Ráno mě cosi probudilo. slyšel jsem, jak ptáci řvou ze všech sil, ale nechtělo se mi otevírat oči. Sluníčko na mne svítilo, tak jsem byl skoro odkopaný. A vtom jsem to zase ucítil. Cosi se ze mne snažilo opatrně sundat peřinu, která zahalovala to, na čem mi nejvíc záleželo.

Jakoby ve spánku jsem se zavrtěl a odkryl část těla, kterou se mi to cosi snažilo odkrýt. „Áááá... áááá...“ uslyšel jsem tiché vy­dechnutí. Opatrně jsem pootevřel oko, abych se podíval, kdo se to ke mně snaží dostat. „Alena!“ byl jsem překvapený.

To, co se mi mezi nohama tyčilo, se podobalo žulovému pat­níku a tak jsem čekal, jak to bude pokračovat. Alena chvili počka­la a potom se ho opatrně dotknula. Vzala ho jako tužku a prohlíže­la si ho. Otevřel jsem oči a chytil jí za ruku. „To musíš takhle!“ rozevřel jsem jí prsty a dal jí ho do dlaně.

„Pšššt!“ chytil jsem jí za hlavu, když chtěla utéct. „A takhle hýbej rukou!“ naznačil jsem pohyby, co by měla dělat. Přitáhnul jsem jí hlavu blíž, až se rty dotknula žaludu. „Otevři pusu!“ zašep­tal jsem a ještě víc jí přitlačil hlavu. Jako zhypnotizovaná mě po­slechla a žalud jí zajel do pusy.

„Saj ho a lízej!“ navigoval jsem jí dál. Natočil jsem se tak, aby k němu lépe mohla a druhou rukou se jí dobýval pod noční košili. „Nééé....“ tiše zakvílela a vytrhla se mi. „Co zase blbneš?“ stále jsem se snažil dostat do těch správných míst.

Odstrčila se ode mně a snažila se vstát. Přitáhnul jsem si jí tak, aby se naše rty mohly spojit. „Nééé...nech mě...“ pořád se bránila. „Já jsem ještě panna!“ náhle mi padla na prsa a rozbrečela se. „Pojď ke mně!“ sundal jsem jí noční košili a vtáhnul jí na postel, vedle sebe.

Celá se chvěla a pořád naznačovala obranu. „Neboj se, já tě teď o to nepřipravím! Jenom tě budu pomalu připravovat!“ skoro nási­lím jsem jí musel roztáhnout nohy, abych se dostal k té chlupatici. Třásla se a snažila se dát nohy k sobě.

Našel jsem v té houštině hrášek, co dokáže s ženou udělat tak zázračné věci. Uvolnila se a za malou chvilku se roztřásla a při­tiskla se ke mně. Tiše vzlykala, ale stále se ke mně tiskla, jako kdyby mě chtěla trčícími bradavkami propíchnout.

Vtom se ve dveřích objevila hlava Marie. Nejprve zůstala stát jako opařená a viděl jsem, jak se nadechuje. Dal jsem si prst na ústa, abych jí naznačil, že by tuhle chvíli neměla rušit. Prsa se jí dmula potlačovaným křikem, ale potom se usmála, zahrozila prstem a odešla. Oba jsme usnuli.

„Tak vstávat!“ volala Marie. Otevřel jsem oči a nad námi stála Marie a smála se. „Takhle bychom toho moc neudělali!“ řekla. Alena, která se ke mně i ve spánku pořád tiskla, se zachvěla a sna­žila se přitáhnout peřinu, která byla bůhví kde.

Když viděla, že Marie je také bez oděvu, jako kdyby tomu ne­chtěla uvěřit. Ale potom se schovala za mne a vykukovala s oče­káváním toho nejhoršího. „Tak pojďte už! Snídaně je dávno na stole!“ Marie se stále smála.

Vyskočil jsem a Alenu také vytáhnul z postele. Nevěděla, co má dělat, tak jsem jí vzal do náruče a posadil na židli ke stolu. Byla celá nesvá a pořád pokukovala po matce. Ale ta se jenom usmívala a mrkala na nás. „Jest-li jí do toho přivedeš, budeš si jí muset vzít!“ zahrozila mi prstem a rozesmála se na celé kolo.

Po snídani jsme se oblékli, abychom svá těla uchránili před účinky toho, co poletovalo ve vzduchu a pustili se do práce. Já jsem sekal, Marie to zametala a Alena nosila ven. Občas, když se vracela s prázdným kýblem, přinesla mi pivo, abych mohl doplnit ztracenou energii a spláchnout prach.

„Jdi udělat oběd!“ řekla Aleně, když byl hotový další kus prá­ce. Alena odběhla a za chvilku nás volala. Sedli jsme ke stolu a všechno v nás zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Marie jenom kulila oči, ale nic neříkala.

„Já jsem zkoušela všechno možné, ale ty jsi prostě jednička!“ pošeptala mi, když Alena vynášela suť ven. „Vždyť to sama znáš! Když svrbí kunda, je to horší, jak podebraný palec! Ale můžeš být v klidu, zatím je stále panna!“ odpověděl jsem a pokračoval v prá­ci.

Do večera bylo všechno vysekané a uklizené. I Alena pracova­la, až se z ní kouřilo. „Já tě nepoznávám!“ matka jí objala a políbi­la. „A já se musím přidat!“ také jsem jí obejmul a políbil. Sice se při tom trochu cukala, asi s ohledem na matku, ale nechala si za­sunout jazyk do úst, až ztrácela dech.

„Já skočím pro buřty, abychom si měli co opékat!“ odtrhla se a už jsme slyšeli bouchnutí vrátek. „Kde chce koupit buřty? To bě­žela ke dvanácti měsíčkům?“ zeptal jsem se. „Ne, do hospody. Ta funguje i jako krám!“ odpověděla Marie.

„Tak to máme chvíli pro sebe!“ zvednul jsem jí sukni a s potě­šením jsem zjistil, že nemá kalhotky. Asi na to celý den čekala. Tak jsem stáhnul tričko i trenky, na nic nečekal a nasadil. „Ááááá.....“ jenom zakvílela a tiskla se ke mně zadkem, až jsem skoro ztrácel balanc. „Dej mi ho do zadku!“ špitla tak tiše, že jsem to skoro přeslechl.

Jak byla ohnutá, tak to nebyl žádný problém. Vytáhnul jsem ho z té bažiny a opřel o sevřenou dírku. „Prosím, nespěchej, pomalu, já to dělám teprve podruhé v životě.“ zaprosila, ale dala ruce do­zadu, aby si roztáhla půlky. Hrábnul jsem dopředu, abych doplnil mazivo, co z ní vytékalo.

„Aúúú.....úúúúú.....“ náhle přirazila, až jsem v ní byl až po ko­řen. „Nééé... nééé...“ kvílela, ale držela mě, aby mě snad nena­padlo vytáhnout ho. Vzal jsem jí za boky, abychom došli ty dva – tři kroky ke stolu. Položil jsem jí na něj hrudí a zkoušel se pomalu pohybovat. Znovu sáhla dozadu, aby si roztáhla půlky.

Rozkročila se, aby mi usnadnila pohyby. „Ááá.... ááá... ááá...“ tiše kvílela a svěrač se snažil dostát svému jménu. Dal jsem ruce pod její hrudník a chytil jí za bradavky. „Úúúú..... úúúú.... ííííí....“ znovu zakvílela a snažila se na mne co nejvíc narazit. I já jsem jí naplnil semenem až po okraj. Ještě několikrát se zatřásla a potom bezvládně zůstala ležet na stole. Ocas mi z ní vypadnul a tak jsem si ho utíral o její zadek.

„Já chci taky!“ ozvalo se ode dveří. Otočil jsem se a ve dveřích stála nahá Alena, s rukou mezi nohama. „Ale zatím také jenom do zadečku!“ řekl jsem jí. Kývla a pomalu se blížila ke stolu.

Předklonila se z druhé strany stolu a Marie jenom vyvalila oči. Chytila Alenu za ruce a zmáčkla jí je, snad proto, aby jí podpořila v jejím úmyslu. Roztáhnul jsem Aleně nohy, abych se lépe dostal ke zdroji maziva.

Chvíli jsem jí hladil po zarostlých pyskách, až jsem nahmatal ten kouzelný spouštěč. To, co z ní vytékalo, jsem jí nanášel na hnědou dírku, až se roztřásla. Opřel jsem se o tu dírku žaludem, který náhle zajel dovnitř.

„Áááá....ááááá.....“ vykřikla Alena a zadeček se jí sevřel tak, že jsem málem vystříknul. Zachvěla se a teprve potom se uvolnila. Opatrně jsem se dostával do hlubin a Alena začala vrtět zadkem, snad abych jí zajel co nejhlouběji. Začal jsem se pomalu pohy­bovat. Občas jsme nabral mazivo, co z ní vytékalo ve stále hojnějším množství a doplňoval ho kolem zaraženého kůlu.

Vtom se to ve mně vzbouřilo a vystříknul jsem všechno, co jsem v sobě měl, do jejích střev. „Ááááááááááááá....“ vykřikla Ale­na a za spojené ruce k sobě málem přitáhla Marii. A potom zůstala bezvládně ležet na stole.

Unaveně jsem padnul na židli a koukal, jak jí - z předtím panenského - zadečku vytéká to, co jsem do ní napumpoval. Ma­rie se zvedla, svlékla halenku i sukni, obešla stůl a přitiskla se k Alenině zadku. Dala jí ruce pod hrudník a lehce jí hladila prsa.

„To bylo krásné!“ Alena se vzpamatovala a postavila se. Opřela se o matčina ňadra, jako kdyby si to chtěla vychutnat. Já se k ní přitisknul zepředu a obě jsem je obejmul. Ještě jsem projel prstem tu houštinu, až Aleně znovu poklesla kolena.

„A jdeme se vykoupat!“ pustil jsem je a vyrazil ven. Chytly se za ruce a vyrazily za mnou. A zase jsme zapomněli ručníky...

Bobr

©

2015