Z televizoru vyřvával nějaký bezduchý sitcom, zvuková stopa se smíchem byla tak zjevně umělá, že jsem se divil, proč se s tím producent vůbec obtěžoval. Bylo úterý večer a já doma zabíjel čas sám. Manželka to odpoledne odjela na služební cestu, kvůli které bude pryč až do pátku.

Měla v Brně natáčet nějakou reklamu s jakousi úžasnou televizní hvězdou – ani nevím s jakou, a i kdyby mi to řekla, jméno by pro mě nic neznamenalo, protože televizi sleduju málokdy.

Tak jako tak, myslel jsem na svou práci, a v tom zazvonil telefon. Byla to jedna z Jitčiných spolupracovnic z reklamní agentury, Kristýna, a podle slov tryskajících se ze sluchátka bych řekl, že panikařila,

„Michale,“ povídala, „máme tu v agentuře krizi. To video s prezentací, na kterém Jitka minulý týden pracovala, pro toho Seberu … musíme v tom udělat nějaké změny. Oni totiž právě prodali jednu ze svých divizí.“

„Aha, no jo, ale Jitka odjela do Brna,“ začal jsem.

Přerušila mě: „Já vím, já vím, mluvila jsem s ní, už dorazila do hotelu. Jenže všechen natočený materiál k tomu je teď u vás doma. Bože, aspoň doufám, že tam je. Tady to nikde nemůžu najít. V kanceláři máme jenom finální verzi. A potřebujeme tu původní metráž, abysme to mohli předělat.“

„Dobrá, jestli to tu je, budeš tu víc než vítaná. Ale já nepoznám, co je co. Musela by ses porozhlédnout po její pracovně a najít to.“ V Jitčině pracovně byla pořád změť krabic s kazetami a paměťovými kartami všeho druhu, audio, video, demoverze, a kdovíco ještě. „Proč by to tu vlastně mělo být?“ zeptal jsem se.

„Jitka k tomu dělala plán stříhání. Pár dnů v posledním týdnu pracovala doma, pamatuješ?“ Zakroutil jsem hlavou, jako kdyby to mohla v telefonu vidět. „Můžu přijít hned?“ poprosila.

„Jasně, klidně. Tak se uvidíme za chvíli.“ Zavěsil jsem a rozhlédl se kolem, jestli je dům schopný přivítat návštěvu. Jen pár polštářů v obýváku nebylo na svém místě, a taky sáček s brambůrky na podlaze a prázdná láhev od koly na stolku. A nějaké časopisy rozházené kolem. Žádný velký problém. Uklidil jsem to, a ještě vzal koště a zametl přední terasu. Za pár minut bylo vše ok.

Asi po dvaceti minutách zazněl zvonek u dveří. Byla to Kristýna, pozval jsem ji dál. Přišla z kanceláře, v obvyklém formálním oblečení, byla jako panenka. Jen málo přes 160 centimetrů, a přesto by Mattel mohl použít její proporce přesýpacích hodin a vytvarovaný obličej a prodat to za milion. Myslím, že se mi líbí menší ženy, manželka má slabých 165 centimetrů.

Zavedl jsem Týnu do Jitčiny pracovny a řekl jí, ať si vybere, co chce. Za míň než deset minut nakoukla do obýváku, v rukou držela několik krabic, a řekla, že našla všechno, co potřebuje. Zeptal jsem se: „Takže letíš zpátky do kanceláře a pustíš se do toho předělávání?“

„Ne, to ne,“ odpověděla. „Nemůžeme nic dělat, dokud se studio zítra ráno neotevře. Ale nebude to tak hrozné, když teď máme všecko pohromadě. Fjú, to je úleva.“

„Tak nedáš si pivo?“ nabídl jsem jí, „Vypadáš unaveně.“

„Dík, to by bodlo,“ souhlasila. „Cítím se unaveně. Opravdu tak vypadám?“

„Obávám se, že jo,“ řekl jsem. „Dvojitá únava s cukrem navrch.“

„Jo, to je, jak se cítím, řekla bych.“ Na chvíli se odmlčela, jako by chtěla chytit dech. „Ale teď už je všechno fajn. Nebude vadit, když si zajdu na dámy a zkusím se trochu odunavit?“ zeptala se.

„Jen si posluž,“ navrhl jsem jí, „naleju zatím to pivo.“

Vrátila se po pár minutách, tváře osvěžené a vlasy učesané. A sundala si sako a rozepnula knoflík nebo dva na blůze. Vypadala, a zřejmě se tak i cítila, mnohem uvolněnější.

„Viděla jsem v koupelně nějaké plavky. Co dělá Jitka s plavkami v listopadu?“

„Aha, no, my máme venku vzadu novou vířivku. Vlastně ji moc nevyužíváme … znáš to, ty novoty brzo zevšední. Ale občas je to docela dobrý. Jenže ty plavky musím vrátit.“

„Proč?“ zeptala se.

„Jitka říká, že v nich vypadá tlustá. Já myslím, že jsou vyloženě sexy, ale ona mi řekla, že už je na sebe nevezme,“ vysvětloval jsem.

„Omlouvám se za přerušení zpravodajství, ale v obchodech se plavky nedají vracet, pokud už je někdo měl na sobě, i když jen jednou. Je to, hmm, osobní oblečení, jako spodní prádlo …“

„To je teda nádhera,“ zabručel jsem, „takže teď tratím 1600 Kč.“

„No, třeba ne. Já mám asi stejnou velikost. Mohla bych je od tebe odkoupit,“ řekla.

„Myslíš to vážně? Dám ti poloviční cenu, co ty na takovou nabídku?“ řekl jsem. „Ty uděláš prima kšeft a já snížím ztrátu. Jdi na to, vyzkoušej si je.“

Konkrétně tyhle plavky byly dárek pro Jitku a hodily se jenom do té vířivky s horkou vodou – věděl jsem, že na pláž by si je nikdy nevzala. Látka byla hodně tenká, a i když nešlo o úplná tanga, neměl proužek látky v rozkroku ani čtyři centimetry na šířku. Bylo to jednodílné, ale ve skutečnosti ze dvou kusů, z vršku a spodku, které držely pohromadě jen díky dvěma uzoučkým látkovým páskům, spíš jako u nějakého suspensoru. Nemyslím si, že Týna věděla, do čeho se hrne. Přesto jsem doufal, že aspoň něco z těch prachů zachráním.

Z koupelny do haly jsem slyšel její výkřik: „Ach můj bože.“ Potom se nahlas rozesmála. „Ježíši, nejsem si ani jistá, která moje část patří do jaké díry!“

„Jsi bystrá holka, ty na to přijdeš,“ zavolal jsem na ni. Já to už věděl.

Když konečně vylezla, měla kolem boků ovinutý ručník. Vršek plavek zakrýval její kozy, byť jen stěží, s tím hlubokým čtvercovým výstřihem na prsou. Pod prsy byla díra ve tvaru kosočtverce, jaké se malují po zdech, a ze správného úhlu skrz ni bylo vidět dost holé kůže. Smál jsem se. „Ten, ehm, spodek … spodku není dost?“ řekl jsem. „Áále, spodku mám dost,“ chichotala se. „Jenže všechno mi všude vykukuje, nevěděla jsem, že tam dole není žádná látka,“

„No jo, to je současná móda, to víš. Možná by ses v tom mohla cítit příjemně, kdyby sis na to zvykla.“

„Nechám si svůj ručník, díky,“ odpověděla a zvedla obočí, když viděla mou reakci.

Ty plavky byly unikátně zkonstruované i v tom, že vršek neměl žádné košíčky. Byl to jen kus látky ustřižené tak, aby sloužil současně jako podprsenka i top. Svou práci jistě zastal a já mohl vidět nejasný obrys jejích bradavek natlačených do rubu té látky. Měla malé bradavky, ale civěl jsem na jejich tvrdé konečky jasně se rýsující přes ten tenký materiál.

Zvedl jsem oči a uvědomil si, že mě pozoruje, jak jí zírám na kozy; možná to kvůli tomu jí bradavky ztvrdly. Řekl jsem: „Než se rozhodneš, měla bys je vyzkoušet doopravdy, ve vodě. Vířivka je vzadu vpravo a je zapnutá.“ Neřekl jsem, že jsem si všiml, jaký má voda na ty plavky speciální účinek. Byl to jeden z důvodů, proč jsem chtěl, aby si je Jitka nechala, protože oči mi prakticky vypadávaly z důlků, když se namočila a pak z vody vstala. Musel bych být mrtvý, abych si toho nevšiml.

„Ok, jestli si to opravdu myslíš.“ Koukla na mě. „Kde že je ta vířivka?“

„Venku vpravo vzadu. Tudy, ukážu ti. Musím sundat kryt, ale jinak je připravená na to vlézt do ní,“ řekl jsem jí.

„Připojíš se ke mně?“ zeptala se nevinně.

„Rozhodně,“ řekl jsem. „Vezmi ještě nějaká piva z chladničky a přijď za mnou dozadu. Projdeš jenom touhle chodbou a doleva. Zadní veranda.“

Vyběhl jsem ven a zápasil s krytem vířivky, pak jsem běžel zpátky pro své plavky. Měl jsem na vybranou, buď elastické s nohavičkami nebo modré Speedo. Zvolil jsem ten přiléhavější střih. Byl jsem zpátky u vířivky právě když do ní lezla. Dívala se na mě a ručník upustila až na poslední chvíli.

„Ty opravdu nechceš, abych se ti díval na zadek, že jo,“ žertoval jsem. Začervenala se. „To je ok, chápu to. Jsou trochu odvážné, ale kvůli tomu jsem je kupoval. Myslíš, že bys v nich někdy šla ven na pláž?“

„Klidně, nevadí mi lidi, co se na mě dívají na pláži, pokud to jsou lidi, které neznám a už je neuvidím,“ odpověděla. „Ve skutečnosti se mi to docela líbí. Dá mi fůru práce udržet si figuru.“

„A je to taky parádní figura,“ poznamenal jsem.

„Díky“, řekla. Najednou zařvala: „AUU! Oou!“

„Co je ti?“ zeptal jsem se.

„Něco mě právě píchlo do prdele,“ řekla. Já to nemohl být, byl jsem od ní daleko. „Přesně tady.“ Ruku ponořila pod hladinu a ohmatávala se.

„Máš to?“ ptal jsem se.

„Nemám,“ odpověděla. „A je to tam pořád, úplně najednou. Au! To je zase ono! Mohl by ses podívat?“

Stoupla si a dívala se jinam, a já koukal na její roztomilé zadní tváře vykukující ze spodku plavek. Trochu se natočila, ukázala na pruh látky mezi půlkami a řekla: „Je to někde tady.“

Přistoupil jsem blíž k ní a vzal ten kousek, na který ukazovala, mezi palec a ukazovák. Když jsem látku odtáhl, musel jsem být jen dva centimetry od jejího anusu, protože se jí můj prst otíral o zadek. Jel jsem rukou nahoru, pak zase dolů, až jsem se kloubem prstu skoro dotýkal její frndy, potom jsem se zase vracel. Zdálo se mi, že jsem zaslechl vzdech, když se předklonila, aby mi nabídla lepší úhel. Náhle jsem to ucítil, moje prsty se o to zavadily.

„Mám to!“ vykřikl jsem. „Myslím, že je to druhá polovina malé plastové sponky, která drží cedulku s cenou. Jitka ji tam musela nechat, když tu cenovku odstraňovala.“ Prsty jsem za to zatahal a vykroutil si to na dlaň. „Mimochodem, hezká prdel, to jo,“ dodal jsem. Málem jsem totiž propásl ty nádherné hýždě, co mi teď koukaly přímo do obličeje.

„Děkuju,“ řekla. „Ale víš jistě, že je to venku? Radši se ještě podívej. Třeba je tam ještě jedna.“ Otočila se dokola a dívala se na mě.

Tě pic.

„No tak počkej, zkontroluju to,“ zareagoval jsem hned. Má ruka se vrátila k tomu tenkému proužku látky, jenže tentokrát jsem prsty nechal zabořit se pod něj hlouběji. Takže jak jsem rukou přejížděl nahoru a dolů, otíral jsem se o všechno podél jejích zadních tváří, včetně zvrásněné membrány kolem její hezké malé díry do zadečku. Sunul jsem svou ruku dolů, zkoumal půdu dál a dál, tlačil se mezi její nohy, dokud se můj prst neotíral o pysky její kundy. Vůbec se nepohnula, nepokusila se mě zastavit, a já svými dychtivými prsty hladil to kluzké horké maso.

Pokračoval jsem v pohybech prstů pod tím skrovným oblečením a ona vděčně reagovala a vrtěla zadkem. Já jí rejdil po kůži a prodíral se tou hebkou krajinou, prsty jsem přejížděl její záhyby a vklouzával mezi ně a zas ven, trpělivě a jemně, podle cestopisu sexuálního průzkumu. Mohl jsem v té hře pokračovat hodiny, ale ona sáhla jednou rukou dozadu ke mně, a hledala, až našla mé stehno, a posouvala ruku výš. Bez toho, že by třeba jen otočila hlavu, došla po hmatu až na značku a začala mě třít přes mé elastické šortky, které teprve nedávno, pod vlivem toho, co se kolem nich odehrávalo, změnily svůj tvar i rozměry.

„Víš co, jestli chceš tohle, tak si posluž,“ řekl jsem, zvedl se z vody a posadil se na okraj. Ona se přisunula ke mně. Své prsty spustila k opasku plavek a jeden z nich nechala vklouznout dovnitř. Pak, stejně jako jsem to dělal já jí, jezdila rukou dokola a zkoumala látku mezi svým palcem a prsteníkem.

Asi po minutě nebo tak něco přešla k nohavici na té mojí noze, u které začínal vyrůstat můj chasník. Když její prst pronikl pod látku, cítil jsem, jak nehtem škrábe mé koule a pevně mě za ně v těch elastických šortkách drží.

„Och, och,“ říkala, „myslím, že jsem něco našla. A nezdá se, že to tu zůstalo z nějaké cenovky, protože je to moc velké.“ S tím mi svou rukou přikryla předek plavek a dlaní mačkala zduřeného ptáka. „Vstaň,“ řekla mi.

Udělal jsem, co chtěla.

„Byl jsi tak hodný, že jsi vyndal tu věc z mých plavek, tak já teď musím vyndat tuhle věc z těch tvých.“ Nadzvedla se a po stranách tahala za mé plavky, až mi je stáhla ke kolenům. Můj pták vyskočil do pozoru.

„Aha, to jsou ty přednosti privátní vířivky,“ řekla tiše. Předklonila se. „Ummm. Hezké. A co teď uděláme s tímhle?“ Dřív, než jsem mohl přijít s návrhy, vyšpulila rty do „O“ a vložila si můj žalud do pusy. Vydávala broukavé zvuky a kouřila mě, silně a důkladně.

Já se nahnul dopředu a rozepnul jí přezky na horní části plavek. „Jen se na ně chci podívat,“ řekl jsem, abych to nějak ospravedlnil. „Sváděla jsi mě s nimi poslední půlhodinu a já je prostě musím mít.“ Horní polovina plavek šla pryč. Mé ruce je zastoupily a její plné prsy přikryly; špičaté bradavky hlásily mým dlaním svou přítomnost.

Nahoru a dolů sála a srkala mého vztyčeného ptáka a při každém tahu vydávala hlasité zvuky. Byl jsem si jistý, že to dělá na efekt, protože jsem nikdy žádnou jinou ženu neslyšel dělat takový rámus. „Bože, zní to, jako bys mě chtěla inhalovat,“ řekl jsem. Odpověděla srknutím. Její jazyk pracoval na mém tuhém kolíku, který měla v puse, jako šílený. Další zvuky srkání.

„Někteří lidé se rádi dívají,“ řekla. „Já ráda poslouchám. Miluju zvuky milování. Ráda mluvím, když to dělám.“ Přestala se sáním. „Ráda slyším mluvit i tebe.“

„Já to mám taky tak,“ řekl jsem, „ale v tuhle chvíli toho zrovna moc nenapovídáš.“

„To můžu napravit,“ ozvala se, „jen musíš v oddělení audio trochu pomoct.“

To byl pokyn. Začal jsem sténat, a hlasitě. Byl jsem odměněn hlubokým vcucnutím. „Napadá mě, jestli bys mohla dostat můj klacek kousek dál do pusy,“ přemýšlel jsem nahlas. Přitlačila svou hlavu níž, dokud jsem nebyl až vzadu v jejím hrdle. „Bože, jestli zatlačíš ještě trochu silněji, myslím, že ti to tam zajede až dolů.“ Zatlačila ještě trochu silněji. „Ale nemyslím, že to chci udělat takhle. Myslím, že ti to chci nastříkat do pusy.“

Žádal jsem tímto způsobem o povolení, nebo jsem ji aspoň varoval. Jedinou její odpovědí bylo: „Mmmft. Srrrk. Glookch.“ Slovy se vyjádřit nemohla.

„Nepokoušej se mluvit,“ nařídil jsem jí. „Nechci, aby ty hezké rty dělaly něco jiného než mě sály.“ Předpokládal jsem, že jestli to nechce dělat, dá mi vědět.

Zkusila to znovu. Tentokrát rty stáhla, až jí v puse zůstal jen můj žalud. „Taky chci, aby ses udělal. Ale ráda bych si sama vybrala, kam to bude.“

„Dobře, tak se otoč,“ řekl jsem. Už se přetáčela, dokonce dřív, než jsem to navrhl, voda při tom vířila.

Zatáhl jsem za šňůrku u plavek, a když spadly, přemístil jsem svou tyčku ke vstupu do jejího milostného tunelu. Začala mluvit. „I ty ošklivý chlapče. Myslím, že zkoušíš udělat něco sprostého. Proč cítím, že se do mě něco tlačí, vsadím se, že je to tvůj pták, nebo není?“ Otočila hlavu a koukla na mě. To byla její hra. U mě v pohodě.

Trochu jsem zatlačil dopředu. Když špička mého penisu vstoupila do té štěrbiny, řekl jsem: „Ale ne, nic takového bych já nikdy neudělal. Strkat do tebe ptáka? Proč, to by přece byla hrozně sprostá věc, dělat to. Jak si vůbec můžeš myslet, že bych to zkoušel?“ Dál jsem jí hleděl do očí a zvyšoval jsem tlak. Sáhl jsem oběma rukama dopředu a podebral jimi její prsy.

Zachrčela a trochu se na mě vespod přitlačila. Měl jsem uvnitř asi pět centimetrů a pomalu jsem se do té teplé a vlhké díry zasouval dál. „Cítíš? Cítíš to?“ Řečnická otázka, pokud vůbec nějaká.

„Uhm,“ řekla.

„Uch-huch,“ zavrčel jsem.

Ještě kousek dál a moje slabiny na ni narazily, po celé délce vniknutí se mi rozlil lahodný pocit. Rozhýbala se v souhlasu s mým přirážením, v našich pohybech byla dokonalá harmonie. Mé ruce jí přejely přes zadek, kolem bránice a skončily pod jejími prsy, držel jsem je jemně a nepřestával.

Kňourala a sténala a občas zamumlala něco jako „jo, tohle je moooc dobrý,“ a já musel zamumlat něco podobného, ale jinak veškerá konverzace skončila a nahradily ji zvířecí zvuky, rezervované pro tento jedinečný akt. Bylo víc vzdychání a hekání a já se připravoval na orgasmus. Rozumu mi zbylo tak akorát na to, abych ji upozornil.

„Nebudu lhát,“ řekl jsem. „Jsem nebezpečně blízko. To tvoje svádění a možná hlavně to, jak jsi vypadala v těch plavkách, mě dostalo pěkně rychle. Můžu se udělat do tebe?“

„Ne, to ne,“ odpověděla hned. „Nemám žádnou ochranu. Řekni mi, než budeš, a já tě dodělám svým vlastním způsobem.“

„Fajn, takhle to chceš? Tak už budu.“ Byl jsem už na krajíčku.

Rychle se otočila, chytla mě za ptáka a začala ho pumpovat. Chtěla si ho dát zase do pusy, ale na hladkém povrchu vířivky sklouzla, obličej jí zůstal kousek od něj. „Už,“ křikl jsem. První výstřik jí přistál na čele, nad levým okem. Pumpovala dál a druhý výstřik skončil na nose. Začala se smát, ale pořád na mně pracovala. Otevřela pusu, dostala mě do ní, a zbytek semene pochytala tam.

Vlny odezněly, pustila mě z pusy a hlasitě polkla. Hihňala se. Nemohl jsem si pomoct, přidal jsem se taky.

Oči měla pevně zavřené a postěžovala si: „Nějak mě to štípá. Nemůžeš mi dát nějaký ručník nebo něco?“

„Aha, jistěže, hned to bude.“ Vyskočil jsem z vody a rozhlídl se. Ručník, co měla předtím, jsem nemohl najít, tak jsem sebral svoje slipy a podal jí je. Použila je, aby si setřela z obličeje tolik lepkavého ejakulátu, kolik mohla, pak se potopila do vody a začala se omývat.

Snažil jsem se při tom pomáhat, ale ruce mi většinou utíkaly na její kozy a číču, a tam zas tolik pomoci nepotřebovala. Ale neprotestovala, obrátila se ke mně a na několik minut jsme se zaklesli do vášnivého objetí a líbali se.

Byla už zase ready a já naštěstí taky. Tentokrát jsem se mnohem víc ovládal, a když jsem ji vyzvedl a posadil na okraj vany, postavil jsem se mezi její nohy za jasným účelem a rovnou na ni zase namířil svou zbraň. Přiblížili jsme se k sobě a já do ní vstoupil na opakované představení.

Když řekla: „Dej si na čas, do zítřka do rána nemám nic na práci,“ podíval jsem se na ni se zvednutým obočím.

„Ale ano, máš,“ ujistil jsem ji a znovu do ní zajel.