Když jsem ji potkal, bylo jí dvacet a byla těhotná. Jmenuji se Karel – Karel Švancar – a bylo mi v té době padesát. Elišku požádali, aby odešla a na čas zůstala u své tety Věry a strýce Tondy (přiženěného), kteří byli ochotni ji neprovdanou během těhotenství podporovat. Věra byla v té době mou dobrou přítelkyní. Na malé vesnici, odkud Eliška pocházela, nebyla skoro žádná tolerance k sexu před svatbou, natož k těhotenství. A její rodiče byli velmi přísní. Jako za starých časů bylo potřeba holku někam uklidit, než porodí. Tetu Věru, která bydlela ve městě, ale narodila se ve stejné vesnici, vybrali jako vhodnou strážkyni Elišky na dobu, po kterou bude bez dohledu své matky a otce. Strýc Tonda bohužel nebyl tak ideální.

Chudák Eliška nebyla schopná své těhotenství zvládat a stěží chápala, co se s ní děje. Byla velice hezká a hodně naivní; ukázková bezradná dívka.

Považoval jsem ji za ohromně atraktivní, ale hned od začátku jsem si uvědomoval své hranice. Chtěl jsem ji respektovat a nenarušit přátelství, které bylo mezi mnou a Věrou. Když se k tetě přistěhovala, vůbec se neukazovala. Dva týdny po jejím příchodu ale teta Věra narazila na Elišku a strýce Tondu, jak se vášnivě líbali. Eliška musela okamžitě z domu, protože tam už nebyl domov pro nikoho. Na přechodnou dobu jsem ji tedy vzal k sobě já do svého bytu. Věru jsem ujistil, že se o ni postarám, že nemusí mít obavy, u mě se jí nic špatného nestane, a po její intervenci s tím souhlasili i rodiče.

Pro Elišku byla celá ta situace tragická. Během prvního týdne u mě si podřezala zápěstí a teprve když jsem se zavázal, že její rodině neprozradím, co provedla, slíbila, že už se nebude pokoušet znovu si ublížit. Tím způsobem jsme tak hned z počátku uzavřeli spojenectví založené na důvěře.

Byly spousty slz a v podstatě se vzdala naděje, že by ji doma mohli ještě někdy znovu přijmout mezi sebe. V tom měla samozřejmě pravdu. Já jsem zjistil, že si ji zamilovávám každým dnem víc a víc. Řekla mi, že za ní Tonda přišel a ona že na něj reagovala napůl vášnivě, napůl se strachem.

Vícekrát se stalo, že jsem ji držel blízko u sebe, když plakala, a pokaždé jsem byl sám na sebe naštvaný, protože jsem ztvrdnul, jakmile jsem ji cítil chvět se v mé náruči a mohl se těšit z vůně jejích vlasů a kůže. Párkrát to bylo pro mě úplné opojení, inhalovat její sladký dech a cítit vlhkost jejích slz na své tváři přitisknuté k její.

Po měsíci pobytu se mnou se začala trochu projevovat. O svém milenci, který ji oplodnil, řekla málo, ale bylo jasné, že svým mlčením chce chránit jejich společné vzpomínky. Jednou večer Eliška upadla do slzavého záchvatu úzkosti ze své nejisté budoucnosti. Seděli jsme spolu na gauči, já jsem ji držel a snažil se ji uklidnit.

V té chvíli v tom pro mě bylo něco hlubokého, poprvé jsem si všiml toho lehkého vzdutí jejího břicha, vyprávějícího ten příběh. Vzpomínám si, že jsem jako by hlasem někoho jiného pronesl: „Nevadí mi, že jsi tu se mnou těhotná; můžeš zůstat i potom, až se dítě narodí.“ Jemně jsem jí položil ruku na břicho a něžně jsem hladil to místo, pod kterým rostlo dítě jiného muže. Položila svou ruku na mou a hladila ji způsobem, který byl něčím víc než poděkováním.

Vydrželi jsme tak spolu dlouho, sklouzli jsme do pohodlného vzájemného držení. Vůbec jsem ji nechtěl pustit. O půlnoci jsem se jí zeptal, jestli by nechtěla platonicky spát v mé posteli. Usmála se na mě a řekla, že by se jí to moc líbilo.

Oba jsme vklouzli do postele jen částečně svlečení. Byl jsem první a tiše jsem ležel a sledoval, jak se svléká do podprsenky, kalhotek a průsvitné spodničky. Potom zhasla světlo a pružně vlezla do postele, kde jsme se oba svlékli donaha.

Pořád mě to přitahovalo k jejímu břichu a znovu jsem tam položil ruku, tou rukou jsem ji objímal zezadu. Tentokrát to byla její jemná holá kůže, které jsem se dotýkal, v té první podivuhodné chvíli úžasu a nedůvěry, že ležím s někým tak mladým a krásným. Přikryla mou ruku svojí a leželi jsme těsně u sebe.

„Pokud se mnou chceš zůstat, budu rád, že máš dítě,“ zašeptal jsem.

„Jiného muže? To ti nevadí?“

„Ne. Svým způsobem jsem rád, že je to dítě jiného muže, a ne moje.“

„Proč?“

„Eliško, jsem o třicet let starší než ty. Zavázat tě věrností ke mně je jako chtít, aby mladý stromek dosáhl na slunce ve věkovitém lese. Ty jsi mladá. Jsem rád, že jsi měla sex s mladým mužem tak dlouho, jak tě to těšilo.“

Vypadala zmateně: „Ty se se mnou nechceš milovat?“

„Samozřejmě, že chci; jen si myslím, že ohledně našeho vztahu musíš být realistická.“

„Dobře,“ řekla, ale stále vypadala zmateně; a nebyl jsem si moc jistý, že tu debatu vedu správným směrem.

Jak jsme si povídali, začínala mi pomalá a líná erekce. Stáhl jsem boky zpět, abych zabránil tomu, že by se jí můj penis dotýkal, když na mě ohnutá do lžíce vystrkovala svůj zadek. Myslím, že zčásti to bylo kvůli mým podivným staromódním ohledům a zčásti kvůli potřebě popřít sám sebe – jakési znamení sobě samému, že si ji nezasloužím. Ale byl jsem pořád tvrdší a došlo to až do bodu, kdy jsem se už odtáhnout nemohl. Nechal jsem to tedy být a moje špička se uhnízdila v prasklině její zadnice. Natlačila se o trochu víc dozadu, ke mně, a její dech se změnil.

Po minutě, kdy jsme oba nehnutě setrvávali v této pozici, Eliška zašeptala: „Můžeš mi to udělat, jestli chceš, nebude mi to vadit.“

Vklouzl jsem jí rukou mezi nohy a rozpoznal vlhkost. Rychle jsem do jejího tolik teplého těla zavedl svého ptáka. Eliška trochu zakňourala a pak vzdychala a tiskla se dál dozadu, chtěla mít to hluboké, mokré spojení kompletní. Vrátil jsem ruku na její břicho a myslel na ‚jeho‘ dítě v ní. Když jsem přemýšlel o ‚něm‘, moje vzrušení a tvrdost vzrůstaly. Reakcí vlastního těla jsem byl doopravdy šokován.

„Jsem opravdu rád, že máš ‚jeho‘ dítě. Slibuji, že budu nejlepším otcem na světě. Nebudu ani předstírat, že dítě je moje, nechtěl bych vstupovat mezi tebe a muže, se kterým jsi se milovala. Doufám, že si tu vzpomínku budeš navždy opatrovat. Můžeš se dokonce rozhodnout mít s ním další dítě.“ Jsem si jistý, že cítila mou narůstající erekci. „Dokonce i kdybychom se vzali.“

Musela si všimnout, jak mé srdce buší do jejích zad, když jsem ji držel. Celé tělo se mi třáslo a já jsem cítil, že jsem blízko ejakulace. „Měl jsem vasektomii,“ lhal jsem. Stáhla svaly pochvy. „Ne! Ne! Ne! Nehýbej se.“ Cítil jsem, že jsem na hraně, a chtěl jsem to sexuální napětí mezi námi ještě více rozvinout, představoval jsem si ty nejsprostší možné věci, i když pro ni jsem našel hezčí způsob, jak své myšlenky vyjádřit. Pohladil jsem ji po břiše. „Jeho láska je stále uvnitř.“

Slyšel jsem, jak šeptá nezávazné ‚ano‘. Z její reakce jsem byl nadšený.

„Mezi vámi dvěma to bylo tak zvláštní.“

Znovu vydechla to nejtišší ‚ano‘.

Rychle jsem přemýšlel o něčem jiném, co by mě mohlo zastavit před vrcholem, a tak jsem se vrátil k té nabídce a k její reakci na to, co mi předtím vyklouzlo zcela bez přípravy: „To je dobře. Dítě by se vždy mělo dělat s největší láskou a sexuálním potěšením. Nechtěl bych pro tebe žádný jiný způsob, ani kdybychom byli manželé.“ Měl jsem sucho v ústech, když jsem formuloval otázku: „Chceš mít víc dětí, ne?“

Natiskla se dozadu, dokud se vlhkost její pochvy nedotkla a nezůstala přitlačená na moje koule, a pak jsem po kratičké pauze uslyšel, jak vášnivě šeptá: „Ano, chci.“

„Tak ti pomůžu mít miminka s milenci. Slibuji! Slibuji! Slibuji,“ zvolal jsem při každém z přírazů, kterými na mě Eliška dorážela, aby se do ní dostalo moje sperma.

Oba jsme nevysloveně uzavřeli smlouvu, která byla té noci napsána tekutinami našich těl. Naše milování pokračovalo po celou dobu jejího těhotenství s variacemi na téma její potřeby mít další děti s milenci. Ale zůstávala zdrženlivá. Věděl jsem, že to Eliška zvládá v tom kontextu dětí, ale neosvobodila se ještě od své přísné morální výchovy, aby mohla myslet na sex s jinými muži v kontextu čistého zvířecího potěšení.

Když byla v osmém měsíci těhotenství, vzali jsme se, a od té chvíle, kdy jsme si řekli ano, jsem věděl, že chci, aby sex kvůli svému oplodnění a rozkoš z mrdání kvůli svému chtíči sdílela s tolika muži, kolik jich jen bude chtít. Hořela ve mně touha, se kterou jsem se Elišce, své ženě, ještě nemohl svěřit.

První měsíc našeho manželství a poslední měsíc jejího těhotenství byly pro nás oba šťastné. Přestali jsme souložit kvůli jejím určitým zdravotním problémům, které mně jen pomohly zvýšit sexuální napětí – stačilo mi ležet vedle ní, držet ji, vědět, že se jí v břiše vyvíjí dítě jiného muže, a vědět, že chce víc dětí, dokonce i s tou mou lží, že jsem podstoupil vasektomii. Fantazíroval jsem často, dával v duchu dohromady výběr prvotních nemravných scénářů, a zůstával z toho roztoužený a bolavý, dokud mě nezaplavila nová vlna vysokého vzrušení a nedohnala mě k další masturbaci a orgasmu.

S otázkou na více dětí jsem na ni vůbec netlačil – pouze jsem uznal dítě toho jiného muže, které nosila. V té době mi taky váhavě prozradila, že ji svedl muž z jejich vesnice, i když k tomu dodala, že už před tím jednou měla sex s nějakým přítelem.

Olivera porodila bez komplikací. Trpěla jen nepřítomností své rodiny a vesnice pro ni dál zůstávala zapovězená. Její rodiče silně nesouhlasili s jejím sňatkem se mnou, padesátiletým, přestože svatba v kostele jí poskytla legitimitu vdané ženy. Dva dny před příchodem Olivera bylo Elišce jedenadvacet. V mé péči byla stále šťastná, a to nad jejím zklamáním převážilo.

S Oliverem jsem se opravdu sblížil a strávil s ním spoustu času (stále to dělám). Eliška ho kojila tři měsíce a po obezřetných šesti týdnech jsme začali znovu provozovat sex. Byl jsem přesvědčen, že se mnou neotěhotní, dokud nepřestane kojit; a navštívil jsem v té době svého lékaře, abych zjistil počet svých spermií. Oženil jsem se poprvé v pětadvaceti a moje žena nemohla otěhotnět, trvalo to tři roky. Ukázalo se, že měla nějaké problémy s ovulací, ale o sobě jsem nic nevěděl. Byl jsem nadšený a ulevilo se mi, když mi můj lékař vážně sdělil, že jsem skutečně sterilní!

Poté, co Eliška přestala kojit, se jí docela rychle vrátila její hezoučká postava, dokonce i její malá prsa. Když se proměnila v jarní květinu, kterou byla, viděl jsem ve své fantazii neomezený počet chlápků očarovaných jejím nektarem. Dědičně měla naději na velkou rodinu a já, když jsem ji mrdal, jsem pokaždé převzal roli nějakého jiného chlápka, chtivého zmocnit se mé ženy a oplodnit ji.

Vždy, když jsme se společně propracovávali k orgasmu, šeptal jsem jí jednoduchá sdělení o tom, jak moc bych si přál nemít vasektomii, a že by bylo hezké, kdyby to byl jiný muž, který by do ní směl vylít spermie a udělat ji těhotnou. Mé orgasmy to povýšilo na monstrózní vlny rozkoše a Eliška odpovídala svým vlastním vystupňovaným orgasmem, při kterém skučela nebo vzdychala: „Ano! Ano!“ Ale byl jsem dost moudrý na to, abych věděl, že pro Elišku to byla fantazie o těhotenství, a ne o mrdání někoho jiného – i když jsem si jistý, že nějaké vzrušení v tom také bylo, to ale ona sama v sobě potlačovala, šlo přece o nedovolený sex.

Asi měsíc před Oliverovými prvními narozeninami jsme začali i s vážnými rozhovory ve dne, o umělém oplodnění. Zkoumal jsem jaké jsou možnosti, ale vždy jsem našel nějaký způsob, jak to zpochybnit jako nepřirozené. Místo toho jsem se pořád držel své alternativy – když jsme se milovali v posteli, opakovaně jsem probíral její sex s jiným mužem. Mluvil jsem s ní o nalezení vhodného neznámého člověka – zdravého a s dobrým rodokmenem. A že by se na to mohla dívat čistě jen jako na proceduru k otěhotnění. A stejně jako jsem já vždycky pochyboval o umělém oplodnění, pochybovala Eliška o náhradním mateřství.

Po pár měsících takových debat už mi docházely nápady i trpělivost a začal jsem jí říkat, jak atraktivní určitě je pro ostatní muže – rozkošné tělo, hezké a velmi ženské, a taky sexy, přestože si toho sama možná ani není vědoma. Využil jsem k tomu každou příležitost – když se oblékala nebo svlékala, dělala domácí práce nebo nakupovala – a přidával jsem jí k tomu různé drobnosti o jejím úsměvu, vůni nebo pohybech, které vyvolávají vzrušení nebo přitažlivost. To vše si opravdu užívala a brzdila mě, jen když jsem se někdy vyjádřil moc oplzle.

Následkem toho všeho se její psychika musela nějak změnit, protože jednou v noci, když jsme se milovali, zaměřil jsem se na její naprostou a intenzivní smyslnost, pozoroval jsem její tvář a posuny v jejích projevech, tu jemnost jejích rtů a dechu, a ty nádherné slabé zvuky sexuální rozkoše, kterou při tom prožívala. Ohromen jsem se rozhodl, že jí vyjevím své touhy:

„Přál bych si, aby právě teď byl v tobě někdo jiný...“ Neodpovídala, protože jsem začal být tvrdší a vášnivější.

„… Jiný chlap, který by tě mrdal – který by viděl a cítil to všechno...“ Zarazil jsem do ní svého ptáka a ona vzdychla.

„… Další chlap s plodným spermatem, připravený udělat tě těhotnou ...“ Zarazil jsem silněji a její pánev se vysoko zvedla, aby se setkala s mou silou.

„Ano, ano, ano ...,“ z tichosti jejího dechu se vynořoval nádherný malý příslib.

Ještě několikrát jsem ji hluboce a pomalu projel, nějaká moje část mě ji chtěla zranit, a zamumlal jsem skrz zaťaté zuby: „Musíš to říct ještě jednou.“ Z toho extrémního vzrušení jí začaly z hrdla vycházet nedobrovolné zvuky a ona si skousla spodní ret. Pevně stiskla oči, zakroutila hlavou a pak odněkud z blízkosti jejího lůna vyšel hluboký sten.

„Ano! Ano! Někdo, kdo mě udělá těhotnou.“ Tekly jí slzy z očí, když je zase otevřela, a dívala se jimi do mých: „Pořád bys mě miloval?“ Tiše plakala a já jsem zpomalil své pumpování, chtěl jsem s ní jednat něžně.

„Vzal jsem si tě, když jsi byla těhotná s Oliverem. Tebe i jeho jsem miloval a přijal bezpodmínečně. To se nikdy nezmění.“

„Ale co když pocítím lásku k muži, se kterým budu mít sex?“

„Stále miluješ Oliverova otce?“

Tiše, napřed váhavě, zašeptala: „Ano, jistá moje část ...“

„Ale stále miluješ mě?“ zeptal jsem se.

Eliška zvedla hlavu a něžně mě políbila na rty. „Napořád,“ usmála se.

Cítil jsem, jak moje nadšení roste a můj pták ztuhnul. Vklouzl jsem naplno dovnitř a celého ho zas vytáhl ven, a řekl jsem jí: „Tak se zamiluj do muže, který tě bude mrdat, nech to, ať se to stane,“ slyšel jsem se říkat. „Stejně, byl by blázen, kdyby se on nezamiloval do tebe.“

Ať už Eliška tomu, co jsem v tu chvíli řekl, přisuzovala jakýkoli význam, ať už to na ni mělo jakýkoli účinek, z hloubi jejího břicha znovu vyšlo zasténání, před tím, než se ten zvířecí zvuk dostal do jejího hrdla a ona se propadla do orgasmu. A dokonce i tehdy našla duchapřítomnost k tomu, aby naléhavě poprosila: „Ne! Ne! Ještě se neudělej. Mrdej mě dál. Prosím!“

Eliška byla vždycky holka na jeden orgasmus. Teď jsem přemýšlel, co bude, protože jsem cítil, jak její pulzující orgasmus ustupuje.

„Říkej mi věci ...“ prosila Eliška šeptem. „Říkej věci ... prosím!“

Hádal jsem, že to znamená, že s ní mám mluvit sprostě.

„Všechno je v pořádku, miláčku ... moc tě miluji, ale nemůžu ti dát dítě. Najdeme někoho, kdo tě omrdá ... Ano?“

„Ano.“

Byl jsem v ní ohromný a ona byla celá rudá, se skelnýma očima a potem, který se jí leskl na obličeji.

„Ale nebude to jen pro to dítě, že ne?“ zeptal jsem se.

„Mmmm ... mm,“ pomalu zavrtěla hlavou a zachytila ji vlna chtíče.

„Budeš si to mrdání užívat, viď?“ vrazil jsem jí ho do hloubky a držel ho tam. „Budeš mít se svým milencem orgasmy, že ano?“ Neodpověděla, ale z reakce jejího těla jsem poznal, že to je její hluboká touha. „Ať už tě takhle bude mrdat kdokoli, chci, aby ses mu úplně oddala a měla ty nejlepší orgasmy, jaké můžeš. Chci přijmout všechno jeho sperma v tobě. Chci, aby ses mi potom vrátila do náruče úplně uspokojená. Rozumíš? Odpověz mi! Řekni ano!“ Zasekl jsem ptáka tak hluboko, jak to jen šlo.

„Ano! Och můj bože, ano! Oooch! Přemýšlela jsem o tom. Ano! Chci to udělat a pokud neotěhotním, budu to dělat znovu a udělám se při tom! Jestli to taky chceš, udělám to, protože chci mrdat jiného muže! Ach můj bože, ano!!“

Věděl jsem, že už je na vrcholu, jakmile řekla slovo ‚mrdat‘, slovo, které jí její přísná výchova nikdy nedovolovala vypustit z úst.

„To je sexy, Eliško – když říkáš ‚mrdat‘. Ráda to říkáš, viď? Jsi děvka, když říkáš ‚mrdat‘.“

Vzepjala se pode mnou.

Řekni to ještě jednou, má krásná děvko. Řekni to!

Eliška otevřela oči, aby se na mě podívala, ale zase jí odpluly a zavřely se, mlátila hlavou ze strany na stranu a hlasitost zvuků její zvířecí extáze narůstala.

„Oooooch! Mrdat! Mrdat! Ano! Už budu! Chci mrdat jiné muže! Mrdej mě! Ach! Ježíši! Mrdej mě!!“

Najednou se pozvedla ke svému druhému orgasmu a divoce houpala pánví, chtěla do svého těla pobrat mě a svoje fantazie, a já už jsem se nemohl udržet, bušil jsem hluboko do zhmožděnin od našich stydkých kostí, protože jsem věděl, že tato neuvěřitelně krásná mladá žena – moje zákonitá manželka – nyní padla. Dříve nebo později Eliška nechá zabořit ptáka jiného muže tam, kde si ji teď nabodává ten můj, a bude do ní stříkat jeho sperma – přitom oba budou dobře vědět, že dělají dítě s mým svolením.

Zhroutil jsem vedle ní, oba v nebeské euforii; ale brzy jsem jí začal šeptat, jak šťastný jsem, když vím, že přijme milence; příroda to tak musela zamýšlet, jinak by nebyla tak krásná a žádoucí. Řekl jsem jí, že bude pěkné, když si vyrazí ven, musí se nachystat a být obzvlášť hezká, a jen si při tom nenápadně bude všímat mužů, kteří se na ni dívají, a z jejich výrazu zároveň bude patrné, že by skočili na šanci dostat se jí do kalhotek.

Eliška se uculovala: „Nevím, jestli bych to dokázala ... cítila bych se jako ta špatná holka odvedle ...,“ zasmála se znovu.

„To je v pořádku,“ řekl jsem, „tady není žádná rodina ani vesnice ... a ... já chci, abys byla špatná holka. Zkus to zítra. Půjdu s tebou, jestli chceš.“

„Tak dobře,“ řekla, „jestli si to přeješ.“ Přitulili jsme se k sobě a usnuli.

Když ke mně těhotná Eliška přišla, nosila květované, docela nemoderní sukně, které by se daly považovat za nevkusné i u starší ženy. Teď to bylo jiné. Trochu retro a trochu jako pubertální holka, to mně vyhovuje a na to Eliška přešla potom – ne kompletní změna stylu, ale dost na to, aby každý s koulemi dostal chuť ji omrdat.

Den po naší dohodě jsme šli ven. Vyhecoval jsem ji, aby použila o něco více make-upu než obvykle a vzala si jednu ze svých hezčích sukní a pěticentimetrové podpatky (obvykle chodila v botách bez podpatků). Vespod měla jednoduché pastelové kalhotky s malým krajkovým lemem. Řekl jsem jí, že se postarám o Olivera (stejně jsem to vždycky dělal) a šli jsme do místního nákupního centra. Řekl jsem jí, jak hezky vypadá, a ona byla čím dál nervóznější, i když jsme vlastně nic neplánovali, jenom to, že se zviditelní a uvědomí si chlápky, kteří budou jevit zájem.

Sedli jsme si v prostoru s občerstvením ke kávě. Vypil jsem ji a řekl Elišce, že beru Olivera na procházku. Pošeptal jsem jí, že by si měla užívat a myslet na náš plán a naše krásné mrdání z předchozí noci.

„Pamatuj si,“ řekl jsem, „potřebuješ chlapa, pro kterého můžeš roztáhnout nohy dokořán a pozvat ho, aby ti udělal dítě.“ A pak jsem byl pryč.

Neřekl jsem jí, kdy budu zpátky, ale po hodině jsem se opatrně vrátil a doufal, že ji uvidím, jak se s někým vybavuje. Nebyla tam. Chodil jsem chvíli kolem a potom sešel dolů do druhého křídla obchodního centra. Zahnul jsem za roh, a tam na konci Eliška zrovna mizela s nějakým mladým mužem, který vypadal svěže a stylově, vedl ji za ruku. Srdce mi přeskočilo a pospíchal jsem, abych je trochu dohonil.

Opatrně jsem nakoukl za roh, za který zahnuli, a spatřil je ani ne dvacet metrů před sebou. Eliška se něčemu zářivě smála a mladík ji přitahoval k sobě do náruče, díval se jí do očí, jejich čela se dotýkala. Chtěl ji políbit, ale ona se odtáhla. Rozhodl jsem se vrátit se do jídelny před ní a tam počkat. O několik minut později dorazila i ona, svěží a rozzářená.

„Bavila jsi se?“ zeptal jsem se.

„Ano,“ rozhlédla se kolem sebe, „řeknu ti to v autě.“ Nemohl jsem se dočkat.

Když jsem se usazoval na sedadlo řidiče, byl jsem z toho očekávání tvrdý.

„Jsi rozdělaná,“ hádal jsem, když jsem se díval, jak je zrudlá a jak si zlehka okusuje rty.

„Ano – trochu,“ řekla se zjevným vzrušením.

Vklouzl jsem jí rukou pod sukni. Nechala nohy mírně pootevřené a mé prsty našly rozkrok jejích kalhotek mokrý. Dráždil jsem jí kundu prsty a ona nohy ještě trochu roztáhla.

„Pořádně rozdělaná!“ prohlásil jsem. „Někdo, s kým by se ti líbilo se milovat?“ zeptal jsem se jí něžně.

"Ano!" jen to tiše vydechla. „Nemyslela jsem si, že by se to mohlo stát tak brzy – a tak snadno.“

"Jak se jmenuje?"

„Pavel. Je to postgraduální student. Dal mi svoje číslo.“

„Pojedeme domů a promluvíme si o tom v posteli – myslím, že Oliver bude spát.“

Hned jak jsem Elišku svlékl a něžně ji políbil, položil jsem ji na záda a klouzal svým ptákem nahoru a dolů po její štěrbině zvlhlé z jejího vzrušení nad Pavlem. Říkal jsem jí, jak je naprosto úžasné, že je tak promazaná pro jiného muže, a že si přeji, aby to byl Pavlův pták, který ji potěší. Svého ptáka jsem do její díry snadno zasunul. Přijala ho, pohybem své pánve si ho zarazila hluboko.

„Myslíš, že bys ho nechala ti to udělat, kdyby tu byl právě teď?

„Jestli ti to opravdu nevadí ... ano ... Bože můj, ano ... opravdu bys mi to dovolil?“

„Dovolil? Zrovna teď si to přeju víc než cokoli jiného na světě ... vidět tě roztouženou a lačnou na jeho ptáka. Zavři oči a představuj si, že jsem Pavel.“ Zavřela oči a já jsem ji mrdal tak smyslně a eroticky, jak jsem jen mohl, a mluvil jsem s ní, jako bych byl Pavel. Říkal jsem jí, jak je krásná a sexy, a jaké má štěstí, že jí její manžel umožňuje milovat se s jinými muži.

Jen jednou se Eliška připojila k mé hře, a to bylo v okamžiku, kdy dosáhla zemětřesného orgasmu a bez dechu ze sebe vyrážela: „Ooch! Mrdej mě, Pavle ... udělej mi dítě... prosím, pusť to do mě ...“ Rozlil jsem do ní své spermie tak hluboko, jak jsem věděl, že chci, aby to s mou sladkou malou nevěstou provedl Pavel – její chovná pánev zůstávala uzamčena mým čurákem, dostávala moje sperma, jako by to bylo Pavlovo. A pak se dostavila postkoitální blaženost – líbání a držení, dokud se Oliver neprobudil.

V noci Elišce začaly křeče v břiše signalizovat, že její menstruace je za dveřmi. Myslím, že menstruace v ní vyvolávala pocit špinavosti, zřejmě v důsledku její výchovy. Následující večer menstruace začala a na dalších pět dní byl sex tabu. Pár dní potom se její libido přetavilo do narůstající smyslnosti. Ten mechanismus jsem znal. Začala jí ovulace a v té době byla v sexu nejžhavější. Začali jsme mluvit o Pavlovi a ona se nervózně připravovala na to, že mu zavolá.

Pátý den po menstruaci jsme se odpoledne vrátili k fantazii o Pavlovi. Byla to sobota. Já byl odhodlán zvýšit napětí škádlením a odmítáním a povzbudit ji tím k tomu, aby mu zavolala. Nakonec to udělala, ale zjistila pouze, že „toto číslo již není v provozu.“ Byla z toho zničená a zkoušela to číslo znovu a znovu, ale nakonec to vzdala a smutně s tím přestala. Nedokázal jsem ji přimět, aby se mnou mluvila. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo být blízko ní a utěšovat ji.

Sex byl pro nás oba mrtvý, protože každý den zkoušela to číslo, než toho asi po týdnu konečně nechala. Já byl také opravdu zklamaný, a dokonce jsem ji přiměl, aby v týdnu se mnou šla k univerzitě zkusit, jestli na něj nenarazíme. Když jsme tam došli, Eliška mi řekla, že tam byla sama už o pár dní dříve. A pak přišly letní prázdniny a ona věděla, že odjel a je kdesi u Opavy – nedosažitelný.

Jak léto postupovalo, náš oboustranný zájem o sex ožil a taky jsem byl natolik kreativní, abych ji povzbudil k experimentování s oblečením. Je dost drobná a může si vybírat i mezi oblečením pro dospívající, a bylo to pro ni dobré i proto, že v té době, kdy skutečně procházela pubertou, jí to bylo odepřeno. Mě to příliš nelákalo – moc přeslazené, myslel jsem si; ale měli tam hezké šaty se skládanou sukní, které vypadaly vyváženě sexy i nevinné.

Pokračovali jsme v procházkách, se záměrem, aby ji bylo vidět a aby se stala žádoucí, navštěvovali jsme obchodní centrum, parky, místa, kde hrála hudba ...

Mrdali jsme s fantaziemi o spoustě imaginárních mladých mužů. Já jsem dokonce zapáleně fantazíroval o jejím strýci Tondovi, a při tom jsem zjistil, že to, jak je její teta přistihla, když se líbali a objímali, nebylo všechno. Roztáhla před ním i nohy, aby ji mohl ošukat prstem. Všechny ty fantazie bohužel nikam nevedly.

Chci věřit, že to byl osud, když jsem jednoho dne v polovině září něco hledal a vytáhl postranní zásuvku u Eliščina stolu. Bylo tam to, co kdysi bývalo číslem na Pavla. Patrně v nějaké předtuše jsem ho vytočil. Hned se ozval mužský hlas. Byl to Pavel a já jsem se s ním začal bavit.

„Vzpomínáte si na dívku jménem Eliška, kterou jste potkal v dubnu v obchodě? Dal jste jí tohle číslo.“

Váhání, a potom: „Ano ...“

„To je v pořádku,“ ujistil jsem ho, že jsem dobrý přítel. „Pokusila se vám zavolat, ale vaše číslo bylo mimo provoz.“

„Ano. Na pár týdnů. Myslel jsem, že jsem ztratil telefon, a tak operátor to číslo zablokoval.“

"Poslyšte, Eliška se do vás zbláznila a byla opravdu zklamaná. Můžeme se setkat?"

A tak jsme to udělali. Za hodinu jsme seděli tváří v tvář v místním CrossCafe. Pavel byl agilní a dobře vypadal; sebedůvěra a inteligence mu vyzařovaly z očí, zdál se doopravdy vřelý a něžný.

Věděl jsem, že s ním musím jednat na rovinu. Požádal jsem ho, ať si se mnou tyká. „Podívej, vím, že pro tebe vypadám jako starý chlap. Jsem o třicet let starší než Eliška, ale ona je moje žena.“

Na okamžik vypadal zaraženě.

„To je v pořádku, Pavle," dotkl jsem se jeho paže, „Eliška a já máme pro sebe porozumění. Ona potřebuje trávit čas s nějakým mladým mužem, bližším jejímu věku. To je přirozené.“

„Potřebuje s někým trávit čas? Co to znamená?“

Ztlumil jsem hlas: „Chce s tebou mít sex – nic ji neváže. Bylo to pro ni těžké léto, když na tebe myslela.“ Tváří v tvář jeho zjevné pochybnosti se mi zvýšil puls: „Podívej, prosím tě ... pokud tě přitahuje ... je hezká, sexy, vlahá a vždy tak sladká ... prosím řekni ano ... Nejsem žárlivý manžel ... upřímně ... upřímně řečeno ...“ ztišil jsem hlas a naklonil se dopředu, „jsem impotentní, a to mě přivádí k tomu, že by ses s ní mohl milovat – nejsou v tom vůbec žádná omezení. Pokud budete chtít, můžete se do sebe dokonce zamilovat.“

„Karle, budu k tobě upřímný. Elišku si pamatuji opravdu dobře. Dělalo se mi z ní horko, nebo něco takového, od té minuty, kdy jsem ji uviděl. To odpoledne bych ji byl vzal do postele, nebýt toho, že když jsem ji chtěl políbit, ona se ode mě odtáhla a řekla, že musí jít. Doufal jsem, že zavolá, až pozdě jsem si uvědomil, že jsme si vyměnili jen to moje číslo. Poslyš. Chopím se té šance mít ji a říkám ano ... spal bych s Eliškou moc rád, mnohem raději, než tušíš ... Je to pro tebe jako ... chtěl by ses dívat?“

„To bych rád; ale to je na Elišce a na tobě.“

„No, mně to nevadí, tak se můžeme dohodnout, že to necháme na Elišce. Ježíši, nemůžu uvěřit, že se to děje! Jsi si jistý, že to bude v pořádku?“ zeptal se Pavel nakonec.

„Absolutně!“

Když se to stalo, byla sobota. Eliška šla nakupovat do města a Oliver byl na den s Eliščinou tetou. Vymyslel jsem to tak, že Pavel přijde k nám domů v šest večer, a pak jsem spěchal domů připravit půdu.

Domů jsem se dostal ve tři, čtvrt hodiny předtím, než Eliška vzrušeně vrazila do dveří.

„Dneska jsem si koupila krásnou sukni! Počkej tady,“ upustila všechno ostatní, „já ti to ukážu!“

O několik minut později se vrátila z ložnice, točila se dokola a předváděla krásnou fialovou a sytě červenou hedvábnou sukni, o které řekla, že je vyrobená ze starých sárí.

Stála přede mnou a usmívala se: „Co si o tom myslíš?“

„Vynikající! Vynikající!“ vykřikl jsem, a přejel jí rukama po nohách nahoru k té sukni. Látka klouzala po její hedvábné pokožce až k nohavičkám jejích kalhotek pod ní, a dál na její spodní břicho, kde se má ruka zastavila k odpočinku na svahu jejího Venušina pahorku. „Vynikající a velmi sexy,“ ušklíbl jsem se.

„Nebuď zlobivý!“ Eliška se zazubila a dovádivě se odtáhla.

„Mám pro tebe na dnešní večer překvapení.“ Eliška vypadala zvědavě. „Mám přítele, který přijde na večeři v šest. Je to starý přítel, s kterým jsi se ještě nesetkala, ale vím, že si jeho společnost užiješ stejně jako já. Můžeš si vzít tu novou sukni. Je krásná. A ještě něco, trochu se načančej. Chtěl bych, aby z tebe měl ten nejlepší dojem, z té nádherné ženy, která si mě vzala. Dobře?“

„Dobře. Ale musíš mi o něm říct víc.“

Zbytek odpoledne jsem strávil přípravou lehké večeře a lhaním o svém ‚starém příteli‘.

Eliška vyšla z ložnice v šest, s úsměvem si roztočila sukni a vypadala něžně a smyslně. Dlouhé plavé vlasy jí po roztočení sukně kaskádovitě a hedvábně přepadaly přes ramena. Pak zazvonil zvonek.

Šel jsem ke dveřím a otevřel je, aniž bych řekl Pavlovo jméno: „Pojď dál. Čekáme tě.“

Pavel vstoupil do dveří. Eliška v úplném šoku zalapala po dechu. Čelist jí poklesla, potřebovala získat klid, ten se ovšem znovu rychle ztratil se slzami, které jí vytryskly.

„Pavel! Panebože! Pavle!“ Rozběhla se k němu, hluboce vzlykala a vrhla se mu do náruče.

Pavel na mě váhavě pohlédl přes její rameno, uviděl můj úsměv, objal ji rukama, hladil ji po vlasech a citlivě ji konejšil, a pak našli navzájem své rty. Během minuty byla intimní něha nahrazena smyslností, Pavlovy ruce přejížděly přes Eliščina záda, a zkoumaly kontury jejích boků a zadku. Eliška se na okamžik stáhla a přes rameno se otočila na mě.

„To je v pořádku, Eliško, tohle všechno k tomu patří – to všechno, o čem jsme mluvili; všechno, co jsme chtěli – všechno.“

Eliška nic neřekla, ale vrátila se do náruče Pavla. Tentokrát, když Pavlovy ruce vyvolaly tlak na její pánev, posunula ji do smyslného, lehce krouživého kontaktu s Pavlovými slabinami; a já jsem věděl, jak to je pro oba úžasně dobré.

Pavel zašeptal: „Kde je tvůj pokoj?“ Večeře byla zapomenuta, Eliška ho s úsměvem otočila k naší ložnici a spolu prošli kolem mě přilepení na sobě.

„Zůstanu tady nebo jdu taky?“ zeptal jsem se a byl jsem bezprostřední odpovědí Elišky překvapen.

„Pojď,“ řekla tiše a ohlédla se na mě, „je to i tvoje ložnice.“

Když se Pavel a moje neuvěřitelná mladá žena hladili a líbali, stáli vedle postele. Já jsem stáhl vrchní pokrývku, aby si mohli lehnout na prostěradlo, a já měl na všechno jasný výhled. Zaslechl jsem zip a podíval se, jak Eliška uvolňuje velkého, ale ne přehnaně obrovitého ptáka. Vzrušením už byl dokonale tvrdý. Eliška se dívala střídavě Pavlovi do očí a na jeho ptáka, se kterým manipulovala. Pavlovy ruce byly pod Eliščinou hedvábnou sukní a hladily ji přes růžové hedvábné kalhotky po zadku.

A pak přemístil svou pravou ruku pod její sukni dopředu a masturboval ji přes kalhotky nebo pod nimi – to nevím; ale Eliščino vzrušení bylo rychlé a intenzivní. Už svou rozkoš instinktivně vokalizovala. Oči a tvář jí změkly v extázi, s tím výmluvným skousnutím dolního rtu.

„Nádhera," slyšel jsem sebe říct tak, že to znělo jako zasténání: „Mrdej mou krásnou mladou ženu, Pavle. Ach! Bože! Mrdej ji!"

Když ji Pavel zvedal na postel, její bílá blůza a podprsenka byly v neupraveném stavu a napůl svlečené. Jeho kalhoty, které už Eliška rozepnula, spadly na zem. Eliška padla na záda a oblečení na ní bylo v naprostém zmatku – sukně kolem pasu, a hedvábné růžové kalhotky jí Pavel stáhl až k jednomu kotníku. Stáhl jsem jí je úplně a přidržel si jejich rozkrok na tváři. Byl cítit a chutnal jako pižmo mé vzrušené nevěsty.

Pavel se zbavil svého spodního prádla a poklekl mezi její nohy. Byli jako pár puberťáků, dychtili přeskočit vše, co by mělo předcházet, jen aby už mohli poznat hloubku toho druhého. Mně to vyhovovalo, taky jsem se svlékl donaha a při pohledu na vše, co se už dělo, a ještě bude dít, jsem si pomalu honil svého super tvrdého ptáka

Bylo fascinující a neuvěřitelně erotické vidět Eliščiny nohy do široka roztažené, a tak kompletně připravené přijmout cizince. Pavel strávil asi minutu třením svého ptáka nahoru a dolů podél její mokré štěrbiny. Naposledy, pomyslel jsem si, se tohle stalo, když otěhotněla s Oliverem.

Pak Pavel odněkud vytáhl kondom a roztrhl obal. Měl jsem v úmyslu vyzvat ho, ať si to nebere, a nalhat mu, že Eliška je na pilulkách; ale v této poslední minutě jsem najednou chtěl, aby erotické sázky nás tří byly co nejvyšší. Eliška už mu na něj položila ruku, a tím gestem naznačila, že kondom je zbytečný.

Přidal jsem k jejímu gestu: „To není nutné, Pavle. Mrdej ji bez toho. To je v pořádku ...“

Hlava jeho ptáka do ní vklouzla a já se málem udělal: „Nádhera,“ šeptal jsem si, „taková krása!“

Eliška vyrazila pánví nahoru a dopředu, aby ho přijala, a Pavel vstoupil do jejího těla s mokrými zvuky; vůně jejich spojení mě vzrušovala až na samou hranici chtíče.

Viděl jsem, jak se v sobě začínají úplně ztrácet. Kde každý z nich končil a kde začínal, už tam, kde se jejich kůže dotkla, nebylo možné určit. Navzájem se stávali jeden druhým.

Ve chvíli, kdy se trochu vzpamatoval, se Pavel zeptal: „Mám se vytáhnout, až budu?“

Eliška už ho něžně hladila po tváři a říkala: „Ne ... ne ... ne ... ne ... nemusíš se vytahovat. Udělej se uvnitř ve mně.“

Říjel jsem jako nějaké divoké zvíře, ale můj hlas byl klidný, byť mírně roztřesený intenzitou toho všeho: „To je v pořádku, Pavle. Oba chceme, abys jí vystřílel své semeno do břicha. Věř mi. Její lůno je plodné a připravené na to, abys jí udělal dítě. Moje žena ... mrdej ji, ať je těhotná...“

Pavel zvedl hlavu a udiveně se na mě otočil. Ujistil jsem ho: „To je v pořádku, Pavle. Opravdu.“ Eliška sáhla vzhůru a přitahovala si ho zpátky dolů k sobě. „Prosím, Pavle, dívej se na ni a poslouchej.“

Otočil se zpět k Elišce. To, co viděl, bylo přesně to, co jsem viděl i já, výraz smyslnosti a ohromující žádostivosti.

Začala tak tiše, že to sotva bylo slyšet: „Prosím ... prosím ... prosím ... mrdej mě.“ Kroutila se pod ním a přitahovala ho svou chtivostí, svou nejprvotnější potřebou. Znovu se v ní začal hýbat, pumpoval dlouho a pomalu, ale ještě se nevytahoval. „Mrdej mě mě, Pavle,“ dožadovala se chraplavě. „Udělej ve mně dítě, moc to chci.“

Eliška smyslně a svůdně houpala a mlela pánví a Pavel reagoval instinktivně, jeho pumpování bylo stále agresivnější, jeho čurák byl ukrutně naběhlý a mokrý a roztahoval Elišku doširoka. Pak jsem viděl, jak se v sobě opět ztrácejí. Hranice zmizely.

Eliščina píča hojně ronila tekutiny a Pavlovo pumpovací tření našlehávalo její pižmové šťávy na bílou jemnou pěnu, která se hromadila na spodní části jeho ptáka a u vstupu do její díry.

Eliška mu stále tak tiše promlouvala do ucha, ne proto, že by nechtěla, abych to já slyšel, byl to jen projev její něžnosti: „Miluji tě, Pavle. Miluji tě tak moc ... udělej mi dítě pro mě a mého manžela ... Ach! to je tak dobré!"

Pak Pavel: „Také tě miluji, Eliško ... věř mi, je to pravda.“

Najednou Eliška vykřikla a hlasitě zavzdychala, dosáhla velmi rychlého a intenzivního orgasmu, přerušovaného ječivými zvuky rozkoše, které byly zcela zvířecí.

Pavel stále pumpoval. Eliška se někde ztratila, obličej měla zrudlý a oči skelné, trochu vlhkosti nalízávala zpátky na své zaschlé rty, dokud Pavel nespojil její ústa se svými a nedovolil jejich slinám vyměňovat se.

Zdálo se mi, že Eliška spěje ke svému druhému orgasmu.

Pavel se s ní vezl na stejné vlně: „Jsem připravený udělat ti to dítě, Eliško. Opravdu to chceš? Zlato moje! Řekni to! Řekni to!“

„Ach, bože ... Ano! ANO! Udělej se mi do kundy! Udělej mi dítě! Ježíši! ANOO !!“ sténala.

Když Pavel náhle zavyl jako zvíře a narval svého ptáka do mé sladké ženy až na dno, udělala se znovu. Viděl jsem pulzovat tlustou základnu Pavlova ptáka, který do ní pouštěl semeno v krásných horkých proudech. Sám jsem znal ten pocit, který teď cítil na svém ptákovi, souhlasně pulzující kontrakce Eliščina těla z něj to semeno pomáhaly vytlačovat a poháněly ho k její děloze.

Také jsem se dodělal a rychle jsem poklekl za Pavlem, právě včas, aby první prudký výstřik mého spermatu dopadl na jeho koule a Elišce na stehno: „Promiň,“ říkal jsem znovu a znovu, když jsem se vyprazdňoval do místa, kde byli oba spojeni. Napůl jsem očekával, že Pavel zareaguje negativně, ale místo toho jen řekl: „To je v pořádku, máš nárok i na svou zábavu; právě jsem tvoji ženu omrdal a řekl jí, že ji miluji.“

„Já tě také miluji,“ přidala se Eliška. Ani nevím proč, dokonce ani teď ne, ale když jsem slyšel to vzájemné vyznání lásky, znovu mě to rychle nabudilo.

Byl jsem teď vedle nich: „Řekni to znovu, Eliško, prosím.“

Vyhověla, líbala ho a vrkala: „Miluji tě tak moc, Pavle,“ něžně se mu usmívala do očí.

Byl jsem zase tvrdý jako kámen a rychle stoupal k orgasmu.

„Znovu!“ žadonil jsem.

Pavel odpověděl: „Miluji tvou manželku, Karle ... myslím, že patříme k sobě.“ A pak k Elišce: „Miluji tě, Eliško, a doufám, že otěhotníš.“

Dlouho a pomalu svým ptákem pumpoval, zatímco Eliška vzdychala a znovu a znovu stvrzovala: „Ach bože, tak moc tě miluji,“ a já pak měl druhý, skoro suchý orgasmus, jen s trochou spermatu vystřeleného Elišce na paži a znovu a znovu jsem poslouchal jejich vzájemná vyznání lásky, v průběhu toho druhého mrdání, které zabralo celou věčnost.

Pavel se nakonec oblékl a odešel, Elišku tam nechal se mnou. Vypadala smutně.

„Můžeš ho znovu vidět, kdykoli chceš,“ ujistil jsem ji.

„Nevadí ti to?“

„Podívej, proč mu neřekneš, aby se přestěhoval k nám. Mohlo by to vyjít nám všem.“

A tak se to i stalo. Stal jsem se něčím jako otcem Elišky, která si svého milence v našem rodinném domě divoce užívala. Miloval jsem vůni jejich sexu v naší posteli, na Eliščině těle a v jejích kalhotkách. Často jsem o ní fantazíroval jako o své dceři, a stejně často jako o své ženě, s kterou jsem mrdal, a toužil jsem po novinkách o jejím těhotenství.

Na ně ale nedošlo, dokud v dubnu následujícího roku Pavel neukončil své akademické studium a nezanechal tu Elišku v hořkosladkém rozpoložení z toho, že on se vrátil do Slezska, a ona ve své děloze nosí jeho dítě. Byl jsem blažený při pomyšlení na devět měsíců spaní s mojí tloustnoucí ženou, během kterých ji pomalým mrdáním z toho všeho budu dostávat.