Na tohohle Mikuláše se Zdenda těšil, jak už dlouho na nic. Byl to statný čtyřicátník a ne čtyřletý chlapeček, jak by se podle první věty mohlo zdát. Navíc těch dostatečně bujarých Mikulášů už zažil hromadu. Každý rok totiž vydoloval na půdě po dědečkovi zděděný kostým onoho svatého muže a vypravil se po přátelích a známých děsit jejich děti a vnoučata. Jako známý recesista a hračička nebral žádné peníze, jak to dělají bandy vynalézavých odborníků na sídlišti. Odměnou mu byl jen nějaký ten panák od cesty, tu do každé nohy jeden, tu jen jeden, ale ono když máte těch známých po okolí hromadu, každý má flašku něčeho jiného, ono se to nakonec nasčítá a každý rok přišel domů jak motor, dokonce i vrčel. 

Ovšem nebyl žádný ušlápnutý chudinka, který si dopřeje opičku jen jednou za rok. Ale taky nebyl žádný norek, který by musel být denně pod obraz boží. Občas si ovšem dopřál, když byla příležitost. A Mikuláš taková příležitost byla, a to sice dost značná. Jenže letos mu o ten špiritus zase tak moc nešlo. Objevil, že mezi vzdáleným příbuzenstvem dorůstá mladší generace. Konkrétně Vanda, nejdřív takové samá ruka samá noha, ovšem s nástupem osmnáctky docela odrostlé čtverky, krásně zaoblená prdelka, oči jak pomněnky a ksichtík na první stranu módního časopisu. Strejdu měla ráda od mala, protože nejdřív s ním byla vždy veliká legrace a nyní dovedla ocenit jeho přístup sympatického muže, který ji nebral jako tu malou, ale jako půvabnou slečnu, jen co se jí začala podobat. Pravda, jak jsou příbuzní, si snad už nepamatovala ani babička, která se v rodinných vztazích vyznala velmi detailně. Ale strejdo mu říkala odjakživa.

Na návštěvu se Zdenda k Vandiným rodičům dostal  po delší době někdy v říjnu a když uviděl půvabnou neteř, vzklíčila v něm nehorázná touha spatřit tu krásu in natura. Jenže jak, když je za hodného a pozorného strýčka, oba rodiče jsou doma, k tomu babička a mladší brácha ? Tomu přivezl nějaké žvejkačky a Vandě lak na nehty. Když nakupoval v drogerii, všiml si, že ho mají v nějaké zoufalé slevě, skoro zadarmo. On taky nepatřil k tomu, co zrovna mezi mládeží a dámami letí. Byl bezbarvý, blbě schnul a měl v sobě nějaké zlaté třpytky. Ovšem tvářil se, že tohle všechno jako starší pán nemusí vědět. A tak Vanda držela v ruce flaštičku a nevěděla, co si s tím počne.

V tom Zdendovi blýsklo hlavou. „Hele, neteři, tohle jsem ti nepřivezl jen tak náhodou. Za chvíli je Mikuláš a my nemáme anděla. A anděl přece nemůže mít nehty, jako když právě okopával zahradu, ale musejí se nebesky lesknout. Nějaký kostým ti seženeme a ty zlaté nehty, to bude ono.“ Z dreku se rázem stal hodnotný dar. A ten nápad, jít dělat anděla, se Vandě velice líbil. Jednak to nebude nuda, jako se strejdou nikdy nic a druhak, která mladá dáma netouží být tak trochu herečkou ? I kdyby to bylo jen na Mikuláše, ovšem v roli půvabné a k dětem hodné andělice. Takže bylo ujednáno a Zdenda se nehorázně těšil, jak se bude Vanda převlíkat do kostýmu, on jí při tom bude pomáhat, pak jí rozmluví pušapku, aby anděl nevypadal moc vyzývavě pro tatínky a kdo ví co všechno se mu ještě povede. No a když chodíme za panáka, to by v tom čert byl, aby nejpozději po polovině trasy nebyla povolnější. 

Čert v tom taky byl a jmenoval se Venda, jeden z tradičních kamarádů. Jenže pokud Zdenda musel na Mikuláše vypít těch panáků nejmíň dvacet, aby se definitivně odboural, Vašík začal usínat už po desíti, někdy i dřív. Kamarádi tvrdili, že kvůli své malé výdrži se ani neměl šanci oženit. Když svou nově namluvenou lásku přivedl na jejich sezení, po pár panácích usnul, slušně v sedě na židli a dáma najednou zjistila, že asi dnes večer bude sama, začali se jí ochotně věnovat ostatní kamarádi.  Obvykle ji taky dost přiopili no a pak, když se dáma nebrání, bylo by škoda ji nechat zahálet. A nutno říct, že Venda si nevybíral žádné šeredy a plochoprsé dorostenky. Všechny už nejmíň jednou rozvedené a náležitě životem vyškolené. A když zjistily, že je kolem nich houf nadržených chlapů, která by odolala. Kdo ví, kdy se zadaří příště.

Čert Venda byl se vším obeznámen a bylo mu jasné, že užít si má Zdenda. Na něj zase nezbydou ani drobky ze stolu sexuálních vášní. Ale byl na to zvyklý, ostatně tentokrát to nebude jeho dáma, která má zlotřilému Mikuláši padnout za oběť. Tak co. Ovšem na tu každoroční legraci se nehorázně těšil, užívali si ji vždy všichni zúčastnění. Tedy s výjimkou dětí. Když už byli čert s Mikulášem dost natvrdo, obvykle legrace končila. Svatému muži nebylo moc rozumět, na co se jich ptá, i když okruh témat byl vždy skoro stejný. Ovšem výslovnost ztěžklého jazyka nesála za moc. A anděla doposud měli jen jednou, maminku z jedné domácnosti. Ne že by s ní došlo k nějakým nepřístojnostem, zase se oba ožrali a do domácnosti andělice dorazili dřív, než si s ní něco zkusili. Manžel viděl stav mámy a tak ji odlovil, uklidil do ložnice a dál ji nepustil. Takže letos, svobodná holka, snad konečně … 

Při převlíkání do sehnaného kostýmu bez uzardění odložila kalhoty a svetr, zůstala jen v tričku na ramínka a sněhobílých kalhotkách. Jako anděl. Nasoukala se do bílých punčocháčů, teplé mikiny, aby neumrzla, vše pokryla dlouhou řízou, na záda zavěsila polystyrenová křídla, nad hlavu bílý kroužek svatozáře se zlatou nitkou a šlo se. Na zlaté nehty nezapomněla.

Nenechali nic náhodě a aby se nemuseli v kostýmech srovnávat do malého citroenu, půjčili od kamaráda furgon a k němu přijali řidiče - souseda. Ten jejich obvyklá řádění znal, sice se mírně děsil, ale co by pro kamarády a děti přátel neudělal. Vlastní vystoupení mělo obvykle podobný scénář. Nejdřív do bytu vletěl čert, za ohlušujícího hlomozu řetězu a hudrování, symbolicky všem našvihal metlou a pak vstoupil úctyhodný Mikuláš s andělem, kteří se vyptali, kdo zlobil a kdo ještě víc, nakonec rozdali dárky, tatínek s nimi odešel do předsíně, kde si všichni dali panáka a bylo po všem. Tedy ze začátku. 

Jak se večer prohluboval a počet vypitých panáků rostl, začaly být, podle očekávání, problémy s čertem Vendou. Jazyk ztuhl a tak udělat ble ble ble začalo být trochu problematické. Nejdřív vypomáhal Mikuláš, skrytý v chodbě, nasadil ohlušující hlas a brblal úplně dokonale. Andělice ne, přece jen její vysoký dívčí hlásek nepůsobil tak děsivě. Pak přestal brblat i Mikuláš a tak musel nastoupit šofér. Jednak táhl čerta za límec do schodů, aby ho děti vůbec viděly a pak, když ho opřel o futra do obýváku, začal v chodbě lomozit místo něj.

Tak obešli skoro celou trať a nakonec zůstali v domě, kde čert Venda bydlel. U sousedů o patro výš to vypadalo skoro tragicky. Když táta otevřel dveře, rozhodl se čert vřítit dovnitř, ovšem jak se mohutně nadechl a chtěl ze sebe alespoň něco vyrazit, nějak se mu do krku dostala večeře a značná část z těch vypitých panáků. Byt znal, tak udělal prudkou otočku směrem k záchodu, padl na kolena, objal záchodovou, mísu a děti měly oči na vrch hlavy, co za strašlivé zvuky ten čert letos vydává. Šofér postrčil do bytu alespoň andělici. Ta se zády opřela vedle vchodových dveří, ozvalo se podezřelé zakřupání a polystyrenová křídla byla v háji. Zemská přitažlivost zafungovala jako dokonalý ničitel. Předsíň byla nejednou plná drobounkých kuliček rozdrceného polystyrenu, andělice se svezla na zem, na zdi za ní zůstaly dvě čmouhy od drátů, na kterých její křídla měla držet. Seděla pod vypínači s mírně unylým výrazem a bílá andělská svatozář se jí svezla k uchu.

Mikuláš se snažil zachránit situaci, jen už si tak moc neuvědomoval, že je vlastně hodný svatý muž a otec rodiny musel zachraňovat vlastního staršího syna, kterého Mikuláš držel s napřaženou pěstí pod krkem a nesrozumitelně žmolil „ vy kurvy, budete se modlit ?“ Vše zachránil řidič, který nechal děti říct básničku, protože modlitbičku Andělíčku můj strážníčku už dnes nikdo neumí, rozdal dárky a spolu s otcem se snažili nějak ten svatý kolektiv uklidit. Padla volba na byt o patro níž, kde normálně bydlel čert Venda. Nebylo to snadné a tak zašel pro dalšího souseda na patře. Nejdřív uklidili agresívního Mikuláše, pak totálně mrtvého čerta a nakonec mírně vnímající andělici.

Jenže Mikuláš bleskově usnul v křesle obýváku, čerta trochu vysvlékli z kostýmu a uložili do jeho postele. Andělice mírně blábolila, jen jí nikdo nerozuměl co a pak se vydala směrem k záchodu. Byla z toho šavle , jen ji nabrousit. A i když se zbytky vědomí si snažila dávat pozor, povrhla si potupně rukáv andělské řízy. No přece ji takhle nepustí do obýváku. Přetáhnout dlouhou bílou košili přes hlavu nebyl problém. Ovšem pak se ukázalo, že úhonu vzala i rukáv mikiny a tak šla dolů taky. Jenže osmnáctiletá krasavice jen v bílých punčocháčích a úsporném tílku, to byl pohled, který si pečovatelé snad ani nezasloužili. Sice si dívka moc neuvědomovala, jak je potřeba prezentovat svoji postavu, ale i to trošku vyšpulené bříško a povolené svaly nedokázaly zakrýt její půvaby. A při opatrném ukládání na gauč se to tak nějak přihodilo, že ji bylo třeba trochu podržet a ty její čtverky se tak nějak vystrkovaly dopředu, že jeden ze zachránců jejich existenci spíš nechtěně využil. Byl to matroš. V dlani to přetékalo, i když vše bylo stále ještě dost tuhé a navíc v podprsence. 

Ovšem poblinkání slečně nestačilo. Nyní přišla touha se vyčůrat. Předsíň byla široká tři metry, ale nějak jí nevyhovovala a dostat se k záchodu bylo očividně velmi obtížné. Pánové s porozuměním pomohli. Jen bylo otázkou času, jestli a kdy se jí podaří svlíknout punčocháče a kalhotky. Tak pomohli i s tím. Vstát ze záchodu  nebylo taky jednoduché a navíc, pomáhat v těžké chvíli života je přece tak záslužné. A tak během chvilky seděla mezi třemi zcela neznámými muži v obýváku od pasu dolů nahá a strejda Zdenda chrněl jak doga v křesle. A když už je řádně upravená kundička docela zřetelně vidět, vypadá vedle toho tílko s podprsenkou zcela nepříhodně. Tak jí toho zbavili taky.

„Koukni, vole,“ řekl otec rodiny co bydlel o patro výš. „Ona ji má tak krásně růžovou ! Ne jako ty naše krasavice, které ji už mají červenou.“ „No nediv se, to je neustálým používáním. Jednak tvým a občas nějakého pomocníka. Když jste se ženou začínali, taky byla určitě růžová,“ doplnil druhý. „No ale člověče, skoro bych omočil v té něžné kráse,“ řekl první. Obrátil se na šoféra, který mu připadal jako jediný, kdo o dívce něco ví. „Myslíš, že bych mohl ?“ „Mně se neptej, já nejsem její dozor, to je Zdendova neteř. A ten ti asi nic moc neřekne,“ narážel na jeho opilecké bezvědomí. „Ale proč bys nemohl ? Nevyužité řezivo je škoda nechat zahálet.“

A tak Vandě roztáhl pořádně stehna, ozkoušel prstem vlhkost kundičky a když zjistil, že při mnutí poštěváčku začíná vzdychat, nasadil a ponořil se do ní. I když její čtverky byly dost velké, při rytmickém zasouvání klacku se ani moc na těle nehýbaly. Tak byly ještě fest. „Akorát bejt tebou, tak bych nechal dětičky někde venku. Kdo ví, jak to má s antikoncepcí,“ radil šofér. „Zkusil  bych jí to nastříkat do huby,“ radil třetí z mužů. „No to by mi vůbec nevadilo,“ odpověděl souložící. „Jen aby jí to nezvedlo žaludek.“ „No co, tvůj byt to není. A neměl se Venda ožrat jak prase.“ 

Situace všechny muže velmi vzrušovala a tak netrvalo dlouho a obšťastňovatel ho náhle vytáhl z Vandy a nasadil jí ho k ústům. Polykala, až se z toho rozkašlala. Ale nezvracela. Dokonce nějak reflexivně začala cucat. Muž jí ho vyndal z úst a poodstoupil. „Tak kdo si dá další kolo, když je dovoleno ?“ Druhý soused nezaváhal a už byl ve Vandě až po kulky. I po použití kamarádem byla stále ještě dost těsná a tak se mu jeho činnost velice líbila. Jen ti dva přihlížející měli strach, aby jí neutrhl ta docela slušná prsa, jak je mačkal, hnětl a natahoval. Byla by to škoda. 

Nekonala se žádná sexuální spartakiáda, protože dívka byla ráda, že mohla ležet a držet. Problém pro ni byl i sedět a čím míň toho po ní chtěli, tím líp. Sice asi něco málo z toho, co se s ní děje, tušila, protože občas začala zvýšeně dýchat a vzdychat. Ovšem aby se pořádně udělala, to nějak v tomto opileckém stavu nešlo. Když odevzdal svoji dávku spermatu do jejích úst i druhý soused, přistoupil šofér. „Přece tady nebudu za blbce, když se šuká taková paráda.“ Spustil kalhoty a zapasoval se Vandě mezi nohy taky. Opět to nebyla žádná extra paráda, ale muži bylo dobře a v jejích ústech obzvlášť. A Vandina ňadra dostala další díl dost drsné masáže.

Všichni tři pánové nebyli žádní začátečníci a pár ženských už v životě svlékali. Ovšem nikdy se nedostali k tomu, aby je oblékali, tedy s výjimkou zapnutí zipu na večerních šatech manželky. Podprsenka se jim ještě jakž takž podařila, stejně tak kalhotky. Sice je oblíkali nadvakrát, poprvé byly naruby, tak to museli spravit. Ovšem punčocháče, to bylo drama. Připusťme, že když konečně byly tam, co mají být, moc z nich nezbývalo. Přece jen chlapům chybí ten něžný grif, jak uchopit tenhle jemný materiál a bez úhony jej natáhnout na tak strašlivě dlouhé nohy a pak až do pasu. Nebyla to jen puštěná oka, ale spíš jedna díra vedle druhé, tak jak dnes někdy bývá módní. Ovšem ne u bílých punčocháčů anděla.

Zdenda se odmítal probudit a doprava jeho i andělice do auta, to byla dřina. Nohy jim holt nějak nešly. Ale tři dospělí chlapi si s tím uměli poradit, takže šofér konečně nastartoval a mohl se těšit, po příjemném zážitku, že za pár chvil spočine v kruhu rodinném a bude moct jít spát, neboť už se dost připozdilo. Když odstavil auto před domem Zdendy, uvědomil si, že oba skoro mrtvé pasažéry domů sám nedostane. Jak uviděl, v oknech se nikde nesvítilo a burcovat ženu svatého Mikuláše, že se ožral jak čuník a nemůže ani vylézt z auta, se mu nechtělo. Tak nechal oba opilce odpočívat. Bylo vyhřáto, venku sice bylo nevlídno, ale nějak moc nemrzlo a třeba je chlad k ránu probere, kus opilosti spánkem zmizí a uklidí se, kam by měli.

Dopadlo to  ještě hůř, než by se v jakémkoliv černém scénáři dalo předpokládat. V jedné chvíli, někdy uprostřed noci, se Zdenda trochu probral a vzpomněl si, že se těšil na andělici. A pokud možno moc neoblečenou. Ve světle pouliční lampy si uvědomil, že vytoužená leží vedle něj na ložné ploše a zkusil si ji pořádně osahat. A když neprotestovala, začal ji i trochu odhalovat, aby konečně spočinul svým zrakem na těch něžných dívčích půvabech, završených na poměry docela velkým poprsím. Jenže opice je zákeřná, seděla mu za krkem docela fest a ve zcela nevhodnou dobu jej uspala znovu, aniž pořádně udělal to, na co se dva měsíce chystal.

Další Zdendovo probuzení bylo o dost horší, než to první. Jeho manželka měla docela něžný hlásek, ovšem to jen v konverzaci s milými lidmi. A když ráno vstala, zjistila, že Zdenda ani Vanda nejsou ve svých postelích, ani jinde v bytě, napadlo ji to nejhorší, jít se podívat do auta. Furgony nemívají neprůhledná skla a tak uviděla spící polonahou dívku v částečném objetí svého muže a její hlas se změnil v jekot meluzíny v komíně starodávné pece. Slovník, kterým častovala svého zákonitého  muže, raději vynecháme. Zatřásla Vandou, zavlekla ji do domu, nechala převlíct a vyslala ji na kvapnou  cestu k rodičům. 

Zdenda se samozřejmě probral taky, jen se mu momentálně nějak moc nechtělo domů. I když by spal jak kotě. Trošku jen tak oprndoval kolem auta, aby co nejvíc oddálil tu chvíli, kdy stane tváří v tvář manželce. Nejraději by před ní nestanul vůbec. Jeho přání se mu splnilo, i když těžko říct, jestli z toho měl radost. Když si chtěl odemknout vchodové dveře, zjistil, že je zamčeno a z druhé strany v zámku klíč.  Po dvou zazvoněních bez odezvy pochopil, že to není náhodou. Holt ani svatí muži to nemají lehké, tedy pokud nedodržují moudré opatření, tedy církevní celibát.