Jóó, vážení, klofnout chlapa není žádná brnkačka. A to i když jste ženská, po které se kde kdo otáčí, po vašich tělesných půvabech touží všichni kolegové v práci i v baráku a kolegyně závidějí. Ony řečičky, řečičky, ale skutek ? To ani náhodou. Alžběta o tom věděla své. Sice se kdysi v přiměřeném věku docela rychle a jednoduše vdala, tu a tam se objevil i nějaký ten ukecaný obšourník, možná jejich návrhy tehdy měla vyslyšet. Dnes kousek po třicítce to nějak byl problém. Ne že by jí manžel jako milenec nestačil. Ale na začátku jejich vztahu dokonce brala antikoncepci, tu pak vysadila a po dalším delším čase začala navštěvovat odborná pracoviště, jejichž úkolem bylo pomoci pořídit potomka. Byli takový ten současný nejčastější případ. Oba v pořádku, jen si spolu jejich pohlavní buňky nějak rodičovsky nesedí.

Každý měsíc polykala Alžběta hromady hormonů, až jí málem v kostičkách padaly z uší, do toho nějaké to piďáro. Souložit jen podle kalendáře, pokud máte chuť, tak ani  náhodou, protože musíte šetřit sílu a kvalitu spermií na příhodný termín. Časté návštěvy gynekologie se před kolegyněmi neutají a tak každý měsíc nejen naštvaně koukající manžel, ale i soustrastné pohledy okolních dam. Které z nich byly upřímné, nechme stranou. A samozřejmě, Češi kecají do všeho, tak otěhotnění nemůže být výjimka, skoro každý už někdy šoustal, tak je odborník. V důsledku toho spousta upřímně míněných rad, některé spíš úsměvné, jiné skoro fundované. A dost často se opakující mantra – tak zkus jiného chlapa. 

Jenže když nějaké skoro logické tvrzení posloucháte dost dlouho, dostane se vám tak trochu pod kůži a jelikož se oficiální vědě nedaří, začnete přemýšlet i o dalších možnostech. No co. Manžel nebyl její první, o nějakém podvádění a užívání si bokem nikdy moc neuvažovala, ale tady jde o potomstvo, ne o čuňárničky. A další generaci musí člověk nějaké oběti přinést. Alžběta se sice rozpačitě, ale přece jen začala rozhlížet, kdo by mohl být otcem výrobcem. Z morálního hlediska nechtěla nikoho z blízkých rodinných kamarádů, to by bylo  blbé, tak lovila ve vzdálenějších vodách. Moc mladým klukům nevěřila, kdo ví, jak by zájem ženy po třicítce vzali. A kdo ví, jestli ta dnešní mládež není moc ukecaná, aby si na ni baby ve městě za chvíli neukazovaly prstem. Moc staré taky nechtěla, kdo ví, jak mají ještě funkční sperma. A jak na potvoru ti mezi třicítkou a čtyřicítkou, kteří by nejvíc odpovídali jejím představám, jako by vymizeli. Jedni byli ukáznění manželé, další zapálení koníčkáři, kteří byli aktivní ve sportovních klubech, modelářích, skautu a kdo ví kde jinde, no a nikoliv zanedbatelnou část tvořili vášniví a pravidelní návštěvníci restaurací  nižší cenové skupiny, vytrvale pečující o zdraví svých ledvin vydatným proléváním. Ti vytrvalejší z nich ještě doplňovali pach vypitého alkoholu vůní nakládaného hermelínu, utopenců a řádně očesnekovaného pivního sýra. Ne že by většinu těchhle laskomin Adéla zavrhovala, ale přece jen, kdyby vám chtěl dát chlap pusu …

Vybírala, přebírala, zkusila některé příznivce z práce, ti měli zájem pokecat v pracovní době na kafi, předvést se kolegům přízní podnikové krasavice, ale do soukromí se jim moc nechtělo. Pak zkoušela některé z místa bydliště, na chodbě u výtahu byli nepřekonatelní, ovšem nějaká akce, zase nic. Největší průšvih byl, když to zkusila vybalit upřímně. Udělat dítě ? To ani náhodou ! Ony ty řečičky o tom, že se to nikdo nedoví, jsou sice pěkné, ale kdo ví, co se může v životě přihodit a ony ty dnešní testy DNA jsou dost průkazné. A vysvětlovat doma, že jsem tehdy byl ten obětavý rozsévač života a sousedovic potomek nosí opravdu moje geny, by mohl být dost průšvih. Čas plynul, biologické hodiny tikaly a vytoužené těhotenství nikde.

Život by se měl brát tak jak jde a neznásilňovat jej. Tahle příhoda začala poněkud nenápadně. Manžel odjel pracovat na čtrnáct dnů někam daleko, venku teplo, léto, doma celkem nuda, nutné domácí práce už byly za první týden hotovy a tak pozvání kolegyně a kamarádky Jany přišlo jak na zavolanou. O víkendu pojedou předělávat střechu na chatě. Stařičký oprýskaný azbestový eternit nahradí zbrusu novým hliníkem, což znamená nejprve vše staré dát dolů, opravit podklady, plech nahoru, vše upevnit, střechu zavětrovat, čili že předělat klempířinu. Přijede pět kamarádů z práce, pokrývač. klempíř, manžel, lidí by tedy mělo být dost. Ovšem chlapi budou dřít jak barevní a to znamená ve stísněných podmínkách ne příliš veliké chaty jim připravit svačinu, oběd, svačinu, večeři a další den od snídaně to samé. Na jednu ženskou docela dost, tak jestli by Adéla nemohla píchnout. Spát je kde, většinu chlapů zná, lepší než se nudit doma. V nejhorším ji čeká škopek s nádobím, protože v malinkaté kuchyňce nebylo  místo na myčku.

Přijeli už v pátek večer, po večeři chvilku poseděli, ale šlo se brzy spát, protože ráno se vstává před šestou a pojede se z kopce. Ukázalo se, že vše bylo dobře připraveno. Jak práce na střeše, tak v kuchyni. Ubouchat deset pořádně velkých řízků nebyla zase taková honička, oškrábat k nim brambory taky ne, kuřecí vývar se dělal skoro sám, svačiny byly z nakrájených salámů a sýrů, ke všemu hory zeleninových salátů, aby se taky žilo zdravě. K obědu jedno pivo, jinak se jely minerálky, ono na střeše je to takové jistější, když se to s vámi moc nekymácí. K večeru už bylo vidět, že většina pánů jsou kancelářské krysy a bolel je celý člověk. Ale práce utěšeně přibývala a dalo by se říci, že byli dokonce i v mírném předstihu. Po večeři všichni viseli ve svých seslích jak lemrouši a ženské  musely nalívat, protože zvednout ruku byla pro chlapy neskutečná dřina. Ještě že dokázali alespoň sami pít. 

I ženské toho měly za celý den dost a nějakou tu skleničku dobrého vínka celkem přivítaly. Kromě spaní už je nic moc nečekalo, tak si mohly dopřát. Nezávazně se kecalo a paní domu zamířila do postele jako první, nemohla udržet otevřené oči. Únava a špiritus udělaly své. Adéla ještě povídala s chlapy, kteří se začali taky pozvolna vytrácet, až zůstali u venkovního posezení jen ve třech. I když takovéhle věci nikdy nedělala, přátelské objetí jednoho ze společníků jí připadalo takové příjemné a normální. Divné jí nepřišlo, ani když jí nabídl svá ústa. Přece není nějaká netykavka a pusa, i když opravdu pořádná, ještě nic není. Jenže společník kráčel po své cestě dál. Ale musela si přiznat, že jeho ruce na prsou, zatím přes všechno oblečení, byly docela příjemné. Kdyby nebyla za dámu, snad by ráda nabídla i víc. A její kundička vlhkostí napovídala, že se jí tohle zacházení docela líbí. 

Situaci posunul druhý z mužů. Přisedl k ní zezadu a zatím co první líbal, druhý se začal dobývat pod mikinu. Podprsenka byla na to šup až někde pod bradou a obě prsa zpracovávaná, jak bochníky chleba v pekárně. Jenže ne strojově, ale pořádně postaru, rukama. Bradavky jí ztuhly a kundička, zatím nedotčená, zvlhla ještě o něco víc. Vzít si kraťasy, byl bezesporu dobrý a inspirativní nápad, ovšem nemusely být tak těsné. Než ji z nich chlapi vytřepali – to byla dřina. Proč ty ženské musejí mít všechno tak fest vypasované. Kalhotky šly chvíli s kraťásky,  takže nakonec zůstaly někde na půl žerdi, aniž by kryly to, co měly. Ovšem Adéla už byla tak krásně unesena svými pocity a celkovou atmosférou, že by se nebránila ani náhodou a zatím co nahoře prsa vidět nebyla, protože stále zůstávala pod mikinou, dole už nic nebránilo v přístupu k místu nejintimnějšímu. Jednou rukou tam sklouzl muž, co seděl za ní.  Lavice, na které momentálně byli, nebyla moc široká, ale nohy u sebe nedržela. Prst ve škvírce kundičky zkušeně zajel nejdřív do dírky a i když nebyl vyhnán, povyjel nahoru k poštěváčkovi.  Adéla si hlasitě vzdychla a a vypjala se. Dělalo jí to zatraceně dobře a tak držela s očekáváním, co přijde dál.

Přišlo  všechno. Za chvilku už ležela na úzké lavici na zádech a nechávala si široce roztáhnout nohy, aby byla zpřístupněna kundička. Tam vnikl jako první přední muž a druhý poněkud nespokojeně zůstal opodál. Nebylo místo, aby se o cokoliv začal snažit, takže nezbylo než čekat, jestli bude připuštěn k milování taky. „Kluci, dneska můžete do mě,“ pobídla je Adéla. Málem si v těch příjemných pocitech ani nevzpomněla, že by tahle akce mohla být oplodňovací. Termín by tomu odpovídal. V takovéto rozuzlení dne vůbec nedoufala. Druhý z mužů se uklidnil, protože tím bylo řečeno, že se dostane na řadu taky. Když k tomu došlo, byl trochu naštvaný, protože zajel do totálního mokra kolegova spermatu. Ale po rozpačitém začátku se to projelo a kundička ho svírala tak, až cítil, že ani jeho vyvrcholení nebude daleko.

Oba pánové se cítili jako skuteční kingové. Nejprve udělali střechu, teď už asi třikrát Adélu a každý jednou sebe. A všechno pořádně. Jenže dívka si připadala, že svým společníkům něco dluží. Zatím makali jako barevní hlavně oni, ona spíš jen tak držela a nepřekážela. A i když nebyla dáma zvyklá se milovat s více partnery, přece jen o sexu tušila dost, aby věděla, co by mohla udělat pro aktuální zdokonalení situace. A ono se říká, že když se milování zopakuje, vyjdou z močové trubice i zbytky ejakulátu, které tam zůstaly a ty prý jsou nejplnější spermií. Takže prý přerušovaná a opakovaná soulož, nejlepší cesta k těhotenství. Čert ví, jestli v tuhle chvíli ještě šlo o otěhotnění v první řadě, ale proč nespojit příjemné s užitečným. 

Zaklekla mezi oba pány, chopila se jejich pinďourů a rozjela kuřbu, kterou by jim její manžel musel závidět. Ono doma to člověk někdy víc fláká, zatím co tady reprezentovala nejen sebe, ale i svého muže, který přece není žádný odstrkovaný chudinka a má doma pořádnou vášnivou ženskou. Tak se překonávala a podávala výkon, že by mohla kouřit za národní mančaft. Až do teď to bylo docela zajímavé, který mužský by si rád nešmrncnul vedle. Ovšem takovýhle nadstandardní výkon povýšil celou záležitost na mimořádnou událost. A tím pádem během ne příliš dlouhé chvíle zase bylo čím pokračovat v načaté činnosti.

Než byli oba pánové podruhé hotovi, ztratila se Adéla párkrát v mezihvězdném prostoru a bylo jí nádherně. Pánům taky, protože jednou z večera, pak do ledničky pro pivo, to znali z domu. Dvakrát za sebou se s manželkami nevytáhli dost dlouho. A tady po odpracovaném dni levou zadní. Tedy alespoň se tak tvářili. Ale dost bylo legrace, vypravili se do svých vyhrazených brlohů, Adéla ještě aspoň posbírala snadněji rozbitné skleničky, odnesla do kuchyně a s blaženými pocity usínala taky. Jednak si krásně užila, jak už dlouho ne a ještě, kdyby se zadařilo, mohlo by být miminko na cestě. 

Ráno pokračovali podle plánu na střeše a kolem poledne bylo padla. Vše na svém místě, chatička jak z prdu kulička. Dokonce i vepřové na houbách se podařilo, polévka se ohřála včerejší, jako první odjeli řemeslníci a po nich se začali rozjíždět brigádníci. Většina pánů přijela nějakým vlastním dopravním prostředkem, takže už žádný alkohol. Předposlední odjížděli včerejší dva Adélini večerní společníci. „Nechceš hodit domů ? Vždyť bydlím ob dva baráky vedle, ať nemusí Jana zajíždět přes půl města,“ nabídl první. V kuchyni už bylo i umyté nádobí, tak tomu nic nebránilo. Přisedla tedy k nim a vyrazili časně odpoledne do města. 

Jenže přijeli, když už se stmívalo. Příčinou nebyly dopravní komplikace ani vzdálenost, těch deset kilometrů by za tu dobu zvládli i dvakrát pěšky. Důvodem byl krásný a opuštěný palouk někde na půli cestě, kde se stavili zavzpomínat na včerejšek. Pravda, chybělo tomu večerní mírné ovínění, v důsledku čehož byla Adéla ze začátku trochu napjatější, ale když si vzpomněla, jak jí pak bylo krásně, uvolnila se a ještě si k tomu říkala, že opakované dávky spermatu by pro otěhotnění mohly být daleko významnější. A tihle dva páni inženýři by byli jako případní oplodnitelé určitě lepší, než neznámý anonymní dárce. Jednou už se málem chystali odjet, ale pánové si vzpomněli na tu kolosální kuřbu, neodolali a Adéla musela ještě jednou předvést, co zkušená ženská po třicítce umí. K večeru byli tak vyšťavení, že pro ně byla honička nastoupit do auta.

Vážený čtenář je teď určitě napjatý, jak to s tím otěhotněním dvěma dobrovolnými dárci dopadlo. No přece dobře. Za čtrnáct dnů se normálně dostavilo to, co mělo, žádné těhotenství se tedy nekonalo. To až další měsíc, kdy se léčení manželů posunulo do fáze mimotělního oplodnění vajíčka manželovým spermatem. A ejhle, ono se zadařilo uhnízdit je hned na poprvé. Takže miminko bylo krásné až nádherné, úplně vlastní, jen maminka občas se zasněným výrazem v tváři zavzpomínala na tu obrovskou, no a připusťme že i docela krásnou oběť, jak se snažila děťátko pořídit.