První část:

Alena je dáma a to dáma v každém slova smyslu. Někomu osud dopřál kus štěstí a někomu nikoli. Ona patřila mezi šťastlivce. Restituce přinesla několik bytových domů. V tom největším na Vinohradech obývá celé horní patro, vlastně střešní nástavbu s terasou a úchvatným výhledem. Zaměstnání pro ni je o seberealizaci i pocitu důležitosti, jakou pozice ředitelky banky přináší.

Žila sama, proč se o své štěstí s někým dělit? Ovšem sex milovala a jako chytrá, popravdě i vypočítavá ženská ho uměla využít.

Muži jimž se dostalo pozvání do jejího soukromí, byli vždy ženatí, středního či vyššího věku a hlavně členové vedení a správní rady nadnárodního koncernu, pod který patřila banka kde šéfovala. Od krásné, štíhlé a elegantní, ostatně i inteligentní blondýny pozvání k ní na sklenku přijali vždy bez zaváhání.

Když se octli v jejím soukromí, hrála si s jejich chtíčem jak kočka s myší. Místnost velikostí připomínala tenisový kurt, jako by měla pomyslnou síť, která ji dělí na dvě půlky, na jedné obývací prostor se vším pohodlím co si kdo dovede představit. Druhé půlce dominovala prostorná postel, obvod tvořily masivní trámy zavěšené v rozích na čtyřech řetězech. Tři stěny kolem postele zaplňovaly černo bílé akty. A v v tomto prostředí Alena začala brnkat na všechny mužské pudy.

„Nevadí, udělám si pohodlí“. Řekla, jak nalila drinky. Ruce protáhla za hlavu k vyčesaným vlasům, nechala ho prohlédnout dlouhý štíhlí krk. Jediným pohybem vytáhla spony, zatřepala hlavou a na ramena ji dopadly husté blonďaté lokny. Způsobů jak brnkat na chlapské pudy má v zásobě nekonečně.

Když chlapem zmítal chtíč. Nevině prohodila. „Jistě se se mnou nudíte, pustím nějaké hudební s klipy. Cvakla ovladačem a na obrazovce se objevily její akty či spíše sex záběry. Mužovi vyskočily oči z hlavy a Alena obrazovku s hraným zmatkem vypnula. Ihned se začala překotně omlouvat. „Promiňte moc se omlouvám to bylo nedopatření to já si nafotila jen sama pro sede“. „Nezlobíte se na mne prosím“. Předem znala odpověď. „Vážně? Děkuji moc, Vám se to skutečně líbilo, to jste mě velmi mile překvapil“. „ Mohu Vám tedy ještě kousek pustit“? Zapnula obrazovku a již na nic nečekala, vstala a vykročila do druhé části pokoje tam kde se vše dělilo na dvě části zastavila přetáhla ramínka a nechala šaty sklouznou na zem. Došla k posteli, začala se dotýkat spíše hladit jeden z masivních řetězů. To již pán předseda správní rady běžel za ní a padalo z něj oblečení.

Sex milovala a podala výkon, že ráno měl pocit, nejlepšího zážitku svého života.

Odmítla řadu nabídek na práci ve vedení koncernu, byla ráda královnou ve svém panství. Než desátou na hradě.

A však Alena měla i jiné, skrývané potřeby, nešlo mít pořád vše pod kontrolou. Chápala potřeby některých šéfů co si vše kompenzovali u domin, kde poslouchali na slovo.

Její pověst byla na prvním místě, proto jen ženáči i tak si našla řešení. Letní i zimní dovolenou trávila vždy dva týdny v luxusním hotelu ve Švýcarsku, hotelový rezort v Alpách měl jednu zvláštnost. Podzemním podlaží, celé vytesané ve skále, skryto pohledům nezasvěcených, celé sloužilo jak sado maso salon pro ty nejmovitější. Zde vždy dva týdny upouštěla páru. Zde měli muži pod kontrolou pro změnu ji samu. Začala jen s lehčí formou, ale to bylo jen prvně.

Byla pro ně subinkou, která po dohodnutou dobu, snášela kde co? Každého půl roku zašla dál a dál. Muži ji zneužívali, bili týrali až k zbláznění. Nejraději měla když si ji na celou noc objednalo více chlapů. Když ji přivázali ruce rozporce vytáhli na špičky nebo i výš a pak ji kolektivně ničili. Užívali si po libosti jejich slz a bolestivých výkřiků. Sloužila k ukojení, všech zvrácených potřeb.

Po takové dovolené měla měsíc tělo plné modřin a krvavých šrámů, dírek se nemohla ani dotknout. Pak přišlo, opět několik měsíců, vlády na vším kolem sebe. Než se vydala upustit páru jak natlakovaný papiňák. Více nešlo zažít. Mužům v jeskyních pod hotelem, dovolila pokaždé více a více, už bylo spíše za hranou.

Přesto tam její vědomí cítilo nedostatky. Její již tak tučné konto se po dovolené vždy nafouklo o částku jaká je pro mnohé snem. Naposledy si dokonce v podpaží dovezla, jizvy po popálení. Ovšem si to předem dohodli včetně místa i odměny pro ní. Mimochodem řinčel štěstím, když ji jemnou kůže v podpaždí popálil doutníkem.

Prostě to jako vše ostatní předem odsouhlasila. Stále posouvala hranice, každého půl roku souhlasila s většími extrémy. Bohužel na podstatě věci to nic neměnilo. Vše vždy po jejím souhlasu. Nikdy nepoznala být k čemukoli donucena.

Někdy sama v pohodlí svého domova, přemýšlela jaké by to bylo? Jak by vnímala, kdyby ji chlap cokoli udělal, třeba i popálil, kde, kdy, jak by se mu zachtělo a hlavně vůbec by ho nezajímalo zdali s tím souhlasí nebo nikoli.

Žádná domluva prostě stane se to co muž chce, její názor ho ani za mák nezajímá, podřídí se převaze, síle, vůli. Tyto myšlenky, vždy uzavřela stejně, jsou to jen nereálné představy.

Pak připravila sexy prádlo, důkladně se vyholila, ozdobila nehty upravila řasy i obočí. Zítra přiletí člen vedení koncernu z Hongkongu a ona si ho omotá okolo prstu, jak tkaničku od bot. A na dně její duše pára zatlačí na její přirozenost.

Část druhá:

Alena v Lednu dostala v Alpách do těla jak ještě nikdy. Umožnila klientům, praktiky co se vidí pouze na fejk videích kde nad nimi slintají absolutní sadisti bez zábran. Bylo to jak droga potřebovala stále více a více. Přesto tu subku co měla v sobě skrytu nemohla takto nikdy zcela nasytit. Pověstnou páru upustila, ovšem ten kotel zůstal pod tlakem. A čím déle měla své okolí pod kontrolou tím více ta čubka v ní nechtěla, být skrývána hluboko na dně duše. Ala sní bojovala po svém, byla čím dál tím dominantnější, popravdě řečeno spíše hnusnější na své podřízené, bez kousku empatie trestala každou maličkost. Pravda výsledky bankovního domu co vedla byly skvělé a vedení koncernu pělo chválu, jak byla ostatně zviklá. A její nájemníci si taky užili své, bez špetky emocí vyrazila samoživitelku s dětmi za sebe menší porušení nájemní smlouvy. To byly výsledky její vlastní nespokojenosti sama se sebou s vlastním životem. Seč byl zdánlivě jak z pohádky.

Za necelé dva měsíce se opět octne vysoko v Alpách a hluboko v kamenném sklepě. Prasáci z různých koutů světa se již těšili, na dle názoru mnohých nejhezčí, ale beze sporu nejodvážnější čubku co do sklepení kdy vstoupila. Vrcholný politik z jedné východní země pilně okrádal stát. A ve chvilce odpočinku s nepopsatelně pokřiveným úsměvem, zálibně pozoroval žár svého doutníku.

Ovšem tito muži nikdy ani nezkusili ženu zkrotit přinutit ji vlastní vůlí k poslušnosti a oddanosti. Naučili si jen cokoli zaplatit.

Alena však nic jiného neznala nic co by zcela nasytilo tu čubku co by nasytilo čubku v její duši, nebylo k mání ani v představách.

Asi před půl rokem vyrazila z práce muže. Byl to dost nestandartní samorost, pořád s dobrou náladou. Ten to chlap kterému každý říkal Pepa, si ji dovolil do očí kritizovat, dokonce okřiknout, “neštěkejte tady a už vůbec ne na mne“. Odešel v klidu bez rozčilování, jen se k ní naklonil a tichým hlasem řekl. „Tebe bych chtěl ještě potkat“.

Z toho jak s vím Ford Mustangem nacouvala do starší Oktávky si moc nedělala okoukla svůj zadní dost potlučený nárazník. A chystala se zamířit nejdříve domu, kde stál Jeep co s nim jezdila většinou na hory.

Chvilku přemýšlela zdali dát Oktávce lístek za stěrač. Pak si řekla, že si raději opíše číslo a vše nechá vyřídit svého pojišťováka, ať ji nikdo neotravuje.

V tom přišel, byl to on, Pepa co se jí vzepřel. Rozhlédl se a tím s vím klidným hlasem řekl, "co jsi dělala"? "Ty jsi fakt kráva". Tak to sní nikdo nikdy nemluvil. V hlubokém přesvědčení, že vyhazov z lukrativní pozice ho poučil, že s ní si není co začínat. Spustila na celé kolo, co si to dovoluje ví vůbec kdo ona je!!!

Vtom ji přilítla facka nikoli nějaké plácnutí opravdová tvrdá facka, po jaké se tvář octne v ohni a ucho se zůstane na čas mimo provoz. Byla zviklá na ledacos, ale jinak za zcela jiných okolností, to to bylo nečekané jak blesk z čistého nebe.

Zklidni se krávo, nebo chceš ještě jednu“? Vůbec nebyla schopna promluvit, v hlavě v duši v celé své osobnosti měla nepopsatelný zmatek, nikdy ji nikdo neuhodil, ani nedotkl, tak nečekaně sám od sebe. Bez toho aby ona sama určila pravidla hry. Vše se v ní vzpouzelo. Přitom někde hluboko čubka v ní řvala „tak to má být“:

„Tak otevři tu hubu co tady stojíš jak tvrdý Y“. Koukala do země její svět se otáčel vzhůru nohama, jen špitla „ já nevím“. Přilítla další facka „ale já vím, od začátku, vím co je pod tou tvoji šlupkou“. “Tu škodu uhradíš a můj ztracený vynahradíš“. „ Ano jistě, dám Vám své než bude Vaše opraveno“.

„ Ty mne to splatíš osobně, krávo“. „Na to číslo zavoláš v poledne v kolik a kam máš přijít“ zaznělo. A muž nečekal na odpověď, na projev souhlasu, prostě se otočil a odcházel. Zcela jist si sám sebou.

Alena stála dlouho na místě a když usedla do Mustanga, pořád nechápala co se stalo co se s ní vlastně děje, jen to číslo svírala jak svátost.

Prvně se setkala s mužem co si nevynucoval, ani nekupoval poslušnost ženy, co ji prostě měl. Ve hvězdách bylo napsáno, že to nebude poslední muž v jejím životě. Ovšem již navždy podlehne, skolí hlavu a oddá své tělo a duši jedině muži co má dominanci od přírody v sobě, tak jako ona má v sobě čubku.

Hotel v Alpách již nikdy nenavštívila, neměla nejmenší potřebu. Zato se zní stala milá a chápající šefka i paní domácí.

Dávám k posouzení další povídku budu rád za reakce na.. nornik456@seznam.cz nebo na nový email...pepa-dom@seznam.cz děkuji

Pepa