Erotické povídky
Další povídky od neznámých autorů:
- Zlobivá žačka
- Manželka a nafukovačka
- Sexuální věštkyně
- Tlustá na karnevalu
- Ošklivě ponížená
- Tichý mrd v parku
- Jak zkrotit manželku
- Čekal jsem, že bude sama
Vloženo: 19. 11. 2026
Jen zastřihnout
Krzysiek ke mně chodí už dva roky každé tři týdny, vždycky v úterý, vždycky na sedmou, a za celou tu dobu mi myslím neřekl víc než deset slov v kuse.
„Jako vždycky?“ ptám se.
„Jako vždycky. Jen možná o kousek kratší. V sobotu totiž odjíždím.“
Vlastně je to jedenáct slov. Počítám je, zatímco mu beru bundu.
Je mu jednačtyřicet. Vím to, protože to jednou řekl Ewě, když se ho ptala na narozeniny. Dělá po nocích v pekárně na Grunwaldzké, takže vždycky trochu voní chlebem a moukou, i po sprše. Je vysoký, v ramenou dost mohutný, a sedí v mém křesle, jako by se bál, že ho rozbije – velké ruce na opěrkách, oči upřené na vlastní kolena, nikdy do zrcadla.
Jsem tři roky rozvedená. Na ty ruce jsem myslela častěji, než bych kdy přiznala Ewě.
„Kam jedeš?“ zeptám se a zacvaknu mu pelerínu kolem krku.
„Do Norska. K bráchovi. Na dva týdny.“
„Dva týdny beze mě. Přežiješ to?“
Na vteřinu ke mně zvedne oči, střetne se s mým pohledem a zrudne až po uši. „Zkusím to.“
Je sedm deset. Ewa odešla v šest. Venku je tma, na zaparkovaných autech už je jinovatka, k nádraží se skřípěním projíždí tramvaj a ve výloze vidím nás dva – já v černé pracovní haleně, on pod šedou pelerínou. Jdu ke dveřím, otočím klíčem a stáhnu roletu. S rachotem sjede až k zemi.
Slyší to. Nic neřekne, ale prsty se mu na opěrkách sevřou.
„Nejdřív umýt,“ řeknu. „Pojď.“
---
Mycí box je vzadu, za regály se šampony. Sedne si, sklopím křeslo a on si lehne s krkem v prohlubni umyvadla a zavře oči. Zkouším vodu na zápěstí.
„Moc horká?“
„Ne. Dobrý.“
Pomalu mu namáčím vlasy. Jsou husté a tmavé, na spáncích už trochu šedivé, a vmasírovávám do nich šampon konečky prstů jako každému, jen pomaleji, krouživě za ušima a dolů po šíji. Nakloním se nad něj, abych dosáhla na temeno, a kozy se mu přes halenu tisknou na čelo. Není to náhoda a chvíli tak zůstanu.
Změní se mu dech. Slyším to.
„Je to takhle v pohodě?“ zeptám se.
„Jo,“ řekne úplně potichu. „Jo.“
Opláchnu ho a začnu znovu s kondicionérem, a tentokrát nechám ruku sklouznout od krku pod pelerínou až na hrudník. Má na sobě tričko a cítím, jak mu buší srdce. Když se podívám dolů, má pod pelerínou v klíně postavený stan, tak okatý, že je to skoro k smíchu.
„Krzysku,“ řeknu. „Tady se nám někdo probudil.“
Prudce otevře oči. Dívá se na mě vzhůru nohama, zděšeně. „Promiň. Promiň, já hned…“
„Neomlouvej se.“ Zavřu kohoutek. „Budím ho už rok a půl.“
Zírá na mě. Z vlasů mu teče voda do umyvadla.
„Děláš si legraci,“ řekne.
„Každé tři týdny, úterý, sedm hodin. Myslíš, že je to náhoda? Ewa tě chtěla šoupnout Kasii, té nové kadeřnici. Řekla jsem, že ne. Řekla jsem, že jsi můj.“
---
Vysuším mu vlasy ručníkem a odvedu ho zpátky ke svému křeslu. Jde jako člověk, který si není jistý, jestli je podlaha skutečná. Sedne si. Postavím se za něj a dívám se na nás v zrcadle – on rudý v obličeji, já o moc lepší ne, pelerína pořád na něm.
„Budeš mě stříhat?“ zeptá se.
„Potom.“
Obejdu ho a kleknu si na zem mezi jeho nohy. Dlaždičky studí přes legíny. Vyhrnu mu pelerínu na hrudník a pod džínami se mu to tlačí do zipu. Rozepnu mu pásek. Ruce se mi trochu třesou, což mě překvapí. Od rozvodu jsem to nedělala a v posledních dvou letech manželství taky moc ne.
Zvedne boky, aniž bych musela něco říkat, a já mu stáhnu džíny i boxerky ke kolenům.
Ptáka má jako všechno ostatní, tlustého a nějak plachého, jestli pták může vypadat plaše, jak mu trčí z tmavých chlupů. Obemknu ho rukou a Krzysiek zasténá, jako bych mu ublížila.
„Podívej se do zrcadla,“ řeknu mu.
„Cože?“
„Ty se do zrcadla nikdy nedíváš. Dva roky a nikdy se nepodíváš. Podívej se teď.“
Podívá se. Pozoruju, jak mě v zrcadle sleduje, zatímco se nakloním, pomalu ho olíznu po celé délce a vezmu ho do pusy.
Chutná čistě a trochu slaně. Beru ho tak hluboko, jak to jde – celého ho nedám –, pak zase nahoru a znovu, ruka jede za rty. Stehna se mu chvějí pod mými předloktími. Jednou rukou svírá opěrku a druhou má tak nějak ve vzduchu, jako by nevěděl, jestli se mě smí dotknout.
Na vteřinu ho pustím z pusy. „Na vlasy mi sahat můžeš, víš. To je dovolený.“
Zasměje se – poprvé ho slyším smát – a položí mi ruku na hlavu. Netlačí. Jen se drží.
Kouřím ho dlouho. Zapomněla jsem, jak moc mě to baví: jak mi těžce leží na jazyku, ty tiché zvuky, které vydává, jak zvedá boky ze sedačky. Když vzhlédnu, pořád s otevřenou pusou zírá do zrcadla.
„Bożeno,“ řekne. „Bożeno, jestli nepřestaneš…“
„Nepřestanu. Jen měním polohu.“
---
Vstanu, stáhnu legíny i kalhotky a vystoupím z nich. Halenu si nechám, protože se mi nechce s knoflíky. Kouká na mou kundičku, jako by ještě žádnou neviděl, což určitě není pravda, ale stejně mě to těší.
Křeslo je takové to staré hydraulické. Šlápnu na páku a se syčením klesá, dokud není sedák dost nízko. Otočím se ke Krzyskovi zády a obkročmo si sednu na jeho stehna, čelem k zrcadlu.
„Chci ti vidět do obličeje,“ řeknu. „A chci, abys ty viděl můj.“
Sáhnu si mezi nohy, vezmu jeho ptáka do ruky a navedu si ho. Jsem tak nadržená, že je to až trapné. Pomalu se na něj spouštím a je to hodně – tři roky jsem nic neměla –, takže se v půlce musím zastavit a vydechnout.
„Dobrý?“ šeptne mi do zad.
„Dej mi vteřinku. Máš ho velkýho, víš to?“
„To mi nikdy nikdo neřekl.“
„Tak ti to říkám já.“
Vezmu ho do sebe celého. V zrcadle vidím všechno: svoje stehna roztažená přes jeho, jeho ptáka, jak mizí ve mně, jeho ruce, které mi konečně vyjedou na boky, a jeho obličej za mým ramenem, rudý a ohromený.
Začnu se hýbat. Nejdřív pomalu, kolébavě, pak se zvedám skoro až z něj a zase klouzám dolů. Křeslo vrže. Z pultu spadne lak na vlasy a odkutálí se pod umyvadlo a ani jeden z nás s tím nic neudělá.
„Rozepni mě,“ řeknu mu.
Natáhne ruce kolem mě a zápasí s halenou. Zvládne tři knoflíky, dost na to, aby mi strčil ruku do podprsenky. Vezme mi kozu do dlaně a zmáčkne ji, palcem mi tře bradavku a já na něm začnu jezdit divočeji.
„Takhle?“ zeptá se.
„Takhle. Víc. Nejsem z porcelánu.“
„Ty jsi tak mokrá,“ řekne, jako by tomu nemohl uvěřit.
„To ty. Dva roky tam sedíš a nekoukneš na mě.“ Zakroužím na něm boky. „Každé tři týdny jsem šla domů a myslela na tohohle ptáka.“
„Já na tebe myslel taky.“ Má zhrublý hlas. „V práci. Ve čtyři ráno, s rukama v těstě.“
„Řekni mi, co sis představoval.“
„Že tě ohnu přes tenhle pult.“ Zrudne, už jen když to říká. „Příště.“
Přirazí zespodu a křeslo zaskřípe. Strčím si ruku mezi nohy a mnu si klitoris a dívám se na sebe, jak to dělám, což jsem v životě nedělala. Je to tak sprostý a tak dobrý, že se udělám skoro hned. Kundička se mi kolem něj stahuje, něco vykřiknu, ani nevím co, a padnu dozadu na jeho hruď.
Drží mě, zatímco se třesu. Pořád je ve mně tvrdý.
„Nepřestávej,“ řeknu, když zase můžu mluvit. „Teď ty. Ošukej mě.“
Chytí mě oběma rukama za boky a nadzvedává mě na sobě nahoru a dolů, a je silný, silnější, než jsem myslela – ty pytle s moukou, asi. Šuká mě rychle, funí mi do krku, a já v zrcadle sleduju, jak se mu obličej napne a pak povolí.
„Bożeno…“
„Dovnitř,“ řeknu. „Chci to tam.“
Udělá se s dlouhým zasténáním, stáhne mě na sebe co nejníž a já cítím, jak mu pták pulzuje, a znovu, a plní mě. Pak se nehne, čelo mezi mými lopatkami, a oddychuje, jako by vyběhl čtyři patra.
---
Chvíli tak sedíme. Venku zase projede tramvaj. Někde nahoře hraje televize.
„Ostříhat mě ale ještě musíš,“ řekne nakonec.
Směju se tak, že ze mě vyklouzne.
Tak ho ostříhám. On si natáhne džíny, já si obleču legíny, zapnu si halenu nakřivo a vezmu to o kousek kratší, jak chtěl, a po vnitřní straně stehna mi pomalu stéká jeho sperma. Celou dobu se dívá do zrcadla. Dokonce i mluví – o bráchově domě u Stavangeru, o fjordu a o tom, že neteř chce, aby jí přivezl klíčenku z Gdaňsku.
Když skončím, opráším mu kartáčem vlasy z krku a sundám mu pelerínu.
Vstane, obleče si bundu a u dveří se zastaví s rukou na klíči.
„Můžu ti psát? Z Norska?“
Natáhnu ruku pro jeho telefon a on mi ho beze slova podá. Naťukám své číslo a uložím ho jako *Bożena (vlasy)*.
„Psát mi můžeš,“ řeknu a vrátím mu telefon. „Ale nahoře ti na vlasy nikdo nesáhne. Ani brácha, ani neteř, nikdo.“
„Nikdo,“ slíbí.
Vytáhnu roletu do půlky, on se pod ní sehne a vyjde ven, zamknu za ním a jdu pro koště. Ještě zametám jeho vlasy na hromádku, když mi na pultu zavibruje telefon. Číslo, které nemám uložené.
*Tady Krzysiek. Není moc brzo na psaní?*
Více erotických povídek najdeš na webu Sex-po-telefonu.info - erotické povídky.
Roztoužená Simonadalší dívky | |
![]() | Sex mi není cizí a pokud máš pořádnou výbavu a žádný ostych, ukaž mi co v tobě je. Budu křičet slastí a přirážet jako šílená. Pak se mi vystříkej na kozičky a já to všechno slížu. Nebo si tě strčím do pusinky a vysaju tě do sucha? Zavolej a řekni mi, jak by se ti to líbilo? Ozvi se mi na909 a po vyzvání zadej kód 28 ...nebo mi pošli SMS ve tvaru: |
Cena hovoru 46 Kč/min pro čísla 909460030 a 909467666, resp. 60 Kč/min pro 909606666.
Maximální délka hovoru 26 min pro číslo 909460030, resp. 20 minut pro číslo 909606666.
Cena SMS je 35,- Kč. Sex po telefonu i chat je pouze pro starší 18 let.
Provozuje TOPIC PRESS s.r.o., www.topicpress.cz. www.platmobilem.cz
Podobné erotické povídky
Zaslíbená nevěsta
25. 5. 2014Neznámý autorKonečně ji přiváděli. Chvěla se a plná strachy se kolem sebe rozhlížela velkýma temně modrýma očima. Císaře okouzlovala její nevinná krása. Už zdálky viděl, jak hebkou pleť bez jediné chybičky má, a neskutečně se těšil, až se toho sametu barvy broskve dotkne. Dívka byla oblečená do lehkého saténu stejně modrého jako její oči. Lehce se vznášel ve větru a tiskl se k ní a klouzal po jejím těle. Císař... celá povídka... |
Neskutečné: první orgazmus
20. 10. 2023SkálinkaV pátek kolem jedenácté večer kráčel Jindřich k domovu. Moc nespěchal, protože věděl, že ho tam nic moc nečeká. Právě dokončil týden odpoledních směn, jeho drahá byla na čtrnáct dnů někde v zahraničí na velikém školení a měla přijet až za týden. Uvažoval, že by se stavil na jedno v hospodě, ale nějak se mu nechtělo. Ostatně na nákupu byl před šichtou, ještě dopoledne, takže něco k jídlu najde a lahváč... celá povídka... |
Nekontrolovaný chtíč - pokračování
23. 8. 2026FramiJeho penis neklesl, nemohl se jí nabažit.
Když to ucítila, chtěla to znovu. Podíval se na ni a řekl: “Popros!“
„Dobře. Prosím... dej mi ho zpátky dovnitř. Potřebuji tě znovu cítit. Nenuť mě žádat dvakrát. Prostě mě ošukej.“
„Sakra,... jsi doslova nenasytná, že?“
To, jak chtěl pokračovat, i když se vyprázdnil... bylo to tak zatraceně žhavé.
„Jestli mě nenecháš odejít, tak tam jen nestůj... použij... celá povídka... |
Malá dračice – Radim
21. 11. 2010Senior68Jednoho krásného odpoledne jsem se vyvalovala nahá u bazénu a slyším přijíždět mamku. Volala, kde jsem, že přivedla návštěvu. Hodila jsem na sebe jen krátký župánek a čekala, koho to přivedla. Objevila se s nějakým chlapíkem, asi 35 let a docela pohledným a sportovní postavy. Představila mi ho, že se jmenuje Radim a pracuje u jejich firmy jako náměstek. Tak mi hned došlo, že to bude zase nová mámina... celá povídka... |


