Mám práci snů. Málo placenou, nepravidelné směny i o víkendech, i přes to všechno, bych neměnil. Aspoň prozatím. Co dělám? Zdravotního bratra v nemocnici. Na chirurgii. Ale o to nejde. Na každém oddělení jsou pacienti a to i pacienti opačného pohlaví. A malé procento z nich, jsou mladé a pěkné holky. Jo, je to jen malé procento, ale když takovou na oddělení přijmeme, mám o zábavu postaráno. Když nejsou pacientky, jsou tady sestřičky. Ty sice patří doktorům, ale občas se stane, že nějaký drobek spadne pod stůl a poddaní si můžou pochutnat. A proto tady zůstávám a počítám do výplaty každou korunu. Schválně, jeden příklad za všechny.

Ta holka k nám přišla se slepákem. No holka. Spíše andílek. V doprovodu ustarané maminky, samozřejmě. V ordinaci jsem jen s něčím přišel a nachomýtl se k tomu jen náhodou. Všichni měli starosti o tu malou a já jsem byl pro ně neviditelný. Kalhoty dolů, tričko vyhrnout pod prsa a kalhotky posunout pod chloupky… Boží! Doktor ji prohlédl, prohmatal a stanovil léčbu. Klid, led a čas. Konečně mně zahlídnul. A hned, že mám tady mladou slečnu zavést do pokoje, nadstandard samozřejmě, a postarat se o ni. Přistavil jsem křeslo, polonahé slečně pomohl ze stolu a zavezl jsem ji do jednolůžkového pokoje. Matinka byla pořád u ní, pérovala mně a nic jí nebylo vhod. Naštěstí přišla vrchní a ta ji dokázala odvést, abych měl klid. Holce bylo blbě. Bylo na ní vidět, že si chce lehnout a odpočinout si. Byli jste někdy nemocní? Bylo vám někdy blbě? Tak to vám taky bylo upřímně jedno, jestli se o vás stará ženská, nebo chlap. A u ní, to bylo taky tak.

Pomohl jsem jí z trička, podprsenky i kalhotek. Byla nádherná! Štíhlá, souměrná a krásně stavěná. Kulatý zadeček, pevná prsa, tak trojky, co by jí mohla závidět nejedna herečka, a okolo pipinky kudrnatý trojúhelníček. Přidržel jsem jí andělíčka, vzadu jsem jí ho zavázal na pár mašlí a přidržel jí, když si lehala. Ještě přikrývka a holčina zavírala oči, ale také křivila pusu bolestí. Zaběhnul jsem do sesterny, kde vrchní trpělivě té fůrii vysvětlovala, že i když má slečna nadstandard, nemůže u ní spát, nebo tam být po celý den. Vytáhl jsem termofor z mražáku a spěchal zpátky. Nadzvedl jsem deku a led jí přiložil na bříško, těsně nad chloupky. Zeptal jsem se, jestli ještě něco nechce, a když zavrtěla hlavou, tiše jsem zmizel. Měl jsem práci i jinde. Tu, která mně nebavila tolik.

Asi za hodinu jsem k ní jen nakoukl. Spala. Nadzvedl jsem deku a zkontroloval termofor. Zavrtěla sebou a probudila se. Usmála se na mně a poděkovala. Podal jsem jí čaj a zase vypadl. Zkrátím to. Druhý den doktoři rozhodli, že musí na operaci. Holčině bylo mnohem hůř a kroutila se v bolestech. Příprava na operaci, byla moje specialita. Krev, tlak, EKG. Cévku ale zavedla doktorka. Škoda. Odpoledne jsem jí píchl oblbovák a odešel. Za půl hodiny jsem byl zpátky. Viditelně se jí ulevilo, ale to jen proto, že jí bylo všechno jedno. A já se pustil do práce. Pro operaci stačí, když odstraním chloupky jen z břicha a podbřišku. Ale u ní, jsem chtěl být důkladnější. Oddělal jsem deku, vyhrnul andělíčka a nanesl pěnu. Holčina se na mně usmívala a něco žvanila. Holítkem jsem jí stáhl pěnu i s chloupky, pokrčil jsem jí nohy a dal je pořádně od sebe a okolo puklinky jsem akci s pěnou a holítkem zopakoval. Nádherná a teď už i hlaďounká pipinka se na mě smála stejně, jako její paní. Oddělal jsem jí závojíčky od sebe. Podivila se, ale uklidnil jsem ji, že ji tam musím chloupky zkontrolovat taky. Zkontroloval jsem. Ale ne chloupky, ale jestli je ještě panna. Nebyla. Kdyby jo, divil bych se. Sundal jsem jí andělíčka a znovu se podíval na její krásná a kulatá prsíčka.

Pak normálka. Rutina. Odvézt na sál a jít si po další práci. Za hodinu zdola volali, že slečna je po operaci a vzhůru. Na pooperačním jsem si ji převzal. Byla malátná, na kapačkách, ale při sobě. Ve výtahu jsem s ní prohodil pár vět. Bylo vidět, že tuší, ale neví, kdo jsem. Nepamatovala si na mně. Na pokoj, kontrola jak se jí daří a další rutina na oddělení. Nuda, šeď a víceméně klid. Matinka byla u slečny pečená vařená. Pérovala nás všechny, od primáře po Marušku, tedy naši paní na úklid. Třetí den po její operaci jsem měl noční. Matinka byla pryč, na oddělení klid. Noční sestra laškovala s doktorem na pohotovosti… Normálka. Nastala moje chvíle. Ze své skříňky jsem si vytáhl platíčko svých zásob a vyloupl z něj dvě malé tabletky. Po nich bude slečna při smyslech, ale druhý den bude mít v hlavě vítr. Vyzkoušel jsem to už mockrát. Vešel jsem k ní, jako že ji jdu zkontrolovat. Usmála se. Byla opakem své matky. Malinko jsme zkecli, já ji dal ty dvě tabletky a počkal, až je zapije. Popřál jsem ji dobrou noc a odešel. Měl jsem tak patnáct, dvacet minut, než bude mimo. Oddělení spalo.

Vešel jsem k ní. Vypadala normálně, ale usmívala se jinak, více. Navíc její krásné oči, měly zorničky, jako koláče. Byla mimo. Pohladil jsem ji po tváři a zajel pod deku. Nebránila se, naopak. Hladil jsem ji po kozách, a co šlo, i po bříšku. Pořád měla krytí, ale jen trochu, jen na těch třech vpiších. Zajel jsem ji i na holou pipku. Už nebyla tak hlaďounká, ale i tak to bylo skvělé. Kousala se do spodního rtu, zavírala oči a jemně sténala. Kdyby fakt nechtěla, pak ji ty prášky takhle neuvolní. Jen by jí to bylo jedno. Ale tahle to asi dlouho neměla a byla nadržená, jako stepní koza.

Deku jsem z ní stáhl a jazykem jsem si pohrál s tím jejím. Líbala božsky, náruživě. Posunul jsem se níž. Do pusy jsem vcucnul levou bradavku. Trčela z té bábovičky nahoru a přímo volala po tom, aby ji někdo ochutnal. Zasténala a přitáhla si mou hlavu víc na sebe. Prsty mi bloudila ve vlasech a druhou rukou se sama hladila po druhé koze. Přesunul jsem se dolů, ke kačence, kterou jsem jí nedávno zbavil těch zbytečností. Dala nohy od sebe a jednu pořádně zvedla. Lupínky se samy malinko oddělaly od sebe. Do nosu mně udeřila vůně její kačenky. Mokré kačenky. Není možné, aby za takovou chvilku byla tak mokrá! Buď to je úžasný talent, nebo si s ní hrála už před tím. Typovala jsem to druhé. Jazyk jsem zabořil mezi závojíčky a ochutnal. Nádhera! Protáhl jsem jí jazykem celou čárku a skončil tam, kde se sbíhají menší lupínky. A tam, mezi záhyby se holkám schovává jejich úd. Že ocas mají jenom chlapi? Ano, chlapi mají velkého a nepřehlédnutelného. Je to jen kus masa a kousek kůže. Ale jen konec toho masa, schovaný pod kůží, je citlivý. Moc citlivý. No a holkám nechala příroda jen ten konec. Malinkatý, proti chlapovi pidi mini, ale stejně, možná spíše ještě citlivější, kousek. Když jsem ho polechtal, prohnula se a vystrčila na mně pipinku ještě víc. Sundal jsem si kalhoty a klekl si pod ni. Nadzvedl jsem jí zadeček a nasadil na mokrou dírku. Těšila se tak, že se málem napíchla sama. Ani jsem se nemusel snažit. Vjel jsem do ní až na dno. Zavrněla, zavrtěla se na něm a vypadala tuze spokojeně. Začal jsem v ní jezdit. Byla mokrá, až mi to teklo na koule, ale zároveň mi ho krásně svírala, jako v pěsti. Klepal jsem ji, ona sténala víc a víc a i já se dostával na svůj vrchol. Musel jsem zvolnit, jinak bych se udělal a ona z toho nic neměla. Vytáhl jsem ho, a do díry jí nacpal dva prsty. Rychle jsem jimi začal hýbat. Nahoru, dolů, doprava, doleva… Mlaskalo to a ona tekla víc a víc. Pak se to stalo. Zasténala, skoro zařvala, prohnula se v zádech a zvedla zadeček nahoru. Zacloumala sebou, spadla zpátky na postel a znovu se prohnula. A pořád a v kuse ječela. Konečně odpadla naposledy a uvolnila se. Ještě když zmoženě oddychovala, foukl jsem jí ho zpátky. Na ocase jsem ještě cítil, jak její kundička rytmicky dotepává. Konečně jsem i já mohl nasadit na finále. Jen pár tahů a v klacku mi začalo cukat. S každým výstřikem jsem jí ohon zarazil co nejhlouběji, poslal dávku, povytáhl a znovu se zabořil. Bylo mi skvěle.

Dostala pusu, oblíkl jsem se a šel zkontrolovat oddělení. Všude klid, jen jeden dědek potřeboval na mísu. Podat, počkat, umýt a vylít. Nic příjemného, ale už jsem si zvykl. Znovu jsem za ní zašel. Nespala, ale červené tváře a pohyb rukou pod dekou naznačoval, co dělá. S tím jsem ji musel pomoct. Tentokrát jsem ji otočil a šoupl jí ho tam zezadu, až to mlasklo. Tato poloha jí asi vzrušovala nejvíc. Jen jsem párkrát přirazil, a už řvala do polštáře. Než jsem se vysemenil já, udělala se ještě dvakrát. Poslal jsem jí k děloze stejné genetické poselství, poplácal po prdelce a šel.

Po další kontrole jsem se stavil ještě jednou. Už spala, ale to mně nezajímalo. Vzbudil jsem ji zasunutím ohonu zezadu. Chytil jsem ji za kozy a pořádně zmáčkl. Vzbudila se, ale oči neotevřela. Jen zavrněla a posunula se, aby to pro ni bylo pohodlnější. V kundě, jsem ale po předchozích dvou návštěvách plaval. Naštěstí příroda to zařídila tak, aby to šlo i jinak. Vytáhl jsem ho z jedné dírky a zatlačil na druhou. Cítil jsem, jak ztuhla. Zatlačil jsem, ale nešlo to. Navíc chtěla i uhnout, ale to jsem nechtěl dovolit. Plivnul jsem jí na hvězdičku, prstem to rozmazal a zatlačil znovu. Tentokrát jsem byl úspěšný. Asi po dvou, třech zásunech, jsem se do ní probojoval celý. Jo, to bylo ono. Prdelku měla hezky těsnou. Zezačátku jsem nebyl tak razantní, jako když jsem ji šukal do pipinky, nechtěl jsem, aby jí to bolelo, ale i tak jsem byl důkladný. Až si prdelka zvykla, přidal jsem na síle. Vylo cítit i slyšet, že se jí to začíná líbit.

Zkusil jsem to ještě jinak. Vytáhl jsem ho, lehnul si na záda a ona se na mně posadila. Ocas samozřejmě putoval do zadečku. Sotva se začala nadzvedávat, dostala za odměnu palec do pipinky. Ucpal jsem jí i přední dírku a cítil, jak se vedle hýbe můj ohon. Ona zalapala po dechu a zařvala. Rozklepala se a vypustila na mně chcanky. Já vím, že to chcanky nejsou, ale k čemu jinému to přirovnat? Když se doklepala, úplně odpadla a zvadla. Do prdelky jsem to dělal skoro spící holce. Nastříkal jsem jí dávku do střeva, oblíkl se a převlíkl prostěradlo. Zacházel jsem s ní, jako s ležákem. Byla úplně vysílená. Ještě jsem pro jistotu zkontroloval stehy, přikryl ji a nechal spát. Ráno mně uvítala s úsměvem a unavenýma očima. Zeptal jsem se, jak se vyspala. Řekla, že dobře, ale i tak je unavená. Dal jsem jí postinor. Proti únavě, zdůvodnil jsem prášek. Pak přišla matinka, a já se raději vytratil. Další den ji propouštěli. Pomohl jsem jí balit a díky matince jsme si řekli jenom na shledanou.

„Raději sbohem!“ zaskřehotala ta ježibaba.

Měla pravdu. Tu holku jsem už nikdy neviděl. Přišly ale další. Pěkné, i méně pěkné. Některé na jednolůžkovém nadstandardu, některé na klasickém pokoji po třech. Ale i s těmi se daly dělat různé věci. Když člověk ví, co a jak… Když už tak vzpomínám, před necelým rokem jsem byl na dětském oddělení. Naneštěstí jen na čtrnáct dní. Bože! To byla doba! Jen jsem si musel hlídat, abych nějakou holku neodpanil. Musím se poptat, jestli tam zase nemají dovolené. No řekněte, nechtěli byste taky takovou práci?