Můj současný přítel Marek se se mnou rád chlubí. Já se ráda předvádím. Přede dvěma týdny mi řekl, že do města přijede pár jeho starých kamarádů z vysoké školy, a nemohl se dočkat, až se s nimi setkám. Samozřejmě jsem souhlasila.

V sobotu, kdy měli přijet, jsem si vybírala oblečení s jediným cílem. Vzala jsem si růžové tričko s obrázkem, džínovou minisukni, vysoké podpatky a nic jiného. Kdybych si špatně sedla na židli (nebo možná i jinak), bude vidět všechno, co mám. Připadala jsem si v tom prostě jako coura a velice sexy.

Setkali jsme se s nimi na nádraží. Když k nám Markovi přátelé došli, představil mi je jako Edu, Bořka, Tomáše a Vojtu. Žádné příjmení nezmínili a žádné nenabídli. Ale očividně jsem se jim líbila.

„Tohle je Veronika,“ řekl. „Zkráceně Krista.“

Všichni jsme se pozdravili a podali si ruce. Tomáš mě objal a políbil na tvář. Doopravdy jsem se začervenala.

Zavezli jsme je k nám, aby si tam nechali věci, provedli jsme je trochu městem a pak jsme šli na večeři. A jak Marek očekával, nemohli ze mě spustit oči.

Po večeři jsme se najedení a jen trochu opilí, tedy aspoň já, vydali zpátky do bytu a cestou se zastavili v multikině. Už když jsem ve své minisukni vystupovala z auta, docela se zapotili. Vojta zakopl při vstupu na obrubník a Eda vrazil do něj. Marek tam jen stál a šklebil se.

Uvnitř jsem dostala Marka stranou. „Ty plánuješ, že půjdeme do biografu?“ zeptala jsem se. Čekala jsem spíš večírek.

„Hm jo.“

„Na to, co tu dávají?“

„Hm jo.“

Podívala jsem se na jeho přátele a zamračila se. Byli kvůli mně a mé minisukni dost roztržití, ale přesto si hlasitě dohadovali, co by chtěli vidět. Bylo mi z toho na blití. „Marku,“ řekla jsem. „Ti tví kamarádi jsou pěkní troubové.“

Čekala jsem a přemýšlela, co asi udělá. Dva týdny předtím si mě v obchoďáku tady za rohem, kvůli něčemu, co jsem řekla, přehnul přes koleno a nasekal mi. Měla jsem na sobě džíny, ale ten výprask stejně bolel.

Usmál se na mě.

„Co je?“ řekla jsem a dělala hloupou.

„Ty myslíš, že to neudělám?“

„Myslím, že uděláš všechno, co se ti zlíbí,“ řekla jsem po pravdě. „V krámu plném lidí nebo tak nějak.“

Pomalu zavrtěl hlavou. „Nejsi opilá,“ řekl. „A nemáš krámy. Takže buď jenom provokuješ, Kristo, nebo jsi tak tupá, jak vypadáš.“

To se mě dotklo, ale stejně jsem to vzala. Jsem bezhlavá, jsem blonďatá a jsem hloupá, to ano, ale nikdy jsem nebyla tupá. Všude kolem vidím holky zaslepené svými kluky, kteří je podvádějí, doma je bijí a před kamarády z nich dělají hlupačky; cokoli z toho se stane mně, stane se protože to sama chci. I když to bolí. Ano, jsem masochistka a ano, jsem submisivní a ano, někdy jsem otrokyně... jenže to je to, co se dělá pro mě.

Marek hnal své kamarády k pokladně, zatímco já jsem vyšla ven a čekala v autě. Celou cestu domů ti kluci bez přestání žvanili o filmech. Byl to chaotický výběr. Eda trval na hororu ‚Plivu na tvůj hrob‘, zatímco Vojta a Tomáš si vybrali film ‚Sekretářka‘ o... no, o submisivní sekretářce. Bořek si myslel, že by se mi líbil film jako ‚Piráti z Karibiku‘, který by se mi vlastně líbil, ale to bylo moje malé tajemství.

A Marek si vybral ‚Nevěrnou‘ s Dianne Lane.

Jakmile jsme byli doma a prošli vchodovými dveřmi, Marek mě popadl za zápěstí a táhl mě do ložnice. „Hej!“ zaprotestovala jsem hlasitě a srdce mi začalo bušit. „Co to má znamenat?“

Čtyři kluci, trochu vyděšení a stojící vzadu v hale, vchodové dveře za nimi byly otevřené dokořán, neřekli ani slovo.

„Zavřete ty zasraný dveře!“ zařval Marek.

Eda, vytržený z ochromení, spěšně zabouchl dveře. „Co se děje?“ zavolal.

Marek mě stále držel za zápěstí a přehraboval se v horní zásuvce mého prádelníku, kde měl schované moje věci. Nakonec našel pouta na ruce. „Za chvíli uvidíš,“ řekl. Mluvil s Edou, ale díval se na mě.

To už ti čtyři kluci přišli blíž, aby se mohli dívat. Celá ta jejich parta vypadala jako by jim bylo dvanáct, a právě dostali příležitost vidět jednu ze svých starších sester nahou a možná dokonce být u toho, jak dostane výprask; to jsem začínala chápat. Všichni měli stejný výraz rozpačitého vzrušení.

Marek hodil mou kabelku na postel. „Tady ta píča si myslí, že jste jenom banda ubožáků,“ informoval je věcně. „Co o tom soudíte?“

Než kdokoli z nich stačil odpovědět, otočil mě čelem k prádelníku, dal mi ruce za záda a spoutal mi zápěstí.

„Au, Marku!“ protestovala jsem. „Ty věci jsou moc těsné!“ To nebyl jen prázdný protest. Pouta vyrobená z tenké oceli pocházela přímo z regálu obchodu s policejními potřebami – a byla určena pro ženy.

„Velký hovno,“ řekl drsně. „Jiný kritizuješ, čubko, tak se taky nauč to snášet.“

Snesla bych to klidně – na jeho klíně klidně.

Vytáhl mě z ložnice za loket a vedl do obýváku mezi tu hordu. „Poslední dobou mě tady pěkně sere,“ řekl na vysvětlenou. „Potřebuju tu mrchu ukáznit, aby věděla, kdo je tady pánem.“

„Marku...“

„Drž hubu, Kristo!“ řekl. A pak: „Tohle si hoši užijete. Přitáhněte si židle.“

S tím si sedl na samý okraj pohovky, ohnul si mě přes kolena a obnažil můj zadek.

„Marku, ne!“ vykřikla jsem, úplně vyděšená. Marek mě už nařezal mockrát, na mnoha různých místech, s publikem i bez něj, ale nikdy takhle, nikdy před svými kamarády, ne na mou holou prdel.

Odpověděl mi svou holou rukou na tu holou prdel.

„Jaauuuu!“ zakvílela jsem a kopala nohama. „Nech mě vstát, Marku! Auvajs! Nech toho!“

Bil mě tvrdě a úmyslně přes obě mé půlky, levou, pravou, levou, jednu za druhou, a rychle mi proměnil zadek v ohnivě horkou spáleninu. Kopala jsem a křičela a prosila ho, aby toho nechal, ale on mě bil dál a zasypával mě posměšky a urážkami.

„Ty malá mrcho! Chtěla jsi provokovat! Myslíš, že tu můžeš jen tak vystrkovat ty svoje poklady, kdykoli se ti zachce?“

„Marku! Prosím!“

„Jsi zatracená malá mrcha! Držkuješ a tvrdíš, že mí kamarádi vypadají blbě! Tak kdo vypadá blbě teď, co, ty potvoro?“

„Marku, prosím! Už mě bolí zadek!“

„Ještě tě to ani nezačalo bolet, čubko! Až mě začne ta zatracená ruka pálit, nechám jednoho z nich, ať na tobě pokračuje za mě!“

Vykřikla jsem a už jsem vůbec nic nepředstírala – opravdu mě to bolelo. „Ubližuješ mi, Marku! Ubližuješ mi! Prosím!“

Pak, jako by mé dosavadní ponížení nestačilo, mě postavil na nohy, klopýtající a plačící mě dovlekl do nejbližšího kouta a přinutil mě si tam kleknout.

„Tady zůstaneš! A ani se nehni, dokud nebudeš mít čas si to promyslet a dokud nedáš mým kamarádům čas na rozhodnutí, jestli ti dovolí se jim omluvit nebo ne.“ Ujistil se, že mi sukně zůstala nahoře shrnutá kolem pasu a nepřekáží jejich podívané, a musela jsem si ji tam sama přidržovat. Směla jsem tam jen klečet a vzlykat.

„Ježíši, Marku,“ řekl někdo s úctou. Nevěděla jsem, kdo to byl.

„Je neposlušná, Tome. Otvírá si hubu moc často. Tak jsem ji umlčel. Možná bych jí tu hubu dokonce mohl vymýt mýdlem,“ řekl a zasmál se. „A nenech se od ní zmást, jasný? Ona tyhle věci opravdu miluje. Že je to tak, Veroniko?“

Ale já jsem je zmátla. Byla jsem v absolutní agónii, horší než kdykoli předtím. Takhle mě ještě nikdo nikdy neseřezal – dokonce ani můj otec, a ten opravdu věděl, jak se to má dělat. Můj zadek by vydal na deset požárních hlásičů.

„Jsi připravená se omluvit, Veroniko?“

„Ano, pane,“ popotahovala jsem.

„A mým kamarádům?“

„Jim taky,“ řekla jsem. „Cokoli budeš chtít.“ To jsem zřejmě řekla špatně.

Znechuceně si povzdechl, opustil místnost a odešel do ložnice. Když se vrátil, nesl těžkou mahagonovou plácačku, kterou si nechává na moje speciální, disciplinární výprasky – no, od teď už ne tak speciální – a něco, o čem jsem ani nevěděla, že to má: červený kulatý roubík.

„Otoč se,“ řekl.

Všichni kluci už ze mě viděli všechno, co chtěli vidět. Když jsem prve ležela tak, jak jsem ležela na Markově klíně, bylo mé přirození plně vystaveno na odiv. Takže to, že jsem jim ho teď ukázala, mi nepřipadalo jako velký problém. Ostatně, jak říkal Marek, líbilo se mi to.

Řekl mi: „Když neumíš říct nic hezkého, holčičko, tak neříkej vůbec nic,“ a vložil mi do úst ten míček a uvázal mi ho za hlavou. Roubík byl pro mě novou zkušeností; Markovi, stejně jako všem klukům, se kterými jsem chodila, se moje pusa líbila a používali ji při každé příležitosti, kterou dostali.

„Mmmm. Mmm-nuum,“ zaprotestovala jsem, velmi poníženě.

„Líbí se vám, kluci?“ zeptal se. „Takhle?“

Jeho přátelé s vytřeštěnýma očima a potížemi s dýcháním přikyvovali hlavami. Ten, který se jmenoval Eda, a ten, který se jmenoval Bořek, ti oba s otevřenou pusou civěli na mou holou kundu; Tomáš pomalu mrkal očima a nebyl si jistý, jestli se mu to zdá, nebo ne. Vojta se mi ale díval přímo do očí. Tobě se to vážně líbí, říkal jeho upřímný výraz, a to mě přimělo odvrátit zrak.

„Myslím, že nejsi dost kajícná,“ řekl Marek a poklepal mi plácačkou na nohu. Čekala jsem, že mě s ní uhodí, ale místo toho odešel z místnosti, tentokrát do kuchyně. Slyšela jsem, jak otevírá a zavírá několik zásuvek a hrabe se v nich, zřejmě něco hledal. Krátce nato jsem zjistila co. Když se vrátil, držel v ruce nůžky.

Ale ne, pomyslela jsem si. Blížily se k mému vršku.

„Tome? Jak by se ti líbila ta pocta?“

Tomáš hlasitě polkl, zvedl svůj zadek, váhavě došel ke mně, stále ještě jsem klečela v tom rohu, a vzal si nůžky.

„Vyber si,“ řekl Marek žertovně, alespoň jsem doufala, že to je žert: „Její vlasy nebo její tričko.“

S vytřeštěnýma očima jsem zachrčela na poplach.

Tomáš okamžitě zavrtěl hlavou. „Neboj se,“ řekl. „Nejsem hloupý, to přece poznáš.“ Ale vzrušený byl; dost vzrušený a dost agresivní na to, aby mi tričko rozstřihl, přímo uprostřed.

Marek ochotně obnažil má čekající ňadra. „Pěkný, co?“ řekl a Tomáš souhlasně přikývl. Ostatní jen dál zírali.

Ačkoli nejsem nahoře příliš velká, rozhodně nejsem malá. Moje kozy jsou dostatečně pevné na to, abych nemusela nosit podprsenku, když se tak rozhodnu. Muži mi civí na hrudník při každé příležitosti a ti čtyři v obýváku to teď taky dělali.

„Vidíte to?“ zeptal se Marek a mahagonovou plácačkou předváděl stav mých bradavek. Byly tvrdé jako skála a tvrdly pořád víc. „Dvě věci takhle vzrušují holčičí cecky,“ řekl. „A jedna z nich není led.“ Velmi rozvážně, velmi pomalu vzal mou levou bradavku mezi prsty – a silně ji seštípl.

„Mmnnn!“ Překvapeně jsem vyskočila. Všech pět se rozesmálo.

„Odstřihni jí ten zbytek,“ poradil Marek Tomášovi ohledně mého vršku. O chvíli později jsem byla nahoře bez.

„Vstaň, Kristo, děvče.“

Vstala jsem.

„Setřepej to ze sebe.“

Udělala jsem, co mi bylo řečeno, i když ne bez potíží. Pak jsem před nimi stála nahá a třásla se, v ústech jsem měla roubík s gumovým míčkem, ruce spoutané za zády, kolem kotníků shrnutou minisukni a byla jsem nesmírně nervózní. Pak mi Marek sevřel pravou kozu.

„Kdo chce jít první?“ zeptal se.

Ponížená a nejistá jsem vrhala rychlé pohledy ze strany na stranu, jak se kluci zkoumavě dívají jeden na druhého a potom na Marka. Na mě se nepodíval nikdo z nich.

„Je vaše, berte si ji,“ sdělil jim a palcem mi třel vztyčenou bradavku. „Tome?“

Tomáš se tvářil rozrušeně, že ho znovu vyzval, nicméně odložil nůžky, které držel v ruce, váhavě ke mně přistoupil, sklonil se a uspěchaně mi políbil bradavku.

„Nuunnch,“ zasténala jsem s třesavkou v zádech, přebíhala mi nahoru a dolů po páteři. Tomáš mi bradavku políbil znovu, pak si ji vzal do pusy a začal sát.

„Edo?“ zeptal se Marek.

Eda zaujal pozici na mé druhé straně, povzbuzen Tomášovým úspěchem, vzal můj levý prs do pravé ruky a stiskl ho. „Pěkný,“ řekl, „opravdu pevný.“

Vydávala jsem zvuky, které Eda ignoroval.

„Vlastně,“ řekl a převaloval mi bradavku mezi ukazováčkem a palcem, „tohle je možná nejlepší koza, jakou jsem kdy držel. Nebo cucal,“ řekl a vzal si mě taky do pusy.

Znovu jsem zasténala.

To už mě v břiše i v hlavě olizovaly tančící plamínky. Ta potupa z výprasku byla jako otevřená rána, ale určitě se podílela na mém vzrušení. Moje tělo reagovalo – já jsem reagovala – a bylo mi jako v mikrovlnce omotané kolem mých boků, vařila jsem se zevnitř.

Marek řekl: „Je to pro tebe něco jiného, že jo? Nesmět žvanit.“

Kývla jsem hlavou. Ten kulatý roubík sice stačil k tomu, aby mě umlčel, ale nebyla to zátka. Sliny mi tekly z obou koutků a dolů po bradě. Připadala jsem si jako mimino.

Na Markovo vyzvání se ke mně zezadu přiblížil Vojta a začal mě líbat na krk. Kroutila jsem se, částečně proto, že jsem lechtivá, ale hlavně proto, že jsem byla ztrapněná a nažhavená. To že mě líbá zrovna tam, mě přivádělo k šílenství. Když mně tam někdo dělá cucflek, a přesně to teď Vojta dělal, úplně mě to vytáčí. Pak jeho ruce pustily moje ramena a sjely mi po bicepsech až k místu, kde se lokty dotýkají boků, a odtud na břicho. Nechal je klouzat nahoru a dolů po mé kůži, jemně mě zkoumal a nechával mě, abych si na to laskání zvykla. Pokud měl Marek proti tomuto poslednímu stupňování intimity se svou bezmocnou přítelkyní námitky, neřekl ani slovo.

Pak přišel na řadu Bořek. Vystřídal Tomáše u mého pravého prsu, mačkal a okusoval mi bradavku, kousal mě, a ne zrovna jemně, zatímco Tomáš sklesl na kolena a začal mi třít stehna. Ne, třít není to správné slovo. Jeho ruce se zlehka, ale velmi majetnicky pohybovaly nahoru a dolů po mých nohách, uvnitř stehen, blízko mé bezbranné a velmi nedočkavé kundy, a pak po mé ještě stále citlivé prdeli. Sténala jsem teď už skoro nepřetržitě, moje teplota opravdu šplhala vzhůru. Pak Vojtova ruka sjela po mém velmi horkém a velmi rozechvělém břiše, přes podbřišek dolů a mezi nohy. O chvilku později jeho prostředníček našel mou čekající vagínu a zajel do ní. Začala jsem se třást.

„Unnkch,“ vyrazila jsem nahlas.

„Ta holka je parádně rozdělaná!“ řekl chraplavým hlasem jeden z nich, nevím, kdo to byl, měla jsem zavřené oči. Ale neprohlásil to podle mého vzhledu.

Marek pochopil, že věci balancují na hranici toho, že Krista bude hromadně znásilněná, a rozhodl se do toho vložit. Z jeho přítelkyně na ukazování jsem se najednou stala děvkou, která jde z ruky do ruky. Přinutil mě kleknout si na kolena a začal mi odepínat roubík. „Kristo,“ řekl. „V téhle místnosti je pět zuřících erekcí. O všechny se postaráš.“

Konečně jsem se zbavila roubíku a nasála dech. Po deseti minutách, kdy jsem s tou věcí měla pusu dokořán, mě svaly bolely a nebyly k ničemu. V čelisti mi hlasitě praskalo. „Bože,“ zachroptěla jsem, „mám vůbec na výběr?“

Marek si rozepnul džíny. „Jasně, že máš. Vyber si, jestli začneš se mnou nebo s někým z ostatních.“

Vzala jsem si ho do úst.

V následujících několika minutách jsem je všechny v rychlém sledu vykouřila. Nebylo to žádné mdlé ani smyslné sání. Tahali mě sem tam mezi svými ptáky, dělili se o mou pusu a měli potěšení z toho, že si mě předávají, ne z toho, že je kouřím. Donutili mě dávit se, pokoušeli se mě škrtit, když mně pronikali do krku, ponižovali mě tím, že mě při tom drželi za hlavu, a v tom držení se po chvílích jeden po druhém střídali, zatímco mně někdo jiný mrdal do pusy a do hrdla. Přivádělo mě to k šílenství, a to jak z frustrace, tak z čirého vzrušení.

Marek náhle opustil místnost a šel do ložnice. Ta část mé mysli, která ještě nebyla rozmělněná na kaši, přemýšlela, co asi chce dělat dál. Dozvěděla jsem se to o minutu později, když se vrátil a držel mou pásku na oči.

„Ježíši, Marku!“ stěžovala jsem si, když mi ji nasazoval. „Nic nevidím.“ Samozřejmě právě o to šlo.

Znovu na mě zaútočili, tentokrát s desetinásobně vyšším zápalem než poprvé. Nemohla jsem ani dýchat, natož protestovat nebo je přimět, aby přestali. A neustále jsem se dávila.

„Marku!“ zakuckala jsem se, když mi jeden z nich uvolnil ústa. „Prosím!“

Vzal mou hlavu do svých rukou, přinutil mě přijmout jeho ptáka a já mu ho začala kouřit.

„To je ono,“ zatleskal, když jsem se konečně dostala do rytmu. Už jsem ho předtím kouřila se zavázanýma očima… a už jsem to předtím dělala i s pouty na rukou. Ale nikdy předtím jsem to nedělala, když kolem mě stál takový kruh chlapů.

Po minutě mě znovu chytil za hlavu a začal mi s ní pohybovat sem a tam. Mrdal mi pusu a celou tu dobu na mě mluvil a pobízel mě, abych ho sála. Jeho razantnost se zvyšovala, až byl připraven se mi udělat do pusy... a pak se udělal.

Hlasitě vykřikl, když na můj jazyk dopadl první horký proud. Na chvilku mě držel nehybnou, pak mně vrazil hluboko do pusy, znovu stříkal a dusil mě – ale na to, že mě dusí, jsem byla zvyklá. Polkla jsem, aby mi to nevyfouklo nosem, a pak jsem ho polykala dál, hlt za hltem. Spolykala jsem spoustu spermatu.

Když bylo po všem, sundal mi pásku z očí, abych na něj viděla. Odpotácel se o krok nebo dva dozadu, smál se a třásl, takže ho museli dva kluci držet. Jeden držel i mě, abych nesklesla dolů, ale nedělal to pro moje dobro.

„Panebože!“ vykřikl Marek a chraplavě se zasmál. „Viděli jste to?“

Určitě ano. Chtěli taky přijít na řadu. A dočkali se.

Znovu mi zavázali oči a každý z nich zopakoval představení mého přítele. Po prvním pokusu už to bylo na mě moc a dál jsem to dělala jen z donucení. Dva z nich mě drželi a jeden vždycky používal moje ústa. Začala jsem si připadat znásilňovaná.

Když se udělal ten první, nečekaně mi to nastříkal na obličej. Druhý se mi udělal do pusy. Třetí mi svým spermatem pocamral celou hruď, zatímco čtvrtý mě donutil plazit se před ním s pusou dokořán. Jeho sperma jsem také spolykala. Nakonec mě museli přidržovat, aby mě zvedli.

Ale ještě nebyl konec. Ani zdaleka.

„Marku?“ Vzpomínám si, jak jsem na něj zakňourala. „Můžu už přestat, prosím? Prosím?“

Se zavázanýma očima jsem to říkala někam do pokoje. Všech pět se smálo.

„Ježíši!“ vykřikl ten, který mě držel za pravou ruku. „To je ale vymrdaná držka.“

„Bože, no jo!“ ozvalo se z druhé strany místnosti.

Ten po mé levici, který mi majetnicky vjížděl rukou do vlasů, hladil mě po krku a ramenou, se nemohl dočkat, až se k jejich hodnocení bude moct přidat. „Ježíši Kriste, Marku! Je naprosto fantastická! Prodej mi ji, prosím tě,“ vyhrkl a sklidil velký smích. „Řekni si cenu!“

„Hmmm,“ uvažoval Marek. „Možná tvoje permanentka na Slávii? A parkovací karta.“

Pak byla pauza. „Ale... ne,“ řekl nakonec. „To ne.“

Znovu se tomu srdečně zasmál.

„A co takhle po hodinách?“ zeptal se ten po mé pravici. „Nebo možná po nocích.“ A pak: „Ježíši, člověče!“ vyhrkl. „Co takhle na víkendové kempování?“

„Kluci, kluci!“ napomenul je Marek. „Ještě jste ji ani neomrdali.“

Vnitřnosti se mi scvrkly a střeva se uvolnila. „Kluci!“ zakvílela jsem. „Ne! No tak!“

„Zvedněte ji,“ přikázal Marek a prošel kolem mě do ložnice. „A pojďte za mnou.“

„Ne!“ Protestovala jsem, když mě vytahovali na nohy. „Marku, prosím! Ne!“

Nebylo to nic platné, protože kluci mě klopýtající a protestující odvedli do ložnice. Položili mě na postel. „Ale no tak, kluci, prosím,“ žadonila jsem. „To už stačí.“

„Stačí?“ řekl Marek posměšně a nedůvěřivě. „Zlobila jsi, Kristo.“ Ruka – samozřejmě jeho – mě tvrdě udeřila do zadku, až jsem vykřikla a přehlušila tak jeho další slova.

„...malou omluvu mým kamarádům,“ říkal. „Pořád jsou pěkně naštvaní. A navíc...“ chystá snad pro dobro svých přátel ještě něco dalšího? „Jak bych tě mohl půjčovat bez toho, že si tě napřed sami trochu vyzkoušejí?“

Pak mi znovu nasadil roubík, sundal mi pouta ze zápěstí a přivázal mě za ruce k posteli. Obličejem dolů na postel.

„Bože, Marku,“ žadonila jsem kolem roubíku. „Už chci přestat!“

„Přestaneš, až budeš krucinál se všemi hotová,“ řekl a vypodložil mě polštáři, vystrčil tak můj zadek výš. „Ani o vteřinu dřív.“

Přenechal mě klukům, oblékl se a vrátil do obývacího pokoje, odkud jsem slyšela, jak zapíná televizi a přepíná ji na sportovní kanál.

Báječné, pomyslela jsem si, když někdo zavřel dveře do ložnice. Opustí mě kvůli nějakýmu zasranýmu fotbalu.

Je to typický chlap. Nebo ne?