Za městem postavili obří supermarket, který byl otevřený prakticky nonstop. Zaměstnanci se tam střídali na různých směnách podle potřeby. Jana mívala směny napsané různě, ale nejvíce se těšila do práce, když měl současně s ní směnu i Kryštof. Ne že by se pokladní s doplňovačem zboží střetávala tak často, ale vždycky po sobě trochu pokukovali, prohodili pár slov, a pokud si Kryštof přišel k Janě na pokladu zaplatit třeba svačinu, vyvinul se z toho i delší rozhovor. Jana si byla vědoma toho, že oba mezi sebou cítí určité jiskření a sympatie. Jen ještě netušila, v co se to napětí může změnit.

Jeden podzimní den, kdy měla s Jana směnu až do konce zavírací doby a kdy nebylo zrovna moc zákazníků, poslala jí vedoucí místo sezení na pokladně doplnit některé drobné zboží a poklidit uzavřené pokladny. Jana byla ráda, že nestráví zbytek dne pokladní rutinou, a vydala se do skladu pro energetické tyčinky, které měla vyrovnat do regálku. Když ve skladu vytahovala těžké krabice, najednou si jí všiml Kryštof. Jana si myslela, že už má ten den dávno po konci pracovní doby, protože po něm pokukovala a už ho v supermarketu neviděla. Ale on jí vysvětlil, že si v práci pouze zapomněl peněženku, a tak se pro ni musel vrátit. Ochotně pomohl Janě s manipulací s krabicemi a řekl, že jí ukáže místo vzadu ve skladu, kam může potom zbytek krabic uložit.

Zdálo se to Janě, nebo po ní Kryštof tak dvojsmyslně mrknul? Úplně se jí zatřásl žaludek. Pro jistotu z kapsy nenápadně vytáhla žvýkačky a jednu si dala do pusy. Co kdyby náhodou došlo na nějakou tu pusu – no Jana by se tomu vůbec nebránila… Vlastně zjistila, že na to úplně čeká a že by byla zklamaná, kdyby ji Kryštof nechtěl. Ale Kryštof evidentně chtěl, protože ji prováděl po skladě, pomohl jí všechno narovnat a pak chvílemi tak různě otálel. Některé zářivky ve skladu byly zhasnuté, a tak některá místa byla temnější než jiná. A právě tam Kryštof s Janou směřovali. Potom Kryštof zašeptal, jestli se Jana ve tmě náhodou nebojí, a vzal ji za ruku.

Jana se uvnitř úplně chvěla, protože Kryštof byl vysoký a nádherně namakaný a vyrýsovaný z toho, jak tahal těžké bedny se zbožím a zvedal je vysoko do regálu. A když ji potom najednou prudce objal, Jana byla z té jeho široké hrudi v sedmém nebi. Udělala dobře, že si vzala tu žvýkačku, protože když se jejich rty setkaly, vyvinulo se to v hluboké a dlouhé líbání. Bylo to nádherné a v Janě se vzdouvaly přívaly vášně. Nezůstalo jen u líbání, už za chvíli Jana měla na prsou Kryštofovy velké ruce, které ji tam hladily a přejížděly hlavně po tvrdnoucích bradavkách. Jana sjela svojí rukou dolů a tak ucítila velkou tvrdou kládu.

Nasucho polkla. Sama byla taky hrozně vzrušená a v kalhotkách měla úplné mokro. Hrozně ráda by teď popadla Kryštofův klacek a sama se na něj nabodla svojí frndou… Má to udělat nebo ne? Kryštof ji zavedl k hromadě krabic a vyřešil její dilema místo ní, protože ji začal velice pomalu svlékat a neustále ji osahával a pak jí úžasně rejdil ukazováčkem po zduřelém červeném poštěváčku. Jana už na nic nemyslela. Položila se na měkké krabice a Kryštof byl v mžiku na ní a už jí svoje torpédo ládoval nadoraz kundičky.

Když byl úplně v ní, Jana skoro vykřikla blahem, protože prudce dorazil a celou ji zavalil jako pořádný samec. Jana se cítila jako probodnutá oštěpem, ale byla celá tak úžasně plná a všechny nervy v ní vibrovaly. Kryštof si ji bral plnými doušky a přirážel úplně přirozeně, nádherně to v Janině mokré číče klouzalo a ozývalo se i tiché čvachtání. Jana úplně zapomněla na okolní svět. Byla si jistá, že v tuhle dobu do skladu nikdo nepřijde. Navíc tu hučely větráky, takže jejich sténání by nikdo neslyšel. Po chvilce ji Kryštof otočil na břicho a nadzvednul jí zadeček nahoru. Vjel jí svých pérem do dychtivé kundy zezadu a začala jí to pěkně tvrdě ládovat. jana zarývala prsty do hromady krabic a tlumeně kvílela.

Celé její tělo se pohupovalo v rytmu Kryštofova přirážení. Kryštof potom zafuněl jako býk a na poslední chvíli vytáhnul péro ven a postříkal jí záda. Neuvěřitelně spokojeně u toho mručel. Setřel Janě své sperma z kůže a objal ji. Jana mu stále roztouženě do ucha šeptala, že se nemusí bát to příště pustit do ní, že ji to hrozně rajcuje a žádné nebezpečí nehrozí… A Kryštof toho využil příště i při dalších veselých radovánkách v temném skladu.