Šárka metla po polní cestě, že by jí mohla Jarmila Kratochvílová závidět. Nohy kmitaly dostatečně dlouhým krokem ve snaze utéct pronásledovatelům. Delší letní sukně se jí nadzvedávala až na stehnech, paže pracovaly skoro profesionálně a prsa poskakovala v rytmu skoků. Na polňačce neměla moc šanci zmizet. Ovšem blížil se les, kde situace nebyla tak přehledná, nižší seče dovolovaly schovat se a rozhodně přes nízké borovičky nebylo vidět, jestli a kdo za nimi utíká. A pak tam byl úsek vyvrácených smrků, v jejichž kořenových systémech mizela nejen dravá zvěř, ale určitě by se našlo místo i pro pronásledovanou dívku. Jen se tam dostat. 

Byla opravdu rychlá, pak ji taky trochu poháněl strach a tak se ocitla v obrovských vývratech během chvilky. Zmizela v nich právě včas, protože už jí píchalo v boku, potřebovala se zastavit a nabrat víc vzduchu do plic. Jen kdyby nedýchala tak zatraceně nahlas.  Ani ten pot mezi ňadry nebyl moc příjemný, podprsenka sice něco posbírala, ale část kapek volně protíkala až na břicho. Napjatě poslouchala, jestli někde neuslyší lomoz kroků pronásledovatelů. Byli čtyři a potkala se s nimi cestou z autobusu, který ji odpoledne vezl ze školy. Nechtěla s nimi mluvit, protože jejich poslední kontakt nedopadl příliš dobře. To ji doprovodili až k bývalé stodole statku, tam ji zatáhli dovnitř a začali si docela dost dovolovat. Po delším zápasu zůstala skoro nahá a  musela strpět i nějakou tu ruku v místech, kam by si slušné mladé dámy rozhodně neměly nechat sahat. Jeden z útočníků, Jindra, byl o rok starší a chodil na nějaký učňák ve městě, další dva byli její stářníci, před rokem ještě spolužáci v devítce a ten čtvrtý snad právě základku končil. Byli veškerá mládež příslušného věku v téhle vesnici a kdysi spolu vycházeli docela dobře. Občas se v autobusu i cestou od něj z křižovatky bavili. Ovšem puberta je puberta a pánové začali toužit po ženské. Na ty starší by si netroufli a z těch věkově přiměřených byla Šárka ve vsi jediná. Takže konec nezávazného kamarádství a legrace.

Čtyři pronásledovatelé bystře usoudili, kde by jejich potenciální oběť mohla být. Prohledat kus lesa s vývraty sice chvíli trvalo, ale nakonec na ni narazili. Choulila se pod kořeny statného smrku, jednoho z posledních, které po kůrovcové kalamitě ještě na okolí zbyly, nyní už taky odcházejícího. „Tak vylez,“ začal Tonda, jeden z loňských spolužáků. „Přece nechceš, abychom tě muchlovali v té hlíně.“ Opravdu, vývrat se nezdál jako místo sexuálních hrátek příliš ideální. Navíc na sobě měla svou oblíbenou letní sukni a světlou košilovou halenku, jednu z těch lepších, jako když se jede do města. Ta se jí mohutně nadzvedávala stále ještě silnými nádechy po usilovném běhu a klukům se to velmi líbilo, protože její ňadra nepatřila mezi drobné ozdůbky spolužaček ze třídy. Chytit si její kozu pořádně do ruky – to bylo něco ! Už se nemohli dočkat. 

„Nechte toho, pitomci,“ začala Šárka zhurta dost výrazným hlasem a snažila se ve stísněném prostoru postavit. Přece jen v podřepu se vyjednává jaksi v podřízenosti. Ve stoje to jde líp. „To vám to nestačilo posledně ? Chcete mít průšvih ? Kdyby máma viděla, jak jste mi orvali skoro novou podprsenku, tak by z vás duši vymlátila. Štepovala jsem ji do přijatelného stavu dva večery, aby nikdo nevěděl. Ale dál vám to trpět nebudu ! A ty modřiny, co jsem všude měla, vám taky neodpustím !“ To kluky pobavilo. Pokud si poprvé troufli, bylo to po zralé úvaze. Šárčini rodiče rozhodně nebyli těmi pečovateli, kteří by se celé dny jen starali o blaho jednoho ze svých dětí, i když tahle dívka patřila k tomu lepšímu, co se v rodině urodilo. Jak vzhledově, tak i po stránce školní docházky, nyní už na střední. Taky bude určitě první, kdo v rodině bude mít maturitu. 

Táta patřil k posledním zaměstnancům místního zemědělského družstva, obvykle jezdil traktorem, ale hlavně díky tomu, že se ve vesnici už pár let neobjevila policejní silniční kontrola. Jednak kvůli dost žalostnému stavu strojů, které držely jen silou vůle a tu a tam nějakého hřebíku či drátu, pak ale hlavně díky tomu, že už pár let nedostal dýchnout. Najít den, kdy by neměl zbytkový alkohol od večera, už dopoledne přikrmený jedním – dvěma pivy ze stále ještě fungující hospody na návsi, to by musel být hotový zázrak. 

Jak praví přísloví – svůj k svému. Ne že by máma chodila každý den do hospody. Ale ráda si cvakla trošku rumu i něčeho jiného. No trošku. Ten půlčák za večer do ní zmizel. No a pak s ní byla řeč podle toho. Že holka chodí na střední školu – na to byla náležitě hrdá. Ovšem co tam dělá, jaký může mít asi prospěch, to zůstávalo někde pod dnem láhve. A bavit se o nějakých Šárčiných problémech, třeba s místními kluky, to už by bylo opravdu moc. Místní mladíci to vyhodnotili tak, že od rodičů nějaké nebezpečí postihu nehrozí. A tak si troufali. Policajti v místě nebyli a dostat se žalovat do města, to by asi cestou vychladla. A určitě by ji nebavilo barvitě líčit, co s ní všechno kluci dělali dalšímu houfu mladíků v uniformách.

„Za všechno si můžeš sama,“ začal zase řešit situaci Jindra, jako nejstarší a neformální šéf bandy. „Kdybys projevila trochu porozumění, určitě bychom se dohodli, aby to pro tebe nebylo tak bolestivé. Ale musíš pochopit, že máme svoje mužské potřeby a možnosti omezené.“ To bylo silné prohlášení, zejména ty mužské potřeby skoro mlíčňáků. Ale lepší diskutovat, než se nechat svlíkat a osahávat. „Jak by sis to představoval ?“ prohodila neurčitě Šárka. „No že bys nám něco dovolila, s něčím třeba i pomohla a mohlo by to být bez násilí.“ 

To bylo pro Šárku trochu nejasné, ale v podstatě se dalo tušit, o co by asi mohlo klukům jít. Nebyla nepolíbená panna, i když její milenci by se dali spočítat na prstech jedné ruky a tři by zůstaly ještě volné. Začalo to krátce po nástupu na střední školu. Říkalo se tomu slučovák a v podstatě šlo o to, že pan ředitel a majitel školy vlastnil větší chatu na horách a velkoryse dovolil rodičům prváků, aby zaplatili dětem týdenní pobyt právě tam. Legenda zněla, že by se žáci jednotlivých tříd měli lépe poznat, zejména při náročných turistických akcích. Ty dlouhé pochoďáky byly zase výmyslem učitelů, protože po nich mládež nevyváděla nepravosti, ale usínali ještě před večerkou. A jediný alkohol, který by mohl narušit výchovný proces, prodával chatař na baru a žákům nedal ani čuchnout. 

Jenže mladý člověk je vynalézavý. Něco si přivezli s sebou, při průchodu vesnicí se trochu zdrželi a odskočili si do místního konzumu. Tam měly prodavačky radost z náhlého zvýšení tržeb a nějaký věk kupujících těžce abstrahovaly. Večerka byla v deset hodin, ale už v devět bylo na chatě ticho jako v kostele, pedagogové prošli svá patra a když zjistili, že všude je klid, dokonce ani nebyly slyšet nějaké hovory, uklidili se do baru a dělali panu řediteli radost vyšší tržbou při opíjení kolegyň. Studenti mezi tím tajně utvořili menší pohlavně smíšené kolektivy a začali ochutnávat, proč to tam dole v baru páni učitelé do sebe lijí. A dovedete si představit patnáctiletou mladou dámu, která by při první příležitosti začala dělat před třídou fouňu, že alkohol nééé ? 

Opičky to byly velmi levné, protože zkušenosti s alkoholem měli v patnácti skoro všichni jen takové nepatrné. A tak tu po dvou, tu po třech panácích byly slečny svolné skoro ke všemu, co po nich mladí pánové chtěli. Kupodivu to nebyla recitace klasiků a tak pánové Mácha, Šrámek a další museli ustoupit probírání obsahu podprsenek, odkládání triček a nakonec v mnoha případech i kalhotek. 

Šárka doma cítila alkoholové výpary dost často, tušila kde má máma schovanou láhev, ale v podstatě nikdy neochutnávala. A tady jí najednou přistála pod nosem flaška nějakého tlamolepu, sladkého a velmi chutného. Cucla si pořádně a po těle se jí rozlilo příjemné teplo. A vůbec si nepřipadala jako táta, když to šněroval cestou z hospody a nemohl se udržet cesty. Všechno bylo úplně normální, myšlení jasné, pohyby koordinované. Proto, když před ní přistála další flaška, nasála z ní, vždyť přece o nic nejde a všechno zvládá. Kolikrát ještě nasála, si už nepamatovala. Ani to, co se dělo pak. Jen se k ránu probudila chladem na cizím pokoji, úplně nahá, přes prsa měla položenou bezvládnou ruku jednoho ze spolužáků a v podbřišku měla takový zvláštní pocit, jako kdyby se tam něco dělo. Ale dostat to neměla. Až po chvíli jí došlo, že ve stavu nevědomí si s ní mohli kluci dělat co chtěli. Nejhorší byla ta nejistota, že nevěděla, co se s ní dělo. A pokud došlo k tomu, co si myslela, vyvstal problém nechtěného těhotenství. Přítomní chrnící mladí pánové rozhodně nevypadali na to, že by používali prezervativy a nebo ejakulovali vedle. Olepené břicho a prsa napovídaly, že všechno vevnitř nezůstalo. Ale zůstat tam mohlo. I v té tmě se jí podařilo najít pár svršků, s prádlem se nezdržovala a utekla do holčičího pokoje. Za okamžik už stála ve sprše a snažila se ze sebe očistit co šlo. Ovšem sperma z kundičky se jen tak nevymyje. Čert ví, jak v ní bylo dlouho, kam všude a jak rychle se ty mršky hbité dostanou. Ale hlava ji bolela jak střep, od žaludku bylo špatně a když se jí podařilo znovu padnout do postele, usnula ještě dřív, než se hlava dotkla polštáře. 

Ráno bylo jediné štěstí, že učitelé taky nebyli po prvním propitém večeru v nejlepším formě a tak se podařilo stihnout přerovnání žactva  na příslušné pokoje dřív, než si někdo všiml skutečného stavu. Za Šárkou dokonce doputovaly kalhotky a podprsenka, které jí z pokoje kluků donesla jedna ze spolužaček. Druhý večer všichni znaveně odpočívali a neměli chuť na další dobrodružství. Teprve za dva dny, kdy přítomný pedagogický sbor nestačil žasnout, jak ukázněné žactvo mají, se zase sešly po večerce původní party. Bylo to trochu organizačně náročné, hlavně se rozpomenout, která s kterými vlastně byla. Když se Šárka stavěla, jako že ona vlastně o ničem neví, vytáhli dva spolužáci telefony a předvedli jí, jak byla přítulná a jak velké porozumění pro jejich potřeby projevovala. Takže se vlastně dověděla o ztrátě svého panenství díky moderní komunikační technice. Sice se u toho styděla tak, že byla červená i na zádech kousek pod pasem, ale lepší je jistota než nejistota. 

Tentokrát si cvakla z přistrčené lahve jen jednou, sice pořádně, ale chtěla vědět, jaké to milování vlastně je. Nepředváděla žádnou nedotčenou pannu, protože, jak viděla na telefonech, už jí nebyla. Ale vůbec netušila, co by měla dělat a tak nechávala iniciativu na spolužácích. Za chvíli ji vysvlékli a začali si užívat s jejím tělem. Nic moc to s ní nedělalo. Hlavní poznatek byl, že si bolestivou část deflorace prožila asi ve stavu opilosti a dnes, když jí ho tam ten první strčil, to bylo takové zvláštní, cítila to v sobě poprvé, ale rozhodně ne nějak moc vzrušující. Ale ani bolavé. Tak se to snažila vydržet. Jen jí blesklo hlavou, že se bude muset ve sprše podívat, jestli jí ji kluci kus nevygumovali, protože tentokrát používali prezervativy. 

O tom, že by se poprvé mohla s někým milovat, už v patnácti něco tušila, ale nedovedla si až doposud představit s kým a jak. A už vůbec ne, že by se na ní střídali dva. Ovšem bylo to tady, vše probíhalo bez násilí, tak nějak přirozeně a proto jen občas víc roztáhla nohy a zkusila se líp napíchnout, jestli přece jen něco neucítí. No, něco snad cítit bylo. Ale na žádné omdlívání blahem to zatím neukazovalo. 

Do konce slučováku zvládla ještě jedno poležení a pomilování s oběma partnery, ovšem kromě zkoušky zakázaného sexu, to na žádné zamilování a chození nevypadalo. Rozumově si to mládež zdůvodnila, že je ještě čeká dlouhá škola a citově se vázat, je vlastně nesmysl. Kdežto něco si užít, to je normálka. Kluci přece potřebují dostat svoji dávku spermatu ven a lepší pomoc spolužákyně, než si někde na záchodě sami pulírovat piškot. Nebyly z toho žádné pravidelné schůzky, až do lyžařského kurzu koncem ledna se snad sešli jen jednou. Na bílých horách si to pak po nocích vynahradili. A Šárka pochopila, že opakování není jen matkou moudrosti. Skoro celý týden pravidelného sexu v ní začal probouzet libé pocity. Pokud ze začátku jen tak trpně držela, aby nebyla za fouňu, teď už začínala chápat, o co vlastně jde a jak to může být s kluky docela příjemné. Jen bylo trošku humorné, jak spolužákyně vykládaly o svých prvních zkušenostech a že už mají prvního milence, Šárka musela začít počítat od dvou.

Po lyžáku se zase sešli jen jednou, když měl jeden ze spolužáků volný byt. A nyní před prázdninami by to určitě šlo i někde venku. Ale ona, jako dáma, by se rozhodně nevnucovala a kluci měli pořád někde nějaké aktivity a dělat nějaké rychlovky v křoví za autobusovou zastávkou, to jí připadalo takové nedůstojné. Řídké milostné zkušenosti však na její vývoj měly pozitivní vliv. Milování se jí začalo líbit a protože parťáci stáli za houby, dost často si musela vypomáhat prstíčkem sama. A někdy i dvěma, aby to bylo lepší. 

Nynější návrh kluků ze vsi, kteří se původně chovali jako utržení ze řetězu, ji tedy nijak moc nepřekvapil. Jen se jí tak nějak nezdál ten počet čtyř milenců. „Hele, Jindro, za co mě máš ?“ začala svoji řeč. „Čtyři mužské, to snad dělají holky na E 55, někdy prý za den i víc. Připadám ti jako nějaká kurva z křižovatky ?“ No to byla dobře mířená rána rovnou do neexistujícího kníra. Kluci se zarazili, protože Šárka vlastně měla pravdu a oni přemýšleli zejména svými hormony. Mozek nefungoval. Chtěli si přijít na svoje, ale nějak pozapomněli, že proti nim stojí taky člověk, dokonce mladá dáma. Zase nebyli takoví necitové, aby holku  nutili k něčemu, co by jí dost vadilo. Tak začali pomalu slevovat z původně velikých požadavků.