Byl jsem nucen navštívit naši stověžatou matičku. A co víc - musel jsem cestovat až na její druhý konec a to tramvají, protože tam nebylo kde zaparkovat! Aby mi cesta rychleji ubíhala, chtěl jsem si koupit něco ke čtení. A protože byl čtvrtek, byla volba zcela jasná! Vždyť přece vyšel nový NEI Report! Sedl jsem si a cesta mohla začít.

Když vtom - kde se vzala,tu se vzala - stála nade mnou Dáma. Byla jak obrázek (ne tak hezká,ale zmalovaná!), kredenciózního typu. Vytáhla z kabelky brýle, aby zjistila,co že to čtu. A potom začala vést dlouhý monolog, ve kterém se vyskytovala pouze dvě slova: „prase” (to jsem měl být já) a „slušný lidi” (to měla být ona). Cestující,kteří očekávali něco nevšedního, zbystřili pozor-nost. Ale když nepřicházelo nic nového a ona mlela stále to samé, znuděně se odvrátili.

Dělal jsem mrtvého brouka a doufal, že jí dojde slovní zásoba. Ale nedošla. Zato mně došla trpělivost. Vyskočil jsem jak čertík z krabičky a můj obličej byl sotva pět centimetrů od jejího ksichtu. „Ticho!” zařval jsem. Zrudla jak záře nad Kladnem, snad proto, že jí poslední slovo zaskočilo v krku. Cestující začali tušit, že se bude něco dít a tak se jejich pozornost opět obrátila k nám.

„Sedni na koště a odleť!” znovu jsem zařval, až jí málem spadl obličej, který měla namalovaný na ksichtu. Tramvají se rozlehl huronský smích a bouřlivý potlesk. Ta Dáma byla tak rudá, že jsme měli obavy, aby od ní tramvaj nechytla. Ale to už tramvaj vjížděla do stanice a Dáma z ní vyskočila tak, že povalila dva lidi. Jaký div, že jí provázely zaťaté pěsti.

„Já si musím sednout, nebo se počůrám smíchy!” přisedla si ke mně mladá žena. „Vy jste jí to dal sežrat!” stále nemohla zastavit smích. „Takhle se musí na ty čarodějnice!” stále se chechtala. Záhy jsme zjistili, že jsme skoro kolegové, protože oba jedeme na školení. V družném hovoru nám cesta rychle uběhla a tak než jsme se nadáli, vystupovali jsme. Ale potom přišlo zklamání. Sice jsme šli do stejné budovy, ale každý někam jinam. Mě už tlačil (to taky) čas a protože mé školení začínalo dřív, domluvili jsme se, že se setkáme na obědě.

„Pojď ke mně na skleničku!” nabídla mi, když bylo po školení.„Snad se nám zase nepřimotá do cesty nějaká megera!”

Cestou v tramvaji to mezi námi čím dál víc jiskřilo a tak nebylo divu, že když jsme vstoupili do bytu a zavřely se za námi dveře, strhávali jsme se sebe všechny kousky oblečení a spářili se jak dvě zvířata.

Nabodla se na můj kůl a objala mě nohama. Cítil jsem, jak mě za­číná masírovat poševními svaly.

„Do koupelny! Rychle!”, začala křičet a navigovala směr. Jen jsem s ní vniknul dovnitř, vypustila vše, co měla v kundičce. Krásně to hřálo...

Vyšli jsme z koupelny a než jsem se nadál, klečela přede mnou a polknula mi ho tak, až jsem se bál, že jí celý skončím v žaludku. Nebudu vás déle napínat. Spermie vyrazily k tak prudkému útoku, že se mi do něj musela lehce zakousnout, aby ho vůbec udržela. Pečlivě ho vysála a tak nebylo divu, že byl zase jako kámen. Po­valil jsem jí na koberec a také se jí přisál k té krásně uslintané kundě. Poctivě jsem vylizoval vše, co z ní teklo, ale absolutně jsem to nestíhal. Čím víc jsem lízal, tím víc toho z ní teklo.

Její hlasové projevy byly čím dál hlasitější, až najednou vykřik­la, vyvalil se z ní malý vodopád a sevřela mě stehny, až jsem si myslel, že mi rozdrtí hlavu. Jako záchranu jsem se jí chytil za kozy a ona udělala roznožku a začala se zmítat.

„Vraž mi ho tam! Rychle!” vykřikla a tahala mě na sebe. Trochu jsem jejímu tahu pomohl a už jsem byl v tom nádherně mokrém teplíčku. Polkla mě jako tu nejlepší lahůdku a začala mi ho masírovat svými svaly. To se opravdu nedalo vydržet. Prudce jsem ho z ní vytrhnul, obrátil jí na kolena a vrazil jí ho do zadní dírky.

Ztuhla a vykřikla překvapením. Nahmatal jsem klitoris a začal ho stimulovat. Uvolnila se a opět vydávala ty zvuky uspokojení. Už jsem to nevydržel a z ocasu se mi stala hasičská proudnice. Překvapením zalapala po dechu, rukou zašátrala mezi nohama a skoro až surově, mě chytila za pytel. Snad mě chtěla celého dostat do sebe. Ale to už nešlo vydržet. Uvolnila se mi prostata a už se do ní valil obsah mého močáku. Nejdřív jí to překvapilo, ale po­tom začala ječet jako siréna a všechny svaly pánevního dna jí za-čaly cvičit tak,až jsem si připadal, že mi ho rozdrtí.

„Nééééé!” náhle začala křičet, vytrhla se mi, chytila se rukou za zadek a spěchala do koupelny. Vše, co jsem do ní napumpoval, se začalo drát ven a tak nebylo divu, že přede dveřmi koupelny už byly stopy toho, co neudržela. Šel jsem za ní a pozoroval, jak to z ní tryská. Proud vody to splachoval do odtoku. Vlezl jsem za ní, abych se také opláchl.

Osušili jsme se a šli udělat něco k jídlu, abychom se posilnili na další hrátky.

„Jsi opravdu jednička,” pochválil jsem jí, když jsme se trochu vzpamatovali. Položil jsem jí na koberec a přisál se jí ke kundičce.„Kde se to v ní bere?”, pomyslel jsem si, když se jí odtamtud začalo valit stále více šťáv a já je skoro nestačil vylizovat.

„Aááááá!” prohnula se do oblouku a vyrazila mi vstříc. Vyrazil z ní úplný gejzír, až jsem se zakuckal.

„Vraž mi ho táááááám!” křičela a táhla mě patřičným směrem. Pomohl jsem tahu jejích rukou a tak jsem se znovu zanořil do toho slastného, vlhkého tepla. Kundička se snad snažila sežrat mi ho, ale už jsem vydržel déle. Nepočítal jsem, kolikrát se pode mnou kroutila, ale také já jsem se přiblížil k tomu bodu, odkud už není návratu. Prudce jsem ho z ní vytrhnul a rychle se přetočil.

„Polkni ho!” strčil jsem jí ho mezi rty. Otevřela pusu a už se do ní valilo moje sperma. Rychle ho polykala, aby se v něm neutopi­la. Sál jsem to, co se jí valilo z kundičky, ale stejně jsem nestíhal. Nabral jsem toho co nejvíc a přetočil se zpět. Přisál jsem se jí k ústům a smísili jsme si svoje šťávy. Trvalo ještě chvíli, než jsme se uklidnili. Teprve potom jsme byli schopni jít do koupelny, aby-chom se sebe smyli všechny stopy naší vášně.

„Sedni na koště a odleť!” smála se, když si vzpomněla na scénu v tramvaji. „Jak jsi na to přišel?” stále se smála, až jí tekly slzy z očí.

„Já ani nevím, prostě mě to v tu chvíli napadlo,” bušil jsem jí do zad, jak se zakuckala nějakým drobečkem, když jsme opět do­plňovali kalorie. Leželi jsme na koberci a odpočívali. Oba jsme byli unaveni a tak jsme se jenom hladili po holých tělech a dělalo nám to velice dobře.

Probudilo nás až sluníčko, které nás hřálo do holých těl, přilepe- ných na sebe. Každý jsme vzal svůj mobil, abychom se omluvili v zaměstnání. A před námi byl ještě celý jeden den...

Bobr

©

2009