Erotické povídky

Radka

Vedl jsem docela úspěšný život, jak romanticky, tak profesionálně. Určitě nejsem ten, kdo se holkami chlubí, i když o některých svých známostech jsem s nejbližšími kamarády mluvil. Byla to třeba ‚R‘, devatenáctileté chlapecky vypadající zlatíčko, s kterou jsem nějaký čas chodil. Malá, troufalá, hezká, a s perfektním citem pro módní styl, mnohé ženy se kvůli ní zelenaly závistí. Pak to byla ‚N‘, modelka, nic míň, s tělem, které nikdy neztratilo svou schopnost zastavovat mi srdce, bez ohledu na to, kolikrát jsem ho rozbaloval. Nikdy jsem ovšem necítil potřebu své zážitky někde zveřejňovat. Tenhle příběh je ale trochu jiný, z důvodů, které vyplynou později, jsem o něm nemohl říct nikomu.

Už jsem se zmínil o svém profesionálním úspěchu; začínal jsem jako programátor, dostal dobré místo u zahraniční firmy a docela rychle jsem postupoval nahoru. Nemám se za co stydět, pracoval jsem dlouho a tvrdě, dostával jsem pěkné peníze a až do nedávna jsem je vůbec neutrácel. Do svých třiceti jsem neměl pořádné auto. Tak jsem se rozhodl dát si ho k narozeninám: BMW M6 Cabrio. Jsem teď v pokušení zapomenout na ten příběh a vyprávět vám o tom autě, věřte mi, je právě tak zábavné, otáčí se za ním stejně tolik hlav a vzbuzuje stejnou žárlivost, jako hezká žena; ale nechám si to na jindy. Stačí říct, že jsem přitahoval pohledy všude, kudy jsem s ním jel.

Má cesta z práce domů se měnila, prostě proto, že existovaly dvě nebo tři možné trasy, a která byla rychlejší nebo kratší než jiná, to záviselo na denní době. Ten den, o který jde, jsem si vybral tu nejpřímější, protože to bylo dříve než obyčejně, a tedy ještě před dopravní špičkou. Domov mám v pěkné vesnici, kde se míchají novodobí zbohatlíci, domorodí vlastníci půdy, a nějaké farmářské rodiny. Sám se počítám do té první skupiny.

Byl jsem asi deset kilometrů od domova, když jsem si všiml autobusových zastávek, kde se to hemžilo školními dětmi. Bylo to asi tím časem. Je to v lidské přirozenosti, dívat se, ne? Byl to jeden ze slunných dnů, kabáty a svetry byly dole, a dívky, všechny mezi 11 a 16, vypadaly rozkošně. Byly mezi nimi i absolutní hvězdy, kouzelná stvoření kolem patnácti, některé měly krátké sukně, bílé ponožky, a tak.

V živém ruchu u školy jsem zpomalil, míjel jsem třetí zastávku a užíval si svou záludnou přehlídku malých holek, když jsem ji zahlédl po prvé. Nemá smysl předstírat, že jsem to v tom momentu cítil jako něco významného, co by mi mělo zasáhnout do života; necítil. Čeho jsem si ale všiml bylo to, že byla nejkrásnější, andělskou a nezvykle elegantní teenagerkou, jakou jsem kdy viděl. Kvůli chronologii teď musíme udělat krátkou pauzu a zadržet ten okamžik, kdy jsem kolem ní pomalu projížděl, možná tempem dvojnásobku chůze, a prvně ji spatřil.

Odhadoval jsem, že má tak 168 centimetrů, měla dlouhé stříbřitě černé vlasy, vrstvené podle tehdejší módy. Myslím, že nejdřív ze všeho mě upoutaly ty vlasy; byly to vlasy z reklamy na šampon, za které ženy každý rok utrácejí jmění, aby je napodobily – tmavé, stříbřité, lesklé, a každý jednotlivý pramen se pohyboval zcela nezávisle na ostatních. Měla nádherný odstín kůže, světlejší než olivy, ale právě tak ryzí, s tmavými pihami, a ještě tmavšíma velkýma očima. Prostě nikdy jsem neviděl hezčí obličej, a když se smála, ukazovala perfektně formované bílé, zářící zuby.

Byla štíhlá a vyčnívala mezi ostatními děvčaty způsobem, jakým byla oblečena. Nebyla to žádná na kůži přilepená sukně, žádné triko s krátkými rukávy a žádné vyzývavě barevné punčochy. Místo toho měla bílou košili s dlouhými rukávy, hezkou stužku u krku a plisovanou sukni nad kolena. Šedá látka vypadala jako na míru a naznačovala bohatství méně okatě než u jiných dívek. Měla tmavé punčocháče, které nepochybně zvyšovaly efekt těch lesklých, elegantních a pružných nohou, jež pokrývaly. Praktické černé střevíce celý obraz jen podtrhovaly. Jediným znamením, že není vystřižená z katalogu, bylo to, že vzadu jí košile vylézala ze sukně.

Tak to jsem viděl, když jsem ji prvně letmo zahlédl, a ona taky viděla, že já ji vidím, zachytila mé oči, když jsem jel kolem, pusu pootevřela do úsměvu anebo se možná smála nějakému vtipu, který sdílela s kamarádkami. Celý ten zážitek trval jen pár vteřin, ale zanechal ve mně hluboký dojem. V dalších dnech jsem na ni hodně myslel, došlo to tak daleko, že jsem se rozhodl jet tou samou cestou, ve stejnou dobu, o několik dní později, zahrát si squash s kamarádem. Je potřeba říct, že tam nebyla.

Moje frustrace z toho, že ji nevidím, vedla k častějším ‚předčasným odchodům‘ z práce a k péči o správné načasování, a tak se mi zase povedlo ji spatřit. Bylo to asi po dvou týdnech od prvního krátkého zahlédnutí, zase byl horký den, což mi umožnilo dopřát si opět luxus potěšení ze stažené střechy auta. Tentokrát na zastávce seděla se zkříženýma nohama, a povídala si s nějakou jinou holkou. Všimla si auta, když jsem se blížil a obě zvedly hlavy a dívaly se. Měla se mnou oční kontakt, ale protože jsem zariskoval a usmál se na ni, podívala se jinam; zdálo se, že kamarádky pokračují ve své konverzaci jako předtím.

V dalších týdnech došlo ke dvěma věcem; především jsem začínal rozpoznávat nějaký rozvrh. Zřejmě měla různé plány cestování obecně, ale úterý a pátky byly jediné dny, kdy jsem ji vůbec mohl spatřit. Za druhé, začínal jsem se obávat konce školního roku, protože jsem věděl, že pak už ji znovu neuvidím, aspoň na nějakou dobu. S těmito poznatky na mysli jsem ji začal ‚vídat‘ každé úterý a pátek. Vím, že to zní šíleně, ale byl to druh obsese, byl jsem omámený její krásou.

Jednou bylo velké horko, a mládež měla volnější oblečení. Ona měla na sobě bavlněný, jasně růžový top s úplně nahými zády, připevněný na krku, bílé plátěné kalhoty a lehké růžové páskové sandály. Vlasy měla stažené do ohonu. Byl to outfit, který mě připravoval o rozum, a pravděpodobně stejně na tom byli všichni kluci ve škole. Nestydím se přiznat, že jsem v tu chvíli málem vystoupil. Po třetí se naše oči setkaly, a tentokrát, myslím proto, že tam stála sama, mě očima sledovala a opětovala můj úsměv. Byl to sladký okamžik, sklopila oči a jako by se zahihňala, pak zase krátce vzhlédla a potom jak jsem odjížděl, se odvrátila.

To se stalo v pátek a za čtyři dny, díky mizernému počasí a několika náhodám, udělaly věci pořádný krok dopředu.

Své návštěvy s jejím okukováním jsem už provozoval zcela pravidelně, a to úterý nebylo žádnou výjimkou. Po cestě jsem se obával, že ji minu, nejen kvůli silnému dešti, ale i proto, že jsem jel o deset minut později než obvykle a snažil se nahnat čas.

Když jsem měl autobusovou zastávku na dohled, spatřil jsem jedinou postavu, což bylo neobvyklé, normálně jich tam bývalo pět až deset. Přiblížil jsem se a byl potěšen, že vidím ‚svou‘ holku. Měla na sobě krátkou černou pláštěnku, ale přesto vypadala dost mokrá. Taky se dívala trochu ustaraně a ani si nevšimla, že přijíždím, dokud jsem nebyl u ní. Dřív, než jsem měl čas si to rozmyslet, jsem zastavil, stáhl okno a nahnul se.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal jsem se, trochu nevýrazně.

„Prosím?“ Zřejmě ji to překvapilo a v tu chvíli jsem si uvědomil, že se jí to ode mě muselo zdát poněkud troufalé. Mně sice byla známá a měl jsem jí plnou hlavu, ale ona sama mě vůbec neznala.

„Promiň, jenom zkouším být milosrdným samaritánem. Vypadáš naštvaně a sama a…,“ zasmál jsem se na ni neuctivě, „…prostě trochu mokrá!“

K mé úlevě náhle roztála a otočila se ke mně pořádně, svůj pátravý pohled zamířila někam na obzor za mnou.

„Asi mi ujel autobus, a ano, jsem promočená!“ řekla.

„Jedu tvým směrem, jestli chceš?“

„Vám by to nevadilo? Já bydlím kus cesty odtud, v ‚D‘…,“ řekla. Srdce mi povyskočilo.

„Fakt? Já taky bydlím v ‚D‘. Jsme virtuální sousedi!“ Bydlela ve vedlejší vesnici, asi pět kilometrů ode mě. Napřed jsem byl překvapený, že jsem ji tam nikdy předtím nezahlédl, ale došlo mi, že jsme nejspíš chodili na různá místa.

Nastoupila a omlouvala se, že mi zamokří kůži v autě, a potom řekla: „Myslela jsem, že jste místní, když tu vídám vaše auto!“

Cože, tak ona mě sledovala?

„Nemůžu uvěřit, že jste mě svezl dneska, když to nikdo neviděl. Kamarádky mi to taky nebudou věřit, až jim to budu vypravovat.“

Žertovala, ale já jsem bez přemýšlení odpověděl: „Dobrá, prostě tě musím vyzvednout znovu, až bude kolem plno lidí.“

Smála se, nevěděla, jestli si ji dobírám nebo to myslím doopravdy.

Tak tu byla, objekt mých snů, v mém autě. Nohy natažené před sebou, bojoval jsem s tím, abych moc necivěl na její krásu. Využil jsem příležitosti, abych toho o ní zjistil co nejvíc. Bylo jí čtrnáct, a ten fakt mě přiměl se stydět a současně mě vzrušoval. Žila s otcem na dost izolované a přestavěné farmě (podle adresy museli být bohatí; byla z dobré rodiny, v restitucích dostali zpátky, co jim předtím ukradli, a otec podnikal). Máma jí umřela, když byla ještě malá, tu skutečnost jsem vyzvěděl dost neohrabaně a dal jí tak šanci projevit svou dospělost a nechat mou hlavu odpočinout. Jmenovala se Radka – konečně jsem měl jméno.

Pět minut jsem věnoval tomu, aby se cítila dobře, a vynaložil jsem své veškeré životní dovednosti k tomu, abych ji zlehka a jemně vyslýchal a neprojevoval při tom moc velký zájem, a pak jsem to podělal.

„Takže jezdíš domů autobusem jenom v úterý a v pátek?“

Hned neodpověděla, ale po pár vteřinách lehce nadzvedla obočí a otočila ke mně hlavu. Když viděla mé rozpaky z toho, jak jsem se chytil, zasmála se: „Vy jste mě špehoval?“

„Vůbec ne…,“ lhal jsem, „… ale je to těžké nevšimnout si hezké holky.“

„Bože, to je tedy hustý. A jsou to kecy!“ smála se.

Několik vteřin bylo ticho a já jsem se pokoušel vzpamatovat a vymyslet něco, co bych mohl říct. Ušetřila mi starosti.

„V pondělí mě táta doveze do školy a zase vyzvedne předtím, než na týden odjede pryč. V úterý přijedu domů a zůstane tam se mnou tetička, která mi uvaří večeři. Ve středu a ve čtvrtek zůstávám u ní, bydlí v ‚O‘, a to jezdím jiným autobusem. V pátek jedu autobusem domů a táta se vrátí večer nebo v sobotu ráno.“

„No, to byla úplná odpověď. Nechtěl jsem být vlezlý, jenom jsem konverzoval.“

„Jistě…,“ smála se, znělo to nepřesvědčivě, „… ale myslím, že bych měla být polichocená, že jste si mě všiml.“ Určitě nebyla stydlivá.

Po tomhle jsem trochu zarazil, po své chybě jsem nechtěl moc tlačit na pilu. Mohla být oprávněně vyděšená. Konečně jsem zastavil u brány velkého domu a ona vystoupila do deště. Než zavřela dveře, nahnula se a poškádlila mě: „Tak v pátek se uvidíme?“ a zabouchla dveře dřív, než jsem měl možnost odpovědět. Otevřela bránu a poskakovala nejhezčím a nejvíc sexy teenagerským způsobem, jaký jsem kdy viděl. Muselo to být úmyslné.

Netřeba říkat, že pátek nemohl přijít dost rychle. Rozhodl jsem se vzít si ten den volno, zajít do tělocvičny, koupit si nějaké nové šaty (já vím, já vím) a v podniku se potom jenom zastavit. Nechal jsem čas se vléct a cítil, jak mé očekávání narůstá, když jsem se blížil k té zastávce. Radka tam byla a tep se mi zvýšil. Když jsem byl dost blízko, řeč jejího těla i jejích kamarádek se změnila. Neukazovala na auto, ale způsob, kterým trhla hlavou, naznačoval, jak říká: „Ááá, už je tady!“

Popošla k obrubníku, jako by čekala, že zastavím. Kamarádky se zdály šokované a pobavené. Zabrzdil jsem a ona bez mrknutí oka a zcela chladnokrevně otevřela dveře; když nastupovala, zavolala na ně ještě ledabylé ahoj. Rozjel jsem se a asi po sto metrech se její chladnokrevnost vytratila a ona začala ječet vzrušením a kopat v omezeném prostoru auta nohama.

„To bylo hrozně cool. Hrozně děkuju, že jste to pro mě udělal! Ach Bože, byly celé zelené…“

Jak bych ji mohl zklamat a nezastavit? Nebyl jsem to jenom já, kdo se dneska snažil. Radka neměla punčocháče, svou praktickou sukni vyměnila za trochu kratší, dovolila mi neomezený výhled na své dlouhé, zlatavé, hedvábné nohy. Bože můj, ta holka byla krásná.

„Potěšení je na mé straně, ale co jsi jim proboha řekla?“ zeptal jsem se a znamenalo to „kdy mě přijdou zatknout?“

Smála se: „Nebojte se, neřekla jsem nic. Až když jsem vás uviděla, řekla jsem jenom: Ááá, hele, můj odvoz už je tady!“

Řekla mi, abych se nebál. Znamenalo to, že věděla, proč bych se měl bát? Znamenalo to, že ví, na co myslím? A obráceně, ona s tím souhlasila?

„Takže tedy, co tomu řeknou? Nebo radši, co si budou myslet?“

„Nevím, co si budou myslet. Ale budou žárlit. Kora je vaše velká fanynka a Danu podezírám, že taky!“

Skoro jsem vybuchl: „Co?“ smál jsem se.

„No jo, viděly vás mockrát, v těch dnech. My si povídáme o klucích, víte?“

„Nejsem ale pro tvé kamarádky trochu starý? Je mi totiž skoro třicet.“ No ano, já vím, ale malá básnická licence je přece povolená.

„Asi jo, ale kluci ve škole jsou tak hloupí. Většině holek se líbí starší kluci.“

Ta konverzace probíhala bez očního kontaktu, ale cítil jsem v ní napětí, nebo to byla elektřina?

Zeptal jsem se: „A jak je to s tebou? Je tvůj přítel starší?“

„Teď jste hloupý vy…,“ smála se, „a ne, nemám teď žádného přítele, a ano, líbí se mi starší kluci!“

Už jsme byli kousek od domu, a věděl jsem, že její táta se může brzy vrátit. Je to pěkných pár let, co jsem se naposledy s nějakou holkou bál jejího táty.

„No, tak teď jsem já na řadě, abych byl polichocený…,“ řekl jsem, „Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít za fanynky mladá děvčata. Děkuju ti!“

Zase se smála, pak přestala a podívala se mi do očí: „Mně neděkujte, nikdy jsem neřekla, že jsem vaše fanynka!“

Okamžitě jsem byl zpátky na zemi.

„Pozvala bych vás na nějaký drink, ale táta se vrátí, víte…“

Řekla toho dost.

„Chápu. Každopádně, hezky se bav.“

Vysadil jsem ji, a ještě chvíli pozoroval, jak kráčí po široké příjezdové cestě. V té krátké sukni byly její nohy vidět skoro celé a její pubertální chůze mě vzrušovala. Nekroutila boky jako na přehlídkovém molu, ale tak pružně a zpříma chodí jenom mladé dívky.

Vyzvedl jsem ji zase příští úterý, k všeobecnému veselí jejích kamarádek. V autě mi oznámila, že si ji kvůli mně dobírají, prý jsem její nový přítel.

„Takže jsi jim neřekla, že nejsi moje fanynka?“ pokoušel jsem ji a zadoufal.

„Neřekla jsem, že nejsem, jenom jsem neřekla, že jsem!“ odpověděla energicky.

Větší část té cesty jsme strávili posloucháním hudby nebo posloucháním toho, jak Radka skákala mezi nahrávkami na mém iPodu.

Když už jsme byli blízko jejich domu, Radka řekla: „Nemůžu vás pozvat domů, bude tam tetička.“ Už si uvědomovala, že náš vztah má jisté stránky, které je třeba skrývat. Pro mne to bylo bolestné a současně vzrušující. Nevěděl jsem, co na to říct.

„Ale táta nebude doma dřív než v sobotu večer, tak bych mohla být volná v pátek!“

Kdyby mně byla oznámila, že konec světa nastane za pět minut, nemohlo by mě to šokovat víc. Skoro jsem spolkl vlastní jazyk a zdálo se, že jí se při mém koktání ulevilo.

„Dobře, f-f-f-fajn. To zní skvěle. Řekl bych, že mi dlužíš nějaké pivo za ty odvozy.“

„Ok, tak mě nevyzvedávejte, prostě přijeďte kolem šesté, jestli chcete.“

Navrhla, že si vyměníme čísla mobilů, pro případ, že by se něco změnilo, a já ji nechal vyťukat své číslo do mého telefonu. Taky jsem ji požádal, aby mně tykala. Bylo to, jako bych byl zase teenager, byl jsem stejně vzrušený. Odjížděl jsem a ptal se sám sebe, jestli mám rande, anebo byla jenom zdvořilá.

Těch pár dnů bylo k nesnesení, žil jsem kvůli pátečnímu odpoledni a nevadí mi přiznat se, že jsem ten týden velkou část času strávil ve sprše. V pátek ráno jsem se musel přemáhat, abych jí neposlal esemesku, jestli je všecko v pořádku. Neudělal jsem to jen z obavy, že by mohla být proti mně použita jako důkaz.

Nicméně, nemusel jsem si dělat starosti. V poledne mi telefon zapípal a na displeji se zobrazilo, že mám SMS od Radky. Pár minut jsem se dával dohromady a pak ji otevřel.

„udelame to v 7 muzeme si dat i neco k jidlu ok?“

Nemohl jsem jí odpovědět dost rychle, ale pokusil jsem se zůstat cool.

„tak nashle“ odepsal jsem.

Trvalo to věčnost, ale 18.45 konečně přišlo a já jsem vyrazil. Oblékl jsem se neformálně, plátěné khaki kalhoty a bílou košili. Na poslední chvíli mě ještě napadlo koupit v místním obchodě vychlazenou láhev bílého vína.

Když jsem se přiblížil k jejímu domu, byl jsem hrozně nervózní, zase jsem se cítil jako teenager. Opravdu jsem nevěděl, co mám očekávat. Přijel jsem k bráně, ale než jsem stačil najít tlačítko zvonku, brána se jako kouzlem otevřela. Zasmál jsem se pro sebe a vjel dovnitř.

Následujících několik minut mě ohromilo asi nejvíc ze všeho v mém životě. Jak jsem už řekl, nevěděl jsem, co můžu čekat, a opravdu jsem neměl z čeho uhádnout, jaké pocity nebo úmysly Radka má. Jedinou věc jsem však neočekával v žádném případě, a to byl obraz, který se mi zjevil, když jsem stiskl zvonek u dveří.

Radka otevřela dveře se zářivým úsměvem a ve mně se z ní zastavilo srdce. Byla oblečená ve večerních šatech a byl to jednoduše ten nejnádhernější zjev, jaký jsem kdy viděl. Šaty (od Gucciho, jak jsem později zjistil) byly z černého hedvábí, s vázáním kolem krku, úplně holými zády a hlubokým výstřihem. Látka byla volná, splývala kolem její figury s výjimkou boků, kde se krátká sukně zužovala a objímala její stehna a zadeček.

Vlasy měla vyčesané nahoru a držela je tam nádherná malá diamantová spona. Jej krk byl dlouhý a jak se otočila, když mě vedla do salonu, mohl jsem pozorovat celou délku jejích zad a svůdné svalové pohyby na nich, při každém kroku vyznačující začátek hýždí. A abych ten pohled zezadu popsal úplně, dole po stranách páteře měla ještě dva symetrické důlky. Její nohy se zdály nekonečné a hedvábné a měly olivovou barvu. Měla na nich titěrné páskové diamantové střevíce na vysokých podpatcích, které určitě ke vzhledu těch nohou přispívaly.

„Dal by sis teď sklenku?“

Vytrhlo mě to z mého snění a viděl jsem, že ukazuje na láhev vína. „Jistě…,“ odpověděl jsem, „…ale ty?“

„No jo, neměla bych, ale kdo se to dozví?“ Ještě na mě mrkla a jak odcházela, nechala mě znovu obdivovat svou krásu a nahá záda.

Zavolal jsem do směru, kde mizela: „Připadám si tu dost špatně oblečený!“

„Nebuď hloupý…“ odpovídala odněkud, kam jsem nemohl vidět, „…mám to nové a chtěla jsem si to jenom vyzkoušet! Navíc mě vždycky učili, že se mám k večeři obléct!“

Má mysl byla nyní rozpolcená. Byl jsem tady, se čtrnáctiletou holkou v jejím domě, zatímco její otec byl někde pryč. Flirtovala se mnou a já jsem ji chtěl. Bylo to špatné, ale kupodivu to všechno vypadalo docela správně.

Radka se vrátila s vínem, sedli jsme si ke krbu na obrovskou pohodlnou pohovku a chvíli si povídali. Byl to ten nervózní moment, kdy se dva lidé mlčky shodnou, že ve svém vztahu postoupí o kus dál, ale přímo se nic neřekne. S ohledem na okolnosti jsem ovšem já určitě nebyl ten, na kom bylo udělat první tah, ale nechával jsem si ty příslovečné dveře do široka otevřené.

Povídali jsme si o mé práci, o její škole a zálibách, o kamarádkách, o mém autě. Bylo to hezké a bylo snadné zapomenout, že je Radce jen čtrnáct. Byla inteligentní, zralá, informovaná a kultivovaná.

Odpověď na mé starosti o první tah přišla docela rychle. Radka vyskočila a řekla: „Měli bysme si objednat nějaké jídlo, jestli chceme jíst, stejně to bude trvat věky. Čínu?“

Souhlasil jsem a ona vytáhla z nějaké skříně za mnou nabídku, vrátila se a hupsla na pohovku vedle mě. Sedla si bokem ke mně, bližší koleno si opřela o moje. Prohlíželi jsme si nabídku společně. To děvče mělo dar zařídit, aby se lidi uklidnili. Vybrali jsme si jídlo a ona zavolala donáškovou službu rovnou ze svého místečka vedle mě. Když hovor skončila, zvedla se a uklidila nabídku, pustila nějakou muziku (Bachovu klavírní fugu pro ty, které to zajímá) a vrátila se zas ke mně. Tentokrát si ze strany klekla, dívala se na mě a zeptala se: „Tak co budeme při tom čekání dělat? Chceš se dívat na nějaký film?“

Souhlasil jsem, patrně moc rychle, ale byl jsem v sedmém nebi a neměl jsem důvod nesouhlasit se vším, co se nabízelo. Radka vstala, našla ovladač a řekla: „Políbení si pro mě schováváš na později? Viděl jsi Titanik?“

Byla tak sebejistá, a přesto tak sladká. Opravdu dokonalá! Ale cítil jsem, že já jsem trochu moc pasivní.

„Cos to teď řekla?“

Vrátila se s ovladačem a procházela nahrané filmy.

„Řekla jsem viděl jsi Titanik?“ To už byla zpátky vedle mě, hlavu si opírala o mé podpaží a kolena si koketně přitáhla k hrudi. Předstírala, že na velké obrazovce televizoru pozorně prohlíží seznam filmů.

„Myslel jsem to předtím…“

„Ach to! No předpokládala jsem, že mě budeš chtít líbat, ale to počká, jestli ještě nejsi připravený!“ Stiskla tlačítko a spustila film.

„Jsem připravený už týdny, Radko, to mi věř.“

Neodpověděla, ale přitulila se trochu blíž ke mně, svou hlavu mi opřela o hruď a kolena přetočila a položila je na moje nohy. Záda měla nahá, sukni nad svýma nahýma nohama tak vysoko, jak slušnost dovolovala, a vršek šatů uvázaný kolem krku jí sice zakrýval prsa dost na to, aby to bylo sexy a decentní, ale umožňoval záblesky oblin na každé straně i dole uprostřed, a ty jen podtrhovaly její ženskost. Za těchto okolností jsem jen obtížně hledal vhodnou oblast, kam bych mohl položit svou ruku a přidržet si ji blízko u sebe. Nakonec jsem si ji umístil na její bříško, malé a mladistvě pevné. Znovu se přitulila a naznačila tím spokojenost s mou volbou.

Začali jsme sledovat film a pomalu jsme se jeden do druhého jako by rozpouštěli, postupně jsme uvolňovali své napětí, posilovali svou blízkost a prohlubovali vzájemné souznění. Konečky prstů jsem Radce jemně hladil stehno a ona odpovídala rozkošnými drobnými záchvěvy spokojenosti. Líbal jsem ji na hlavě a nabíral z ní vůni jejího mládí a čistoty. Uprostřed toho se najednou ozval zvonek, přivezli nám čínu.

Dal jsem Radce nějaké bankovky ze své peněženky a ona šla ke dveřím. Vrátila se s balíkem jídla a přešla kolem mě do kuchyně: „Vstávej!“

Tentokrát jsem šel za ní, oči přilepené na její holá záda, věděl jsem už, že si tu dívku budu užívat, že ona mě taky chce. Položila balíček na desku a otočila se pro nějaké talíře. Jak se otočila, stál jsem přímo před ní, rozhodnutý už dál neotálet. Její oči prozrazovaly, že o mém úmyslu ví. Vzal jsem její hlavu do rukou, své prsty jsem jí zaplétal do hedvábných vlasů, patrně jsem jí ničil účes. Přitáhl jsem si ji k sobě, zavřel oči a jemně ji políbil na rty.

Pomalu, měkce, jemně jsem ji líbal a ona mi polibky vracela, zvolna přitom pootevírala pusu. Rty měla hebké a vlhké a já jsem byl blažený. Postupně bylo naše líbání naléhavější, její ruce opustily má ramena a objaly mě v pase. Vypadalo to jako věčnost, ale pak jsme se oddělili a smáli jeden na druhého. „Budeme jíst?“ zeptala se Radka. Nevěděl jsem, je-li to řečnická otázka nebo ne, ale pustili jsme se, naservírovali jídlo a vzali si ho sebou do obýváku, dokoukat zbytek filmu.

Jedli jsme a dívali se a trochu se mazlili, ale ani jeden z nás nějakou dobu nemluvil. Potom po chvíli jsem se rozhodl uklidit talíře a nechal Radku sledovat film. V kuchyni jsem vzal láhev vína a vrátil se zpátky do pokoje doplnit naše skleničky.

„Pokoušíš se mě opít?“ zeptala se koketně.

„Budu to potřebovat?“ byla má instinktivní a trochu drzá odpověď.

„Potřebovat k čemu?“

Její pozornost se teď plně soustředila na mě, film se zdál zapomenutý. Nikoli poprvé mi chyběla vhodná slova, ale jako vždy mi Radka přišla na pomoc.

„Plánuješ mít mě svým způsobem?“ smála se, jak mě škádlila.

„Srdíčko, já vůbec nic neplánuju, ale užívám si každý okamžik s tebou. Je to tak perfektní večer.“

Najednou vypadala poněkud vážně a zranitelně. „Já jsem pořád ještě panna a budeš muset být hodně jemný.“ Zvedla oči z podlahy a podívala se do mých, opatrně se vzdávala své nadvlády, kterou si nade mnou tak dlouho udržovala. Najednou to byla ona, kdo se dostával na neprozkoumané území.

Nepředvídal jsem ten okamžik; snil jsem o něm mnohokrát, ale nedovoloval jsem si ten luxus věřit, že by k tomu skutečně mohlo dojít. Teď jsem byl v pasti, měl jsem příležitost splnit si sen s tou nejdokonalejší, nejkrásnější dívkou na planetě a jít za to do vězení, anebo jsem mohl odejít. Nic mezi tím neexistovalo.

Radka vstala, namířila ovladač na televizor, obraz zhasl, a pokoj trochu ztemněl, osvětloval nás jen praskající oheň planoucí v krbu za ní. Bez zaváhání si sáhla za krk, přetáhla přes hlavu závěsný pásek svých nádherných šatů a sklouzla rukama dolů, aby látku sesunula přes boky. Šaty spadly na zem a vytvořily tam neforemnou hromádku. Potom si rozepnula sponu ve vlasech a nechala je spadnout přes ramena. Nakonec si stáhla mrňavé kalhotky z bílého hedvábí, které na sobě měla, a postavila se přede mě, nachystaná.

Nedokážu začít tu popisovat všechno, co jsem v tu chvíli cítil, ale představuju si, že aspoň něco z toho si budete umět dát dohromady sami. Co popsat můžu, tak nejlépe jak to pouhá slova dovolí, je to, co jsem v tom mihotavém světle před sebou viděl. Její tmavé hedvábné vlasy jí spadaly ve vlnách kolem obličeje a ramen, zachytávaly světlo a poskakovaly při každém pohybu. Její oči, velké, kulaté a tmavé, orámované dlouhými černými řasami, projevovaly v té chvíli nejistotu, nejistotu kvůli tomu, co sama právě podniká, a kvůli tomu, co asi může očekávat jako moji reakci.

Tmavé pihy na jejích olivových tvářích zvýrazňovaly její mládí a nevinnost, a ještě prohlubovaly její krásu. Její rty, nepřizdobené barvou, byly plné a lahodné, spodní skousnutý mezi jejími dokonale bílými zuby. Ruce pevně sepnuté za zády a jedno koleno ohnuté trochu víc dopředu než druhé malovaly nevinný, a přesto svůdný obraz.

Radčina kůže byla něco, co se musí vidět. Opálená, olivová, hladká jako oblázek a se stříbrným leskem. Prsa měla malá, ale krásně formovaná, spadala jí pevně od linie ramen k malým, zvrásnělým, úhledným hnědým bradavkám a zaoblená dolní část se zase vracela na její hruď. Velikost někde mezi košíčky A a B, ale nade vší pochybnost zcela perfektní. Pod prsy vedla hladká kůže k božskému bříšku, vertikálně plochému od Venušina pahorku až k žebrům, a to břicho bylo tuhé a pevné.

Stíny vyznačovaly svaly na jejím břiše, utvářené do tvaru V, a směřující k hlavní ceně dole. Její nohy byly dlouhé a štíhlé, svaly na stehnech rozlišovaly stehna od zadních tváří. Jak se otáčela a ukazovala se mi, viděl jsem báječnou prdelku, pevnou a tuhou, a boky prozrazující ženskost, která ale byla, s těmi úzkými boky a malými tuhými půlkami, ještě hodně chlapecká. Dokončila svůj obrat a já si dovolil dívat se na ni, na to magické V, její plochý podbřišek, prozatím přírodně holý, sestupující k malému chomáčku chlupů těsně nad její štěrbinou.

Přišla ke mně a vzala mě za ruku, vedla mě tiše dozadu na pohovku. Sedla si na mě obkročmo a pomalu mi začala rozepínat košili; při tom, jak to dělala, mě příležitostně zlehka políbila. Po prvé jsem položil své ruce na ta neuvěřitelná záda, vychutnával si jejich pevnost a ten závratný pocit, že si pohrávám s krásným zadkem čtrnáctileté holky.

Když mi košili rozepnula, sloupla ji ze mě a postavila se. Pomalu si ji dala na sebe, knoflíky nechala rozepnuté. Bílá z mé košile proti její bronzové kůži byla k neuvěření, erotika toho, že si na sebe vzala mé oblečení, nepopsatelná. Navrhla, že půjdeme nahoru, a já ji následoval, úplně tím okamžikem hypnotizovaný. Vedla mě do své ložnice, obrovského pokoje s velkou dubovou postelí, zakrytou zdobeným bavlněným povlečením. V rohu pokoje byly dveře vedoucí do přilehlé koupelny, což byla velká místnost obložená tmavomodrými dlaždicemi, se skleněnou zástěnou, oddělující vanu od velkého prostoru na sprchování. Radka hodně něžně dokončila mé svlékání a pak vstoupila pod tekoucí sprchu, kde se na ní má košile namočila. Šel jsem tam za ní, fascinovaný pohledem na to, co bylo skrz mokrou, průsvitnou, na tělo přilepenou tkaninu vidět.

Namydlila mě a zlehka mě všude omývala velkou mořskou houbou. Byl to ohromný pocit, jak se o mě občas otřela svými prsy nebo boky. Byl jsem tvrdý jako kámen, ale to si šetřila až na konec, kdy sklesla na kolena a pečlivě houbou myla mé koule a potom penis – svá ústa měla od něj jen centimetry.

Když skončila, stáhla si Radka mou košili z ramen a pustila ji na zem, podala mi houbu, otočila se ke mně zády a opřela se rukama o stěnu; umožnila mi tak neomezený přístup k svému mokrému, smyslnému, pevnému, mladému tělu.

Dělal jsem to jako ona, celou jsem ji namydlil, začal na krku a pokračoval dolů po zádech. Když jsem se jí dostal na prdelku, nechal jsem si na to dost času, byl jsem něžný a pomalý, přešel jsem pak zvolna dolů na stehna, dopřál si to potěšení hladit jí stehna zevnitř, tou houbou, hodně pomalu, a dával si záležet na tom, abych občas přejel i přes její pysky.

Když jsem byl s nohama hotov, otočil jsem ji k sobě a líbal na rty, pak jsem se spustil na kolena a začal od chodidel, tentokrát jsem pracoval zdola nahoru. Na její broskvičku jsem byl tak jemný, že to spíš připomínalo utěšování; od ní jsem šel zase nahoru, přes břicho až k těm rozkošným pubertálním prsům. Tam jsem se loudal a houbu nešikovně upustil, abych mohl dokola kroužit po namydleném mase rukama a vychutnat si, jak jí tuhnou bradavky a mění se na malé tvrdé válečky. Líbala mě a moje ruce ovinula kolem sebe, přitáhla se ke mně těsně a můj tvrdý kolík si tiskla na břicho.

Opláchli jsme se horkou vodou a pak s obrovskými bílými načechranými osuškami vstoupili do ložnice. Radka přes místnost dovádivě poskakovala, zhasla velké světlo, zapnula jen malou lampičku a nastavila náladové osvětlení. Pak se vrátila a začala mě utírat, sama zabalená do osušky až k podpaží. Byl to úžasný okamžik, citlivý, intimní, krásný. Lechtala mě a já jí tu náklonnost oplácel a chichotali jsme se a hráli si ve vzájemném objetí.

Potom jsme byli osušení a leželi na posteli nazí, objímali jsme se. Bylo jasné, že ten čas už nastal. Radka se na mě podívala s ohníčky v očích a řekla: „Miluj se se mnou, [P]!“

Nahnul jsem se nad ni a něžně ji líbal, vpustil jsem její jazyk do svých úst. Dotýkal jsem se jí konečky prstů, měl jsem přitom husí kůži. Laskal jsem její paži, pak ze strany její hruď, rozkošné ploché pevné břicho, a něžně jsem vzal do ruky její ňadro. Líbal jsem jí bradu, krk, šel svou cestou dolů na prsa, která jsem jí jemně hnětl rukou. Radka vzdychla, když jsem jí políbil tuhou bradavku a vsál ji do pusy. Kroužil jsem kolem ní jazykem, zlehka zkoumal její vršek, jemně na ni foukal, dělal jsem z té tvrdé bradavky ještě tvrdší. Prohnula hlavu dozadu a já s polibky postupoval dolů k jejímu břichu.

Dával jsem si na čas, chtěl jsem si vychutnat každý moment, líbání, dotýkání, laskání a foukání. Nakonec jsem dospěl k její mladé píče a vmanévroval jsem se jí mezi nohy. Líbal jsem jí vnitřní stehna a hrál si s nimi, postupně jsem byl pořád blíž a vdechoval z ní aroma medovice. Lízal jsem její pahorek a ona se přitom nedobrovolně zmítala; pozvolna, po krůčcích a laskavě jsem si zabral její holou spáru, nechal svůj jazyk, aby mi ji otevřel, nebylo to nijak moc těžké, protože byla tak mokrá jako já byl tvrdý. Tiskl jsem rty kolem její pindy, po francouzsku ji celou zlíbal, můj jazyk tam hledal její malý poštěváček.

Střídal jsem rychlé a pomalé, tvrdé a jemné, občas jsem přestával a jazykem líbal jen všude okolo, občas jsem ho vtlačil do její panenské dírky. Jak tempo narůstalo, Radka se nahnula a jednou rukou mě chytla za vlasy; přidržovala si mě na místě, demonstrovala tím svůj souhlas, každým svým pevným přitlačením ukazovala, co se jí líbí nejvíc. Netrvalo dlouho a slyšel jsem ji zakňučet a ucítil, že se jí svaly napjaly. Záda se jí prohnula, svou vulvu mi tlačila na ústa a dostala se až na samý vrchol, kvůli mně, své šťávy mi pouštěla do pusy.

Nehýbal jsem se, ale dál jí něžně dokola líbal stehna a pahorek, občas jsem jazykem lehce přejel přes klitoris – pokaždé, když jsem to udělal, se neovladatelně vypjala. Začal jsem se připravovat, že na ni vylezu, ale ona se zvedla, sladce se na mě usmála a svýma rukama mě za ramena stlačila dolů, abych si lehl. Pak si klekla u mých kolen a sklonila se, aby mohla jít na mého ptáka pusou. Lízala mi ho kolem dokola, a při tom, jak to dělala, vzhlížela na mě svýma velkýma očima; pak si ho vzala do pusy a skoro bolestně pomalu na něm kývala hlavou nahoru a dolů.

Když už jsem byl celý mokrý, přitáhla se blíž a obkročmo na mě svým kouzelným tělem usedla. Držela můj čurák, umístila ho do své panenské kundičky a pomalu se na mě začala hýbat. Centimetr za centimetrem, okamžik za okamžikem jsme postupovali dál, dokud jsem nebyl hluboko v ní. Po celou dobu tiše kňučela, zvuky, které vydávala, byly nesmírně sexy, občas se zachvěla svou první rozkoší, občas sebou škubla bolestí. Obličej měla vážný, oči zavřené, ústa pootevřená.

Nepřišel žádný heuréka moment, žádné zřetelné protržení panenské blány, jenom něžné, sladké milování, a úzká, těsná úzká kunda. Nepospíchali jsme a asi deset minut se milovali v téhle poloze. Pomalu, slastně, s líbáním a hlazením celou tu dobu. Když jsem se začal blížit k vyvrcholení, napadlo mě, že jsem si nevzal žádnou ochranu (což jsem mohl zařídit) a zkusil jsem se jí zeptat, co chce dělat. Jenže jak jsem začal otevírat pusu, položila mi prst na rty, zplna dosedla na můj čurák, sladce a samolibě se usmála a domrdala mě k orgasmu. Byl to ten nejlepší v mém životě a přísahám, že v tom okamžiku jsem se do ní zamiloval. Můj život se neodvolatelně změnil.

Tu noc jsme se milovali ještě dvakrát a upadli do spánku, když k nám přišel. Vzbudili jsme se oba v objetí toho druhého, přikrytí jen napůl. Radka vstala a šla do sprchy, myslela, že ještě spím. Díval jsem se na ni, jak jde nahá přes pokoj, stále užaslý z toho, že se za tak krátkou dobu stala mojí, a stále krásou té nymfy ohromený.

Počkal jsem, až začala téct voda, a šel pak za ní do sprchy. Jsem si jistý, že si umíte představit, jak proběhl zbytek toho dopoledne, než jsem před obědem musel odejít.

Radka a já jsme tím spolu neskončili, ale věci pak byly ještě strašně složité.

Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.

Nadržená Petradalší dívky
 
Sex po telefonu

Miluji sex s mladými zajíčky. Ráda Tě zaučím a ráda experimentuji. Nemusíš mít v sexu žádné zkušenosti, spolu všechno zvládneme a pokud nebudeš mít dost, na závěr si tě vezmu do pusinky a krásně tě vykouřím. Na oplátku i ty mě můžeš udělat pusou.

Zaučím tě v sexu na
909 606 666
a po vyzvání zadej kód 29

...nebo mi pošli SMS ve tvaru:
SEXCHAT PETRA text zprávy... na číslo 9095535

Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Pouze pro starší 18 let. Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Podobné erotické povídky

Po prvním sexu mě nechala

  23. 6. 2013Neznámý autor

Vojta už hodně dlouho chodil se svojí dívkou Žanetou. Poznali se na základní škole, kde proběhly nějaké ty první nesmělé polibky, ale spíš v rámci provokace a hry. Potom šli oba na hotelovou střední školu a tam spolu konečně začali chodit. Líbali se už odvážněji, všude spolu chodili, trávili spolu hodně času, všichni je považovali za nerozlučný pár. Oni sami byli taky toho názoru, že je nic jen tak...  celá povídka...
Kategorie: Teen, Šukačky, Trapasy, Petting, Mix

Sex v parku

  13. 7. 2014Neznámý autor

Na přítele jsem se nesmírně těšila, po měsíci odloučení se také nebylo čemu divit. Vracel se z nějakého pracovně-studijního pobytu v zahraničí. Ani skypování a sex před webkameru nemohly ukojit naši sexuální touhu, která se stále zvětšovala a zvětšovala. Naplánovali jsme si pěší výlet do Krkonoš. Ráno pro mě přijel autem. Připadal mi ještě víc sexy než kdykoliv před tím. Pevně jsme se objali a políbili...  celá povídka...
Kategorie: Šukačky, Prstění, Mix

Jak se stal Olin gerontofilem.

  17. 7. 2011Fred

Olin byl zemitý moravský chasník, který pocházel z proslulé moravské vinařské oblasti. Osud jej zavál do matičky Prahy, kde horko těžko studoval na Vysoké škole. Po jejím dokončení dostal místo vývojáře v jednom výzkumáku a k tomu slušné ubytování v ústavní garsonce. Zde si žil pohodlným životem starého mládence. Vazby s Moravou však neztrácel. Při každé možné příležitosti se do rodné vsi vracel a...  celá povídka...
Kategorie: Zralé ženy, Extrémy, Mix, Šukačky

Zábava na sportovním kurzu

  30. 4. 2015Neznámý autor

Škola vyhlásila povinný několikadenní sportovní kurz. Což byla dost otrava. Bydlení v chatkách, žádný internet, pořád nějaké aktivity… Jednu výhodu to ale mělo. Jeli tam lidi z několika tříd, takže se dali poznat noví super kámoši. A bylo tam hodně holek, rozhodně minimálně polovina. A některé z nich byly sakra hezké, jak se Ota ostatně přesvědčil hned při příjezdu. Všechny je znal ze školy, ale spíš...  celá povídka...
Kategorie: Teen, Šukačky, Petting, Mix