Ne že by snad byl Olda někdy v opeře. Tenhle hudební žánr mu vůbec nic neříkal a dokonce snad nikdy nezahlédl nebo nezaslechl nějaký kus uváděný v televizi. Tím méně mohl tušit, kdo to byl Giacomo Puccini a že napsal operu Madame Butterfly. Stejně tak nemohl tušit, jak by se asi mohlo psát jméno hlavní tragické hrdinky Čo-Čo-San . Ale někde ho kdysi kdesi zaslechl a působilo na něj velmi exoticky. A tak když se u nich ve třídě na začátku střední objevila šikmooká spolužákyně, začal jí tak říkat. Co na tom, že se narodila v jednom okresním městě na východě Moravy, kde měli rodiče obchod se vším možným, jak to tak u Vietnamců bývá a vychodila úplně normální českou základku, nutno však poznamenat, že s prospěchem o dvě třídy lepším, než Olda. Svoji přezdívku přijala s klidem, protože by jí mohli říkat i hůř a ani ona příliš netušila, kdo byla madam Motýlek. Ostatní Vietnamky se vždy snažily jména nějak přizpůsobit češtině, nebo rovnou začaly používat nějaké jiné české jméno, na které slyšely, i když bylo jejich mateřštině na hony vzdálené. Ona nemusela nic vymýšlet, Olda to zvládl za ni. A ostatním spolužákům to připadalo docela zábavné a tak byla pro všechny Čo-Čo-San. Dokonce jí tak občas vyvolal i někdo z učitelů.

Po rozpačitém prváku přišel druhák a kromě daleko vyššího pocitu vlastní důležitosti, došlo k jedné změně. Čo-Čo-San přestali říkat celým dlouhým jménem a zkrátili si je na San. Rozhodně to znělo víc Vietnamsky, než Japonsky a hodně podobně  jako třeba Sandra, které byly ve třídě dvě. Nutno říct, že San dělala jménu operní hrdinky věrný obraz. Madam Butterflay, tedy Motýlek, bylo něco subtilního a lehce vzdušného, jako San sama. Byla štíhlá a po rodičích moc nevyrostla, totéž platilo i o jejích ženských půvabech. I když výrazně tmavá, neviděla moc rozdíl mezi sebou a spolužákyněmi. Ve městě nebyla Vitnamská komunita příliš početná a tedy se stýkala nejčastěji s domorodci. Jen ta prsa měly holky větší a krvavě jim je záviděla. Možná i proto jí kluci moc nevěnovali pozornost. Ne že by o tom přemýšlela nějak příliš. Ale cítila, že už je v letech, kdy by nějakou tu líbačku nebo makačku mohla klidně zažít.

Zářijový státní svátek, spolu s ředitelským volnem, prodloužil víkend a po bujarých prázdninách se mládež chtěla bavit. Uděláme mejdan, padlo ve třídě a všichni z toho byli nadšeni. Zvlášť když zjistili, že Břéťovi rodiče dva dny před tím odjíždějí  na nějaké pozvání do Francie a jejich vilka na kraji města tedy bude volná. Pánové slíbili přinést pití, holky jednohubky a pomoc při zahlazování stop jejich pobytu. San byla trochu v rozpacích, protože sice měla radost, že ji třída zve jako jednu z nich, ale jednohubky nikdy nedělala a pečení českých buchet se ve Vietnamu moc často nekoná. Ale holky jí vysvětlily, že brambůrky se taky počítají a těch byla v krámě hromada. Máma řešila zásobovací problémy obchodu, dva mladší sourozence, kteří potřebovali víc péče, než starší skoro samostatná sestra a o tom, že se takhle školní mládež schází, už něco slyšela. Když je to český zvyk, co s tím nadělá. Ostatně chtějí tady žít a moc nevyčnívat. Z vlasti si pamatovala, že když jdou vodní buvoli na pastvu, ten první dostane po čumáku, aby tak nespěchal a ten poslední po zadku, aby přidal a nezdržoval. Ti co jdou v prostředku se mají dobře.

Hlavním organizátorem nevázané zábavy byl pochopitelně Olda. Neměl moc práce, protože už od slučováku v prváku bylo dost lidí rozpárovaných a bylo tedy jasné, kdo se s kým bude bavit a nakonec si užívat trochu toho lidského tepla. Největší průšvih byla absence Božky, která sice nebyla největší krasavice třídy, ale rozhodně měla největší prsa a moc se o ně nehrdlila, takže víc spolužáků po ní koukalo roztouženým zrakem. Největší právo na ni si ale osoboval Olda, protože bylo jasné, že kdykoliv si řekne, ona ho neodmítne. A najednou měla babička na druhém konci republiky narozeniny a Božka je měla od rodičů povinné. Takže měla po mejdle. A Olda po jisté společnici. 

Podobně na tom byla i San. Její drobné tělo a tím i drobné ženské, no snad bychom to ani neměli nazývat přednosti, když nebyly skoro vidět, ji nepředurčovaly do masturbačních fantazií spolužáků. A ona měla přece jen něco málo z vietnamské nátury, tedy jako holka se nemohla vnucovat či si nedej bůh přímo vybírat kluka. Ne že by po nějakém menším dobrodružství netoužila, ale jednak nevěděla jak na to a druhak si moc nemohla vybírat z neexistující fronty na její půvaby. Vznikl tím paradox. Jediní dva, kteří neměli předpokládané partnery na večer, byla San, tichá voda s minimálními půvaby a Olda, věhlasný buldozer dívčích srdcí a okrasa jejich ložnic. Tedy alespoň se za to považoval a některé spolužákyně mu dávaly za pravdu, hlavně když nebyli nablízku jejich obvyklí partneři.

Společenský večer začal už odpoledne, aby ti, které maminky nechtěly pustit na noc, taky něco stačili užít. Pár opíjecích her na úvod a začalo být veselo. Zejména stálejší partnerské dvojice velmi brzy zmizely do soukromí, protože kluci byli nadržení jak černé mraky před bouřkou, nehorázně toužili spočinout mezi stehny svých příznivkyň a vyprázdnit několikadenní zásoby spermatu. Občas to šlo až příliš rychle a za chvíli zase seděli mezi ostatními. San pití jen tak ucucávala a usilovně se snažila přijít na to, proč ten alkohol do sebe všichni lijí, jak o život. I přes značnou střídmost v konzumaci se jí po chvíli začala točit hlava. Ona totiž asijská játra nejsou zvyklá tak usilovně odbourávat alkohol, neboť na rozdíl od evropských prapředků, kteří staletí chlastají jak o závod, ti asijští byli zvyklí spíš na nějaké rostlinné drogy, kdežto kvašené alkoholické nápoje se tam moc nepoužívaly. Dívka tedy měla daleko menší výdrž, než ostatní. A k tomu ta subtilní postava, žádný pořádný tuk v krvi.

Olda lovil mezi ostatními spolužákyněmi, ale všechny měly nějaké partnery a tvářily se, že pro dnešek už si vybraly. Dopadlo to podle očekávání. Zbyla na něj Čo-Čo-San. Lepší něco, než sušit ústa. Tedy pinďoura. Pár důvěrných dotyků a otřepaných frází, další hlt vína a dívka měla docela špičku. Pozornost takové školní celebrity nečekala a vcelku jí dělala dobře. Projevilo se to usednutím na jeho klín a trošku těžkým jazykem pronášenou básní. „Oline, šuline, sedím ti na klíně !“ Okolí vybuchlo nezřízeným smíchem. Tohle by si nikdo jiný nedovolil. Olda se tomu raději zasmál, i když krajově možné oslovení šuline, se mu zatraceně nelíbilo, ale co s přiopilou slečnou naděláš. Raději si to schová.  Aby nevypadal jako nějaký nekňuba, poplácal dívku po zadečku a sáhl jí  na prso. Hergot, takhle malou kozičku snad ještě v ruce neměl. Tam je celá ruka zbytečná, stačí dva prsty, jako ostatním holkám na bradavky. A v tom se mu rozsvítilo v hlavě.

Juráš byl jeho strejda, kousek po čtyřicítce, pivní mozol jasně vyrýsovaný, vousy důstojné, vlasů pomálu. Jako jeden z mála dospělých se s ním bavil skoro normálně a hlavně v pubertě byl jeho nejdůležitějším sexuálním poradcem. Rád si vyslechl jeho úspěchy u spolužákyň a pomáhal  mu kout pikle, jak se jim dostat co nejlíp pod sukýnky, i dál. Dokonce občas vypomohl, když bylo s kým a nebylo kde. I když byl ženatý, ale měl na dvorku z bývalého kozího chlívku předělaný takový kutloch, kde mohl posedět s kamarády, aby teta nevrčela, že jí dělají v domě nepořádek a ještě k tomu kouří. A tam byl i gauč, kde mohl Olda spočinout s momentální vyvolenou. Sice strejdu tak trochu podezíral, že se tu a tam nenápadně koukl, jak mu to jde, ale to přičítal jeho pedagogickým snahám, aby někde něco nepokazil. A strejda měl dost velký zájem o mladé slečny. Dokonce dvě Olda přesvědčil, aby na Juráše byly milé a zkusily, jaké je to s dospělým chlapem. Jenže jakkoliv Olda miloval macatou Božku, strejda chtěl pravý opak. Ani ta druhá, o poznání hubenější, nebyla podle jeho představ. No snad nebude muset kvůli němu lovit někde v sedmičce na základce. Co jeho dobrá pověst ?

No a právě, když Oldova ruka spočinula na hubeňoučké Čo-Čo-San, se mu rozsvítilo v hlavě, že tohle by byla postava pro strejdu. Snad nejde o věk, ale o tělesné proporce. A ty by mohly být podle Jurášových představ, navíc holka už není pod zákonem a měla by mít trochu rozum, do čeho jde a co se s ní dělá, aby pak nevyšilovala. Mobil vyřešil vše a tak Olda za chvíli odváděl San do čekajícího  auta. Ostatní se dobře bavili a ve stavu střední opilosti si jejich zmizení ani nikdo nevšiml.

Dívka toho měla dost a když spočinula na gauči u strejdy v ožrávárně, chtělo se jí hlavně spát. Oba pánové si s ní mohli dělat co chtěli, pořádně nereagovala na rozepínání a stahování kalhot, samozřejmě šly dolů i s kalhotkami. Juráš byl rudý ve tváři a funěl blahem, protože tohle bylo to, po čem toužil. A k tomu navíc Vietnamka, snědá a černá jak bota, včetně chloupků na kundičce. Snad jediná ve třídě si ji neholila, i když v rámci tmavé barvy měla ochlupení nejvýraznější. Všechno na ní bylo menší, než na spolužákyních, ale takové skoro dětsky roztomilé a hlavně, vůbec se ničemu nebránila. Tak šla dolů i halenka, pod kterou neměla klasickou podprsenku, ale jen omotanou stahovačku, spolu s kalhotkami výrazně tyrkysové barvy. I ta byla ve chvilce pryč a strejda se  nemohl vynadívat na ty půvaby. „Hele, mladej, nezacláněj, my si tady se slečnou chvíli popovídáme. Tak nedělej kazišuka a vypadni.“ Olda z toho byl poněkud rozčarovaný, protože se těšil na nějaké orgie a on zatím může hlídat, aby nepřišla teta. Ta sem ostatně stejně nechodila, protože raději nechtěla vidět, co se tady obvykle odehrává.

Juráš se snesl na San, jak poštolka na myšáka. I když v tomto případě by bylo případnější označení statný orel na kamzičí kůzle. Na rozdíl od dívky nebyl žádná podvýživa. Labužnicky jí roztáhl nohy a začal se probírat drobnou kundičkou. Vše v ní bylo na svém místě, jen měl ten pocit, že by ji svým silným jazykem mohl natrhnout, jak byla těsná. Ostatně nebyl daleko od pravdy. San byla poctivá panna a někde tam uvnitř se schovávala pověstná blanka, což ovšem muž netušil. Zpumprlíkovaná holka z mejdanu už přece musela něco někdy zažít. Nezažila a ani nevěděla, jestli po protržení opravdu touží. Ale momentálně nevěděla vůbec nic, protože stále usínala. Juráš její bezbrannosti využíval a snažil se pohrát si důkladně s jejími lupínky i poštěváčkem. To bylo něco jiného, než doma. A ta skoro neexistující prsa, kde se musely poctivě hledat bradavky, aby člověk věděl, kde vlastně je, byla tak odlišná od macatých čtyřek manželky. 

Chvíli trvalo, než se Juráš zatoužil zabořit do té malinkaté a těsné pičky. Nakonec ale neomylně našel příslušný otvor a zatlačil. Ono nic. Zůstal venku. Tak přidal. Zase nic. Teprve na třetí pokus pronikl alespoň na krajíček a jeho žalud objalo vlhké teplo dívčího klína. Uvědomil si, že bude muset zabrat jako pořádný chlap, žádné něžnosti. Když už měl dobytý vstup, začal se dobývat dál. Nebyla to žádná brnkačka, protože těsno bylo opravdu a místa jen tak poskrovnu. Navíc San si asi jeho počínání moc neužívala, protože se začala vrtět a budit. Ale najednou vše povolilo a byl tam. Dívka i ve spánku reagovala bolestným vzdechem. Nechtěl ji poplašit a tak chvíli vydržel, aby si zvykla a kundička se přizpůsobila jeho rozměrům. Nepatřil k žádným bourákům a trhačům, spíš byl obvyklý tuzemský průměr. Ale pro San i to bylo dost a do konce jejich milostného aktu se netvářila příliš spokojeně a nadšeně. 

Chyběl mu nějaký její protest a tak se vycákal tam, kde mu bylo dobře. Znaveně na ní zůstal ležet, dokud mu sám nevyklouzl. To bylo překvapení ! Červený klacek dával jasně tušit, že se dělo něco extra. Protože vložku ani tampon na začátku neměla, bylo jasné, že ji Juráš připravil o poctivost. Tak tohle se mu už pár let nestalo. Po mladinkých a pořádně nevyvinutých slečnách sice velmi toužil, ale  akce mu nějak scházela. Vyšel před dveře, kde seděl na dvoře Olda. „Tak chlapče, už je volno,“ začal ležérně. „Jestli chceš, je čerstvě odpaněná a pořád toho moc nevnímá, takže nebudeš mít žádnou extra práci. Ale chvátni, zkusím ještě pozvat kamaráda, co takovéhle slečinky taky rád.“ 

Olda poněkud váhavě, ale nakonec přece jen vstoupil dovnitř, kde San ležela v nezměněné poloze, s črveným klínem a roztaženýma nohama. No fuj ! Do tohohle by se měl dostávat ? Červenými čmouhami prosvítala běloba strejdova spermatu a vše vypadalo dost mazlavě. Juráš si všiml jeho rozpaků. „To nic, Oldo. Trochu ji očistíme a jedem dál. Nevyužít takovouhle příležitost by byla chyba.“ Někde se objevil mokrý ručník a za chvíli byla kundička jak vytraxlovaná. Studené vlhko zase začalo San probírat, ale když přestali, spala spokojeně dál. Jenže průšvih ! Potah gauče nesl nezpochybnitelné stopy toho, co se na něm před chvílí odehrávalo. Včetně krvavého fleku. No to bude honička utajit před manželkou velké prádlo. Ale snad se to nějak povede.

Když za chvíli zaklepal na dveře kamarád a soused ob jedno, málem je oba úlekem trefil šlak. Úleva byla veliká, nově příchozí se nenechal pobízet a už lovil San tam, co obvykle holky mívají prsa. Bez ohledu na přítomnost strejdy se synovcem se vrhl na dívku a během okamžiku ji začal plnit svým přírem. Šukal jak veverčák v koruně statného dubu  a vůbec se neomezoval ve svých hlasových projevech. San se začala trochu probírat a vzdychat, asi by se dalo říct, že to nějakým extra blahem nebylo. Spíš bolestí čerstvě odpaněné kundičky. Když z ní uspokojen vstal, sáhl do kapsy a začal si svoje dílo v jejím mezinoží natáčet telefonem. Pak požádal Juráše, aby mu udělal pár obrázků s nahou San v náručí. Ta se začala pozvolna probírat a i přes mírnou opilost registrovat, co se s ní děje. Do toho přišla Oldova chvíle, když oba starší pánové nabírali síly. Sice sperma dělalo její kundičku dost kluzkou, ale mladík v sedmnácti zase nepotřebuje k výstřiku kdo ví co, zvlášť když je to za poslední tři dny poprvé.

Trápení San nebralo konce. Sice si pánové udělali dobře a zejména ti starší obvykle doma nespěchali s dalším kolem milování. Spíš bývalo výjimkou. Ale tahle mladá a těsná kundička byla velmi inspirativní a dalšímu pokračování neodolali. San už tušila, co se s ní děje, ale nijak výrazně nereagovala a s určitým sebezapřením držela. Teda ti dospělí mají nápady. Neustále pokračovat v něčem, co se jí nijak extra nelíbí. A Olda to dělá s nimi. 

A to ještě netušila, že zde není naposledy. Sice zejména zpočátku po nějaké další souloži netoužila, ale Olda byl neúprosný. Ono to ostatně nic nestálo a strejda byl na výsost spokojený. Nakonec tomu přišla na chuť a byla schopná se udělat během odpoledne a večera několikrát za sebou. Jen jí nějak moc nešlo na rozum, co je to ta láska. Tohle byl normální živočišný sex. Ale hlavu si s tím nedělala a užívala si života. Na rozdíl od operní hrdinky, která tři roky čekala na amerického námořníka a nakonec skončila sebevraždou.