Bylo kolem jedenácté večer a Ellen jela svým malým autíčkem od kamarádky. Řidičák na malé autíčko s malou kubaturou, a ještě menším výkonem je tu možné získat už od šestnácti let. A tak už čtyři měsíce jezdí do školy autem, tak jako většina jejích spolužáků. Ovšem tito mladí řidiči musí mít speciálně označené auto a také musí dodržovat o dost nižší rychlost oproti jiným řidičům.

Její rodiče odjeli včera na desetidenní dovolenou, a tak se dnes odpoledne Ellen stavila u své kamarádky Alex. Dlouho se neviděly, a tak si spolu měly o čem povídat. Alexininy rodiče odjeli na představení v divadle, a tak i když oběma ještě zdaleka nebylo osmnáct, daly si spolu jednu sklenku červeného. Sice od té doby uplynuly skoro tři hodiny, ale teď, když se za Elleniným autem rozblikaly policejní majáčky, uvědomila si, že jede o pár mil rychleji, než je jí povoleno a také v ní hrklo, že by policajti mohli poznat, že požila alkohol. V návalu paniky rychle zahnula do vedlejší ulice, další zahnutí, a ještě jedno, a ještě a pak náhle před ní stálo napříč ulice další policejní auto. Zoufale se podívala do zpětného zrcátka, ale zezadu už se blížilo druhé policejní auto. Z obou aut vystoupili policisté. Odevzdaně zůstala sedět s rukama na volantu. Kupodivu žádného z policistů ani nenapadlo se zajímat, zda požila alkohol. Zato daleko víc se zajímali, zda nemá v autě drogy. Po dlouhé a důkladné prohlídce vozidla s negativním výsledkem došlo na otázku, proč se snažila ujet. Opravdu ji chtěli zastavit pro rychlejší jízdu, ale to by pravděpodobně vyřešili mírnou pokutou, popřípadě jen domluvou, ale že se snažila ujet, to už bylo horší. Se slzičkou na krajíčku, se přiznala, že při spatření policejních majáčků zazmatkovala a v panice se snažila ujet. Bylo už hodně po půlnoci, když ji vzali na stanici a předali kolegům. Poručík, kterému byla předána, jí dal na výběr. Buď předá její případ k soudnímu projednávání, které se může táhnout, bude si muset sehnat advokáta, bude to stát peníze, docela určitě dostane poměrně vysoký peněžitý trest a pravděpodobně i přijde na nějaký čas o řidičák. Nebo je druhá možnost, zrychlené soudní řízení. Zrychlené soudní řízení funguje tak, že se vybraní soudci střídají ve službách tak, aby byla vždy ve dne i v noci zajištěna jejich dosažitelnost, ať už po telefonu, faxu nebo mailu a oni mohli během maximálně několika hodin rozhodnout o výši trestu. Tyto tresty bývají mírnější než v klasickém soudnictví, ale trest nastupuje obviněný okamžitě bez možnosti odkladu. Proto má také trest daleko výchovnější efekt, protože následuje hned po spáchání trestného činu.

Používá se u jednoduchých, jasných a méně závažných trestních činů. Zvolením této cesty ale neexistuje nějaké další odvolání, nebo stížnosti. Ellen opravdu nechtěla přijít o svůj zánovní řidičák, peněz jako studentka také mnoho neměla, a už vůbec nestála o to, aby se to rodiče dozvěděli. Nějaký alternativní trest by byl pro ni nejlepší. Proto téměř okamžitě kývla na zrychlené soudní řízení. Jeden z policistů ji zatím odvedl do cely pro zadržené a poručík začal vyhotovovat podklady pro soudce. Byla z toho tak utahaná, že se jí dokonce podařilo k ránu i usnout. Ráno se vyměnily směny a jiný policista ji po snídani vyzvedl z cely a dovedl k veliteli směny. Místnost bez oken, za kancelářským stolem seděl velitel směny s pohledem upřeným do monitoru počítače. Uprostřed místnosti nízká skříň připomínající komodu a pár židlí u vchodových dveří, naproti další dveře. Její doprovod se pohodlně usadil na židli u dveří a pokynem ruky ukázal Elleně na velitele. S bušícím srdcem se zastavila před jeho stolem. Jeho zrak opustil obrazovku monitoru a prohlédl si dívku před sebou. Nebyl to špatný pohled, milá tvářička, trochu tmavší vlasy, ve volné světlé košili se daly tušit celkem slušné kopečky, přiléhavé rifle dávaly najevo, že skrývají kulatý zadeček a souměrné nožky, které končily v černých lakovaných lodičkách. Odvrátil zrak a zvedl ze stolu nějaký papír. „Vzhledem k tomu, že jste se sama a dobrovolně rozhodla využít zrychleného soudního řízení bez možnosti dalšího odvolání, bylo přihlédnuto k tomu, že jste mladistvá a toto je vaše první provinění. Soudce rozhodl takto: Jste odsouzena ke čtyřem dnům vězení bez dalšího peněžitého trestu. Tento trest nebude zapsán ve vašem trestním rejstříku a nastupujete ho ihned.“ Ellen s úlevou vydechla. Čekala daleko tvrdší trest. Čtyři dny přece nějak přežije a nikdo se ani nic nedoví.

Velitel se zvedl a zamířil ke skříni připomínající komodu. Sehnul se a vytáhl z ní plastové sandály připomínající dřeváky, oranžové teplákové kalhoty a oranžové tričko, větší papírovou tašku a obálku. „Tady do té tašky dejte své civilní oblečení a boty“ a položil tašku na skřínku. Oranžové oblečení a obálku si odnesl na svůj stůl a začal na obálku vyplňovat Ellenino jméno. Ellen nerozhodně postávala a v hlavě se jí honily myšlenky. Netušila, že se bude muset vzdát svého oblečení a bude si muset natáhnout na sebe to trestanecké oblečení. A nejen to, to se má převlékat tady před těmi muži? Velitel na ni pohlédl „Na co čekáte? Potřebujete komornou?“ Zavrtěla hlavou, sevřela rty, vyzula si lodičky a pomalu si rozepnula knoflík a zip riflí. Ještě trochu zaváhala, ale pak je rychle stáhla z boků, sehnula se, shrnula je pod kolena a rychle z nich vyklouzla. Všimla si, jak ji policista od dveří se zájmem pozoruje. Ještě že mám delší košili, pomyslela si a dvakrát přeložila kalhoty a vložila do tašky. Policistovi ode dveří se naskytl docela hezký pohled. Sice viděl dívku jen z boku, ale pohled na její pěkně opálené štíhlé nohy nebyl špatný, jen škoda, že nebylo vidět víc, její košile končila pod zadečkem. Velitel jí nevěnoval žádnou pozornost, a tak se Ellen se otočila k pozorovateli zády a bokem k veliteli. Rozepnula si košili, nechala ji sklouznout z ramen a pak ji rychle několikrát přeložila a vložila do tašky. Policista u dveří nemohl spustit oči z jejího pěkně zakulaceného zadečku v bílých kalhotkách a opálených zad narušených jen tenkým proužkem podprsenky. Sepnula ruce před roznožím, aby zabránila případnému pohledu na přední část kalhotek, kde její venušin pahorek spolu s ochlupením nadzvedával tenkou látku kalhotek. Ráda by si už oblékla ten trestanecký mundůr, ale velitelův loket ležel na hromádce oranžového oblečení. Trochu si odkašlala, aby na sebe upozornila. Velitel k ní bez zájmu otočil obličej „Pokračujte. Všechno, civilní oblečení dejte do té tašky!“ zdůraznil. Úplně jí tím vyrazil dech. Přece tady nebude před nimi nahá. Zvedl se a přešel ke druhým dveřím, pootevřel je a zvolal „Zdravotník!“ a vrátil se zpět ke stolu. Z druhé místnosti vyšel mladý muž v bílých plátěných kalhotách, bílém tričku a v bílých sandálech. „Tak co je slečno? Na co čekáte? To vás máme svlékat my?“ Velitel se přidal „Tak pohněte, čeká vás ještě vstupní prohlídka“. Nerozhodně se dívala z jednoho na druhého. Všimla si, jak se tím policista u dveří dobře baví. „Tak bude to?“ Nepohnula se.

Velitel kývnul na policistu u dveří „Tady kolega vám pomůže.“ Ten rázně vstal a udělal k ní pár kroků. „Ne, já sama“ vyhrkla a její oči kmitaly z jednoho na druhého. Stáli okolo ní ze tří stran, na čtvrté straně byla skřínka. Rudá v obličeji se otočila ke skříňce, rozepnula si podprsenku, stáhla ji z ramen a rychle si loktem a dlaní zakryla prsy. Vložila podprsenku do tašky a v obličeji ještě červenější se přikrčila a rychle si stáhla kalhotky, přitiskla se podbřiškem ke skřínce, vhodila zmuchlané kalhotky do tašky a rychle si druhou rukou zakryla klín a pootočila se čelem ke zdravotníkovi v očekávání, že ho bude následovat do vedlejší místnosti. Velitel a zdravotník zatím mlčky stáli a prohlíželi si ji. Policista za jejími zády pokročil k tašce, sáhl dovnitř a vytáhl její zmuchlané kalhotky. Postavil se před ni a před obličejem jí její kalhotky roztáhl „Takhle se skládají kalhotky? Znovu a pořádně!“ Zaváhala, ale pak bleskově odkryla prsa, vytrhla mu kalhotky z ruky, otočila se k nim zády, přeložila kalhotky napůl a vložila do tašky. Znovu si zakryla prsa a klín a shrbeně se otočila zpět ke zdravotníkovi. Velitel k ní přistoupil blíž a vložil jí mezi prsty ruky, která zakrývala ňadra, obálku s jejím jménem. „Do téhle obálky dejte hodinky, prstýnek, náušnice a řetízek a zalepte ji a dejte do té tašky. Pomalu jí docházelo, že to všechno co nejvíce zdržují, aby si ji vychutnali. Otočila se k nim znovu zády, přitiskla se podbřiškem ke skřínce, sundala si náušnice, stáhla prstýnek, hodinky a pak chvilku zápolila s řetízkem. Konečně. Vložila vše do obálky, olízla lem a vložila obálku do tašky. Znovu se zakryla a pootočila hlavu ke zdravotníkovi. „Ještě ty boty“ pronesl velitel. Uvědomila si, že nechala boty na zemi, ale jsou kousek dál. Přikrčená udělala dva kroky, přidřepla si, uchopila lodičky, zakryla si s nimi klín, otočila se a zvedla. Dva kroky zpátky, přitiskla se břichem ke skřínce a vložila boty do tašky. Pootočila hlavu ke zdravotníkovi. „Tak pojďte“ a zamířil do druhých dveří, přikrčeně ho následovala. Když vešla dovnitř, do malé místnosti, koutkem oka zaregistrovala, že policista je následuje a nechal za sebou otevřené dveře. Usadil se opět u dveří na jedinou volnou židli. Ellen se rozhlédla po malé místnůstce. Stůl zdravotníka, před ním malá otočná židlička bez opěradla, hned vedle vyšetřovací lehátko. V koutě váha s měřením výšky, umyvadlo. Víc by se sem už ani nevešlo. Zdravotník natáhl na otočnou židličku jednorázový papírový potah a pokynul Ellen, aby na ni usedla.

Poslechla, tiskla kolena co nejvíc k sobě snažila se co nejvíce zakrývat své poklady. Pootočila hlavu ke dveřím. Sedící policista byl tak blízko, že kdyby natáhl své nohy, tak by se skoro dotýkal její židličky. „Otevřete ústa“ zavelel zdravotník. Dřevěnou špachtlí přitiskl jazyk dolů a posvítil si do úst. Promnul jí uzliny na krku pod ušima, zvedl jí jednu ruku a prohmátl podpaží. Znovu zrudla, nečekala to, a tak na moment poskytla policistovi pohled na své ňadro. Druhou ruku nahoru a prohmátnutí druhého podpaží. Teď už byla připravená, a tak se víc předklonila, aby nezahlédl ani kousek kožíšku, který tou rukou dosud chránila. Zdravotník si nasadil stetoskop a postupně jej přikládal na různá místa na zádech a pak na hrudi. Stetoskop byl studený, a tak jí naskočila husí kůže a ucítila, jak se jí trochu vztyčily bradavky. Ještě že to není vidět. Ještě jí změřil tlak. Musela proto uvolnit ruku, kterou si zakrývala ňadra, ale vyřešila to tak, že se pootočila k policistovi zády. „Teď si přejděte támhle k té váze. Poslušně a přihrbená došla k váze a postavila se na ni. „69 kilo a teď se přestaňte hrbit, narovnejte se, ruce podél těla ať vás můžu změřit a položil jí na hlavu destičku měřidla. Ještě že jsem k policistovi zády a k tomu felčarovi alespoň bokem, pomyslela si. Přesto znovu zrudla, když pohled zdravotníka přejel ze strany po obrysu prsů a pak sklouzl dolů k venušinu pahorku. Jistě zahlédl její kudrnatý kožíšek. „169 centimetrů“ hlásil. Jako by to sama nevěděla. Mohl se jí na to optat a nemusela tu dělat někomu divadlo. Znovu se rukama zakryla. Pokynul jí rukou ať ho následuje a ukázal na lehátko „Klekněte si na lehátko. Poslušně si klekla na okraj lehátka a byla ráda, že je k policistovi zády. Sice při vylézání musela na okamžik odkrýt své roznoží, ale oba byli za jejími zády, a tak to tolik nevadilo. „Opřete se lokty o lehátko a přitiskněte tvář k lůžku. Teď zrudla, oběma bude muset ukázat vystrčený zadek a kdoví co ještě bude všechno vidět. A bylo, ta krásná kulatá prdelka, a i když tiskla stehna co nejvíc k sobě, tak i holá čárka. Zdravotník jí přitlačil dlaní na lopatky, aby se ještě víc prohnula a tím vystrčila víc zadek. „Kolena od sebe!“ No to snad ne, pomyslela si. Nepatrně posunula kolena od sebe, ale o to víc sevřela půlky. „Víc, pořádně“ a zatlačil jí na zadek a současně popotáhl jedno koleno do strany, a to samé udělal na druhé straně. Najednou byla rozkročená a poskytovala oběma hezký pohled. Víc už zrudnout nemohla, nejraději by hlavu zapíchla do písku jako pštros. Najednou ucítila něco chladivého mezi půlkami a pak plesknutí přes zadek „Uvolněte se, povolte ten zadek“ a pak jen cítila jak něco klouzavého a chladného krouží po okraji její zadní dírky a pak pomalu vniká dovnitř. Ten pocit něčeho, co ještě nezažila, ten na jednu stranu nepříjemný pocit a na druhou vzrušující, že zapomenula dýchat a nejen dýchat, ale v tu chvíli zapomenula, že se dívají dva cizí muži na její intimní místa. „Tak jak to jde“ ozval se za ní velitelův hlas, který vstoupil do dveří.

Cukla sebou leknutím, ale na víc se nezmohla. Zdravotník ji jednou rukou držel za kyčel a prst druhé ruky se jí kroutil v zadečku. Tohle ještě chybělo. Konečně prst opustil konečník, a tak se snažila dát kolena k sobě. „Počkejte, ještě vás utřu“. Jen nerada zůstala v této pozici poskytující výhled teď už třem divákům. Přiložil buničinu mezi půlky a poctivě vytíral až k okraji její štěrbinky. Nejraději by se hanbou propadla. Pak rychle přinožila a skulila se na bok, opět si zakrývajíc prsa a klín. „No snad to nebylo tak strašné“ zasmál se velitel. Nevěděla kam uhnout s očima. „Položte se na záda“ zavelel znovu zdravotník. Bože, ono to ještě neskončilo. Neochotně se tak položila, jednu ruku v klíně, druhou přes prsa. Zdravotník jí uchopil ruku a zvedl za hlavu, tím se odkryla její prsa v plné kráse. Žádné měkké a rozpláclé koblihy, ale pevné trojky s krásně hnědými dvorci a trochu vystouplými bradavkami. Chtěla se vytrhnout, ale držel jí pevně a druhou rukou pomalu hnětl její ňadro. „Klid, musím vám vyšetřit prsy“. Velitel i policista vše sledovali z těsné blízkosti. Uvolnil její ruku. Bylo jí jasné, co bude následovat, a tak uvolněnou rukou sjela do klína vystřídat druhou ruku, kterou ji teď také zvedl za hlavu a vyšetřil i druhý prs. Konečně si mohla zakrýt prsy. „Pokrčte nohy“ poslušně je pokrčila, ale aby náhodou neposkytla výhled od spodu na svou lasturku, přitáhla lýtka až ke stehnům. Odsunul její ruku z klína na stranu „Nechte tu ruku podél těla.“ Prohmatal jí břicho a slabiny. „Teď kolena hodně od sebe!“ a zatlačil je do stran. Na okamžik se mu to povedlo a přítomným se na mžik ukázal kudrnatý kožíšek končící u čárky, ale ihned je stiskla s ještě větší silou k sobě, a ještě přidala ruku zakrývající kožíšek. „Tak takhle teda ne, pojďte mi pomoct“ obrátil se k oběma policistům. Velitel ji přidržel obě ruce za hlavou a zdravotník s policistou jí společně odtáhli kolena od sebe. Krásně do trojúhelníku zastřižené ochlupení, končící u vyholené rýhy.

Zavřela ponížením oči, tváře jí hořeli studem. Přestala se bránit, bylo to marné. Zdravotník jí rozevřel stydké pysky. Objevily se nařasené vlhké růžové závojíčky a hrášek s kapucí. Prsty zdravotníka několikrát jemně přejely po hrášku. Vždy se prohnula v zádech, napnula všechny svaly a zasténala. Rozevřel jí i malé závojíčky a objevil se úplně mokrý a cukající se otvůrek. Na kousek tam vsunul prst „Panna už není“. Tak tohle ještě nikdy nikomu neukázala. Sice už nebyla panna, o panenství ji připravil vloni jeden spolužák, ale za tmy, a ještě pod dekou. „Můžu si také sáhnout?“ zeptal zdravotníka policista. Ten jen mlčky pokrčil rameny. Policista promnul hrášek mezi prsty a začal kroužit prstem okolo něho a vždy trochu zajel i mezi závojíčky. Ellen sebou střídavě házela a sténala, chvilkama se snažila stisknout stehna k sobě, ale marně. Z rozevřené skulinky jí pomalu stékala až mezi půlky čirá tekutina a pomalu se vpíjela do bílého prostěradla, kde tvořila stále se zvětšující flek. Policista zvýšil úsilí a Ellen přešla do skučení. Stehna se jí nekontrolovaně třásla a její pohlaví se začalo samo pohybovat vstříc pracujícím prstům. „Už je pěkně rozjetá, pusť mne tam taky“ pronesl velitel směrem k policistovi a pokynul mu, aby se spolu vyměnili. Policista obsadil velitelovo místo, její ruce za hlavou znehybnil jedním loktem a druhou volnou rukou si začal hrát s jejími prsy. Velitel se zatím přemístil mezi její stehna, jednou rukou odtlačoval do strany koleno a druhou jí dráždil v klíně. Ellena se začala blížit vrcholu. Sklonil hlavu do jejího klína a jazykem dráždil ten malý hrášek, zatím, co jeho prsty zajížděly střídavě dovnitř a ven. Ellen už byla úplně mimo, její hlasové projevy byly stále hlasitější a téměř nepřetržité. A její klín i bez jejího přičinění, nejdříve pomalu a pak stále rychleji přirážel proti prstům. Po čele a mezi prsy jí pomalu stékaly kapičky potu. Pak se její tělo vzepnulo v poslední orgastické křeči a z jejího pohlaví vytryskl malý pramínek moči.

Velitel z ní stačil vytáhnout své prsty a včas uhnout a oba, on i zdravotník uvolnili její odtažená kolena. Její pohlaví se ještě stále cukalo a nepatrně přiráželo proti už neexistujícím prstům. I policista pustil její ruce, a tak Ellen stiskla pevně stehna k sobě, obě ruce si vtlačila v klín a úplně vysílená se skulila ve skrčené poloze na bok, kde se vydýchávala a pomalu přicházela k sobě. Takový orgasmus ještě nezažila. Konečně se srovnala a pokusila se se posadit. Velitel s policistou jí galantně pomohli, aby se mohla postavit na své roztřesené nohy. Pro jistotu ji oba podpírali. „Zdá se, že prohlídka proběhla úspěšně, jste v pořádku“ pronesl zdravotník. Ellen teď bylo úplně jedno, že před nimi stojí nahá, nezakrývala se. Příliš nevnímala, že je zavěšená do obou mužů a ti ji ještě přidržují v pase, aby neupadla. Pomalu ji odvedli do první místnosti. Zatím co ji oba přidržovali, zdravotník přinesl oranžové tepláky, nadzvedl jí jednu nohu, natáhl nohavici a pak i druhou a vytáhl tepláky do pasu. Pak jí přes hlavu natáhl i oranžové tričko a oba muži jí pomohli vsunout paže do rukávků. Policista k ní přisunul plastové sandály a uchopil ji za loket „Tak půjdeme“. Beze slov pomalu prošli chodbou, na konci otevřel policista plechové bočné dveře se špehýrkou. Kovová postel, s bílým povlečením, stolek, jedna židle, v rohu záchodová mísa, na protější stěně umyvadlo se zrcadlem a poličkou na které ležel kartáček na zuby, pasta, hřeben a krabička s tampóny. „Tak tady teď budete ty čtyři dni. Vše potřebné tu máte. Oběd vám donesou za dvě hodiny. Pokud něco budete potřebovat, můžete tady zazvonit“ ukázal na tlačítko vedle dveří. A pak už jen klapnutí plechových dveří a ticho. Jen odněkud byla slyšet tlumená hudba. Unaveně se posadila na okraj postele a v myšlenkách probírala celou prohlídku. Tak takový orgasmus ještě nikdy nezažila, ta síla a ta délka. Nejsilnější zážitek v životě. To se nedalo ani trochu srovnávat s tím, když si někdy sama dělala rukou dobře, ani když se poprvé milovala se svým spolužákem. Jen jí tak v mysli proběhla hříšná myšlenka, jestli až si odsedí ty čtyři dny, bude i nějaká výstupní prohlídka. Až ji přitom pomyšlení zamravenčilo v podbřišku.