Tohle manželství nezačalo příliš šťastně. Nora si svého drahého tak trochu vyvztekala, vytrucovala a navydírala. Něžnou zamilovanost nikdy nepoznali a jejich soužití, založené na společném vlastnictví docela slušně velikého majetku, bylo poněkud citově vyprahlé. Dost toho zrestituovali, zbytek rozmnožil manžel a Nora se snažila okázale utrácet, aby bylo vidět, že na to mají. Jejich sexuální vztahy byly poněkud problematické, protože kde chybí trocha citu, je to jako v bordelu. Když přijdu, tak musíš. A připusťme, že oběma bylo dost fuk, kdo je zrovna tím partnerem. Manžel, nebo někdo jiný ? 

Jenže časem jí začalo docházet, že by si taky docela dost mohla natlouct čenich. Ony ty příležitostné partnerky občas byly dost nechápavé a myslely si, že když na nich spočinul se zalíbením zrak pana domácího, pak obvykle i tělo, že mohou počítat s nějakým pokračováním, nejlépe partnera rozvést a přistěhovat se k němu. Z jejich strany byla ochota k sexu dost vypočítavá, protože takových pracháčů ve městě moc nebylo. A když si vybral zrovna ji na dnešní večer, asi má vybraný vkus a anebo musí být pro něj neskutečně přitažlivá. Tak proč to nezkusit ? Ono mít na útratu měsíčně pár desítek tisíc, které se to stane.

A tak Nora začala přemýšlet. Když už má mít manžel nějakou zábavu s cizími ženskými, musí to být pod její taktovkou. Ona musí stanovovat která bude připuštěna a kdy zmizí z domácnosti. Copak o to. Slečny z hampejzu byly ukázněné, plnily vše, co objednatelka chtěla, ale jaksi to nebylo to ono, po čem manžel toužil. A navíc existovalo riziko, že můžou přinést nějakou chorobu. A nebo rozmnožit stav drobného domácího zvířectva, třeba filcek. I  když byly pravidelně zdravotnicky kontrolované, přece jen těch šest až osm chlapů za večer se uhlídat nedalo a k doktorovi šly tak jednou za čtrnáct dní. Radši odtud dívky ne.

Chvíli vydržela s přísunem ochotných z fabriky, kterým nestačila měsíční gáže. Nejlépe to vycházelo s matkami samoživitelkami. Lepší občas podržet jednomu z velikých šéfů, než celý večer drhnout jako druhé  zaměstnání podlahu někde ve školce. Ale taky to  mělo  svá úskalí. Takže  nakonec dospěla k závěru, že kdysi měla prababička služku a ta byla, podle přísloví, paní domácí k ruce a pánovi k lůžku. A když si časem našla nějakého trvalého partnera, ze kterého pak byl ženich, slušně dívku vyplatili a ze zásob domácnosti jí něco přidali do věna. Dnes by to asi muselo být jiné, ale jako nápad to bylo zatím lepší, než ty ostatní.

Dita měla smůlu. Střední školu vystudovala s jedničkami. Tedy šlo o známky na vysvědčení, nikoliv o velikost ňader. Ta měla docela slušně veliká. Ale zakopnout o nějakou práci se jí nedařilo. Ono v menším městě to nebývá tak jednoduché a dojíždět k čertu ďáblu není nic moc zábavného. Ten inzerát na pracáku se jí docela hodil. No bodejť by ne, když byl jediný zajímavý. A tak se přišla představit paní Noře.

Paní domácí nad ní sice nespráskla ruce, ale moc k tomu  nescházelo. Sice módně roztrhané, ale barvy neurčité, nebyly džíny nic moc. Stejně tak vytahaná mikina, která už moc neprozrazovala původní barvu. A triko pod ní taky žádná bomba. Naštěstí měla Nora dostatečně velikou představivost, aby alespoň zhruba ohodnotila dívčinu postavu. Ta se, na rozdíl od oblečení, nezdála tak špatná. A oblečení, to bude muset nosit o dost jiné, hlavně když je bude na co dát. 

Docela ostře Ditě vysvětlila, že nejsou noclehárna pro bezdomovce, kam by se její oblečení hodilo. Bude muset nosit něco trochu konvenčnějšího, možná až staromódního, ale hosté jsou zde zvyklí na určitou úroveň, kterou bude muset dodržovat. Diskuse o příkazech paní domácí není přípustná, ani co se módy týče. Tak si může demokraticky vybrat. Zůstat a nebo odejít. Navždy.

Když skoro půl roku, včetně posledních prázdnin, čekáte na vytouženou finanční samostatnost a soběstačnost, nyní se vám nabídne docela ucházející, až mírně vyšší gáže, která by ji přinesla, není moc o čem přemýšlet. To  je pak člověk schopen odsouhlasit ledacos. A taky raději z mnoha představ sleví, než zase nekonečně obíhat nejroztodivnější firmy a sbírat pro úřednici z pracáku razítka, že místo už je obsazeno. Ostatně ustlat dvě postele, udělat pořádek v oddělených ložnicích, pomoct uklidit kuchařce po jídle, tu a tam pomoct s větším úklidem, který zajišťovala občas objednaná firma, to nevypadalo, jako kdyby se dívka měla každý den přetrhnout. A k té slušné gáži ještě pokojík v podkroví a celodenní strava. Jen dny volna bude třeba dohodnout s paní předem, aby vyhovovaly provozu domácnosti.

A tak se Dita nastěhovala, vyfasovala jakési látkové šaty, ve kterých by se nestyděla ani chodit do tanečních, tady měla hned troje a nosila je běžně přes den. Když si zvykla na provoz domu, vzala ji paní na nákup a dokoupila jí neskutečnou hromadu prádla a punčoch. Zajímavé, punčocháče se v tomhle domě nenosily. A na občasné zazvonění zvonku v jejím pokojíku, když bylo třeba něco akutně udělat či zařídit, si zvykla rychle. Ostatně nebylo  nijak časté, spíš výjimečné. Nemohla věřit, že ji potkalo takové štěstí. Jen ta společenská zábava nějak vázla a že by někam zašla s bývalými kamarádkami a spolužačkami, bylo skoro vyloučené.

Až v pátek za čtrnáct dnů. To se chystala velká akce, měli přijít známí a obchodní přátelé, žádná večeře, ale jen samoobslužné stoly se všemi dobrotami, že u některých Dita ani neuměla pojmenovat, co to na těch tácech vlastně je. A k tomu neskutečné množství piva, vína i tvrdého alkoholu, vše nepřetržitě doplňováno z chlazených zásob. Samozřejmě vše dodala kateringová firma i s obsluhou. Ono těch hostů zase nebylo tak moc, všeho všudy osm pánů a domácí. Muži byli vesměs starší, oni finanční magnáti obvykle nemívají dvacet. Výjimkou byl jeden, asi čtyřicet, ošlehaný větrem golfových hřišť, mořského větru z jachty a občasným zasedáním ve správní radě, kterou vedl a firmu vlastnil jeho táta. Paní Nora se od něj nemohla odtrhnout a dost významně si ho okupovala pro sebe. Vzhledem k absenci dalších dam jí to zase tak moc práce nedalo.

Dita po něm taky pokukovala, ale byla si vědoma svého místa ve společnosti. Ono těch mužských kolem ní za posledních čtrnáct dnů zase tak moc nebylo. Obvykle šofér, k večeru pan domácí, občas zahradník. Ale s tím snad ještě ani pořádně nemluvila. Ona byla doma, zahradník na zahradě. Ale mladá dívka přece jen potřebuje trochu obdivu a toho se jí od paní domácí nedostávalo. Nebo to od ženské nebylo to ono. Takže každý mimovolný pohled, kterým na ní nejmladší z manažerů spočinul, ji přímo pálil na kůži. I když by si tedy dokázala představit i někoho mladšího. Ale člověk musí brát co je. No brát. Ono to vypadá, že vše sebere paní Nora.

Ta se na ni kupodivu obrátila uprostřed zábavy. „Dito, co takhle pitný režim ? Vždyť ty nám tady uschneš !“  A podávala jí sklenici s nějakou ovocnou šťávou. Je pravdou, že během péče o hosty toho moc nevypila a tak ta dvojdecka v ní jen zahučela. Za docela krátkou chvilku si uvědomila takový zvláštní pocit. Jako by se jí trochu zatočila hlava a okolní randál poněkud utichl. Své práce vykonávala tak nějak automaticky a když ji paní Nora zavolala do vedlejšího pokoje, ukázněně šla. 

„Teď si svlíkni šaty, miláčku,“ nařídila jí. Ditu ani nenapadlo, že by to mělo být něco nepatřičného, i když pánové se z vedlejší místnosti začali trousit dovnitř. Uchopila šaty za dolní lem sukně a už je soukala přes hlavu dolů. Nejdřív se ukázaly její vzorované punčochy, pak koníky podvazkového pásu, kalhotky a když v tahu ještě přidala, vykoukla barevně naprosto sladěná podprsenka. Paní jí odebrala šaty a odložila. „Tak, pánové, začíná dražba. Kdo chce některý kousek z dívčiny garderoby ? Kdo nabídne nejvíc, bude jeho a může si ho svléknout přímo z modelky.“ Jako první vyhrály kalhotky a tisícovky začaly lítat. Vyhrál jeden ze starších pánů, labužnicky poklekl k Ditiným nohám  a stáhl kalhotky. Dívka, trochu nepřítomně, ale spolupracovala. 

Dál přišla na řadu podprsenka, tu vydražil nejmladší z manažerů, zkušeně přistoupil zezadu, rozepnul a odhalil tu krásu, na kterou všichni pánové napjatě čekali. Nedalo mu to, aby si zkusmo nepohladil dívčina ňadra. Držela tak samozřejmě, jako kdyby celý svůj dosavadní život nedělala nic jiného, než že předváděla své půvaby. Přitom opak byl pravdou. Ne že by snad byla ještě po maturitě poctivá panna, ale její sexuální zkušenosti byly dost tristní. Spíš takové to středoškolské popichování, žádná pořádná šoustačka s někým, kdo to suverénně ovládá. A za to, že ukázněně držela a neodporovala, mohla ta tabletka rozpuštěná ve sklenici ovocné šťávy, co jí nechala vypít paní domu před pár minutami. A k tomu si toho ráno nebude ani moc pamatovat. Proto si vše pán domu natáčel na telefon, aby jí příště, kdyby se cukala, mohl osvěžit paměť, čeho všeho už byla schopna.

Statný čtyřicátník si ji pak odvedl do nějaké další volné ložnice, uložil ji na postel, pak se sám svlékl a začal zkoumat zákoutí jejího těla. I když vnímala trochu zpomaleně, jeho podněty na dráždivých místech cítila docela správně a vzrušovaly ji. Navíc zatoužila, aby to vše mělo nějaké pokračování a tak nejen že ukázněně držela, ale dokonce se pokoušela i nabídnout své půvaby daleko konkrétněji. A muž se snažil. Fascinovala ho její docela úzká kundička, schopná sice přijmout dva prsty, ale byly tam dost fest. Otočil je bříšky nahoru a začal krčit , aby co nejvíc podráždil poševní stěny. Palcem jí silně tiskl poštěváček a snažil se po něm trochu kroužit. K tomu se ústy přisál k jedné bradavce. Nejen že ji silně sál, ale dokonce se pokoušel i jemně okusovat zuby. 

Dívka na takhle intenzívní a dlouhou předehru nebyla zvyklá. Vrstevníci se spíš snažili co nejrychleji dobýt její poševní vstup a vytřepat do něj svoje přebytečné zásoby spermatu. Tady, ještě než došlo k zasunutí údu, jí bylo neskutečně krásně a vlastní soulož v ní rychle vzbudila silné vzrušení. Partner se ji snažil udržovat co nejdéle ve stavu blízkému orgazmu, neboť věděl že za polopropustným zrcadlem nahlížejí všichni ostatní pánové a určitě hodnotí jeho výkon. K tomu věděl kterým směrem je potřeba nabídnout ty nejhezčí pohledy na dívčino tělo i jejich spojení. Leč i on byl jen muž a tak spěl s tímhle překrásným dívčím tělem k rychlému uspokojení. Nedělal  z toho žádnou velkou podívanou, všechno poctivě nechal uvnitř. Když se vydýchal z nejlepšího, vytáhl svůj úd z jejího klína a nabídl nepřítomným kolegům krásný pohled na z kundičky vytékající sperma. 

Vedle v pokoji se začala společnost vracet ke svým skleničkám a ke stolům s lahůdkami. Podívaná na nové děvče se jim velice líbila. Holt nová hračka. Výjimkou byl jeden z těch starších pánů. „Hele, Noro, můžu si jít pochutnat ?“ ptal se paní domácí. „Ale to víš že jo. Je celá tvoje,“ odpověděla a muž zamířil ke dveřím, kde stále ještě ležela Dita. Ani nestačila dát nohy k sobě a tak mezi ně ponořil hlavu, zajel jazykem do čerstvě vycákané kundičky. Zřejmě byl pod obojí, protože velice rád vylizoval čerstvé sperma a způsobovalo mu to veliké blaho. Ostatní pánové z místnosti za zrcadlem odešli, zřejmě jim tento způsob sexuálního ukájení nic moc neříkal.

Ráno se Dita budila jako po koťatech. Vnímání nějaké ztížené, mírné bolení hlavy a rozhoupaný žaludek. K tomu divná pachuť v ústech. No bodejť by ne. Když ji uklízeli do jejího pokojíku, zatoužil po nějakém vzrušení i pan domácí a tak jí ho, v přítomnosti manželky, nacpal do pusy. S orálním uspokojováním moc velké zkušenosti neměla, ale nějak tak instinktivně cucala tohle kožené lízátko, až měla najednou ústa plná jakousi slizkou hmotou divné chuti. Ale nebyla schopna to jakkoliv řešit, tak jen všechno spolykala a pak upadla do dlouhého a hlubokého spánku.

Probudila se až o půl deváté. No to je průšvih, měla asistovat u snídaně v půl osmé ! Bleskově se oblékla a spěchala dolů. Kupodivu ji nečekala výtka od jinak vždy ostré paní Nory, spíš dotaz, jak se vyspala a jestli už je při smyslech. Moc ten dotaz nechápala, ale když jí paní začala vyprávět, jak byla včera večer přítulná a ochotná k přítomným pánům, nevěděla, jestli se má hanbou propadnout, nebo červenáním podpálit záclony. Chvilku nesouvisle koktala, protože cítila potřebu se nějak omluvit, leč byla přerušena. „To je v pořádku. Ne že by tady něco podobného probíhalo každý den. Ale pánové mají vesměs velmi náročné pracovní pozice a občas potřebují vysadit a trochu uvolnit. Tak jim to tady nabídneme. A nestyď se, bylas výborná. A všichni tvé půvaby nadšeně oceňovali.“ Pak jí pustila video z telefonu, jak probíhala dražba jejího prádla. Dita z toho byla celá vedle sebe, protože se jednak na nic nepamatovala a druhak,  přece jen takovéhle věci v minulosti nikdy nedělala. Ale než se k tomu stačila vyjádřit, přisunula před ni paní hromádku peněz. „Tohle za odhalení tvých půvabů pánové včera zaplatili, je to tvoje, samozřejmě vedle normálního platu.“ Rozpaky se jí třásly ruce a nevěděla, jestli na tu hromádku dvojtisícovek a tisícovek může sáhnout. „Dej si to do kapsičky,“ pokračovala Nora. „Nikomu z nich ta částka chybět nebude a určitě si nepůjdou půjčovat na večeři. Ostatně tu dostali tady.“ 

Na pokoji jí to nedalo a spočítala to. Osmnáct tisíc snad v ruce ještě nikdy nedržela. Tedy ne že by rodiče na vsi, odkud pocházela, byli nějací švorcáci. Určitě někde nějakou zálohu naspořenou měli. Ale že by takhle vysoká částka byla jen její, to ještě nezažila. Rozhodně jí pomohla v uvažování o věcech příštích. A chování zaměstnavatelů k ní se taky poněkud změnilo. Najednou si směla sednout po večeři s nimi ke skleničce vína, a to měli opravdu dobré. A další den ji paní Nora oslovila s žádostí o pomoc. „Víš, dneska jsem to dostala a manžel přijede z práce nadržený jak bouřkové mraky. Nemohla bys mi pomoct ? Abych zase neměla natržené mandle.“ Nemohla uvěřit svému poznání, jak to asi paní myslí. Tohle je opravdu divná domácnost.