U krajnice jsem uviděl známé auto, kolem něhož pobíhala žena. Marně se snažila zasunout hever, aby mohla vyměnit píchlé kolo. Šlápnul jsem na brzdu a zastavil za ní. „Ahoj! Kolo se nám polámalo, udělalo bác!“ vylezl jsem z auta.

„No, ještě si dělej srandu!“ načertila se. „Počkej, já ti pomůžu!“ nabídnul jsem jí. Vzal jsem nářadí, a kolo vyměnil. „Ty jsi zlatý! Jelo kolem spoustu aut, ale nikoho nenapadlo mi pomoct! Co ti za to dám?“ zeptala se. „No, vždyť víš! Nejraději bych ti řekl že to, co může dát žena muži, ale to od tebe nemohu žádat! Vždyť vím, že jsi vdaná!“ odpověděl jsem.

„A tím chceš říct, že manželství je nebezpečná nakažlivá nemoc?“ projevila se v ní „profesionální deformace“. Byla to totiž zdravotní sestra. „No, to bych zrovna netvrdil, ale přece se říká, že nepožádáš manželky bližního svého!“ odpověděl jsem. „Copak je Vašek nějaký tvůj bližní?“ zasmála se a objala mě. „A ty jsi snad věřící?“ Přisála se ke mně jak chobotnice a její jazyk jsem cítil snad až v žaludku.

„Vidím, že se ti to líbilo!“ pohladila mě po bouli, která se objevila na kalhotách. „Tak kam pojedeme? K tobě, nebo ke mně?“ kul jsem železo, dokud bylo žhavé. „Nechám si opravit to kolo a přijedu k tobě. Tam není tolik očí!“ řekla a nasedla do auta. Vyrazila a já odjel také. Potřeboval jsem nakoupit, tak jsem se nezdržoval.

Nakoupil jsem a znovu sedl do auta. Vtom se kolem mne přeřítilo auto Niny, jak se jmenovala kamarádka. Jela jako Fitipaldi, tak jsem také šlápnul na plyn, abych jí stačil.

Pneumatiky kvílely v zatáčkách, kterých bylo na té silničce nepočítaně. Vlastně to byly jenom zatáčky, protože žádná rovná část tam nebyla. Smykem zastavila na parkovišti kousek od chalupy a vylezla z auta. Zastavil jsem vedle ní a také vylezl z auta. „Tak jdeme!“ popadla kabelku a vyrazila. Vyndal jsem z auta tašky s nákupem a přidal se k ní.

„Mne svrbí kunda!“ nepokrytě se přiznala, když jsme vstoupili do chalupy a svlékla se sebe vše, co měla na sobě. Nebylo toho tolik. Halenka, sukně a kalhotky, ze kterých už málem kapalo.

Ani jsem se nezdržoval vybalováním nákupu, protože na to nebyl čas. Přisála se ke mně jako klíště a málem mi roztrhala košili i šortky. Tak-tak jsem to stačil sundat.

Nedočkavě se napíchla na to, co mi trčelo pod břichem. „Áááá.. áá...děléééj...“ kvílela a zmítala se, aby si na tom kůlu udělala dobře. „U...ááá....“ náhle mě sevřela a zaječela mi přímo do ucha. Cosi z ní vystříklo a ochabla, že jsem jí málem neudržel. Ještě, že jsem jí stačil položit na koberec. Ta hladká díra byla rozevřená, jako kdyby čekala další zásun.

Už dlouho jsem jí neviděl, tak jsem si jí zvědavě prohlížel. Stále byla hladce vyholená a klitoris jí zvědavě trčel k nebesům. Měla ho neobvykle velký, což se mi vždycky líbilo. Sklonil jsem se k ní a přisál se k tomu zvláštnímu orgánu.

„Úááááá....“ zaječela a vcucla můj klacek. Měl jsem pocit, že ho má až v žaludku. Už jsem to nevydržel a vypustil vše, co se tlačilo ven. Polykala tak, až jsem měl obavy, abych jí neskončil celý v žaludku. I já jsem vysával vše, co z ní vytékalo. A že toho nebylo málo...

Zcela vyčerpaní jsme od sebe odpadli. „ To bylo krásné...to jsem potřebovala...“ oddechovala a uvolněně ležela na koberci. Ta její díra také jakoby něco říkala. Svírala se v jakýchsi pulzech. Cítil jsem, jak mě ten pohled vzrušuje. „Musím uklidit nákup, aby se mi nezkazil!“ zvednul jsem se a šel na chodbu.

Dal jsem si „za korunu z flašky“ a uklidil vše, co jsem nakoupil. Když jsem se vrátil, Nina ležela na gauči se široce roztaženýma nohama a kývala na mne prstíčkem. I její kunda pohybovala pysky, jako kdyby mě také zvala dál. Tak vlídnému pozvání se nedalo odolat. Ponořil jsem se do toho kouzelného otvoru a začal ho protahovat.

Nina znovu začala kvílet, jak se jí to protahování kundičky líbilo. A znovu se jí poševní svaly sevřely v milostné křeči. Připadalo mi, že to, co jsem do ní zasunul, se ze všech sil snaží rozmačkat. Ale když jsem si ho nechtěl utrhnout, musel jsem ho nechat tam kde byl.

„To bylo nádherné...“ milostná křeč povolila, Nina si vrazila ruku mezi nohy, aby to z ní nevytékalo a pospíchala do koupelny. Také jsem si ho musel vzít do ruky, aby to nebylo na koberci a pospíchal za ní. Seděla na bobku a vyplachovala vše, co jsem do ní nastříkal.

Když uviděla, že tu zvadlou část mého těla má přímo před ústy, polkla ho a začala intenzivně vysávat. Bylo to, jako kdyby do něj vlila živou vodu. Začal se zvětšovat, až ho musela vyplivnout. „Vraž mi ho tááám!“ otočila se a vystrčila na mne zadek.

Z čerstvě umyté slintalky zase něco vytékalo, tak jsem neváhal a ten pramen ucpal. „Vraž ho vedlééé!“ začala křičet a aby nebyla mýlka, tak si roztáhla půlky. Jak bych mohl odmítnout takové přání. Zarazil jsem ho tam, kam si přála. „Dělééééj.... dělééééj!“ křičela a snažila se na mne narazit tak, jako kdyby chtěla, aby jí vykouknul z krku.

Snažil jsem se jí ze všech sil uspokojit, ale už jsem byl nějaký vystříkaný, takže to trvalo déle. I když jsem nabíral to, co z ní v hojném množství teklo a používal to jako mazivo, s rostoucími obavami jsem sledoval, zda se jí z toho hnědého otvůrku nezačíná kouřit.

Ale konečně se vyřítili první hasiči, aby to zchladili. „Áááá.... áááá...“ vykřikla Nina a přitiskla se ke mně tak, jako kdyby chtěla, aby se naše těla spojila v jedno. Když se mi „přehodil veksl“, poslal jsem do ní i obsah močového měchýře. To bylo to, co jí ještě scházelo.

Zařvala, jak raněná lvice a ztratila vědomí. Počkal jsem, až mi ho tlak v jejích střevech vyrazí a teprve potom jsem nás oba osprchoval. Otřeli jsme se a odvedl jsem Ninu do postele. „Budu muset přijet častěji!“ přitiskla se ke mně a usnula.

Bobr © 2015