo divu. Po ranní přípravě… Přijímala ho s utrpením. Neužívala si to. Včera to bylo jiné. Dneska ji sice vyslechl, ale nějak se změnil. Přirazil naposledy. Prohnul se, zařval a zacukal sebou.

„No vidíš. Učitel měl pravdu. Jsi kurva,“ řekl a posadil se.

Jiřina se zvedla. Smutně se na něho dívala. Ani on jí nevěří! Ani ten, který ji, jako jediný, vyslechl. Ukázal si na rozkrok. Jistě, je slušnost, poděkovat… Klekla si a olízala mu ho. Asi má pravdu. Je kurvou, a všem to svým chováním dokazuje. V kuchyni se rozběhla další práce, jako kdyby se nic nestalo. Ale stalo. Pavel byl jiný už ráno, a teď se změnil ještě víc. Štěkal na ni příkazy a dokonce jí občas dal i pohlavek. Musela uklízet, lítala s hadrem po kuchyni, skladech i v jídelně. Do ní se začali trousit první jedlíci. Pavel ji propustil. U pultu vydával jídlo a ona v té chvíli měla volno. Ale jenom v kuchyni. Matěj s ostatními, a teď Roman z vedlejšího pokoje, ji nenechali jen tak. Musela jim přinést jídlo, pak pití, pak jim přidat… A taky na sebe musela nechat sahat. Nakonec všichni odešli. Uklidit, vytřít, připravit další věci na večeři. Ona sama se najíst nestačila. Měla hlad.

Když to řekla Pavlovi, jenom se usmál: „No teď už toho moc nebude, ale ty si určitě pochutnáš,“ sedl si na židli a rozepnul si poklopec.

Vykouřila mu ho. Neměla prostě jinou šanci. Kdyby mu nevyhověla, dostala by od učitele na zadek. Pak ji poslal do sklepa, naškrábat brambory. Vrátila se až za hodinu, a hned jí vynadal, že jí to trvalo moc dlouho. Kmitala dál, ale jemu se to pořád nelíbilo. Když slyšela, jak se lyžaři vrací zpátky, propustil ji.

„Běž si po svém. A ráno se stav. Budu potřebovat tvoje služby,“ pohladil si rozkrok.

Jiřina, se slzami na krajíčku, odešla do pokoje. Moc se jí tam nechtělo, ale kam jinam by šla? Na schodech potkala učitele. Chytil ji za cop a táhl zpátky, do svého pokoje.

„Ty si prostě nedáš pokoj, že?“ smýkal s ní po chodbě.

Jiřka sykala bolestí. Proboha, co provedla? Vždyť byla celý den v kuchyni! V pokoji bylo víc lidí, než jindy. Všichni instruktoři, ale i Matěj s ostatními. Smýkl s ní dovnitř

„Už to znáš. Svlíkni se a postav se jak máš!“ zařval na ni učitel.

Udělala to. Váhavě, ale přece. Stála nahá uprostřed místnosti, rozkročená a s rukama za hlavou. Všichni chlapi se na ni dívali. Styděla se.

„Ty s těma pomluvami prostě nepřestaneš!?“ zařval na ni učitel.

Tak proto! Pavel ji shodil. Všechno, s čím se mu s důvěrou svěřila, naprášil jemu. Přisunul před ní židli a jenom na ni ukázal. Jiřina začala prosit o odpuštění. Bědovala, slibovala, ale soucit nenašla ani u jednoho z nich. Když ji dvakrát přetáhl rákoskou ještě ve stoje, poslechla a přes židli se ohnula. První rána ji zase vzala dech. U druhé začala ječet. U páté s bitím přestal. Dovolil ji vstát a měl k ní dlouhý proslov. Něco ve smyslu, že je jen běhna, která dává každému na potkání a pak si vymýšlí znásilňování a jiné lži. A že z jejího chování vyvodí důsledky a nechá ji z učení vyloučit. Brečela, chtěla se bránit, ale když jenom hlesla, přetáhl ji po zadečku, že má držet jazyk za zuby, protože na další lži není nikdo zvědavý.

„Místo večeře, uklidíš ve všech pokojích. Usteleš, vytřeš, uložíš rozházené věci. A abys nebyla hlady, dostaneš to, cos měla na oběd,“ řekl nakonec.

Musela si kleknout a postupně všem osmi chlapům vykouřit. Z přívalu toho množství semene, se jí dělalo zle. Zato chlapi byli nadmíru spokojeni. Lukáš natolik, že šel ještě jednou. Pak se mohla obléct a jít uklízet. Začala v jejich pokoji. Klukům do skříní naskládala věci z lyží, trička, podvlíkačky a jiné mokré věci rozvěsila na topení, aby uschly, ustlala a nakonec vytřela. Totéž udělala ve všech dalších devíti pokojích. Kmitala a uklízela rychle. Nechtěla na pokoji nikoho potkat. Povedlo se. Až na ten poslední. Už vstávala, když do pokoje vpadl první nájemník. Málem o ni zakopl a vykřikl překvapením. Chtěla kolem něho proklouznout ven, ale vzpamatoval se rychle. Přidržel ji za ruku a přitáhl si ji k sobě.

„Co tak rychle?“ zeptal se jí s obličejem skoro na tom jejím.

Neodpověděla, jen se jí zrychlil dech i tep.

„Se mnou si, kočičko, užiješ,“ sliboval.

Pustil ji a udělal krok dozadu. Ke dveřím.

„Svlíkni se,“ řekl potichu.

Nadechla se, že se z toho nějak vymluví, nebo nějak… Byl jí docela sympatický, dívala se po něm už ve škole, ale nikdy by ji nenapadlo, že…

„Prosím tě, když mně…,“ začala, ale ten sympaťák udělal ladný krok směrem k ní a další slova zarazil dlaní, kterou prudce přiložil k její tváři.

Ta facka Jiřinu překvapila. Zavrávorala, ale rovnováhu neztratila. Ztratila však veškeré naděje, které v tom klukovi viděla. Přetáhla si přes hlavu tričko, vyklouzla z trepek i sukně. A postavila se tak, jak ji učil učitel.

Pokýval hlavou: „No, vidím, žes nějaký výcvik měla, ale poslechnout ti ještě trvá, co?“ promnul jí levou bradavku a prstem druhé ruky sáhl dolů.

Jen na krajíček, na hrášek. Silně na něj zatlačil a díval se jí zblízka do tváře. S potěchou sledoval, jak se jí bolestí křiví tvář.

„Ve škole jsi každého přehlížela, že? Předkloň se,“ pustil ji a ustoupil.

Poslechla. Musela se předklonit tak, že měla hlavu u kolen. Přičapnul si za ni a se zájmem se jí díval do kundičky.

Pak se podíval na ni, mezi kolena: „A teď se od každého necháváš očumovat i osahávat. Hezká změna,“ strčil jí prst dovnitř.

Vytáhl ho a namířil s ním o něco výš. Zatlačil a prst zmizel v zadní dírce. Pak jí nechal, aby mu prst olízla.

„Narovnej se,“ pokynul jí a posadil se na postel.

„Tak podívej se. Buď tě budu bít, svazovat a znásilňovat, u čehož se můžeš tvářit jako teď, nebo si to spolu pořádně užijeme. Bude tě to bavit, budeš se z toho radovat. A až přijdou mí kamarádi, přivítáš je a bude tě to bavit i s nimi. Co si vybereš?“

Dlouho se nerozmýšlela. Než se nechat mlátit, je lepší se na ty hovada umívat a lhát, že jim to sekne. Usmála se, sice křečovitě, ale usmála. Ukázal jí, co má dělat. Když mu ho kouřila, dívala se na něj, a usmívala se na něho i očima. A když na něm jezdila, prožila nádherný orgasmus. Pak si s ním už na nic nehrála. Bavilo jí to. Když se jí podruhé pokoušel oplodnit, tentokrát zezadu, vešli jeho kamarádi. Jiřka držela, aby si Libor užil odeznívající křeč v klidu, a ty dva pozvala mezi ně. Nebo spíše do sebe. Za chviličku jí ti jeden dělal do zadečku, druhý do pusinky.

Užívala si to. Konečně. Konečně se měla dobře. A jak! Po několika svých orgasmech odpadli všichni na jednu hromadu. Byla postříkaná, upatlaná, ale šťastná. Trochu se utřela, oblékla a odešla. Na svůj pokoj přišla s úsměvem na tváři.

„Ty mrcho, jedna!“ zařval na ni Matěj, sotva vešla, „já za tebe nebudu dostávat kapky, že tě neumím vychovat!“ napřáhl se a vrazil jí facku.

Zatmělo se jí před očima. Z očí jí vystříkly slzy, z nosu nudle. Úsměv i její malinkaté štěstí, bylo pryč.

„Svlíkni se!“ přikázal.

Udělala to hned, bez sebemenšího zaváhání. Bylo jí to jedno. Už se nestyděla. Jenom trochu.

„Teď se půjdeš umýt. Ale před barák, do sněhu! Jestli na tobě najdu jenom trochu špíny, tak ti ten sníh nacpu do kundy!“ zařval a ukázal na dveře.

Poslechla. Byla zlomena. Kdyby jí řekl, že má skočit z okna, udělala by to. Na mrazivém vzduchu se malinko vzpamatovala. Studený sníh, kterým se třela, ji na pokožce pálil. Klepala se zimou, ale promodralými prsty si na tělo nanášela další hrsti sněhu a drhla se jím. Zatoužila po tom, aby se nachladila a umřela. Nakonec usoudila, že by to mělo stačit. Vrátila se zpátky. Že po cestě na pokoj potkala několik kluků, kteří na ni nadrženě sahali, nevnímala. Na pokoji se automaticky zeptala, jestli se může vyčůrat. Matěj se na ni podíval. Rty i prsty na rukou a nohou měla namodralé. Klepala se zimou. Dovolil jí, že se může osprchovat. Jaká slast, myslela si, když na sebe nechala padat teplou vodu. Ve sprše se i vyčůrala. Byla tam sama, mohla si dělat, co chce. Když se utřela, musela si v pokoji kleknout ke dveřím. Matěj ze své skříňky vytáhl její tanga a poslední podprsenku. Barevně, ale i střihem se k sobě hodily. Jak by ne, kupovala si je dohromady, vzpomenula si.

„Dneska máme večírek. Radek má narozeniny a učitel všem povolil pozdější večerku. A ty, budeš dělat servírku. V tomhle,“ podal jí spodní prádlo.

Oblékla se. Pak ji poslal do koupelny, ať se nalíčí a učeše.

„Na všechny se budeš usmívat, na všechny otázky budeš mile a pravdivě odpovídat. Budeš prostě hezká a milá holka. A pokud si někdo bude chtít sáhnout, ochotně a ráda mu vyhovíš. Jasné?“ řekl ji podmínky její práce.

Přikývla: „Ano, pane.“

To oslovení řekla automaticky a Matěje tím potěšila.

„Učíš se rychle, kurvičko. Neboj, ještě budeš ráda, že mi můžeš sloužit,“ pohladil ji po zadečku.

Ta narozeninová oslava, probíhala podle nejtajnějších snů každého z kluků. Jiřina mezi nimi kmitala, na každého se smála a každému hezky odpovídala. Dokonce u jednoho stolu předvedla, jak se dává do kalhotek vložka a jak se nosí. Když jí někdo pohladil po zadečku, nebo i zajel pod podprsenku, trpělivě držela a usmívala se na něj. Všichni nabyli dojmu, že se jí to líbí. Jiřině se to ze začátku nelíbilo, ale nakonec ano. Když měla kolem sebe tolik zájmu, a někteří byli i milí… Když učitel vyhlásil konec oslavy, musela s oslavencem odejít na pokoj a tam mu splnit všechna jeho přání. Pak mu poděkovala a pochválila, jak nebyl úžasný. Po večerce vystřídala měkkost všech tří postelí v pokoji. A tvrdost ocasů jejich nájemníků. Matěj jí dovolil, aby spala u něj na posteli, a ne u dveří. Ještě předevčírem ráno, chtěla k někomu patřit, chtěla mít někoho, ke komu se může schovat. A dnes, patří všem. Ale schovat se nemůže. Její převýchova byla dokončena.