Silva přicházela po cestě k domu ověšená taškami a Radek se při pohledu na ni usmíval. Byla vždycky hodně nezávislá, jen málokdy požádala o pomoc s čímkoli. Byla hrdá na to, že si ‚svou práci‘ udělá sama. Když došla ke dveřím, zavolala: „Ahoj zlato! Jsem doma!“ Radek jí vyšel naproti, aby aspoň část nákupů převzal.

„Proč jsi mi neřekla, abych ti pomohl, Silvi?“ zeptal se jí. „Nedělal jsem nic důležitého.“

Odpověděla mu: „Zvládnu to. Až budu potřebovat pomoc, zavolám tě.“ Radek se musel znovu usmát.

„Silvi,“ řekl, „proč sis mě vůbec brala, když ode mě nikdy nepotřebuješ žádnou pomoc?“

„Protože tě tak moc miluju, ty hloupý,“ řekla, odložila tašky a natáhla se k svému muži.

Silvě se zdálo, že je nejšťastnější holkou na světě. Měla dokonalého muže a dokonalý život. „Radku,“ řekla s potměšilým úsměvem, „ale když na to teď tak myslím, mám vlastně něco, s čím bych potřebovala trochu pomoct.“ Svůdnicky došla až k němu, objala ho a jemně políbila na rty. Držela ho v náruči a cítila, jak mu vyvstávají svaly na zádech. Když vdechla jeho pižmovou kolínskou, jemné polibky se změnily na trochu vášnivější. Byla to její oblíbená vůně, a ačkoli on po ní nijak nešílel, používal ji, protože ji to vždycky vzrušovalo. Pohlédla do jeho jasně modrých očí a tep se jí hned zvýšil.

I Radek myslel na to, jaké měl štěstí, že našel tak nádhernou dívku, jako je Silva. Byla prostě úžasná. Teď ho objímala a kolem ramen jí spadaly měkké hnědé vlasy, pečlivě rozdělené a upravené podle módy. Krásně voněly, nechápal, jak i po návštěvě přeplněného supermarketu mohou tak příjemně vonět. ‚Asi jí budu muset přestat vyčítat ty drahé šampony a kondicionéry, které kupuje,‘ napadlo ho.

Byla to jemná vůně, připodobnil by ji ke slabé vůni lučních květin ve větru. V blízkosti jejího těla a s jejími rty na svých cítil, jak mu začíná tuhnout penis. Byla to urgentní reakce na její polibek. Jazyky se jim proplétaly s divokou bezstarostností. Držel si ji blízko a tiskl k sobě křivky jejího pevného mladého těla. Ztopoření ještě zesílilo a on při polibku tiše zasténal.

Silva si samozřejmě všimla jeho erekce, mačkala se jí na stydkou kost, a ji to vzrušovalo. Cítila, jak se jí číča rozehřívá a vlhne, a posunula své tělo tak, aby se jí jeho bojovník přitlačoval k poštěváčku. Přes tenké šaty a kalhotky, které měla na sobě, ho cítila naprosto zřetelně a začínala se z toho třást. Vstrčila ruku mezi své a jeho tělo a pustila se do rozepínání jeho košile, stále ho při tom líbala. Když už měl všechny knoflíčky rozepnuté, košile se rozevřela a mohla mu pohladit chlupatou hruď. Sklonila se a políbila obě jeho bradavky. Její jazyk na své kůži Radek nečekal, skoro zapomněl dýchat. A když mu košili sundala, začal jí na zádech rozepínat šaty. Táhl za zip pomalu, centimetr po centimetru, schválně ji tím trápil, zdrhovadlo se snižovalo, její vzrušení se zvyšovalo. Konečně zip dojel až dolů. Silva se předklonila a nechala ho spustit její šaty na podlahu. Stála tam jen v podprsence a kalhotkách. Vypadala úžasně. Radek chvíli zůstal jako zhypnotizovaný a jen obdivoval zjev své krásné manželky. Sladká, jemně se svažující prsa s hroty bradavek viditelnými pod černou krajkovou podprsenkou. Elegantní pevné břicho a sexy pupek. ‚Jak já tu prohlubeň miluju,‘ myslel si při pohledu na něj. Oči mu putovaly dolů k jejím černým krajkovým kalhotkám ve střihu bikin, dobře zastřižené chloupky byly vidět jen pod látkou, nad jejími opálenými a znamenitými nohami. Každý den běhala a na jejích báječně tvarovaných nohou to bylo poznat.

Silva se každou minutou víc rozehřívala. Věděla, jak po ní touží, bylo to zřejmé z toho, jak na ni dychtivě hledí. Rychle mu rozepnula pásek a zip a sundala kalhoty. Spodní prádlo tu vyboulenou erekci zakrývalo jen tak tak.

Olízla si rty, sáhla mu do spodků a začala mu tam svými prsty jezdit po ptákovi nahoru a dolů. Bylo to tak hladké, pokaždé ji to docela vybláznilo. Jak může něco tak tvrdého být tak hladké? Neznala odpověď, ale měla ji před sebou. Když jeho hedvábný nástroj vytáhla, srdce jí zase začalo bít rychleji, ten pocit z té věci ji nikdy nezklamal. Měla silné nutkání ho ochutnat, a to ji přimělo se v jeho objetí vzrušeně kroutit. Stáhla mu spodky a poklekla před ním. Vůně jeho pohlaví byla pro ni opojná.

Toužila dostat z něj jeho semeno, ale napřed záměrně a smyslně stupňovala jeho vzrušení. Začala jemným líbáním penisu, jazykem po něm přejížděla nahoru a dolů, zvláštní pozornost věnovala citlivé spodní straně, zastavovala jen aby krátce olízla jeho horká vejce. Vycítila, jak plná jsou, a to ji ještě víc vydráždilo. Už sténal rozkoší, tak vzala jeho penis do svých úst. Několik vteřin ho v puse jen tak držela, nehýbala ničím než jazykem. Potom nasadila pravidelné tempo, nahoru a dolů celou cestou až dozadu do hrdla.

‚Dostal jsem se do nebe,‘ pomyslel si Radek. Silvina ústa bušila do jeho penisu jako sbíječka párající povrch ulice. Když začala takhle, neměl šanci to dlouho vydržet. Nohy mu zeslábly a už cítil, jak mu penisem stoupá semeno a plní Silvina ústa. Tělo se mu v záškubech otřásalo a vlny rozkoše jím probíhaly od hlavy až po paty. Silva jeho orgasmus protahovala, jak to šlo. Horlivě polykala tryskající ejakulát a její vzrušení stále rostlo. Milovala tu příchuť z něj, když se udělá. Slaná, pižmová, vždy ji dokázala rozechvět. Vysála ho do poslední kapky a sledovala, jak jí mezi rty měkne.

Když vstávala, znovu se na svého muže podívala. I po orgasmu jeho penis stále vypadal jako zmije, připravená zaútočit. Pomohl jí postavit se a přidržoval si ji blízko. Znovu se k němu přitiskla a on jí sáhl na záda a rozepnul podprsenku. S vůní stoupající z jejích zcela nasáklých kalhotek vdechoval její vzrušení.

Její prsy se vyhouply ze svého vězení, svobodné, s lákavě růžovými bradavkami mířícími vzhůru. Bradavky vypadaly jako srdíčka drobných červených růží, rozkvetlých touhou. Volaly na něj a jeho ústa je uposlechla. Lízal a sál ty svůdné bradavky, dokud se Silvina záda neprohnula a nezačalo být zřejmé, že jestli se rychle nedostane k její číče on, bude muset své chutě uspokojit sama.

Sloupl z ní kalhotky a odvedl ji na širokou chlupatou pohovku. Číču měla tak horkou! Už si představoval, jak do té rozehřátě mokré pícky vklouzne svým penisem, a vmžiku byl zase dokonale tvrdý.

Roztáhl jí nohy a inhaloval vůni její kočičky. Jeho ústa k ní byla přitahována jako kov k magnetu. Radek moc rád lízal pohlaví své ženy. Než se se Silvou oženil, provozoval to s mnoha děvčaty, ale s žádnou si to nikdy nevychutnal tolik jako s ní. Líbat ji začal na stehnech a už při tom se začala kroutit, tak hodně byla rozdělaná. Nyní byla řada na něm, aby ji napřed jen dráždil.

Až po chvíli, která se jí zdála věčností, rozevřel pysky její číči a začal ji podélně zlehka olizovat, pomalu, až se dostal ke kožnaté kapuci, ze které vylákal poštěváček. ‚Ženské tělo je opravdu úžasné,‘ říkal si, ‚a krásné.‘ Poštěváček stál vzpřímeně a Radek ho olizoval a sál, a výsledek se dostavil brzy. Silva v extázi vykřikla.

Tělem jí lomcovaly vlny rozkoše. Celá zpocená se zmítala v orgasmu, při kterém se země zatřásla, hlavou byla někde v oblacích. „Och Radku! Oooch Radku! Ooch, Radkuuu!“ sténala, a pobízela ho, ať neumdlévá, až nakonec ucítil, jak se jí všechny svaly stahují a ona prudce vyvrcholuje, pod jeho jazykem dál cumlajícím její klitoris.

Téměř omdlela, tak bylo její potěšení intenzivní. „Ach, Radku! Jsi opravdu senzační! Miluju tě!“ vyrážela ze sebe a zkoušela obnovit sebekontrolu, kterou v tom mimořádně silném orgasmu zcela ztratila.

„Já tě taky miluju, Silvi …“

-=*=-

Radek se náhle probudil a posadil na posteli, srdce mu bilo jako o závod. Všechno to vypadalo tak skutečné, stejné jako před těmi osmi dlouhými lety. Dokonce měl erekci, tak byl vzpomínkami na milovanou Silvu vzrušený. Tentokrát tu ale nebyla a pomoct mu nemohla.

Stále nemohl uvěřit, že je pryč. Bylo to tak zatraceně nefér. Nešťastná nehoda, řekli. Ten řidič kamionu neviděl Silvinu bílou Hondu Civic. Stejně by to nic nezměnilo, při rychlosti, kterou jel. Aspoň zemřela okamžitě. Nebolelo to. Tedy, nebolelo to Silvu. Radek byl naprosto zničený. Silva byla jeho život. Jak bude žít dál bez ní? Nebýt jejich miláčka Madlenky, byl by to Radek asi ukončil.

Ovšem jeho život teď dostal jiný smysl. Žil pro Madlenku, protože v ní žil duch Silvy. Měla matčin úsměv, nos i vlasy. Dokonce v sobě měla část matčiny nezávislosti, často ke zlosti otce. Vychovávat dceru v dnešním světě jako osamělý rodič, natož jako samotný otec, je docela těžké.

Radek musel být matkou i otcem a naučil se zvládat obě role dobře. Pro Madlu bylo také těžké vyrůstat bez mámy. Ale byla tvrdá jako její matka a vyrůstala z ní docela milá mladá dáma. Ve škole měla dobré známky a byla velmi oblíbená. Přesto si Radek myslel, že by potřebovala matku.

Problém ale byl v tom, že se Radek k randění se ženami nedokázal přinutit. Žádná, s kterou se setkal, se Silvě nemohla rovnat. A to pro něj stále bylo rozhodující měřítko. V důsledku toho se jeho společenský život točil jen kolem Madly. Její aktivity se staly jeho aktivitami. Věděla o jeho smutku, i když se snažil ho tajit, ale nemohla s tím nic dělat.

Potom přišel ten den třídních schůzek. Na její škole se to organizovalo formou individuálních setkání rodičů s učiteli. Pár dnů předtím přinesly děti domů pozvánky. Radkova schůzka se slečnou Wintrovou byla stanovena na 20.30. Zařídil si, aby na tu dobu přišla Madlenku pohlídat Silvina sestra Linda, a vydal se do školy.

Přišel tam o trochu dřív a musel čekat asi půl hodiny. Pozoroval rodičovské páry, usmíval se nad jejich dětmi a začínal být smutný. Silvě by se to líbilo, myslel si. Sakra! To přece není fér! Prohlížel si výstavku obrázků, které děti nakreslily, ale v duchu se zabýval jen Silvou.

„Pane Koláři! Pane Koláři! Jste v pořádku?“ To byla Madlina učitelka, slečna Wintrová.

„Promiňte, nějak jsem se ztratil ve vzpomínkách a neslyšel jsem vás,“ řekl Radek.

Slečna Wintrová se smála. „To nevadí, jste dnes večer moje poslední návštěva. Nepůjdeme dovnitř?“

Radek vstoupil do malé učebny a posadil se na jednu ze dvou židlí pro dospělé, otočených k učitelské katedře. Díval se na slečnu Wintrovou. Byla mladá a atraktivní, s rovnými vlasy ve zlaté barvě slunce. Z jejího stolu se linula vůně lučních květin. Byla oblečená v těsném červeném svetru, který objímal její tělo jako nějaký dlouho ztracený přítel.

„Madlenka je báječné děvče,“ řekla slečna Wintrová, „rozjasní mi každý den jen tím, že tu je.“ Její plné červené rty Radkovi připomínaly barvu zralých jablek, visících na stromě, a připravených k utržení. Červená, lahodná, svůdná jablíčka. „ … nemyslíte, pane Koláři?“

Radek lehce zavrtěl hlavou a snažil se soustředit myšlenky. Podobnou reakci na neznámou ženu od doby, kdy se oženil se Silvou, už nikdy potom neměl. ‚Chovám se jako malý kluk,‘ pomyslel si. „Promiňte, uteklo mi, co jste říkala. Mám dnes večer nějaké potíže se soustředěním. Jsem asi trochu vystresovaný.“

„No, to rozhodně chápu,“ řekla slečna Wintrová, „ani pro mě to není večer úplně bez stresu. S některými z těch rodičů se nedá vůbec mluvit. Víte, většina z nich jsou opravdu milí lidé, ale někteří mě fakt štvou!“ řekla. „Hele, dostala jsem nápad. Přes ulici je tu kavárna, proč byste se mnou nemohl jít na šálek kávy? Můžeme si odpočinout a uvolnit všechen nastřádaný stres,“ navrhla slečna Wintrová.

„Hm, nevím, slečno … “ začal Radek.

„Jmenuju se Heda, a ne pro mě není odpověď. Tak jdeme!“

Heda vstávala a Radek se nemohl ubránit pohledu na její pěkně tvarované nohy. Byly schované v černých punčocháčích, vzadu se svůdnými švy, mizejícími pod rozevlátou černou sukní. Radkova představivost sledovala ty švy až k místu, kde se uprostřed pod sukní setkávaly mezi jejíma nohama. Musel se pootočit, aby před ní zakryl svou narůstající erekci.

Povídáním v kavárně strávili víc než dvě hodiny. Debatovali o všem, od Madly po práci, hudbu a filmy. Když se Heda dozvěděla o Silvině tragické nehodě, chtělo se jí kvůli Radkovi plakat; aspoň mu dala najevo svou účast. Objevil u ní soucit, s jakým se u žádné jiné předtím nesetkal. Bylo mu s ní najednou dobře. Bylo to, jako by ji znal celý život. Zřejmě byla mezi nimi dvěma nějaká chemie.

Z konverzace je vyrušil majitel kavárny, který jim přišel oznámit, že zavírá, a že budou muset odejít. Když světla v kavárně zhasla a majitel zamkl a odešel, ještě stáli spolu venku. V záři pouliční lampy vypadala Heda jako anděl. Radek usoudil, že to vystihuje, jaká skutečně je. V duchu nabyl přesvědčení, že to Silva mu zaranžovala toto setkání, aby mohl být zase jednou šťastný.

Zadíval se do hlubokých hnědých očí Hedy a zdálo se mu, jako by ho k sobě přitahovaly. Přistoupil blíž k ní a ona k němu.

Heda si také Radka prohlížela. Určitě byl atraktivní, ale od většiny ostatních mužů, s nimiž se v životě setkala a chodila, se lišil. Vypadal tak jemný uvnitř, tak starostlivý a emotivní. Byl to skutečný muž, bez všech těch rádoby chlapských keců, kterými opovrhovala. Cítila, že ji to k němu magicky přitahuje.

Obličeje teď měli od sebe sotva centimetry a ta vzdálenost se rychle zmenšovala. Když se jejich rty setkaly, proběhla mezi nimi jiskra, ta elektřina je přitahovala blíž k sobě. „Pojď ke mně a můžeme si ještě chvíli povídat,“ navrhla Heda hlasem trochu chraplavějším než předtím. „Můžeme si vzít moje auto a tvoje nechat tady, na školním parkovišti bude v bezpečí,“ souhlasil Radek, stěží dokázal mluvit. Neprobíhalo to přesně tak, jak si pro tento večer plánoval, ale vůbec si nestěžoval.

Ujeli tu krátkou vzdálenost k jejímu domu a zaparkovali v přístřešku pro auto. Oba nervózně vystoupili a tiše kráčeli k předním dveřím. Na třetí pokus se Heda konečně trefila klíčem do zámku a dveře se otevřely. Vešli do široké haly vedoucí do sníženého obývacího pokoje, stylově vybaveného pohovkou, sedačkou a dvěma židlemi s nějakým odloženým šatstvem. U stěny vpravo byl bar a domácí audio-video centrum, na ostatních zdech různé obrazy s klidnými krajinkami.

„Sedni si, já zatím připravím něco k pití,“ řekla Heda. „Mám v ledničce nějaké šampaňské.“ Přinesla sklenice a nalila bublinky. Když už se chtěli napít, vzpomněl si Radek na Madlu. „Můžu použít tvůj telefon? Musím zkontrolovat Madlu,“ poprosil Radek.

„Jistě, telefon je v kuchyni, ty dveře napravo,“ odpověděla Heda. Sledovala Radka, jak jde do kuchyně, a znovu ji napadlo, jak se liší od ostatních mužů, se kterými chodila. Opravdu miluje svou dceru a proč ne! Je to absolutní panenka. I když by učitelé neměli mít své oblíbence, Madla u ní takovou výhodu rozhodně měla. Po setkání s otcem dítěte začala chápat, od koho většinu dobrých bodů má.

„Zůstane přes noc v domě Silviny sestry,“ řekl Radek. „Prakticky si to u mě vyprosila. Jsou si s Lindou hodně blízké.“ Posadil se vedle Hedy na sedadlo lásky. Cítil její vůni a byla to táž půvabná smyslnost, která z ní opět vyzařovala. Přípitek na nečekaně příjemný večer byl připraven a oni se na to ze svých sklenek napili.

Skoro současně sklenice odložili a vrátili se k líbání, zahájenému před kavárnou. Svými jazyky oba zkoumali ústa toho druhého, navíc k tomu zvedli ruce a vzájemně se objali. Lahodná chuť nekonečného polibku je oba vzrušovala.

‚Už je to tak dávno,‘ uvědomoval si Radek. Jeho ruce se začaly potulovat po neznámém území Hedina těla. Zjistil, že každá křivka je pro něj novým překvapením. Prozkoumával její záda, ramena a hebké voňavé vlasy. Dotkl se jejího obličeje a sledoval kontury jejích tváří a uší, při tom ji pořád vášnivě líbal. Jeho vzrušení stále rostlo a za chvilku už se jeho penis pokoušel protrhnout mu kalhoty.

Ani Hediny ruce nezůstávaly stále na jednom místě. Těkaly po jeho svalnatých zádech, objížděly každou konturu zad, ramen i obličeje. Byla z něj cítit zajímavá kolínská, pižmová, a přesto rafinovaná. Hodí se k němu, říkala si celá vzrušená. Její číča už kapala, kalhotky byly mokré. ‚Zdá se, že ví, co potřebuju, a nejspíš je na tom podobně,‘ přesvědčovala se v duchu. Sáhla mezi jejich těla a začala mu přes kalhoty hladit utiskovaného vzbouřence, kterého tam našla.

Když Radek ucítil její prsty na svém ptákovi, mohl se zbláznit. Zvedl ruce a hledal její prsa. Dotknul se lákavých polokoulí a roztřásl se nedočkavostí. Musel je vidět.

Pomalu jí začal vytahoval svetr. Zvedla ruce, aby mu usnadnila přetáhnout jí ho přes hlavu. Prsy měla uvězněné v krajkové bílé push-up podprsence, přestože podle vzhledu nebylo nutné je příliš přizvedávat. Natáhl ruce a podprsenku rozepnul, prsa tlačená vzhůru uvolnil a odhalil kouzelné špičaté bradavky, které žadonily o cumlání.

Jeho ústa se přisála k jedné bradavce a tu druhou sevřel mezi palcem a ukazováčkem, zbylou rukou pak celou tu dobu její prsa masíroval. Viděla ho před sebou shrbeného s bradavkou v ústech a tiše kňučela. Na tom chlápkovi bylo něco, co ji nažhavovalo. Nedokázala to vyjádřit slovy. Bylo to, jako by dostala chtíč, lásku a smyslnost v jednom balíčku. Zrovna střídal její bradavky, jeho pusa a prsty, které na nich měl, si prohodily strany.

Zatímco Radek měl v práci její bradavky, rozepnula mu Heda pásek i knoflík na kalhotách a rozevřela zip poklopce. Sáhla do jeho spodků a podařilo se jí vytáhnout jeho ptáka na vzduch. Byl hedvábně hladký, ovinula kolem něj prsty a začala ho zlehka honit.

Radek opustil bradavky, zvedl ústa k jejímu obličeji a rty přitiskl k jejím. Rukama jel po jejích punčocháčích až do pasu. Tam si jeho ruka našla cestu do punčocháčů i do kalhotek a přes její stydký pahorek až do žhavého vlhkého klína. Úžasné, jak mokrá její číča byla. Bylo jí opravdu horko a jeho to tím víc vzrušovalo.

Když hledal její klitoris, k nozdrám mu dostoupala její vůně. Opravdu božská a připomínala mu tu Silvinu. Našel, co hledal, a Heda zasténala a zrychlila svou ruku na jeho ptákovi.

Náhle oba současně všechno zastavili; potřebovali dokončit svlékání. Svlékali jeden druhého, dokud nebyli oba úplně nazí.

Heda, teď už bez promočených kalhotek, si vylezla na Radka. Opatrně se položila na jeho tvrdého ptáka. Když do ní vstoupil, spokojeně si povzdechla a pokračovala dál, dokud se jí celý jeho kolík nezavrtal do díry. Na moment se koncentrovala a začala kolem něj stahovat své poševní svaly. Ty Kegelovy cviky, které tak poctivě trénovala, teď odváděly dobrou práci. Radek hekal a jen stěží se udržoval v klidu.

‚Nemůžu uvěřit, jak dobře mi při tom je,‘ myslel si Radek, ‚už jsem skoro zapomněl, jak skvělý může sex být.‘ Heda byla neskutečná. Způsob, jakým svaly v její pochvě popadly a ždímaly jeho ptáka, se nepodobal ničemu, co kdy zažil nebo si vůbec dokázal představit.

Heda byla na koníčku. Rajtovala na něm nahoru dolů, zpočátku pomalu, rychlost zvyšovala postupně. Při každém dosednutí penis do její díry zajel úplně celý. Skoro cítila, jak jí naráží do děložního hrdla v horní části pochvy a rozesílá tudy slastné pocity do celého těla. Její rychlost a rytmus se zvyšovaly a Radek jí začal vycházet vstříc, dostával se tak do ní hlouběji, než považovala za možné.

Jejich těla do sebe zoufale bušila a snažila se splynout do jediné bytosti, spojené společnou vášní.

Hedin orgasmus přišel první. Stahy a křeče jejích poševních svalů se zcela vymkly kontrole. Když její mladistvé vdavekchtivé tělo zasáhlo vyvrcholení, neartikulovaně vykřikla. V tu samou chvíli ucítila Radkovo semeno, jak vystřeluje hluboko do její dobře připravené komůrky a teplo z něj se v ní senzačně šíří, a jak se celý její vnitřek pokrývá jeho lepkavým pokladem.

Ani Radek neměl své tělo pod kontrolou. Reagovalo na orgasmus samo. Ten intenzivní pocit euforie, když se do ní vyprázdnil, byl nepopsatelný. Bylo to tak dobré, až to skoro bolelo.

Po tom, co se jim oběma zdálo jako nejdelší orgasmus na světě, se Heda zhroutila na Radka a Radkův nyní ochablý ptáček zůstával stále pohřben hluboko v Hediných růžových záhybech rozkoše. Heda se dívala na Radka a spatřila slzy v jeho očích. „Co je špatně?“ zeptala se s obavou.

„Neboj se," odpověděl, „to nejsou slzy smutku. Jsou to slzy štěstí. Možná je moc brzy to říkat, ale aťsi. Hedo, myslím, že jsem právě našel to, o čem jsem ani nevěděl, že to hledám. Už mi připadá, že tě znám celý život. Je to, jako bychom měli být spolu. Bože, asi si budeš myslet, že jsem prostě praštěný nebo namazaný.“

„Ne," řekla Heda, „úplně to chápu. Cítím to taky. Je to divné. Chci říct, sotva jsem tě potkala a už jsem do tebe šíleně zamilovaná." Nemohla uvěřit, že to právě řekla. ‚Já jsem přece blbá,‘ nadávala si v duchu.

„Dobře, Hedo, taky jsem do tebe šíleně zamilovaný. Nikdy jsem si nemyslel, že najdu nějakou ženu, která by nahradila mou Silvu, ale myslím, že ji mám. Věřím, že to ona zařídila, abychom se setkali a zamilovali. Věděla, že někoho potřebuju a že Madla potřebuje matku. Nemůžu uvěřit, že se na to ptám, ale vezmeš si mě, Hedo?"

Heda oněměla. Právě měla neskutečný sex s mužem svých snů a on ji teď žádá, aby si ho vzala. „Ano, jistě, vezmu si tě!“ odpověděla mu.

-=*=-

Vzali se, a jakkoli to může znít banálně, žili všichni šťastně až do smrti.