„On mně opustil!“ vrhla se mi Věra kolem krku, když jsem jí potkal a ptal se, proč je tak ubrečená.

Byla to docela hezká hnědovláska, prsa jak dvé jablíček, řekl by básník. Tak akorát do ruky, řekl bych já. Nikdy jsem neměl rád kozy jako vozy, protože to aby se člověk obával, že když mi je položí na ramena, tak bych mohl mít nadosmrti ploché nohy.

„Né...co to děláš...vždyť nás někdo uvidí!“ vytrhla se mi, když jsem jí pohladil po zadku. Také byl tak akorát! „Tak pojď ke mně a popovídáme si o tom!“ lákal jsem jí. Kupodivu proti tomu nic neměla. Chytil jsem jí za ruku a táhnul domů, než si to rozmyslí.

Sedli jsme si do křesel a nalil jsem nám sklenku vína. Věra jí popadla a zvrhla jí do sebe. „Dneska to bude jednoduché!“ pomyslel jsem si a nalil jí další. I tu do sebe zvrhla, tak jsem raději už nenaléval, abych to pak neměl na koberci.

Věře začala padat hlava, tak jsem jí rozepnul blůzku. Jenom se trošku zavrtěla, jako kdyby se nemohla dočkat. Za blůzkou šla i podprsenka. Věra se na mne podívala a nechala se zvednout, abych jí mohl sundat i sukni a kalhotky. „Počkej, já musím na záchod!“ málem upadla.

„Já těm tam raději dovedu!“ vzal jsem jí v podpaží a vedl jí do koupelny. „Ale mně se chce čůrat!“ vykvikla. Bleskově jsem se svlékl a vtáhnul jí do vany. Sednul jsem si na okraj a posadil si Věru na klín.

„Nééé...co to děláš?“ kroutila se, když jí můj průzkumník proniknul houštím, co tam měla a zajel do studánky, aby jí prozkoumal zevnitř.

„Pusť mě, já musím čůrat!“ obejmula mě rukama i nohama. Usmál jsem se nad jejím protichůdným jednáním a čekal, jak to dopadne. Za malou chvilku se z ní vyřítil horký proud. Můj tvrdolín ztvrdnul ještě více.

„Máš nějakou antikoncepci?“ zeptal jsem se. „Jóó, mám tělísko!“ přitiskla se ke mně ještě víc. Už jsem na nic nečekal a vytryskl ze mne také proud, který mi málem trhal spermovody. „Jóóó... jóóó!“ začala na mně poskakovat, jako kdyby se toho nemohla nabažit.

To se nedalo vydržet! Znovu jsem jí naplnil, ale můj kundobijec už splasknul a vypadnul z toho pohostinného otvoru.

Vzal jsem sprchu, abych z Věry vypláchnul všechno, co jsem tam nastříkal. Sám jsem se také omyl, utřeli jsme se a vytáhnul jsem lůžko s držáky nohou. Věru jsem tam položil a připoutal jí.

„Cccoo...to děláš?“ znovu koktala. „Musím tě oholit, abych viděl, kde máš kundu! Tomu bývalému to nevadilo?“ ptal jsem se. „Já nevím, on nic neříkal. Vždycky jenom zasunul, párkrát se pohnul a šel!“ odpověděla. „Tak proto jsi tak nadržená!“ smál jsem se. Skoro se dala do breku, ale pohladil jsem jí a slíbil, že jí všechno vynahradím.

Namydlil jsem jí ten prales a vzal do ruky břitvu. „Ne!“ vykvikla, ale potom raději zatajila dech. Než se nadála, měla kundičku jak mimino. Omyl jsem jí a přisál se k tomu rozvírajícímu se poupěti.

„Ááá...áááá...ááá...to je kráááásnééééé...!“ vzdychala a kroutila se, jak jí upoutání dovolilo. Ještě jedno líznutí a cosi z ní vystříklo. Pilně jsem polykal ten nektar a Věra se vzpínala, jako kdyby chtěla, abych jí jazykem zajel snad až do dělohy.

„Vraž mi ho táááám...vraž mi ho táááám...!“ křičela a nemohla se dočkat, až splním její přání. Byl jsem také hladce oholen a tak jsem ho zarazil do toho pramene, odkud se valilo čím dál víc tekutin. „Áááá....ááá..“ jenom zalapala po dechu, když se naše holé pokožky dotknuly.

Asi na chvilku ztratila vědomí, protože přestala reagovat. Počkal jsem, až se vzpamatuje a potom jí tu bažinu začal pustošit. Ještě několikrát ztratila vědomí, než se opět smísily naše sekrety.

„Áááá....áááá....áááá...“ vydechla, když se, s naplněnou pochvou, znovu probrala. „Ještě chvilku mi ho tam nech!!“ prosila, i když z toho hroznýše zbyla jenom malá žížalka. „Přitiskni se ke mně víc!“ nemohla se nabažit toho pocitu, kdy se setkaly dvě holé pokožky.

Spermie si asi spletly cestu, protože se snažily dostat ven. Vzal jsem sprchu, vypláchnul jí a sám se také omyl. Odpoutal jsem jí a odnesl na postel. Oba jsme byli tak vyčerpaní, že jsme usnuli jako nemluvňata.

Ale nespali jsme dlouho. Probudilo mě, jak se Věra snažila polknout mě snad celého. Ten odpočinek mě vzpamatoval, takže můj nástroj byl zase v plné pohotovosti.

„Úúú....úúú...“ Věra nevěděla, co má dělat, když náhle měla plný krk spermatu. Ale nezbylo jí, než polknout.

„Pojď!“ chytil jsem jí za ruku a táhnul k lůžku s držáky nohou. Položil jsem jí tam a pevně připoutal. „Nééé....néééé...“ kvílela, ale já nepřestal, dokud nebyla pevně upoutaná. Vzal jsem židli a sednul si mezi její nohy. Kundička pohybovala pysky, jako kdyby mě prosila, abych jí už začal uspokojovat.

Pohladil jsem jí po té čerstvě oholené mezinožce a projel jazykem mezi jejími lupínky. Začala kvílet, jak Viktorka u splavu a vytékaly z ní lahodné šťávičky, které jsem pilně lízal, abych nepřišel ani o kapku.

„Vraž mi ho táááám!“ křičela, ale já nepospíchal. Snažil jsem se jazykem proniknout co nejhlouběji, ale Věře se to nelíbilo. „Vraž mi ho táááám!“ ječela a snažila se zpřetrhat všechna pouta. Vrazil jsem ho do té studně, abych neohluchnul a pilně míchal její obsah.

Věřina mezinožka se svírala a chtěla snad ještě víc. „Přitláááč!“ kvílela Věra a snažila se – marně - zpřetrhat pouta, aby se mohla na můj kůl ještě více narazit. „Ááááá...ááá...ještěééé...“ křičela, jako kdyby jí to bylo málo.

Přitvrdil jsem, až jsem se obával, že nám popraskají stydké kosti. Tvrdě jsem jí narážel na klitoris, ale Věře se to líbilo tak, že se rozječela v dalším orgasmu. Pilně jsem protahovat ten zázračný otvůrek, abych jí dostatečně uspokojil.

Konečně zaječela naposledy a ztratila vědomí. Nechal jsem jí tam tak upoutanou a šel si dát pivo, abych se z toho vzpamatoval.

Ale sotva jsem přiložil hrdlo k hrdlu, znovu se ozval její jekot. „To ještě nemáš dost?“ vykřikl jsem a Věra na chvilku zmlkla. „Nejsem robot, tak musíš chvíli počkat!“ informoval jsem jí. Věra přestala ječet, jenom pofňukávala.

„Tak víš co?“ dopil jsem to, co zbylo v lahvi a roztáhl jí pysky. „Nééé...co to děláš....“ kvílela, když jsem vzal lahev a bez cavyků jí do ní narval. Chvíli zpracovávala ten pocit, ale potom se znovu rozječela. „Odvaž měéééé!“ křičela a zmítala se, jako kdyby chtěla pouta přetrhat.

Splnil jsem její přání a pomohl jí dolů. Chytila lahev, jako kdyby se obávala, že z ní vypadne a pomalu se vydala na cestu kolem místnosti. Po hrdle láhve stékaly její sekrety a kapaly na podlahu. Ještě, že na ní byly parkety.

Náhle upadla, zkroutila se a zmítala, jako při nějakém záchvatu. A potom zůstala nehybně ležet. Ale rukama pořád svírala lahev, jako kdyby se obávala, že jí někdo ukradne. Chvíli tak ležela, ale potom se začala probírat. „To je krásné...“ lehce pohybovala lahví.

Bobr

©

2015