V sobotu, časně ráno, mě probudilo neodbytné řinčení zvonku. Otráveně jsem vylezl z postele, natáhnul na sebe slipy a šel ke dveřím. Otevřel jsem a za nimi... vodnice!Alespoň tak mi to připadalo.

Za dveřmi stála sousedka Vlasta a z vlasů jí kapalo. Také tenkou šatovou zástěru měla promáčenou tak, že skoro neskrývala její pevná prsa a bradavky jako kdyby se tou tenkou látkou chtěly prodrat.

Vlastě bylo jedenatřicet let. Už asi tři roky byla rozvedená. Vysoká asi 170 cm, štíhlá postava. Narozeniny oslavila před pár dny. Také mně zvala, ale musel jsem zrovna do práce. Mimo pozdravu jsme se nijak nestýkali, tak jsem o jejím soukromém životě nic nevěděl.

„Sousede, prosím, pomoz mi! Praskla mi voda a já s tím nemohu nic udělat!“ Nevěděl jsem, zda to, co jí kape z očí jsou slzy, nebo kapky vody z vlasů. „Jóó, už jdu!“ skočil jsem do pantoflí, vzal nářadí a klíče od bytu a zabouchnul za sebou.

V kuchyni měla malý rybník. Skočil jsem k dvířkům, otevřel je a snažil se tu potopu zastavit. Ale – jako naschvál – kohouty byly nějaké zatuhlé. Nechtěl jsem na to plastové potrubí použít hrubou sílu, abych ještě nezhoršil situaci, tak jsem na ně musel několikrát poklepat, než si daly říct.

Konečně voda přestala stříkat. Vlasta se sehnula a začala vytírat. Vzal jsem lopatku na smetí, rychle s ní nabíral vodu a lil jí rovnou do dřezu.

Přímo přede mnou se zavrtěla Vlastina prdelka. Jak byla sehnutá, viděl jsem, že nemá kalhotky. Pečlivě udržovaná kundička se na mne mile zašklebila. Náhle mi při ohýbání začalo cosi překážet. Ale – celí udýchaní - jsme dokončili úklid.

„Já alespoň udělám kafe, když jsem tě tak neurvale vzbudila!“ otočila se k sporáku. „Ale nejdřív se musím převléknout! Podívej se, jak vypadám!“ chtěla odejít, ale stál jsem jí v cestě. Vlastně jsme tam stáli dva. Také moje slipy byly tak mokré, že jenom stěží skrývaly to, co bylo pod nimi. Zastavila se a náhle nevěděla, co dělat.

„Vypadáš krásně! Jenom bez těch šatů by to bylo ještě hezčí!“ rozepnul jsem jí vrchní knoflík. „Néé...ééé!“ zachvěla se, ale nijak se nebránila. Tak jsem jí rozepnul další knoflík a její kůzlátka vykoukla, kdože je to zve na pastvu.

Další knoflík a šaty spadly. Jako zhypnotizovaná natáhla ruce a chytila za mé slipy. Můj oř zaržál a chtěl se vrhnout k maštali. Posadil jsem jí na linku a mého oře ustájil.

„Můžu?“ zeptal jsem se, když jsem po několika málo pohybech cítil, že přichází konečná fáze. „Jo! Vykrop mi jí!“ zahákla mi nohy na zádech, jako kdyby se bála, že jí zmizím. A už se to do ní začalo řítit. „Áááááá!“ ještě pevněji mě sevřela a cítil jsem, jak se snaží vymačkat i tu poslední kapičku.

Pustila mě a unaveně slezla z linky. Ale v té chvíli z ní vyteklo všechno, co jsem jí tam nastříkal. „No páááne! V tobě toho bylo!“ znovu vzala hadr, aby tu louži vytřela. „Pojď se osprchovat!“ chytil jsem jí za ruku a táhnul do koupelny. Oba jsme z toho všeho, co se to ráno událo, byli celí zpocení a upatlaní.

„Počkej, já se nejdřív obléknu!“ otevírala skříň, když jsme vyšli z koupelny. „Né, zůstaň takhle! To je tak krásné!“ pohladil jsem jí ta roztomilá kůzlátka. Jejich růžky se hned vztyčily, jako kdyby ještě toužila po pohlazení.

„Tak já jdu udělat to kafe!“ vytrhla se mi a vběhla do kuchyně. Vešel jsem za ní a pozoroval, jak jí kůzlátka nezbedně poskakují. Samozřejmě, že to na mne zapůsobilo tak, až se objevil zvuk, co nebyl slyšet, ale vidět. Když se otočila s hrnečky vřelé kávy, málem je upustila. Uviděla to, čeho si ještě neměla čas všimnout.

Jako ve snách položila hrnečky na stůl a s rozšířenýma očima se na mne dívala. Potom ke mně přišla ještě blíž, aby na mne dosáhla. Lehce pohladila šperky v bradavkách a potom jí zrak klesl níž. Na hlavičce mého oře se leskl dost silný kroužek s kuličkou. A ještě níž, ve švu, byly další dva kroužky.

„To je krásné...“ vzdychla a já viděl, jak jí zase něco teče po nohách. „Pojď, nejdřív si vypijeme to kafe!“ sednul jsem si tak, aby se celou dobu mohla koukat do míst, co jí tak zajímala. Teprve, když si málem opařila rty tou horkou kávou, trochu se vzpamatovala.

Celou dobu, co jsme upíjeli kávu, nepadlo ani slovo. Jenom oči jí pořád rejdily nahoru a dolů po mém těle. Teprve, když jsem položil prázdný hrnek, zajíkavě začala něco říkat. Ale byla tak rozrušená, že jsem jí nerozuměl.

„Pojď!“ chytil jsem jí za ruku a táhnul do ložnice. Položil jsem jí na postel a zaklekl mezi její nohy. Můj oř znovu zaržál a vnikl do maštale. Přisál jsem se k růžkům těch neposedných koziček a můj oř se tak zmítal v maštali, až vyplivnul další dávku. Rychle si vrazila ruku mezi nohy a spěchala do koupelny.

„Dáš si také skleničku? Já se z toho musím vzpamatovat!“ vytáhla lahev vína. Samozřejmě, že jsem nepohrdnul a tak nám naplnila skleničky až po okraj. Třesoucí se rukou jí pozdvihla k ústům a naráz vypila. Nalila si další a teprve potom byla schopná mluvit.

„To je krásné! Jak jsi k tomu přišel? A kde ti to dělali...“ padala otázka za otázkou, aniž by mě nechala na ně odpovědět. Znovu jsem jí zatáhnul do ložnice. Lehnul si na postel a roztáhnul nohy, aby si to mohla prohlédnout.

„Jak tě to napadlo?“ vylétla z ní další otázka. „Už staří Římané...“ začal jsem s krátkou přednáškou. Kulila oči, až jsem se obával, že jí vypadnou. „A to sis dělal sám?“ trochu se zachvěla při té představě. „A..a... i tam?“ zčervenala při té otázce. „Ano! I tam!“ Můj oř pozvedl hlavu, ale když se dál nic nedělo, tak jí zase sklonil.

Vlasta bezmyšlenkovitě rejdila rukou mezi roztaženýma nohama. Sklonila hlavu k hlavičce a náhle ho vzala do pusy. „Nebolí to?“ odtrhla se a starostlivě se zeptala. „Né!“ usmál jsem se a přitisknul její hlavu tam, kde mi dělala tak krásně. „Polykej!“ přitisknul jsem jí víc, že ho měla až v krku.

Chvíli poctivě polykala,ale potom jí začal docházet vzduch. Zadýchaně se odtrhla, aby mohla doplnit deficit kyslíku. Ale potom se znovu sklonila a polkla ho tak, že mi nosem málem udělala díru do břicha.

„Otoč se!“ pomohl jsem jí, když se opět musela nadechnout. Krásně hladkou kundičku jsem měl přímo nad obličejem a tak jsem neváhal. Přisál jsem se k ní a zpracovával ten zázračný pramen. Vytékající proud sílil a sílil, až jsem to skoro nestačil polykat.

Žalud jsem měl snad až v jejím žaludku, když se náhle odtrhla a z úst se jí vydralo kvílení. Tělo se jí roztřáslo v orgasmu a pak unaveně padla vedle mne. „Ne! Nech mne odpočinout!“ odsunula ruku, kterou jsem se jí znovu dobýval mezi nohy. Přitiskla se ke mně a její kozičky se snažily propíchnout mi hrudník.

Oba jsme byli unavení tak, že se nám zavřely oči...

Bobr

©

2014