Nejdřív ji nenáviděly všechny ženské ze vsi, protože byla mladá a krásná. Pak ji začali nenávidět i všichni chlapi, protože byla velmi málo přítulná a v podstatě nedostižná. Pravda, ještě chodila na jakousi střední školu a každý den ji z křižovatky, kde stavěl autobus, doprovázel až k jejich baráku Honza, dříve spolužák na základce, nyní taky student jakési střední školy, ale jiné, než kam chodila Alice. Ale měli z města stejnou cestu a těch autobusů k nim zase nejezdilo tolik, aby se mohli minout, navzdory diferencím v rozvrhu.

Postupem  času si jich lidé ve vsi skoro přestali všímat, protože jejich dvojice se stala jakýmsi zvykem a nikoho nepřekvapovala, navíc chodili v uctivé vzdálenosti od sebe a nevypadalo to, že by si nějak byli blíže, než sousedé a spolužáci. Samozřejmě zdání klame. Alice to zkusila s několika spolužáky z okolí, ale nikdy to nedopadlo nějak příznivě. Buďto to byli počítačoví maniaci, kteří by si s ní chtěli povídat prostřednictvím chytrého telefonu, nebo maminčini mazánci, kteří nevěděli co chtějí a s holkou začínali chodit, protože se to v jejich věku patřilo. Ale byli to trkvasové, kteří nevěděli, jak dál. Ani do toho kina ji nepozvali. Tedy ne že by po tom tak šíleně toužila, ale nějak se začínat musí. A když tam bývá tma …

Nakonec to dopadlo tak, jak se dalo očekávat. Kapka nepůsobí svojí silou, ale tím že často dopadá. A když se potkávala s Honzou denně, nakonec si tak nějak zbyli a zvykli. Nebyla v tom nějaká divoká vášeň, ale postupovali klidně, s rozumem a podle očekávání, ovšem aby nikdo ze vsi nic nevěděl. Nejdřív nějaká ta pusa, pak i objetí při tanci o pouti no a nakonec nějaké to těsnější setkání v remízku za vsí. Chvíli jen tak osahávat, pak ale došlo i k tomu nejlepšímu.

Alice z prvního milování nebyla nějak odvázaná, prostě se stalo, co mělo, místy to bolelo, pak už to  jen dřelo a když byl konec, docela si oddychla. Za pár dnů chtěl ovšem Honza pokračovat, tak to se docela ošívala. Jednak ten remízek byl jen takových pár vzrostlých borovic na kamenitém kopečku a jejich suché jehličí pod zadkem a zády nebylo nic moc. A byl na rozcestí dvou polních cest, po kterých přece jen tu a tam projel nějaký traktor. Před zraky kolemjdoucích byli ukryti docela spolehlivě. Ale ty dnešní velké mašiny byly přece jen dost vysoké, takže pozorný traktorista by mohl zahlédnout to, co před okolím skrývali. Tedy holý a nadzvedávající se zadek by jim snad nevadil, ale byl objímán jejími roztaženými stehny a která mladá dáma by toužila být spatřena v tomto okamžiku. Jenže Honzův přetlak ve varlatech byl značný a tak sice váhavě, ale přece jen šla.

Tentokrát to nebolelo, ale byl to takový zvláštní pocit. Nejdříve procitla její ňadra. Asi proto, že byla používána delší dobu, než zbytek erotogenních zón. Dráždění tuhých bradavek, prsních dvorců a posléze i hnětení celých kopečků vyvolávalo docela příjemné pocity, které se pomalu ale přece začaly šířit i do podbřišku. Tam to ještě moc neznala, ale docela se to pěkně rozjíždělo. Až v tom soustředění zapomněla, že tady není sama  a Honza se málem musel začít vzrušovat vlastní rukou. Nakonec si uvědomila, že nesmí být krkoun a taky něco pro svého partnera udělat. Bylo to trochu drama, protože to v životě ani neviděla, natož potom že by někdy honit kluka zkusila. Ale bylo to děvče šikovné a tak Honzovi začal tuhnout. Ostatně v jeho letech nebylo potřeba vyvíjet nějakou příliš úpornou snahu a byl jak kyj.

Ani zásun, druhý v životě,  nebyl nějak nepříjemný, i když nic ohromujícího. Vydržet se to dalo a ty příjemné pocity v těle se začaly pozvolna šířit. K nějakému alespoň malému orgazmu nedošla, ale začalo se jí to docela líbit a rozhodla se, že se tomu nemusí  vyhýbat. Třeba se to časem vystříbří k dokonalosti. Nemýlila se a po pár setkáních v remízku na jehličí se jí to líbilo čím dál tím víc. Jenže blížil se podzim, plískanice, tehdy ještě dokonce i často pršelo, zkrátka pobyt v přírodě začal být poněkud problémem. Na stojáka, opřená o borovici zády, to byla spíš gymnastika než sex. Časem přišli na to, že je lepší se opírat o strom předem a  nabídnout Honzovi kundičku odzadu. Navíc to mělo výhodu, že se nemusela příliš svlékat, stačilo jen tak trochu popustit kalhoty, pokud toužil Honza zmáčknout prsa, tak se ponořil pod mikinu a bylo jim dobře. Hlavně ale nesměl mít studené ruce.

Ještě později ho zkusila pozvat do svého dívčího pokojíčku. Samozřejmě pod záminkou, že je na konci letošního školního roku čeká maturita a je potřeba se připravovat zavčas, nejlíp ještě dlouho před Vánoci. Poprvé se báli něco pořádně začít a tak se alespoň jen tak pomuchlovali. Ovšem příště už pořádně nadržený Honza naléhal a tak na sebe vletěli, sice jen tak bez pořádné svlíkačky, ale varlata si vytřepal a došlo k uvolnění.

Maminka ovšem nebyla spadlá s hrušky a pokojík řádně prosmejčila. Že došlo k nejlepšímu, zjistila zkušená žena během chvilky a zároveň jí došlo, že dcerka už určitě nebyla panna. Tedy šoustá zřejmě častěji, vypadá to že jen s jedním, žádná coura. No co se divit. Holce už tuhle bylo osmnáct a ona v těch letech už ji nosila pod srdcem a chystali s tátou svatbu, než bude vidět bříško. Asi by jim neměla dělat překážky, spíš si s dcerou řádně promluví.

Promluvila a byla z toho návštěva na gyndě, předepsané tabletky, kdo ví, jak to půjde dál, jestli holka nebude chtít pokračovat na další škole. A hlavně, nenastydne na ledviny při kdo ví jakých experimentech venku. A je třeba brát ohledy taky na Honzu. Jednak ho maminka znala od miminka, jak už to tak na vsi bývá, a druhak, namrzlé kulečníky jsou někdy horší, než namrzlé vaječníky. Takže sice nebylo žádné oficiální ujednání, ale když se mladí uchýlili domů, nikdo jim do dívčího pokojíku v podkroví nelezl.

A tak uplynula zima, najednou bylo po maturitách, jen ty přijímačky na vysokou nějak nevyšly. Ani jednomu. A tak kupodivu našli zaměstnání, oni teď nejsou lidi, tak to docela šlo. Ale co dál ? Čekat na další rok se studiem ? Nějak se jim ten docela pravidelný život s neméně pravidelným příjmem docela zalíbil. A k tomu v jedné boční uličce vsi stál domeček po babičce Alice. Tatínci zabrali, mladí taky nelenili, k tomu nějaký ten bratranec řemeslník, hrubá stavba byla hotová, tak se jen vylepšovalo. No a když se mají sestěhovávat, proč by se taky nevzali ? Příbuzenstvo bylo moderní, a tak místo souprav talířů, skleniček, nástěnných hodin a ne příliš vkusných a potřebných stojacích lamp upustili hotovost do prasátka. Takže bylo i něco na nábytek. Hlavně tedy na pořádnou vlastní ložnici s širokým letištěm.

Ona ta veliká manželská postel byla opravdu potřeba. Nejen proto, že se stále  neskutečně milovali, ale sex oba měli velmi rádi a tak, zejména ze začátku, první cesta z práce nevedla ke kuchyňskému stolu, ale do ložnice. Pak se uvidělo. Buďto zůstali na druhé kolo, nebo šli pečovat o domácnost a zahrádku, občas zbyl i čas na návštěvu rodičů. On takový kastrůlek s hotovou večeří od jedné či druhé maminky se taky hodil. A protože zbývalo dost času, došlo i na nejrůznější sexuální experimenty, jako  je přivazování, podvazování, umělé pinďoury, roubík, jen Honza přišel trochu zkrátka, protože mu v jeho věku stál kdykoliv bylo potřeba a tak nepotřeboval nějakou vakuovou pumpu. A když to trochu vázlo, dohnala to Alice podtlakem v puse.

Na vsi bývalo zvykem, a doposud je, že většina chlapů je členy nějakého spolku. Dnes už jich moc nezbývá, ale stále ještě většinou zůstali ozbrojen brigádníci, jak se trošku rýpavě říká myslivcům a hasiči, ze kterých si nikdo moc legrace nedělal. No naprdněte si někoho, koho byste mohli při troše smůly někdy potřebovat. A právě Honza byl jako malý kluk požárník, pak dobrovolný hasič. Nyní, když se zařadil mezi ženáče, na hasiče nezanevřel, tu a tam se zúčastnil nějakého cvičení, při kterém se to obvykle moc nepřehánělo, no a pak bylo hlavně sezení v klubovně s cílem vyhodnotit proběhlý den. Obvykle k tomu byl nějaký ten soudek, nebo alespoň pár lahví něčeho tvrdšího.

V kolektivu se samozřejmě slavily nejen narozeniny a jmeniny, ale i svatby, křtiny, rozvody a samozřejmě se museli dostatečně zapít i bývalí kolegové, kteří odešli na věčnost. Honza s organizací posezení trochu vyčkával, ale nakonec dal kolegům vědět, že ví co je slušnost a stanovil jednu sobotu, kdy vše mělo proběhnout. Hasiče to potěšilo, ale vysvětlili mu, že obvykle sice probíhají pánské jízdy, protože ženské družstvo neměli, ovšem svatba je záležitost dvou lidí a tak by měla být paní novomanželka přítomna své oslavě, aby se se všemi trochu poznala. Byl to tak trochu nesmysl, protože na vesnici se všichni znali do pátého kolene předků, ne-li déle, ve městě chodili do jedné školy a ať šli kam šli, nemohli potkat zpravidla nikoho cizího. Ale byl to zvyk a to je železná košile.

Hasiči jsou tvrdí chlapi a tak začali dost zostra. Pivo sice bylo, ale na úvod si museli novomanželé s každým připít, což byla celkem plánovaná zrada. A ono dvanáct panáků na úvod, to by zamávalo i s hodně statečným člověkem. Honzovi neodpustili ani kapku, tak  mu brzy spadla hlava na stůl a usnul tvrdým spánkem opilce. Alici trochu šetřili, přece jen to byla něžná dívka a tak netrvali na úplném dopíjení a dokonce se jí podařilo třikrát použít stejnou skleničku bez vypití. Ovšem měla ji jak z praku. Začaly se jí zavírat oči a pánové jí ochotně nabídli hotovostní lože. Jak lehla, tak ztuhla.

„Tak mám, pánové, takový dojem, že jsme si připravili hřiště docela spolehlivě,“ konstatoval velitel jednoho z družstev a začal Alici rozepínat halenku. Konečně viděli to poprsí, po kterém pokukovali tolik let a slintali jak pejsci pana profesora Pavlova. Tedy zatím jen v podprsence, ale nebylo pochyb, tohle je něco. Tak honem stáhnout její kalhoty, ať se můžeme pustit do úplného odhalování. Ani kalhotky  nevypadaly nijak odpudivě, byly takové menší, akorát na ni. A šly dolů rychle, spolu s těsnějšími kalhotami. Pičku  měla vzorně vyholenou. Asi to tak nosí pořád, protože pochybovali, že by dnes s něčím počítala a nějak extra se připravovala. Podprsenka byla trochu složitější, ale nakonec zmizela taky.

Pánové stáli nad tím zázrakem jak jelimánci, jenom koukali a i když se o nich nedalo říct, že by byli nějak neotrkaní či nesmělí, pohled na ty půvaby jim nedovoloval se nějak pohnout k akci. „Tak já to tedy začnu,“ vytrhl je z němého obdivu jeden z těch odvážnějších a asi i nadrženějších. Bleskově vyklouzl z hasičských pracáků, neboť odpoledne začínali údržbou techniky, hodně rušnou, aby i manželky ze vzdálenějších domečků viděly, jak se nadřou a ohleduplně si neničí vlastní montérky, které by ony pak musely prát. Během  chvilky byl jenom v tílku, jednou rukou si trochu přiháněl pinďoura a druhou projížděl Alici dírku, aby zvlhla a mohl lépe dovnitř. I když byla skoro bezvládná, reakce na stimulaci pohlaví byla téměř okamžitá a vlhka bylo až až.

Zkušeně se zabořil do jejího klína a začal si užívat její poměrně těsnou kundičku. „Počkej, ať nám všechno nevyžereš sám !“ začal ho napomínat jeden z přihlížejících. To byl ten hlavní impuls, aby se začali svlékat i další. „Hlavně to nenastříkej do ní, ať ji máme taky pěkně festovní,“ pokračoval rádce. „Neboj, dám jí to spapat, ať nám holka do rána neumře hladem,“ odpověděl mezi dvěma zásuny souložící a pokračoval ve svém uspokojování dál.

„Pánové, měli bychom to nějak zracionalizovat. Takhle bychom se dostali ti poslední na řadu až někdy zítra k večeru. Další parta půjdou dva až tři.“ Nápad to byl užitečný, protože řada ženáčů sice byla v hasičském azylu, kam manželky zpravidla nechodily, ale chtěly  mít své mužíčky taky občas doma. Dnes je tedy žádná manželská vášeň nečekala. Všichni byli připraveni se vymlouvat, jak si zničili záda při výměně motoru staré PPS 10 a nemůžou se tím pádem ani hnout, natož potom dělat pomyšlení svým zákonitým polovičkám. Ale na Alici se chtěli činit všichni, tak jak po tom už léta toužili.

A tak začal kolotoč. Další parta byli opravdu tři, jen jeden z těch, co měli k dispozici její prdýlku, použil trochu Indulony, určené původně na ruce, k promazání zadečku. Dívka na anál očividně moc nebyla zvyklá, takže i chvíli po proniknutí jednoho údu do zadečku bolestně vzdychala a kroutila se, jako kdyby chtěla utéct. Samozřejmě nebyla souvislejšího pohybu schopná a kromě toho, uvězněná do všech otvorů ztopořenými pinďoury, to nebylo možné. Pánové nespěchali. Dnes si měli udělat dobře, jak už se jim to dlouho nepovedlo a tak si užívali každý šťouch, stisk i vcucnutí. Leč po chvíli začali nezávisle na sobě stříkat z dostatečně vzrušených a tím pádem natlakovaných varlat, až byla Alice celá mokrá. Ovšem dodržovali zásadu – dovnitř ne, chtějí tam ještě kamarádi.

A pak přišla skupinka druhá, třetí, poslední čtvrtá jen ve dvou, až měli všichni první kolo za sebou. Byli navýsost spokojeni, tohle se jim už nepovedlo dlouho. Po krátkém občerstvení se pořadí trochu promíchalo, ti mladší a nadrženější spěchali na druhé kolo, ti straší popíjeli a nabírali druhý dech do šoustacího závodu. Ale nikdo z nich další možnost zábavy nevynechal. Jen respektovali přísný zákaz telefonů,  focení a nahrávání. On člověk nikdy neví, kdo se vám do mašinky může dostat. A o popularitu tohoto počinu nikdo moc nestál. Hlavně ti ženatí ne.

Rozcházeli se dlouho po půlnoci, tedy někteří, menší skupinka tří ochotných vzala Alici mezi sebe a odváděli ji ztemnělou obcí domů. Honzu nechali chrnět v hasičárně, ostatně už tam někdy do rána zůstal snad každý z nich. A všechny případné známky toho, co se tam odehrálo, byly pečlivě zahlazeny a uklizeny. Takže až se probudí, asi nebude hloubkového průzkumu místnosti příliš schopen, ale i kdyby náhodou byl, bude mu to houby platné. A Alice ? Ta se bude ráno divit, jak se mohla ocitnout doma ve své posteli a když je tam sama samička opuštěná, proč cítí všechny části těla, jako kdyby na nich do rána čerti jezdili. Ale co. Ona si to už nějak zdůvodní. A její obliba u spoluobčanů rapidně vzroste. Už ji budou nenávidět jen všechny ženské. Pánové ji naopak budou milovat.