„To musí být krásné!“ vyhrkla Věra, když cosi četla. Natočila displej tak, abych si to také mohl přečíst. „Já vím, že jsi bláznivá, ale až takhle?!“ vykřikl jsem, když jsem dočetl. „Víš, jaké bys potom měla potíže!“ dodal jsem. „To nevadí! Já to zkusím!“ vykřikla umíněně a hned plánovala, co koupit. Než jsem se nadál, už to objednávala.

Za pár dní, když jsem přišel z práce, otevřel jsem dveře a uslyšel nějaké divné zvuky. Pomyslel jsem si, že je mi s někým nevěrná, ale když jsem prudce otevřel dveře a chystal se je pořádně seřvat, oněměl jsem překvapením.

Věra ležela na posteli a cosi si rvala do močové roury. Kvílela a vzdychala při tom tak, až jsem si pomyslel, že to nemůže být pravda. Protřel jsme si oči, ale nepomohlo to. Naklonil jsem se nad ní, abych viděl zblízka, co to vlastně dělá. Rvala do sebe už druhou cévku a kvílela jak Viktorka u splavu.

„Co blbneš? Chceš si něco udělat?“ zařval jsem na ní a chtěl jí to vytrhnout. „Ne Nech toho!“ celá se naježila. Uskočil jsem, aby mi ještě neublížila a nechal jí svému osudu. Raději jsem šel do kuchyně a sednul si k ledničce.

Za chvíli se tam vpotácela i Věra. „To je tak krásné, ale proč to musí tak bolet!“ kvílela a držela se za kundu. Raději jsem nic neříkal a otevřel si další pivo.

Netrvalo dlouho a jednou mě přivítala už na chodbě. Měla ruku mezi nohama a zářila jak sluníčko. „Podívej, co se mi podařilo!“ rozkročila se, abych to viděl. V močové rouře měla zasunutého gelového uměláka, ale musela si ho držet alespoň prstem, aby jí nevypadnul.

„Pojď, zkusíme to!“ táhla mě do ložnice. Padla do postele a roztáhla nohy. V mžiku jsem byl svlečený a můj uspokojovák byl v pozoru. Věra vytáhla uměláka a já zíral do otvoru, co se tam náhle objevil. „Tak dělej Vraž mi ho tam!“ popoháněla mě, aby se jí močová roura nestáhla.

Jako ve snách jsem zalehl mezi její nohy a pomalu ho zasunoval do toho otvoru. Věra kvílela, ale odmítala nechat toho. Močovku měla promazanou, jak tam měla uměláka, tak jsem se pomalu dostával hlouběji a hlouběji, až jsem ucítil, že žalud je náhle ve volném prostoru.

„Áááá....áááá...to je krááásné!“ Věra mě obejmula i nohama a vší silou tiskla k sobě. Líbala mě jako zběsilá a užívala si toho pocitu, který snad žádná jiná žena nezažije. Jak se tak zmítala a svírala mě, naplnil jsem jí měchýř spermatem. A že ho bylo!

„Musíš něco udělat s tím umělákem, abych ho nemusela vždycky vytahovat!“ lísala se ke mně. „Jo, to nebude problém!“ vytáhnul jsem z ní to, co se z pořádného hada změnilo v žížalu a vstal.

Šel jsem do kuchyně a otevřel si pivo, abych promyslel detaily. Věra zůstala v posteli a podle zvuků, co se ozývaly z ložnice, se tam ještě rajcovala. „Tak já to musím dojít koupit!“ nakouknul jsem do ložnice, když jsem se oblékl. „A kam jdeš?“ ještě jsem uslyšel její výkřik, ale to už jsem zavíral dveře.

Zastavil jsem se v sex shopu a koupil podobného uměláka. Jenom vnější konec byl udělaný tak, jak jsem si představoval. Ještě jsem se stavil v železářství, abych koupil nějaký kohoutek. Měli přesně to, co jsem potřeboval. Vzpomněl jsem si ještě na zámeček, aby jí ten umělák nevypadnul.

Přišel jsme domů a šel rovnou do dílny. Měl jsem dlouhý vrták, tak jsem uměláka provrtal po délce. Do vnějšího konce provrtaného otvoru jsem upevnil kohoutek a zálibně si svoje dílo prohlížel. „To bude ono!“ pomyslel jsem si a šel do bytu.

Věra mě slyšela, tak volala, abych už šel k ní. „Ještě chvíli!“ odpověděl jsem, svlékl se a šel do koupelny. Uměláka jsem řádně umyl a vydezinfikoval. Teprve potom jsem šel do ložnice. Věra se posadila, aby se podívala, co to mám. „Vyndej si to a dej si tam tohle!“ podal jsem jí nového uměláka.

„Jééé, to je krásné!“ zajásala a hned vyndala toho, co měla zavedeného. Zavedla si toho nového, ale hned zase zkrabatila tvář. „Ale jak to uděláme, aby nevypadnul?“ začala natahovat. „Budu ti muset zamknout kundu!“ ukázal jsem jí zámeček, který jsem také připravil k zavedení.

„Tak na co čekáš? Já bych už chtěla jít na procházku!“ smyslně se pohladila mezi nohama. Asi si představovala, jaké to bude, až se bude procházet mezi nic netušícími lidmi. Zadíval jsem se jí mezi nohy a naposled zapřemýšlel, jak to udělám.

Ale řešení bylo jenom jedno. Natáhnul jsem jí malý pysk a vzal jehlu. Propíchnul jsem ho a zbýval už jenom druhý pysk. I do něj jsem vytvořil otvor. Zavedl jsem očko zámečku a tím bylo tohle ďábelské zařízení zajištěno proti vypadnutí. „A jdeme na procházku!“ vymrštila se Věra z postele. Ale hned do ní, se zaúpěním, spadla zpátky.

„To musíš počkat, až se ti to zahojí!“ usmál jsem se jejímu spěchu. „A jak dlouho to bude trvat?“ hned byla zvědavá. „Uvidíme! Podle toho, jak se budeš chovat! Když to necháš v klidu, tak dva, nebo tři dny. „Tak dlouho?“ začala vzlykat. Nechal jsem jí, šel si dát pivo a něco dokončit na PC.

Ale neseděl jsem dlouho. Vrzly dveře, vrzly v pantu a Věra vpajdala dovnitř. „Pojď mi ukázat, jak mám vypustit moč!“ škemrala. Šli jsme do koupelny a já jí pomohl do vany, abych se dobře dostal tam, kam jsem potřeboval.

„Aúúú...“ vykřikla Věra, když jsem jí ukazoval, jak otevřít kohoutek a ono jí to trochu zatahalo za propíchnuté pysky. „Jééé... to je krásné!“ nemohla se vynadívat na proud moči, co se z ní vyvalil. „Tak to zavři a předkloň se! Mám chuť na mrdání!“ otočil jsem jí. Nastavila mi zadeček a tak jsem jí roztáhnul půlky. Plivnul jsem jí na tu díru a než se vzpamatovala, můj pták tam byl uhnízděný.

„Aúúú....opatrně!“ kvílela, ale držela si půlky roztažené, abych se dostal co nejhlouběji. Bylo mi jasné, že když jí můj přívěšek podpyjný naráží na propíchnuté pysky, tak jí to musí bolet. Odbelhala se zpátky do postele, aby si po tom výkonu odpočinula. „Kde jsi? Doneseš mi pití? Já mám hroznou žízeň!“ ozvalo se za chvíli.

Nalil jsem jí sklenku piva a Věra to do sebe zvrhla. „Jééé...to je fajn! Doneseš mi ještě jednu?“ otázala se a já jí vyhověl. Šel jsem udělat oběd a Věra zatím ještě ležela v posteli. Myslel jsem, že jí ho donesu do postele, ale ta vůně dobré krmě jí asi přilákala ke stolu.

„Aúúú...úúú...“ vykvikla, když dosedala, jak byla zvyklá. Ale po chvíli poposedávání našla polohu, kde jí to nebolelo. Znovu se napila a začala být neklidná. Už jsem věděl, že něco chce. „Pojď na zahradu!“ ztěžka se zvedla, vrazila si ruku mezi nohy a pajdala ven. Ani mi nemusela říkat, abych sebou vzal pivo. Sedli jsme si do stínu jabloně a Věra mi sebrala pivo. Přiložila hrdlo k hrdlu a lahev byla prázdná. Tak jsem musel pro další. Pro jistotu jsem vzal dvě.

Věra stále poposedávala, ale potom padla na deku. „Dej mi ho tam!“ zakvílela. „Kundu ti ještě nemůžu odemknout, protože není zahojená, tak jedině do kaďáku!“ Než jsem to dořekl, už byla na všech čtyřech a roztahovala si půlky. Omočil jsem si ho v tom, co z ní teklo a vrazil ho tam, kam si přála.

Tak jsme si několik dní užívali, až přišel čes, kdy jsem jí mohl sundat zámeček. Vytáhla uměláka a nastavila tu díru, která v ní vznikla. Sotva jsem jí naplnil měchýř, hned chtěla naplnit i ten otvor, kam se normálně šuká.

Sotva jsme skončili a já jí opět zamknul, vzala mobil, aby se s tím pochlubila kamarádce. Ta za chvilku dorazila, aby si to mohla prohlédnout na vlastní oči.

A hádejte, co bylo dál!

Bobr

©

2016