Miluna se stala markytánkou kdysi dávno, kdy ještě mladíci rukovali na vojnu. Ne, nebylo to v době babičky Boženy Němcové, která se svým Jiřím táhla Evropou od bitvy k bitvě, cestou rodila a vychovávala děti, kromě jiných i matku Barunky. Tohle bylo někdy v sedmdesátých létech dvacátého století, kdy už šavle dávno zrezivěly ve skladech výzbroje, na pořad přišly docela výkonné samopaly, kulomety a nejezdilo se na koních, leč v obrovských hřmotných tancích a obrněných transportérech. Markytánky už rovněž dávno zmizely v propadlišti dějin, protože vojáci bydleli už pár desítek let v kasárnách, roli dobrovolných ošetřovatelek převzala vojenská zdravotní služba, zásobování kuřivem a pár deky vlašského salátu nebo kabanosu řádně vedené kantýny, zvané Arma. Zdrojem vojenské mináže nebyl kořistní dobytek, ale pomocné vojenské hospodářství, které likvidovalo zbytky někdy obtížně poživatelné stravy z kuchyně.

Vojenská jednotka, o které bude řeč, nebyla početně nikterak veliká, ale podle představ velení tehdejší armády  dostatečně důležitá, aby existovala zrovna v tomhle místě. V jakém ? No na konci vesnice, skoro naproti poslednímu baráčku, který vlastnili Milunini rodiče a ve kterém dívka od narození vyrůstala. Nejdřív moc pozornosti dozorčích, otráveně se placatících u vchodu, nevzbuzovala. Teprve když se jí začala někdy v sedmé třídě oblit lýtka a halenka se nadzvedávala v patřičných místech, tu a tam jí někdo pohled věnoval, dokonce občas i pískl na prsty, aby se ohlídla, když otevírala branku a zůstala tam o malou chvilku dýl. 

Jak dívka dorůstala, byl o ni ve vsi mezi kluky dost zájem.  Připusťme, že opravdu nevypadala špatně. Ale kromě tanečku o pouťové zábavě si s nimi nikdy nezadala. Zvlášť pokud ji ještě později začali zvát na decku bílého, které bylo sice o něco kyselejší, ale o nějakou korunu levnější, než červené. Velmi dobře tušila, proč by ji chtěli opít. Ovšem místní omladina žila tak nějak dost pospolu a Miluna nepochybovala, že její morální prohřešek by přišel v kolektivu na přetřes nejpozději druhý den ráno. A být předmětem líčení, co s ní dotyčný na mezi za vsí dělal, jaké měla spodní prádlo a jak ten první útrpný akt přijímala, o to opravdu ani trochu nestála. A nějaký stálý věrný první milovník se ne a ne objevit. 

Tak nám pomalu stárla, najednou jí bylo osmnáct a stále poctivá panna. Sice po nějakém sexuálním dobrodružství toužila, jako většina dívek v tomhle věku a připusťme, že některé ze spolužaček i kamarádek ze vsi už něco za sebou měly. Některé i něco víc. Ona pořád nic. Přitom když si večer v posteli sáhla mezi nohy, nahmatala ten malý hrbolek schovaný mezi pysky kundičky, bylo to neskutečně krásné a velmi ji zajímalo, jaké to může být, když jí to dělá kluk. Ale moc  nebylo s kým a nebo by musela riskovat někoho z té ukecané party, která by si vzala na mušku její pověst. A tu má mladá dívka jen jednu.

Řešení problému se objevilo jako vždy jen tak náhodou. S jednou spolužačkou z města se dohodly, že půjdou v neděli do kina a když čekala na večerní autobus domů, stáli na zastávce dva. Protože v městečku vojenská posádka nebyla, pochopila, že ten voják tam nestojí jen tak, ale že jede stejným autobusem k nim do vsi. Byl statečnější a tak začal nezávaznou řeč. Zprvu jen tak o počasí a o hvězdičkách na obloze, pak se zajímal, co dělá a za pár chvil se Miluna zapojila do hovoru a zjistila, že se s ním docela dobře kecá. Voják ji samozřejmě znal, protože v okolí kasáren zase tak moc osmnáctiletých, docela fešných slečen, nebydlelo. Ona vojáka neznala, protože uniforma stírá tvář a celá kasárna jí tedy tak trochu splývala v jeden celek.

Od autobusu domů šli v družném hovoru, kousek před jejich barákem se zastavili a ještě si chvíli povídali. Když okolo prošla se zvědavým pohledem a nemístným dotazem druhá sousedka, voják pochopil a pozval ji  ještě na malou procházku, kousek za ves, po polní cestě. Sice trochu váhala, ale bylo to všechno tak najednou dobrodružné, až ji něco lechtalo v podbřišku a tak šla. A aby je nebolely nohy, sedli si na mez a po krátké zámlce se ji odvážil políbit. Docela se na to těšila a snažila se mu šermování jazykem v ústech oplácet. Během chvilky ležela na zádech, voják ji stále líbal, jednou rukou ji objímal, aby nemohla uhýbat a druhou jí odvážně sáhl na jeden prs. Pravda, přes silnou vrstvu oblečení, takže o tom, kde by mohla být bradavka, on neměl ani tušení, ona to cítila velmi dobře. A i přes dosavadní nezkušenost se rozhodla držet, protože cítila šanci, že by nemuselo vše končit jen okusováním hlavy a ohmatáváním svetříku, halenky, podprsenky a možná tam někde uvnitř i ňadra.

Dívčí kalhoty jsou sice pohodlné na nošení, ovšem v případě, že začínají překážet v dalším poznávání krás těla i milování, jsou k vzteku. Voják se s nimi nemazal a vytřepal ji z nich jedním tahem. Kalhotky odšoupl na bok a už se prstem dobýval do míst nejvytouženějších. Tedy nejen pro něj, spíš by se dalo říct, že pro oba. Miluna se snažila co nejrychleji dovědět, jaké to je, když jí do těchhle doposud pečlivě střežených míst začne šátrat alespoň trochu zkušená ruka. A bylo to překrásné. Sice byla dost napjatá, jestli to nebude bolet, ale dokud se dobýval dovnitř jen jedním prstem, bylo to docela příjemné. Jenže pak sesunul kalhoty, slušivé khaki trenýrky se širokými nohavicemi a začal se dobývat dovnitř na kost tvrdým přirozením.

Tady končila veškerá legrace, ale jednou to přijít muselo a tak Miluna zaťala zuby. No ne že by to tak strašně bolelo, když ji protrhl, spíš to bylo překvapení z něčeho neznámého. A ta chvíle, než se udělal, nebyla zase tak moc dlouhá, aby se to nedalo vydržet. Byl slušný, vše skončilo na jejím bříšku a na stranu odšoupnutých kalhotkách. No slušný. Copak s tím ? Pucovala se malým dámským kapesníčkem, který tu záplavu spermatu nadrženého vojáka nebyl schopen pobrat. Ale nakonec vše nějak dala dohromady, pomohlo i pár hrstí trávy. 

A pokračování ? Tedy ne že by byla dívka proti, pořád čekala, kdy se dostaví ten neskutečný pocit, o kterém všechny holky básnily. Tak třeba při druhém kolečku by to mohlo být. Jenže vojenská vycházka byla jasně časově stanovená a zbývalo tak deset minut, aby překročil bránu kasáren v limitu. Takže ani žádné dlouhé líbání na rozloučenou, jen rychlé zamávání a dupot polobotek na asfaltu.

V pondělí se nesla Miluna do školy jak pětka do záložny. Rozzářená, důležitá, rozevlátá, ale tajemná jak hrad v Karpatech. Tak ji tahle životní zkušenost poznamenala. A logicky čekala, že když vojákovi dovolila vše, po čem toužil, určitě brzy bude chtít pokračování. Doma se jí podařilo vše zakamuflovat, takže rodiče nic nezpozorovali, v sobotu si vzala širší sukni, aby ji stačilo jen vyhrnout a nemusela se z ní složitě vysvlíkat. Chvíli přemýšlela, že by vynechala kalhotky, ale pak usoudila, že dáma bez kalhotek nemůže být tak úplně dáma a vzala si je. Vždyť posledně je stačilo jen tak odšoupnout a už se mohlo přímo na věc. A o dobývání podprsenky ať se chlapec postará. Ona nepřístupnost taky může být vzrušující.

Takže si stokrát prohlédnutá v zrcadle, nalíčená, navoněná, vyrazila z domu jen tak náhodou okolo kasáren. Její vyvolený nikde. Když přešla kolem brány asi potřetí, nedalo jí to a zeptala se, jestli by jí nemohli toho vytouženého zavolat. „Počkejte, slečno, jestli se nemýlím, tak chcete jednoho z kuchařů a myslím, že tady není. Já vám zavolám staršího kuchaříka, ten to bude vědět,“ rozplýval se ochotou dozorčí u vchodu. Během chvilky se objevil opeckovaný desátník. Ten byl očividně za šéfa a hned jí začal tykat. „Ty chceš našeho mlaďocha ?“ začal rozjařeně. „Tak to máš asi smůlu. Ve středu nastoupil do tříměsíčního kuchařského kurzu a řekl bych, že se tady delší dobu určitě neobjeví.“ To byla pecka. Ale pochopitelná. Viděli se jen jednou jedinkrát a velkou část společného času se věnovali úplně jiným problémům, než by bylo sdělování průběhu další vojenské kariéry. 

Chvíli jí trvalo, než si plně uvědomila dosah jeho slov. A pak se jí začala nenápadně třást brada, vlhnout oči a nakonec propukla v nefalšovaný a nehraný pláč. Samozřejmě nad svým krutým osudem. Konečně se jí podařilo narazit na prima kluka, který byl odjinud, dovolila mu poprvé vše, co nikomu jinému, těšila se na další krásné společné odpoledne a zřejmě i na mravence a další broučky na mezi. A ono houbeles. Vše je ztraceno. 

Starší kuchař hrál sice zkušeného šéfa čtyřčlenného kolektivu a světáka, ovšem usedavý dívčí pláč s ním dokázal taky slušně zacvičit. A ona mu nahrála, protože se ve svém žalu potřebovala k někomu přitulit a svými slzičkami provlhčit sako uniformy. Tak skončili uprostřed strážnice ve vřelém objetí. Začal ji hladit po zádech, utěšoval ji, nabídl skoro čistý vojenský khaki kapesník a aby nevyváděla tady před ostatními procházejícími vojáky, odvedl ji kousek stranou. Její zoufalství z opuštění neznalo mezí a tak ji statečný desátník uklidňoval, že tři měsíce uplynou jako voda, jen aby ho pak vrátili sem a ne někam jinam. 

Pláč ihned při té představě propukl znovu a tak opět zesílilo utěšování. No a když máte v náručí sličnou slečnu, ono vás to k tomu polibku přímo svádí. Nejdřív jen tak lehce rty na tvář, pak na uplakané oči a když se dost nebránila, zkusil to i na pusu. A protože sobotní studené večeře už dávno byly vydány, a nic důležitějšího už ho nečekalo, vzal ji kolem ramen a vedl kolem kasáren dál do polí, ať nedělají ostatním klukům divadlo. Miluna se mu vyznala ze své nenaplněné lásky, on se jí snažil vysvětlit, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a když se začalo v podvečer šeřit, seděli na mezi jen kousek od místa, kde před necelým týdnem přišla o svoji poctivost. A byl na ni tak strašně něžný a milý, že sice notnou chvíli váhala, ale nakonec neodolala a podlehla. 

Tentokrát to bylo bez bolesti a krve, ba dokonce se jakoby ukazovalo něco, co by mohlo být příjemné vzrušení, kdyby se na to víc soustředila. Ale pořádně dvěma prsty prošátraná kundička začala silně vlhnout a kdyby nebyl amatér, libující si pouze v dobývání dírky, ale taky se trochu soustředil na poštěváček, určitě by si to líp užila. Takhle se jí to sice líbilo, ale k vrcholu nedošla ani náhodou. No co. Bude se muset ještě dost učit, aby ten zatracený sex nějak zvládla a kladla to za vinu spíš sobě, než jemu. Tentokrát se dožila taky opakování, což bylo sice vzrušující, ale zase vznikl problém, kam se spermatem. Protože i tenhle voják byl nadržený jak bouřkové mraky a když začal stříkat, mohli mu místní dobrovolní požárníci závidět sílu i výdrž. Ještě že šla sukně vyhrnout hodně nahoru a velká část životadárné tekutiny odtekla z bříška na zem. A v kabelce měla tři papírové jídelní ubrousky, kterými akt čištění těla dokončila. Papírové kapesníky ještě tehdy běžně neexistovaly.

Mít za milence šéfkuchaře, to bylo terno. Pokud si to někdo s někým nechtěl rozházet, pak hlavně s kuchyní, protože hlad je sajrajt a dobrá porce je dobrá porce. Takže vycházka nevycházka, na bráně nebyl nikdo, kdo by mu odepřel otevřít, zvlášť když bylo jasné, že v případě neočekávaných událostí, třeba mimořádného poplachu, by na mezi za kasárny slyšel píšťalky dozorčích a mohl by se okamžitě vrátit. A v kuchyni je volno, až se vydají večeře, umyje nádobí a vše je v cajku, teprve pak bylo možno se vytratit za dívkou, která se mohla celé odpoledne tvářit jako hodná dcera a pomáhat mámě s péčí o domácnost. A jen se trochu setmělo, tak honem šupky dupky, voják s dekou pod paží, ona v lehkých letních šatech, aby svlíkání netrvalo moc dlouho a už se věnovali sami sobě.

Jenže vojna trvala jen dva roky a ona se s kuchaříkem seznámila, když už sloužil poslední půlrok. Takže nakonec zase srdceryvné loučení, sliby nehynoucí lásky a každodenního dopisu, ovšem sejde z očí, sejde z mysli. Dopisy velmi rychle začaly řidnout a připusťme, že žádný, ani sebelepší dopis, nedokáže nahradit horoucí obětí, natož pak pořádně ztopořený penis. A u jednotky nemohli být hladem, takže místo šéfkuchaře zastal mladší kuchař. No a když tak byl u toho přebírání povinností, nezapomněl ani na Milunu. Jenže se blížila zima, podzimní plískanice taky na mezi nic moc, ovšem kdo chce, hledá způsoby, jak problémy vyřešit. Záchranou byl malý kumbálek vedle kuchyně s válendou, kde mohli kuchaři dospávat, když museli časně stavět na vývar nebo organizovat škrábání brambor pro celou posádku. A dozorčího útvaru dost často sloužili absolventi, kteří taky byli odkázáni na místní kuchyni, tak při průchodu dívky koukali jinam.

Jenže nic netrvá věčně a kuchaři se zase střídali a Miluna už nějak nemohla být spíš bez sexu, než bez konkrétních kluků. Takže opět nastoupil mladší a k tomu se vrátil z odvelení její odpanitel. No jak by na něj mohla být zlá, když díky jeho snaze v dalších měsících zažívala tolik krásných chvil. Nejprve měla starost, co tomu řekne ten první milovník, ale kluci se tak nějak rychle dohodli a po krátkém čase Miluna nevěděla, který přijde na rande. Ale užívala si jejich milování krásně a navíc, žádný mužský to nedělá stejně a změna je život.

A co o tom vím já ? Nastoupil jsem tam jako záklaďák, když už bylo Miluně šestadvacet, byla vdaná za kluka ze sousední vesnice a v kočárku vozila ročního potomka. Manžel se věnoval požárnickému sportu a tak často musela na odpolední procházku sama. Když jsem potkal na opuštěné polní cestě docela fešně vypadající maminku s bujným poprsím, nedalo mi to a ztratil jsem pár slov. Chytila se ochotně a velmi rychle. S ničím nedělala velké štráchy a tak než se malý začal budit, že chce přistavit flašku s dudlíkem, bylo nám krásně. Sice jen jednou, ale abych nevypadal jako nějaký sexuální loudil.

Pak jsme spolu šli do vsi a když jsem zabočil do kasáren, odtušil dozorčí u vchodu. „Tady bude dneska někdo hladem !“ Nechápal jsem. „No ty blboune, šoustat kuchařskou holku, to je teda nápad !“ Zděsil jsem se, protože vyměnit kousek tělesného požitku za třikrát denně teplé jídlo, to není dobrá věc. Měl jsem však víc štěstí, než rozumu. Když jsem se kradl nenápadně s tácem pro večeři a dělal, jako že vůbec nejsem na světě, zahalekal šéfkuchař, který vydával maso. „Jó to seš ty ! Tak tady máš, ať nám ve vsi neděláš ostudu !“ A plácl mi na talíř kus masa za dvě porce. Jen jsem se musel začlenit do pořadníku, protože láska mladé paní k vojákům byla obrovská. Nejen že dokázala obhospodařit všechny čtyři kuchaře, ale občas i nějakého dalšího dobrovolníka, jako třeba mne. Ovšem ve vsi nedala nikomu ani náhodou. 

Markytánky kdysi taky neměly čas  sexuálně komunikovat s civilním obyvatelstvem. Ale když se po vítězné bitvě propíjela kořist, dopíjely bečky ukořistěného vína, a večer postupně dohořívaly ohně, v té tmě nikdo nemohl tušit, kdo je zrovna po ruce. A co když ten, kvůli  kterému táhla svůj vozík za posledním batalionem, náhodou v boji padl ? Člověku není dobře samotnému. Tak nastoupili ochotní kamarádi. Jako v téhle posádce s Milunou.