Nomen omen. To, co znamená tvoje jméno, taky jsi. Aspoň to jsme si všichni mysleli. Teda jsme v to aspoň doufali! Naše touhy se týkaly jedné holky z města, Venduly Vykouřilové. Už od základky si z ní snad každý kluk utahoval, všichni se jí ptali, jestli mu taky vykouří péro, když je Vykouřilová… Vendula byla taková od rány a docela prostořeká, takže toho chudáka většinou drsně odpálkovala, ale myslím, že jí stejně ty narážky nevadily a možná jí dokonce lichotily. Vendula se rozhodně oblíkala jako prvotřídní běhna, což ještě nahrávalo našim domněnkám, že s takovým vzhledem a jménem musí prostě hulit brka jak na běžícím pásu. Děcka, no…

Zvláštní bylo, že občas prosákla nějaká fáma o tom, s kým se Vendula tahá, ale ve skutečnosti ji nikdy nikdo neviděl s nějakým klukem. Takže jsme nikomu, kdo tvrdil, že mu Vendula fakt přeblafla, samozřejmě nevěřili. Na střední se ty narážky na ni trochu zmírnily. Ale Vendula z té lacině vypadající malé čubky vyrostla v krásnou holku, takže jsme za ní stejně pořád všichni pálili, ať se jmenovala jakkoliv. Jednou došlo k takovému incidentu na školním výletě – Víťa od nás ze třídy se nějak tajně opil, pak tam Vendulu přitlačil do rohu. Nejdřív z toho byla taková normální líbačka, která se všem přihlížejícím líbila a Víťovi záviděli, jenže pak se to začalo zvrhávat. Víťa byl pořád dotěrnější, mačkal Vendule kozy a zajížděl jí mezi nohy. To už se Vendula trochu kroutila, moc to nechtěla. Víťa na ni pořád dorážel víc a víc, i když mu ostatní říkali, ať toho nechá, vytáhnul na ni svoje péro, tlačil jí hlavu dolů, ať mu kouká vykouřit, když je taková coura. Zkusil jsem ho od ní odtáhnout, ale dostal jsem akorát tak přes držku. Víťa měl tak o čtyřicet kilo víc než Vendula, takže ji držel na zápěstí a už jí stahoval kalhoty, jako že ji prostě opíchá, ať ona chce nebo ne.

Tady už skončila sranda a všichni to pochopili. Kdybychom pak nezasáhli znova a Vendula Víťu bolestivě nekousla do ruky, tak by ji tam normálně znásilnil. Takhle se nám podařilo je dostat od sebe a Vendula s pláčem vyběhla z chatky. A já hnedka za ní, přece jako správný rytíř! Našel jsem ji o kus dál, seděla tam na kmeni stromu a vzlykala. Přisedl jsem si k ní a uklidňoval ji, hladil jsem ji po zádech… Pak se trochu uklidnila a dokonce ocenila moje hrdinství, že jsem byl jediný, kdo se za ni postavil, a dokonce jsem to kvůli ní schytal. Snažil jsem se dělat, že to nic není, ale stejně mě čelist pořádně bolela. Vendula se usmála, byla moc hezká. Řekla mi, že s Víťou se stejně ani moc líbat nechtěla, že taky ale něco vypila. Ale že coura není. Já na to, že jsem o tom přesvědčený, ale že stejně za ní všichni kluci pálíme, protože je prostě nádherná. Zatvářila se překvapeně. Pak mi dala lehkou pusu. A pak… víš, Vojto, stejně ses mi vždycky líbil ty, jsi správný kluk…

Nevěřil jsem svým uším. A už mě políbila znova. Jen lehce, aby mě to moc nebolelo po té nakládačce. Sevřel jsem ji v náručí a užíval si to. Ona pak zase začala mluvit: nemysli si, že nevím, co se o mně říká. Že když jsem Vykouřilová, tak každýmu vykouřím. Srdce mi bušilo, ani ve snu jsem se netroufal odhadovat, kam by se tohle mohlo vyvinout. A vyvinulo se to po dalším povídání a líbání úplně skvěle… Vendula nakonec řekla, že má hroznou chuť mi opravdu vykouřit, když jsem na ni tak hodný. Co jsem měl dělat? A hlavně, proč bych ji měl zastavit? Sklonila se k mému poklopci a vytáhla odtamtud můj penis, který rychle ztvrdnul. Její dotek byl pevný a jistý, bylo to parádní. Pak mi lehce olízla špičku a já myslel, že se snad vystříkám už z tohohle.

Potom mi ale vzala do pusy celý žalud, sála, pak postupovala ještě hlouběji. U toho mě pořád držela u kořene kolem péra, masírovala ho a hezky honila do protipohybu k tomu, než se posouvala její pusa, takže to bylo opravdu intenzivní. Opíral jsem se dozadu o ruce a potichu vzdychal. Pak jsem se trochu osmělil a řekl si, že když se Vendula sama vrhla po mém ocasu, tak určitě zvládne i tohle, a začal jsem trochu nadzvedávat boky a přirážet. Vendula podržela pusu otevřenou a držela hlavu v jedné poloze, takže jsem jí to normálně dělal do pusy, jako bych si šukal, a zajížděl jsem jí až daleko k mandlím. Už to na mě šlo. Začal jsem stříkat. Vendula to vyřešila šalamounsky, první proud si nechala stříknout do pusy, pak ale moje péro odklonila na stranu a ještě mi ho pohonila, takže zbytek dávky šel tam někde do trávníku. Pak se tam tajemně usmívala a zeptala se mě: Tak co, myslíš, že platí Nomen omen?