Pepa měl rád život, lidi, děti. Nemyslím děti k večeři, to fakt ne. Vyráběl pro radost dřevěné dekorace, hračky i dřevěné sochy. Které mu dělalo radost rozdávat, mohli jste je najít v Dětských domovech, na hřištích, v parcích, všude kde dělali komukoli radost.

Ovšem také rád vyráběl důmyslné BDSM pomůcky od prostého znehybnění v pranýři, až po „zákeřné“ či překvapivé elektro hrátky. Miloval, když si čubička, přinucena okolnostmi k pohybu musela dát šlehu sama sobě. Ovšem to již o něm všichni čtenáři dobře vědí.

Dnešek si užívá až na dno své sadistické duše. Vysoká na krátko střižená černovláska, stála s rukama v poutech vysoko na hlavou. Byla štíhlá, dobře stavěná, sportovní typ. Z její osobnosti přes spoutání bezmoc a nahotu proudil příval sebevědomí, říkal, vím co mám ráda co mne vzrušuje a já si to prostě užiji. A odejdu, nezlomená, posílená.

Pepa si se zalíbením prohlížel její fakt pěkné tělo, hezké pevné dvojky, ženskost co v sobě mají holky mezi třicítkou a čtyřicítkou. A hlavně tu její duši, která zatím dostala jen od rádoby dominanta více či méně naplácáno. Červený zadeček si prohlížela se zalíbením a velmi naivně si myslela, že má v malíku vše o BDSM. S vědomím já jsem ta co vše zvládá. Pepovi jasně dala rozpoznat. O emocích jaké přijdou v moci dominanta, který sevře tvou duši přivlastní si ji, až bude zbavena i posledních kousků své vlastní vůle. O skutečných pocitech co vynesou duši subky do nebes nemáš ani tušení. Přišla jsi za mnou od toho svého plácala si zvednout ego. Dokázat si jak jsi dobrá, užít si a odejít sebevědomější než dosud.

Pepa věděl jak se mílí, odejde s hlavou skloněnou s pokorou a obavou zdali vůbec zaslouží pozornost toho muže co ho celá její bytost přijala za svého Pána. Muže co ji zcela ovládl svázal její duši pouty z ocele. Přinutil ji přijmout své místo čubky co se vzdala zcela své vůle a vložila ji do rukou svého Pána co ji zcela ovládl.

Pro začátek ji Pepa zakryl oči, vzal pásek z lehké ohebné kozinky, co se uměl do kůže zakousnout a na její štíhlé tělo byl ideální.

Dobře znal pocity čubek při výprasku bolí každá rána, ale ta první nejvíc. A nyní byla každá první vždy jen jedna ostrá šleha, přes stehna ze všech stran, podpaždí, prsa, lopatky, břicho, kundu, zadek.

Po šesté ráně o jakých se jí v jejím dosavadním životě ani nesnilo, ani v nejtemnějších představách, začala ječet. Dostala roubík, a skřipec na nos, zůstala půl minutky bez vzduchu, aby si uvědomila, že se mlčí a drží. Přišlo dalších devatenáct šlehanců. Po celém těle, měla rudé pruhy. Skrz roubík se snažila kňučet. Pepa ji zas nasadil skřipec opět na nos, světe div se ztichla sice se dusila, ale to minutku vydrží. Chytil ji za vlasy a do ucha ji zašeptal budeš zticha. Sundal skřipec z rypáku a z tlamy vyndal roubík. Nadechla se jako by chtěla něco říci, ale to Pepa čekal, vrazil ji facku až ji na chvilku svět zmizel.

Opakuji po mne, držím hubu. Řemen z kozinky, Mrštný švihák se ji zakousl do koz, pochopila a vzlykla, držím hubu. Přišla další rána, šestkrát se vše opakovalo, mezi tím její dvojky otekly do solidních trojek.

Pepa na ně nasadil vakuové klobouky vlastní výroby, vysál vzduch, kozy modrofialové barvy se ještě zvětšily a bolestí čubce podklesly nohy a zůstala vyset v poutech.

Každá bolest otupí, nechal ji odpočinout jen tolik, aby byla schopna plnit rozkazy. Odvázal ji z rozporky, přední i zadní tlapy dostali klepeta, mezi levou a pravou tlapou vždy kousek řetězu. Mohla dělat malinké krůčky, na krk ji nasadil masivní ocelový kruh a ten kruh nebyla hračka, ani šimrátko jako komerčně prodávaný elektro obušek. Nýbrž uměl dát sice bezpečný, ale opravdový elektrošok.

Stála bez hnutí i držet jazyk za zuby se již naučila, Pepa jen ukázal směrem k zemi, ihned poklekla. Po podlaze se rozkutálel barevný míček. Aport, čubko zaznělo. Čubka se po čtyřech s okovy pohybovala jak postřelená kachna. Pepa vstal a šlehl ji přes zadek rychle zazněl povel a čubka udělala zrychlený pohyb po kterém dopadla na zem jak pytel ječmene, když ho chlap shodí z ramena.

Jsi trapná je to marná práce s tebou, neválej se aport kurva. S pidikrůčky konečně v tlamě míček donesla. Tak víš co feno, na aport máš dvacet vteřin cosi nastavil na ovládači hodil míček a stiskl start. Teprve se k němu blížila když obojek na krku spustil svůj koncert odrazila se na všech čtyřech do vzduchu, jako by mohla před proudem co ji z krku proudil do těla i do hlavy, někam utéct. Než výboj přestal, tak se pět nekonečných vteřin se zmítala jak raněné zvíře. V podstatě nebyla schopna si uvědomit co se vlastně stalo, ani mučené kozy vůbec nevnímala, byla jak v bublině oddělena od reálného světa. Máš úkol zaznělo a ona vzala míček a donesla ho Pánovi.

Tak znova šup šup máš času až až. Tentokrát skákala jak puma odraz oběma zadníma protažení do dálky dopad na přední, přitáhla zadní a další skok. Popravdě její pružné tělo, vypadalo při skokách docela dobře. Už se s míčkem vracela chyběl poslední skok, když ji obojek srazil k zemi. Kupodivu stiskla v tlamě svaly a míček neupustila po šoku z výboje na skok neměla sil doplazila se k nohám Pána a podala míček. Chvilka na vzpamatování a tentokrát nehodil míček tak daleko, byla vidět radost čubky ze splněného úkolu. Jako fenu ji pochvalně, podrbal pod bradou a poplácal po tváři. Pohnula hlavou a pokusila se ruku políbit, Pepa věděl své, ze sebevědomé krávy se stává oddaná fena a to je výcvik jen na počátku. Ještě několikrát hodil míček, bavil se jejími skoky co byly čím dál dokonalejší, fakt to již vypadalo jak kočkovitá šelma na lovu. Zdali aport stihla nebo přišel elerický šok to záleželo kam se míček zakutálel. A jak řekl jeden slavný trenér z let dávno minulých, fotbal nemá logiku, je to kulatý může se to zakutálet kamkoli.

Naposled podala míček, zůstala klečet a znova si uvědomila strašnou bolest stále mučených koz. Je to zvláštní když se čubka učí, cvičí se pro svého Pána i na bolest zapomene.

Pán vypustil podtlak a osvobodil její ňadra, krev se vracela do prsou s pocitem na omdlení, sáhla si na ně lehce stiskla, bylo to příjemné. Pán si pohrál s ovladačem, výboje nastavil na citelné, ale nikoli bolestivé výboje. Hop řekl a vydal se do rohu místnosti a čubka hopsala za ním. Otevřel klec, bez ptaní vlezla dovnitř. Hezkou dobrou, řekl s úsměvem. Neznělo to ironicky ovšem vzhledem k tomu že obojek vyslal citelný výboj každých patnáct minut. Měla čubka fakt skvělou noc, plnou těšení se ráno. Nešlo usnout ani být vzhůru, jen upadnout do polospánku a krutě se probrat, byla vytržena z usínání, jednou, dvakrát po desáté, pořád dokola. Modlila se a nevěděla zdali se již zbláznila, nebo to teprve přichází, nekonečně přerušované usínání ničilo vědomí i podvědomí.

Když oknem vniklo světlo držela si víčka, nesmí je zavřít, musí ránu proudem přijmout při vědomí.

Přišel Pán ovládání v jeho rukách neviděla, ovšem výboj již nějak dlouho nepřišel. Mohla by se trápit co přijde, ovšem již fakt neměla sílu ani vůli na cokoli myslet.

Kec se otevřela a čubka pila mléko, jedla granule, vyprázdnila obě misky během chvilky. Pán ukázal na klec kde strávila noc. Vršek klece tvořilo čalouněné lehátko, gestem ji ukázal, vlez tam. Uvelebila se a Pán ji hladil po hlavě, bála se zavřít oči, bála se co přijde. Ovšem stejně nevydržela usnula hlubokým spánkem. Pán ji naposled pohladil po vlasech a přikryl ji dekou. Zaslouží odpočinek, což o to co si užila? Musí ještě hodně vydržet než skončí první výchovná lekce.

Ze zpětnou vazbu děkuje pepa-dom@seznam.cz