Domů jsem se vrátila pozdě v noci. Byla jsem pořádně unavená. Odemkla jsem dveře a šla rovnou přes byt do ložnice, aniž bych se obtěžovala nejdřív spustit žaluzie nebo zatáhnout závěsy. Chtěla jsem jen padnout do postele a usnout. Cestou jsem dělala striptýz pro všechny sousedy, kteří by snad mohli být ve dvě hodiny ráno vzhůru, a do ložnice jsem dorazila úplně nahá.

„Miky?“ zavolala jsem na něj. „Kde jsi, chlapče?“

Podívala jsem se pod postel, za záclony, do skříně, ale žádného kocoura jsem nenašla. Pak, když jsem ze zásuvky komody vytáhla noční košili, ozval se za mnou na posteli šustot, a přestože jsem přesně věděla, co to je, vyskočila jsem a trochu zavýskla. Byl to kocour.

„Miky!“ Drsně jsem ho napomenula: „Vyděsil jsi mě!“

Přetáhla jsem si noční košili přes hlavu, pak jsem ji spustila níž a otočila na správnou stranu, přisedla jsem si k Mikymu na postel a pohladila ho po zádech. „Vážně bych měla vstát a zatáhnout žaluzie v ložnici,“ přiznala jsem mu. Stejně jako všechny ostatní žaluzie v bytě byly dokořán. „Ale jsem moc líná.“

Miky na mě mručel, upíral na mě své podivně žluté oči a jako by mi říkal, že se můžu nahá promenádovat, jak se mi zachce – což jsem obvykle dělala – pokud si uvědomuju následky. Už dávno jsem se smířila s tím, že jsem exhibicionistka a že v důsledku toho bych se jednou mohla dostat do problémů.

Jen jsem to ten večer nečekala.

Odhrnula jsem přikrývku, vklouzla pod ni, nastavila budík na osm hodin, zhasla světlo a uvelebila se na polštáři. Otočila jsem se na levý bok, jako to dělám vždycky, aby se Miky mohl přitulit k mé kostrči. Perfektní, pomyslela jsem si, až na jednu maličkost.

Nikde žádný muž.

Spala jsem?

Něco mě vyděsilo, a když jsem dala ruku dozadu, abych zkontrolovala Mikyho přítomnost, nebyl tam.

Seskočil z postele, pomyslela jsem si rozespale, a vzbudil mě.

Jenže to nebyla pravda.

Vedle mé postele stála stínem maskovaná postava muže. Právě jsem prudce nabrala vzduch do plic, když odhrnul pokrývku a skočil na mě. Jeho ruka umlčela můj křik.

„Nepokoušej se vydat ani hlásek,“ řekl chraptivě, „nebo tě zabiju, rozumíš?“

Vyděšeně jsem přikývla. Druhou ruku měl na mém pravém prsu a velmi pevně ho tiskl. Dost pevně na to, abych zkroutila pusu bolestí. Teprve když jsem se uvolnila, přestala se zmítat a zůstala pod ním klidně ležet, povolil své sevření.

„To už je lepší,“ řekl. „Jsi v pořádku?“

Nikdy v životě jsem nebyla míň v pořádku.

„Co se mnou uděláte?“ prosila jsem do jeho dlaně.

„Cože?“

Opakovala jsem svou otázku.

Opět to neslyšel. Zvedl ruku na nekonečně malou vzdálenost a zeptal se mě znovu.

„Prosím, neznásilňujte mě!“ prosila jsem.

Zasmál se. „Jsem u tebe v ložnici ve tři ráno a nemám tě znásilnit?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Tak mi nedělejte bolest, ano?“ Věděla jsem, že mě znásilní.

Pokračoval v muchlování mého pravého prsu. Myslela jsem na to otevřené okno ložnice po své pravici. Myslela jsem na všechna otevřená okna v mém bytě.

Pomalu, upíral na mě oči – byly úplně modré, usoudila jsem, i přes tu černou lyžařskou masku – pustil moji kozu, vsunul ruku do výstřihu noční košile a znovu si ji našel. Zeptal se: „Jakou velikost podprsenky nosíš?“

Zmateně jsem na něj zamrkala. Číslo mojí podprsenky? Chce znát číslo mojí podprsenky? „34B,“ řekla jsem.

„Nepřipadá mi to jako 34B,“ řekl. „Připadá mi to menší.“

No, tak promiň, myslela jsem si. Ležím pod ním. A ještě se cítím trapně.

Pak mě pustil, posadil se obkročmo na mé nohy a ukázal mi, abych se posadila.

S námahou jsem se posadila. Srdce mi tlouklo velmi rychle. Když mi pokynul, abych si svlékla noční košili, přetáhla jsem si ji přes hlavu a pak ji držela obranně sevřenou v klíně, naprosto zkamenělá. Začínala jsem se třást.

„Napij se,“ řekl a podával mi kovovou placatku. „Uklidní tě to.“

Zavrtěla jsem hlavou, že ne.

Jeho rty přešly do úsměvu. „Nemám v úmyslu tě omámit,“ řekl tiše, „máš moje slovo.“

Přičichla jsem k hrdlu láhve a usoudila, že voní jako slušná whisky. Napila jsem se a zakuckala.

„Klid,“ řekl a vzal si ode mě placatku. „Je to dost silná věc.“

Asi pětkrát jsem si odkašlala do otevřené dlaně a pak jsem kašlala do obou ještě silněji. Konečně jsem popadla dech. „Co to je?“ vyhrkla jsem.

„Nejsilnější skotská,“ řekl se smíchem. „Chceš ještě?“

Oči mi slzely a hrozilo, že mi poteče z nosu, a tak jsem zavrtěla hlavou. Přemluvil mě k dalšímu doušku.

„Tentokrát je to lepší?“

Utřela jsem si ústa. Byla jsem dost zmatená. Nabízejí všichni násilníci svým obětem pití?

Chvíli na mě jen tak zíral. Pak natáhl pravou ruku a položil mi ji napřed na levý prs a potom na pravý. Sebevědomě, jako třináctiletá holka, která má poprvé co do činění s klukem, jsem se ho snažila odrazit.

Znovu se zasmál.

„Nech toho,“ řekla jsem a připadala si jako třináctiletá holka.

Vzal moje zápěstí do rukou a držel mi je od sebe. Dýchala jsem přerývaně a srdce mi bušilo v hrudi. Můj bože, pomyslela jsem si. Opravdu se začínám vzrušovat?

„Chci, abys mě políbila,“ řekl.

„Cože?“

„Nahni se a polib mě, Kristo.“

Seděla jsem tam, zápěstí v jeho rukou, srdce mi bušilo v hrudi a v uších mi hučela krev. Chtělo se mi ječet, ale zároveň jsem ho chtěla políbit.

Pomalu jsem zavřela oči, naklonila se dopředu a vyhledala jeho ústa. Políbil mě na rty a já se zase odtáhla. Otevřela jsem oči.

„To bylo hezké,“ řekl. „Co takhle ještě jednou?“

Udělala jsem to a tentokrát jsem otevřela ústa a začali jsme se líbat. Stále držel moje zápěstí v rukou, a to se mi moc líbilo. Myslela jsem si, že jsem se musela zbláznit. Srdce mi silně bušilo a mezi nohama jsem začínala neuvěřitelně vlhnout. Chtěla jsem ho mrdat.

„Potřebuju se ještě napít,“ řekla jsem.

Podal mi placatku a já ji vytáhla na jeden velký doušek. Znovu se rozesmál, tentokrát jako někdo s lehce přihlouplou, ale velmi vášnivou milenkou. Přesně tak jsem se cítila.

„Nechci, abys mě znásilnil,“ řekla jsem mu náhle.

Zkoumal mě a nasadil uzávěr na láhev. „To se dalo čekat,“ řekl pomalu.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Říkám, že nechci, abys mě znásilnil.“

Chvíli byl zticha a pak řekl: „A co čekáš, že s tím vším budu dělat?“

„S čím vším?“

Sáhl do kapes své mikiny s kapucí a vytáhl z nich věci, na které jsem valila oči. Dvojice pochromovaných pout, roubík s kuličkou, zařízení, o kterém jsem usoudila, že mi má držet čelisti od sebe, zatímco mě bude mrdat do pusy, kompletní sadu kožených pout na kotníky a zápěstí, pásku přes oči, velmi velký černý vibrátor, anální kuličky a černou koženou plácačku.

„To je spousta věcí,“ bylo jediné, co jsem dokázala říct.

„Jo.“

Ze všech těch zatracených věcí jsem se nejvíc dívala na tu černou koženou plácačku. Chtělo se mi s ní máchat. „Plánoval jsi, že mi naplácáš?“ zeptala jsem se.

„Jen kdybych musel,“ řekl. A pak škádlivě dodal: „Ještě můžu.“

Obličej jsem měla hodně horký. „Kdo jsi?“ zašeptala jsem.

Významně se podíval ven z okna mé ložnice. Podívala jsem se také. Na druhé straně parkoviště byly vidět obrysy dvou dalších bytových domů; z nich na nás zíralo několik osvětlených oken.

„Měla by ses opravdu naučit zatahovat žaluzie v ložnici,“ řekl.

Tvář mi zrudla ještě víc.

Chvíli, během níž se mé rozpaky nijak nezmenšovaly, jsme mlčeli. Protože jestli viděl malou Kristu, jak si na některých mužských kolenou nechává napleskat zadek pěkně do ruda, pak to, co přišlo potom, viděl taky.

Nakonec jsem se ho prostě zeptala. „Co chceš, abych udělala?“

Prohlížel si ty věci vyložené před sebou, něco z toho na mě ještě nikdo nepoužil. „Mohli bychom se trochu pobavit,“ navrhl.

„Pobavit?“

„Pobavit,“ zopakoval.

Předklonila jsem se, zvedla chromovaná pouta a prohlédla si je: „Tohle je pravé?“

„Tak pravé, jak jak to vypadá.“

„Vyrobeno jen pro ženy?“

„Hmm.“

Obracela jsem je v rukou. Byl to originální výrobek, určitě. Vím to z vlastní zkušenosti. Jakmile si ty děsivé věci jednou nasadíte, nemůžete se dočkat, až je zase sundáte. Ať už vás to baví nebo ne.

„Nechám si to nasadit,“ řekla jsem pomalu, „dobrovolně, pokud mi dovolíš přestat, až tě o to požádám.“

Znovu se mu objevil jeho křivý úsměv. „To záleží na tom, jak moc budeš chtít přestat, Kristo.“

Nemohla jsem uvěřit tomu, co dělám, zkroutila jsem se v pase, dala ruce za záda a nastavila mu zápěstí. Zacvakl je. Okamžitě jsem je chtěla sundat.

„Prosím, pane,“ zakňourala jsem k němu žalostně, „nenuťte mě to dělat!“

Se smíchem si všechno naházel zpátky do kapes, pak mě vzal za hlavu a stáhl si ji do klína. Rozepnul si zip, já pořád vydávala žalostné mňoukavé zvuky, vytáhl z přední části džínů svůj vztyčený, znepokojivě velký penis a vložil mi ho do úst.

„Mmmnnpfff!“ protestovala jsem, když má ústa jezdila nahoru a dolů po jeho čuráku.

„Víš to, ty děvko,“ řekl chraplavým a výhružným hlasem. „budu tě mrdat do všech děr, které máš!“

Jestli mě chtěl vystrašit, tak se mu to povedlo. S hlavou v jeho rukou, s ústy roztaženými bolestivě dokořán, střídavě dušená a zas lapající po dechu, jsem si vážně začala připadat jako znásilňovaná. Když ne ve skutečnosti, tak duševně určitě. Byla jsem paralyzovaná.

„Chci, abys mi dala hluboké hrdlo,“ řekl a pustil mi hlavu.

S ústy stále obtočenými kolem jeho ptáka jsem pomalu klesala dolů. Jeho žalud – milosrdně malý v porovnání s ostatními ptáky, které jsem kdy kouřila – vklouzl do mého čekajícího hrdla. Vtlačila jsem si ho hlouběji.

„Líbí se ti to, viď, Kristo?“ zeptal se. Odhrnul mi vlasy z obličeje, abych na něj lépe viděla. Jeho pohled se setkal s mým levým okem a já souhlasně zamručela.

„To je dobře,“ ujistil mě, „protože já si to taky moc užívám.“

Pak mě začal mrdat tak hluboce a důkladně, jak jen mohl, držel mě mezi svýma rukama a používal moje ústa a můj krk, až jsem myslela, že prostě umřu. Ale v žádném případě jsem neřekla dost.

Když už se zdálo, že se mi udělá do pusy, stáhl mě ze svého ptáka a posadil mě. Seděla jsem tam, trhaně dýchala, v puse totální brajgl, uslintaná po celé bradě a tvářích. Stékalo mi to na hruď. Zakašlala jsem a z pusy mi vylétly pramínky semene a slin.

„Ne, prosím!“ chtěla jsem protestovat. Pak jsem udělala to úplně poslední, co by ode mě kdy čekal, a přilepila jsem svá ústa na jeho.

„Pffuuuj!“ vykřikl a odstrčil mě. Otřel si ústa. „Kristo Landová!“

Musela jsem se smát.

„Panebože,“ odplivl si. Dlaní mi setřel z tváře to svinstvo, pak naše ústa opět slepil k sobě a udělal z toho maratonský polibek. Spustil se mi orgasmus. Když po minutě odtáhl svá ústa od mých, nechtěla jsem ho pustit. Bojovala jsem, abych ho dostala zpátky.

„Ne!“ hlasitě jsem protestovala. „Nedělej to.“

Měl však zájem o jiné věci.

Hodil mě na záda, roztáhl mi nohy a vrhl se na mě obličejem napřed, jako se muž při soutěži v pojídání švestkových knedlíků vrhá na talíř. Okamžitě jsem se začala vrtět a dělat se.

„Ach bože,“ vyjekla jsem. Oči jsem měla velké jako tenisáky a ústa také. Chodidla a hlavu a jinak nic jsem měla posazené na matraci, záda prohnutá tak vysoko, až jsem se bála, že mi prasknou, a on pokračoval v tom, aby mi svůj jazyk dostal vnitřkem až nahoru do úst. To už jsem měla oči úplně vytřeštěné a můj orgasmus byl nukleární. Myslela jsem si, že už se nemůžu udělat silněji, ale mýlila jsem se.

Zvedl mi zadek do vzduchu, kolena jsem měla položená těsně vedle ušních lalůčků a on na mě zaútočil zezadu.

„Bože!“ Zakvílela jsem. „Ach, bože! Ach, bože!“

A pak už byl na mně a v mých ústech, jeho jazyk se mlel na mém vlastním jazyku, nechal mě ochutnávat sama sebe, a díval se, jak na něj nevěřícně zírám.

A pak mě omrdal.

Byly čtyři hodiny ráno a já se nemohla pohnout. Ležela jsem na břiše přivázaná k posteli. Nemohla jsem mluvit a v prdeli jsem měla něco cizího.

„Mnugnuhuch!“ protestovala jsem.

„Cože?“

„Mnugnuhuch!“ ozvala jsem se ještě hlasitěji a zatřásla při tom zadkem.

Přestal s tím, co dělal. „Dělám ti bolest?“

„Mnnn-huubch!“ odpověděla jsem důrazně. „Eech-chooch-aarrrr.“

Měl v mém zadku ten veliký černý vibrátor, který vesele kmital. Nutil mě vzít si ho celý, nebo aspoň tolik, kolik zvládnu. Právě v té chvíli mi to připadalo asi jako dva metry.

„Mohl bych tě víc podepřít,“ řekl a mluvil o té hromadě polštářů pod mými boky. Už tak jsem měla zadek ve vzduchu. Nepotřebovala jsem být výš.

„Nnnuuchch!“ řekla jsem.

„Co tedy? Mám to vyndat?“

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. „Eeebeb-nuuhh-ounn,“ zachrčela jsem.

„Nechat to být?“

„Joaaddd.“

Nechal to být.

O něco dřív předtím, hned potom jak mě tak vybláznil svým jazykem, mi roztáhl nohy a vklouzl do mě. To už jsem byla jako v horečce, můj orgasmus se proměnil v zuřící inferno. Ještě nikdy jsem nebyla tak rozžhavená. V tom okamžiku, kdy mi jeho erekce vklouzla do pochvy a začala mě roztahovat, jsem se prohnula proti němu. Bolelo to, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem jen jeho ptáka.

„Mrdej mě!“ prosila jsem ho. „Prosím, prosím, mrdej mě!“

Pod jeho vedením jsem položila chodidla na matraci a zvedla prdel. Odlehčil mě nejvíc jak to šlo, zabořil bradu do prohlubně mezi mým krkem a ramenem, objal mě kolem pasu rukama a v podstatě pracoval jako beranidlo, zarážel se do mé kundy, rychle se z ní vytahoval a znovu zarážel. V jedné ruce držel moje spoutaná zápěstí a ve druhé mou prdel. To už jsem byla za hranicí jakéhokoli smyslu pro slušnost – chtěla jsem prostě mrdat.

„Prosím!“ skučela jsem mu horečně do ucha. „Prosím, prosím, prosím!“

Vyčerpala jsem ho. Vyčerpala jsem se. Vůbec jsem mu nedala šanci. Když se do mě asi po šedesáti vteřinách udělal, obtočila jsem mu nohy kolem pasu a nechala ho, aby mě držel ve vzduchu a naplnil mě svým spermatem. Bylo to tak kurevsky nádherné. Bylo to tak rajcovní. A teď, o hodinu později, tu ležím svázaná, bezbranná... a připravená na pokračování.

„To je velmi... sexy,“ řekl a sledoval můj vrtící se zadek.

„Jienga-gaa-iikrr-di,“ řekla jsem mu.

„Jsem rád, že se ti to taky líbí,“ řekl. Zvýšil vibrace o jeden stupeň.

Někde dole, v nejzazších místech mého nyní výrazně prodlouženého konečníku drcal ten vibrátor do výstupku mé pánevní kosti. A to, pokud jste to nikdy předtím nezažili, je velmi zvláštní.

A pak jsem se probudila.

„Co?“

Zmateně a beznadějně jsem se rozhlížela kolem sebe. Byla jsem ve své ložnici, ale byla tma, byla jsem sama a na hodinách byly tři ráno.

„Bože,“ zasténala jsem a otočila se pod peřinou. Byl to sen – jenom zasranej sen. Pořád jsem byla ve své posteli, pořád v noční košili. Neměla jsem roubík, v prdeli jsem neměla žádný vibrátor, v kundě jsem neměla žádné nedávno uložené sperma, žádný agresor mi ho tam nenechal.

„To není fér,“ zakňourala jsem do pokoje. „To prostě není fér.“

A pak se z druhého konce místnosti, z hloubi stínu u dveří ložnice, ozval cizí hlas.

„Máš naprostou pravdu, Kristo Landová. Život není vůbec fér.“

Jak jsem měla brzy zjistit.