Zvonek, zvoní a zvoní. „Sakra, vždyť je neděle, kdo to může být,“ říkám si a hrabu se z postele. Otvírám dveře a vidím souseda, kterému ji odhadem kolem sedmdesáti. „Moc se omlouvám, že zvoním v neděli tak brzo, ale na půdě někdo chodí a já mám strach, aby to nebyli nějaký zloději, či mladíci, co tam chodí kouřit. Nemohl by jste se tam podívat?“, Chvíli na něj koukám a bystřím smysly. No, co bych pro dobrý sousedský vztahy neudělal, vždyť už stejně v posteli neusnu. Oblíknu si mikinu a v kalhotách od pyžama jdu na půdu. Je to jen pár schodů, asi jsem spal tak tvrdě, že mne kroky na půdě nevzbudili. Kdo tam sakra může být, po ránu. Snažím se potichu otevřít dveře, což se mi daří a potichu je taky zavírám. Čekám překvapení, partu mladíků, co sedí na trámech a vykuřují a popíjejí ale skutečnost je jiná.

Už dlouho jsem na půdě nebyl, takže jsem nemohl zaregistrovat, že tam ženy z našeho domu chodí věšet vyprané prádlo. Půda je uklizená jako nikdy předtím a mezi nataženými šňůrami na prádlo se pohybuje černovlasá víla, na sobě má pánskou košili, která jí končí jak jinak než pod zadečkem. Chvíli jí pozoruji a začínám uvažovat, že se nepozorovaně vrátím do bytu a svojí postele, když tu zaznamenám něco, co moje rozhodnutí změní. Když se totiž víla ohne pro vyprané prádlo do košíku, aby ho mohla pověsit, zaznamenám, že tato moje víla je opravdu víla. Moje víla má na sobě jenom svoji košili a pod ní nic.

A protože jsem věčně „nadrženej chlap, jako každej chlap“, tak neváhám ani chvilku. Potichu a rychle jsem za zády mojí víly a moje paže už jí objímají. „Ach, to jsem se lekla,“odpoví víla a já jí pomalu hladím nejdřív přes košili její drobná ňadra. Prsty přejíždím po bradavkách a z úst mojí půdní víly slyším slabé sténání. Nohy má zatím u sebe, takže na její klín dojde za chvíli. Líbám jí na krk a asi jí to dělá dobře a první leknutí je pryč, protože si moje objetí užívá, prdelkou mne tlačí do rozkroku, hlavu má opřenou o moji hruď a spokojeně přede, jako kočka. „Netušila jsem, že je tady někdo se mnou,“ říká. Otáčím ji k sobě čelem, rukama ji chytnu pěkně za zadek, nadzvednu si jí a dochází k líbání. Jeden druhému kontrolujeme jazykem mandle, jazyk naráží na jazyk, dochází k jemnému kousání. Můj penis je čím dál tím tvrdší, což víla cítí na svých stehnech. Přejedeme mi rukou po rozkroku, kde už je pěkně ztopořený klacek. „Já ho vysvobodím z tvých kalhot,“ a jak řekne tak udělá, rozváže šňůrku od pyžamových kalhot, které zůstanou na chvilku viset na mým žaludu. To ale netrvá moc dlouhou, protože víla si přidřepne před můj rozkrok, kde jí můj klacek trčí přímo před obličej. Vezme ho do jedné ruky a začne ho pomalu honit, druhou rukou začne mnout varlata. Na špičce žaludu se po chvíli začínají objevovat kapky, které mi víla slízává svým jazýčkem. „Hmm, to je dobrota, kolik tam toho máš?“ říká víla a pokračuje v honění mého ptáka a mých varlat. „To uvidíš, kolik tam toho je,“ říkám a usmívám se na svoji vílu. Ta si můj klacek zasouvá do pusy a začíná ústní masáž, jazyk krouží kolem mého žaludu. Začínám cítit přetlak v mých koulích a tak vílu uchopím svými rukama za hlavu a začínám pomalu přirážet. Neprotestuje, šukám její pusu čím dál rychleji, ale s vědomím že jí ještě nechci vystříkat mandle. Vzpomenu si na svoji sousedku Magdu, která miluje šukání do pusy a tak zkouším to samé u víly. Přestávám, chytnu vílu za ramena a postavím jí zády k sobě. „Opři se o rám“, ona se trochu předkloní, já si klekám k jejímu zadku a začínám jí lízat její kakaovou dírku a svými prsty se jí dobývám do kundičky. Nádherně voní, předtím než šla věšet vyprané prádlo si musela dát horkou sprchu. Už to nemůžu vydržet, stoupnu si za ní, chytnu si svého čůráka do ruky a šteluji si ho do kundičky. „Bože, to je nádhera, to už jsem potřeboval,“ vykřiknu a začínám přirážet. „Jóóó, dělej mi to hezky, pořádně přirážej, já to taky potřebuju, nedělala jsem to minimálně měsíc, pořádně přirážej, chyť mně za kozy,“ chrlila ze sebe víla a já přirážel, chvíli ruce na jejím zadku, chvíli na jejich kozičkách. Dlouhá pauza v sexu udělala ale své, za chvíli jsme oba dosáhli orgasmu. Všechno jsem jí to vystříkal do její kundičky a ještě hodnou chvíli jsem v ní zůstal. Chytnul jsem jí za prsa a přitáhnul k sobě. „Já jsem Roman a jak se jmenuješ ty moje vílo?“ Víla se mne spokojeně usmála: „Jmenuji se Radka.“

Společně odcházíme z půdy a najednou vidím, že dveře na půdu nejsou zavřené. Vím stoprocentně, že jsem je zavíral, no jestli nás někdo viděl, tak to budou zase po baráku řeči. A vím, kdo se mnou nebude určitě mluvit, sousedka Magda.