Jako milovník moře se vždy těším na letní dovolenou v Chorvatsku. Na náš ostrov jsme začali jezdit několik let po svatbě, povedlo se nám tam najít pěkné ubytování na privátu kousek od pláže, bylo cenově docela dostupné, majitelka byla velmi příjemná a s Hanou jsme k ní jezdili zhruba každý druhý rok. A když přišly děti, brzy jsme tam o prázdninách začali jezdit každoročně, rozdělovali jsme si dovolenou mezi zábavu a rodinné povinnosti a užívali si intimity malého domku.

Bydlení nám dost dlouho plně vyhovovalo, ale jak děti rostly, potřebovali jsme víc místa. Trochu jsme se poptávali a dostali jsme doporučení najmout si pro následující rok domek na vedlejším ostrově, rovněž obydleném a v mnoha ohledech pro rodiny vhodnějším. Zajeli jsme si ho prohlédnout. Dům byl perfektní, zase jen přes ulici od pláže a cenově jsme si ho mohli dovolit. Stál přímo naproti pěšímu přístupu s volnou cestou na pláž, která sloužila pouze okolním rezidencím. Nějací lidé tam byli vždycky, ale nikdy nebylo přeplněno.

Dům měl slušně velkou společenskou místnost, zastíněnou přední verandu, velkou terasu v zadní části a oplocený dvorek. Byly tam čtyři ložnice, což by bylo ideální, kdybychom přizvali další manželský pár, a to právě jsme měli v plánu, protože děti chtěly nějaké kamarády. Vše bylo ve velmi dobrém stavu a majitel tvrdil, že každý rok domek trochu vylepší, pro tento rok měl v plánu nové venkovní sprchy.

Po návratu jsme se o fotky domu podělili s blízkými přáteli, kteří jsou naši sousedé a naše děti se spolu kamarádí. Marcel a Káťa neměli moře tak rádi jako my, dávali přednost výletům do hor. Ale jejich děti byly hned pro, a tak jsme se domluvili, a nakonec se všichni těšili. Na příští rok jsme si udělali rezervaci.

Káťa s Marcelem jsou naši přátelé už léta. Hlídáme si navzájem domy během dovolených, chodíme spolu na večeře a do kina a půjčujeme si to, co nám právě došlo. Káťa vypadá skvěle. Měří necelý metr sedmdesát a má opravdu roztomilý obličej, černé vlasy a modré oči. Její postavu bych odhadoval tak na 85-70-85 nebo něco blízko toho. Slušná figura ve tvaru přesýpacích hodin, ale její křivky jsou po dětech o něco plnější. A prsa má na můj vkus trochu malá. Její manžel Marcel je... prostě mužský. Dobrý kámoš. Není to Tom Cruise ani Brad Pitt, ale co je mi po tom? Stejně jako já má slušnou postavu a prospělo by mu víc pohybu. Čtyřicítku už máme všichni na dohled.

Tedy kromě Hany. Ta si před několika lety předsevzala, že se dostane do formy, a od té doby se udržuje. Je o pár centimetrů menší než Káťa, má hnědé vlasy a modré oči. Prsa devadesátky se jí během let trochu změnily. Jsou o něco větší a začínají viset o trochu níž, ale tělo si svoje tvary zachovalo a ve svých sedmatřiceti letech má stále křivky na těch správných místech.

Nechci tvrdit, že má obličej modelky. Nemá, ale je velmi atraktivní. Nádherný úsměv, jiskra v očích, dokonalý nos a rty, které jsou plné a vyzývavé. Od jiných mužů se jí dostává spousty pohledů a mně to nevadí. Je to svého druhu kompliment.

Cesta do do Chorvatska proběhla bez nehod a my jsme konečně vyzvedli klíče a vyložili auta u domu. Děti byly plné energie, a tak jsme je s Hanou vzali všechny na pláž, zatímco Marcel a Káťa jeli do obchodu s potravinami.

Děti se bavily spolu a pro nás bylo příjemné, že se jim nemusíme tolik věnovat. Mohli jsme si tak na pláži házet létající talíř, sedět na lehátkách, chladit se ve vlnách a celkově relaxovat. Po několika hodinách a jednom velkém hradu z písku byly děti připravené vrátit se, a tak jsme sbalili lehátka a malou chladničku a vydali se zpátky do domu.

Jediná nepříjemnost, která mě v souvislosti s koupáním v moři napadá, je nutnost sprchování po každém návratu. Není to jako v bazénu, kde můžete prostě oschnout a vrátit se o něco později. Sůl a písek vám v plavkách zaschnou a začnou svědit. Je to nepříjemné i tím, že se to roznese po domě, kde chodíte, i do sprch, kde se koupete.

Když jsme si umyli nohy hadicí, vzpomněl jsem si, že majitel zmiňoval nové venkovní sprchy, přistavené pod zadní terasou domu. Hana sice musela dojít nahoru pro suché oblečení, mýdlo a šampon, ale to byla jen drobná komplikace, na kterou jsme se mohli příště připravit.

Jedna strana sprchy byla určena pro ženy a druhá pro muže. Bylo to jednoduché. Kluky jsme naveleli na jednu stranu a holky na druhou. Byla to docela úleva, že naše děti jsou konečně dost velké na to, aby se koupaly samy.

Zatímco se děti sprchovaly, Hana a já jsme pověsili ručníky a opláchli plážové hračky, lehátka a chladicí box. Kátina a Marcelova dodávka už byla zaparkovaná, takže jsme věděli, že jsou nahoře a pravděpodobně vybalují nákup nebo odpočívají po cestě. Řekl jsem Haně, že počkám dole, dokud nebudou všechny děti hotové, a že pokud se chce jít vykoupat, může jít nahoru do sprchy, která je vedle naší ložnice. Zavrtěla hlavou a řekla, že počká. Pak mrkla.

Trvalo mi jen chvíli, než jsem si to spojil. Ukázal jsem na ni, pak na sebe a kývl hlavou ke sprše. Usmála se a já věděl, že mě čeká trocha zábavy!

Děti konečně vypadly a my jsme vstoupili na své správné strany, jako že se budeme sprchovat odděleně, nechtěli jsme, aby si děti něčeho všimly. Ty sprchy byly zajímavé. Byly postavené vedle sebe, každá měla uzamykatelné dveře a sprchový závěs rozděloval vnitřní prostor na sprchový kout a šatnu. Uvnitř byly obložené dřevěnými, patnáct centimetrů širokými lamelami, které sahaly až k pevnému stropu. Podlaha byla také dřevěná, s mezerami mezi prkny vedoucími ke kamenům a pravděpodobně i k odtoku vespod. Venkovní a dělicí stěny byly z prken. Plotová prkna byla z obou stran střídavě přibita na trámky pět krát deset centimetrů. Majitel zřejmě věděl, že soukromí je důležité, a prkna byla umístěna těsněji, než je pro tuto konstrukci obvyklé, aby nikdo nemohl vidět mezerami mezi prkny do druhé sprchy.

Nebo ano?

„Hano, na kterou stranu?“

„Na mou.“ Dobře. Pořád byla za stěnou.

„Dobře, hned tam budu.“ Dělal jsem zvuky, jako že si sbírám věci, a pohyboval se podél dělicí stěny, přičemž jsem se díval mezi prkna, jestli je možné nějak nahlédnout do její části. Nešlo o to, že bych chtěl špehovat svou ženu, ale... během týdne by tam třeba mohla být Káťa a... Nemohl jsem najít žádný způsob, jak něco vidět. V jednu chvíli jsem sice dohlédl na ten sprchový závěs, ale ne moc dobře. Podíval jsem se dolů na svou lahvičku se šamponem na podlaze.

Aha. Některá prkna u podlahy se pokřivila, ne ven, ale do strany, takže nebyla rovná. Klekl jsem si co nejtišeji a s hlavou těsně nad podlahou jsem našel několik míst, která poskytovala omezený výhled na druhou stranu, a když jsem u každého z nich mírně pohnul hlavou, zjistil jsem, že vidím většinu sprchového koutu, i když v úzkých svislých řezech. Hana, jak jsem si s radostí všiml, si už sundala plavky. A já viděl všechny její dobré části.

„Už budeš?“ Její hlas mě překvapil a donutil mě ucuknout. Bylo to, jako by mě přistihla při podvádění nebo tak něco.

„Za chvilku!“ I v tom druhém významu, doufal jsem.

„Proč ti to trvá tak dlouho?“

Někdy funguje i mírně upravená pravda. „Jen si ověřuju, že není vidět z jedné strany na druhou. Asi to takhle postavili, aby sem mohl foukat větřík.“ Cítil jsem lehký vánek.

Ti milovníci hor. Následujícího dne Káťa zjistila, že ačkoli má na pláž z dětství krásné vzpomínky, a i v dospělosti byla u moře několikrát, nemá ráda horko. „Mám ráda hory, protože tam je chladno.“ Už po hodině odešla zpátky do domu. Zatraceně. Tolik k mému šmírování. Vídal jsem ji v plavkách v jejich bazénu, takže vidět ji v plavkách tady nebylo nic nového, ale rozhodně to ve mně vzbuzovalo nějaký pocit očekávání.

S Hanou jsme hráli frisbee. Měla na sobě jednodílné plavky, ale byly sexy a nezakrývaly mohutnost jejích prsou. Ta měla úplně zakrytá, ale jejich tvar byl jasně definovaný, protože její plavky na ní vypadaly jako přilepené. A všiml jsem si, že Marcel ze svého místa neustále pokukoval jejím směrem, zvlášť když běžela a prsa se jí třásla. No, vlastně poskakovala.

Když už se chce dívat, řekl jsem si, že mu k tomu dám důvod, a tak jsem ho pozval, aby se k nám připojil. Očividně ho bavilo sledovat Hanu, jak běhá pro talíř, takže jsem se postaral o to, abych házel mimo trochu častěji. Sakra, taky se mi líbilo sledovat, jak skáčou. Hana se ale nedá snadno oklamat a když se Marcel nedíval, vrhla na mě ‚otrávený‘ pohled. Takže jsem házel líp. Ovšem ten vítr dokáže dělat různé věci...

Ve sprchách se děti vystřídaly a Marcel odešel nahoru do sprchy v domě.

Po těsném ‚manželském objetí‘ ve sprše jsme se vrátili do obýváku, kde nás přivítal Marcel otázkou: „No, chvíli to trvalo, co?“ Hana se začervenala, já se zatvářil provinile, ale šťastně, a Káťa i Marcel se rozesmáli. Hana šla dozadu zkontrolovat děti. Nevěděl jsem, jestli Káťa použila venkovní sprchu nebo tu vnitřní, ale napadlo mě, že by mi třeba nějaký druh reklamy mohl pomoct k tomu, abych ji mohl ve sprše pozorovat.

„Ty venkovní sprchy jsou docela fajn.“ Marcel a Káťa se na mě podívali a čekali víc. „Je to prostě jiné než normální sprcha, protože tam trochu fouká vítr od moře a odvádí páru, a je tam slyšet ptáky, projíždějící auta... je to něco jako kempování ve stanu, akorát že se sprchuješ.“ Možná jsem si to měl trochu promyslet. Znělo to dost trapně.

Marcel si toho ale nevšiml. Řekl: „Jo, vypadá to tak. Možná to zítra zkusíme.“

„To není pro mě,“ řekla Káťa. „Tady jsou sprchy docela dobré a mám tu všechny věci po ruce.“

Ksakru!

Den třetí: Žádná Káťa ve sprše. Den čtvrtý: Stejné. V podstatě jsem to vzdal. Kromě toho Hana rozhodně dokázala ze sprchování udělat spoustu zábavy. Den pátý: Ne tak docela stejné.

Káťa byla připravená vrátit se do domu. Na pláži strávila několik hodin, k čemuž jí pravděpodobně pomohl slunečník, spousta ledové vody, stálý vánek a občasné mraky, které ji trochu ochlazovaly. Marcel se rozhodl, že se vrátí s ní, a pak se jejich děti rozhodly, že odejdou také. Naše děti se ještě nechtěly vrátit, a tak jsem s myšlenkou, že by se zatím mohli trochu pobavit, řekl: „Možná byste mohli zkusit ty sprchy. Je to fajn. Bude se vám to líbit.“ Určitě by si to užili, kdyby dělali to, co já s Hanou...

Děti rychle mění názory. Bez kamarádů se nudily, asi po deseti minutách byly připravené taky odejít. Tak jsme se sbalili a vydali se na cestu zpátky. Když jsme se blížili k silnici, všiml jsem si, že Káťa s dětmi právě vchází do domu. Hana tomu nevěnovala pozornost, protože se dívala, jak jezdí auta, než přejdeme silnici.

Napadlo mě, že Káťa měla na sobě ještě plavky, což znamenalo, že venkovní sprchu nepoužila. To znamenalo, že Marcel je nejspíš ještě venku a buď uklízí jejich plážové věci nebo se právě začíná sprchovat. Ukázalo se, že stále ještě myje surfy, plážová lehátka a hračky.

Moje děti se sprchovaly v obou sprchách, přičemž syn odcházel první, protože dcera si musela umýt vlasy, což trvá... věčnost. Pak se začal sprchovat Marcel a teprve v tu chvíli jsem se zastavil a zvážil, že... Sakra! Mohl by vidět moji ženu! To nebylo součástí plánu.

Pánské plavky jsou dost tenké. Jsou sice podšité, ale k ničemu to není. Nedrží nijak pevně to, co ukrývají. Netuším, jak to dělají ostatní chlapi, ale pro mě to znamená, že musím pod plavky nosit ještě spodky, a i tak, když se mi postaví, je to hodně vidět, protože materiál plavek se při namočení lepí. Obvykle to není tak velký problém, protože studená voda má tendenci ‚věci‘ spíš zmenšovat než zvětšovat. Přesto si kvůli tomu uvědomuju své vlastní já.

Zmiňuji se o tom všem, protože jak jsem si říkal: „To ne. Marcel by mohl vidět mou ženu nahou,“ měl jsem najednou plnou erekci. Podíval jsem se na Hanu. Skláněla se a myla si sandály, takže jsem měl jasný výhled na její prsa. V tomto případě se mi líbilo, co jsem viděl, ale v plavkách z toho bylo další pozdvižení.

Dámské plavky stojí fůru peněz a velmi snadno se roztahujou. Její plavky byly dvoudílné. Nebyly to ale bikiny. Měly velký spodní díl, který sahal až do pasu, a nadměrně velký horní díl. Ale ten horní díl současně byl nízko střižený, a právě tady se ta elastická látka roztáhla, takže když se předklonila, měl jsem skvělý výhled na všechno kromě jejích bradavek.

To odpoledne jsem si s kluky hrál ve vodě. Teď už dávalo smysl, proč Marcel pomáhal Haně a holkám s hradem z písku. Ten krocan si celou dobu prohlížel její kozy!

Co kdyby Marcel viděl Hanu nahou? Mohl bych s tím žít? Můj pták říkal „ano". Moje fantazie sice byla špehovat Káťu, ale co! Snažil jsem se nepřemýšlet o tom, proč mě tohle vzrušuje stejně, ne-li víc! Jedna věc byla jistá, pokud by ji Marcel špehoval a Hana by na to přišla, bylo by z toho peklo, za které by zaplatil.

Jenže jak to zařídit? Nemohl jsem přece Marcelovi jen tak říct: „Hele, koukni. Jestli chceš vidět Hanu nahou, podívej se mezi ty prkna dole ve sprše.“ To se prostě nedělá, ať už jste kamarádi, nebo ne.

Vlezli jsme do sprchy, zamkli za sebou dveře, položili suché oblečení na lavici v převlékací části a přesunuli se za závěs do sprchové části. Opravdu mě to překvapilo. Napůl jsem očekával, že Hana počká, dokud Marcel neskončí se sprchováním.

Všichni jsme poměrně konzervativní, takže jeho by mohlo překvapit, že jsme tak neskrývaně ve sprše spolu. Mezi přáteli a sousedy by se to mohlo považovat za nevhodné chování, snad se to nerozkecá. Ale já ho znal. To by neudělal.

Samozřejmě jsem nemohl Marcelovi říct, aby se podíval. Ale nějaký jemný přímý náznak by mohl zafungovat. „Můžu ti pomoct s tou přezkou?“ zeptal jsem se doopravdy vstřícným tónem. Když si Hana nadzvedla vlasy, abych jí mohl rozepnout horní díl, přemítal jsem o tom, že je vyloučené, aby muže s krví v žilách po vyslechnutí této věty nenapadlo: „Tě prsa! Na druhé straně je nahá ženská. Zkusím se podívat.“ Já bych to tedy udělal.

Uši slyší, co slyší, ale otázkou je, jestli posloucháte.

„Jistě,“ řekla Hana. Rozepnul jsem tu přezku a pomohl jí posunout vršek přes ramena a dolů po pažích, což bylo úplně zbytečné. Tím se jí ruce trochu zamotaly a moje ruce si našly cestu k jejím prsům, což byl častý trik k rychlému osahávání. Tady k písečně-slanému. Hana se otočila a tiše pronesla: „A já tobě?“

Přikývl jsem a ona mi rozvázala plavky a stáhla je ze mě a s nimi i moje spodky. Pak pustila sprchu a zabrala si ji pro sebe, mě nechala v písku. Což bylo v pořádku. Je docela pěkné dívat se, jak se vaše žena koupe. Ale co Marcel?

Všiml jsem si, že zvuky z Marcelovy vedlejší sprchy nejsou takové, jaké by měly být. Ždímání plavek ani žádný pohyb pod proudem vody nebylo slyšet. Jen neměnné stříkání vody. To znamenalo, že... buď se snaží dívat nebo se dívá nebo je mrtvý. A já jsem neslyšel žádné tělo spadnout.

Vzpomněl jsem si, jak mě Hana před několika dny poněkud vyvedla z míry tím, že na mě promluvila ve chvíli, kdy jsem se snažil ji zahlédnout, a zeptal jsem se poněkud hlasitě: „Hele, a kdy přijdu na řadu já?“

Odpověď mě nezajímala, ale všiml jsem si, že se vedle nás obnovily zvuky pohybu pod vodou a pak sprcha přestala téct. Slyšel jsem, jak se pohnul sprchový závěs, a slyšel jsem, jak vstoupil do převlékárny, aby se osušil.

Hana se ustoupila zpod vodního proudu, zatímco si myla vlasy, a když jsem já se přesunul pod sprchu, uvědomil jsem si, jak jsem rád, že ze sebe můžu začít smývat tu sůl a písek. A při mytí jsem se neustále ptal sám sebe: „Rád bych věděl, jestli viděl její kozy? Rád bych věděl, jestli viděl její kundu? A co si myslel?“

Když jsem o tom tak rozjímal, očima jsem přejížděl po Hanině těle. Všimla si mého pohledu a pochopila, že jsem připraven... být hravý. A můj ztopořený klacek byl dostatečně zjevným důkazem, že tomu tak je. Oba jsme slyšeli, jak se otevřely a zavřely dveře na druhé straně sprchy, což znamenalo, že Marcel odešel. Paráda. Možná ji viděl, možná ne. Ale rozhodně mě vzrušovala představa, že ano. Přitom ona nevěděla o ničem.

Vyměnili jsme si místa, aby si Hana ještě mohla opláchnout vlasy. S rukama zaměstnanýma ve vlasech se její prsa zvedla do filmově dokonalé polohy. Škoda, že kamera ve sprše není moc praktická. Jak jí po těle stékala šamponová pěna, nemohl jsem si pomoct a jemně jsem ji hladil po namydlených prsou a cítil, jak jí tvrdnou bradavky. Pod vodou ze sprchy měla zavřené oči, ale usmívala se. Když jsem jí sáhl pod prsa, abych ucítil jejich váhu, z nějakého důvodu mě napadlo, že kolem sprch je plno oblázků, a že i když jsme měli puštěnou sprchu, měl jsem slyšet, jak kolem nás jde Marcel zpátky do domu. Možná jsem to při oplachování přehlédl. Přesto však...

O kousek jsem ustoupil a obdivoval manželčino tělo, jak po něm stéká voda, ale pak jsem si přidal ještě trochu odstupu. Zatímco měla zavřené oči, ukradl jsem si pohled směrem k dolní části stěny. Snažil jsem se přijít na to, přes která prkna jsem se sám díval, ale bylo to těžké. Díval jsem se moc z výšky, a to byl špatný úhel na to, abych našel mezeru. Podíval jsem se znovu a zkontroloval jsem několik prken, kterých se to nejspíš mohlo týkat.

Bylo načase to vyřešit. Nebyl jsem si jistý, jestli mě víc vzruší, když něco najdu, nebo se mi uleví, když nenajdu nic. Přesunul jsem se pod sprchu, když Hana dokončila druhé opláchnutí. Vyměnila si se mnou místo a pustila se do mytí mých vlasů. Byl to báječný pocit, částečně díky jejím rukám, které mi masírovaly hlavu, ale také díky pocitu jejích prsou, která se mi otírala o hrudník a záda, když se kolem mě pohybovala.

Z očí se mi spláchlo mýdlo, otočil jsem Hanu k sobě zády, natáhl se kolem jejího pasu a pevně si ji přitáhl, můj pták byl tvrdý a uhnízděný na ní. Moje ruce sklouzly k jejím ňadrům a jemně je hladily. Kdyby se Marcel díval, zaměřil by se teď na její prsa. A pokud by se díval na ně, omezení jeho výhledu by znamenalo, že mě vidět nemůže. Lehce jsem ji zatahal za levou bradavku, věděl jsem, že mi to přinese chvilkovou příležitost. Podíval jsem se dolů k dělícím deskám, počítal jsem z rohu. Tři, čtyři... Bingo! Mezi čtvrtou a pátou deskou. On vůbec neodešel.

Pane jo. Tohle bylo víc, než jsem čekal, a nebyl jsem si jistý, jestli se mi to líbí. Připadalo mi to jako zábava, ukázat poklady své ženy jinému muži, jen na malou chvilku. Bylo to takové malé, porušené tabu... něco, nad čím se můžu později honit a myslet na to. Bylo to něco úplně nového. Měli jsme se milovat, zatímco se nás někdo bude dívat.

Uvědomil jsem si, že to můžu snadno odvolat. Ale bylo mi jasné, že nebudu mít na výběr. Hana sice kouření nemá moc ráda, ale celý týden se do toho pouštěla... umyla mě mýdlem, udělala mi kluzkého ptáka, oplachovala ho a cucala. Vlastně mi možná dala lekci o tom, že bych se radši měl koupat večer než ráno!

Jenže tohle bylo tady a teď. Opřela mě o zeď pod sprchovou hlavicí a položila si plavky na podlahu jako polštářek pod kolena. Bylo to jako z pornofilmu, moje žena hrála roli podřízené sexuální nymfomanky, klečící na kolenou a hledící do očí svého muže. No, skoro. Do očí jí stříkala voda. Tolik k té kompletní fantazii.

Ačkoli venkovní sprchy měly své jasné výhody, jednou z nevýhod bylo, že jsme museli mluvit potichu. Pouhých deset metrů od nás mohl kdykoli projít nějaký pár nebo rodina cestou na pláž. Marcel tak aspoň neslyšel tu slovní hru, kterou si Hana obvykle užívala, oči ale rozhodně měl navrch hlavy.

„Chceš se mi zase udělat na obličej, nebo mě chceš mrdat?“

Tolik k zachování alespoň nějakého soukromí. „Co chceš ty?“ zeptal jsem se jako vždycky potěšeně.

„Obojí,“ řekla ďábelským tónem.

Očividně jsem příliš přemýšlel a Hana mi doslova vysávala krev z mozku do příjemnější a méně kognitivní oblasti. Pevně stiskla mého ptáka u kořene, čímž se jeho žalud zvětšil, a olizovala mi ho zespodu. Byl jsem na pokraji vyvrcholení a ona to věděla. Začala mi ho aktivně hladit.

Pozoroval jsem Hanu, jak mi zuřivě hladí ptáka a její prsa se houpou při každém pohybu rukou, a brzy se dostavil ten lechtivý okamžik, kdy mé koule řekly „dost". Ta navíc přidaná přítomnost cizích očí mi moc nepomohla, ale byl jsem alespoň spokojený, že dokážu fungovat i pod tlakem.

Když si ptáka hladím... řekněme hodinu (a Hana by to tak dlouho v žádném případě nedělala), vystříkne z něj hodně spermatu, ale většinou je to čiré a bývá to řídké. Když to nedělám moc dlouho, jako třeba opravdu jen těch několik minut, o které šlo tady, často to vychází v hustých bílých chuchvalcích.

Protože se mi dostávalo ‚uvolnění‘ v každém z předchozích dnů, nezůstávalo v mé továrně moc vodnatého slizu, a to, co vyšlo ven, byla hustá bílá hmota. Konkrétně tři lepkavé výtrysky. Dva jí přistály na rtech a další na nose, viselo jí to tam nečekaným a eroticky vulgárním způsobem.

Tedy jen na chvíli, pak to voda odplavila. Byla to vizuální vzpomínka, kterou jsem si v sobě nesl ještě hodně dlouho, a když se krev zas navrátila do míst, kde přemýšlím, uvědomil jsem si, že to bylo představení i pro někoho jiného. Přistihl jsem se, že je mi za nás oba velmi trapně.

Co jsem si myslel? Proč se neozvala nějaká morální zábrana? Jakmile jsem věděl, že tam je, měl jsem to zabalit, ale vůbec jsem se nezastavil! Neudělal jsem nic, abych ochránil důstojnost své ženy, dokonce ani posvátnost našeho manželství.

Jenže, já jsem nebyl tak úplně vinen, že ne? On byl ten, kdo zůstal, aby se díval. Nebylo to tak, že bych to celé připravil já. Ve skutečnosti to byla jeho chyba, on překročil hranice přátelství a špehoval mou nahou ženu.

„Rychle ses zotavil!“ Cože? Hana byla celá rozzářená, ruku znovu položila na mého ptáka hned jak si ještě jednou omyla obličej. Jak se mi to podařilo? Obvykle mi trvá pět minut nebo déle, než se vzpamatuju na druhé kolo. „Co tě tak vzrušilo?“

Doufal jsem, že tak nevypadám, ale připadal jsem si jako říjící jelen, který se ocitl v záři reflektorů. Neměl jsem tušení, co říct. Naštěstí na další slova netlačila.

Hana si se mnou vyměnila místo a předklonila se, ruce opřené o stěnu sprchy. Jednu ještě natáhla dozadu a zavedla si mě mezi nohy. To, co teď zdálo jako chladná voda vycházející ze sprchy, ostře kontrastovalo s horkem z jejího mokrého těla. Na krátký okamžik jsem si uvědomil, že to vidí i Marcel, ale opět jsem nebyl v situaci, kdy bych o tom mohl nějak přemýšlet. A stačil mi jen okamžik, abych si uvědomil, že chci předvést dobrou podívanou, aby žárlil kvůli ženě, která bude vždycky moje.

Jsem si jistý, že mých šestnáct centimetrů je pravděpodobně velmi průměrných, ale v sexu je něco, co mě, a předpokládám, že každého chlapa, nutí, aby se do ženské kundy snažil protlačit o pět centimetrů hlouběji, než jaká je jeho délka. Jinými slovy, popadl jsem ji v pase a tvrdě do ní přirazil. Vždycky se mi líbilo naše ‚druhé kolo‘. Moje výdrž byla vždycky mnohem lepší. Skutečně to byla podívaná.

Hana byla sexy. Očividně měla potřebu a čekala, až na ni přijde řada. Stále se mírně kroutila, jak se nutila vrátit se zpět, aby vyhověla každému přírazu, a přitom dýchala co nejtišeji. I to její rezervované dýchání ale bylo dobře slyšet, ty zvláštní zvuky, které dávají chlapovi najevo, že dělá svou práci dobře. A i když bylo těžké se soustředit, snažil jsem se myslet i na to, co z toho asi Marcel vidí.

Pravděpodobně nemohl vidět její mimiku. Dlouhé hnědé vlasy měla mokré a zakrývaly jí obličej. Dobře. Nepotřebuje vidět, jak se jí tvář rozzáří, když je vášnivá. Kdyby se trochu pohnul, mohl by... Hana si jednou rukou rychle přehodila vlasy přes ramena. No, tak dobře. Může vidět, jak se jí tvář rozzáří, když je vášnivá.

Určitě vidí, jak se jí při každém přírazu pohupujou kozy... To musí být pohled. Věkem možná kůže trochu povoluje, ale když Haně visí prsa, ta přidaná plnost jejích vypnutých koz ve mně nevyvolává touhu je jen olíznout, ale celé je pohltit. A Marcel je vidí v jejich nespoutané kráse, tvrdé bradavky, areoly ve velikosti medaile a vůbec všechno.

To není fér! Proč se Káťa nemůže sprchovat taky tady venku?

Pochyboval jsem však, že Marcel vidí její kundu. Pravděpodobně mu ji zakrývala její noha. Možná, že aspoň ta zůstane v soukromí. Ale z důvodů, které jsem moc nedokázal pochopit, jsem si to vlastně nepřál.

Vytáhl jsem se proto z Haniny kundy. Mohla si myslet, že se snažím zabránit vyvrcholení. Natáhl jsem se kolem ní, abych jí krátce nahmatal ňadra, a pak jsem ji mírně natočil na bok. Neptala se proč, ale teď se opírala o obě stěny v rohu.

Pozvedla zadek a přede mnou i před Marcelem se objevilo její pohlaví. Její kundí pysky byly červené, vlhké a mírně roztažené. „Pojď. Mrdej mě. Nepřestávej.“ Ruku měla mezi nohama, jedním prstem si kroužila po klitorisu a čekala na mě. Marcel určitě dostal svůj pohled. Vrazil jsem do ní. Marcel v tu chvíli nejspíš mohl pozorovat jen její levou kozu, a to se mi zdálo špatné.

„Miluju, když cítím, jak do mě pleskáš koulema!“ Uch och. Hana začala mluvit. „To je ono. Mrdej mě. Mrdej mě.“ Byl to šepot, ale silný, pokud něco takového existuje. Řekla to ještě několikrát a ztichla, právě když jsem se v ní udělal. Pak přišel jemný vzdech.

Vyklouzl jsem z ní a přitiskl ji do svého objetí. Ustoupila ke zdi a opřela se o ni, líbali jsme se. Zvláštní. Byl to první polibek za celé to setkání. A byl dlouhý, dokud se Hana nerozjasnila a neřekla: „Je čas na mydlení!“.

Myslím, že to je taková lahůdka. Nebo možná fetiš. Ale Hana si ráda hraje s mým ptákem, když je... neřeknu ‚malý‘, protože, no, však víte..., ale když je v neztopořeném stavu. Má ho ráda měkkého, poddajného a... namydleného. Takže mě ještě jednou pořádně umyla ve spoustě pěny a potom mě opláchla vodou ze svých sepjatých dlaní.

Zavřel jsem vodu, odhrnul sprchový závěs a šel se osušit.

„Zlato, hoď mi ručník.“ Prostor nebyl dost velký na to, aby se v něm pohodlně oblékli dva, takže Hana zůstala ve sprchové části. Rychle jsem se osušil a začal se oblékat, ale Haně to trvalo déle kvůli tomu, co občas považovala za ‚prokletí‘ dlouhých vlasů.

Zrovna když jsem si obouval boty, podíval jsem se na Hanu, která měla jednu nohu částečně na dělící stěně, aby si mohla lépe osušit nohu a vlastně i mezi nohama. Tak to bylo ono. Teď už Marcel viděl všechno. Nepochyboval jsem, že se dívá přímo na její kundu... na její chundelatý svislý pruh chlupů, rudé pysky, naběhlý poštěvák a vůbec všechno.

Už toho bylo dost. „Hano, pojď sem, tady je sucho. Už jsem skončil. Mám na tebe počkat, nebo odejít?“

„Počkej chvilku. Půjdu se nahoru převléknout.“ Navlékla si plážové tričko, které jí viselo ke kolenům, a omotala si vlasy ručníkem. „Můžeš mi přinést věci?“

Udělal jsem to a odešli jsme do domu. Když jsme došli nahoru po schodech, uvědomil jsem si, že jsme v plážové tašce zapomněli fotoaparát, který jsem nechtěl nechat venku. Tak jsem naše věci uložil do ložnice a řekl Haně, že se za chvíli vrátím. A taky jsem chtěl. Chtěl jsem tam být, až Marcel vejde do dveří s nějakou výmluvou, odkud jde, pravděpodobně promočený od té páry i tepla, co se mezi mnou a Hanou vytvořilo. Bylo by divné, kdyby to vysvětloval, vzhledem k tomu, že se právě sprchoval!

Naše zavazadla byla hned za příjezdovou cestou, kousek od sprchy. Když jsem začal hledat fotoaparát, uslyšel jsem Kátin hlas.

„Myslíš, že to vědí?“ Byla v pánské sprše!

„Podle toho, co jsme právě viděli, ani náhodou. Doufejme, že si budou myslet, že podřimujeme, až se dostanou nahoru. Proč jsi vlastně přišla dolů?“

„Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jaký sendvič chceš! Místo toho jsem zjistila, že jsem vdaná za úchyla, který šmíruje své přátele!“

Jen mu to řekni, Káťo. Slyšel jsem, jak se spouští sprcha.

„Jo, ale tobě taky nevadilo, že se díváš.“ Cože?

„No, to je něco jiného!“ Zachichotala se. Nevím, jestli jsem ji někdy slyšel takhle se chichotat. Trvalo jen chvíli, než jsem si uvědomil, že dveře do sprchy, kterou jsme použili my, zůstaly otevřené. Zvaly mě.

Vstoupil jsem do sprchy a dával si pozor, abych se držel při zemi. Světlo přicházelo z naší strany a já nechtěl vrhat stíny, které by je mohly vyplašit. A já jsem byl strašně zvědavý na to, při čem bych je svým riskováním mohl vyplašit! Doufal jsem, že se mi při ohýbání nepodlomí kolena a že podlaha nevrzne, jak se po ní pomalu šinu.

„Ooooch. Jsi tam dole mokrá. Můžu předpokládat, že bude na místě vynechat předehru?“ Znovu se zachichotala. A zvuk líbání.

Konečně jsem našel dobré místo, i když ‚dobré‘ nebylo to slovo, které mě napadlo, když můj první pohled spočinul na Marcelově chlupaté zadnici nade mnou. Ale pak se mírně pohnul a... nirvána. Káťa couvala z jejich objetí a... uviděl jsem ji. Celou.

V životě jsem byl jenom v jednom striptýzovém klubu. Byly tam krásné ženy a na každou z nich byl úžasný pohled. Kupodivu mě to ale nevzrušovalo. Možná to bylo mou stydlivostí nebo těmi penězi. Ale Hana byla jediná žena, se kterou jsem byl intimní. A ačkoli Káti jsem se ve skutečnosti nedotýkal, znal jsem ji osobně, a teď mnohem osobněji. To byl velký rozdíl.

Konečně jsem mohl vidět, co se skrývá pod jejími konzervativními plavkami. Ačkoli její kůže nebyla dostatečně vypjatá, měla křivky, a ty byly přitažlivé. Obecně na ženách fandím kozám, a ty její byly pěkné. Byly menší než u Hany, ale jiné. Její bradavky byly tmavé a naducané. Nebyly prodloužením sklonu jejích prsů. Měly svůj vlastní vystouplý charakter, svoje vlastní křivky. Kontrastovaly s bledou bělostí jejích prsů a vypadaly jako stvořené pro sání. Marcel si musel myslet totéž, protože k nim sklonil hlavu a zakryl mi výhled.

Což bylo v pořádku. Bylo toho víc, na co se dalo dívat. Marcel sundal ruku z její štěrbiny, nejspíš aby udržel rovnováhu při tom, jak jí sál bradavku. A tehdy jsem uviděl její kundu. Káťa je konzervativní v politice, názorech i oblékání. Takže pohled na její čistě vyholený kopeček byl malým šokem.

A přestože zcela jasný výhled na její mokré a rozkvetlé záhyby byl rozkošný, ohromující bylo to tetování. Bylo přímo na jejím stydkém pahorku a v dokonalém písmu hlásalo: 25. 7. 1997.

Věděl jsem, že to je datum jejich výročí, a pokud byly dívčí řeči, které mi manželka tlumočila, pravdivé, byla to noc, kdy přišla o panenství. Káťa si sama sáhla mezi nohy a já mohl sledovat, jak si začala rytmicky hladit poštěváček. A když si pomyslím, že ještě před pár minutami bych byl šťastný, kdybych zahlédl jen její nahá prsa!

„Chci tě, hned. Šukej mě.“ Slyšet ji to říkat mi připadalo jako ta nejintimnější a nejosobnější věc, jakou jsem kdy od někoho mohl očekávat. „Udělej mi to jako...“ Větu nedokončila, ale otočila se a opřela se o zeď, stejně jako to udělala Hana. Možná si představovala, že ji někdo sleduje! Ha ha! Ta ironie mě... frustrovala. Musel jsem zůstat v klidu a potichu.

„Cože? Nemám se ti nejdřív udělat na obličej?“ Jo! Dobrá myšlenka, Marceli.

„Ne, jenom na kozy. To přece víš. Ale ne teď.“ Kdyby Kátino milování bylo puzzle, nevěděl jsem, kolik dílků do něj patří. Ale byl jsem hrozně vděčný a vzrušený každou fyzickou nuancí, kterou jsem viděl, a každým zvukem, který jsem slyšel. A s každým dalším kouskem byla skládačka mnohem jasnější. A vtahoval jsem do sebe každý vzdech, každý výdech, každé slovo.

Mé oko zaznamenalo každý pohyb jejích prsou, každé zavlnění jejího těla, když do ní Marcel přirazil. A nejvíce mě těšilo, jak se při orgasmu náhle chytla za bradavku, převalovala ji mezi prsty a odtahovala od těla. Marcel v ní vyvrcholil a ona v té práci s bradavkou pokračovala ještě dlouho potom, co on už se v ní Marcel přestal hýbat.

Když se konečně narovnala, viděl jsem, jak jí z čerstvě vymrdané kundy vytéká sperma. A já jsem věděl, že už je čas odejít. Protože jen před pár minutami sami šmírovali, mohlo je napadnout ujistit se, že je nikdo nesleduje.

Oblečení jsem měl na jedné straně mokré od toho, jak jsem ležel na mokré podlaze, a tak jsem se rychle převlékl. Hana už podřimovala, takže jí to bylo jedno. Když se vrátili, seděl jsem v obýváku a četl si. Jejich oblečení bylo poněkud vlhké a tváře měli zpocené. Byl jsem připraven vyslechnout si, jak to vysvětlí, pravděpodobně těsně nato, co se aspoň Marcel osprchoval.

Rozhodl jsem se, že to rozjedu. „Podívejte se na sebe! Vypadáte, jako byste byli v parní lázni.“ Káťa měla oči o něco větší než obvykle.

Zřejmě to byl Marcel, kdo měl mluvit. „Jo, no, viděl jsem dole u toho velkého domu světla hasičského auta, tak jsme se šli podívat, co se děje.“

Dobrý! „A?“

„To nedokážu říct. Oheň jsem neviděl. Ale měl by tam být, protože tam byl děsný hic.“ Svatá pravda.

Později večer, když jsme hráli Člověče nezlob se, jsem při každém pohledu na Káťu pocítil jisté vzrušení. Oblečení, které teď měla na sobě, už nedokázalo udržet její tělo v tajnosti, a s podivným zaujetím jsem mohl sedět naproti ní, bezobsažně konverzovat a znát ji způsobem, který ona netušila.

Napadlo mě, že ona a Marcel mají možná podobné myšlenky. Téměř. Znal jsem jejich tajemství; oni neznali to moje. Napadlo mě, že bych se tím mohl trochu pobavit. Zloděj asi nejlépe rozumí mysli jiného zloděje. Takže voyeur... se možná podiví, doufal jsem.

Podíval jsem se na Káťu. „Hele, myslím, že za pár týdnů vás čeká speciální datum. Jak plánujete... “ hodil jsem kostkou, doslova i obrazně, „... ‚oslavit‘ svoje výročí?“

V jejích očích, když se krátce podívala do mých, jsem viděl otázku. A poznal jsem, že se tuze bojí znát na ni odpověď.

Napadlo mě, že Hana je jediná z nás, koho se žádné zvědavé oči netýkají, protože o ničem neví. Neznala naše sousedy jako já nebo jako oni nás. Když jsem se na ni díval, napadlo mě, že Marcel si v tu chvíli může představovat její nahá prsa, a musel jsem se sám sebe ptát... vadí mi to?

Upravil jsem si erekci v šortkách. Měl jsem o čem přemýšlet, když jsem si představoval Káťu bez blůzy.