S Lídou jsme se seznámili na internetu. Občas jsme si povídali po Skypu. Jednou mi řekla, že by ráda poznala místa, která jsem jí tak barvitě vylíčil. Pozval jsem jí, aby přijela. Ještě jsme domlouvali podrobnosti, když mě překvapila otázkou, zda ten výlet může absolvovat v sukni. „Ano, ale délka maximálně po kolena a nesmí být úzká, abys v ní mohla dělat delší kroky!“

V dohodnutý den přijela a byla ještě hezčí, než na obrazovce počítače. Přivítali jsme se a po večeři se připravovali na výlet. Vše jsme sbalili do batohů, abychom hned ráno, dokud nebude takové horko, mohli vyrazit. Po snídani jsme batohy hodili na záda a vyšli vstříc zážitkům.

Lídina sukénka se mi vlnila před očima a když jsem zjistil, že pod ní nemá kalhotky, nevydržel jsem. Povalil jsem jí do měkké travičky a uviděl jsem krásně udržovanou kundičku. Neodolal jsem a musel se k ní přisát. Za odměnu z ní vytryskly lahodné šťávičky a já je lačně polykal.

Sundal jsem šortky a do té studánky zanořil svého oře, co se už vzpínal nedočkavostí. Z předchozích hovorů jsem věděl, že má antikoncepci, tak jsem jí tu studánku mohl naplnit až po okraj. Teprve potom jsme mohli pokračovat v cestě. Lída, jako kdyby jí to pomilování dodalo energii, poskakovala a vesele si cosi broukala.

Když na nás začal útočit hlad, zastavili jsme se v háječku a ve stínu stromů naplnili prázdné žaludky. Ale při pohledu pod Lídinu sukni jsem opět nevydržel. Sundal jsem šortky a svého oře zavedl do lákavě otevřené stáje.

Potom jsme pokračovali v cestě. K večeru jsme došli do místa, kde tryskal pramen. Svlékli jsme se, abychom se sebe smyli pot a prach, co na nás celý den usedal. Chvíli jsme se tam procházeli, abychom uschnuli.

„A půjdeme spát!“ zvedl jsem batoh. Lída se chtěla oblékat, ale řekl jsem jí, že je to zbytečné. Vyšli jsme pár kroků do kopce a před námi se objevila díra ve skále. „Tomu se říká medvědí doupě!“ shodil jsem batoh a plazil se dozadu, kde bylo naváté listí. Na něj jsem položil spacák a zavolal na Lídu, která nerozhodně stála venku.

Bázlivě se plazila za mnou. „A nesežere nás tu něco?“ ustrašeně se zeptala, když jsem zalezl do spacáku a ona se ke mně přitiskla. „Jóó, medvědi si nás dají ke sváče!“ zasmál jsem se, jednou rukou jsem jí chytil za kozičky a druhou jí dal mezi nohy. „Už spi, zítra před sebou máme delší cestu!“ zapnul jsem spacák a zavřel oči.

Ráno nás probudil řev ptactva nebeského, které tím vítalo nový den. Vylezli jsme z jeskyně a slezli dolů, k prameni, abychom smyli poslední sny z očí. Najedli jsme se a vyrazili. Když jsme procházeli vesnicí, nakoupili jsme zásoby, abychom po cestě netrpěli hladem. Přece jenom budeme nejméně dva dny v místech, kde nelze nic koupit.

Cesta vedla do značně prudkého kopce. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se dostali na hřeben, po kterém vedla cesta, klikatící se mezi kosodřevinou. Pot z nás jenom kapal, tak jsme sundali propocené oděvy, aby nás vlahý horský vzduch mohl ovívat. Kosodřevina nám sahala po ramena, bylo vidět široko, daleko, tak jsem se neobávali, že bychom nečekaně někoho potkali.

Vlhké části oblečení jsem zavěsili na popruhy batohů a pokračovali v cestě. Lídina prsa se vlnila v rytmu chůze a já bych byl ochoten přísahat, že slyším mlaskání její kundičky. Také můj dobyvatel pevně hleděl kupředu a užíval si poskytnuté volnosti. Vypadalo to, že také plnými doušky polyká ten svěží horský vzduch.

Rozhlížel jsem se kolem sebe, až jsem uviděl nějakou mezeru mezi souvislým porostem kosodřeviny. „Pojď!“ chytil jsem Lídu za ruku a táhnul jí do míst, kde jsme objevili jakousi paseku. Můj kundobijec byl ztvrdlý tak, až to bolelo. Shodili jsme batohy a vrhli se na sebe.

Nedělali jsme si vrásky z toho, že může jít někdo kolem a uslyší nás. Užívali jsme si krásného počasí a neodolatelné přitažlivosti toho druhého. Nepočítal jsem, kolikrát Lída vykřičela své uspokojení. Nevím, kde se to ve mně bralo, ale byl jsem jako bezedný. Snad to bylo tím horským vzduchem, ale naplnil jsem jí až po okraj.

Odpočinuli jsme si a když Lída vstala, doslova to z ní vyšplíchlo. Natrhali jsme trochu trávy, abychom se měli čím otřít a pokračovali jsme v cestě. Za celou dobu jsme nikoho nepotkali, tak jsme mohli stále jít tak, jak nás pánbůh stvořil. K večeru jsme konečně jsme narazili na potůček, ve kterém jsme smyli celodenní pot a prach. „Támhle budeme spát!“ ukázal jsem na chatičku, kterou tam přednedávnem postavili.

Sluníčko už spěchalo k obzoru, tak jsme zvedli batohy a vydali se těch pár kroků k chatičce. Sotva jsem otevřel dveře, ozvalo se zaječení, až jsem se leknul. „Kdo to je?“ ozval se ustrašený hlásek. „Loupežníci a přišli jsme tě sežrat!“ pronesl jsem hrobovým hlasem. Lída, která se při tom zaječení za mnou schovávala, se rozesmála a vešla dovnitř.

Místo u jedné stěny zabírala palanda, kde se krčila nějaká postava, z níž nebylo nic vidět. Spíše to vypadalo jako zmuchlaný spacák. Z něj koukaly dvě vyděšené oči. Na druhé straně byl stůl a lavice. Vše bylo z hladce ohoblovaných prken, takže jsme nemuseli mít obavy, že si zadřeme třísku.

Dívka, schovaná ve spacáku, se stále chvěla strachem, tak se Lída k ní sklonila, aby jí utěšila. „Nééé!“ znovu vykřikla dívka a snažila se vecpat do té nejmenší mezery. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsme oba nazí.

„Neboj se, my tě opravdu nesežereme!“ zasmál jsem se jejímu strachu. „Jenom tu chceme přespat!“ uklidňoval jsem jí. „Umyli jsme se u potůčku a tak jsme považovali za zbytečné se na tu chvíli oblékat!“ vysvětloval jsem, proč na sobě nic nemáme. „Pojď si k nám na chvilku sednout!“ lákal jsem jí a dal na stůl trochu toho, co jsme koupili. Byla tam i lahev vodky.

Přehodili jsme si přes sebe lehké bundy, co jsem vytáhnul z batohu, aby nám nebyla zima. Dívka se pomalu uklidňovala a po chvíli vylezla ze spacáku. „Opravdu mi nic neuděláte?“ znovu se ptala, než se k nám připojila. Najedli jsme se, dali si „za korunu z flašky“ a také se chystali ke spánku. Stále jsme byli skoro bez oděvu, ale začalo se ochlazovat, tak jsem roztáhnul spacák, abychom tam mohli zalézt.

Milena, jak se nám dívka představila, měla na sobě tlustý svetr, tepláky a silné ponožky. Tak jí asi nešlo do hlavy, že jsme se svlékli úplně a zalézáme nazí. „Vzájemně se zahříváme!“ odvětil jsem na její udivené pohledy a zapnul jsem spacák.

V noci se asi hodně ochladilo, protože mě vzbudilo, jak Milena cvaká zuby. „Pojď k nám! Sem se vejdeme! Ale musíš se svléknout!“ nabídnul jsem jí. Chvíli se rozmýšlela, ale zima jí přesvědčila. Rozsvítil jsem baterku a viděl, jak se sebe horečně svléká vše, co měla na sobě. Rozepnul jsem spacák a to ledové stvoření skočilo k nám.

Za chvíli jsme se zase zahřáli a pokračovali ve spánku. Sice nám ve spacáku bylo poněkud těsno, ale tím větší teplo, až jsem musel spacák porozepnout. Ještě, že jsme byli štíhlí.

Ráno mě probudil řev ptáků, kteří se radovali z dalšího dne. Ruka šmátralka se snažila vniknout mezi nohy, které se ale křečovitě tiskly k sobě. „Ne, prosím, ne!“ uslyšel jsem nějaký hlas. Uvědomil jsem si, že to není Lída, ale Milena, která k nám v noci vlezla, aby neumrzla.

Můj vzpínající se oř se snažil vniknout jí zezadu mezi nohy, ale nějak se mu to nedařilo. Tak jsem se přes ní přetočil, abych se mohl přitisknout k Lídě. Milena zatím vylezla a začala se oblékat. „Co blbneš?“ ptal jsem se. „Já vás nechci rušit, tak půjdu dál!“ řekla a chtěla odejít.

„Neblbni! Přece jsme se dohodli, že dál půjdeme spolu!“ Lída vyskočila ze spacáku a chytila Milenu. Začala jí svlékat vše, co Milena stačila obléknout. „Pojď!“ strhla jí na sebe a přisála se k tomu, co měla mezi nohama. „Nééé...to se přece nedělá!“ bránila se Milena, ale potom podlehla.

Zatímco jí Lída lízala chlupatou kundičku, přitočil jsem se a vrazil ho Lídě snad až do dělohy. Milena si se zavřenýma očima užívala toho, co asi ještě nepoznala a tak byla překvapená, když oči otevřela a přímo před nimi se nořil můj protahovák do Lídiny kundy.

Zapomněla i dýchat a probralo jí až to, když se z Lídy řítilo sperma, co jsem do ní nastříkal. Ale Lída ji nenechala vzpamatovat a přitiskla se k ní. Aby se neudusila, musela polykat vše, co se z Lídy řítilo.

„Ne, prosím ne!“ odstrčila mě Milena, když jsem jí sáhnul mezi nohy a snažil se do té chlupatice zasunout alespoň prst. „Já jsem ještě panna!“ vysvětlovala, proč se brání. „Tak mi ho alespoň vykuř!“ chytil jsem jí za hlavu a nekompromisně jí vecpal čuráka do pusy. Nejprve se bránila, ale po chvilce její obrana ochabla a Milena mi ho neuměle sála.

Lída si jí přitáhla, posadila si jí na obličej a znovu jí vnořila jazýček mezi ochlupené pysky. „Ááá...ááá...“ začala křičet Milena a zmítala se na tom, co jí dělalo tak dobře. „Nééé...už néééé!“ křičela, když jí Lída strčila prst do zadečku. Vytrhla se nám a ještě chvíli se kroutila, s rukou mezi nohama. Než se uklidnila, připravili jsme snídani a Milena si sedla k nám, aby si také naplnila žaludek.

Bobr © 2017