Jonáš byl systematik a muž činu. Tedy pokud v sedmnácti můžeme hovořit o muži, spíš tedy dospívající chlapec činu. Zatím co ostatní kluci ze třídy hodnotili holky, nejen spolužákyně, úplně oblečené, on těm dívčím pušapkám a stahovacím kalhotkám moc nevěřil. Nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči, ještě lepší by bylo pohmatem. Ale protože nechodil na školu pro slabozraké, ten pohmat byl jaksi skoro vyloučen. Ovšem ty oči ne. Když jednou musel za trest, neboť neplnil příkazy tělocvikáře včas a dostatečně nadšeně, uklízet sklad nářadí, a to i toho pro venkovní použití, zjistil, že odtud vede skrytý průzor do dívčí šatny. Ne moc velký, ale když člověk přitiskne k díře oko, nemůže mu zůstat utajeno nic, co se odehrává v té velmi zajímavé místnosti. A že toho tam bylo ! Některé obzvlášť čistotné holky se i sprchovaly. Do sprch vidět nebylo, ale většinou se svlékly v šatně a do vedlejší  místnosti odcházely jen tak,  jak je pánbů, či snaživí rodiče stvořili. Ty méně vyvinuté se stydlivě choulily, ty vyvinutější naopak hrdě a provokativně nesly své tělesné půvaby i přes to, že žádný muž nemohl jejich půvaby ohodnotit a kochaly se jen závistivými pohledy těch méně šťastných kolegyň.

Netušily, že Jonáš chystá jejich přehlídku. Ona byla trochu honička si zajistit přístup do méně používaného skladu, ale kdo chce, hledá způsoby a ne výmluvy. A pan učitel tělocviku si mohl hlavu ukroutit údivem, že snad přece ta dnešní mládež není tak zkažená, když chce druhák očistit od písku krikeťáky a gumové granáty, léta snad už nepoužité, ale přesto špinavé. Jonášovi nahrávalo do karet i to, že holky měly tělocvik v jiných hodinách, než kluci. A tak zmizel z dějepisu a schoval se ve skladu. 

Z toho co uviděl, mu až oči přecházely. I ty nejstydlivější krasavice, co odmítaly jakoukoliv mužskou přízeň a halenky nosily až ke krku, se tam za zdí samozřejmě svlíkaly, některé jen do prádla, bez ohledu na jeho průhlednost, jiné úplně a braly si nějaký sportovní outfit, který se mohl propotit. A když vydržel celých čtyřicet minut, probíhalo to samé, jenže v opačném sledu a jako bonus byly odchody nahých spolužákyňek do sprchy. Nevydržel, sáhl do kalhot a usilovně masturboval, až ho chytala křeč do ruky. První výstřik se dostavil téměř okamžitě a druhý za chvíli. Vzrušení to bylo obrovské, i přes to, že většina dívek měla zcela přirozené tvary a nebyly nadupané silikonem, jak ty krasavice v počítači. Ty působily tak trochu jako vymodelované z umělé hmoty, kdežto spolužákyně - to byla přirozená a ničím nekažená dívčí krása. Nakonec počkal, až se šatna a pak i chodba vyprázdnily, mezi tím si ho vyhonil ještě do třetice všeho dobrého a uspokojený odcházel do třídy na další výuku.

Jenže mladíkům v těchto letech sexuální uspokojení dlouho nevydrží a tak druhý den přemýšlel, kdy se odebere do skryté pozorovatelny znovu. Jenže neznal rozvrh dívčího tělocviku v jiných třídách. Zkusil tedy zajít jet tak náhodou. Byl z toho pěkně otrávený, protože převlíkání devítiletých dívek ze čtvrté bé základky opravdu nebylo podle jeho gusta. Rozhodl se tedy vydržet do čtvrtka, kdy měly tělocvik opět jeho spolužákyně ze střední. A opět si užil pokoukáníčko a vyhonil si u toho pinďoura, protože holky měly dvouhodinovku a měl tedy mezi jejich striptýzem a oblékáním čas se věnovat sobě.

A protože líná huba, holé neštěstí, podařilo se mu od kluků ze čtvrťáku dozvědět, kdy mají  tělocvik jejich spolužákyně. To bylo ještě lepší. Starší holky měly poněkud lepší prádlo, řádně dozrálá prsa, všechny byly tam dole řádně upravené a po těch létech společného převlíkání na tělocvik už vůbec s ničím nedělaly nějaký problém. Ty o dva roky mladší se ještě někdy styděly za svá ňadra, zvlášť pokud ještě nebyla řádně vyvinutá. Tady i ty s těmi menšími už dávno svůj osud přijaly a pokud s tím může mít některá z dalších dívek problémy, ať se kouká na druhou stranu.

Tak to chodilo nějaký čas, kdy se snažil ulejvat z předmětů na přeskáčku, aby to nebylo nápadné vyučujícím a zároveň aby měl změnu v tom, co může pozorovat. Až do toho nešťastného čtvrtku, kdy byly na řadě zase jeho spolužákyně. Do skladu se dostal na poslední chvíli, kdy už se dívky blížily ke své šatně. V tom spěchu za sebou nejen že nezamkl, ale ani pořádně na kliku nezavřel dveře. Navíc, jak se snažil bleskově protáhnout ke své oblíbené díře ve zdi, převrátil jeden ze stojanů na skok vysoký. Byla to rána jako z děla, které si dívky za zdí musely všimnout. Ale protože přišly taky na poslední chvíli, chvátaly s převlíkáním a neřešily, co se děje kolem. Teprve když se vrátily mírně propocené zpět z tělocvičny, vzpomněla si jedna z nich, co se to tam za zdí mohlo dít, když ani pořádně neví, co by tam mohlo být. A když byly spolužákyně ve valné většině svlečené, ozval se šramot znova. Daleko menší, ale podezření tady bylo.

Když se Jiřina s Beátou dooblékly, vyšly na chodbu, uviděly pootevřené dveře do vedlejší místnosti. Jiřina strčila prstem, jen tak na zkoušku, jestli se otevřou a co tam uvidí. Obě byly překvapené, a to sice dost. V rohu za nejrůznějším sportovním harampádím stál na nějakém vyvýšeném podstavci jejich spolužák Jonáš, kalhoty i boxerky někde u kolen a usilovně si pulíroval piškot, s okem přitisknutým k jakési díře, zřejmě do jejich šatny. "Teda Málek, co to tady děláš ?" otázala se celkem zbytečně Jiřina, neboť o jeho činnosti nemohlo být pochyb. Beáta se projevila jako děvče činu a než se Jonáš probral z úleku, několikrát bleskl její telefon. Kluk počítal se vším, jen ne se svým odhalením a tak neměl připravenou ani výmluvu, ani nějaký krizový scénář, kterým by svoji činnost vysvětlil. Ono když stojíte se ztopořeným pinďourem v ruce na půlmetrové bedně, s kalhotami mimo rychlý dosah, těžko se něco vysvětluje.

"To by chtělo někoho zavolat. Třeba učitelku tělocviku," pokračovala Jiřina. "Určitě by ji zajímalo, co tady děláš a jakého máš pinďoura, když ti stojí." Jonáš začal blekotat a prosit, aby nikoho nevolala. Holky se pásly na jeho rozčilení a bezradnosti. "No máme tě tady zadokumentovanýho na mobilu. Takže nemusíme moc pospíchat. Ale pokud nechceš průšvih, a určitě bys mohl počítat s tím, že bys tady ve škole skončil, měl bys k nám být trochu vstřícný. Co kdybys pro začátek dokončil to, cos tady dělal ?" Nechtěl věřit svým uším. Co si o něm myslí ? Že si tady bude před oběma honit čůro ? Vyděšeně čuměl jak péro z divanu. Jiřina usoudila, že by mu neměla dát příliš mnoho času na uvažování a vymýšlení kliček. "Hele, začni, nebo pro tu kantorku skočím !" 

No, začít by nebylo zase tak složité, protože ztopořený klacek ještě stále nepustil z dlaně. Navíc to bral tak, že ho má v ruce vlastně dost schovaný a může se stydět o to míň. Ale copak to jde, jen tak si před holkou dráždit pinďodura, i když je to velmi příjemné a snad by mu to ani nevadilo ? Ale musela by k tomu být nějaká přijatelnější situace. Jen tak z ničeho nic si shrnout předkožku a vystrčit na ně žaluda, to snad nemůžou myslet vážně ?

"Dobrá, chceš to s pedagogickou asistencí, tak já pro úču dojdu," řekla razantně Jiřina a obrátila se k dosud pootevřeným dveřím. Jenom to ne, vyděsil se Jonáš. "Co vyšiluješ ? Aspoň zavři ty dveře !" pronesl rozechvělým hlasem a smiřoval se s tím, že se tedy holky kouknou, jak si to umí udělat sám. A hned si přehrnul předkožku, ať vidí, že nikam nemá chodit, když se chce na takovou zajímavost kouknout.

"A co kdybys slezl z tý bedny a šel někam sem blíž ? Ať ještě nespadneš !" navrhla Jiřka. Šlo hlavně o to, že takhle byl zastrčený v tmavém koutě a co dělá, se dalo spíš tušit, než ostře vidět. Jonáš poslechl, protože tam vzadu to opravdu nebylo pohodlné, navíc to bylo blízko onoho otvoru, který ho značně kompromitoval. Jen si v tom pilnu neuvědomil, že s kalhotami na půl žerdi působí dost komicky. Ale holky měly zrak upřený o kousek výš, než byla jeho kalhotami a boxerkami spoutaná kolena. Usadily ho na nějaké dva starší stoly, které se tam vzaly kdo ví jak. "Tak jedem," povzbudila ho Jiřka, očividně vedoucí týmu. Neochotně si chytil příro a začal s ním, poloskleslým, snaživě cloumat. 

Makal, makal a úplné ztopoření se ne a ne dostavit. "Hele, Málek, co je s tebou ?" divila se Jiřina. "Nepotřebuješ pomoct ?" "Ani ne tak tvojí rukou. Ale stačilo by, kdyby mi Beáta ukázala kozy," odpověděl. To byl problém. Ale kdyby chtěl ukázat kundičku, bylo by to jiné. Ovšem prsa zase nejsou kdo ví co a stejně jsou holkám dost vidět. Sice nejmíň přes dvě vrstvy látky, ale jestli je má velká nebo malá, poznáte na první pohled. "Neškrť se o ně. Vždyť jsem tě před chvílí viděl v šatně úplně nahou," doplnil žádost. Beáta nevěděla, jestli mu má jednu vrazit, sprosťákovi, co na ni čumí dírou ve zdi, nebo jak se má zachovat. "No tak mu je ukaž," domlouvala jí Jiřina konejšivě, která už začínala být slušně v ráži a nechtěla si nechat nějaké to vzrušení ujít. "Panna už nejsi, takže tě nějaký mužský musel nahatou vidět. A když jde jen o prsa ..."  No přece si Beáta nezadá kvůli svým docela slušným ňadrům, když už je stejně viděl. Vyhrnula si triko až k podprsence, zajela prsty pod košíčky a celou tu změť různých hadříků vyhrnula až pod bradu.

Jonáš si myslel, že se ocitl někde v ráji, protože doposud pohledy na poprsí spolužákyň jen tak kradmo zkoušel na zapřenou dírou ve zdi. A nyní jedna z nich, nutno říct že docela dobře vyvinutá, mu je tady naservíruje z půl metru přímo pod nos. Klacek mu okamžitě vystřelil vzhůru a během okamžiku cítil, že další, dnes už druhá ejakulace, nebude daleko. Beáta si připadla dost divně, protože stát s odhaleným poprsím v jakémsi zabordeleném skladu nebylo nic vzrušujícího. Zato Jiřka si to užívala. Neměla žádného stálého partnera, ale tu a tam se ke klukovi dostala. Ovšem vždy se snažila chovat jako dáma, nechala se mírně poodhalit, roztáhla nohy a vpustila milencovo příro dovnitř. Ovšem jak si ho kluk honí, to dnes viděla poprvé. A děsně toužila po tom se ho dotknout a zkusit si to. Ještě kdyby mu z něj pak vystříklo ...

"Ukaž, Jonáši. Nemožně si ho mačkáš, ať mu neublížíš." Dokonce si v tom roztoužení a rozněžnění vzpomněla, na jeho jméno a přestala mu říkat Málku. Vzala mu ho opatrně do ruky a zkoušela pokračovat v tom, co kluk dělal doposud. A jak měla druhou ruku volnou, sáhla mu opatrně zespodu na pytlík a začala mírně mnout kulky. Jonáš se sice trochu zarazil, protože její dráždění postrádalo předchozí intenzitu. Bylo trochu jiné, ale nedalo by se říct, že méně příjemné. A ta masírovaná varlata jeho onanii skoro pozvedla na vyšší úroveň. Beáta vyhodnotila situaci tak, že už může tričko spustit, protože ti dva na ni nějak neměli čas.

"Počkej," skoro zašeptala Jiřka. "Ať to máš kam nacákat." A bleskově svlékla svoji halenku i podprsenku. Jonáš by klidně kokrhal blahem, protože na tom nebyla hůř, než Beáta. A její dráždění klacku bylo stále intenzívnější. Protože měl obě ruce volné, pokusil se ji chytnout za ňadra. Sice čekal nějaký možný odpor, ale ten se nedostavil. V pohodě mu držela a mohl si z jejích prsou klidně uplést vánočku. Tedy kdyby byly trochu volnější. Ovšem sedmnáctiletá ňadra jsou ještě docela tuhá a krásně jim tvrdly bradavky. Škoda, že jí je nemůže trochu pocumlat. Určitě by se to líbilo nejen jemu, ale i jí. Drsné konce mlékovodů by určitě byly  na jazyku to ono.

Než se nadál, byla ejakulace tady. Jiřka cítila to napětí v pinďourovi a i když s ruční prací neměla skoro žádné zkušenosti, došlo jí, co bude následovat. Kulky už byly stáhnuté a náležitě scvrklé u těla a následné napětí v příru napovídalo, že druhá dávka půjde ven. Namířila si ho kousek pod krk a ještě trochu přimáčkla dráždící ruku. Ta razance výstřiku byla na holé kůži dost cítit.  A bylo to nejen prudké, ale i docela horké a značně lepkavé. Dívka si to užívala a nestačila se divit, kolikrát to z něj stříklo naplno. A pak mu ho ještě doždímávala a poslední kapičku otřela z pinďoura o bradavku, kde jí zůstala poněkud směšně viset. Pak si s ním ty větší cákance začala roztírat po hrudi, skoro až k ňadrům. "Teda fuj ! Takhle se zapatlat !" prskala Beáta. "Ty jo, to je to správný blaho. A hlavně je to proti beďarům. Myslím, že bys to tam potřebovala taky trochu obstříknout," odpovídala Jiřka. 

Co je to za kravinu ? To mazlavé sperma je tak akorát na zasvinění výstřihu. Že by to mělo mít účinek na stav pokožky, o tom ještě nikdy neslyšela. To je tedy zvědavá, co si s tím Jiřina počne, když tady není žádné umyvadlo a i přes roztírání pinďourem na větší plochu jí to poněkud stéká mezi prsama až na břicho. Beáta na tu spoušť koukala dost zblízka a vůbec netoužila po tom vypadat zrovna tak. I když ony ty krémy a vodičky proti akné se jí tedy moc účinné nezdály. Ale byla pravda, že Jiřka ve výstřihu moc pupínků neměla. Asi by to měla někdy zkusit. Ale kdy a s kým, když taky stálého obšourníka neměla a Jonáš tady už jednou naplnil svůj kapesník a podruhé kamarádčina ňadra. Kdo ví, co mu tam zbylo a co a v jaké kvalitě by mu z něj vyteklo při další snaze.

V tom se polotemná místnost s malým okýnkem rozzářila, jako kdyby sem udeřil blesk. Zapříčinilo to prudké otevření dveří, až to s přítomnou trojicí trhlo. A pak jim řádně zatrnulo, protože mezi dveřmi stál pan Procházka, místní údržbář mírně pokročilého věku. Tedy kousek přes čtyřicet. Nejprve se vyděsil, protože ve skládku nikoho nečekal a tak se řádně lekl. Ovšem to co uviděl, ho docela zaujalo.